Smrt našich milovaných přináší zármutek, lítost, touhu po druhé šanci a často . . . otázky.
V této bolestné, zranitelné chvíli lidského života hledá člověk odpovědi.
“Tím to všechno končí?”
“Je navždy pryč?”
“Co se s ním nyní děje?”
“Kde se nachází?”
“Moje dítě je zajisté nyní v nebi. . . Je to tak, ne?”
“Kdybych jen mohla mít jistotu!”
“Nemohu snést myšlenku na něj, jak trpí v očistci!”
“Co to je za Boha, kerý pálí lidi?”
“Je nahoře a dívá se na mne? Po celou dobu?”
“Dokonce i když jsem . . . Nevím, jestli se mi líbí myšlenka, že se na mne stále dívá!”
Milující nebeský Otec věděl, že Jeho pozemské děti budou mít takové otázky. V Písmu Svatém poskytl odpovědi na to, co každá duše od srdce hledá. Mnoho lidi věří, že když člověk zemře, jejich nesmrtelná duše pokračuje v životě. Přesto však Bible předkládá dva principy, které odhalují, že se jedná o Satanovu lež.
1 Timoteova 6,16 uvádí, že jen Yahuwah “sám má nesmrtelnost, a přebývá v světle nepřistupitelném“. Bible učí:
“Duše, kteráž hřeší, ta umře.“ (Ezechiel 18,4)
Písmo Svaté dále jasně udává:
“Jakož není člověka, kterýž by nehřešil.“ (1 Královská 8,46)
“Všichni zhřešili a chybí jim sláva . . . [Yahuwahova].” Římanům 3,23)
Smrt je údělem každého člověka, protože každý člověk zhřešil. Stvořitel, jehož milující srdce nikdy nemělo v úmyslu, aby Jeho děti trpěly pod hříchem, odstranil veškeré pochybnosti o tom, co se 
stane při smrti. “Duše” není nějaký duch zbavený těla, který poletuje okolo. Na počátku Yahuwah “z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.” (Genesis 2,7) “Duše” nemůže být prostě duch bez těla, protože je zapotřebí obojí: tělo a dech života, aby vznikla duše!
“Dokud je ve mně život, dokud mám v chřípí dech . . . [Yahuwahův].” Job 27,3
Neexistuje žádné vědomí po smrti.
“Nespoléhejte na mocné – smrtelník nikoho spasit nemůže. Až ztratí dech, vrátí se do země, jeho úmysly se rozplynou v ten den [v den jeho smrti].” Žalm 146,3.4
Všichni, kteří ignorují jasné výroky Písma, že po smrti neexistuje žádné vědomí, se sami vrhají do nebezpečí. Když se člověk drží víry v život po smrti, otvírá se tomu, aby byl podveden démony. Séance nejsou ničím jiným než komunikace se zlými anděly, kteří se vydávají za naše milované zesnulé. Tyto praktiky Bible důrazně odsuzuje.
Povaha věčného Otce je v Písmu vystižena velmi stručně. 1 Jana 4,8 uvádí, že Yahuwah je zcela a naprosto láska. Dokonalá láska nikoho neodsuzuje k tomu, aby hořel po celou věčnost pro své hříchy v jediném životě.
“Odplatou za hřích je smrt.” (Římanům 6,23)
Smrt, ne věčný život v utrpení, je odplatou za hřích.
“Živí totiž vědí, že musí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla.” (Kazatel 9,5)
Dokonce i ve smrti je vidět láskyplná péče milujícího nebeského Otce. Písmo prezentuje smrt jako nic více než spánek. Když přišel Spasitel do domu Jairova, jehož dcera právě zemřela, povzbudil ho slovy “ta dívka není mrtvá, jen spí.” Najatí plačící nechápali, co tím myslel, a “vysmívali se Mu”. (viz Matouš 9,24)
Dokonce i učedníci s úžasem seznávali, že pro Stvořitele je smrt jen “spánek”. Poté co Lazar zemřel, Yahushua řekl Svým učedníkům: “Náš přítel Lazar spí, ale já jdu, abych ho mohl vzbudit.” Učedníci nechápali, že Lazar zemřel. Řekli: “Pokud spí, bude v pořádku”. Zatímco Yahushua mluvil o jeho smrti, oni si mysleli, že mluví o odpočinku ve spánku. Proto jim Yahushua na rovinu řekl: “Lazar je mrtvý”. (viz Jan 11,11-14)
Když Adam a Eva zhřešili, jejich milující Stvořitel jim se zármutkem vysvětlil, co bude jejich nový osud v životě:
“V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!” (Genesis 3,19)
Když člověk umírá, dech života se navrací ke Stvořiteli a tělo se opět mění v prach, ze kterého bylo vytvořeno. Na sklonku svého života napomíná všechny moudrý král Šalomoun:
Pamatuj na svého Stvořitele, dokud jsi ještě mlád,
dříve než přijdou zlé dny [stáří],
a roky, o kterých řekneš: “Nemám je rád!”
Pamatuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrhne stříbrná šňůra . . .
než se prach vrátí do země, kde býval,
a duch se vrátí k . . . [Stvořiteli], jenž ho daroval. (Kazatel 12,1.6-7)
Myšlenky ustávají a duše jde spát, když tělo umírá a dech se vrací zpět ke Stvořiteli.
“Nebo mrtví nevzpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?” (Žalm 6,5)
“Mrtví už . . . [Yahuwaha] nechválí, žádní, kdo sestoupili do říše mlčení.” (Žalm 115,17)
Pro všechny, kdo milují svého Spasitele, je smrt jen spánek – odpočinek od jejich práce, zatímco čekají na Dárce Života, až přijde a vzkřísí je opět k životu. Když Yahushua přijde podruhé, On vzkřísí opět k životu všechny, kteří zemřeli s důvěrou v Něj. Tehdy budou ti, kteří byli vzkříšeni, stejně jako živí spravedliví, vzati do Nebe s Ním.
Takto povzbuzoval apoštol Pavel Tessalonické:
„Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našich zesnulých. Nemusíte nad nimi truchlit jako jiní, kteří nemají naději. Yahushua, jak věříme, zemřel a vstal z mrtvých; právě tak věříme, že Otec přivede s Yahushuou k životu i ty, kdo zesnuli v Něm. Máme pro vás slovo od Yahuwaha: My, kdo se dožijeme příchodu Yahushui, nepředejdeme ty, kdo zesnuli (jsou mrtví). Ozve se burcující povel, hlas archanděla a polnice Yahuwaha, sám Yahushua sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Yahushuovi. Pak my živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Spasiteli; potom už budeme s Yahushuou navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy.“ (viz 1 Tessalonickým 4,13-18)
Nesmrtelnost je dar, který Yahushua dá při Svém Druhém Příchodu všem těm, kteří Ho milovali a důvěřovali Mu.
“Odměnou hříchu je totiž smrt, ale darem . . . [Yahuwaha] je věčný život skrze . . . [Yahushuu našeho Spasitele].” (Římanům 6,23)
Když mluvil o těch, kteří budou živí v době Druhého Příchodu, Pavel uvedl:
“Aj, tajemství vám pravím: Ne všichni zajisté zesneme (zemřeme), ale všichni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.” (1 Korintským 15,51-53)
Všichni, kteří milují a důvěřují svému Stvořiteli, se nemusí bát smrti. Yahuwah zaslíbil:
„Z ruky hrobu vyplatím je, od smrti vykoupím je; budu zhoubcem tvým, ó smrti, budu zkázou tvou, ó hrobe.“ (Ozeáš 13,14)
V tento radostný den zazní píseň z každých nově nesmrtelných úst:
“Kde jest, ó smrti, osten tvůj?
Ó hrobe, kde je tvé vítězství?”
(1 Korintským 15,55)
Smrt není něco, čeho se bát, smrt je odpočinek, který dává milující Otec Svému unavenému dítěti, očekávajícímu vzkříšení při Druhém Příchodu, kde “se už nikdy nerozdělíme.”
Klikni zde a shlédni video!