Představ si svět bez zákona…
Existovala by spravedlnost? Co kdyby nebylo
žádného trestu za přestoupení zákona? Byl by jsi v klidu? Byl by jsi
šťastný nebo šťastná v takovém světě?
„. . . šťastný je ten, kdo zachovává zákon.“ (Přísloví 29,18)
V březnu 2005 se dostal před nejvyšší soud USA případ, zdali má nebo nemá být vystaveno Desatero přikázání na pozemcích vlády USA. Lidé se shromažďovali před budovou soudu, aby podpořili Desatero přikázání. Od té doby se koná každý květen na počest božského Zákona „Víkend Desatera přikázání“. Celá věc však jde daleko hlouběji. Zatímco je vynaloženo velké úsilí vrátit Desatero přikázání do vládních budov, málo úsilí je věnováno návratu Desatera do našich životů.
Yahushua řekl: „Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání.“ (Jan 14,15)
Yahushua, jednorozený Syn Yahuwaha, byl „dokonalý“ a „čistý“, bez hříchu. Ale co je to hřích?
„Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; neboť hřích jest přestoupení zákona.“ (1 Jana 3,4)
Účelem Zákona je tedy ukázat nám nebo pomoci definovat hřích.
„. . . hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon.“ (Římanům 7,7)
A co je trestem za přestoupení tohoto Zákona (hřešení)?
„Neboť odplata za hřích jest smrt . . .“ (Římanům 6,23)
Je však Zákon platný i v době po sepsání Nového Zákona? Když se bohatý mládenec ptal, co má dělat, aby „měl věčný život“, Yahushua mu jasně odpověděl:
„. . . Chceš-li vstoupit do života, zachovej přikázání!“ (Matouš 19,17)
Vezmi v úvahu i následující texty zapsané apoštolem Janem mnoho let po Yahushuově vzkříšení:
Zde je vytrvalost svatých, zde jsou ti, kteří zachovávají Přikázání Yahuwahova. (viz Zjevení 14,12)
„Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázaní Jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli do města.“ (Zjevení 22,14)
Ale je vůbec možné zachovávat přikázání?
„Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje.“ (Filipským 4,13)
Ten, který začal ve vás dílo dobré, jej dokoná až do dne Yahushui Pomazaného. (viz Filipským 1,6)
Někteří lidé - dokonce i „faráři“ - říkají, že Desatero přikázání už dnes pro nás neplatí. Takže Yahuwahova Přikázání, která dvakrát napsal Svým vlastním prstem na kamenné desky, už nejsou závažná?
„Nebudeš míti žádných jiných elohim přede mnou.“ (viz Exodus 20,3)
Znamená to tedy, že uctívání Baala a obětování dětí bylo špatné jen ve Starém Zákoně?
„Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit . . .“ (viz Exodus 20,4.5)
Bylo by tedy dnes přijatelné uctívat zlaté tele (Exodus 32)?
„Nebudeš brát jméno Yahuwaha, tvého Elohim, nadarmo . . .“ (viz Exodus 20,7)
Faraonovo smělé rouhání proti Yahuwahovu jménu by dnes tedy nebylo označeno za hřích?
„Pamatuj na den Sabat, abys ho světil odděleně. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je Sabat patřící Yahuwahovi, tvému Elohim: v něm nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj sluha ani tvá služka, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Yahuwah dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Yahuwah požehnal den Sabat a posvětil ho.“ (viz Exodus 20,8-11)
Izaiáš 66,22-23 říká, že vykoupení budou zachovávat Sabat i na Nové Zemi:
„Nebo jakož ta nebesa nová, a země ta nová, kterouž já učiním, stane přede mnou, praví Yahuwah, tak stane símě vaše a jméno vaše. I stane se, že od novměsíce do novměsíce, od Sabatu do Sabatu přicházeti bude všeliké tělo, aby se klanělo přede mnou, praví Yahuwah.“ (viz Izaiáš 66,22-23)
Přikázání o Sabatu tedy platí jen pro Starý Zákon a Novou Zemi (která přetrvá navěky)?
„Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Yahuwah tvůj Elohim dá tobě.“ (viz Exodus 20,12)
Absolonova neúcta ke svému otci Davidovi byla tedy špatná jen ve Starém Zákoně (2 Samuelova)? Bylo by dnes jeho chování považováno za chvályhodné v pohledu Nebes?
„Nezabiješ [nezavraždíš].“ (viz Exodus 20,13)
Dnes by tedy nebylo považováno za hřích, kdyby Kain zavraždil svého bratra Ábela?
„Nesesmilníš.“ (viz Exodus 20,14)
Touha Davida po Betsabé, manželce jiného muže, by byla dnes tedy přijatelná z pohledu Nebes? Smilstvo už není hříchem?
„Nepokradeš.“ (viz Exodus 20,15)
Když tedy Achan ukradl stříbro z Jericha a následně zničil životy nevinných lidí, bylo to hřích jen tehdy (Jozue 7)? Krást je dnes v pořádku?
„Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.“ (viz Exodus 20,16)
Satanovo lhaní Adamovi a Evě v zahradě by dnes nemělo být považováno za hřích? Je dnes lhaní přijatelné před zraky Nebes?
A nakonec hřích, který to všechno začal… Hřích, který učinil z ďábla to, čím je: dychtícím po Yahuwahově trůnu.
„Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.“ (viz Exodus 20,17)
Žádostivost z pohledu Nebes už dnes není hřích? Satanův žádostivý duch už není v rozporu s Yahuwahovou spravedlností a Nebeskými Přikázáními?
Omyl… ve všech případech! Jsou to nadále všechno hříchy. Díky Zákonu víme, že to jsou hříchy:
„Neboť skrze Zákon je poznání hříchu.“ (Římanům 3,20)
Zákon nám nebyl dán proto, aby byl pro nás
břemenem, ale aby nás učinil šťastné a dal nám pokoj. Žádná vláda, ať už na
zemi nebo v Nebi, nemůže existovat bez zákona.
Nebo toť je láska Yahuwahova, abychom Přikázaní Jeho zachovávali; a Přikázaní Jeho nejsou těžká.“ (viz 1 Jana 5,3)
„Šťastný je ten, kdo zachovává zákon.“ (Přísloví 29,18)
„Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou.“ (Žalm 119,165)
Nepotřebujeme pouhé vnější vystavení desatera Přikázání na pozemcích vlády… Potřebujeme, aby Přikázání byla zapsána do našich srdcí.
„Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce.“ (Židům 8,10)
Poslechněme si závěr celé této věci: Elohima
se boj a zachovávej Jeho přikázání, protože toto je veškerá povinnost člověka.
(viz Kazatel 12,13)
Pro ty, kdo by se domnívali, že všechna Přikázání jsou dnes zavazující s výjimkou čtvrtého (Přikázání o zachovávání Sabatu) . . .
„Neboť i kdyby někdo zachovával zákon jako celek, ale v jedné věci by pochybil, stává se vinným proti všem. Vždyť ten, kdo řekl: 'Necizolož!', řekl také: 'Nezabíjej!'. Když sice necizoložíš, ale vraždíš, stal jsi se přestupníkem Zákona. Mluvte a jednejte tak, jako lidé, kteří mají býti souzeni Zákonem svobody [Desaterem přikázání].“ (Jakuba 2,10-12)