Obyčejnou koupí domu změnili Mary a James
Hurdovi americké dějiny jednou provždy. Poté, co Hurdovi koupili 9. května 1944
ten dům, jejich sousedé, Lena a Frederic Hodgeovi, začali proti nim soudní při,
aby jim zabránili vlastnit ten dům a bydlet tam. Argumentovali tím, že by to
zmenšilo hodnotu domu Hodgeových, kdyby v sousedství bydlela černošská
rodina. Když byl dům postaven v roce 1905, platila smlouva „zakazující
prodej domu komukoliv černošské rasy.“1 Spor došel až
k Nejvyššímu soudu Spojených Států.
 |
|
Dům, který změnil zákon USA: |
Ironií osudu bylo, že dva hlavní justiční soudci museli odstoupit, protože i oni žili ve čtvrti s ustanovenými smlouvami zakazujícími prodej jejich domů osobám specifické rasy nebo náboženství. Téměř čtyři roky bojovného sporu uplynuly, než Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch Hurdových a tím připravil cestu pro zrušení dalších smluv, které zakazovaly prodej nemovitosti nejen černochům, ale i mnoha jiným národnostem a dokonce i náboženstvím.
Takové právní bitvy jsou v USA stále běžnější, kde se Asociace vlastníků domů snaží kontrolovat všechno od vnější barevné úpravy po úpravu okolí domu, atd. Právní smlouva je jednoduše „dohoda, kontrakt nebo sepsaný slib mezi dvěma jednotlivci, který běžně obsahuje slib něco dělat nebo něco nedělat.“2
Bible taky předkládá právní smlouvu. Je to ta nejdůležitější právní smlouva, do které se člověk zapojuje. Je to dohoda mezi Nejvyšším a každým jednotlivcem, který kdy žil, určená pro záchranu duše. Existuje velký zmatek o tom, čím tato dohoda přesně je a jaké podmínky jsou požadovány, aby byly získány výhody této smlouvy. Bible nazývá tyto smlouvy „stará smlouva“ a „nová smlouva“. Daná terminologie budí dojem, že existuje rozdíl mezi první „starou“ smlouvou adruhou „novou“ smlouvou.
Toto nepochopení přineslo celou řadu bludů. Primárním bludem, který vyvstal, byla domněnka, že za podmínek „nové smlouvy“ byl „zákon přibit na kříži“ a už není závazný. Mnoho upřímných křesťanů argumentuje tím, že díky Yahushuově smrti jsou všichni „osvobození“ od božího zákona a nikdo už ho nemusí zachovávat. Taková nauka je v rozporu s Biblí.
Yahuwahův zákon je opisem Jeho charakteru lásky. Jan napsal: „Kdož nemiluje, nezná Yahuwaha; neboť Yahuwah láska jest.“ (1. Janova 4,8) Stvořitel prohlašuje skrze Jeho Slovo: „Neboť já jsem Yahuwah, neměním se, protož vy, synové Jákobovi, nebyli jste zahubeni.“ (Malachiáš 3,6) Je to Otcův charakter lásky, který má trpělivost se Svými hříšnými dětmi. Pokud by už nebylo po lidstvu požadováno zachovávání božího zákona, nebyl by důvod, aby říkal, že je to právě Jeho neměnný charakter lásky, který chrání hříšníky před jejich „zahubením“.
Žádné pozemské království nemůže existovat bez
zákonů, a ani boží království. Pokud by byl zákon odstraněn, celé království by
upadlo 
do anarchie. Bylo to právě porušení božího zákona, co přivodilo chaos
hříchu na zemi. Boží zákon je dokonalý a bude platit po celou věčnost jako
jediný prostředek ke štěstí a svatosti. Podmínky pro zdědění zaslíbení Nové
smlouvy jsou stejné jako podmínky pro zdědění pod Starou smlouvou: poslouchej a žij; neposlouchej a zemři.
Slovo překládané jako „smlouva“ pochází z hebrejského slova beriyth (#1285), což znamená:
(ve smyslu řezu) . . . (protože je vyroben procházením mezi dvěma kusy masa): -- smlouva, liga, konfederace, . . . První výskyt tohoto slova je v Genesis 6,18 . . . Většina výskytu slova beriyth je u [Yahuwahových] „smluv“ s lidmi . . . [Yahuwahova] „smlouva“ je vztah lásky a věrnosti mezi [Ním] a Jeho vyvoleným lidem . . . (Exodus 19,5-6)3
Smlouva dohody mezi Abramem (a jeho semenem) a Yahuwahem a Jeho semenem (Yahushuou) byla ratifikována, když Abram rozdělil oběti a on a Yahuwah se prošli mezi nimi. To byla starodávná právní ratifikace, která v podstatě říkala: „To a to ať se mi stane, když poruším naší smluvní dohodu.“ Obřad obřízky byl tehdy dán jako znamení jejich smluvní dohody.
Stará smlouva pohlížela do budoucnosti ke smrti Yahushui na kříži. Slibovala odpuštění a očištění pro všechny, kdo přijali skrze víru oběť zaslíbeného Mesiáše pro jejich dobro. Oběti krve učily v obraze to, co mělo být naplněno ve velké skutečné oběti: Beránek Yahův, který snímá hříchy světa. Takto všichni, kteří žili před příchodem Spasitele mohli být ospravedlněni skrze Jeho krev prolitou pro jejich záchranu.
Nová právní smlouva může mít mnoho stejných podmínek jako předchozí právní smlouva. Neodkládá nezbytně stranou vše, co bylo v předchozí smlouvě či dohodě. Takový je případ nové smlouvy v Bibli. Nová smlouva se dívá zpět k smrti Yahushuově na kříži. Jako ta stará smlouva, slibuje odpuštění a očištění pro všechny, kteří skrze víru přijímají oběť učiněnou pro jejich záchranu. Ať už člověk žil před smrtí Mesiáše nebo po ní, podmínky smlouvy zůstávají stejné. Opatření také: člověk musí skrze víru přijmout oběť vykonanou pro jeho dobro. „Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: dar jest to Yahuwahův, ne z skutků, aby se někdo nechlubil.“ (Efezským 2,8-9) Yahushuova smrt je dostačující pro všechny pod každou z těchto smluv.
 |
K chybě dochází tehdy, když se lidé domnívají, že smrt Mesiáše „přibila starou smlouvu na kříž“. Oni pak jdou a říkají: „My jsme nyní pod milostí. Zákon se už nemusí zachovávat.“ Bible odhaluje tuto nauku jako škodlivou lež, kterou opravdu je: „Neboť Já jsem Yahuwah, Já se neměním.“ (Malachiáš 3,6) „Yahushua jest včera i dnes, tentýž i na věky.“ (Židům 13,8)
Yahushuova smrt naplnila boží podmínky staré smlouvy. Stvořitel dal Svého jediného Syna, aby zemřel za hříchy lidstva. Nenaplnil však lidské podmínky starého zákona. Tyto podmínky zůstávají platné pro každou novou generaci. Podmínky jsou jednoduché: poslouchej a žij skrze víru v obětní smrt Spasitele nebo neposlouchej a zemři. Volba poslouchat nebo neposlouchat zůstává na lidské části smlouvy. Když posloucháš, zachováváš tuto smlouvu. Když neposloucháš, porušuješ tuto smlouvu.
První smlouva „selhala“ ne proto, že by byl nějaký nedostatek smlouvy z boží strany. Naopak, lidé nedokázali dokonale zachovávat Yahův zákon, což byla jejich část ve smlouvě. Jakmile vysvobodil Yahuwah Izraelity z Egyptského otroctví, snažil se s nimi obnovit Abrahámovu smlouvu. V jednom nejvíce odhalujícím textu Bible ohledně božsko-lidské smlouvy, Bible uvádí:
Mojžíš pak vstoupil k Yahuwahovi. A mluvil hlasem k němu Yahuwah s té hory, řka: . . .
Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na křídlech orličích, a přivedl jsem vás k sobě.
Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země.
A vy budete mi království kněžské a národ svatý. Tať jsou slova, kteráž mluviti budeš synům Izraelským.
Protož přišel Mojžíš a svolav starší lidu, předložil jim všecka slova ta, kteráž mu přikázal Yahuwah.
Odpověděl pak všecken lid společně, a řekl: Cožkoli mluvil Yahuwah, budeme činiti. (Exodus 19,3-8)
„Vše, co Yahuwah mluvil, budeme činiti.“ I když záměr zachovávat boží zákon byl dobrý a
nezbytný, nestačilo to. Nikdo nemůže zachovávat boží zákon ve své vlastní síle.
Všichni, kdo se o něco takového snaží, jsou odsouzeni k selhání, stejně
jako byli Izraelité. Do šesti týdnů se ocitli v odpadnutí, když si postavili
zlaté tele a hlásali rouhačská slova: „Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž
tě vyvedli z země Egyptské.“ (Exodus 32,4) Tento čin byl jasným porušením
jejich smluvní dohody, protože Yahuwah řekl Mojžíši: „Mluvil pak Hospodin k
Mojžíšovi: Jdi, sestup, nebo porušil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země
Egyptské. Sešli brzo s cesty, kterouž
jsem přikázal jim. Udělali sobě tele slité, a klaněli se mu, a obětovali jemu,
řkouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.“
(Exodus 32,7-8)
Když Izrael porušil svou smlouvu s Yahuwahem, stejně tak i Yahuwah byl osvobozen od Své povinnosti ve smlouvě. „Řekl také Yahuwah Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje. Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký.“ (Exodus 32,9-10) Yahuwah odpustil Izraelitům, ale oni nebyli nikdy schopní ve své vlastní síle zachovávat podmínky této smlouvy.
„Nová“ smlouva nadále vyžaduje podřízenost a poslušnost jako lidské podmínky právní smlouvy mezi Stvořitelem a stvořením. „To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.“ (Římanům 3,31) Oběti zvířat už nejsou praktikovány, protože obraz (symbol) byl naplněn skutečností na Kalvárii. Avšak svátky se mají stále zachovávat. Svátky, stejně jako sedmý den Sabat, jsou „svatá shromáždění“ pro Yahuwaha.
Zachovávání těchto svatých slavností je pod novou smlouvou odlišné, než pod starou smlouvou. Protože již ta pravá oběť byla vykonána, není třeba prolévat další krev, ať už skrze oběti nebo obřízku. Pod novou smlouvou jsou tyto každoroční svátky zachovávány za použití symbolů, které Yahushua ustanovil při poslední večeři: chléb a víno.
Když jedli, vzal Yahushua chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“
Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.
Neboť to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. (Matouš 26,26-28; viz také Lukáš 22,15-20 a Marek 14,22-24)
 |
Slovo zde překládané jako „smlouva“ pochází z řeckého slova diatheke. To znamená kontrakt nebo smlouva.4 Je to totéž slovo, které je překládáno v knize Židům jako „smlouva“. „A před Yahushuou, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.“ (Židům 12,24)
Apoštol Pavel jasně viděl v Poslední večeři ustanovení nové smlouvy za stejných podmínek poslušnosti jako ve staré smlouvě.
Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Yahushua v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“
Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“
Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Yahushuovo, jí a pije sám sobě odsouzení. (1. Korintským 11,23-29)
Toto je důležitá pasáž Bible. Kdyby už zákon nebyl skutečně závazný, nebylo by možné přijímat tyto emblémy „nehodně“ a způsobit sobě „odsouzení“. Kromě toho Židé odkazují na tuto smlouvu jako na „věčnou“. „Eloah pokoje, kterýž skrze krev věčné smlouvy toho velikého Pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých Pána našeho Yahushuu.“ (Židům 13,20)
 |
Yahushuova smrt naplnila boží podmínky smluvní dohody. Věřící žijí pod „novou smlouvou“, ale ta je stále součástí té „věčné smlouvy“, protože podmínky se nezměnily. Spása je nadále zdarma nabízena všem, kdo ji přijmou. Ta lidská část – poslušnost božího zákona – musí být nadále splněna v životech každého jednotlivce.
Jako farizeus měl Pavel rozsáhlé znalosti zákona a více než kterýkoliv jiný pisatel psal o těchto dvou smlouvách. Se vzpomínkami na dějiny Izraelitů vysvětloval nutnost zachovávat boží zákon skrze víru jakožto lidskou část obou – staré i nové smlouvy.
Neboť i nám zvěstováno (evangelium) jest, jako i jim, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když ji slyšeli.
Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvu svém, že nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Yahuwah, hned po vykonání skutků od ustanovení světa. Neboť pověděl na jednom místě . . . Že nevejdou v odpočinutí mé.
A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru, a protož zůstává odpočinutí lidu Yahuwaha. Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Yahuwah od svých.
Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry. (Židům 4,2-6; 9-11)
Šance vstoupit do smluvního vztahu se Stvořitelem je stále možná. Odlož svá lidská úsilí. Přijmi vírou zásluhy Spasitele. Pozvi Ho dnes do svého srdce. Poslouchej a žij. To je možné tehdy, když On bude žít Jeho život v tobě skrze víru.
Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já,
ale žije ve mně Yahushua. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Yahova, který si mne zamiloval a vydal sebe
samého za mne. (Galatským 2,19-20)
Doporučené čtení:
1 http://househistoryman.blogspot.com/2008/06/hurd-v-hodge-dc-racial-covenants-50th.html
2 http://legal-dictionary.thefreedictionary.com/covenant
3 The New Strong’s Expanded Dictionary of Bible Words, p. 383.
4 Diatheke, #1242, viz výše, str. 1036.