|
Všichni křesťané se shodují, že spasení je dar milosti. A přesto, navzdory tomuto ujištění, velká většina křesťanů, téměř nevědomky, sklouzne do mentality spasení-skrze-skutky, což je v rozporu s jejich hlásanou naukou.
|
Hudson Tylor, misionář z 19. století v Číně, jednou napsal:
Pro každého dříče, těžce obtíženého hříšníka, [Yahushua] říká: "Pojď ke mně a odpočiň si." Ale existují i mnozí dříči - těžce obtížení věřící. I pro ně platí stejná pozvánka. Povšimni si dobře slov [Yahushui], pokud jsi těžce obtížen svou službou. Neudělej tutéž chybu. Není řečeno: "Pojď. Pracuj", jak by sis mohl představovat. Naopak, znamená to: "Stůj, obrať se, přijď ke mně a odpočiň si." Nikdy Kristus neposlal těžce obtížené lidi, aby se lopotili; nikdy nevyslal hladové, unavené, nemocné nebo ustarané, aby šli a konali nějakou službu. Takovým Bible jen říká: "Přijďte, přijďte, přijďte."
Křesťanům bylo dáno jedno ujištění za druhým, že spasení je dar. A přesto se vkrádá stále postoj, ve kterém musí věřící člověk hrát nějakou roli, aby si udržel spásný stav milosti. Milost je dar, jak věřící souhlasí, ale zajisté je jeho prací, aby si pamatoval denně se odevzdávat, správně jíst, umírat denně, aby získal vítězství nad zakořeněnými hříchy, atd, atd. A pokud tomu tak není, pak se domnívá, že dar spasení je odebrán.
Každodenní odevzdání se, vítězství nad zakořeněnými hříchy a zbožný život, to vše je ovocem spasení.
|
Toto zdůvodnění bylo zamítnuto velkým protestantským reformátorem Martinem Lutherem, který položil otázku: "Není obdivuhodnou zprávou věřit, že spasení spočívá mimo nás samotné?"
Denní odevzdávání se, vítězství nad zakořeněnými hříchy a zbožný život jsou všechno ovocem spasení. Nejsou a nikdy nebudou spravedlivými skutky, které jsou požadovány za účelem udržení daru spasení.
Spasení je vždy přijato, ne dosaženo.
Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce.
Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Yaha, ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení ducha svatého, kteréhož vylil na nás hojně, skrze Yahušuu Krista Spasitele našeho, abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného. (viz Titus 3,3-7)
Pavel je neoblomný: Spasení není skrze skutky spravedlnosti, které kdy kdo vykonal. Naopak, je to výhradní dílo dobroty a lásky Otce. Kromě toho věřící nejsou zodpovědni za to, sami sebe očistit. Naopak, aktivním činitelem v obnovení a "obmývající regeneraci" je také dar: duch Yaha Samotného, vylitý na všechny, kdo věří v zásluhy Yahušuovy krve.
Spasení je vždy jen dar.
Ale nyní bez Zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená Zákonem i Proroky, spravedlnost totiž Boží, skrze víru v Yahušuu Krista, ke všem a na všecky věřící.
Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Yaha. Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Yahušuovi, jehožto Yah vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázání spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů, v shovívání Yaha, k dokázání spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl a ospravedlňujícím toho, jenž jest z víry Yahušuovy.
Kdež jest tedy chlouba tvá? Vyprázdněna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry. Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků Zákona. (Římanům 3,21-28)
Ospravedlnění je velké slovo, které jednoduše znamená být prohlášen za spravedlivého. Když je člověk ospravedlněn, Yahuwah vezme zásluhy Yahušuova bezhříšného života a bezúhonné smrti a uděluje je věřícímu. Oděn do Kristovy spravedlnosti, stojí pak člověk před Yahem, jako by nikdy nebyl zhřešil.
Je to dar, ale dar, který neustále dává. Není to jednorázová transakce. Nejsi ospravedlněn na počátku tvé křesťanské cesty, aby jsi pak musel udržovat toto ospravedlnění tvým vlastním sebezapírajícím bezhříšným žitím, protože vítězství samotné je také dar.
Ale Yah, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou, kteroužto zamiloval nás, když jsme my ještě mrtví byli v hříších, obživil nás spolu s Kristem, jehož milostí jste spaseni, a spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Yahušuovi, aby ukázal v věku budoucím nepřevýšené bohatství milosti své, z dobroty své k nám v Kristu Yahušuovi. Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Yahův, ne z skutků, aby se někdo nechlubil. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Yahušuovi k skutkům dobrým, kteréž Yah připravil, abychom v nich chodili. (Efezským 2,4-10)
Spasení skrze víru se stává spasení skrze skutky tím okamžikem, kdy obrátíš svou pozornost od Kristových zásluh na své vlastní skutky. Můžeš zažít jemný smysl uspokojení, když odmítneš jíst onu čokoládu, na kterou máš opravdu chuť, protože čokoláda obsahuje kofein a kofé není pro tebe zdravé. A už to nemusí být jen jemný pocit nadřazenosti, když vidíš jiné křesťany dělat to, co si tajně přeješ dělat i sám, ale protože "pravý křesťan by ono nejedl/nepil/nesledoval...", praktikuješ sebeovládání a abstinenci.
Pocit duchovní nadřazenosti je vždy symptomem spasení skrze skutky. V kontrastu s tím Pavel uvádí, že je to Yah, který "nás obživil spolu s Kristem". Naším úkolem je důvěřovat efektivnosti poskytnutého daru: "Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Yahušuu a srdcem svým uvěříš-li, že jej Yah vzkřísil z mrtvých, spasen budeš." (Římanům 10,9)
Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest. To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto. Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. (2 Korintským 5,17-19)
Záměr plánu spasení zahrnuje daleko více než touhu zachránit hříšníky od věčné smrti. Jeho cílem je přivést je opět do intimního společenství s jejich Stvořitelem. To je dílo, které může vykonat jedině Stvořitel sám. On nás znovu-tvoří ke Svému obrazu, obnovuje v lidském srdci čistotu, která byla ztracena při pádu Adama.
Jakmile očištěn, věřící se stává "jedno" s Otcem. Nyní, namísto mučivého sebezapření, uskutečňuje věřící své vlastní nejhlubší touhy, když koná vůli Yahuwaha.
|
To je nedocenitelný dar! Jakmile je věřící očištěn, stává se "jedno" s Otcem. Nyní, namísto mučivého sebezapření, uskutečňuje věřící své vlastní nejhlubší touhy, když koná vůli Yahuwaha. To je důvod, proč tě ani poslušnost nemůže spasit, pokud je to něco, co generuješ sám v sobě. Jedině poslušnost, která pramení z očištěných motivů, je přijatelná pro Yaha, a tato úroveň čistoty je jediný dostupný dar.
A Duch i nevěsta řkou: Pojď. A kdož slyší, rciž: Přijď. A kdož žízní, přijdiž, a kdo chce, nabeř vody života darmo. (Zjevení 22,17)
Augustin z Hippo, ranný křesťanský teolog, kdysi prohlásil: "Ten, který nás stvořil bez naší pomoci, nás nespasí bez našeho souhlasu." Spasení, poprvé i naposledy, je vždy dar. Ale je na tobě, zdali si zvolíš jej přijmout nebo ne. Parafráze Augustina: On nás stvořil bez naší pomoci, s naším souhlasem nás znovustvoří taktéž bez naší pomoci.
Spasení je tvé právě v tento okamžik. Neexistuje nic, co můžeš udělat, aby jsi získal tak převzácný dar, nemusíš vykonávat žádné skutky poslušnosti, abys ho získal. Spasení samotné poskytuje vše, co potřebuješ, aby jsi byl obnoven k božímu obrazu, a to zahrnuje poslušnost, která pramení z očištěných motivů.
Nikdy nemůžeš dosáhnout spasení. Můžeš ho však přijmout. "A protož zůstáváť svátek lidu Yaha. Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Yahuwah od svých." (Židům 4,9-10)
Rozhodni se už dnes! Přijmi Yahův dar spasení, i ty můžeš vejít do Jeho odpočinutí.
|
"Všecko zajisté, což se narodilo z Yahuwaha, přemáhá svět; a toť jest to vítězství, kteréž přemáhá svět, víra naše."
|
