Slečna Wagnerová si dělala starosti. Výlet s její třídou druháků do musea vlaků proběhl dobře. Děti měli o to zájem a (většinou) se dobře chovaly. Podařilo se jí zastavit krátkou pranici Chada a Tima dříve, než by něco v muzeu poškodili. Našla i záchod pro malou Lindy, která by správně měla být ještě v první třídě. A všechny děti byly včas vyzvednuty svými rodiči u muzea, až na jedno.
Pamela Forsythová nebyla vyzvednuta. Třetí
hodina odpoledne minula, a pak čtvrtá a nyní pátá. Slečna Wagnerová měla
telefonní číslo k Pamele domů a ve škole už nebyl nikdo, koho by se mohla
zeptat. Nevěděla, kde Pamela bydlí, a co víc, ani malá Pamela to nevěděla.
V roce 1964 byl Indianapolis plný rasového napětí. Muzeum dopravy nebylo zrovna v nejlepší části města a slečna Wagnerová začala být nervózní. Kdyby vzala Pamelu k sobě domů, neměla by jak dát vědět jejím rodičům, kde jejich malá holčička je. Protože je neměla jak kontaktovat, nezbývalo nic jiného, než sedět a čekat. A čekat a čekat.
Učitelka a holčička si hrály hru Eye Spy, Simon says a další hádací hry, aby utekl čas. Opakovaně učitelka říkala holčičce, aby si nedělala starosti, a malá Pamela vždy odpověděla: „To je v pořádku, moje maminka přijede.“
Ve čtvrt na šest přišel ven muž, který spravoval muzeum. Taky si dělal starosti. Nechtěl odjet a nechat tam ženu a dítě o samotě na temném parkovišti.
Konečně o půl šesté, přes dvě hodiny poté, co byly vyzvednuty ostatní děti, přijela paní Forsythová s přívalem omluv a vysvětlení. Objala svou malou holčičku, která klidně vylezla z auta učitelky a nastoupila do matčina auta s vřelým zamáváním: „Děkuji slečno Wagnerová! Nashledanou zítra!“
Po cestě domů se slečna Wagnerova divila, jak klidná byla Pamela. Nebyla nervózní. Nebála se. Nedělala si starosti. Věděla, že maminka přijede. Nikdy nepřišlo holčičce na mysl, že by maminka taky nemusela přijet. Místo toho byla uvolněná, vesele si hrála hry a běhala za učitelkou. Měla naprostou důvěru v to, že maminka přijede, protože to maminka řekla. Tato naprostá víra ve svou matku pomáhala Pamele čekat dlouhé hodiny s trpělivostí.
Nový Zákon je plný upomínek pro věřící, aby praktikovali trpělivost, a chválí ty, kteří tak činí. Je to zcela jasně důležitý prvek, který je třeba mít. Problém je, že většina lidí nechápe, co to je „trpělivost“, o které mluví Bible. Pamatují si, jak byli jako děti napomínáni „Buďte trpěliví!“, a domnívají se, že trpělivost není nic více než být klidný, když se cítí nudně při neočekávaném zpoždění. Takovou definici nabízí moderní slovníky, které vysvětlují trpělivost jako „vůli nebo schopnost čekat nebo vydržet bez stížností.“1
Jazyk je však jako tekutina a jen málo jazyků se mění rychleji než angličtina, která přijímá neustále nová slova a mění definice ve svém stále se rozšiřujícím slovníku. Abychom pochopili plný význam toho, k čemu Bible vyzývá, když nabádá věřící, aby se cvičili v „trpělivosti“, je nezbytné poznat, jak bylo toto slovo definováno v době, kdy si ho Bibličtí překladatelé zvolili k vyjádření originálního řeckého slova.
TRPĚLIVOST: snášet utrpení, bolest, dřinu, pohromu, provokaci nebo jiné zlo, s klidnou, nevzrušenou náladou; vytrvalost bez reptání nebo rozmrzelosti. Trpělivost může pramenit z vrozené statečnosti . . . nebo z křesťanské podřízenosti se božské vůli. . . . Akt nebo kvalita čekání dlouho na spravedlnost nebo očekávané dobro bez nespokojenosti.2
Daleko více než jen v klidu vydržet nudu je pravá křesťanská trpělivost založena na víře a je vitální částí duchovního růstu. Zkoušky, které přicházejí do života všech, dovoluje Yahuwah, aby se vyvinula duchovní síla a statečnost. V Římanům 5 je předložen proces, skrze který člověk získává trpělivost a duchovní odměny, které jsou toho důsledkem:
A ne toliko nadějí, ale také chlubíme se souženími, vědouce, že soužení trpělivost působí, a trpělivost zkušení, zkušení pak naději, a nadějeť nezahanbuje. Nebo láska Yahuwahova rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám. (Římanům 5,3-5)3
Boje a zkoušky, které se drží stezky všech, kdo následují Yahuwaha, jsou dovoleny díky nekonečné Lásce. Právě tyto zkoušky mohou být přemoženy jedině skrze víru a důvěru v boží moc. To dává každému jedinci osobní poznání, individuální zkušenost, že Yahuwahovi se dá důvěřovat.
„Trpělivost“ je dostupná všem, kdo ji hledají. Získává se tehdy, když si člověk zvolí, že bude důvěřovat Yahuwahovi v každodenním životě. Je to vědomá volba. Rozhodnutí nezaložené na pocitech. Opravdu, pocity (strachu, pochybností) musí být často ignorovány, když se člověk cvičí ve víře. Víra je „souhlas mysli s pravdou, která byla deklarovaná někým jiným, opírajíc se o jeho autoritu a věrohodnost bez dalších důkazů.“4
Existuje mnoho věcí, které chce Yahuwah udělat pro Své děti, ale když se nerozhodnou cvičit víru, je omezován v tom, co může pro ně udělat. Jak Yahushua vysvětlil: „Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.“ (Marek 9,23)
Když v odpověď na modlitbu víry způsobí Yahuwah mocné vysvobození, vděčnost je v srdci probuzena. Vděčnost za přijatá požehnání pak probouzí lásku. Toto je samoběžící cyklus, protože láska získaná takovouto zkušeností inspiruje větší víru!
Rozhodni se, že budeš věřit zaslíbením daným v Bibli. To jsou Yahuwahova slova pro tebe. Zakládej svou důvěru na vlastním osobním poznání Jeho jako Všemocného, Všemilujícího Stvořitele. Z tohoto důvodu dal Yahuwah nesčetná zaslíbení v Jeho Slově.
Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což potřebí bylo k životu a ku zbožnosti, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti. Odkudžto veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, tak abyste skrze ně Božského přirození účastníci učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech zlých. A na to pak vy všecku snažnost svou vynaložíce, prokazujte u víře své ctnost, a v ctnosti umění, v umění pak zdrželivost, a v zdrželivosti trpělivost, v trpělivosti pak zbožnost, v zbožnosti pak bratrstva milování, a v milování bratrstva lásku. Ty zajisté věci když budou při vás a to rozhojněné, ne prázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Yahushui Pomazaného. (2. Petrova 1,3-8)
Ti, kdo se s důvěrou podřídí boží vůli, získají trpělivost. Takoví důvěřují Yahuwahovi ve všech věcech a ví, že „ne samým chlebem živ bude člověk, ale vším tím, což vychází z úst Yahuwahových, živ bude člověk.“ (Deuteronomium 8,3) Ti, kdo mají trpělivost, nevyhledávají odplatu u těch, kdo jim ublížili nebo učinili něco zlého. Důvěřují Yahuwahovi, že napraví každé zlo, a drží se zaslíbení: „Má je pomsta, já odplatím, praví Yahuwah.“ (Římanům 12,19)
Pavel přirovnal tuto zkušenost k běhu na
dlouhou trať, když povzbuzoval: „Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků,
odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v
běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Yahushuu, který vede naši víru
od počátku až do cíle.“ (Židům 12,1 a 2) Život křesťana je jako běh na dlouhou
trať. Nemůže být vyhrán v rychlém sprintu. Naopak, chce to trpělivost,
stálou vůli a ochotu dlouho čekat na odměnu. Zaslíbení Yahuwahova Slova jsou
daná, aby posílila věřící v jejich individuálním běhu.
„Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.“ (Římanům 15,4)
Kniha Zjevení odhaluje, že poslední generace bude vlastnit duchovní milost trpělivosti.
Jestliže kdo do vězení povede, do vězení půjde; zabije-li kdo mečem, musí mečem zabit býti. Zdeť jest trpělivost a víra svatých. (Zjevení 13,10)
Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu…, i tenť také bude píti víno hněvu Yahuwahova . . . A dým muk jejich vstoupíť na věky věků . . . Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Yahuwahova a víry Yahushuovy. (Zjevení 14,9-12)
Je zajímavé si všimnout, že každý příklad je dán v kontextu posledního boje mezi Yahushuou a Satanem. Všichni, kdo přemohou ďábla v posledním boji na zemi, tak učiní jedině v síle Yahuwahově. Tato síla je jejich skrze víru v jejich Vykupitele. Skrze procvičování se ve víře, založené na jejich poznání Jeho charakteru, budou praktikovat i trpělivost.
Tak jako tomu bylo u Yahushui v zahradě Getsemane, jejich víra bude maximálně zkoušena.
Jako Yahushua na kříži, budou i oni v některých dobách cítit, jako by je jejich Nebeský Otec nakonec opustil.
Jako Yahushua zvítězí i oni tím, že přemístí svou důvěru zcela na Yahuwaha. Podřídí svou vůli boží vůli a budou čekat na Něj, aby je vysvobodil tím nejlepším způsobem, který On zná. Jsou ochotní čekat dlouho na spravedlnost, protože ví, že vysvobození a odplata nad jejich největší očekávání přijde k těm, kdo důvěřují Spasiteli.
Yahushuova slova jsou součástí jejich osobní zkušenosti. „Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratrů, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás. A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale vlas z hlavy vaší nezahyne. V trpělivosti vaší vládněte dušemi vašimi.“ (Lukáš 21,16-19)
Svatí důvěřují Yahuwahovi. Věří Jeho zaslíbením. Tato důvěra je založena na individuální zkušenosti. Oni ví, že „Věrnýť jest ten, jenž povolal vás, kterýž také i učiní to.“ (1. Tesalonickým 5,24) Oni mohou vydržet útrapy, pronásledování a posměch, protože mají naprostou důvěru v to, že je Yahuwah vysvobodí, a že mají jistou slíbenou odplatu.
Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu. Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Yahuwahovu činíce, dosáhli zaslíbení. Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati. Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše. (Židům 10,35-39)
Všichni, kteří si vypěstují trpělivost skrze víru v Yahuwaha, budou dědicové Yahuwaha a spoludědicové s Yahushuou. Ale ti, kteří si nevypěstují trpělivost, budou ztraceni.
Kdož zvítězí, obdržíť dědičně všecko, a buduť jemu Eloahem, a on mi bude synem. Strašlivým (ustrašeným) pak, a nevěrným, a ohyzdným, a vražedlníkům, a smilníkům, a čarodějníkům, a modlářům, i všechněm lhářům, připraven jest díl jejich v jezeře, kteréž hoří ohněm a sirou, jenž jest smrt druhá. (Zjevení 21,7-8)
Toto je dlouhý, velmi komplexní seznam těch, kteří budou ztraceni! Není překvapením, že kouzelníci, modláři, děvkaři a vrazi budou ztraceni. Ale ti ustrašení? Proč by měl být ztracen člověk, který se bojí?
Odpověď je jednoduchá: ti "ustrašení", jsou ztraceni, protože jsou „nevěřící“. Věřit znamená prostě vzít Yahuwaha za Jeho slovo proto, kým a čím je (Všemilující a Všemocný), a bez potřeby žádného dalšího důkazu. Proto nedostatek víry v Jeho zaslíbení znamená v důsledku nazývat Ho lhářem.
Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.
Bez víry však není možné zalíbit se Yahuwahovi. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Yahuwah jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. (Židům 11,1 a 6)
Tato velmi důležitá a přesto osobní zkušenost byla dobře shrnuta ve slovech jedné evangelijní písně:
Víra je
podstata nevídaných věcí,
podstata věcí, ve které doufáme.
Yahuwahovo Slovo to řeklo a já tomu věřím,
protože zázrak se mi stal.
Yahuwah to řekl! A já tomu věřím!
A tím je to pro mne jasné . . .
I když někteří pochybují, že Jeho slovo je pravdivé
já si zvolil mu věřit, a jak je to s tebou?
Yahuwah to řekl! A já tomu věřím!
A tím je to pro mne jasné.
Pokud nemáš víru v to, že Yahuwah dodrží Své sliby, nebudeš mít trpělivost čekat na Něj, až pro tebe něco učiní. Nebudeš důvěřovat v to, že On pošle Yahushuu, aby vysvobodil všechny, kdo s důvěrou čekají na Jeho návrat. Namísto toho se budeš bát. Evangelium Matouše zaznamenává smutná slova ke všem těm, kdo si skrze nedostatek víry nevypěstují Biblickou trpělivost:
Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? A tehdy já prohlásím: Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. (Matouš 7,21-23)
Ale to nemusí být osud nikoho! „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petrova 3,9) Pokud ti chybí poznání, víra nebo trpělivost – pros o to Yahuwaha! On neodepře žádnou dobrou věc Svým dětem.
Protože víra není založena na pocitech, udělej dnes jednoduché rozhodnutí – Budeš Mu důvěřovat bez ohledu na své pocity! Učiň svým zvykem očekávat na Yahuwaha s důvěrou a trpělivostí.
Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Yahuwaha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. (Jakubova 1,2-6)
Učiň svým každodenním zvykem spočinout
v Yahuwahovi. Drž se Jeho zaslíbení, důvěřuj Jeho slovu. I ty můžeš mít
trpělivost svatých a „zdědit všechny věci“ s Yahushuou naším Spasitelem.
Související obsah:
1 Webster’s New Universal Unabridged Dictionary, Second ed., 1983.
2 Noah Webster, American Dictionary of the English Language, 1828.
3 Všechny texty Bibli vzaty z Bible Kralické nebo Ekumenického překladu
4 viz výše