Proroctví doby konce Archives - Worlds Last Chance

Kalvínův výklad Bible ospravedlňoval vraždu jeho teologických oponentů. On sám nikomu nesťal hlavu, ani nezapálil oheň, který upálil heretiky zaživa, ale Kalvínova kázání ze Starého a Nového Zákona tvrdila, že takovéto tresty smrti jsou v souladu s Božími zájmy.

Jak to? Kalvín nevěřil, že všechny zákony Staré smlouvy byly odložené stranou Novou smlouvou oslaveného Ježíše. Nezvážil přitom jasný smysl textu v epištole Židům: „A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou.“ (Židům 8,13). Manévroval okolo Pavlova závěru: „A tak Zákon pěstounem naším byl ke Kristu, abychom už více nebyli pod pěstounem“ (Galatským 3,24; Římanům 10,4). Kalvín odmítl tato data z Nového zákona a rozhodl se, že morální zákony ve starých zákonech Tóry jsou stále platné. A zabíjet lidi, kteří překroutili jeho čistou nauku, bylo morální povinností.

Kalvín konkrétně ospravedlňoval trest smrti pro heretiky textem z 3. Mojžíšovy 24,16: „Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.“

Ježíšovo učení „milujte své nepřátele“ nezastavilo Kalvína před tím, aby schvaloval a propagoval smrt svých teologických nepřátel. A Pavlovy instrukce, jak jednat s lidmi, kteří teologicky nesouhlasí s tebou, byly zcela ignorovány: „Na služebníka pak Božího nesluší vaditi se, ale aby byl přívětivý ke všem, způsobný k učení, trpělivý, kterýž by v tichosti vyučoval ty, jenž se pravdě protiví, zda by někdy dal jim Bůh pokání ku poznání pravdy.“ (2 Timoteovi 2,24-25) Kalvín neprojednával v trpělivosti své rozdílnosti s lidmi, kteří propagovali odlišné myšlenky. Kalvín požadoval popravy, vyhrožoval smrtí a chválil Boha za mučení heretiků.

Kalvín vyjádřil svou teologicky posilněnou pomstu v tomto osobním dopise:

„Jsem přesvědčen, že to není bez zvláštní Boží vůle, aby zločinci kromě jakéhokoli rozsudku soudců vydrželi vleklé mučení ze strany popravčího.“ Kalvínův dopis Farelovi ze dne 24. července (pro více slov přímo z pera Kalvína si přečti dílo Selected Works of John Calvin)

Kalvín věřil, že se Bůh postaral o to, aby kriminálnici nezemřeli rychle, když byli mučeni. Tento pomstychtivý přístup a jeho podpora zastaralých předpisů Starého Zákona, které stanovovaly trest smrti pro konkurenční teology, kteří zpochybňovali jeho preferované doktríny, vypadal spíš jako ISIS než Ježíš.

Boj Jana Kalvína proti heretikům

Osobní korespondence a záznamy městské rady prozrazují mimořádný vliv Jana Kalvína v Ženevě. Ačkoli byl v roce 1538 požádán, aby odešel, když prosazoval své přísné morální standardy a nezávislost církve na exkomunikaci lidí, ženevští úředníci ho pozvali v roce 1541 zpět, aby vyřešil církevní nesrovnalosti. Po jeho návratu, městská rada schválila jeho církevní nařízení, která zahrnovala založení konzistoře. Konzistoř, církevní soud, který měl pod kontrolou disciplínu občanů Ženevy, se střetával každý čtvrtek, aby projednával případy (viz kronika konzistorních záznamů z let 1542-1544.) Jan Kalvín vedl tento soud. I když tento konzistoř neměl moc uvěznit, vypovědět do exilu nebo zabíjet provinilce, Kalvín mohl přesvědčit městský magistrát použít jejich moc, pokud mu jeho oponenti odporovali.

Když Jacques Gruet, teolog s odlišnými názory, položil dopis na Kalvínovu kazatelnu, ve kterém ho nazval pokrytcem, byl uvězněn, mučen po celý měsíc a nakonec 26. července 1547 popraven. Gruetova teologická kniha byla později nalezena a spálena společně s jeho domem, zatímco jeho žena byla vyhnána na ulici, aby to sledovala.

Michael Servetus, španělský lékař, vědec a učenec Bible, sdílel ještě horší osud. Byl to Kalvínův dlouholetý známý, který odolával autoritě římskokatolické církve. Nicméně rozhněval Kalvína tím, že vrátil kopii Kalvínových Institutů s kritickými poznámkami na okrajích. A co udělal Kalvín? Můžeš číst o jeho reakci v dopise, který napsal příteli:

„Servetus nabízí, že přijde, pokud to bude pro mě příjemné. Ale já mu nechci svým slovem zaručovat jeho bezpečí, protože pokud přijde, nikdy mu nedovolím zaživa odejít, dokud má autorita bude k něčemu.“ – Dopis Farelovi, 13. Února 1546.

Když pak Servetus navštívil Kalvínovo nedělní kázání, nechal ho Kalvín uvěznit a obvinil z kacířství. 38 oficiálních nařčení obsahovalo zavržení Trinity (Trojjediného Boha) a křtu novorozenců. Městský magistrát ho odsoudil na smrt. Kalvín požádal pro Serveta trest setnutí hlavy namísto brutálnějšího trestu upálení na hranici, ale marně. Někteří lidé považují Kalvína za soucitného, když se zasadil o lidštější metodu usmrcení, ale koneckonců to byl Kalvín, kdo podporoval zabití Serveta a všech takových kacířů.

27 října 1553 bylo použito na hranici surové dřevo, aby se Servetus pomalu opékal od nohou nahoru. Po 30 minut křičel o milost a modlil se k Ježíši, zatímco oheň pomalu stoupal nahoru po jeho těle, až spálil teologickou knihu, kterou měl přivázanou k hrudi jako symbol svého kacířství. Kalvín shrnul tuto popravu takto:

Nesouhlasit s Kalvínovým pojetím Boha bylo přestoupením, které zaručovalo trest smrti podle toho, jak Kalvín vysvětloval Leviticus 24,16.

Jan Kalvín zabil teologické rivaly: Špatný výklad Bible to ospravedlnil image

„Servetus . . . trpěl trest za svá kacířství, ale bylo to z mé vůle? Zajisté ho zabila jeho arogance neméně než jeho bezbožnost. A jaký zločin to byl můj, když naše Rada, na moje nabádání, skutečně a v souladu s názorem několika církví, pomstila jeho ohavné rouhání?“

Jak lze takové mučení prominout? V listopadu 1552 prohlásil Ženevský koncil Kalvínovo Instituce učení křesťanského náboženství za „svatou nauku, proti které se nesmí žádný člověk postavit“. Nesouhlasit s Kalvínovým pojetím Boha bylo přestoupením, které zaručovalo trest smrti podle toho, jak Kalvín vysvětloval Leviticus 24,16. Záznamy městské rady v Ženevě popisují jeden rozsudek, kdy byl muž, který veřejně protestoval proti doktríně předurčení Jana Kalvína, bičován na všech hlavních křižovatkách města a poté byl vyloučen. („The Minutes Book of the Geneva City Council, 1541-59,“ přeložil Stefan Zweig, Erasmus: The Right to Heresy). V tomto městě sis nesměl dovolit nesouhlasit s Kalvínem.

Špatný výklad Bible může zabíjet lidi

Jan Kalvín argumentoval: „Kdokoli bude nyní tvrdit, že je nespravedlivé zabíjet kacíře a rouhače, vědomě a úmyslně doznává jejich vinu. Není to lidská autorita, která mluví, je to Bůh, který mluví a předepisuje věčné pravidlo pro svou církev.“

Většina špatných překladů Bible vede ke zklamání v nebiblickém bohu, ke strachu z toho, co požaduje, nebo k falešnému pocitu bezpečí stojícím na překroucených věroukách. Ale to může i zabíjet. Jan Kalvín ospravedlňoval vraždu na základě svého mylného výkladu Bible. Neodráží to celý jeho život nebo jeho přínos pro protestantskou církev, ale my můžeme být moudřejšími a poučit se z jeho chyb.

Jan Kalvín zastával Augustinovo biblické ospravedlnění pro upálení kacířů. Augustin omlouval tato krutá měřítka svým výkladem Ježíšova podobenství o velké hostině v Lukáši 14,16-24. Když pán v tomto podobenství nemohl zaplnit hostinu, přikázal v Lukáši 14,23 svým služebníkům: „přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.“ Augustin a Kalvín věřili, že upálení kacířů „přinutí“ více lidí k tomu, aby vstoupili do jejich Božího domu. Ze slova „přinuť“ si udělali licenci na zabíjení, aniž by brali ohled na jiná Ježíšova učení jako „milujte své nepřátele“, a takovýto výklad byl zásadním hermeneutickým omylem. Jakákoliv část Ježíšova učení musí být vykládána ve světle celého učení.

(Source: http://www.reenactingtheway.com/blog/john-calvin-had-people-killed-and-bad-bible-interpretation-justified-it)

WLC Poznámka: V knize Zjevení jsme upozorněni, že těsně před návratem Yahušui, aby vládl na celé Zemi jako král králů a pán pánů, bude existovat celosvětové náboženské pronásledování těch, kteří nebudou v souladu s populárním uctíváním Boha. Těm, kteří se rozhodnou dodržovat diktáty svědomí, které jsou v rozporu s občanskými a náboženskými mandáty, bude odepřeno právo nakupovat a prodávat. Mnozí dokonce zaplatí konečnou cenu za to, že se budou řídit svými náboženskými přesvědčeními místo toho, aby dodržovali všeobecné náboženské zákony. S ohledem na to chceme tento článek sdílet jako připomínku a varování před prosazováním náboženských názorů a dogmat vůči ostatním.

Satan propaguje domněnku, že na nově stvořené zemi nebude žádný chrám. Tím byla nejhlubší touha Stvořitelova srdce neznámá a nedoceněná.

Nejsrdečnější pravdou Bible je Stvořitelova touha přebývat s Jeho dětmi. Před hříchem byla zahrada Eden v jistém smyslu Yahovým chrámem, protože to bylo místo, kde Stvořitel přicházel, aby trávil čas se Svými lidskými dětmi „za denního vánku“. (viz Genesis 3,8) Bylo to ono intimní, osobní společenství, které Otec postrádal nejvíce po pádu Adama. Už nemohl komunikovat tváří v tvář s lidskou rasou.

Toto společenství bylo částečně obnoveno v době Mojžíše. Yahuwah řekl Mojžíši: „I udělajíť mi svatyni, abych bydlil uprostřed nich.“ (Exodus 25,8)

Yahuwah učinil svatostánek Svým domovem. Jeho viditelná přítomnost mohla být spatřena v Shekinah slávě, která se vznášela nad stolicí slitování archy úmluvy.

Jak svatostánek na poušti, tak pozdější chrámy měly být domovem pro Yahuwaha, kde by mohl komunikovat s lidstvem. Na rozdíl od pohanských chrámů s jejich velikými schodišti a vyvýšenými plošinami, Yahuwahův chrám neměl mít žádné schody. Nevyžadoval po Svých dětech, aby si musely k Němu dojít někam nahoru. On chtěl sestoupit k nim a na jejich úrovni se s nimi setkávat.

Chrám v Novém Jeruzalémě

Když Jan viděl Nový Jeruzalém sestupovat z Nebe, povšimnul si zjevné odlišnosti. Poté, co popsal vzhled svatého města, řekl: „Ale chrám jsem v něm neviděl.“ (Zjevení 21,22) Tato jedna fráze vedla k rozšířené domněnce, která zakrývá velmi vzácnou pravdu: V Novém Jeruzalémě není žádná chrámová budova, protože Nový Jeruzalém samotný je chrámem Yaha! Jan sám to potvrzuje, když říká: „Ale chrámu jsem v něm neviděl; nebo Pán Bůh všemohoucí chrám jeho jest a Beránek.“

Chrámy byly vždy domovem božstev. Proto, kde je přítomen Yah, tam je Jeho chrám. Pavel se ptal Korintských: „Zdaliž nevíte, že chrám Yahův jste, a Duch Yahův ve vás přebývá?“ (viz 1. Korintským 3,16)

To je to, po čem Otec touží a o co usiluje od doby, kdy se musel vzdálit při Adamově pádu. Touží po úzkém, důvěrném a milujícím vztahu s každým z Jeho dětí. A když bude Nový Jeruzalém přepraven na nově stvořenou zemi, bude naplněna touha Jeho srdce.

Božství přebývající s lidstvím

Plán spasení nakonec obnoví toto úzké, důvěrné společenství mezi Stvořitelem a stvořením, které bylo přerušeno od Adamova pádu. To je ta odplata zaslíbená tomu, kdo zvítězí, a důvod, proč uvnitř samotného Nového Jeruzaléma není žádná specifická chrámová stavba, je ten, že podobně jako zahrada Eden dříve, i Nový Jeruzalém sám je tím chrámem. Všichni, kdo přijímají dar spasení skrze víru, budou poctěni tím, že se stanou součástí tohoto chrámu, budou živým chrámem, ve kterém přebývá pravá přítomnost Všemohoucího.

K kterémužto přistupujíce, jakožto k kameni živému, od lidí zajisté zavrženému, ale od Yaha vyvolenému a drahému, i vy, jakožto kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Yahovi skrze Yahušuu Krista. A protož praví Písmo:

Aj, zakládámť na Sionu
kámen úhelný, vybraný a drahý,
a v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben.
(viz 1. Petrova 2,4-6)

To je odměna nabízena tomu, kdo zvítězí!

Odplata za věrnost

Pavel napsal: „Ale kážeme, jakož psáno jest: Čehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, to připravil Yahuwah těm, kteříž jej milují.“ (viz 1. Korintským 2,9) Odplatou, která je tak nesmírná pro pochopení lidskou myslí, je žití v přítomnosti Yahuwaha.

Yahušua zaslíbil: „Kdo zvítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjdeť již více ven; a napíšiť na něm jméno Boha svého a jméno města Boha mého, nového Jeruzaléma sestupujícího z nebe od Boha mého, i jméno své nové.“ (Zjevení 3,12)

Yahušua se narodil, aby znovuspojil Yahuwaha s padlým lidstvím. Těsně před jeho zrazením v Getsemane se modlil za věřící všech dob:

Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne, aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal. A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jakož i my jedno jsme. Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakožs i mne miloval. (viz Jan 17,20-23)

Skrze Krista jsou věřící usmířeni s Yahuwahem. Izaiáš prorokoval: „Protož sám Yahuwah dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.“ (viz Izaiáš 7,14) Immanuel znamená „El s námi“. Toto zaslíbení, částečně vyplněno při Yahušuově narození, dojde k plnému naplnění, když bude Nový Jeruzalém přiveden na zem, aby byl věčným příbytkem pro Otce a Jeho svaté.

Potom viděl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první země byla pominula, a moře již nebylo. A já Jan viděl jsem město svaté, Jeruzalém nový, sstupující od Yahuwaha z nebe, připravený jako nevěstu okrášlenou muži svému. I slyšel jsem hlas veliký z nebe, řkoucí: Aj, stánek Yahuwahův s lidmi, a bydlitiť bude s nimi, a oni budou lid jeho, a Yahuwah sám s nimi bude, jsa jejich Bohem. A setřeť Yahuwah všelikou slzu z očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly. (viz Zjevení 21,1-4)

Přijmi spásu už dnes a i ty můžeš strávit věčnost v neomezené radosti jednoty s Otcem.

Pro více informací ohledně Yahuwahova chrámu a Nového Jeruzaléma, hledej na WLC rádiu epizodu „Jeho chrám s lidmi: Skrytá touha Otcova srdce“!

Papež František tvrdí, že je neomylný zástupce Yahushui. Pečlivé prozkoumání jeho výroků, porovnaných s Písmem, zjevuje charakter, životní styl a teologii, které jsou protikladem Spasitele.

TED Talk? Opravdu? Papež nedává TED Talks!

A přesto je to přesně to, co papež František udělal v dubnu 2017. Řeč, zřejmě nahraná v jeho bytě ve Vatikánu, byla dobrá, ačkoliv spíše typická pro nějakou geo-nábožensko-politickou osobnost. Byla to výzva pracovat společně, vybudovat budoucnost zahrnující všechny.

Vyvrcholení proslovu přišlo až ke konci, kdy papež prohlásil: „Dovolte mi to říci nahlas a jasně: čím mocnější jste, tím více mají vaše činy vliv na lidi, a tím zodpovědnější jste, abyste jednali pokorně. Pokud nebudete, vaše moc vás zruinuje a vy zruinujete druhé.“

Ihned po tom proslovu začali lidé spekulovat: Bylo v papežově řeči nějaké skryté poselství? Většina lidí není „mocná“. Posílal nějaké poselství Iluminátům? Elitě tohoto světa? Proč je napomínal, aby jednali pokorně? Yahushuovým poselstvím bylo vždy být svatým, nejen jednat svatě. Je naprostým pokrytectvím jednat pouze jistým způsobem, namísto být takovým.

Je samozřejmě nemožné rozhodnout, zdali papež posílal nějaké skryté poselství ve svém TED talk nebo ne. Nicméně je vždy moudré pečlivě analyzovat, cokoliv je řečeno takovým vlivným člověkem, obzvláště pokud taková osoba tvrdí, že reprezentuje Spasitele.

Dopad globalismu na křesťanství

Věc, kterou by si měli všichni pamatovat, je to, že papež má globální* agendu. Ve skutečném smyslu je papež „globalista“. Jeho agenda, skrytá před světovými davy, je povýšit sám sebe do postavení náboženského vůdce světa. Takto se připravuje cesta k tomu, aby byl jedinou logickou volbou jako zástupce lidstva pro vyjednávání s démony/mimozemšťany, když zazní polnice a démoni v podobě mimozemšťanů přepadnou zemi. „Globalismus“ také prosazuje do popředí agendu Svaté stolice, aby byl římský katolicismus nad všemi jinými náboženstvími, protože „globalismus“ nedovoluje individualitu.

„Globalismus“ je opakem nacionalismu. Nacionalismus je nauka, že jedinec a suverénní národy mají prospěch z nezávislého jednání, raději než v sjednocení s ostatními zeměmi. Nacionalismus už není politicky korektní. Naopak, „globalismus“ je dnešní agendou.

Je pravdou, že moderní technologie učinily svět daleko menším místem. Nicméně „globalismus“ není řešením. „Globalismus“ přináší tlak na jednotlivce, aby se podřídil. Ti, kteří se z nějakého důvodu odmítají podřídit, budou k tomu přinuceni nebo navrženi na vyhlazeni.

Už v roce 1991 napsal bývalý Jezuita Malachi Martin knihu, která varuje před už tehdy probíhající bitvou o nadvládu světa. Toto klíčové dílo bylo nazváno The Keys of This Blood: Pope John Paul II Versus Russia and the West for the Control of the New World Order. Zde Martin prorocky varoval, že nacionalistické, náboženské a všechny ostatní individualistické skupiny:

Jsou odsouzeny projít sérií krutých šoků a změn, ať už chtějí nebo ne, aby se adaptovaly vůči novému globalismu, vycházejícímu ze silnějších skupin. Neexistuje způsob, aby některá z nich byla schopna udržet si svou životnost a progresivní sílu, pokud nedovolí – nebo nevytrpí – aby byl její provincialismus zvětšen mimo tradičně zachovávané hranice . . . Jako skupiny budou muset čelit strašným alternativám. Buď budou skrz naskrz a skutečně globalizovány . . . Nebo zůstanou jako skupiny na místě, s ubývajícím počtem a vlivem, a nakonec ztratí svou identitu jako operativní součást nového světového řádu.¹

Dnes, o 25 let později, je možné vidět ve skutečnosti, co tehdy mohl Martin pouze prorokovat. Když víme, že papežův dlouhodobý cíl je světová nadvláda, je důležité chápat jeho věrouky a teologii. Tento článek porovná papeže Františka (jeho výroky, životní styl a věrouky) s těmi od Yahushui.

Yahushua nebo František: On řekl/on řekl

První a nejzřetelnější rozpor mezi jednáním papežství a učením Yahushui, je úsilí Svaté stolice o světovou nadvládu. Yahushua naopak řekl Pilátovi: „Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud.“ (Jan 18,36)

Toto prohlášení, že Spasitelovo království nebylo pozemským královstvím, je naprostým protikladem papežského úsilí o nadvládu nad světem. Ale to není jediný rozdíl. Porovnej následující citáty papeže i Yahushui.

***

ABC News psalo, že během cesty papeže Františka do New Yorku v září 2015 tvrdil papež, že Yahushuova smrt skončila nezdarem: „Kříž nám ukazuje odlišný způsob měření úspěchu. Nám náleží zasadit semínka. Bůh přináší ovoce naší práce. A když v nějakých dobách naše úsilí a činy zdánlivě pochybí a nepřinesou ovoce, musíme si pamatovat, že jsme následovníci Ježíše Krista a jeho život, lidsky řečeno, skončil nezdarem, nezdarem na kříži.“²

Čteno v kontextu, jsou tato slova zarážející i pro katolíky! Mimoto tento výrok popírá Yahushuova vlastní slova zaznamenaná v Matouši: „Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt. A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.“ (Matouš 20,18-19)

Yahushua věděl, že Jeho pozemská služba vyvrcholí na Kalvárii. Věděl také, že Ho Otec opět vzkřísí třetího dne. To nebyl výrok zklamání nebo nezdaru! Byl to výrok vítězství, protože Yahushua věděl, že věrně naplnil vše, co Ho tady Otec poslal vykonat!

***

Papež František zavrhnul biblický popis Stvoření, když řekl Pontifikální akademii věd:

Teorie evoluce a Velkého třesku jsou skutečné a Bůh není kouzelník s magickou hůlkou. Když čteme v knize Genesis o Stvoření, riskujeme, když si představujeme Boha jako kouzelníka s magickou hůlkou, který je schopen udělat cokoliv. Ale tak tomu není.

Velký třesk, který dnes pokládáme za počátek světa, není v rozporu se zásahem božího stvořitele, naopak, vyžaduje to. Evoluce v přírodě není v rozporu s představou o stvoření, protože evoluce vyžaduje stvoření bytostí, které se vyvíjejí.³

Vědec Ken Ham z Answers in Genesis, zastávající biblické Stvoření, napsal:

V tomto případě papež František, podobně jako mnoho jiných náboženských lídrů, staví slovo člověka nad Slovo Boží. A nejen to: jde také daleko, když říká, že jedině kouzelník s „magickou hůlkou“ může tvořit způsobem, kterým Bůh popsal Své tvoření v knize Genesis! Upřímně řečeno, toto ukazuje nedostatek pochopení toho, o kom Bible píše že Bůh je – ten všemocný Stvořitel, který je schopen dělat to, co je pro člověka nemožné. Je smutné, že tento pohled na Boha se rychle šíří i v protestantských církvích.⁴

***

Pár měsíců poté, co se stal papežem, měl František kázání na náměstí Sv. Petra, ve kterém popřel, že by Yahushuův zázrak s chleby a rybami byl skutečně pravým zázrakem. Místo toho vysvětloval, že se to stalo prostě tak, že lidé se podělili o to, co měli. V opisu kázání na webu Vatikánu řekl: „Toto je zázrak: spíše než rozmnožení, jedná se o sdílení, inspirované skrze víru a modlitbu. Každý jí a nechá nějaký zbytek: to je to znamení Ježíše, Chleba Božího pro lidstvo.“⁵

O necelý rok později v kázání na Náměstí Krista Vykupitele v Bolívii rozebírá papež František stejné téma, kde uvádí, že tento zázrak byl to, že došlo ke změně lidských srdcí a oni se podělili o to, co už měli ve svém vlastnictví.

Když opět citujeme Vatikánský web, tak přesně řekl:

Co [Ježíš] udělal, se dá shrnout do tří slov. Vezme malý chléb a kousek ryby, požehná je a pak to dává svým učedníkům, aby se o to rozdělili s davem. A takto dochází k zázraku. Není to kouzlo nebo čarodějnictví. S těmito třemi gesty je Ježíš schopen obrátit mentalitu, která vyřazuje druhé, v mentalitu spojenectví, mentalitu společenství . . . Ježíš vytvořil něco jako elektrický proud mezi svými následovníky, když sdíleli to, co už měli, a darovali to dalším, a tak všichni jedli. Je neuvěřitelné, že pak zůstaly ještě zbytky: dostatek k naplnění sedmi košů. Památka, která zůstává, která je požehnaná a památka, která je dána, vždy uspokojují hlad lidí.⁶

***

V lednu 2015 papež František poskytl rozhovor, ve kterém řekl, že katolíci by měli praktikovat „zodpovědné rodičovství“ a „nebýt jako králíci“.⁷ Protestanté už dlouho zastávali zodpovědné rodičovství a kritizovali katolíky a mormony za jejich tradiční odmítání používání antikoncepce. Většina protestantů by tedy potud souhlasila s papežovými výroky. Ale on dále pokračoval: „Mluvil o ženě, kterou znal a která byla po osmé těhotná poté, co měla prvních sedm porodů císařským řezem. Řekl, že ji pokáral a řekl ji: Chceš za sebou nechat sedm sirotků? To znamená pokoušet Boha!“⁸

Co to říká? Katolička, které bylo vždy říkáno, že by neměla používat antikoncepci, pokouší Yahuwaha, když má tak mnoho dětí? Pokouší Ho čím? Má zabít některé ze svých miminek? Zabít ho při porodu? To je hnusné!

Bible prohlašuje: „Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Yahuwaha pokoušín byl; neboť Yahuwah nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž On koho pokouší.“ (Jakuba 1,13)

Může se zdát nevhodné kritizovat papeže Františka za tyto výroky, jen politici – ale nenech se splést, to je přesně to, kým on je – jsou dobře kovaní pro veřejné proslovy. Jsou si dobře vědomi, že výroky, které veřejně vyřknou, mají svou váhu. A pamatuj, papež tvrdí, že je vikář Krista!

***

Opakujícím se tématem Yahushuova učení bylo, že nebeský Otec miluje každého jednotlivce jako Své vlastní dítě a že každý člověk může přijít jak k Otci, tak i k Synovi. V Janovi 16,27 Yahushua učil: „Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali, a uvěřili, že jsem já od Yaha vyšel.“ Podle papeže Františka je však osobní vztah s Yahushuou – mimo kontrolu církve – „nebezpečný a škodlivý“. 25. června 2014 papež prohlásil:

V církvi neexistuje udělej-to-sám; žádní nezávislí pracovníci. . . . Někdy můžete někoho slyšet říkat: Já věřím v Boha, v Ježíše, ale o církev se nestarám. Jak mnohokrát jsme to slyšeli? To je špatně.

Existují takoví, kteří věří v osobní, přímý a bezprostřední vztah s Ježíšem Kristem mimo společenství a prostřednictví církve. Tato pokušení jsou nebezpečná a škodlivá. Jsou to, řečeno slovy velkého papeže Pavla VI, absurdní dichotomie. Je pravda, že kráčet pospolu je výzvou a někdy to může být únavné…, ale Pán svěřil Své poselství lidem, všem z nás jako svědkům; a v našich bratrech a sestrách, s jejich dary a limity, kteří přicházejí k nám a dávají se poznat. To znamená náležet k církvi.⁹

***

V lednu 2015 odsoudil papež František muslimský útok na pařížské kanceláře Charlie Hebdo, který zabil 12 lidí. Nicméně to nebylo vše, co řekl. V komentáři, kde zdánlivě omlouval násilí, tvrdil, že existují hranice svobody slova. Řekl:

„Jestliže velký přítel Dr. Gasbarri, vyřkne nějaké zapřísahající slovo proti mé matce, pak dostane úder“, řekl František, odkazujíc na Alberta Gasbarriho, muže, který organizuje papežovy cesty a pak stojí vedle něj na palubě letadla. „To je normální, to je normální. Člověk nemůže provokovat, nemůže urazit víru jiných lidí, nemůže si dělat legraci z víry.“¹⁰

Další věc zahrnovala možnost násilí s jasným přiznáním nepoctivosti.

Když byl biskupem v Argentině, řekl František pro Monday, že dvojice podezřelých mužů nabídla $400.000 jeho chudé čtvrti – ale jedině když nejprve církev učiní významný vklad u nich.

„V té chvíli jsem přemýšlel, co mám dělat: Buď je urazím a kopnu tam, kde slunce nesvítí, nebo budu dělat ze sebe hloupého.“

František řekl, že hrál hloupého a řekl jim, že jejich úřad nemá bankovní účet, muži by se museli obrátit na finanční experty církve v kancléřství. Papež řekl, že později ještě přemýšlel, jestli je měl nechat tak snadno odejít a dovolit jim, aby zneužili někoho jiného.¹¹

To je pravý opak zásad, které vyučoval Yahushua, když řekl: „Slyšeli jste, že řečeno jest: Oko za oko, a zub za zub. Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.“ (Matouš 5,38-39)

***

Jeden z nejpřekvapivějších výroků papeže byl učiněn 12. května 2014 při kázání o přijetí. Připomínajíc Petrovo přijetí pohanských věřících a jak šokující to bylo pro věřící tehdejší generace, prohlásil papež František, že by pokřtil mimozemšťany.

„Kdyby k nám zítra přijela například expedice Marťanů a jeden z nich by řekl: Já chci být pokřtěn! – co by se stalo?“

Aby bylo jasné, že skutečně mluvil o mimozemšťanech, papež řekl: „Marťané, ano? Zelení, s dlouhými nosy a velkýma ušima, jako v dětských kresbách.“

I když to vypadá, že František použil tento argument ve svém logickém extrému, není to poprvé, kdy se Vatikán zmínil o možnosti pokřtění mimozemských bytostí. Při proslovu na British Science Festival v roce 2010 řekl jeden z tehdejších astronomů papeže Benedikta XVI, že by pokřtil mimozemšťana, „kdyby o to požádal“.¹²

Je nejvyšší troufalostí změnit to, co Všemohoucí Stvořitel řekl, a přesto je to právě to, co papež František udělal. Opakovaně.

Papežovy matoucí výroky zmátly i katolíky, pokud se týče jeho věrouk a na jakém základě staví. John-Henry Westin, římský katolík a spoluzakladatel a editor LifeSiteNews.com, opakovaně psal o různých výrocích, které papež učinil, a které zmátly katolíky. Řekl:

V církvi existuje masivní zmatek ohledně toho, kde přesně papež stojí. Třebaže důkladný průzkum jasně ukazuje, že papež podporuje spojení rozvedených a znovu ženatých katolíků, existují kardinálové a biskupové, kteří tvrdí, že papež myslí pravý opak.

Pro ty, kteří znali kardinála Jorge Bergoglio před jeho zvolením za papeže, to není nic nového. Mluvil jsem s několika knězi z Buenos Aires, kteří pracovali s kardinálem Bergogliem v různých kapacitách, a od nich jsem se dozvěděl, že mlžení je symbolické pro jeho duchovní úřad. Jedna anekdota byla obzvláště velmi poučná. Bylo mi řečeno, že lidé z opačných táborů vycházeli z jednání s kardinálem Bergogliem a všichni věřili, že podporuje jejich postoj. „On je s námi, ale nemůže to říct veřejně“, říkali, stejně jako ti, kteří byli z opačného tábora.¹³

Jezuita František

Se vším tím matením, se všemi rozpory je nutné se podívat na to, čemu věří Jezuité, abychom zjistili, čemu papež skutečně věří. Pamatuj na to, že papež František je vůbec první jezuitský papež v dějinách. Politikou Jezuitů bylo vždy pracovat v tajnosti, za oponou událostí. Jezuité jsou zodpovědní za některé z nejohavnějších zločinů v dějinách. Je mimo rozsah tohoto článku uvést každý blud v jejich teologii. Uvedeme alespoň dva konkrétní body, které jsou obzvláště rouhačské v učení Jezuitů (a všeobecně katolíků). František – jakožto jezuitský i katolický papež – také věří a podporuje tyto doktríny.

Prvním je papežovo tvrzení, že je schopen zprostit někoho jeho hříchů. Taková nauka je nejen rouhačská, ale i směšná. Jedině Yahushua může odstranit hřích. Jan Křtitel představil Spasitele přihlížejícím davům tímto prohlášením: „Aj, Beránek Yahův, kterýž snímá hřích světa.“ (Jan 1,29)

Yahushua sám řekl: „Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu.“ (Jan 5,22) Výsada odpouštět je plně svěřena do rukou Spasitele, který „na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ (Židům 4,15)

Bible však popírá papežovo tvrzení o jeho odpouštění hříchu. Papež nemůže nikoho zprostit hříchu, ani sebe ne, protože „krev Yahushui Pomazaného, Jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ (1. Janova 1,7) Mimoto papežové po věky tvrdí, že jsou neomylní. I to je opět v rozporu s Biblí, která prohlašuje: „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ (1. Janova 1,8)

Odkazujíc na Yahushuovo podobenství o vyhnání démonů, demonstrujíc potřebu bdělosti v křesťanském putování, papež František prohlásil:

„Evangelium dnes začíná s vyhnáním ďábla a končí s ďáblem přicházejícím zpět! To nejsou lži. Je to Slovo Pána!“

Papež František,
http://www.catholicbible101.com/popefrancisquotes.htm

Během Pátého Lateránského koncilu v roce 1512 řekl Christopher Marcellus papeži Juliu II: „Dbej na to, abychom neztratili toto spasení, tento život a dech, který jsi nám dal, neboť ty jsi náš pastýř, ty jsi náš lékař, ty jsi náš vládce, ty jsi náš manžel, ty jsi konečně další Bůh na zemi.“¹⁴ Ohledně tohoto rouhačského výroku Alexander Hislop napsal: „Kdybychom už neměli nic jiného, za co odsoudit papeže, pak to, že dovolil na sebe vložit taková rouhačská jména – to samo by ho označilo vinou nejtemnější barvy.“¹⁵ Lesk extravagance papeže Jana XXII jde až tak daleko, že se užívala fráze: „Náš Pán Bůh papež.“^{16, 17}

Papež František nikdy nezavrhnul takové tituly, přestože Yahushua učil: „Ale vy nebývejte nazýváni mistři; nebo jeden jest Mistr váš, totiž ten Pomazaný, vy pak všickni bratří jste. A otce nenazývejte sobě na zemi; nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích.“ (Matouš 23,8-9)

Papež také povzbuzuje věřící, aby se modlili k Marii. Katolíci se odvolávají k Marii jako k „Prostřednici“ a šli dokonce tak daleko, že ji nazývají „Spolu-Prostředník“ – to jsou opět tituly, které papež nikdy neuvedl na pravou míru. 12. května 2017 se papež František modlil v Kapli zjevení u ostatků naší Panny z Fatimy v Portugalsku. Jeho modlitba začínala slovy: „Pozdravena buď Svatá Královno, požehnaná panno z Fatimy, Paní neposkvrněného srdce, naše útočiště a naše cesto k Bohu!“ Uzavřel pak přednesem: „Ve tvém Neposkvrněném Srdci, buď útočištěm hříšníkům a cestou, která vede k Bohu.“¹⁸

To je v přímém rozporu se slovy Yahushui, který řekl: „Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6) Papež František také řekl: „Být křesťan znamená náležet k církvi.“¹⁹ Yahushua prohlásil: „Pojďte ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ (Matouš 11,28) On neřekl: „Pojďte do církve a naleznete odpočinutí pro vaše duše.“ A mohl to říci. Církev byla v Jeho době ustanovena.

Výroky papeže Františka, které jsou v rozporu se slovy Yahushui, pokračují a pokračují.

Během kázání v květnu v Římě řekl František, že Bůh vykupuje každého – nejen křesťany, ale i ateisty.

„My, co konáme dobro, se musíme navzájem setkávat,“ řekl papež. K těm, co říkají: „Ale já nevěřím, Otče, já jsem ateista!“ – papež řekl: „Ale konej dobro: pak se tam potkáme.“²⁰

Yahushua by nesouhlasil s papežem. Ve Svém kázání na hoře Spasitel prohlásil: „Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.“ (Matouš 7,13-14) Ve světle papežova výroku je významné si uvědomit Yahushuovo varování, které hned v dalších slovech následuje:

Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. A tak tedy po ovocích jejich poznáte je.“ (Matouš 7,15-20)

A tak se naskýtá otázka: Jaké je ovoce života papeže Františka?

Ovoce papeže Františka

Už pár týdnů po zvolení za papeže, navštívil tento pontif vězení, ve kterém umyl – a políbil – nohy odsouzených kriminálníků, kde někteří z nich byli muslimové. To vypadá velmi . . . křesťansky, že?

Je divné, že počet jednotlivců, pro které učinil tuto službu, byl 12 (přesný počet jako bylo Yahushuových učedníků), a jako náhodou tam byli připraveni fotografové, aby udělali fotografický záznam papežova aktu sebezapření a zbožnosti.

Katolická církev zpravidla nepraktikuje ustanovení umývaní nohou. To, že to papež provedl tak veřejně, že fotky obletěly všechny zpravodajské agentury, zavání více duchem okázalosti než nějakou opravdovou touhou sloužit druhým.

Byla to opět taková okázalost na odiv druhým, že Yahushua učil, jak je důležité sloužit druhým pokorným a privátním způsobem, když řekl:

Pilně se varujte, abyste almužny vaší nedávali před lidmi, proto abyste byli vidíni od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce vašeho, jenž jest v nebesích.

Protož když dáváš almužnu, netrub před sebou, jako pokrytci činí v školách a na ulicech, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíť odplatu svou.

Ale ty když dáváš almužnu, tak čiň, ať neví levice tvá, co činí pravice tvá,

Aby almužna tvá byla v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně. (Matouš 6,1-4)

24. května 2017 se prezident USA a první dáma, Donald a Melania Trumpovi, setkali s papežem Františkem.

Mohlo dojít k diplomatickému incidentu, ale kulinářský vtípek papeže Františka byl asi stráven dobře Donaldem Trumpem i jeho ženou Melanií.

V jedné z odlehčených chvil jeho setkání s prezidentem USA ve Vatikánu ve středu učinil papež zjevnou narážku na Trumpovu impozantní fyzickou velikost.

„Čím ho krmíš? Poticou?“ Zeptal se František Melanie s referencí na kalorickou koláčovou bombu pocházející z jejího rodného Slovinska vyslovovanou „potteezza“.²¹

Když dáme papežův žert o zavalitosti stranou, jeho vlastní sebeuspokojující stravování je v silném kontrastu se sebekontrolou Spasitele. The Vatican Cookbook (Vatikánská kuchařka) vydaná v roce 2016 „odhaluje, že oblíbené jídlo papeže narozeného v Buenos Aires zahrnuje argentínské empanadas, stejk ze svíčkové a dulce de leche,“²² velmi kalorická, krémová, karamelová omáčka ze slazeného, redukovaného mléka.

Papežova záliba v bohatém, sebeuspokojujícím jídle je velmi dobře známa. V rozhovoru pro mexickou televizní stanici Televista řekl „svatý otec“, dva roky poté, co se stal papežem, „že mu nevadí být papežem, ale touží po anonymitě. Jediné, co bych jednou rád udělal, že půjdu ven, aniž bych byl rozpoznán, a zajdu si do pizzerie na pizzu – řekl.“²³

Krátce poté, během papežovy návštěvy v Neapoli, předal osobně majitel pizzerie, Enzo Cacialli, který slyšel o papežově lamentování, zvlášť udělanou pizzu papeži Františkovi.

„Pizza, kterou měl ‚II Papa‘, se skládala z těsta a na něm žluté cherry rajčata. Papež si ji s úsměvem převzal ve vozidle, zatímco shromážděný dav vybuchl radostí. Pan Cacialli . . . řekl místnímu tisku, že dekorace byla na počest Vatikánu v barvách papežské vlajky . . .. [Cacialli] řekl II Mattino, že byl ‚naplněn radostí, že přijal pizzu přímo z mých rukou.’“²⁴

Papežova láska k vybranému jídlu je dobře známá mezi jeho následovníky a je ostrým kontrastem k sebekontrole praktikované Yahushuou.

Tento dobře známý nedostatek střídmosti a sebeovládání je zjevný při pohledu na jeho obézní postavu a je v rozporu s Biblí:

„Středmost vaše známa buď všechněm lidem. Pán blízko.“ (Filipským 4,5)

„A všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrželivý.“ (1. Korintským 9,25)

„Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.“ (Přísloví 25,28)

„Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.“ (Přísloví 23,21)

To je také v silném kontrastu k prostému životnímu stylu lidského příkladu, který řekl: „Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.“ (Jan 4,34)

I v jiných oblastech se papež může neznalému člověku jevit jako pokorný člověk. Učinil nezvyklé rozhodnutí nosit pozlacený stříbrný prsten Rybáře, místo aby byl prsten z pravého zlata, když se stal papežem. Nicméně jeho róby jsou z té nejlepší bavlny, na zakázku vyrobené u Gammarelliho, který je krejčím pro papeže už od osmnáctého století.

Františkův „pokorný“ prsten a kříž v porovnání s prstenem Rybáře, který nosil Benedikt

Přes všechno se papežův životní styl a krejčovské volby jeví daleko „pokornější“ než u jeho předchůdců. Jak časopis Time napsal: „Papež František, podobně jako mnoho papežů před ním, nosí okolo krku dlouhý řetěz s křížem. Jeho kříž je však mnohem skromnější než kříž jeho předchůdců, kteří nosili zlaté a ošperkované kříže. Kříž papeže Františka je stříbrný a prý zobrazuje Ježíše držícího beránka.“²⁵

Člověk se však nemůže ubránit pochybnostem o upřímnosti jeho zdánlivě pokorného chování, když si připomene jeho slova v nedávném TED talk: „Čím mocnější jste, tím více mají vaše činy vliv na lidi, a tím zodpovědnější jste, abyste jednali pokorně.“ Jako kontrast přichází na mysl Spasitelova slova: „Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste se připodobnili hrobům zbíleným, kteříž ač se zdadí zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty.“ (Matouš 23,27) Yahushua učil, že všichni mají být dokonalí, nejen jednat dokonale: „Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest.“ (Matouš 5,48)

Dokonalost v Yahushuovi je stav bytí, ne sloveso akce.

Říkat jednu věc a věřit něčemu jinému je u Jezuitů samozřejmostí. Slib, který skládají, když vstupují do tohoto řádu, jim dává svolení lhát, když je to výhodné, a nikdy nezapomeň: František je Jezuita. Jak jeden autor napsal: „Je mým názorem, že pokud budou svobody této země – USA – zničeny, pak se to stane díky důvtipu Římsko katolických jezuitských kněží, protože oni jsou nejprohnanější, nejnebezpečnější nepřátelé občanské a náboženské svobody. To oni podnítili většinu válek v Evropě.“²⁶

Když se stal Benedikt papežem, mnoho lidí – dokonce i katolíků – se zhrozilo a znepokojilo tím, že takový zastánce tvrdé linie, teologický konzervativec, vyznavač středověkých papežů, byl vyvýšen do tak mocného a vlivného úřadu. Jedna katolická žena žijící v Bavorsku začala plakat, když uslyšela, že dřívější Joseph Ratzinger byl zvolen papežem, a řekla: „Tak jsem doufala, že budeme mít dobrého papeže.“

Nebezpečí u jemně mluvícího, mírného Františka je dokonce větší, protože není rozpoznáno. Jako vlk v beránčím rouše okouzlil a odzbrojil velké množství lidí ze všech náboženství. Proto je důležité, aby každý věrný věřící člověk pečlivě porovnal jeho slova s se slovy Spasitele, protože vyřčená slova vždy odhalují, co je v srdci.

Yahushuova slova k farizeům Jeho doby by měla být vzpomenuta, když slyšíme výroky papeže Františka, které jsou v rozporu s Písmem: „Pokolení ještěrčí, kterakž můžete dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.“ (Matouš 12,34)

Ptej se sám: Co odhalují slova papeže Františka o jeho srdci, jeho naukách . . . jeho skryté agendě?

^*Země není koule (globe). Termín „globalismus“ a „globalista“ byl však použit pro účely tohoto článku.

¹ M. Martin, The Keys of this Blood, pp. 291-292.

² https://abcnews.go.com/US/read-pope-francis-yorks-st-patricks-cathedral/story?id=34023376

³ https://www.natureworldnews.com/articles/34445/20161220/climate-change-big-bang-theory-shocking-things-pope-francis-name.htm. viz také: https://www.independent.co.uk/news/world/europe/pope-francis-declares-evolution-and-big-bang-theory-are-right-and-god-isnt-a-magician-with-a-magic-9822514.html

⁴ https://answersingenesis.org/blogs/ken-ham/2014/10/29/is-the-pope-right-that-god-is-not-afraid-of-new-things/?utm_source=khsocialtwitterpope&utm_medium=social&utm_campaign=twitter

⁵ https://w2.vatican.va/content/francesco/en/angelus/2013/documents/papa-francesco_angelus_20130602.html

⁶ https://w2.vatican.va/content/francesco/en/homilies/2015/documents/papa-francesco_20150709_bolivia-omelia-santa-cruz.html, italics in original; bold supplied.

⁷ https://www.youtube.com/watch?v=1lVdnoJra9c

⁸ https://www.lifesitenews.com/blogs/confusing-even-the-elect-the-troubling-statements-of-pope-francis

⁹ viz 2:25 až 4:16 at https://www.youtube.com/watch?v=uzOknuZ1d5w.

¹⁰ https://kdvr.com/2015/01/19/top-10-most-shocking-comments-from-pope-francis/

¹¹ viz výše

¹² https://www.independent.co.uk/news/world/europe/pope-francis-says-he-would-baptise-aliens-9360632.html

¹³ https://www.lifesitenews.com/blogs/pope-francis-is-playing-with-fire.-hell-fire

¹⁴ Alexander Hislop, The Light of Prophecy Let In On the Dark Places of the Papacy, p. 91, emphasis supplied.

¹⁵ viz výše

¹⁶ https://amazingdiscoveries.org/R-Pope_Rome_blasphemy_power_Jesus#footnoteiii

¹⁷ Klikni zde pro obrázky těchto dokumentů.

¹⁸ https://en.radiovaticana.va/news/2017/05/12/popes_prayer_to_the_blessed_virgin_of_fatima/1311799, emphasis supplied.

¹⁹ viz 4:10-4:11 z https://www.youtube.com/watch?v=uzOknuZ1d5w.

²⁰ https://kdvr.com/2015/01/19/top-10-most-shocking-comments-from-pope-francis/

²¹ https://www.news18.com/news/world/what-do-you-feed-him-pope-queries-melania-about-trumps-food-habits-1411437.html

²² https://www.theguardian.com/lifeandstyle/wordofmouth/2016/feb/19/pope-franciss-favourite-meal-empanadas-steak-and-ice-cream

²³ https://www.independent.co.uk/news/people/pope-francis-says-he-doesnt-mind-being-pope-but-wishes-he-could-go-out-for-a-pizza-unrecognised-10106093.html

²⁴ https://www.independent.co.uk/news/people/neapolitan-pizzeria-owner-presents-pope-francis-with-pizza-after-pontiff-says-he-misses-eating-out-10129288.html

²⁵ https://time.com/4046511/pope-francis-us-visit-the-meaning-behind-the-popes-clothes/

²⁶ Eric Jon Phelps, Vatican Assassins, p. 54, emphasis supplied.

Poselstvím Nebes pro poslední generaci je utéci ze všech organizovaných náboženství a denominací. Náboženští lídři však mají neustálý zájem na tom, aby lidé nadále chodili do církve. Používají 8. a 9. kapitolu Ezechiele k tomu, aby si lidé mysleli, že mají povinnost zůstat členy církve, i když je jasné, že je církev v odpadlictví!

Díval jsem se překvapeně na svou kamarádku. Cynthia byla celý život členem Worldwide Church of God. Vyprávěla mi nyní o devastujícím rozkolu denominace, když přišly teologické změny po smrti zakladatele církve Herberta W. Armstronga. Denominace přišla o 50% svých členů, když se zřekla svátků i sedmého dne Sabatu a stala se tak součástí hlavního evangelického proudu.

„Bylo to naprosto zničující“, vzpomínala Cynthia s pláčem. „Bylo nám říkáno, že jsme ty ostatky a že všechny ostatní církve jsou padlé. Světili jsme v sedmý den Sabat – který byl pro nás v té době sobota. Zachovávali jsme Yahuwahovy svátky. Nevěřili jsme v kacířský blud o trojjediném božstvu. Měli jsme pravdu! A pak lídři církve zavrhli všechny tyto nauky, odmítli svátky a začali světit v neděli – to byla pro mne ta nejhorší zkušenost mého celého života. Nemám slov, kterými bych to popsala.

„Přišli jsme o většinu našich přátel, když jsme odmítli zůstat členy církve, která se vzdala všech svých nauk založených na Bibli. Bylo nám řečeno, že musíme zůstat s církví a snažit se přivodit změny zevnitř. Když jsme z církve odešli, naši přátelé nás odmítli, protože se sami nadále považují za ostatky. Tím, že jsme opustili církev, potvrdili jsem dle nich, že nyní patříme mezi ty zatracené.“

Jsem si vědom rozkolu, který se odehrál ve Worldwide Church of God v 90. letech minulého století. Divil jsem se, jak se někdo může vzdát Sabatu a světit v neděli, ale jinak se mě to netýkalo. Kromě toho to byla stejně odpadlá církev! Byl jsem Adventista sedmého dne a věděl jsem, že my jsme ty ostatky. Worldwide Church of God byla pro mne jen jiná odpadlá církev. Bylo pro mne šokující slyšet Cynthii takto mluvit jako členku církve, kterou jsem vždy považoval za odpadlou. Jí také bylo řečeno, že je členem ostatků, dokud je členem její církve!

Heslem většiny církví je to, že jejich denominace je ta jediná pravá církev a všechny ostatní jsou zatracené nebo „odpadlé“. Následující myšlenka je pak prosazována: chceš-li být členem „ostatků“, musíš být (desátky platící) člen této jediné pravé církve: jejich církve. Faktem je, že se pastoři, kněží i rabíni snaží dle vlastního zájmu udržet v církvi co nejvíce členů, jak je jen možné. Organizace, do které lidé vkládají své desátky a dary, je tatáž organizace, která posílá výplaty těmto lídrům.

Ve svém úsilí udržet v církvi co nejvíce lidí, citují náboženští lídři z Ezechiele 8-9. Avšak způsob, jakým vykládají tyto kapitoly, je klamný a není v souladu s dalšími texty Bible.

Ohavnosti v Jeruzalému

Ezechiel byl současník Daniele a jeden ze zajatců odvedených do Babylona. Ezechiel 8 popisuje jeho vidění, ve kterém mu Yahuwahův duch ukázal ohavnosti páchané v Jeruzalému a tamním chrámu. (V oné době nebyl chrám ještě zničen Nabuchodonozorem, to se stalo při jeho třetí a poslední invazi Judy).

Prorokovi byly ukázány čtyři ohavnosti, každá následná horší než ta předchozí a každá se posouvala hlouběji do města a chrámu. To zahrnovalo mimo jiné skryté modlářství a ženy plačící pro Tammuze – praktika známá v Římsko katolické církvi jako půst a která byla propagována jako obřad duchovní oddanosti v mnoha Protestantských církvích. Dokonce i Církev adventistů sedmého dne zažila „Nárůst velikonočních oslav“ a různé Adventistické publikace píší málo nebo více pozitivně o Půstu jednotlivců a kongregací.

Poslední ohavnost ukázána Ezechieli je ta nejhorší: „Tedy uvedl mne do síně domu Yahuwahova vnitřní, a aj, u vrat chrámu Yahuwaha, mezi síňcí a oltářem bylo okolo pětmecítma mužů, jejichž záda byla k chrámu Yahuwaha, tváři pak jejich k východu, kteříž klaněli se proti východu slunce.“ (Ezechiel 8,16) To není nic jiného než uctívání slunce vydávané za uctívání Yahuwaha!

Toto jsou velmi vážné přečiny vůči Yahuwahovi. A přesto, nehledě na to, jak ďábelský hřích je přítomen, náboženští lídři do dnešního dne pokračují v přesvědčování, že si Yahuwah přeje, aby jeho lid zůstal v jejich lavicích. Ti, kdo se sami oddělí od církví, jsou podle nich v bludu a v nebezpečí zatracení. Tento argument je však překroucením Yahova Slova a vede mnohé duše k tomu, aby setrvávali v církvích, přestože Yahuwah prohlašuje: „Vyjděte z něho, lide můj, abyste se nepřiúčastňovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran.“ (Zjevení 18,4)

Překroucení Yahova Slova

Církevní lídři jsou velmi dobří v používání principů přesvědčivého mluvení, aby přesvědčili upřímné věřící o tom, že Yah si přeje, aby zůstali v církvi.

Když jsem byl na univerzitě, byl pro můj titul nejzajímavějším předmětem Argumentace a diskuze. Jedním z nástrojů přesvědčivého argumentu, jak nás učil profesor, bylo uvést za oponenta jeho argument. Pokud ve své vlastní prezentaci jasně připustíš argumenty proti tvé linii uvažování, budeš v lepším postavení demonstrovat, proč jsou tyto argumenty špatné. Jen popřít tvrzení postavené proti tvé pozici není velmi přesvědčivé. Je daleko přesvědčivější vyslovit přímo náhled opozice a pak logicky demonstrovat, proč je tento náhled opozice špatný.

Přesně toto učinili kazatelé, když citují z Ezechiele 8 a 9. Přiznávají, že se v církvi odehrály špatné věci. Došlo ke zneužití autority, zpronevěře peněz, jsou tam profesoři teologie, kteří vyučují bludy, pastoři, kteří používají neuro-lingvistické programování, a církevní lídři, kteří jasně propagují agendu usmíření s Římem … ale – naléhají – církev to zvládne. Zůstaňte v církvi.

Takovýto příklad se nachází v článku od Carey Nieuwhofa, ve kterém uvádí:

Slyšíš to v každé době.

Skoncoval jsem s církví.

Skutečně nepotřebuji chodit do církve … můj vztah s Bohem je osobní.

Už jsem toho měl dost s organizovaným náboženstvím.

Církev je člověkem vytvořený vynález, není to Boží nápad.

Chápu naprosto, proč rostoucí počet lidí opouští církev. Dokonce i lidé, kteří měli v církvi nějaké postavení, přestanou často chodit do církve…

… Chápu. Církev zdaleka není dokonalá. Život je složitý. Rostou možnosti. A moderní mysl má pochybnosti o většině organizovaných věcí nebo institucí. Ale jakkoliv moderní myšlenka odepsání církve může být, je to chyba.

I když se odepsání církve pokládá za sofistikovanou myšlenku, je vlastně opakem. Co když jen zjednodušuje a redukuje linii myšlení, které k ničemu konstruktivnímu nevede?¹

Odtud pak Nieuwhof pokračuje a vytváří svou intrikářskou slovní síť určenou k tomu, aby křesťané opět uvěřili, že je povinností křesťana zůstat s církví. Například tvrdí: „Pokud jsi křesťan, církev není něco, kam chodíš. Je to něco, co jsi ty. Nemůžeš se jako křesťan odloučit od církve, stejně jako se nemůžeš jako člověk odloučit od lidství. Nechodíš do církve. Ty jsi církev.“² Problém takových uvažování je ten, že proplétá pravdu v bludem. Je pravdou, že „ty jsi církev“, protože „církev“ je ekklesia, neboli „ti vyvolaní ven“. Není však pravda, že jakákoliv denominace je nebo může být tou ekklesia. A právě to je to, co tvrdí Nieuwhof.

Členové církve jsou vyučováni, že když vidí problémy v církvi, když vidí, že se z kazatelen kážou bludy, mají „vzdychat a naříkat“ nad neřády v církvi, ale za žádných okolností nesmí církev opustit. Vždyť přece církev, jejíž jsou členy, je církev ostatků, jak tvrdí lídři. Pokud opustí církev, nejsou už součástí těchto ostatků.

Své zcela nelogické tvrzení zakončuje: „Pokud se chcete zbavit církve, musíte se taky zbavit Ježíše. Nemůžete mít jedno bez druhého.“ Tento argument se pokouší tvrdit, že ti „vyvolaní ven“ jedinci/ekklesia jsou zároveň totéž co ta denominace.

To je blud. Podobné argumenty jsou navržené tak, aby v lidech vyvolaly pocit viny a oni zůstali v náboženské organizaci, když jim Duch Svatý říká, aby odešli. Členové církve jsou vyučováni, že když vidí problémy v církvi, když vidí, že se z kazatelen kážou bludy, mají „vzdychat a sténat“ nad neřády v církvi, ale za žádných okolností nesmí církev opustit. Vždyť přece církev, jejíž jsou členy, je církev ostatků, jak tvrdí lídři. Pokud opustí církev, nejsou už součástí těchto ostatků.

Kázání jsou kázána, konference konány, knihy a články napsány – to vše o tom, jak zabránit stávajícím členům, aby vystoupili z církve, a zároveň jak zvýšit počet členů církve. Důvod zní velmi hezky. Ve svém úvodu knihy Church Transfusion: Changing Your Church Organically—from the Inside Out popisuje Dave Ferguson třístupňový „Proces, který pomáhá církvím směrem k misijnímu hnutí.“ Píše:

Během posledních 24 měsíců jsem odhalil, že existují nejméně tři kritické kroky, které musí tyto církve vykonat, aby došlo k této změně:

Pohyb směrem k praktikám, ve kterých lidé rozpoznávají způsoby Ježíše.

Pohyb směrem k jasnému porozumění a artikulaci mise Ježíše.

Pohyb směrem k vizi hnutí, jak dosáhnout Ježíšovy mise.³

Když pomineme líbivou mnohomluvnost, záměrem je ovládat a ovlivnit skupinu, spíše než osobní spojení jednotlivce se Spasitelem. Spasení bylo vždy individuální záležitostí. Jak také Ezechiel zaznamenal: „By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Yahuwah Elohim.“ (Ezechiel 14,14)

Církevní lídři se však soustředí na čísla. Přirozeně! Chtějí naplnit poslání evangelia. Ale potřeba udržet jejich systém ekonomické podpory ovlivňuje jejich výklad této pasáže z Ezechiele. Potřebují, aby rozčarovaní členové zůstali, proto jim říkají, že Yahuwah očekává od nich, že vykonají změny zevnitř.

Když se ale Ezechiel 8 a 9 čte v kontextu, není to to, co Bible říká.

Totální zkáza

Yahuwahova odpověď na ohavnosti páchané v Jeruzalému a chrámu je jasná: Je povolána totální zkáza.

I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Zdali lehká věc jest domu Judovu, aby činili ohavnosti tyto, kteréž činí zde? Nebo naplnivše zemi nátiskem,obrátili se, aby mne popouzeli, a aj, přičinějí ratolest vinnou k nosům svým.

Protož i já také učiním podlé prchlivosti; neslitujeť se oko mé, aniž se smiluji. I budou volati v uši mé hlasem velikým, a nevyslyším jich. (Ezechiel 8,17-18)

Rozsudek je rychlý.

Potom zavolal hlasem velikým, tak že jsem slyšel, řka: Přistupte hejtmané k tomuto městu, a jeden každý s zbrojí svou hubící v ruce své. A aj, šest mužů přišlo cestou k bráně hořejší, kteráž patří na půlnoci, maje každý zbroj svou rozrážející v ruce své. Muž pak jeden byl u prostřed nich, oděný rouchem lněným, a kalamář písařský při bedrách jeho; a přišedše, stáli u oltáře měděného. (Ezechiel 9,1-2)

Toto je vážné! Yahuwahův příkaz povolává muže s vražednými zbraněmi. Ale i zde je vidět Yahuwahova milost. „Yahuwah … má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petrova 3,9)

Yahuwah zavolal muže oděného lněným šatem, který měl na bedrech písařský kalamář a poručil mu: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají.“

A slyšel jsem, jak ostatním poručil: „Procházejte městem za ním a bijte bez lítosti a bez soucitu. Starce, mladíka, pannu, děti i ženy zabíjejte, šiřte zkázu. Nepřistupujte však k nikomu z těch, na nichž je znamení. Začněte od mé svatyně!“ I začali od starších, kteří byli před domem. (Ezechiel 9,3-6)

Ne všichni mají být zabiti při zkáze, která má přijít. Ti, kteří „vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají“, jsou ušetřeni. To je text, který náboženští lídři používají, aby přesvědčili členy církve zůstat navzdory tomu, že je Duch Svatý opakovaně vybízí, aby odešli. Kazatelé přiznávají, že v církvi existuje hřích, ale rychle přidávají, že těmi, kdo přijmou znamení spasení, jsou ti, jenž vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi páchanými v církvi. Implikací je tedy, aby člověk zůstal v církvi a vzdychal a sténal nad ohavnostmi, které se tam páchají.

V tomto textu však není nic, co by Yahovu lidu říkalo, že musí zůstat tam, kde se tak hrozné ohavnosti páchají. Naopak, Bible učí pravý opak.

Každý týden jsou věřící naočkováni „Zůstat s církví!“ Ale Duch Svatý přikazuje: „A proto `vyjděte z jejich středu a oddělte se´, praví Yahuwah a `ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu´.“ (2. Korintským 6,17)

Utečte a zachraňte si život!

Nebe přikazuje poslední generaci: „Vyjděte z něho, lide můj, abyste se nepřiúčastňovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran. Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi a rozpomenul se Yahuwah na nepravosti jeho.“ (Zjevení 18,4-5) Jak je rozebráno na jiném místě u WLC, tento příkaz platí pro všechny věřící. Nikdo se nemá domnívat, že ta jeho církev, denominace nebo organizace je výjimkou, neboť všechny odpadly díky zavržení rostoucího světla.

Jsou však jiné texty v Bibli, které jasně učí povinnost odloučit se od organizací, které jsou v odpadlictví. Yahuwah měl moc ochránit Lota dokonce i v Sodomě. Ale neudělal to. Namísto toho poslal anděly, aby uchopili zdráhajícího se Lota a jeho rodinu a pak jim dal naléhavý příkaz: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.“ (Genesis 19,17)

Lot byl zachráněn mimo Sodomu, ne v ní. Podobně i Noe byl zachráněn mimo bezbožný, předpotopní svět, ne v něm. Petr chápal dobře tento koncept:

Vždyť Yahuwah neušetřil … ani starý svět, nýbrž zachoval jen Noéma, kazatele spravedlnosti, spolu se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných.

Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům.

Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků. (Dokud ten spravedlivý přebýval mezi nimi, trápilo jeho spravedlivou duši, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky.)

Yahuwah však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu. (viz 2. Petrova 2,4-9)

Lot vzdychal a sténal nad ohavnostmi páchanými v hanebných městech planiny. Podle knihy Jasher byla jedna z jeho vlastních dcer zavražděna zkaženými muži, když projevila laskavost cizinci. A přesto byli na prosby Abrama posláni andělé, aby doručili Lotovi poselství, že má město ihned opustit. To je to, co Nebe očekává od věrných, aby nezůstávali v církvi a svou přítomností tiše nepodporovali odpadlictví konané uvnitř církve.

Zapečetěn a v bezpečí

Ezechielovo vidění ukazuje lidi ve městě vzdychající a sténající. Náboženští lídři to vykládají tak, že lidé musí zůstat v církvi. Učí, že samotný akt vzdychání a sténání prokazuje, že jsou těmi ostatky a musí proto zůstat s „církví ostatků“. Jakákoliv změna, jak tvrdí, může být vykonána jedině členy uvnitř církve.

To je omyl! Vzdychání a nářek o sobě nic nedokazují. Farizeové v době Yahushui věřili hodně ve „vzdychání a sténání“, půst a mnoho dalších vnějších projevů, aby prokázali svou zbožnost. Dokonce najímali i lidi, aby vzdychali a plakali u pohřbů. Vzdychání a sténání, které je pouze vnější šou, které má ukázat oddanost člověka, nemá u Yahuwaha žádné zásluhy. Jak Yahushua řekl: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.“ (Matouš 6,7)

Laodicejští, podobně jako Farizeové, jsou také velcí vzdychači a naříkači. Vzdycháním a sténáním nad hříchy druhých dokazují sami sobě, že nejsou Laodicejští. Oni přece mají duchovní schopnost rozpoznat, že existuje něco, nad čím je možno vzdychat a sténat! Oni nejsou slepí!

Ti, kteří přijímají to znamení, jsou ti, kdo vzdychají a sténají z pravého trápení duše. Nebe dnes vyzývá každého z nás, abychom se odloučili od padlých církví! Na co čekáš?

Tito vzdychající a sténající však nejsou těmi, kteří obdrží znamení od muže, který měl na bedrech písařský kalamář. Lidé, kteří navenek naříkají nad odpadlictvím v církvi, ale kteří by raději zemřeli, než skutečně opustili církev, nebudou zapečetěni. Satan používá tyto předváděče, aby odrazovali druhé následovat svá přesvědčení. Oni tlumí hlas Ducha Svatého, který je vyzývá k upřímnému útěku.

Těmi, kdo přijmou znamení, jsou ti, kdo vzdychají a sténají z pravého trápení duše. Není to žádná farizejská show nebo Laodiceánská šaráda, které mají sobě a druhým dokázat, jak zbožní jsou. Ti, kdo obdrží to znamení, jsou otevření k opuštění církve – a opustí ji! – jakmile mají více času a více jasnosti v pochopení, že Yahuwah od nich nevyžaduje, aby zůstali.

Yahuwah „neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petrova 3,9) Neodmítne nikoho, jehož srdce je ochotné následovat pravdu bez ohledu na cenu, i když ještě neměl čas nebo příležitost poznat veškerou přítomnou pravdu. Jejich upřímný zármutek zjevuje, že jejich srdce jsou citlivá na vedení Ducha Svatého, protože rozpoznání odpadlictví v církvi je první krok ke konečnému opuštění církve. Ještě prostě nedošli k bodu pochopení, že mohou a mají odejít. Yahuwah čte v jejich srdcích a také je označil znamením.

Samotné označení je dalším důkazem, že by nakonec odešli, kdyby měli čas dospět ke zralejšímu pochopení. Znamení samotné je Yahuwahův Duch, který nás uvádí do pravdy. Yahushua vysvětlil, že dílo Ducha Svatého je usvědčit z hříchu a vést k větší pravdě! „Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.“ (Jan 16,7-8)

To je klíčové pochopení, proč někteří – dokonce v této pozdní době – mohou být v církvi, vzdychat a sténat, a přesto přijmout znamení spasení. Lidé upřímného srdce, kteří naříkají nad ohavnostmi v církvi, tak činí na základě pravého pochopení hříšnosti hříchu. To je možné se naučit jedině od Ducha Svatého.

Bible vždy přirovnává být zapečetěn s být naplněn Duchem Svatým: „A nezarmucujte svatého Ducha Yahuwahova, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.“ (Efezským 4,30)

„Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Yahushuovi, a kterýž pomazal nás, Yahuwah jest. Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše. “ (2. Korintským 1,21-22)

„Abychom tak byli k chvále slávy jeho my, kteříž jsme prve naději měli v Yahushuovi. V kterémžto i vy naději máte, slyševše slovo pravdy, totiž evangelium spasení vašeho, v němžto i uvěřivše, znamenáni jste Duchem zaslíbení Svatým, kterýž jest závdavek dědictví našeho, na vykoupení toho, což jím dobyto jest, k chvále slávy jeho.“

(Efezským 1,12-14)

Nebe každého z nás vyzývá, abychom odešli. Nejsme vyzýváni, abychom soudili ty, kteří zůstávají. Yahuwah zná důvěrně srdce každého, my ne. Yahuwah má moudrost vést každého individuálně, my ji nemáme. Každý z nás musí odpovědět na vedení Ducha Svatého v našich vlastních srdcích. Můžeme Mu důvěřovat, že vede každého, kdo reaguje na Jeho výzvy způsobem a v čase, který je pro něj nejlepší.

Odejděte sami. Modlete se za ty, co zůstávají. Důvěřujte však milujícímu Nebeskému Otci, který ví, čí srdce ještě nebylo zatvrzeno vůči Jeho přitahujícímu Duchu. Všichni ti, kteří se poddávají Svatému Duchu, přijmou znamení, které je oddělí. I když děláme vše v naší moci, abychom kráčeli po stezce, která byla před námi otevřena, můžeme bezpečně přenechat Otci ty, kteří jsou na odlišném bodu ve svém poznání.

Nicméně skutečnost, že někteří ještě nedošli k bodu, kde by mohli rozpoznat světlo vyvádějící je z církve, neomlouvá ty z nás, kteří mají toto světlo a zůstávají v padlých církvích. Je naší povinností odejít. Nyní.

Poslechni … a ukaž druhým cestu.

Všechny dnešní církve a náboženské organizace jsou odpadlé, protože všechny bez jediné výjimky zavrhly některý bod narůstajícího světla. Zatímco některé mohou přijmout jednu část nebo druhou, odmítají jiné pravdy, protože by jinak měly na ně negativní dopad.

Tak jako byli andělé posláni, aby rychle vyvedli Lota ze Sodomy, i dnešní poselství Nebes vybízí a varuje všechny, aby utíkali z těchto organizací a denominací. Neexistují žádné výjimky. Všechny se staly „příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného.“ (Zjevení 18,2) Neváhej a neotálej.

Ano! Vzdychej a sténej pro ohavnosti páchané v církvi. Ale dělej to vně církve. Tvým příkladem poslušnosti ukaž druhým, že je bezpečné následovat Beránka ven z organizovaných náboženství. Spasení je získáno skrze víru v Yahushuu, ne skrze brány církve.

Yahuwah bude mít ostatek, i když třeba malý, ale nezkažený světem. Tito lidé, povolaní vyjít, jsou tou pravou církví Yahuwaha a zřítelnicí Jeho oka.

¹ http://careynieuwhof.com/a-response-to-christians-who-are-done-with-church/

² viz výše

³ Dave Ferguson, v předmluvě k Church Transfusion, by Neil Cole & Phil Helfer.

Upřímní
křesťané toužebně předpovídali „Pozdní déšť“,
neboli zaslíbení „občerstvení“ Duchem Svatým, které
by je dle očekávání uzpůsobilo k Hlasitému volání před
Druhým příchodem. Přehlížený verš v Deuteronomium odhaluje,
že „Pozdní déšť“ je celkem něco jiného, než bylo
očekáváno a je už vyléván!

The Iroquois Theatre, Chicago, Illinois, v prosinci 1903.

Když došlo dne 23.
listopadu 1903 k otevření divadla Iroquois Theatre, bylo
vychvalováno jako příklad toho, jak by měla divadla vypadat.
Poloha poblíž policií hlídané nákupní oblasti byla velmi
bezpečná. Deník Chicago Daily News
vytruboval: „Žádné divadlo na světě není krásnější než
Iroquois. Kromě L’Opera v
Paříži jsem nikdy neviděl divadlo s tak úžasnou
architekturou.“¹
Deník Chicago Tribune byl
ještě přemrštěnější ve vychvalovaní:

Divadlo skvostné v
každém ohledu, tak krásné v každé části, tak úžasné a
přesto pohodlné, které zatím Chicago nikdy nemohlo nazývat svým
vlastním. Iroquois je zajisté bez konkurence, co se týče
dokonalosti mezi běžnými místy zábavy západu, a pochybuji o
tom, že by se východ mohl pyšnit více než jednou nebo dvěma
domy, které se mu vyrovnají.²

Reklamní kampaně a
plakáty velebily budovu jako „Absolutně ohnivzdornou“.³

Osmatřicet dní
později, 30. prosince, bylo divadlo zcela zaplněno. Předpokládaných
2100-2200 lidí se namačkalo dovnit, aby vidělo představení.
Nejméně 200 patronů – většinou ženy a děti – nemělo kde
sedět, ale bylo jim dovoleno stát vzadu a sedět v uličkách.

Na začátku druhého
aktu se vznítila mušelínova opona. Během dvou minut byla celá
letová galerie nad jevištěm v plamenech. Eddie Foy, herec na
jevišti, se snažil předejít nebezpečné panice publika a proto
je povzbuzoval: „Zůstaňte sedět. To nic není. Za minutu to
přejde. Hraj, Dillea, hraj!“⁴Hudební direktor
Joseph Dillea uposlechl Foyovy výzvy a hrál dál.

Požárové neštěstí v Iroquois Theatre (Chicago, Illinois)Požárové neštěstí v Iroquois Theatre (Chicago, Illinois)

Mrtvá
těla se nacházela nahromaděná na sobě až deset stop od
vchodových dveří, které byly zamčené nebo nedostatečně široké
pro tlačící se masy lidí.

Přes 600 lidí
zemřelo v důsledku tohoto požáru, většina během pár minut.

Tato tragédie v
„absolutně ohnivzdorné“ budově – požárem, který byl
prohlášen jako „To nic není. Za minutu to přejde.“ – je
nadále jediným nejsmrtelnějším požárem v jedné budově,
stejně jako nejsmrtelnější oheň v divadle v historii USA.

Když návštěvníci
divadla slyšeli, že oheň není nic jiného než menší problém,
neměli tušení, že zatímco poslouchali hudbu orchestru, smrtící
plameny pronikaly stále blíže a hladově sžíraly vše, co jim
stojí v cestě. Očekávali příjemný závěr pěkného výletu.
Očekávali, že se za pár hodin vrátí domů.

Skutečností
bylo, že události se už odehrávaly, které zabránily stovkám
lidí, aby se uskutečnila jejich očekávání.

Smutnou pravdou je,
že přesně tentýž scénář se opakuje dnes, ale tentokrát je v
sázce daleko více: Věčné spasení množství lidí.

Ranný
déšť

Vylití Ducha
Svatého o Letnicích byla duchovní událost ohromného významu.

A když přišel den
padesátý, byli všickni spolu na jednom místě. I stal se rychle
zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil
všecken dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové
jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich. I naplněni
jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž
ten Duch dával jim vymlouvati. (Skutky 2,1-4)

Ohromující dar
Ducha Svatého vylit bez míry poskytl prudkou sílu, která
uschopnila ranné věřící, aby přinesli poselství evangelia do
celého tehdy známého světa během jedné generace. Toto byl onen
příchod zaslíbeného „Utěšitele“ a byl vylit jako
„ranný déšť“.

Co je ještě
vzácnější pro dnešní věřící, je odhalení textu ve Starém
Zákonu, který zaslibuje opakování tohoto daru, ale tentokrát v
moci „pozdního deště“. „I vy, synové Sionští,
plésejte a veselte se v Yahuwahovi Eloahu vašem; nebo vám dá déšť
příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v
čas.“ (Joél 2,23)

Vzácné
zaslíbení! Vylití Ducha Svatého k očištění duše a
života, aby lidé mohli být připraveni setkat se s Yahushuou v
povětří a aby věřícím byla dána moc přinést poslední
varovné poselství světu. Mnoho věřících toužebně očekává
tuto zaslíbenou událost. Prahnou o očiště. Chtějí
spolupracovat s Nebem při šíření Hlasitého volání (posledního
varování) světu a modlí se, aby Yahuwah seslal pozdní déšť,
který by je připravil na závěrečné události země.

Tragické je, že
mnozí dělají přesně stejnou chybu, jakou udělali lidé v
divadle Iroquois, když se usadili na svých sedadlech a klidně dál
poslouchali hudbu plně očekávajíc návrat domů po představení.
Odsunují očekávaný pozdní déšť do budoucnosti právě ve
chvíli, kdy se odehrávají události, které jim mohou překazit
jejich očekávanou cestu do Nebeského domova.

Abychom pochopili,
proč toto nedorozumění vzniklo, je nezbytné chápat, co to byly
ranné a pozdní deště v Palestině, a čím jsou, když jsou
použity jako symboly.

Deštivé
bouřky

Vyrůstal jsem v
zlehka kopcovité krajině pšenice. Půda byla velmi suchá a
vyprahlá. Průměrné roční srážky byly okolo 20 palců (50 cm),
většinou z podzimních a jarních deštů nebo zimního sněhu.
Farmáři zdokonalili umění pěstování v suché půdě. Zimní
pšenici zasadili na podzim. Ta vyrašila a začala růst. Když
přišla zima, mladá pšenice přečkala drsnou zimu pod ochranou
sněhové přikrývky. Když pak přišly jasní deště, pšenice
rostla rychle ke zralosti. Za horkého letního slunce pak vyschla a
v červenci se sklízela.

Pěstování
pšenice v suché půdě je velmi podobné farmářským praktikám
Izraelských farmářů v dávné Palestině.

(Obrázek
použit se svolením: Michael Brandt Photography.)

Tento roční cyklus
byl v mnoha směrech podobný tomu, jak se pěstovalo obilí v
klimatických podmínkách Palestiny. Farmáři zaseli na podzim.
Ječmen sklízeli na jaře a pšenici v létě. Farmáři Izraelitů
byli závislí na dvou dešťových obdobích, aby jim vyrostla
úroda. „Ranný déšť“ přišel krátce poté, co na
podzim zasadili. Obilí tak mohlo vzklíčit a začalo růst.

„Pozdní déšť“
přicházel na konci růstového cyklu, tedy na jaře, a přivedl
obilí ke zralosti. Pozdní déšť zajistil bohatou úrodu.

Není překvapením,
že si Duch inspirace zvolil použít ranný a pozdní déšť za
symboly duchovního růstu a dozrávání věřících o Letnicích a
opět před Druhým
příchodem.

Ano,
ale … co to je?

Tak … pozdní déšť
je Duch Svatý. Ale co to konkrétně znamená? Jak to připraví
věřícího pro Nebe?

Odpověď na tuto
otázku odhaluje vzrušující pravdu: Pozdní déšť už začal! Už
je nyní vyléván!

Yahushua vysvětlil
zvláštní dílo Ducha Svatého, když uvedl:

Já pak pravdu
pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo
neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošlu
ho k vám.

A onť přijda,
obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.

Z hříchu zajisté,
že nevěří ve mne;

A z spravedlnosti,
že jdu k Otci, a již více neuzříte mne;

Z soudu pak, že
Kníže tohoto světa již jest odsouzeno.

Ještěť bych
měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.

Ale když přijde
ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou
pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale
cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí
věci zvěstovati bude vám.

Onť mne oslaví;
nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. (Jan 16,7-14)

Duch Svatý je dán,
aby vyučoval! Aby
vzdělával pokorného žáka v pravdách Nebes. „Pozdní déšť“
je tedy rostoucí pravda!

Tento fakt je
ustanoven dvěma důležitými verši skrytými v knize
Deuteronomium: „Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země
výmluvností úst mých. Sstupiž jako déšť
naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť
na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu.“
(Deuteronomium 32,1-2)

Pozdní déšť je
doktrína. Je to nové světlo! Stát před svatým Yahem bez
Prostředníka vyžaduje obnovení pravd dlouho skrytých. Pravdy
ukryté pod vrstvami nevědomosti, pověr a lidských tradic, jsou
obnovovány díky život dávajícím přeháňkám pozdního deště.

A toto se už děje!

Rostoucí
světlo

Ti, kdo tíhnou
ke starým zvykům a zastaralým omylům, ztratili ze zřetele
skutečnost, že světlo je neustále rostoucí na stezce všech, kdo
následují [Yahushuu]; pravda se neustále odhaluje lidu [Yahovu].
Musíme neustále postupovat vpřed, pokud následujeme našeho
Vůdce. Jedině když chodíme ve světle, které na nás dopadá,
poslušni pravdy, která je otevírána našemu porozumění,
obdržíme větší světlo. Nemůžeme být omluveni za to, že
přijímáme jen to světlo, které měli naši otcové před sto
lety. Kdyby naši Bohabojní otcové viděli, co vidíme my, a
slyšeli, co slyšíme my, přijali by to světlo a kráčeli v něm.
Pokud toužíme po tom napodobit jejich věrnost, musíme přijmout
pravdy, které jsou nám otevírány, stejně jako oni přijímali
pravdy prezentované pro ně; musíme konat tak, jak by konali oni,
kdyby žili v naší době.⁵

Rostoucí světlo je
ohromný dar. Yahuwah zmocňuje Své děti tím, že jim dává stále
rostoucí poznání, moudrost a pochopení hlubokých věcí Yaha.
Nekonečná láska je demonstrována nezadržováním žádné
pravdy, která po přijetí posiluje a vyzbrojuje duši na její
pozemské cestě. Když Jeho lidé hladoví a žízní po Jeho
paprscích světla, Otec je nikdy nezklame.

„Jedině ti,
kteží žijí podle světla, které mají, obdrží větší světlo.
Dokud denně nepostupujeme vpřed a nejsme příkladem aktivních
křesťanských vlastností, nerozpoznáme projevy Ducha Svatého v
pozdním dešti. Ten může dopadnout na srdce všech kolem nás, ale
my ho nerozpoznáme ani neobdržíme.“ (Testimonies
to Ministers, p. 507.)

Yahushua prohlásil:
„Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí
spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.“ (Matouš 5,6) Yahuwah
odměňuje ty, kteří pilně hledají větší světlo. Ti, kteří
si váží a následují pravdu, nehledě na její cenu, sklidí
bohatou duchovní odměnu v tomto životě a ještě větší
odškodnění v životě budoucím. Yahuwah prohlubuje jejich lásku
k pravdě skrze nové paprsky světla od Jeho trůnu milosti.

Takové ohromné
duchovní dary však s sebou nesou i obrovskou duchovní
zodpovědnost. Ano, podělit se s ostatními o to, co bylo už
poznáno, ale také pokračovat na stezce hledání neustále
rostoucího světla. Příliš dlouho byly křesťanské církve
spokojeny se světlem, které už přijaly. Římsko
katolická církev, nejstarší z organizovaných denominací, se
chlubí svými dávnými tradicemi a zakládá mnoho svých nauk na
ničem jiném než na „učení církevních otců“. Jak se
to liší od rabinických „rčení starších“, které
Yahushua tak důrazně odsuzoval?

Denominace, které
povstaly z Protestantské reformace, přijaly vzácné paprsky
Nebeského světla o kněžství všech věřících, ospravedlnění
z víry, křest v dospělosti ponořením a další pravdy, ale
pak ustrnuli. Druhá a třetí generace Protestantů byla spokojená
se světlem získaném skrze jejich otce a prarodiče. Nepokračovali
v hledání více pravdy.

Mnoho
profesních učitelů lidu je naprosto spokojeno se svým poznáním
a sami nepostupují dál. Jsou značně rozrušeni, když se jiní
snaží hledat pravdu. Když je prezentováno nové světlo, cítí
se tak, jak se cítili farizeové, když přišel Kristus s novým
světlem pro Židovský národ. Chtějí zastavit šíření světla.
Nejenže odmítají sami zkoumat v Písmu, ale dělají vše v jejich
silách, aby zabránili druhým v hledání.“ (Review
& Herald, June 29, 1886.)

Podobně
poreformační denominace, které vyvstaly v 19. století, postoupily
dále, než bylo to, co reformátoři Protestantismu přijali jako
pravdu. Baptisté sedmého dne přijali sedmý den Sabat a podělili
se o to s Adventisty sedmého dne. Mormoni se zaobírali zdravým
životním stylem. Svědci Jehovovi hledali Yahuwahovo pravé jméno
a zavrhli všechny pohanské svátky. Adventisté sedmého dne navíc
k přijetí sedmého dne Sabatu a zdravotního poselství studovali
velké pravdy o Svatyni a lekce, které jsou zde zjevené o plánu
spasení.

Ale…

Každá jediná z
těchto denominací opakovala chyby minulosti a zůstala stát.
Nepokračovali v hledání rostoucího světla.

Aby mohl každý
hledač pravdy přijmout nové a hlubší světlo, musí odstoupit od
každé z lidských tradic. On nebo ona musí odložit stranou
každou předjatou představu a být ochoten poslechnout, cokoliv
Duch Svatý odhalí jako pravdu.

Odlož před dveřmi
výzkumu své zažité představy a své zděděné a vypěstované
ideje. Nikdy nedosáhneš pravdy, pokud zkoumáš Písmo, abys
obhájil své vlastní ideje. Zanechej je u dveří a s kajícím
srdcem jdi, abys slyšel, co [Yahuwah] říká…

Nenes své vyznání
k Bibli a nečti Slovo ve světle tvých dřívějších názorů.
Nesnaž se uvést vše do souladu s tvým krédem. Zkoumej Písmo
pečlivě a zbožně s myslí osvobozenou od předsudků. Když při
tvém čtení přijde usvědčení a ty vidíš, že tvé
nejoblíbenější názory nejsou v souladu s Písmem, nesnaž se,
aby se Slovo přizpůsobilo těmto názorům. Přizpůsob tvé názory
Písmu. Nedopusť, aby tvé porozumění kontrolovalo to, čemu jsi
věřil nebo praktikoval v minulosti. Otevři zrak tvé mysli a dívej
se na úžasné věci vně zákona. Zjisti, co je psáno, a pak
zapusť kořeny tvých chodidel do věčné Skály.⁶

Jedině takto je
možné vzestoupit nad zakořeněné předsudky a následovat pravdu,
kamkoli vede.

Různé duchovní
skupiny byly založeny pro šíření Nebeských pravd, aby byla
uspokojena potřeba vzniklá pochybením církví následovat
rostoucí světlo. Tyto skupiny věrně předávaly světlo jim
svěřené, ale až na výjimky se rozhodly lnout k tomu jejich
jedinému paprsku světla a nepokračují ve studiu a hledání více
pravdy. Horší je, že podobně jako různé denominace před nimi,
většina těchto nezávislých ministerstev učila své následovníky
odmítat jakékoliv světlo mimo to, které už mají.

To je velká
tragédie. Je to také velké nebezpečí pro duše těch, kteří
odmítají rostoucí světlo. Nebeské pravdy se musí pilně hledat!
Musí být pečlivě studovány a horlivě přijímány. Ani jediný
drahokam, ať je sebemenší a zdánlivě bezvýznamný, nesmí být
nedbale odložen stranou nebo odhozen. Všechny musí být
shromážděny, schraňovány a uposlechnuty.

Je zodpovědností
každého pravého věřícího, aby: 1) hledal pravdu; 2) přijal
darovanou pravdu; a 3) žil život v souladu s odhaleným světlem.

Posvěcení
skrze poslušnost

„Světlo“
je pravda. Ale více než to, je to důkaz pravdy, předložen
intelektu člověka a prožíván v životě poslušnosti. Pouhý
rozumový souhlas nikdy nikoho nespasí. Ďáblové uznávají moc
Yahuwaha a třesou se, přesto pokračují ve vzpouře, pravda je
nezachrání. Aby byla pravda plně přijata, musí být
uposlechnuta. Jedině když se srdce rozhodne poslouchat, očišťuje
Duch Pravdy duši.

Pavel chválil
Yahuwaha právě pro tuto pravdu: „Stále musíme děkovat
[Yahuwahovi] za vás, bratří milovaní od [Yahushui], že vás
[Yah] jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v
pravdu.“ (2. Tesalonickým 2,13)

Slovo zde překládané
jako „belief“ (víra) je v angličtině dost pasivní
slovo. V arabštině je to daleko aktivnější slovo věřit. Je to
činnost věřit (s doprovodnou poslušností), která posvěcuje.
Není to pasivní mentální souhlas. Slovo pochází z hebrejského
výrazu pis’tis (#4102),
což znamená usvědčení, přesvědčení a ujištění.

Duše je posvěcována
skrze poslušnost. To je velice důležitý bod. Nové koncepty,
které jsou uvedeny do praxe, se stávají základními principy.
Tyto fundamentální principy se pak stávají součástí postojů a
věrouk jednotlivce. Postoje a věrouky formují myšlenky a pocity.
A jsou to myšlenky a pocity, které formují charakter.

Charakter je jedinou
věcí, kterou si bereme do Nebe. Nikdo nemůže riskovat odmítnutí
toho nejmenšího paprsku světla, protože každý paprsek pokládá
základ pro ještě větší světlo, což znamená vést k
poslušnosti a posvětit duši. I ten první krůček zpět od plného
přijetí pravdy uvádí duši do rizika.

Zatvrzení
skrze neposlušnost

Dějiny Izraelského
národa jsou smutným varováním pro dnešní věřící. Zjevují
strašlivé důsledky uzavření srdce rostoucímu světlu. První
krok Izraelitů v zavržení Spasitele byl nebezpečný a spustil
zavrhování pravdy. Později, když přišly zprávy o Jeho velké
moudrosti, Jeho dokonalém charakteru, o zázracích, které přišel
vykonat, došlo k usvědčování, že Yahushua byl vskutku dlouho
očekávaný Mesiáš. Ale pýcha, kterou je padlá lidská
přirozenost, nedovolila vůdcům Izraele, aby přiznali, že udělali
chybu. Tito lídři pak ovlivnili celý národ tak, aby zavrhli
Spasitele a lidé byli příliš pyšní, než aby připustili, že
jejich důvěra v lídry byla špatná.

Pozdní
déšť je dán, aby připravil srdce lidí pro sklizeň. Jedině ti,
kteří přijmou toto rostoucí světlo, dosáhnou plné míry
zralosti v Yahushuovi.

(Obrázek
použit se svolením: James Richman.)

Každý upřímný
hledač pravdy by si měl být vědom toho, že tentýž scénář se
odehrává i dnes. Členové církví přicházejí do kontaktu s
novým světlem a příliš často je jejich první reakcí utíkat
za svým pastorem, knězem nebo rabínem, aby se jich horlivě
zeptali: „Je to pravda?“

Náboženští
vůdcové si dobře uvědomují, že nové světlo je v rozporu s
některými ustanovenými doktrínami organizace, která jim vyplácí
jejich plat. Je v jejich nejlepším zájmu zavrhnout všechno nové
světlo a taky tak činí. Autor článku je osobně seznámen s
hrstkou pastorů Adventistů sedmého dne, kteří jsou přesvědčeni
o tom, že lunární
Sabat je pravdivý, ale nevyučují to ve svých shromážděních.
Mlčí o tom. Nadále přijímají výplatní šek od organizace,
která se postavila proti rostoucímu světlu. To se opakuje vždy,
když někdo učiní jinou lidskou bytost poslední autoritou ohledně
toho, co je pravda.

Proč se tito lidé
ptají člověka a ne Yahuwaha? Otec laskavě pozval všechny, aby
přicházeli k Němu pro moudrost. „Má-li kdo z vás nedostatek
moudrosti, ať prosí Yaha, který dává všem bez výhrad a bez
výčitek, a bude mu dána.“ (Jakubova 1,5)

Jako farizeové za
dnů Yahushui, i dnešní náboženští vůdcové se pyšní svým
poznáním. Oni byli na seminářích! Oni studovali hebrejštinu a
biblickou řečtinu. Oni četli akademická díla učenců, o kterých
laik nikdy neslyšel! Pokládají za samozřejmost, že oni mají
nadřazené poznání a pociťují rozhořčení při možnosti, že
by něco z jejich nauk mohlo být bludné.

Pýcha vystupuje na
povrch a oni cítí opovržení vůči každému, kdo by přišel s
tím, že má pokročilejší paprsky pravdy než samotní lídři.
Ti však odmítají nabízené důkazy, někdy s předstíráním,
jindy s matoucími argumenty. Lídři sami nestudují s otevřenou
myslí, protože je v jejich osobním zájmu podporovat status quo.
Svým příkladem vedou masy ke zpochybnění každého nového
světla a povzbuzují k podezírání každého, kdo by se odvážil
klást otázky.

Když se k mysli
náboženských vůdců dostane další důkaz a ti jsou usvědčeni
z pravdy, pak to nadále nepřipustí před svými následovníky.
Všechny důkazy světa nejsou dostačující, aby pronikly přes
zatvrzelou pýchu. Tvrdohlavě se drží svého směru a odmítají
přiznat, že byli v omylu.

Existuje nebezpečí,
že když [Yahuwah] sešle svému lidu zvláštní světlo, postaví
se sami na místo farizejů. Ale nechť nikdo z lidí, kteří měli
rostoucí světlo, nezaujme postoj, že už má všechno světlo,
které má být kdy odhaleno, a že už nepřijdou žádné další
paprsky světla na jejich stezku ze slova [Yaha]. Čím více náš
lid zkoumá Písmo, tím více bohatých a vzácných drahokamů
pravdy bude odhaleno. Udělají ti, kteří pocítili ducha útlaku
od svých bratrů v církvích, totéž, co odsuzují u ostatních?
Učiní to, co konali sebespravedliví farizeové? Odpoví na
argument výsměchem, žertem a sarkasmem? Řeknou o nositeli světla
totéž co farizeové o Vykupiteli světa: „On má ďábla“?
Budou připraveni zakázat jeho poselství, „protože
nenásledoval s námi?“ Bude s poslem, kterého [Yahuwah] posílá
se zvláštním světlem, zacházeno s výsměchem a pohrdáním, tak
jako pohané jednali s Pavlem, když řekli: „Co nám to chce
ten nedovzdělanec vykládat?“⁷

Radost
ve Světle

Když přicházíš
k Yahuwahovi sám pro sebe,
On tě bude individuálně vyučovat. Není důležité ptát se na
názory náboženských vůdců. Pravdy naučené tímto způsobem
jsou velmi vzácné. Když je Yahuwah tvůj učitel, usadí tě v
Pravdě tak, že nikdo nebude moci otřást tvou vírou.

Je velmi inspirující
pohlížet zpět na zkušenosti, kterými vedl Yahuwah, na pravdy,
které On učil.

WLC tým není jiný
než jsi ty. My jsme jednoduše skupina pokorných věřících,
roztroušených po celém světě, kteří milují Yahuwaha a mají
obrovskou touhu sdílet pravdu, jak je našemu vědomí odhalována.
To si někdy vyžádalo i veřejné
vyznání minulých
bludů. Ale pravda je tak vzácná, že to vždy za to stojí!
Nikdy bychom si nepřáli, aby nám pýcha zabránila vyznat naše
chyby minulosti. Nejdůležitější je pravda.

S každým přijetím
rostoucího světla je darovano více pravdy, kdy občerstvující
přeháňky pozdního deště přinášejí dokonce více pravdy.
Jsou to tyto pravdy, které připravují duše pro sklizeň na konci
světa.

Tato cesta začala
pro WLC tým v roce 2000, kdy jsem byli usvědčeni z potřeby
opustit všechny padlé a odpadlické organizace. Poté, co jsme se
rozhodli následovat jedině Yahuwaha a Yahushuu, seslal na nás Otec
Své nebeské deštivé přeháňky, které přišly velkoryse a
neustále v následujícím chronologickém pořádku:

Rok 2002:

Urgentní
nezbytnost opustit
města.

Rok 2005:

Zavržení Římsko
katolické nauky o Svaté trojici (Trinity).

Rok 2006:

Pravá interpretace
sedmi králů ze Zjevení 17 a jejich časová osa.

Rok 2009:

Kalendář
Stvoření a zavržení padělku jménem Gregoriánský
kalendář.
Pravý týdenní
cyklus není neustálý.
Starodávný Biblický
Sabat.
Pravý čas, kdy začíná
den.
Dar Dnů Novměsíce.
Potřeba zamítnout
pohanské svátky Vánoce
a Velikonoce.
Trvalá povaha Yahuwahových
svátků.

Rok 2010:

Poslední bitva
ohledně uctívání.
Poznání pravých
jmen Otce
a Syna
a privilegium je vzývat.
(Proč
jen Yahuwah a Yahushua)
Hlubší pochopení Yahovy
pečetě.
Jasnější
porozumění Znamení
šelmy.

Rok 2011:

Kompletní naplnění Sedmi
polnic ze Zjevení je věc budoucí, ne minulá.
Biblický
výpočet Svátku Letnic.

Rok 2012:

Biblický počátek
roku.

Rok 2013:

Větší světlo a
hlubší poznání ošklivosti role
Jezuitů, kterou sehrávají v boji
proti pravdě od doby svého založení v roce 1540.
Pravá identita antikrista
a přítomnost v dnešním světě.

Rok 2015:

* Pochopení
svobody, kterou Yahuwah dal ohledně křtu,
inspirováno zkušeností Anabaptistů.

Rok 2016:

Pravý
tvar a postavení Země.
Pravý
výklad Daniele 11 a 12 a bezprostřednost konce doby milosti.
Pochopení spojení
mezi králem severu a sedmi králi ze Zjevení 17.
Pochopení Genesis
6,1-4 a subjektu o Nephilim,
které obhajuje Yahuwahovu neomylnou lásku.
Poznání dnešního
Izraele a jeho podvodného statutu.
Spojení mezi Jezuity
a podvodem o zeměkouli.
Skrytá agenda za ďábelskou
doktrínou o svaté trojici (trinity).
Závěrečný
klam založený na podvodu o zeměkouli.

Přijetí
Světla, zavržení bludu

Nové světlo není
něco, čeho se máme obávat nebo hrozit. Je to ohromný dar! Každý
paprsek nového světla také odhaluje blud. Je-li přijat s
vděčností a zaveden do života skrze poslušnost, připravuje
srdce pro Nebe.

Modli se za nové
světlo. Hledej jej usilovně, jako by šlo o skryté drahokamy. Není
lepšího důkazu o tom, že tě Yahuwah vede, než že tě stále
vyučuje Jeho nauce.

Zkoumej tvé vlastní
srdce. Jaké nové světlo jsi přijal? Existuje nějaké světlo,
které jsi zamítnul? Jsi si jistý, že to byl blud, co jsi
zavrhnul, a ne světlo? Běž zpět a znova to prostuduj. Studovat s
otevřenou myslí znamená, že zvážíš všechny důkazy se srdcem
ochotným uposlechnout, pokud tě Duch Svatý usvědčí o tom, že
to je pravda. Ujisti se, že jsi přijal všechno dostupné světlo a
pros o více světla.

Pozdní déšť je
vyléván. Bohatství informací a pravdy nyní dostupné, je něco
neslýchaného v dlouhých staletích duchovního temna, které
zahalovalo svět. Toto nové světlo je nejvyšší důležitosti pro
tvou duši, protože právě toto světlo tě připravuje k tomu, aby
ses mohl v pokoji setkat s Yahushuou, když přijde.

A On je už téměř
zde!

západ slunce na krásném horském horizontu (Image used by permission of James Richman)

Paprsky
věčného úsvitu dokonce už nyní září na horizontu. Přijmi s
radostí a věčností nové nauky, které Yahuwah vylévá, a
připrav se pro Nebe.

(Obrázek
použit se svolením: James Richman.)

¹ Amy
Leslie, quoted in Chicago Death Trap: The
Iroquois Theatre Fire of 1903, by Nat Brandt, p. 25.

² W.
H. Hubbard, ibid.

³ Brandt, p.
5.

⁴ Christopher
Cerf, The Experts Speak,
p. 247.

⁵ Ellen
G. White, Historical Sketches, p.
197.

⁶ Ellen
G. White, Manuscript Releases,
No. 209, pp. 431-432.

⁷ The
Home Missionary, September 1, 1894.

Jezuitský řád byl
strůjcem některých z největších podvodů v dějinách. Shoda
dat, cílů i programů jej spojuje s celosvětovým, novodobým
podvodem o kulaté zemi. Pečlivý průzkum Bible, archeologie a
historie jej taktéž spojuje s podvodným ukrýváním skutečnosti,
které trvá již více než 1700 let: tímto podvodem je nauka, že
sobota je Biblický sedmý den Sabat.

Další lži vyplývají z
těchto dvou ďábelských podvodů:

1. Zeměkoule,
rotující skrze neomezené prostory vesmíru, odděluje duši od
Stvořitele, snižuje pro člověka smysl jeho vlastní existence,
jakožto milovaného a blízkého Stvořiteli.

2. Gregoriánský
kalendář šíří lež, že existuje nepřetržitý
týdenní cyklus, který trvá už od doby Stvoření světa.
Tento klam je základem pro domněnku, že sobota je Biblický Sabat
a neděle prvním dnem týdne a dnem Spasitelova vzkříšení. Tato
lež přímo ovlivňuje den, ve který konáme bohoslužby, a je tedy
i hlavním faktorem vedoucím k nastolení Znamení šelmy.

Okultní poznání.

Ezoterická
moudrost.

Tato slova nahání
křesťanům strach. Poukazují na temná umění. Šeptají o
zakázaném poznání. Poznání získaném ze Stromu poznání
dobrého a zlého.

Běžnou frází v
ezoterických/okultních kruzích je: „Jak nahoře, tak dole.“
A přesto tato fráze odhaluje skryté tajemství, ukryté před
zraky každého a každý by měl o tom vědět.

Tato fráze i obraz
odhalují pracovní postup zla. Odhalují skutečnost, že Strom
poznání dobrého a zlého je naživu, kvete a podvádí miliardy
lidí. Kdekoliv se šíří Hadovy lži, tam jsou také kořeny
Stromu poznání.

Satanovou agendou
bylo vždy sesadit z trůnu Otce Yahuwaha. Po tisíciletí si namáhal
svůj impozantní intelekt, aby dosáhl tohoto cíle. Bible
zaznamenává jeho vychloubačné aspirace:

Jakž to, že jsi
spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až
na zem, ještos zemdlíval národy.

Však jsi ty říkával
v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Yaha silného vyvýším
stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně
půlnoční.

Vstoupím nad
výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.
(Izaiáš 14,12-14)

Strom neroste a
neprospívá bez kořenů a kořeny Stromu poznání sahají až zpět
do Edenu. Ty jsou silné a sahají do hloubky. Z nich vyrostla
obrovská, komplikovaná mašinérie zla, která je zodpovědná za
podvádění celé země v Satanově snaze, aby všichni přišli o
Nebe.

Satan není nějaké
dítě, které se snaží tajně ukrást cukroví před večeří. Je
příliš chytrý na to, aby zanechal otevřené stopy, nějaké
drobečky, které vedou k pravdě. Jeho lži jsou oděné do dalších
lží: je to celý systém výmyslů a podvodů. Faleš je podepíraná
další lží. Celá spletitost dává lžím povrchní
uskutečnitelnost.

Mistrovské podvody Jezuitů: Ukrýtí Placaté země a Lunárního Sabatu! image

Okázalá
zeleň listů přitahuje lidské oko a odvádí mysl od složitého
systému klamu, který se za nimi skrývá. Jediná lež vždy
vyžaduje řadu jiných lží, které ji podpoří a ukryjí původní
lež.

Abychom nalezli
pravdu, je nezbytné jít od věcí, které jsou vidět, ke věcem,
které nejsou vidět. Strom poznání je zastřen krásnými,
rozptylujícími zelenými listy. Je nutné odstranit tuto kamufláž
zelených listů-lží a sledovat větévky ke svým větvím,
hlavním větvím a kmenu, které podepírají kolosální,
ukrývající podvod, což je Strom poznání.

Jezuité, strůjci
500 let staré konspirace
o zeměkouli, ukrývající pravdu o Placaté zemi, jsou experti
na ukrývání pravdy pod mnoha vrstvami lží. Už od svého
založení zavedli do své činnosti podvod. Jezuité jsou původci
ohromujícího množství rozmanitých spiknutí a konspirací zla
trvajících po generace.

Jak narůstalo
poznání, rostoucí mračno svědků pozvedlo svůj hlas na obranu
pravdy. Někteří odhalují lež o zeměkouli. Jiní varují před
nebezpečím ze strany velkých farmaceutických firem a nano částic
zakomponovaných do moderních léků nebo před geneticky
modifikovanými potravinami. Další odkrývají oponu, aby byly
vidět skutky temnoty vykonávané skrze moc elity, která ovládá
tento svět.

Některým lidem,
stojícím na jedné straně Stromu poznání, bylo dáno boží
rozpoznání, aby odkryli trs listnatých lží zakrývající jeden
klam. Často si však neuvědomují, že lži odkryté někým jiným
jsou všechno součást jednoho a téhož stromu, se stejnou agendou
podvodu, páchanou stejnou skupinou.

Po téměř 500 let
spolupracují Jezuité s nadpřirozenými inteligentními bytostmi na
obrovské konspiraci. Toto spiknutí je daleko větší, než si kdy
mohl někdo představit. Jezuité byli přímo zapojeni do vytvoření
a šíření lži o zemi tvaru koule. I když je pravda o placaté,
uzavřené zemi poslední odhalenou pravdou, existuje jiná jezuitská
lež, která má také přímý vztah k poslední generaci světa. A
je ukryta přímo před našími zraky. Je to něco, co jsme brali
tak často jako samozřejmost, že o tom ani nikdo neuvažoval. Avšak
věčný osud lidských mas závisí na pravdách pohřbených pod
tímto enormním podvodem zvaném: Gregoriánský kalendář.

Tak jako Jezuité a
Jezuity vychovaní knězi-astronomové sehráli velkou roli v
rozšíření falešné představy o zemi (a tím i vesmíru), stejně
tak byli u základu podvodu, který ukrývá Stvořitelův pravý
Sabat a odvádí bohoslužbu pryč od Otce Yahuwaha. Jezuitský řád
je přímo zodpovědný za dnešní padělek sedmého dne Sabatu,
následován „nedělí“ – falešným dnem vzkříšení.

Svět je dnes
sjednocen v používání Gregoriánského kalendáře pro občanské
určování času. Jelikož jsou životy lidí řízeny díky jejich
práci a škole kalendáři, jejich dny bohoslužby jsou automaticky
také řízeny Gregoriánským kalendářem.

„Skutečný boj
v Izraeli je boj o kalendář: protože kdo kontroluje kalendář,
kontroluje duchovní období všech živých duší.“

(https://www.templeinstitute.org/archive/month_adar.htm)

Názor, že kalendář
byl vytvořen skrze a pro farmáře, aby věděli, kdy mají sít a
kdy sklízet úrodu, převládal příliš dlouho, přesto postrádá
logiku a fakta. Farmáři nepotřebují formální kalendář, aby
znali tato období, primitivní společnosti žily a žijí bez
kalendáře bez problému po mnohé generace.

Historickým faktem
je, že kalendář byl vymyšlen proto, aby předurčil
přesný čas svátků uctívajících bohy. Jinými slovy, kalendář
byl náboženský nástroj.¹

A tím stále je.
Dávné přísloví říká: „Kdo kontroluje kalendář,
kontroluje svět.“ Jezuitský řád – jakožto architekt
Gregoriánského kalendáře – velmi skutečným způsobem ovládá
světové dny uctívání a bohoslužby. Kontroluje a reguluje časy
bohoslužeb všech, kteří vypočítávají své dny bohoslužby
podle tohoto kalendáře. To ironicky zahrnuje všechna tři
Abrahamská náboženství:

1. Židé světí v
sobotu, sedmý den dnešního týdne;

2. Katolíci,
ortodoxní církve a většina Protestantů světí v neděli na
počest Kristova dne vzkříšení, zatímco někteří Protestanté
světí v sobotu, coby v sedmý den Sabat;

3. Muslimové
navštěvují mešitu k modlitbám v pátek, který byl původně
opravdu sedmý den týdne. (Více o tom později)

Bohoslužba je
definovaná jako: „akt vzdání cti Nejvyšší Bytosti; nebo
úcta a slib věrnosti pro Něho v náboženských praktikách.“²
Proto kdokoliv ovládá kalendář, ovládá (nebo
má autoritativní či dominující vliv na ³)
bohoslužbu.

Římští katolíci
otevřeně uvádí, že tato celosvětová kontrola časů bohoslužeb
je jejich znamením autority:

„Neděle …
je výlučně výtvorem Katolické
církve.“ American Catholic
Quarterly Review, January 1883.
„Neděle …
je zákon samotné Katolické církve…“ American
Sentinel (Catholic), June 1893.
„Neděle je
Katolická instituce a její zachovávání může být obhajováno
jedině na Katolických principech … Od počátku Bible až do
konce není jediná pasáž, která by opravňovala přesun veřejné
týdenní bohoslužby z posledního dne týdne na den první.“Catholic Press,
Sydney, Australia, August 1900.

Toto je podvod,
který je skrytý přímo před našimi zraky, protože nabízí
představu, že sobota je Biblický sedmý den Sabat a neděle je den
Kristova vzkříšení.

„Přirozeně
Katolická církev tvrdí, že tato změna (ze sobotního Sabatu na
neděli) byla její počin… A že tento akt je znamením její
církevní autority v náboženských věcech.“ (H. F. Thomas,
Chancellor of Cardinal Gibbons.)

„Neděle není založena na
Písmu, ale na tradici, a je výhradně Katolickým ustanovením.
Protože neexistuje biblický text pro přesun dne odpočinku z
posledního dne týdne na první, Protestanté by měli zachovávat
jejich Sabat v sobotu a tím plně přenechat Katolíkům vlastnictví
neděle.“ (Catholic Record,
September 17, 1893.)

To je klam ukrytý
přímo před nosem.

Lež, kterou máme
přímo před nosem, je obvykle tou nejúčinnější. Nebývá
zpochybňována nebo kriticky analyzována. Její existence je
přijímána se samozřejmostí. Dnešní kalendář je právě
takovým podvodem, který takto funguje.

Byla vytvořena
představa, že jelikož existuje neustále běžící čas,
i týdenní cyklus byl vždy neustálý a bez přerušení. Tato
představa je pak základem domněnky, že moderní týden vždy
začínal v neděli a končil v sobotu.

Stačí jen trochu
kopat hlouběji, abychom odhalili, že fakta jsou v rozporu s touto
domněnkou. Poslední zemí, která přijala Gregoriánský kalendář,
bylo Turecko v roce 1927, které následovalo Řecko, jež jej
přijalo v roce 1923. Ale teprve když zavládl komunismus v Číně
po Druhé světové válce, se jeho používání stalo
celosvětovým.⁴

Mikuláš Kopernik,
katolický učenec, jehož teorie o kulaté zemi byly Jezuity využity
k podpoře jejich plánu pro dobu konce, byl osloven papežovou
komisí již z kraje šestnáctého století. Chtěli po něm jeho
náhledy na reformu kalendáře. Z počátku se zdráhal odpovědět.

Kopernik byl dotázán
papežovou komisí v roce 1514, aby vyjádřil své náhledy, a jeho
rozhodnutím bylo, že pohyby slunce a měsíce nebyly ještě
dostatečně známé, aby se mohl pokusit zreformovat kalendář.
Komise měla učinit definitivní propozice na desátém zasedání
koncilu. I když to bylo odloženo z roku 1514 na rok 1515, žádného
závěru nebylo dosaženo. Po Lateránském koncilu došlo k
znatelnému pokroku. Kopernik slíbil, že bude pokračovat v
pozorování slunce a měsíce a činil tak po dalších více než
deset let. Výsledky uvedené v jeho nesmrtelném díle „De
Revolutionibus Orbium Cœlestium“ (1543) umožnily Erasmu
Reinholdovi vypočítat Prutenické tabulky (Wittenberg, 1554), které
byly později základem Gregoriánské reformy.⁵

Podle Katolické
Encyklopedie byl Aloisius Lilius „hlavním
architektem“ Gregoriánského kalendáře. Lilius byl Římsko
katolický lékař a profesor medicíny. Jeho rukopis o kalendářní
reformě byl prezentován Římské kurii v roce 1576 jeho bratrem
Antoniem. Jeho myšlenky byly použity jezuitským astronomem-knězem
jménem Christopher Clavius pro nový kalendář. Kalendář samotný
je pojmenován po papeži Řehoři (Gregory) XIII. Skrz naskrz se
jedná o papežský nástroj.

I když je dnešní
svět sjednocený v užívání Gregoriánského kalendáře, byl
zpočátku široce odmítán Protestantskými zeměmi jakožto
Katolické ustanovení. Papežská bula, Inter Gravissimas, vydaná
24. února 1582, nařizovala Katolickému duchovenstvu, aby kalendář
přijali a vyzvali Katolické panovníky, aby udělali totéž.
Jediné země, které tehdy přijaly nový kalendář, byly Itálie,
Španělsko, Portugalsko, Polsko a většina Francie. Trvalo to téměř
350 let, než všechny ostatní země přijaly papežský kalendář.

Musí být jasně
chápáno, že papežský kalendář používaný dnes na celém
světě, je nástroj pro náboženské
ovládání.

Katolíci sami
přiznávají: „Reforma kalendáře byla od počátku spojena s
hlavními koncily, totiž s těmi v Nicæa (325), Constance
(1414-1418), Basle (1431), pátý Lateránský (1512-1517) a v Trentu
(1545-1563).”⁶

Lidé obvykle
nespojují náboženské svátky s astronomií, ale zde existuje úzké
spojení. Od počátku ovládali Jezuité oblast astronomie a jiné
úzce spojené vědní obory. Dokonce i teorie Velkého třesku byla
vynalezena Jezuity vychovaným knězem, otcem Georges Lemaître.
Znalost astronomie byla pro Jezuity kritická, protože bez ní by
nemohli zreformovat kalendář, jelikož měření
času je vždy závislé na pohybu nebeských těles.

Gregoriánský
kalendář, podobně jako každá jiná větev Stromu poznání, byl
koncipován s jediným primárním motivem: ukrýt pravdu a zavést
klam. Poskytl více zastíracích, kamuflujících „listů“,
aby byli hledači pravdy při svých hledáních svedeni z cesty
vedoucí k odkrytí pravdy.

Přechod z
Juliánského kalendáře na Gregoriánský je často předkládán
jako nesporný důkaz o tom, že sobota musí
být Sabatem Bible. Důvod je podvodně
prostý. Když se Juliánský kalendář revidoval na Gregoriánský
kalendář, žádné dny týdne nebyly
ztraceny. Po čtvrtku, 4. října, následoval
pátek, 15. října. Jedině číslování dnů bylo změněno, když
bylo odečteno 10 dnů
z kalendáře. To je vše.

Taková je
skutečnost. A z této skutečnosti byla vyvozena falešná domněnka:
Protože nedošlo k žádnému přerušení dnů v týdnu, když byl
zaveden Gregoriánský kalendář, novodobý týdenní cyklus zůstal
nezměněn od doby Stvoření světa. Toto vyvození není správné,
ale přesto vytváří odchýlení, které ukrývá pravdu: Sabat,
jak ho zachovávali patriarchové, apoštolové a Yahushua, byl
počítán podle odlišného kalendáře, s rozdílným týdenním
cyklem, který se neshoduje se sobotou jakožto sedmým dnem týdne.

Tato kalendářní
změna nastala před více než 430 lety. Váha lží má povrchní
váhu autority. Zdánlivě to dokazuje domněnku, že nepřetržitý
týdenní cyklus existuje celou dobu od Stvoření světa. Hledači
pravdy poukazují na hladký přechod z Juliánského kalendáře na
Gregoriánský a už nezkoumají dále.

Gregoriánský
kalendář byl jen jinou vrstvou podvodu. Odloupni tuto vrstvu a
odhalíš . . . Juliánský kalendář (po koncilu v Nicæa):
kalendář s nepřetržitým týdenním cyklem. Hledači pravdy jsou
tak přesvědčeni, že odhalili pravdu!

Aby byla nalezena
pravda o pravém Stvořitelově dni uctívání, je nezbytné jít
dále než sahá kamufláž krásných listů, dále než sahají
větévky bludu, ze kterých vyrůstají, a hledat stále hlouběji.
Papežský Gregoriánský kalendář byl založen na pohanském
Juliánském kalendáři. Sám jezuitský astronom Christopher
Clavius to přiznává.

Clavius… potvrdil,
že Juliánský kalendář vychází z čistého pohanství a nemá
vůbec žádné vazby k Biblické kalendaci… Ve své knize Romani
Calendarii A Gregorio XIII P.M. Restituti Explicato
Clavius odhaluje, že když byl Juliánský kalendář ustanoven
církevním kalendářem na koncilu v Nicæa, církev vědomě
zavrhla Biblickou kalendaci a namísto toho přijala pohanskou
kalendaci.⁷

Kromě toho je možné
novodobý týden – od neděle do soboty – vystopovat zpátky přes
přechodné stádium v roce 1582 až ke koncilu v Nicæa. Týden, jak
ho známe dnes, byl tehdy ustanoven jako norma.

Pohanská jména
planetárního týdne se zachovala v kalendáři používaném mezi
takzvanými křesťanskými národy. Pokaždé, když se podíváme
na kalendář, který máme před sebou, vidíme stálou připomínku
sloučení pohanství s křesťanstvím, ke kterému došlo v
důsledku velkého náboženského odpadnutí…⁸

Před Nicejským
koncilem existovaly oblastní rozdílnosti ve způsobu používání
Juliánského kalendáře v Římské říši. Planetární týden
nevzešel, jak se křesťané domnívali, od Židů a z týdne
Stvoření světa. Planetární týden přišel z perských tajemných
náboženství.

Není pochyb, že
rozšíření Iránských [Perských] mystérií sehrálo důležitou
roli při všeobecném přijetí týdne s nedělí jako svatým dnem
ze strany pohanů. Jména, která nevědomky používáme pro
ostatních šest dní, se začala užívat ve stejné době, ve které
získal Mitraismus své stoupence v provinciích Západu, a není
přehnané se domnívat, že je zde spojitost mezi tímto triumfem a
tehdejším fenoménem.⁹

Povšimni si, že i
novodobý týden vede zpět k pohanskému náboženství.

Zdá se, jakoby
nějaký duchovní génius ovládající pohanský svět uspořádal
věci tak, aby byl pohanský planetární týden zaveden v pravý
okamžik pro nejpopulárnější sluneční kult všech věků a
vyvýšil den Slunce jako nejsvatější nad všechny ostatní dny.
Zajisté to nebylo náhodné.¹⁰

V době sjednocení
podoby Juliánského kalendáře začínal týden v sobotu (dies
Saturnior, „den Saturna“) a končil v pátek (dies Veneris,
„den Venuše“)! To se později změnilo, když Mitraismus
získal více stoupenců a ovlivnil ranné křesťanství. „Přednost
přidělená dies Solis [den Slunce] také zajisté napomohla
všeobecnému uznání neděle jako svátku. To je spojeno s
důležitějším faktem, a sice s přijetím tohoto týdne všemi
evropskými národy.“¹¹
Není to tak, že by tehdejší Evropané neměli nějaký týden,
ale týden, který se používal, byl odlišný.

Mitraisté chtěli
začínat týden v neděli (Sunday), aby tím uctívali jejich boha,
Mithras. Mnoho ranných křesťanů tehdy opustilo sedmý
den lunární Sabat, vypočítaný podle Biblického
kalendáře, a začalo světit také v neděli. To bylo děláno
zdánlivě na počest Yahushuova vzkříšení v první den týdne.
Tertullian, ktesťanský obhájce z druhého století, se snažil
uspokojivě vysvětlit toto křesťanské přijetí pohanského dne
bohoslužby, když uvedl:

Tyto
kamenné fragmenty ukazují pozůstatky ranného Juliánského Fasti.
Původní osmidenní týden je zřetelně viditelný a indikován dny
týdne označenými písmeny od A po H.

Jiní, zajisté více
vzdělaní, si myslí, že Slunce je bůh křesťanů, protože je
známo, že se modlíme k východu a konáme slavnosti v den Slunce.
Děláte méně? Neotevírá snad většina z vás svá ústa směrem
k východu slunce v přetvářce uctívání nebeských těles? Vy
jste zajisté ti, kdo také přijali Slunce do registru sedmi dnů a
také je mezi těmito dny preferujete . . . .¹²

Když je zkoumána
historie kalendáře, když jdeme po větvích Stromu poznání ke
kmenu, archeologické důkazy odhalují bez pochybností, že
novodobý týden pochází z pohanských mysterijních náboženství.
Juliánský kalendář nezískal svůj týden z biblického týdne. Ranný
Juliánský kalendář měl osmidenní
týden, ne sedmidenní. Dává smysl, že původní týden
Juliánského kalendáře měl osm dnů. Týden kalendáře Římské
republiky měl také osmidenní týden a na to byli Římané zvyklí.

Židé v době
Yahushui nepoužívali osmidenní Juliánský týden pro svůj
kalendář. Stále používali kalendář Mojžíše, tentýž
luni-solární kalendář, který byl předáván od doby Stvoření
světa. Apoštolové a ranní křesťané světili v sedmý den SabatBiblického kalendáře,
i když od druhého století někteří křesťané byli ovlivněni
Mitraismem, aby světili v pohanský den Saturday (den Saturna, dnes
sobota) nebo v den Sunday (den Slunce, dnes neděle) dle planetárního
týdne.

Tato různorodost
dne bohoslužby, pro některé v sedmý den lunární Sabat
Biblického kalendáře, pro jiné v sobotu (Saturday) a další v
neděli (Sunday), trvala až do Nicejského koncilu. Tehdy byl
starodávný kalendář pro náboženské účely odstraněn. Koncil
rozhodl, že od té chvíle se bude používat jen Juliánský
kalendář pro všechny náboženské svátky. Toto jednostranné
prohlášení mohlo být vynuceno silou, protože koncil byl
podporován císařskou mocí Konstantina Velikého.

Židovští učenci
rozpoznali dopad
Nicejského koncilu na starodávný Biblický kalendář. The Jewish
Publication Society of America publikovala monumentální dílo
Heinricha Graetze, History of the Jews.
Ohledně Nicejského koncilu Graetz napsal:

Nový Měsíc stále
je a Sabat původně byl závislý na lunárním cyklu . . . Původně
byl Nový Měsíc slaven stejným způsobem jako Sabat; postupně se
stával méně důležitých, zatímco Sabat se stával více a více
dnem náboženství a lidství, náboženskou meditací a poučením,
pokojem a potěšením duše.“

(Universal
Jewish Encyclopedia, p. 410)

Na koncilu v Nicæa
se přetrhlo poslední pouto, které spojovalo křesťanství se svým
mateřským kmenem. Slavnost velikonoc se až do této doby většinou
slavila ve stejnou dobu jako židovský Pesach, a vskutku podle
dnů vypočítaných a fixovaných Synhedrionem
[Sanhedrinem] v Judæa pro tuto oslavu; ale v budoucnu měla být
slavena naprosto nezávisle na židovském kalendáři .¹³

To má daleko větší
význam, než si dnes lidé – včetně běžných Židů – uvědomují.
Kalendář ustanovený Otcem Yahuwahem při Stvoření světa měl
skutečně sedmidenní týden. Avšak způsob, jakým týdny
cyklovaly, byl naprosto odlišný.

Biblický
kalendář, podobně jako všechny starodávné
kalendáře, které se předávaly z doby před potopou, byl
luni-solární. To znamená, že měsíce začínaly s pozorováním
nového měsíce. Kalendářní „měsíc“ pochozí od slova
„Měsíc“. První den každého měsíce byl den
bohoslužby. Pracovní týden začínal druhým dnem každého
měsíce. Největší rozdíl mezi kalendářem Stvoření a
Juliánským či Gregoriánským kalendářem je ten, že Juliánský
a Gregoriánský kalendář má nepřetržitý týdenní cyklus. V
Biblickém kalendáři se týdenní cyklus restartuje každý měsíc.

Hlavním kořenem
této ohromné spletitosti zla je samozřejmě „ten drak, starý
had, jenž jest ďábel a Satan“. (viz Zjevení 20,2) Jako má
strom mnoho větví,rozbíhajících se z kmene, stejně tak se
rozbíhá i kořenový systém stromu. Kořenový systém může být
skutečně velmi velký, velice hluboký a rozsáhlý, protože
podporuje celý strom, který je viditelný nad povrchem.

Kořeny vybíhající
z hlavního kořenu, ďábla, představují všechny nelidské,
démonské síly, které s ním spolupracují. Kořínky vyrůstající
z nich pak představují jistou třídu lidí, inspirovaných démony,
kteří spolupracují na pokroku Hadových cílů. Bible je nazývá
„bohatýři dávnověku, mužové pověstní.“ Genesis 6,4
uvádí: „Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k
dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě
i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.“

Viditelný strom je vždy podporován neviditelným kořenovým systémem.

Tito „mužové
pověstní“ nebyli pokorní služebníci Nejvyššího. Hned
další verš uvádí: „I viděl Yahuwah, jak se na zemi
rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i
srdce je v každé chvíli jen zlý.“

Tito „mužové
pověstní“ nejsou nyní a nikdy ani nebyli zbožní mužové. V
celé historii země se mužové nestávají „mužové
pověstní“, ledaže spolupracují s mocnostmi zla. Mužové
pověstní jsou podporováni a rozvíjeni Satanem, aby dokázali
posunout vpřed jeho agendu.

Po celou historii
byli oni iniciátory, lidmi působícími v pozadí událostí. Mají
různé názvy. Jsou nazýváni papežové, Svobodní zednáři,
Ilumináti, Bilderbergové, Klub Říma. Mluví se o nich jako o
„elitě“ a o „mocných“. Jednou z nejmocnějších
a nejvlivnějších z těchto skupin „Mužů pověstných“
je Tovaryšstvo
Ježíšovo, jinak známé jako Jezuité.

Po téměř 500 let
pracují Jezuité na
tom, aby agenda Hada spěla ke svému cíli. Od svého samého
počátku byli pod přímým vedením démonských inteligencí skrze
„Duchovní cvičení“ jejich zakladatele, Ignáce Loyoly.

A. Sestrojili a
rozšířili lež o zeměkouli v ohromném vesmíru, aby připravili
světové jeviště na poslední klam
doby konce;

B. To Jezuité
vymysleli Gregoriánský kalendář, aby přidali další vrstvu
klamu a skryli tak pravdu o Biblickém kalendáři a původním
lunárním Sabatu Stvoření. Jejich záměrem bylo pohřbít pravdu
tak hluboko, aby nebyla nikdy odhalena a obnovena a všechno bylo
připraveno pro přijení Znamení
šelmy.

Mužové pověstní
věděli z okultních zdrojů, kde je možné získat větší
poznání. Toto poznání si chtěli uchovat jen pro sebe. Aby se
nedostalo k lidským masám, začali kampaň na „utlumení“
intelektu obecné populace. Tato kampaň začala s vytvořením
Jezuitského řádu v téže době,
kdy boží pravdy byly obnovovány skrze Protestantskou reformaci.
Jezuité jsou po celém světě známí pro tři věci: 1) Jejich
bezohledná misionářská horlivost; 2) Jejich přítomnost v
oblasti astronomie; 3) Jejich vzdělávací systém.

Jezuitský program
skrytý za lží o zeměkouli a falešným kalendářem může být
rozpoznán každým, kdo je ochoten studovat důkazy:

Zeměkoule:
Věrouka o zeměkouli položila základ pro závěrečný podvod:
falešný Druhý
příchod, který má oklamat celou zemi těsně před
Yahushuovým skutečným Druhým příchodem.

Gregoriánský
kalendář: Vytvoření Gregoriánského
kalendáře ve stejném století, kdy
Katolická církev ustanovila Jezuitský řád a vyhlásila teorii o
zeměkouli, zformovalo další vrstvu klamu.
Upevnilo domněnku, že novodobý, nepřetržitý týdenní cyklus
vždy existoval. Záměrem bylo, aby každý důkaz, který
demonstruje, že sobota (Saturday) není Sabatem Bible, byl ihned
zavržen jako nemožný.

Oba bludy jsou dnes
tak pevně zakořeněné v podvědomí lidí, že jsou považovány
za „základní znalosti“. Jinak řečeno, jsou přijímány
bez pochybností jako zcela zjevné fakty. Když někdo zpochybní
tvar naší země nebo domněnku, že sobota je Biblický Sabat,
stává se terčem posměchu, zesměšnění a odmítnutí. Tento
výsměch přenáší tlak okolí na každého, kdo by se odvážil
samostatně a nezávisle uvažovat. Výsledkem je zabránění
lidským masám, aby měly užitek z rostoucího poznání, které
Nebe umožňuje.

Skrze své
misionáře, skrze svůj vliv a přítomnost ve vědeckém světě a
skrze své školy a univerzity zaujímají Jezuité aktivní úlohu v
utváření myšlení generací lidí. Když člověk porovná
schopnosti číst, psát a počítat průměrného žáka 8. třídy
v Americe na počátku 20. století s dnešní běžnou populací v
Americe, je zjevné, že agenda elity na potlačení intelektu
populace byla velice úspěšná. Lidé nedokáží udržet
pozornost, soustředit se, přemýšlet od příčiny k důsledku,
aplikovat naučené koncepty do svých životů, to vše je oslabeno
a proto mohou být snadněji ovládáni těmito mocnostmi zla.

Běžný člověk si
už nedokáže sednout a zaměřit se na určitý subjekt dostatečně
dlouho, aby ho do hloubky prozkoumal. Brzy to je nudné. Věc je
odložena stranou, aniž by se vyřešila. Jen málo lidí má
schopnost učinit závěr založený na nahromaděném množství
důkazů. Ještě méně lidí dokáže zavést nové informace
do praxe každodenního života, který se tím významně změní.
Kritické myšlení bylo ztraceno a i toto je součástí
mistrovského plánu Jezuitů.

Bez schopnosti
kriticky myslet se lidé spoléhají na vnější autority. Místo
aby důvěřovali své vlastní schopnosti dojít k logickému
závěru, obracejí se na uznávané učence, své pastory nebo
kněze, dokonce i na státem kontrolovaná média, aby jim řekli, co
je pravda a čemu mají věřit. Takto mohou mocnosti zla ovládat chování veřejnosti,
protože oni ovládají jejich myšlení
skrze tok informací, kterému povolují přístup k lidským masám.

Je nejvyšší čas
odloučit pravdu od bludu. Nejvyšší čas vědět, čemu věříš
a hlavně proč. Je nanejvýš důležité při každém studiu
něčeho nového, aby sis udržel otevřenou mysl. Nestaň se kořistí
zaujatých informací! Anglický kněz a křesťanský filozof
William Paley správně rozpoznal: „Existuje princip, který je
překážkou všem informacím, který je důkazem proti všem
argumentům a který zaručeně udrží člověka v trvalé
nevědomosti. Tímto principem je pohrdání,
které předchází prozkoumání.„

William
Paley, (1743-1805), uvedl: „Bezvěrectví pohanského světa …
je projeveno v principu, který dle mého soudu zodpovídá za
neúčinnost každého argumentu nebo důkazu, totiž pohrdání
předcházející vyšetřování.“
(A View of the Evidences
of Christianity: In Three Parts)

Uchovat si otevřenou
mysl znamená, že jsi ochoten přijmout jakýkoliv závěr, který
Duch Svatý odhalí jako pravdu, nehledě na to, co to je. Je nemožné
dojít k pravdě, pokud se už na počátku tvého studia snažíš
dokázat, že nová myšlenka je špatná. Může být špatná, ale
na druhou stranu může být správná! Nedovol předsudkům, aby
zaplnily tvou mysl a omezily tvůj průzkum snahou dokázat, že něco
je špatné, dříve než poznáš, co všechny důkazy odhalují.

Neboj se ptát. Otec
Yahuwah stvořil lidský mozek se schopností logicky uvažovat. On
nás vyzývá: „Pojďte, projednejme to spolu.“ (Izaiáš
1,18) Může být děsící otevřít vlastní mysl k přijetí
možnosti, že to, co jsi považoval za pravdu, je ve skutečnosti
blud. Otec Yahuwah však slíbil, že udrží v bezpečí to, co bylo
svěřeno do Jeho péče. Slova apoštola Pavla mohou být svědectvím
všech, kteří vkládají bezpečí své duše do rukou Yahuwaha:
„… vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má
moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.“ (2. Timoteovi
1,12)

Protože závěrečná
zkouška se týká bohoslužby a uctívání, je životně důležité
znát správný den uctívání. Abychom dokázali vypočítat
správný den bohoslužby, je nezbytné, abychom používali správný
kalendář. Pokud jen změníš autority (řekněme z římsko
katolického kněze na protestantského pastora), můžeš být opět
veden špatným směrem. Duchovní vůdcové, jejichž výplatní
pásky přichází z nějaké náboženské organizace, která učí
bohoslužbě v sobotu nebo neděli Gregoriánského kalendáře, mají
nezadatelný zájem zachovat tradiční teologii.

Nestačí jen změnit
autority. Musíš jít ty sám ke zdroji veškeré moudrosti, ke
Stvořiteli. Důvěřuj Mu, že tě vyučí, co je pravda, zatímco
větry pravdy a bludu mocně fučí okolo tvé duše.

Jezuité jsou
novodobí Mužové pověstní. S pomocí nadpřirozené inteligence
vymysleli dva největší klamy, které kdy zasáhly lidstvo: nauku o
zeměkouli a domněnku, že sobota je Biblický Sabat a neděle dnem
Yahushuova vzkříšení. Obě tyto nauky jsou nebezpečné bludy,
protože obojí připravuje svět k přijetí Satanových klamů doby
konce a Znamení šelmy.

Mezi posledními
slovy k proroku Danieli bylo zaslíbení: „A ty, Danieli, udržuj
ta slova v tajnosti a zapečeť tuto knihu až do doby konce. Mnozí
budou zmateně pobíhat, ale poznání se
rozmnoží.“ (Daniel 12,4) Křesťané
pravidelně vykládají tento text jako odkaz na pokročilou
technologii. A je pravda, že technologie za posledních 120 let
značně pokročila.

Nicméně nárůst
poznání, daný poslední generaci, je daleko významnější, než
pouhá technologie. Tento nárůst poznání odkazuje na odhalení
všech lží, které byly vyučovány jako pravda.

Jóel 3 odkazuje na
výsledek tohoto nárůstu poznání: každá duše na zemi musí
učinit rozhodnutí, než přijde konečný soud.

Shromažďte se a
přitáhněte všickni národové okolní, a shlukněte se; způsobiž
to, ať tam sstoupí, ó Yahuwahu, rekové tvoji.

Probudíť se a
přitáhnou národové ti do údolé Jozafat; nebo tam se posadím,
abych soudil všecky ty národy okolní.

Přičiňte srp,
nebo uzralo obilé; poďte, sstupte, nebo plný jest pres, oplývají
kádě; mnohá zajisté jest zlost jejich.

Ale více hromad,
hromad v údolí posekání; nebo blízký jest den Hospodinův, v
údolí posekání. (Jóel
3,11-14)

Lidé
se dnes nacházejí v údolí rozhodnutí. Věda a organizovaná
náboženství byly vybudovány na mnohých vrstvách lží. Velký
Yahuwahův den je blízko a každá živá duše stojí dnes tváří
v tvář rozhodnutí: „Následuji nepříjemnou pravdu? Nebo
tíhnu k příjemné lži?“ Pamatuj: neznalost pravdy nezmění
skutečnost o tom, co pravda je.

K
následování pravdy bez
ohledu na cenu je zapotřebí oběti. Je to závazek. Přijetí
nepopulární pravdy vede k výsměchu od těch, kdo lnou ke lži.
Může to mít i dopad na práci člověka nebo dokonce na jeho
manželství. Je to rozhodnutí, před kterým stojí každý člověk
na zemi: Pravda? nebo lež?

Lež
se zdá být pohodlná. Hodnověrná. Vyhovující. Je to základní
pochopení, na kterém byly postaveny další nauky. Ale nyní, když
je obnovena pravda, s rostoucím poznáním pravdy, je životně
důležité pro tvůj věčný osud, abys odkryl lži a přijal
pravdu, bez ohledu na to, jak je zesměšněna nebo jak nepříjemný
dopad bude mít na tvůj život.

Přijmi
pravdu bez ohledu na cenu. Věčná blaženost očekává všechny,
kdo se vzdají svých předpojatých představ a dovolí Otci
Yahuwahovi, aby je vedl k Jeho pravdě.

¹ Zecharia
Sitchin, When Time Began, (Santa
Fe, New Mexico: Bear & Co., Publ., 1994), p. 198, emphasis
supplied.

² Noah
Webster, American Dictionary of the
English Language, 1828 ed., emphasis
supplied.

³ viz The
American Heritage Dictionary of the English Language,
4th Edition.

⁴ Čína
přijala Gregoriánský kalendář 1. ledna 1912. Krátce poté však
Čína upadla do politického nepokoje a v různých částech Číny
se používaly odlišné kalendáře. Teprve když byla založena
Čínská lidová republika v roce 1949, došlo k jednotnému
používání Gregoriánského systému.

⁵ http://www.newadvent.org/cathen/09247c.htm

⁶ viz
výše

⁷eLaine
Vornholt & Laura Lee Vornholt-Jones, “ ‘Continuous
Weekly Cycle Theory’ Proven False By Julian Calendar.”

⁸ R.
L. Odom, Sunday in Roman Paganism,
p. 202.

⁹ Franz
Cumont, Textes et Monumnets Figures
Relatifs aux Mysteres de Mithra, (Brussels:
H. Lamertin, 1899), Vol. I, p. 112.

¹⁰ tamtéž,
p. 157.

¹¹ Franz
Cumont, Astrology and Religion among the
Greeks and Romans, p. 163.

¹² Tertullian, Ad
Nationes, Book 1, Chapter 13 in J. P.
Migne, Patrologiæ Latinæ Cursus
Completus, (Paris, 1844-1855), Volume 1,
columns 369-372.

¹³ viz
Heinrich Graetz, History of the Jews,
Vol. II, pp. 563-564, emphasis supplied.

38 známých historických osobností
potvrzuje!

Nedávné zvolení kardinála Jorge Bergoglia do pozice papeže
Františka I bylo nebývalou událostí, kterou tento svět ještě nikdy nezažil. Je
to poprvé v historii, kdy je člen Jezuitského řádu zvolen do nejvyššího
postavení Římsko katolické církve.
Reakce ve světě byly různorodé – jásot, věcné přijetí nebo nezájem. Tyto reakce
zjevují děsivou neznalost pravé povahy Jezuitského řádu.

Tento Jezuitský řád, jak je Tovaryšstvo Ježíšovo běžně
známo, je se svými vzdělávacími institucemi všeobecně považován za dobročinný
misijní řád. Přesto hrál dlouho neuvěřitelně vlivnou, utajenou roli v osudech
národů, organizací i jednotlivců. Vladaři, prezidenti, učenci a dokonce samotní
katolíci, kteří si jsou vědomi zla spáchaného tímto mocným, dalekosáhlým řádem,
zapsali vážná varování pro všechny z nás.

Následuje souhrn citátů z různých zdrojů. Některé
připouštějí, že jejich vlastní organizace byly zformované podle Jezuitských
principů. Jiné varují. Mnozí z těch, kteří se snažili varovat druhé, přišli
kvůli tomu o život. WLC vyzývá všechny, aby pečlivě studovali následující
materiál.

“Ať moudrý poslouchá, zvětší své
znalosti
a zkušený muž se vzdělá ve schopnosti
vést.”
(Přísloví 1,5)

Ignatius of Loyola (1491^_1556,
zakladatel Tovaryšstva Ježíšova a První Svrchovaný Generál)

“Ani nám to moc neprospěje, když opatrně a tajně rozdmýcháme
a zvýšíme nepřátelství, která povstanou mezi princi a velkými muži dokonce do
té míry, že se navzájem oslabí. Když se však objeví nějaká pravděpodobnost
usmíření, pak usilujme co nejdříve o to, stát se prostředníky, aby nás jiní
nepředběhli.”¹

“Nakonec, — ať všichni získají s takovou důmyslností převahu
nad princi, šlechtici a úředníky na každém místě tak, aby byli připraveni na
náš pokyn dokonce i obětovat své nejbližší vztahy a nejdůvěrnější přátele, když
řekneme, že to je pro naší věc a prospěch.”²

“Nechť jsou použity
řádné metodiky, abychom se dozvěděli o nepřátelství, které vzniká mezi velkými
osobami, a mohli mít vliv při usmíření jejich rozdílností; takto budeme
postupně obeznámeni s jejich přáteli a tajnými záležitostmi a nutností spojit
jednu stranu s našimi zájmy.”³

“Bezprostředně po smrti nějakého člověka vysokého postavení
nechť se postarají včas o to, aby některý z přátel našeho Tovaryšstva zaujal
jeho místo; ale to musí být provedeno s takovou prohnaností a vedením, aby to
nevzbudilo sebemenší podezření, že je naším plánem uchvátit princovu autoritu .
. . ”⁴

“Abychom odložili stranou veškerý osobní úsudek, musíme vždy
být připraveni přijmout tuto zásadu: Budu věřit, že to bílé, co vidím, je
černé, pokud to hierarchická církev takto definuje.”⁵

“Princové a významné osoby všude, musí být všemi prostředky
tak zpracovaní, aby nám dopřávali sluchu a my si získali jejich srdce: takto se
postupně všichni lidé stanou našimi stvořeními a nikdo se neodváží vznést do
Tovaryšstva sebemenší neklid nebo odpor . . . Nakonec musí Tovaryšstvo usilovat
o to, aby si získalo přízeň a moc princů, a kde je nemilují, aby se jich
alespoň báli.”⁶

Paolo Sarpi (1552-1623, benátský patriot, učenec, vědec a
církevní reformátor)

“Jsou veřejnou pohromou a pohromou
světa . . . Z jezuitských universit nikdy neposílají žáka poslušného svého otce,
oddaného své zemi, věrného svému princi.”⁷

“Každý druh neřesti v nich nachází
ochranu. Neexistuje žádná křivá přísaha, ani svatokrádež, ani otcovražda, ani
krvesmilstvo, ani drancování, ani podvod, ani zrada, která by nebyla maskována
jako záslužná pod pláštíkem jejich svolení.”⁸

Mutio
Vitelleschi (1562-1645, šestý Svrchovaný Generál Tovaryšstva
Ježíšova)

“Když panovníci požadují po jezuitovi
názor na nějakou věc, daný jezuita musí podat zprávu svému nadřízenému, který
věc předloží před více jezuitů k diskuzi. Zformované rozhodnutí z této
konzultace je pak předáno jezuitovi, se kterým panovník věc konzultoval.”⁹

Priest
Antoine Arnauld (1612-1694¹⁰)

“Přeješ si vyburcovat potíže,
vyprovokovat revoluci, naprosto zruinovat tvou zemi? Povolej jezuity . . . a
postav velkolepé univerzity pro tyto horkokrevné náboženské horlivce; dovol
těmto smělým knězům s jejich diktátorským a dogmatickým tónem, aby rozhodovali
o záležitostech státu.”¹¹

Michelangelo
Tamburini (1648-1730, čtrnáctý Svrchovaný
Generál Tovaryšstva Ježíšova)

“Podívej sire, z této komnaty vládnu
nejen Paříži, ale i Číně, a nejen Číně, ale i celému světu a nikdo neví, jak to
dělám.”¹²

Papež Klement
XIV (1705-1774)

Následující text jsou slova papeže
Klementa XIV při podepisování buly Potlačení a vymýcení jezuitů (bula je
nejmocnější právní dokument, který papež může vydat):

“Potlačení bylo dosaženo, nelituji
toho a rozhodl jsem se k tomu po prověření a zvážení všeho a protože jsem to
považoval za nezbytné pro církev. Kdyby to nebylo učiněno, udělal bych to nyní.
Ale toto potlačení bude má smrt.”¹³

Papež Klement XIV znal jezuity velmi
dobře a očekával, že zemře jejich rukou. Měl pravdu. Byl otráven:

“ . . . prostá selka byla
přesvědčena, aby si v přestrojení opatřila vstup do Vatikánu a nabídla papeži
fík, ve kterém byl ukrytý jed. Klement XIV mimořádně miloval toto ovoce a snědl
ho bez zaváhání. Již tentýž den se objevily příznaky hrozné nemoci a k nim se
přidal prudký zánět v útrobách. Brzy byl přesvědčen, že byl otráven, a
poznamenal: ‘Běda! Věděl jsem, že mne otráví; ale nečekal jsem, že budu umírat
tak pomalu a tak krutým způsobem.’ Jeho hrozné utrpení trvalo po několik
měsíců, než zemřel. ‘Ubohá oběť,’ řekl Cormenin, ‘ohavných jezuitů, se kterou biskup
Pistoia, Scipio di’ Ricci, synovec a dědic jezuitského generála Ricciho plně
souhlasil.’ ”¹⁴

Papež Pius
VII (1742-1824, papež, který obnovil
Tovaryšstvo Ježíšovo)

Brzy poté, co byl papež Pius VII
propuštěn z Napoleonova vězení v roce 1814, rychle obnovil Tovaryšstvo Ježíšovo
papežskou bulou Solicitudo omnium ecclesiarum [Péče o všechny církve].

“ . . . pokud by se někdo opět
pokusil zrušit to [Tovaryšstvo Ježíšovo], způsobí tím rozhořčení všemohoucího
Boha a svatých apoštolů Petra a Pavla.”¹⁵

John Adams (1735-1826, Druhý prezident
Spojených Států Amerických)

V roce 1816 napsal John Adams
Thomasu Jeffersonovi (třetí prezident Spojených Států) ohledně obnovení
Tovaryšstva Ježíšova:

“Moje Dějiny jezuitů nejsou výmluvně
psané, ale jsou podepřeny nespornými autoritami, jsou velmi specifické a velmi
hrozné. Jejich obnovení je vskutku krokem do temnoty, krutosti, podlosti,
despotismu, smrti . . . Nelíbí se mi existence jezuitů. Pokud kdy existovala
skupina lidí, kteří si zasloužili večné zatracení na zemi a v pekle, pak je to
toto Tovaryšstvo Loyoly.”¹⁶

“Neměli bychom mít zde jejich roje v
tak mnoha převlecích, jak si jen král cikánů dokáže osvojit, oděni za malíře,
vydavatele, spisovatele a pedagogy? Pokud kdy existovala skupina lidí, kteří si
zasloužili věčné zatracení na zemi a v pekle, pak je to toto Tovaryšstvo Loyoly
. . . my jsme donuceni naším systémem . . . poskytnout jim azyl.”¹⁷

Napoleon
Bonaparte (1769-1821; císař Francie)

“Jezuité jsou vojenská organizace,
ne náboženský řád. Jejich náčelník je generálem armády, ne pouze otec opat
kláštera. A cílem této
organizace je: MOC. Moc ve svém největším despotismu v praxi. Absolutní moc,
univerzální moc, moc ovládat svět vůlí jediného muže. Jezuitismus je tím
nejhorším despotismem: a zároveň největším nešvarem . . . Generál jezuitů trvá
na tom, aby byl pánem, panovníkem nad panovníky. Kdekoliv jsou jezuité
vpuštěni, stávají se pány za jakoukoliv cenu. Jejich společenství je svou
povahou diktátorské a proto je nesmiřitelným protivníkem všech ustanovených
autorit. Každý skutek, každý zločin, jakkoliv ukrutný, je záslužná práce, je-li
vykonána v zájmu Tovaryšstva Ježíšova nebo na příkaz generála.“¹⁸

Adam Weishaupt (1748-1830, jezuitský
německý filozof a zakladatel Řádu Illuminati)

Míra moci, které dosáhli zástupci Tovaryšstva Ježíšova v Bavorsku, byla
téměř absolutní. Členové řádu byli zpovědníky i učiteli kurfiřtů a proto měli
přímý vliv na politiku vlády. Cenzura náboženství padla do jejich nedočkavých
rukou do té míry, že některé farnosti byly dokonce přinuceny uznat jejich
autoritu a moc. Aby znemožnili veškerý vliv protestantů a nastolili zcela
katolickou strukturu, vzali do svého vlastnictví nástroje veřejného vzdělání.
Jezuité založili většinu univerzit v Bavorsku a taky je ovládali. Spravovali
taky střední školy země.”¹⁹

Marquis de LaFayette (1757-1834; Francouzský
státník a generál)

„Je mým názorem, že pokud budou svobody této země –
Spojených Států Amerických – zničeny, stane se tak díky důvtipu římsko
katolických jezuitských knězů, protože to jsou nejmazanější, nejnebezpečnější
nepřátelé občanské a náboženské svobody. Oni podnítili VĚTŠINU válek v Evropě.“²⁰

Friedrich von Hardenberg (1772-1801, Německý filozof)

“Nikdy dříve v průběhu historie světa se žádné takové
společenství [i.e., řád Jezuitů] neobjevilo. Ani starý Římský senát
nestrojil plány pro světovou nadvládu s větší jistotou úspěchu.”²¹

André Marie
Jean Jacques Dupin (1783-1865, Francouský
státník)

“Jezuité jsou obnažený meč, jehož rukojeť je v Římě, ale
jeho čepel je všude, neviditelná až do chvíle, než je cítit úder.”²²

Samuel
Morse (1791-1872; Americký vynálezce
telegrafu)

„Jsou to jezuité. Toto společenství mužů, provádějící své
tyranství po dvěstě let, se stalo pro svět tak strašlivým, hrozícím svržením
všeho sociálního pořádku, že dokonce i papež, jehož oddanými poddanými jsou a
musí být skrze slib jejich společenství, byl nucen je rozpustit. Nebyli však
potlačeni. Po padesát let, dříve než upadl vliv papežství, vyžadoval
despotismus jejich znamenitou práci k potlačení světla demokratické svobody a
papež (Pius VII) zároveň s vytvořením Svaté Aliance oživil i Řád jezuitů se
všemi jejich závazky. Podle jejich slibu „naprostého podřížení se
Svrchovanému papeži“ byli vhodně nazváni papežovou tělesnou stráží.

A potřebují Američané, aby jim bylo řečeno, kdo jsou jezuité?
. . . jsou tajným společenstvím, určitým druhem Zednářského řádu, s přidanými
vlastnostmi pobuřující ohavnosti a tisíckrát nebezpečnější. Nejsou to jen kněží
nebo jedna náboženská víra; jsou to obchodníci, právníci, vydavatelé a lidé
každé profese, nemající žádný vnější poznávací znak, podle kterého bychom je (v
této zemi) poznali; zcela žijí pro své společenství.

Dokáží si osvojit jakoukoliv povahu, andělů světla nebo
služebníků temnoty, aby dosáhli svého velkého cíle, vykonat jakoukoliv službu,
ke které jsou posláni, ať už to je cokoliv. Všichni to jsou vzdělaní lidé,
připraveni a pod přísahou začít v každou chvíli a kterýmkoliv směrem a pro
jakoukoliv službu přikázanou generálem jejich řádu, nepřipoutáni k žádné
rodině, společnosti nebo zemi obvyklými pouty, které svazují lidi; prodáni na
život pro věc římského papeže.”²³

„A kdo jsou tito agenti? Jsou to většinou jezuité,
duchovní řád známý po celém světě pro svou prohnanost, dvojakost a úplný
nedostatek mravních zásad; řád tak zručný ve všech druzích podvodu, které byly
dokonce v katolických zemích, v Itálii samotné, tak nesnesitelné, že lidé
požadovali jejich potlačení.”²⁴

Orestes
Augustus Brownson (1803–1876, intelektuál a aktivista, kazatel, organizátor a
známý katolický konvert a spisovatel Nové Anglie)

“Záměrem papeže je nepochybně zmocnit se této země [Amerika]. V tomto záměru mu
pomáhají jezuité a všichni katoličtí preláti a knězi. Pokud zde převládne
Katolická církev, všichni protestanté budou vyhlazeni.”²⁵

Abraham Lincoln (1809-1865; 16.
prezident Spojených Států Amerických)

“Tato válka [Americká občanská válka, 1860-1865] by nebyla nikdy možná bez neblahého vlivu jezuitů.
Vděčíme za to papežství, že se dnes naše země koupe v krvi svých
nejvznešenějších synů. I když existovaly velké rozdíly názoru mezi severem a jihem
ohledně otroctví, ani Jeff Davis nebo někdo z lídrů Konfederace by si nedovolil
napadnout sever, kdyby nespoléhali na slib jezuitů, že jim pod zástěrkou
demokracie budou k dispozici peníze a zbraně římských katolíků, dokonce i
vojsko Francie, pokud nás napadnou.“²⁶

„Protestanté severu i jihu by se zajisté spojili, aby
zničili kněze a jezuity, kdyby jen věděli, jak knězi, jeptišky a mniši, kteří
denně přistávají u našich břehů pod záminkou kázat jejich náboženství . . .
nejsou nic více než agenti papeže, Napoleona III a jiných tyranů Evropy, kteří
chtějí podkopat naše ustanovení, odcizit srdce našeho lidu od ústavy a našich
zákonů, zničit naše školy a přichystat vládu anarchie, stejně jako to učinili v
Irsku, Mexiku, Španělsku a kdekoliv, kde jsou lidé, kteří chtějí být svobodní.“²⁷

“ ‘Jsem tak rád, že Vás opět potkávám,‘ řekl: ‚jak
vidíte, tak mne Vaší přátelé jezuité ještě nezabili. Ale určitě by tak učinili,
kdybych procházel jejich nejvěrnějším městem Baltimore a nepřekazil jejich
plány tím, že jsem jím procházel inkognito několik hodin předtím, než mne
očekávali . . . ’

‘Nové plány úkladné vraždy jsou
odhaleny téměř každý den, doprovázené tak krutými okolnostmi, že mi připomínají
Bartolomějský masakr a Gunpowder spiknutí. Z jejich vyšetřování jsme došli k
názoru, že se jedná o stejné mistry v umění vraždit, o jezuity . . . ’

‘Už tolik spiknutí proti mému životu bylo
učiněno, že je skutečným zázrakem jejich neúspěch, zvážíme-li, že většina z
nich pochází z rukou dovedných římsko katolických vrahů, zjevně vycvičených jezuity.’
”²⁸

“Vím, že jezuité nikdy nezapomínají
ani neodpouštějí. Ale muž se nemusí starat o to, jak a kde zemře, pokud zemře v
postavení cti a povinnosti.”²⁹

Charles
Chiniquy (1809-1899, kanadský ex-katolický
kněz)

“A tak katoličtí knězi s
nejobdivuhodnější schopností a úspěchem shromáždili své irské legie do velkých
měst Spojených Států a americký lid musí být vskutku velice slepý, pokud
nevidí, že když nic proti tomu nepodniknou, přijde brzy den, kdy jezuité
ovládnou tuto zemi, od velkolepého Bílého domu ve Washingtonu až do nejmenšího
občanského a vojenského útvaru v této obrovské republice.”³⁰

Brigadier
General Thomas M. Harris (1817-1906, lékař a generál Unie v době Občanské války)

“Organizace Římsko katolické
hierarchie je naprostou vojenskou krutovládou, jejíž zdánlivou hlavou je papež
. . . Černý papež je hlavou Řádu jezuitů a nazývá se Generál. Ten ovládá nejen
svůj vlastní řád, ale řídí a ovládá generální politiku Římsko katolické církve.
On je ta moc za trůnem a skutečná potenciální hlava této hierarchie . . .
Neexistuje nezávislost myšlení nebo jednání podřízených částí. Implicitní a
nediskutabilní poslušnost příkazů nadřízených autorit je odpřísáhlá povinnost
knězů na každém stupni . . .”

“Zdá se, že jezuité měli od počátku
války [Americké občanské války 1861-1865] v plánu najít nějaký důvod k
odstranění [zavraždění] pana [Abrahama] Lincolna. Oblíbenou taktikou jezuitů je
úkladná vražda.”³¹

Fjodor
Dostojevskij (1821-1881; známý ruský spisovatel)

“Jezuité . . . jsou prostě armádou
Říma pro pozemskou světovou nadvládu v budoucnosti s papežem Říma jako císařem
. . . to je jejich ideál . . . Je to jednoduše touha po moci, po nečistém světském zisku, po nadvládě
– něco jako celosvětové otroctví s nimi jako otrokáři – to je vše, po čem tak
jdou. Nejspíš ani nevěří v Boha.”³²

Margaret F. Cusack (1829-1899, obrácená ‘Jeptiška z Kenmare.’)
Více o Margaret F. Cusack zde

“Velkou ideou jezuitů bylo vždy celosvětové
duchovní [and pozemské] království, ve kterém . . . bude svrchovaně vládnout jezuita.
Anglie byla vždy vytouženým místem jakožto základna pro nezbytné operace
směřující k tomuto cíli. Proto ta prolitá krev a slzy, proto tolik intrik jezuity
v této zemi. V žádném případě neukončil své úsilí podrobení světa Římu skrze
Anglii.”³³

“Když je jezuita vyhnán z jednoho
místa, zanedlouho si najde další. Francie ho může odmítnout, ne bez příčiny,
ale Anglie mu otevře svou náruč. Katolická Itálie ho může připravit o chloubu
jeho kdysi proslulého domova v Gesu, ale Amerika mu otevře své dveře. Je to
potulný žid Římské církve. Pronásledují ho kletby těch, kteří ho kdysi
milovali, dokud neodhalili jeho nepravosti.”³⁴

Charles
Haddon Spurgeon (1834-1892, Britský baptistický kazatel, známý jako “Princ
kazatelů”)

“Naší prastaří nepřátelé mají malou
víru v náš zdravý rozum, pokud si myslí, že jim kdy budeme důvěřovat poté, co
jsme spatřili hlubiny jezuitské prohnanosti a dvojakosti. Čím dříve dáme jistým
arcibiskupům a kardinálům vědět, že známe jejich plány a v ničem nebudeme s
nimi spolupracovat, tím lépe pro nás a naší zemi. Ovšemže z nás udělají
náboženské fanatiky, ale můžeme si dovolit se usmívat na křik církve, která
vynalezla inkvizici. ‘Žádný mír s Římem’ je motto rozumu stejně jako
náboženství.”³⁵

Richard W.
Thompson (1809-1900, Sekretář námořnictva, USA)

“[Jezuité] jsou smrtelní nepřátelé
občanské a náboženské svobody.

[Generál jezuitů] zabírá místo Boha
a musí být poslouchán bez ohledu na to, jak je ohrožen mír a blaho lidu nebo do
jakého zmatku to přivede národy. Společenství jezuitů musí mít nadvládu, i
kdyby měla panovat všeobecná anarchie nebo byl svět utopen v celosvětové
zkáze!”³⁶

“Vladaři ‘Svaté aliance’ shromáždili
velké armády a brzy se zavázali zasvětit je potlačení povstání lidí ve prospěch
svobodné vlády; a on [Pius VII] si přál zasvětit jezuity, podporované jeho
papežskou mocí, k dokonání tohoto cíle. Věděl, jak věrně se chopí tohoto díla,
a proto jim radil ve svém dekretu obnovení, aby striktně zachovávali užitečná
doporučení a prospěšné rady, pomocí čehož učinil Loyola zproštění viny
základním kamenem tohoto společenství.”³⁷

Luigi Desanctis (Bývalý úřední cenzor inkvizice 19.
století)

“Všechny tyto věci způsobují, že se
Otce-Generála [jezuitů] obávají papež i vladaři… Vladař, který není jejich [jezuitů]
přítel, pozná dříve nebo později jejich pomstu.”³⁸

“A jaký mají tedy Jezuité cíl? Oni
tvrdí, že jen hledají větší Boží slávu, ale když prozkoumáte fakta, zjistíte,
že jim jde jen o celosvětovou nadvládu. Sami se vylíčili jako nepostradatelní
pro papeže, který nemůže bez nich existovat, protože katolicismus je
identifikován s nimi. Sami se vylíčili jako nepostradatelní pro guvernéry a
drží revoluce ve svých rukou. Tímto způsobem, ať už pod jedním nebo druhým
jménem, jsou to oni, kdo vládne světu.”³⁹

“Ten, kdo si myslí, že zná jezuity, protože si
přečetl všechny knihy, které byly napsány v minulém století [v 18. století],
aby je odhalily, je hrubě oklamán. Jezuitismus tehdejších dnů byl otevřenou
válkou proti evangeliu a společnosti; Jezuitismus přítomné doby je pomalá, ale
nakažlivá a smrtelná nemoc, která sama tajně pronikne dovnitř; je to jed pod názvem
léku.”⁴⁰

G. B.
Nicolini (Italský ex-katolík. V roce
1854 publikoval nejlepší italské Dějiny jezuitů)

“. . . vezmi jezuitu a považuj ho za
to, čím by měl být nebo čím se zdá být, a dopustíš se toho největšího omylu.
Namaluj si jezuitu, jak se jeví v Londýně, a nerozpoznáš svůj portrét v témže jezuitovi
v Římě. Jezuita je člověk okolností. Despotický ve Španělsku, ústavní v Anglii,
republikán v Paraguayi, pobožný v Římě, uctívač model v Indii, dokáže si
osvojit a vyjádřit ve své vlastní osobě s obdivuhodnou ohebností všechny tyto
různé vlastnosti, které lidi obyčejně dělí od sebe. Dokáže doprovázet lesbické
ženy světa do divadla a účastnit se výstřelků zhýralců. S vážným vzezřením
dokáže sedět vedle zbožného muže v kostele a veselit se v krčmě s nenasytou a
opilcem. Obléká se do všech oděvů, mluví všemi jazyky, zná všechny zvyky, je
všude přítomen a nikde rozpoznán – a všechno to má budit zdání (Ó jak obludné
rouhání), že jde o větší slávu Boží – ad majorem Dei gloriam.”⁴¹

“Členové tohoto společenství jsou
rozděleni do čtyř skupin – Potvrzení, Pomocníci, Učenci a Nováčci. Existuje
také pátá skupina, kterou zná jen Generál a několik málo věrných jezuitů,
která, pravděpodobně více než kterákoliv jiná, přispívá k obávané a tajemné
moci tohoto řádu. Skládá se z lidí všech postavení, od ministra až po pokorného
čištiče bot . . . Tito lidé jsou přidružení ke Společenství, ale nejsou vázáni
nějakým slibem . . . jsou to lidé, kteří jsou užiteční . . . fungují jako
špehové řádu a slouží, často bezděčně, jako nástroje a spoluviníci temných a
tajemných zločinů. [Jezuita] Otec Francis Pellico . . . upřímně vyznává, že ‘mnoho
vynikajících přátel Společenství setrvává v utajení⁴² a jsou
zavázáni mlčenlivostí.’ ”⁴³

“V záznamech historie neexistuje žádná jiná
asociace, jejíž organizace by existovala 300 let nezměněna a neupravena skrze
všechny útoky lidí a času, a která by měla tak nesmírný vliv na osud lidstva .
. . ‘Účel světí prostředky’ je její oblíbená zásada, a jediným cílem, jak jsme
viděli, je ten Řád, na jehož příkaz jezuita vykonává jakýkoliv zločin.”⁴⁴

Nesmírná bohatství jezuitů jim byla
odkázána skrze závěti sepsané v posledních hodinách života!”⁴⁵

Francis
Parkman (1823-1893, americký historik)

“Jezuité, tehdy jako nyní, byli
nejvíce násilnými zastánci papeženských principů. Církev ovládající svět; papež
ovládající církev; jezuité ovládající papeže: takový byl a je jednoduchý
program Tovaryšstva Ježíšova a toho se pevně drží, až na několik málo událostí
nedorozumění s místodržitelem Krista.”⁴⁶

Hector
Macpherson (1851-1924, známý skotský spisovatel
a žurnalista)

“Tak škodlivý byl odhalen Jezuitský
řád, že byl do roku 1860 vyhnán ne méně než sedmdesát krát ze zemí, které
trpěly jeho machinacemi . . . Navzdory varování z kontinentu se Anglie
[za královny Viktorie (1837-1901), která komunikovala s Vatikánem v roce
1877 a uschopnila tento Řád, aby provedl svůj Druhý irský masakr (1845-1850)]
stala jezuitským smetištěm. Těm, kteří se stali díky smutné zkušenosti nepřáteli
pro jiné země, Británie dovolila přistát na jejích březích a provozovat
nerušeně jejich dílo nespravedlnosti. Máme nadmíru shovívavosti a pokud nedojde
ke změně politiky, zaplatí tento národ jednoho dne těžkou daň.”⁴⁷

Father Jeremiah
J. Crowley (1861-1927, americký ex-katolický
kněz)

“Po celý středověk a období renezance udržovali papežové
Itálii v nepokojích a krveprolití ku prospěchu své vlastní rodiny a kvůli teritoriálním
výhodám. A po dvě staletí od doby Reformace udržovali v nepokojích i celou
Evropu – ve skutečnosti tak dlouho, jak jen dokázali – v náboženských válkách .
. . Jejich celá politika je založena na vyvolávání nenávisti a propagování
konfliktů, ze kterých pak těží světové výhody . . . Papežové a jejich jezuitští
agenti byli a jsou podněcovatelé válek a když svět prožívá skutečnou bolest,
Řím popíjí šampaňské.”⁴⁸

„[Jezuitský vůdce] Generál je hlavou této černé a němé
milice, která myslí, touží, koná, poslouchá – jako pasivní nástroj dle jeho
návrhů. Jejich celý život musí mít jen jediný cíl – vzestup [Jezuitského] řádu, jehož jsou součástí.“⁴⁹

“Jak dlouho bude Římsko katolická hierarchie dělat z lidí
blázny? Má být vláda z lidu, pro lid a skrze lid nebo skrze papeže?
Nedopusťme, aby papež Říma jmenoval našeho prezidenta za nás. Ti, kteří
milujete vaší zemi, dávejte si pozor na intriky jezuitů, politickou moc Říma a
medová slova politiků toužících po prezidentském úřadu!“⁵⁰

Ellen G.
White (1827-1915, známá autorka a americká
křesťanská pionýrka)

“ . . . Jezuitismus inspiruje své
stoupence fanatismem . . . Žádný zločin pro ně nebyl příliš velký, žádný podvod
příliš nízký, aby ho praktikovali, žádné přestrojení příliš složité, aby si ho
osvojili . . . Základním principem tohoto řádu bylo, že účel světí prostředky.
Pod tímto mottem byly lhaní, krádež, zrada, atentát nejen odpustitelné,
ale chvályhodné, pokud sloužily zájmům
církve. S různorodým přestrojením si jezuité vypracovali vstup do kanceláří
států, stali se poradci králů a utvářeli politiku národů.”⁵¹

Edmond Ronayne (1832-1911, dřívější Svobodný
zednář, který sloužil jako sekretář a mistr Keystone lóže)

“Náboženství Zednářů je systém
absolutního despotismu a tak jako v náboženství Říma vyžaduje slepou
nekritickou poslušnost vůči všem svým zákonům, pravidlům a vyhláškám, ať už
jsou ‘správné nebo špatné’. . . . jak pozoruhodný komentář o lhostejnosti,
závislosti či zbabělosti společnosti, když si instituce, údajně organizovaná
tak prohnanými darebáky [jezuity], s tak falešnými cíli, přetrvávající díky
podvodu, prolhanosti a klamu, od počátku své kariéry až do dnešní doby, může
dnes dovolit diktovat či prakticky vládnout národu a vytvářet takový strach ve
společnosti, že dokonce i někteří z kazatelů křesťanských denominací, kteří
nenávidí její odpornou filozofii a přejí si, aby byla smetena z povrchu
zemského, mají naprostý strach zmínit její jméno na kazatelně, v modlitebním
shromáždění nebo Sabatní škole, aby je nepotkala její tajná pomsta nějakým
skrytým způsobem.”⁵²

Adolf
Hitler (1889-1945, Německý politik a vůdce Nacistické strany narozený v Rakousku)

“Nejvíce jsem se naučil od
Jezuitského řádu . . . Doposud nebylo na zemi nic impozantnějšího, než
hierarchická organizace Katolické církve. Velkou část této organizace jsem
transportoval přímo do mé vlastní strany . . . Katolická církev musí být
vyzdvižena jako příklad . . . Řeknu vám tajemství. Zakládám Řád . . . V
Himlerovi vidím našeho Ignatia de Loyolu!”⁵³

Walther
Friedrich Schellenberg (1910-1952, Německý SS–Brigadeführer , který vyrostl z řad SS a stal se hlavou zahraniční zpravodajské služby)

“Jednotky SS byly organizovány
Himmlerem podle zásad Jezuitského řádu. Pravidla služby a duchovních cvičení, předepsaných
Ignatiem de Loyolou, představovaly model, který se Himmler snažil pečlivě
kopírovat. Naprostá poslušnost byla nejvyšším pravidlem; každý příkaz musel být
vykonán bez poznámek.”⁵⁴

Avro
Manhattan (1914-1990, spisovatel a filozof)

“Jezuité jsou jedni z největších
akcionářů v American steel company, Republic and National. Jsou taky
nejdůležitější vlastníci čtyř největších letadla vyrábějících společností v
USA: Boeing, Lockheed, Douglas a Curtis-Wright.”⁵⁵

“Žádná politická událost nebo
okolnost nemůže být ohodnocena bez vědomí a účasti Vatikánu. A žádná významná světová situace neexistuje,
ve které by Vatikán nehrál jednoznačně důležitou nebo implicitní úlohu.”⁵⁶

Alberto
Rivera (1935-1997, Ex-Jezuita)

“Čím výše jsem stoupal v Jezuitském
řádu, o to více korupce jsem viděl uvnitř této instituce. Byl jsem pozván,
abych navštívil tajnou černou mši vysoce postavených jezuitů [včetně Vrchního
Generála Pedra Arrupe] v klášteru v severní části Španělska. Když jsem poklekl,
abych políbil prsten vysokého hodnostáře, uviděl jsem na tomto prstenu symbol,
který mi zmrazil krev v žilách. Spatřil jsem Zednářský symbol [kompas a čtverec]!
Věc, kterou jsem nenáviděl a proti které jsem bojoval, jak mi bylo řečeno . .
. Poznal jsem, že i jezuitský Generál
byl Zednář a člen Komunistické strany Španělska.”⁵⁷

^{Čti

ilustrovanou verzi jeho příběhu zde:}^{Jack Chick’s „Alberto“}

^{Sleduj

jeho svědectví zde:}^{Ex-Jesuit,

Alberto Rivera, and Others Speak on Jesuit Infiltration}

Fredrick
Tupper Saussy, III (1936-2007, Americký skladatel,
hudebník, autor a umělec)

“… Římská inkvizice … byla od roku
1542 spravována jezuity.”⁵⁸

Edmond
Paris (1894 – 1970, Autor knihy Tajné dějiny jezuitů)

“Veřejnost prakticky nemá ponětí o
ohromující zodpovědnosti Vatikánu a jeho jezuitů na vypuknutí dvou světových
válek – situace, která se může vysvětlit zčásti gigantickými financemi, které
má Vatikán a jeho jezuité k dispozici, což jim dává moc v tak mnoha sférách,
obzvláště od posledního konfliktu.”⁵⁹

“Jezuité…jsou tajné společenství –
jistý druh Zednářského řádu – s přidanými prvky pobuřující ohavnosti a
tisíckrát nebezpečnější.”⁶⁰

“Vůdce se dostal k moci, díky hlasům
Katolického Centra [Centrální Strana pod správou jezuity Ludwiga Kaas], jen o
pět let dříve [1933], přesto již většina cílů cinicky zjevených v knize Mein
Kampf byla realizovaná. Tato kniha . . . byla napsána jezuitou Otcem [Bernhardtem]
Stempfle a podepsána Hitlerem. Protože . . . to bylo Tovaryšstvo Ježíšovo, které
zdokonalilo Velkoněmecký program vylíčený v této knize a Vůdce to schválil.”⁶¹

Nino Lo
Bello (1922-1997, Americký autor a novinář. Specializoval
se na psaní o Vatikánu.)

“Zpovědník papeže, běžný kněz, musí
být jezuita: musí navštívit Vatikán jednou týdně v pevně stanovenou dobu a on
jediný může dát papeži rozhřešení z jeho hříchů.”⁶²

Michael Bunker (Americký
spisovatel, historik a teolog)

“Proti křesťanství existuje
spiknutí. . . . Kdo jsou však Satanovi agenti v tomto spiknutí? Těmito “agenty”
jsou jezuité. Přestože mají jezuité obrovský vliv a kontrolu v oblastech
teologie, vzdělání, zaznamenávání historie a současných médií, jsem stále
překvapen, že neexistuje prakticky žádná literatura popisující vliv jezuitů na
obecný protestantismus. . . . V tomto díle odhaluje autor zapomenutou historii
týkající se korporátní teologie spasení od jezuitů. . . . Od Kaina až po
Charlese [G.] Finney dokazuje tato kniha, že moderní protestantismus zavrhl
Nauku o milosti a přijal [Satanské] nauky korporátního spasení.”⁶³

Eric Jon
Phelps (1953–, autor a protagonista Truth Seeker hnutí ve Spojených Státech)

“V dvacátém století vedli jezuité
svou inkvizici pod jmény Nacismus, Fašismus, Komunismus a nyní Islámský
terorismus se svými inkvizitory: Adolf Hitler, Francisco Franco, Josef Stalin a
nyní Osama bin Laden. Dnes řídí Černý papež svůj Svatý úřad inkvizice,
přejmenován v roce 1965 na ‘Kongregace pro nauku víry’, skrze jeho mezinárodní
zpravodajské služby v čele s papežskými rytíři, včetně George W. Busche z
tajného spolku Skull and Bones.”

“Musíme nyní zaměřit naší pozornost
k odporné nauce jezuitů o královraždě (zabíjení králů), abychom dokázali
pochopit stanovenou taktiku, vypočítanou k získání nebo udržení ovládání všech
národů díky dobře plánovaným atentátům. V minulosti byli vrahové Řádu buď jezuité
jako byl Jacques Clement nebo zabijáci snadno spojení k vlivu Společenství,
lidé jako John Wilkes Booth. Dnes jsou tito profesionální “terminátoři” chytře
distancovaní od svého Zednářského mistra, Černého papeže, a jsou jim dány
klamné tituly skrze papežem mezinárodně řízenými tiskovými korporacemi,
právníky a historiky. Takové tituly pak jsou: “anarchisté”, “nihilisté”,
“potulní agenti” uvnitř zpravodajských služeb, nebo jen “blázniví osamělí
vrazi”. Někdy tito jedinci vraždí ve skutečnosti vědomě a nevědomě (jak udělali
naprogramovaní “Manchuriánští kandidáti”): obětují sebe, zemřou v akci nebo
jsou potrestáni za své zločiny.

“Řád vytvořen skrze Loyolu (1534) a
posvěcen skrze Pavla III (1540), za účelem zničit protestantskou reformaci a
obnovit temný středověk s “Bílým papežem” vykonávajícím svou pozemskou moc
jakožto svrchovaný král tohoto světa, autor dvaceti pěti zasedání Rady Trentu (1545-1563),
sám se ustanovil za zpovědníky a rádce králů Evropy, propaguje absolutní
vladařský despotismus skrze který podnítil obludné války, charakterizované bezcitnými
masakry protestantů a nevinných lidí, jako byly:

Dánská revoluce 1568 – 1648
Třicetiletá válka 1618 – 1648
Puritánská revoluce 1644 – 1653
Sedmiletá (Francouzsko Indiánská) válka 1754 – 1763

“Společně s tím potlačuje a oslabuje
lid národů a semitskou hebrejsko/židovskou rasu pomocí ‘svaté inkvizice’,
podporované Maltskými rytíři a později skotským spolkem Svobodného zednářství,
od roku 1540 do 1773.

“My jako Boží lid ve čtrnáctém dodatku zákona
Ameriky jsme přijali Pána Ježíše Krista za našeho osobního Spasitele podle Jeho
požehnaných evangelií popsaných v Jeho nechybujícím Svatém Písmu – The
Authorized King James Version of 1611, musíme činit pokání z naších osobních a
národních hříchů. Pak jich musíme zanechat. Některé z těchto hříchů jsou:

1. Dovolení armádě Černého papeže, spolku
Tovaryšstva Ježíšova, aby existovala, mocně prospívala a naprosto ovládala
vládu Spojených Států skrze svou Radu pro mezinárodní vztahy, uvnitř našich
hranic;

2. Důvěra v jezuity ovládaný americký
tisk, který nám neustále lhal a podváděl nás po celé dvacáté století;

3. Povolení existence jezuitského
Federal Reserve bankovního systému a Spojených Národů uvnitř našich hranic,
jelikož tyto dva ústavy úspěšně zničily populární svobodu (“liberalismus”) a
národní suverenitu každého národa světa, které se tak podřídily záměrům jezuitské
“Svaté aliance”;

4. Zřeknutí se práv našeho čtvrtého
a pátého dodatku zákona (zabezpečených “deklarační a restriktivní klauzulí”
Listiny práv a svobod na žádost baptistů Virginie a tak draze zaplacených
proudy krve naších protestantských předků) skrze “podání” našich přiznání
každého 15. dubna placením vysokých a stoupajících komunistických daní z příjmů
a tím financováním množství hříchů;

5. Povolení naverbovat, naočkovat a
poslat naše syny do ciziny bojovat papežovy zahraniční války (takové jako válka
ve Vietnamu a nedávno v Srbsku, Iráku a Afganistánu), což mělo za následek
další zničení amerických “liberálů” a cizích “heretiků” tak odsuzovaných jezuitskou
Radou Trentu;

6. Dovolení jezuitům mít pod
kontrolou vládu Americké říše, používat tak naší armádu a finanční moc k
dosazení diktátorů po celém světě, kteří jsou na prvním místě oddáni Římu,
obnovit tím světskou moc jezuitského “neomylného” papeže, navrátit svět do
temného středověku;

7. Souhlas s jezuitskými
rozhodnutími Nejvyššího soudu ohledně odstranění protestantské Bible a modlitby
ze záštity americké svobody, tak nenáviděné jezuity – z veřejného školského
systému;

8. Svolení k imigraci miliónů
římských katolíků a pohanů, jejichž věrnost k papeži, jejich vlastní rase,
náboženství nebo národnosti je větší než k naší protestantské ústavě a
republikánské formě vlády. Takto bylo vytvořeno mnoho rozruchů
ospravedlňujících větší centralizaci moci do Washingtonu, D.C., a skrze
splynutí došlo k afrikanizaci americké bílé keltsko-anglo-saské rasy
(historicky největší nepřítel Řádu jezuitů), obzvláště jejich v Bibli věřících
protestantů a baptistů, jak bylo záměrem Tovaryšstva Ježíšova podle jejich jezuitského
slibu.

9. Souhlas s některými rozhodnutími jezuitského
Nejvyššího soudu vynucujícími sjednocení a tím zánik bílé a černé rasy skrze
splynutí. Výměna virů, bakterií a parazitů, jedinečných pro každou rasu,
vytváří mocné kombinace v potomstvu, které produkují neodolnou, slabou a
sterilní populaci během pěti generací;

10. Souhlas s rozhodnutím jezuitského
Nejvyššího soudu legalizované interupce, vedoucí k masové vraždě nenarozených
dětí, znečištění země nevinnou krví, vedoucí nakonec ke kolapsu ponzi schématu
nazvaného “Social Security System”, ospravedlnění masové vraždy starších lidí
příchodem fašistického diktátora, “provokováním Pána proti nám, aby nás hubil,
dokud nebude žádný potomek nebo uprchlík v zemi” skrze prostředky masivní
vojenské invaze složené z koalice národů, dokud nebude vyčištěna země krví
amerických vrahů bez pokání a odpuštění;

11. Podlehnutí rasové nenávisti jako
důsledku jezuity řízenými zednářskými agitátory, jako jsou Bílí rytíři Ku Klux
Klanu a Černý národ Islámu, ospravedlňující zavedení stanného práva, když
začnou městské rasové války;

12. Poslušné vydání našeho
skutečného bohatství, zlaté a stříbrné mince výměnou za “odpustky” (jezuitské
bezcenné papírové peníze zvané “Federal Reserve bankovky”), čímž jsem se stali
národem přepracovaných, bezzásadových, po penězích hladovějících zlodějů;

13. Souhlas s ocejchováním každého s
jezuitským “Social Security Number” coby prostředkem identifikace použitelné
jejich International Intelligence Community, počínajíc Hitlerovými SS v Dachau
jako předchůdci

14.Uposlechnutí zlého zákona o zbraních
z roku 1968 nacistického původu, kdy je nutné po zakoupení zbraně každou
zaregistrovat – naše meče spravedlivé obrany – uschopňujíc tak přicházejícímu, jezuity
řízenému, bílému, fašistickému, vojenskému diktátorovi odebrat nám tyto zbraně
a spolehlivě nás zničit dle Rady Trentu;

15. Dopuštění se množství osobních
hříchů, veřejných i soukromých, čímž je naše vyhlazení spravedlivým aktem v
očích vzkříšeného Syna Božího i smrtelného člověka.”⁶⁴

Mnozí mají názor, že Tovaryšstvo
Ježíšovo je benevolentním, vzdělávacím misionářským společenstvím. To však vůbec
není pravda. Jezuitský řád je zodpovědný za některé z nejohavnějších zločinů
zaznamenaných v dějinách. Bojovali proti pravdě a spravedlnosti, potírali
náboženskou svobodu, ovlivňovali krále a utvářeli směr dějin, aby se
uskutečnily jejich vlastní plány.⁶⁵ Nyní, když je viditelná hlava
Římsko katolické církve sama členem tohoto řádu, moc Jezuitského řádu je úplná.

Kéž všichni, kdo milují pravdu, kdo
milují svobodu, zbystří a dají si pozor na nebezpečí, které hrozí světu v osobě
papeže Františka I. Klam a špatnost se bude vždy snažit pomocí násilí bojovat
proti pravdě a spravedlnosti. Nyní je čas přivinout se k Yahuwahovi, odložit
stranou hřích, který se nás tak snadno přichytí, a podřídit všechno Stvořiteli.
On přijme všechny, kteří k Němu přijdou s vírou.

“Chytrý vidí zlo a ukryje se,
prostoduší jdou dál a doplatí na to.”
(Přísloví 22,3)

Klikni zde a sleduj video!

1 W. C. Brownlee, Secret Instructions of the Jesuits (Tajné
Instrukce Jezuitů), (New York: American and Foreign Christian Union, 1857), p.
141.

2 M. F. Cusack, The Black Pope (Černý Papež), (London:
Marshall, Russell & Co., 1896), p. 86.

3 Brownlee, op. cit., p. 45.

4 Ibid., p. 59.

5 Ignatius Loyola, The Spiritual Exercises of St. Ignatius (Duchovní
cvičení Sv. Ignácia), tr. Anthony Mottola, (New York: Doubleday Publishers,
1989; originally written in 1523), pp. 139, 141.

6 Brownlee, op. cit., pp. 39 and 143.

7 Mary Frances Cusak, The Black Pope: A History of the
Jesuits (Černý Papež: Dějiny Jezuitů), (London: Marshall, Russell & Co.
Ltd., 1896), p. 356.

8 John Alfred Kensit, The Jesuits: Their History and Crimes
(Jezuité: Jejich historie a zločiny), (London: Protestant Truth Society, 1918),
p. 30.

9 E. Boyd Barrett, The Jesuit Enigma, (New York: Boni and
Liveright, 1927) p. 253.

10 Antoine Arnauld byl považován ve své době za jednoho z
největších intelektuálů 17. století.

11 Hector Macpherson, The Jesuits in History (Jezuité v
dějinách), (Springfield, Missouri: Ozark Book Publishers, 1997; originally
published in Edinburgh, 1914), p. 32.

12 Jacopo Leone, The Jesuit Conspiracy (Konspirace Jezuitů):
The Secret Plan of the Order, (London: Chapman and Hall, 1848), p. 134.

13 John Dowling, The History of Romanism (Dějiny Romanismu),
(New York: Edward Walker, 1845), p. 604.

14 Richard W. Thompson, The Footprints of the Jesuits (Stopy
Jezuitů), (New York: Hunton & Eaton, 1894), pp. 227, 228.

15 Ian R. K. Paisley, The Jesuits (Jezuité), (Belfast:
Puritan Printing Co., LTD., 1968), pp. 9, 10.

16 J. E. C. Shepherd, The Babington Plot, (Toronto, Canada:
Wittenburg Publications, 1987), p. 18; quoting a letter dated May 5, 1816.

17 George Riemer, The New Jesuits (Noví Jezuité), (Boston,
Massachusetts: Little, Brown & Co., 1971), p. xiv.

18 Charles Chiniquy, Fifty Years in the Church of Rome
(Padesát let v církvi Říma), (Grand Rapids, Michigan: Baker Book House, 1968;
originally published in 1885) pp. 487, 488; quoting Memorial of the Captivity
of Napoleon at St. Helena, by General Montholon, Vol. II, pp. 62, 174. Chiniquy byl kněz, který byl jezuity uvězněn
na zločin, kterého se nedopustil. Nemohl najít nikoho, kdo by se ho zastával,
protože všichni právníci, na které se obrátil, měli strach z jezuitů. Nakonec
to byl mladý právník, kdo přesvědčivě demonstroval u soudu jeho nevinu a
Chiniquy byl prohlášen za nevinného a jeho život byl zachráněn. Kdyby byl
seznán vinen, byl by odsouzen k smrti. Když uslyšel rozsudek “nevinen”,
Chiniquy plakal. Když se ho jeho obhájce ptal, proč, Chiniquy vysvětlil, že má
strach, že jeho život byl vykoupen životem jeho obhájce. Jeho slova se pak
naplnila. Jeho právníkem byl Abraham Lincoln. Jeden z mužů zodpovědných za
zavraždění Lincolna, měl přímé spojení s Vatikánem a papežovou osobní armádou.

19 Podívej se na: http://www.zengardner.com/jesuit-pope-agenda-meet-the-templars-knights-of-malta-and-blackwaterxe-exterminators/

20 James L. Chapman, Americanism versus Romanism: or the
cis-Atlantic battle between Sam and the Pope, (Nashville, Tennessee: 1856), p.
127.

21 Theodor Griesinger, The Jesuits: Their Complete History
(Jezuité: Kompletní Dějiny), (London: W. H. Allen & Co., 1903; originally
published in 1873), p. 654.

22 Burke McCarty, The Suppressed Truth About the
Assassination of Abraham Lincoln (Potlačená pravda o vraždě Abrahama Lincolna),
(Merrimac, Massachusetts: Destiny Publishers, 1973; originally published in
1924), p. 57.

23 J. Wayne Laurens, The Crisis: Or, the Enemies of America
Unmasked (Krize: Neboli, nepřátelé Ameriky odhaleni), J. Wayne Laurens,
(Philadelphia, Pennsylvania: G. D. Miller, 1855), pp. 265-267.

24 Samuel Morse, Foreign Conspiracy Against the Liberties of
the United States (Cizí konspirace vůči svobodám Spojených Států), (Boston,
Massachusetts: Crocker & Brewster, 1835), Vol. I, p. 55.

25 Chiniquy, op. cit., p. 483. See also, The Papal Conspiracy Exposed (Papežská
konspirace odhalena), by Edward Beecher, (New York: M. W. Dodd, 1855), p. 26.

26 Charles Chiniquy, Fifty Years in the Church of Rome
(Padesát let v církvi Říma), (London: The Wickliffe Press, Protestant Truth
Society), 1885, p. 388. Viz také pozn.
18.

27 Ibid., p. 499.

28 Chiniquy, op. cit., 1968 ed., pp. 493, 501 and 506.

29 Ibid., p. 472.

30 Chiniquy, op. cit., 1885 ed., p. 476.

31 General Thomas M. Harris, “Rome’s Responsibility for the
Assassination of Abraham Lincoln,” 1897 (Zodpovědnost Říma za vraždu Abrahama
Lincolna). Více na
http://www.antichristconspiracy.com/HTML%20Pages/Rome’s%20Responsibility%20for%20the%20Assassination%20of%20Lincoln.htm.

32 Fyodor Dostoyevsky, The Brothers Karamazov (Karamazovi
bratři), (New York: Random House, 1950; originally published in 1880), p. 309.

33 Cusak, op. cit., p. 285.

34 Ibid., pp. 286 & 287.

35 Charles Haddon Spurgeon, Geese in Their Hoods: Selected
Writings on Roman Catholocism, (Publisher unknown, 1873).

36 R. W. Thompson, The Footprints of the Jesuits (Stopy
Jezuitů), (New York: Hunt & Eaton, 1894) p. 59.

37 Ibid., p. 251.

38 Luigi Desanctis, Popery, Puseyism and Jesuitism
(Papežství, Puseyismus a Jezuitismus), (London: D. Catt, 1905; Maria Betts,
translated from the original, Roma Papale, 1865), p. 136.

39 Ibid., p. 139.

40 Ibid., p. 138.

41 G. B. Nicolini of Rome, History of the Jesuits (Dějiny
Jezuitů): Their Origin, Progress, Doctrines, and Designs, (London: Henry G.
Bohn, 1854) p. 42.

42 “Occult” znamená v tomto kontextu tajné, skryté.

43 Nicolini, op. cit., pp. 45 and 46.

44 Ibid., pp. 495 and 496.

45 Ibid., p. 42.

46 Francis Parkman, France and England in North America
(Francie a Anglie v Severní Americe), (New York: The Viking Press, 1983;
originally published in 1865) Vol. I, pp. 1172, 1173.

47 Hector Macpherson, The Jesuits in History (Jezuité v
dějinách), (Springfield, Missouri: Ozark Book Publishers, 1997; originally
published in Edinburgh, Scotland, 1914), pp. 148 and 149.

48 Jeremiah J. Crowley, Romanism: A Menace to the Nation,
(Wheaton, Illinois, 1912), p. 144.

49 Crowley, Ibid., p. 196.

50 Ibid.

51 Ellen G. White, The Great Controversy (Velký Spor),
(Deland, Florida: Laymen for Religious Liberty, 1990; původně publikováno v
roce 1888) pp. 234, 235.

52 Edmond Ronayne, The Master’s Carpet; Or Masonry and
Baal-Worship Identical (Koberec Mistra; Aneb Zednářství a Uctívání Bála je
identické), (South Pasadena, California: Emissary Publications, 1988:
originally published in 1879), pp. 69, 211, 212.

53 Edmond Paris, A. Robson, tr., The Vatican Against Europe (Vatikán
proti Evropě) , (London: P. R. MacMillan, Ltd., 1961), pp. 252, 256.

54 Ibid., p. 253.

55 Avro Manhattan, The Vatican Billions (Miliardy Vatikánu),
(Chino, California: Chick Publications, 1983), p. 184.

56 Edmond Paris, The Vatican Against Europe (Vatikán proti
Evropě), (Springfield, Missouri: Ozark Book Publishers, 1993), p. 308.

57 Jack Chick, Alberto, (Chino, California: Chick
Publications, 1979), Part 1, pp. 27, 28.

58 F. Tupper Saussy, Rulers of Evil (Vládci Zla): Useful
Knowledge About Governing Bodies, (New York: HarperCollins, 2001), p. xviii.

59 Jak je citováno na http://www.chick.com/catalog/books/0191.asp.

60 Jak je citováno na http://bibletruth.orgfree.com/articles/QuotesOnJesuits.pdf.

61 Edmond Paris, The Secret History of the Jesuits (Tajné
Dějiny Jezuitů), (Chino, California: ChickPublications, 1975; originally
published in 1965), p. 138.

62 Nino Lo Bello, The Vatican Empire, (New York: Trident
Press, 1968), p. 78.

63 Michael Bunker, Swarms of Locusts: The Jesuit Attack On
the Faith, (New York: Writers Club Press, 2002), pp. 13-14.

64 Citáty z knihy Vatican Assassins: The Diabolical History
of the Society of Jesus, napsané Ericem Jon Phelps. Tuto velmi badatelskou knihu lze velmi obtížně sehnat, ale dá se
stáhnout v pdf formátu v antličtině zde:
http://pdf.amazingdiscoveries.org/eBooks/Vatican-Assassins-by-Eric-Jon-Phelps.pdf.

65 “Černý papež” je název dlouho přiřazen Svrchovanému Generálovi
Jezuitského řádu, postavení, které mnozí považují za mocnější než moc
viditelnějšího papeže. To, že dnes mají dnes jezuité jednoho svého člověka na
papežském trůnu, je důkazem toho, jak mocní se jezuité stali.