Před téměř 2000 lety bylo věřícím zaslíbeno, že se Spasitel brzy vrátí. Nevěřící poukazují na toto zdánlivě chybné proroctví jako na důvod pro pochybnosti. Čti dále a zjistíš, jak toto dilema rozluštit.
Nevěřící se rádi vysmívají víře věřících. Jedním obzvláště oblíbeným výsměchem je fakt, že Bible učí o „brzkém“ Spasitelově návratu, ale uplynulo téměř 2000 let a ještě se nevrátil. Není to nic, proč by měl člověk ztratit víru. Ve skutečnosti byl tento výsměch prorokován!
Petr varoval: „Toto nejprve vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podle svých vlastních žádostí chodící, a říkající: Kdež jest to zaslibování příchodu jeho? Nebo jakž otcové naši zesnuli, všecko tak trvá od počátku stvoření.“ (2. Petrova 3,3-4)
Kdy je to „brzy“?
Někdy „brzy“ v Bibli skutečně odkazuje na události vedoucí k návratu Yahušui, avšak ne k jeho návratu samotnému. Kristus sám vyslovil kombinované proroctví o zničení Jeruzaléma a konci světa takto: „Takéž i vy, když uzřeli byste toto všecko, vězte, žeť blízko jest a ve dveřích království Boží. Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se tyto všecky věci stanou.“ (Matouš 24,33-34)
Když Nový zákon popisuje Yahušuův návrat jako že je „blízko“ nebo „ve dveřích“, není nezbytné uvádět specifický čas pro jeho návrat. Je to ustanovení toho, že Mesiáš přišel. Jeho bezhříšný život a nevinná smrt už získaly vítězství a uvedly do pohybu proces, který shromáždí všechny, kteří přijímají poselství evangelia.
„Brzy“ a/nebo nečekaně
Dítě, kterému je slíbena nějaká pochoutka „brzy“, rychle odvozuje dle definice tohoto slova: v blízké budoucnosti; za krátký čas. Nicméně biblické slovo překládané jako „brzy“ nebo „blízko“, pochází z řeckého slova tachu, což může zahrnovat zcela obsáhlejší význam, než naše dnešní „brzy“.
Tachu může taktéž znamenat náhle, překvapivě nebo nečekaně. Toto je použito v Kristových závěrečných slovech, když říká: “ A aj, přijduť brzo/náhle [tachu], a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podle skutků jeho.“ (Zjevení 22,12) Jinými slovy, Yahušuův návrat bude náhlý, nečekaný.
Pisatelé evangelií učili, že ani Yahušua nevěděl, kdy se navrátí. Matouš 24,36 uvádí: „O tom pak dni a hodině té nižádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj.“ Pokud Spasitel sám nevěděl, kdy se vrátí, nemohl ani předpovídat dobu svého návratu!
Jeden z nejvíce nepochopených výroků ohledně doby Yahušuova návratu byl výrok samotného Krista: „Amen pravím vám: Jsou někteří ze stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém.“ (Matouš 16,28) Je zjevné, že každý, kdo slyšel Yahušuu promluvit tato slova, už zemřel, a přesto je tento výrok stále správný.
Yahušua učinil tento výrok předtím, než byl na hoře proměnění. Yahušuovo proměnění dosvědčil Petr, Jakub a Jan a byl to druh jeho návratu, který byl v budoucnu. Petr jasně uvedl:
Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Yahušuu Krista moc a příchod, ale jakožto ti, kteříž jsme očima svýma viděli jeho velebnost.
Přijalť jest zajisté od Yaha Otce čest a slávu, když se stal k němu hlas takový od velebné slávy: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se zalíbilo. (2. Petrova 1,16-17)
My, kteří živi zůstaneme
Jiný text, který zmátl věřící, je ten, kde Pavel zdánlivě tvrdí, že bude ještě naživu, když se Yahušua vrátí: „Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli.“ (1 Tesalonickým 4,15)
Pavel neprohlašoval, že bude žít, aby dosvědčil Yahušuův návrat. To byla jen inkluzívní fráze. Pavel nevěděl, jestli bude naživu při Kristově návratu, nebo předtím zemře. A upřímně, ani se o to nestaral.
Podle pečlivého očekávání a naděje mé, že v ničemž nebudu zahanben, ale ve vší doufanlivé smělosti, jako i prve vždycky, tak i nyní veleben bude Kristus na těle mém, buďto skrze život, buďto skrze smrt. Mně zajisté Kristus i v životě i v smrti ziskem jest. Jest-li mi pak prospěšněji živu býti v těle pro práci, tedy nevím, co bych vyvolil. K obémuť se k tomu nakloňuji, žádost maje umříti, a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo, ale pozůstati ještě v těle potřebněji jest pro vás. (Filipským 1,20-24)
Přiblížilo se království Yahovo
Starý Zákon je bohatý na proroctví popisující misi Mesiáše. Yahušuovy činy naplnily dílo a zázraky prorokované o Mesiáši. Jeho příchod byl typem. V omezené míře naplnil proroctví, která se mají zcela splnit při jeho návratu, kdy Yahuwahovo království bude ustanoveno na zemi.
Yahovo království vyžaduje, aby lidský král usedl na trůn Davida. „A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.“ (Lukáš 1,33) Tato podmínka se splnila skrze Spasitelův zázračný porod. Jistota Yahova království byla upevněna. Proto Matouš uvádí: „Od toho času počal Ježíš kázati a praviti: Pokání čiňte; neboť se přiblížilo království nebeské.“ On byl ten, který má usednout na Davidově trůnu!
Jeho královstvím v oné době bylo duchovní království, ale tento typ se naplní v anti-typu po jeho návratu, když bude učiněna nová země a Nový Jeruzalém sestoupí na zemi, aby byl navždy domovem vykoupených a jejich Spasitele.
Vždy bychom si měli pamatovat, že Yahušuův návrat je stejně tak blízko jako okamžik smrti. Každý den tisíce lidí vstávájí a odcházejí do práce, aniž by si uvědomovali, že může dojít k infarktu, autonehodě nebo přepadení a jejich život může být ukončen. Přivítej evangelium a přijmi spasení už dnes.
Pro každého z nás je Spasitelův návrat stejně blízko jako náš poslední nádech. Dalším vědomým okamžikem bude okamžik vzkříšení při jeho návratu. Přijmi spasení dnes. Potom, ať už zemřeme nebo živí uvidíme Yahušuu přicházet, budeme mít pokoj s Yahem.
Nauka o trojjediném božstvu pochází ze starodávného pohanství, ne z Písma. Přijetí tohoto bludu vytvořilo myšlenkové prostředí, ve kterém se nauka o pre-existenci Spasitele stala „přirozeným důsledkem“.
Nejrannější křesťané, podobně jako Židé před nimi, byli monoteisté v čistém slova smyslu. Věřili v jediného, věčného, sebeexistujícího Boha-Stvořitele. Přirozenost tohoto všemohoucího boha byla vysvětlena Mojžíšem v Deuteronomiu: „Slyš, Izraeli, Yahuwah Bůh náš, Yahuwah jeden jest.“ (Deuteronomium 6,4)
Žádný z pisatelů Nového zákona, žádný z apoštolů, ani nikdo z prvních křesťanů nevěřil v trojjediné božstvo skládající se z „Boha Otce“, rovnocenně spoluexistujícího „Boha Syna“ a beztělesnou třetí osobu tohoto božstva, jmenovitě „Boha Ducha svatého“.
Teprve později, když bylo křesťanství zkaženo splynutím s pohanstvím, se rozšířila představa o třech věčných, spolu existujících entitách, pracujících v jednotě jako „jedno Božstvo“. To byl velký posun v myšlení, avšak dnes se nauka o trinity (trojjediném bohu) považuje za základ křesťanských nauk. Přijetí této pohanské nauky vytvořilo zcela nové teologické prostředí – takové, které má v sobě nepředvídatelný domino efekt.
Mylné domněnky
Křesťané dnes vidí Mesiáše jako „Boha inkarnovaného v lidském těle“. Vskutku, velmi populární vánoční koleda „Hark! The herald angels sing!“ obsahuje následující slova ve své druhé sloce:
Kristus nejvyšším nebem zbožňován
Kristus ten věčný Pán! …
Zastřel v těle Božství
Pozdravme inkarnované Božstvo
Titéž křesťané si však neuvědomují, že myšlenka pre-existujícího Krista se nenachází v Bibli. Existují samozřejmě biblické verše, které jsou často citované na podporu této nauky, ale důkladné studium Písma ukazuje, že se jedná o nesprávné použití těchto textů.
Dávné kacířství zvané Gnosticismus je zodpovědné za položení základů, ze kterých vznikla nauka o pre-existujícím Kristu. Jinak řečeno: S tím, jak se duchovní lídři v církvi vzdalovali stále dále od apoštolského křesťanství, bludy se začaly valit a z této laviny se vytvořila nauka o pre-existujícím „Bohu Synovi“.
Gnostici věřili, že Yahuwah byl plně oddělen od Stvoření. Ve skutečnosti vůbec nevěřili, že On je Stvořitelem všeho. Gnostici viděli hmotu jako zlo. Následně svět i příroda sama byly taky zlé. Samozřejmě, že Yahuwah je svatý a nemohl stvořit zlý svět. Proto Gnostici věřili, že svět byl stvořen nižším božstvem nazvaným „demiurge“. Tento demiurge, jak věřili, byl zlý.
Když se důvtipný vliv Gnostické nauky infiltroval do církve, začali církevní lídři a učitelé přijímat myšlenku, že aby mohl být Kristus Vykupitelem, bylo pro něj nezbytné, aby převyšoval stvoření, to znamená, aby byl nestvořenou bytostí, součástí věčného božstva. Jejich argument byl, že stvoření nemůže být vykoupeno nějakým stvořením, ale jedině Bohem samotným.1
Převyšovat znamená „být větší než … existovat nad a nezávisle na (materiální zkušenosti světa)“2
Nesprávné závěry
Pokud byl „Bůh Otec“ převyšující, oddělený a nad materiálním světem, pak logicky i „Bůh Syn“ musel být stejný. Tento závěr, založený na mylné teologii, zcela jistě vedl k nauce, že aby byl Yahušua skutečně tím Mesiášem, musel „převyšovat“ stvoření, protože stvoření samo by nemohlo být vykoupeno nějakým pouhým stvořením. Tyto gnostické bludy nejsou podporovány Písmem. Nicméně jsou základem, ze kterých byl utvořen nesprávný závěr, že Yahušua byl „Bůh inkarnovaný v lidském těle“.
Tento blud zanesl mysticismus do poselství evangelia. Krásu a moc evangelia shrnul Yahušua, když řekl Nikodémovi: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jediného zplozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)
Satan sám stál za vývojem tohoto bludu. Víra v pre-existujícího „Boha Syna“ snižuje plnou sílu poselství evangelia tím, že přesouvá pozornost od Spasitelova vítězného vzkříšení na jeho domnělou pre-existenci.
Vzkříšení: Důkaz spasení
Vzkříšení Yahušui je centrálním tématem evangelia. Je to největší potvrzení toho, že byl pravým Mesiášem. Skutečné vzkříšení Yahušui je historická pravda, na které byla založena křesťanská církev, protože vzkříšení je důkazem, že Yahušua žil bezhříšným životem! A protože žil bezhříšným životem a zvítězil tam, kde první Adam padl, je Yahuwah schopen vložit jeho spravedlnost na všechny, kteří věří a přijímají vírou jeho oběť za ně.
Vzkříšení Krista je naše ujištění, že jeho obětující se smrt byla přijata místo naší smrti. Bez bezhříšného života by totiž nemohl být vzkříšen.
Nebo poněvadž jsme v něj vštípeni připodobněním smrti jeho, tedy i vzkříšením jemu připodobněni budeme, to vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno tělo hřícha, abychom již potom nesloužili hříchu. Nebo kdožť umřel, ospravedlněn jest od hříchu. Jestližeť jsme pak zemřeli s Kristem, věřímeť, že spolu s ním také živi budeme, vědouce, že Kristus vstav z mrtvých, již více neumírá, smrt nad ním již více nepanuje. Nebo že jest umřel, hříchu umřel jednou; že pak jest živ, živ jest Yahovi. Tak i vy za to mějte, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Yahovi v Kristu Yahušuovi, Pánu našem.“ (Římanům 6,5-11)
Yahušua, jediný zplozený syn Yaha, se narodil jako plnohodnotný člověk. Nebyl „transcendentní“ (převyšující) a oddělený od stvoření, Spasitel je navždy součástí lidské rasy. On vykoupil Adamův pád a poté, co žil bezhříšným životem, byl vzkříšen, aby opět žil. Skrze víru jsou jeho vítězství našimi. To je krása a moc poselství evangelia, které se Satan snažil ukrýt pomocí gnostické nauky o pre-inkarnovaném Kristu.
Nebe nyní obnovuje tuto dávnou pravdu do světa. Začni studovat! Každá obnovená pravda chrání duši před Satanovými klamy doby konce.
Pokud chceš vědět více, navštiv WorldsLastChance.com. Budeme publikovat více článků, zabývajících se každým aspektem této krásné božské pravdy. Můžeš si poslechnout i diskuzi na toto téma na WLC Radio. Stačí kliknout na ikonku WLC Radio. Hledej program pod názvem „Shocking new light about the incarnation!“
2The American Heritage Dictionary of the English Language, 4th ed.
Který z těchto výroků je mylný?
1. K tajnému vytržení dojde před velkým soužením…
2. Nepokřtěná miminka jdou do očistce…
3. Syn vždy existoval věčně s Otcem…
Co by sis pomyslel, kdybych ti řekl, že jsou všechny mylné? Je možné, že jsi díky své náboženské minulosti nikdy nevěřil ve vytržení před soužením nebo na očistec. Ale myšlenka, že „Syn Bůh“ není věčně existující společně s Otcem, ti může znít jako kacířská.
Pojďme se podívat na důkazy…
Trojjediné božstvo? Nebo jen jeden Bůh?
Nauka o trojjediném božstvu se považovala po staletí za základ křesťanství. Kevin DeYoung uvádí v článku pod názvem „The Doctrine of the Trinity: No Christianity Without It“ běžně rozšířenou představu:
Pokud některá nauka dělá křesťanství křesťanským, pak je to zajisté nauka o Trinity (Svaté trojici). Tři velká ekumenická vyznání – Apoštolské krédo, Nicejské krédo a Athanasianské krédo – jsou všechna strukturovaná okolo našeho trojjediného Boha, podtrhujíc základní důležitost Trinitariánské teologie.
Skutečností však je, že trojjediný Bůh je věrouka pocházející přímo z dávného pohanství. Učenci Bible všech směrů to vědí a přiznávají, že tato nauka „se nenachází jednoznačně uvedena v nejrannějších křesťanských spisech. Jediná pasáž Nového Zákona, která deklaruje tuto nauku (1 Janova 5,7-8), nebyla původně součástí textu, ale byla přidána dogmaticky lstivými písaři v pozdější době (nenachází se v žádném z řeckých rukopisů až do doby 11. století)“.
Křesťanství založené na nauce o trinity (trojjediném Bohu) je křesťanství, které splynulo s pohanstvím. S tím, jak se šířilo toto zkažené křesťanství, šířil se tento blud. Dnes většina křesťanů věří v tuto ďábelskou nauku jako v biblickou, zatímco odsuzují jako kulty těch pár skupin, které stále zůstávají netrinitariánské.
Bible naopak prohlašuje, že existuje jen jediný pravý bůh: Yahuwah Elohim. Deuteronomium 6 začíná výstrahou: „Toto pak jest přikázaní, ustanovení a soudové, kteréž přikázal Yahuwah eloah [bůh] váš, abych učil vás, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí.“ První věcí, kterou si měli pamatovat, byla skutečnost, že existuje jen jediný pravý bůh a tímto bohem je Yahuwah. „Slyš, Izraeli, Yahuwah bůh náš, Yahuwah jeden jest. Protož milovati budeš Yahuwaha boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své.“ (Deuteronomium 6,4-5)
Pozůstatky pohanství
Dokonce i věřící, kteří už nejsou trinitariáni, jsou stále ovlivněni tímto bludem. Víra v pre-existenci Krista je pozůstatek víry ve věčně spoluexistujícího „Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého“. To však není biblické.
Bible zjevuje, že jen Yahuwah, Otec, je věčný a sebe-existující. Pavel chápal tuto skutečnost. V dopise Timoteovi popisuje Yahuwaha jako toho jediného, „kterýž sám má nesmrtelnost, a přebývá v světle nepřistupitelném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž viděti může, kterémužto čest a síla věčná.“ (1 Timoteovi 6,16)
Yahušua začal existovat přesně tak, jak Gabriel vysvětlil Marii: „Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.“ (Lukáš 1,35)
Yahušua neexistoval před tímto bodem v čase, ani nebyl božský. Byl 100% člověk. Když jsou brýle pohanského trinitarianismu odloženy, je tato skutečnost jasně vidět v celém Novém zákoně. Spasitel sám se rád označoval jako „syn člověka“. Jako „syn“ je Yahušua v evangeliích popsán 67 krát. Z toho 44 krát jako součást fráze „syn člověka“, když mluví o sobě.
„Syn člověka“ byl běžně používaný aramejský výraz označující prostě lidskou bytost. Opět, toto byl oblíbený způsob, jak Yahušua mluvil sám o sobě.
To neznamená, že byl stvořený. Nebyl. On byl zplozený. V Novém zákoně je slovo „zplozený“ použito třináctkrát, z toho osmkrát v přímém odkaze na to, že Yahušua byl jediný zplozený syn Yaha.
Syn člověka
Jako jediný zplozený syn Yaha, byl Yahušua narozen jako dokonalá lidská bytost bez zděděných sklonů ke zlu. On nebyl zrozen „v“ hříchu. To nebyl účel jeho narození. Narodil se jako druhý Adam, aby napravil to, kde první Adam selhal: jako člověk.
A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili. Nebo až do Zákona hřích byl na světě, ale hřích se nepočítá, když Zákona není. Kralovala pak smrt od Adama až do Mojžíše také i nad těmi, kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova, kterýž jest figura toho budoucího Adama. Ale ne jako hřích, tak i milost. Nebo poněvadž onoho pádem jednoho mnoho jich zemřelo, mnohemť více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest. Avšak ne jako skrze jednoho, kterýž zhřešil, tak zase milost. Nebo vina z jednoho pádu přivedla všecky k odsouzení, ale milost z mnohých hříchů přivodí k ospravedlnění. Nebo poněvadž pro pád jeden smrt kralovala pro jednoho, mnohemť více, kteříž by rozhojněnou milost a dar spravedlnosti přijali, v životě novém kralovati budou skrze jednoho Jezukrista.
A tak tedy, jakž skrze pád jeden všickni lidé přišli k odsouzení, tak i skrze ospravedlnění jednoho všickni lidé mohou přijíti k ospravedlnění života. Neb jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedlivi učiněni budou mnozí. (Římanům 5,12-19)
Protože žil svatým, bezhříšným životem, byl Yahuwah ospravedlněn vzkřísit Yahušuu z mrtvých.
Všichni, kteří skutečně milují Yahuwaha, Mu podřídí svou vůli a budou se snažit přivést své životy do souladu s Jeho zjevenou vůlí. I když se může stát, že zhřeší v nevědomosti, nikdy si nezvolí sobecky pokračovat ve vědomém hříchu. Duch Yaha, přebývající v srdci skrze víru, uschopní věřícího k vítězství nad vědomým hříchem. A všem, kteří důvěřují Yahovi, je připsaná Spasitelova spravedlnost, aby pokryla hříchy z nevědomosti.
Zatímco odplatou za hřích je zajisté smrt, darem Yahuwaha je život věčný skrze Yahušuu. (viz Římanům 6,23) Jinými slovy: Protože Yahušua uspěl tam, kde první Adam selhal, může Yahuwah nyní prohlásit za spravedlivé všechny ty, kdo věří v Yahušuovu oběť.
Buď Bereánec!
Pokud je to poprvé, kdy se střetáváš s tímto konceptem, prosím, pokračuj ve studiu. Buď Bereánec! Lukáš uvádí, že Bereánští „byli udatnější nežli Tessalonitští, kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly.“ Slova apoštola Pavla nebyla pro ně směrodatná. Vzali apoštolova slova a porovnali je s Písmem. A to je to, co máme také dělat.
Veškeré nové světlo se nejprve může „zdát“ jako špatné. Ale naše pocity nám nikdy nemají diktovat naše nauky. Budoucí články půjdou více do hloubky tohoto tématu. Pokud chceš vědět více, navštiv www.WorldsLastChance.com a klikni na ikonu WLC Radio. Vyhledej si epizodu: „Shocking new light about the incarnation.“
Duch, který se projevuje skrze léčitele vírou a ty, kdo tvrdí, že byli „zabiti v duchu“, není Svatý Duch Yahuwahův.
Začalo to zlehka. Jen
klidný, malý zvuk, který narušil ticho klášteru. Ale pak to přišlo opět. Našla
si kočka svou cestičku do kláštera?
Druhá kočka se přidala
k té první. Odkud se vzala ta zvířata? Matka abatyše kráčela svižně chodbou.
Zvířata neměla žádné místo uvnitř těchto posvátných hal! Následovala tento zvuk
až do malé místnosti, ve které jedna sestra klidně zametala. Proč tam jen tak
stála a zametala? Proč se nesnažila chytit kočku a vyhodit ven?
Jeptiška se otočila. Její
rty se pohnuly: „Mňau?“
Z druhého konce haly
se ihned ozvala odpověď: „Mňau!“
Matka představená se
hnala k další místnosti. Dvě jeptišky se překvapeně ohlédly a zdvořile se zeptaly:
„Mňau?“
Byly to sestry, kdo dělal
ten rámus! Pak se ale přidal další hlas. Šířilo se to! Netrvalo dlouho a kočičí
infekce se rozšířila na většinu z ostatních jeptišek francouzského
kláštera. Pak se přihodilo něco zvláštní. Mňoukající sestry začaly
synchronizovat své mňoukání! V určitý čas dne začaly všechny mňoukat
společně po několik hodin. Nic, co abatyše podnikla, je nezastavilo.
Tento zvuk začal vadit
lidem žijícím v okolí. Lidé z města se obávali, že se sestry staly
posedlými a ohlásili tento incident vládě. Vojáci byli vysláni, aby vyšetřili
příčinu této podivné události. Když se rozhlédli okolo kláštera, ohlásili
vojáci, že každá jeptiška, která bude mňoukat, bude zbičována.1
Problém byl vyřešen. Mňoukání
přestalo! Staletí později to nadále zůstává fascinujícím případem toho, co bylo
jen hromadným hysterickým šílenstvím mezi znuděnými obyvateli kláštera.
Francouzské jeptišky nebyly jedinými křesťany, kteří se kdy poddali moci sugesce.
I když je to šokující
domněnka, nebylo to naposledy, co křesťany ovlivnila hromadná hysterie a moc
sugesce.
[WLC v žádném
případě neobhajuje jakékoliv praktiky a tradice Římsko katolické církve. Výše
uvedený příběh byl uveden jen jako názorný příklad.]
Zabit v Duchu
V prvním dopise
Timoteovi Pavel varuje: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří
odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami.“ (1.
Timoteovi 4,1) Charismatické učení o „zabití v duchu“ je jednou takovou
démonskou naukou.
Někdy se taky říká
„padnout v duchu“ nebo „dotek moci“. Často se to stává, když někdo hledá
uzdravení.
Fráze
„zabit v Duchu“ se používá v charismatických kruzích křesťanských
církví k označení domnělého zásahu Duchem svatým na nějaké osobě. Tvrzení
říká, že Svatý Duch pohne člověkem takovou silou, že je tento člověk „zabit“.
To neznamená, že tento člověk zemře, ale že je tak přemožen přítomností Ducha,
že upadne na zem zcela přemožen.2
Samozřejmě u Yaha jsou
všechny věci možné. Jelikož je Stvořitel všemohoucí, je naprosto možné, že by
mohl zasáhnout člověka s takovou silou, že je zcela přemožen. Problémem
není, jestli to Yahuwah dokáže nebo ne, ale jestli je taková nauka – a následně
i praxe – biblická.
Advokáti takové praxe
citují různá místa z Bible ve snaze prokázat, že se to stávalo
v biblických dobách. Avšak pečlivé studium těchto pasáží odhaluje, že
nemohou být použita na podporu „padnutí/zabití v Duchu“, aniž by nedošlo
k překrucování Písma.
Jeden často citovaný verš
popisuje zasvěcení Šalomounova chrámu.
Nebo
měli ti, kteříž spolu troubili v trouby, a zpěváci vydávati jeden zvuk k
chválení a oslavování Yahuwaha; a když povyšovali hlasu na trouby a cimbály i
jiné nástroje hudebné, chválíce Yahuwaha a řkouce, že dobrý jest, a že na věky
trvá milosrdenství jeho: tedy oblak
naplnil dům ten, dům totiž Yahuwahův,
Tak že nemohli kněží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Yahuwahova byla naplnila dům Elohimův. (2. Paralipomenon
5,13-14)
Všimni si, že ve výše
uvedených verších není jediný případ, který by popisoval, jak někdo zkolaboval
pod mocí Yaha, nebo že by dokonce nastalo nějaké uzdravení. Právě naopak. Ve
verši 11 se uvádí: „všichni přítomní kněží byli posvěceni.“ Bylo proti
Levitskému kódu, aby některý muž, který není při dokonalém zdraví, sloužil před
Yahuwahem. Proto nemohl ani žádný z těchto knězů vyhledávat uzdravení,
protože by tam prostě ani nemohl být. (Viz Leviticus 21,16-23)
Obhájci nauky také
poukazují na Spasitelovo zatčení v Getsemanské zahradě. Když se Yahushua
zeptal, koho hledají, „Odpověděli jemu: Yahushuu Nazaretského. Řekl jim Yahushua:
Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho. A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem.“ (Jan
18,5-6)
Další populární verš
používán jako důkaz, že tato praktika je biblická, se nachází v příběhu o
obrácení Saula z Tarsu. „A když byl na cestě, stalo se, že již přibližoval
se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo z nebe. A padna na zem,
uslyšel hlas řkoucí: Saule, Saule, proč mi se protivíš?“ (Skutky 9,3-4)
Kolaps bezbožných při
Yahushuově zatčení, ani zkolabování Saula nemohou být použity na podporu této
moderní nauky o padání v Duchu, protože lidé, kteří přistupují
k různým léčitelům víry, jsou většinou velmi upřímní věřící, jejichž srdce
jsou dle jejich nejlepšího poznání usmířena s Yahem, když hledají Jeho
požehnání.
Existuje několik případů
v Bibli, kdy byl Yahův muž přemožen nebeskou majestátností, slávou a božskou
silou. Vždy, bez výjimky, padli vždy dopředu na svou tvář jako akt uctívání.
Například: „Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrdě na tváři své, na tváři své
na zemi. V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na
dlaně rukou mých.“ (Daniel 10,9-10)
To je naprosto odlišné od
čehokoliv, co se děje dnes, když jsou lidé zabiti v Duchu. Když Daniel
zkolaboval, anděl mu ihned přišel na pomoc, aby ho posilnil. Taktéž Jan (autor
Zjevení) byl podobně ihned posilněn, když byl přemožen Yahovou mocí: „A jakž
jsem jej uzřel, padl jsem k nohám jeho, jako mrtvý. I položil ruku svou pravou
na mne, řka ke mně: Neboj se. Já jsem ten první i poslední.“ (Zjevení 1,17)
Evangelisté a léčitelé
víry, kteří zabíjí v duchu, nespěchají nikdy na pomoc, aby posilnili ty,
které domněle přemohla moc Yahuwaha. Naopak, vypadá to, že se oddávají
demonstraci „jejich“ moci. Vskutku, mnozí z nich mají „chytače“, kteří
dávají pozor, aby se lidé padající dozadu nezranili.
Jsou podobni tomu Mírnému a Pokornému?
Navzdory těmto opatřením
došlo ke zraněním. Rodina Elly Peppardové vedla multimiliónový soudní spor
proti evangelistovi Benny Hinnovi kvůli zraněním, která Ella získala při
revivalu – zranění, která údajně přispěla k její smrti.
„Peppardová (85) zemřela
23. září 1986 na následky zablokovaných artérií poté, co byla hospitalizovaná
kvůli zlomené kyčli. K této zlomenině došlo o 15 dnů dříve během revivalu
ve Faith Tabernacle.“3
Peppardová čekala
v řadě, aby obdržela Hinnovo požehnání, když Hinn udeřil muže stojícího
před ní tak tvrdě, že spadl dozadu, srazil ji a ona si zlomila kyčel.
Namísto
toho, aby jí poskytl lékařskou pomoc, Hinn nařídil, aby byla Peppardová
odstraněna z pódia a umístěna do sedadla v popředí církve, říká
soudní zápis.
Když
jedna uvaděčka nabídla, že vyhledá pro Peppardovou lékařskou pomoc, svědkové
řekli, že Hinn uvaděčku zarazil a řekl: „Nechej ji o samotě. Bůh ji uzdraví.“4
Při jiném incidentu
zahrnujícím Hinna, jeho syn a dva body gardové byli zatčeni za to, že bili a
mučili hluchoněmého muže, který přistoupil na pódium s trochou vody,
hledajíc požehnání.
Hestephenson
Araujo (21) podle zprávy potřeboval nemocniční ošetření po tomto incidentu …
během náboženské kampaně v Manaus, v severní Brazílii.
Policie
zadržela Joshuu Hinn (21), společně s dvěma body gardy Bennyho Hinna,
kvůli podezření z mučení poté, co tito tři mužové údajně zamkli pana
Arauja v přívěsu a fyzicky ho napadli. …
Mužové
vzali pana Arauja k přívěsu zaparkovaném nedaleko pódia, ve kterém ho pak
drželi v zajetí, bili ho a mlátili, protože chtěli vědět, kdo je.
Protože
muž neslyšel a neodpovídal na jejich žádosti, fyzická agrese pokračovala, říká
policie.
Taktická
policejní jednotka vpadla do přívěsu poté, co si členové dělali starosti a
zavolali policii.5
To je naprosto
v rozporu s jednáním Yahushui nebo kteréhokoliv z apoštolů!
Robert Liichov, který byl kdysi zapojen do tohoto hnutí, se snaží osvětlit tyto
bludy lidem. Píše:
Jasná
otázka zní: Pokud Bůh sráží lidi k zemi, proč je musíme chytat? … Vysvětlují,
že tato manifestace je přímo způsobena mocí a přítomností Svatého Ducha. Pokud
je tomu tak, není On … dostatečně opatrný, aby ti, které srazí dolů, nebyli
zraněni Jeho požehnáním? Tyto církve zaměstnávají chytače, protože (1) ví, že
lidé to mnohdy jen hrají, že padají, je to naprogramovaná odezva. (2) Nemají
dostatek víry v jejich vlastní propagovanou nauku. Zjevně není Bůh
dostatečně veliký, aby ochránil Své lidi.
A
kromě chytačů máme i sestry … které přicházejí z boku nebo za chytači
s velkými plachtami. Jejich úkolem je položit tyto plachty přes nohy a
těla žen. Proč? Protože mnohokrát, když jsou ženy poraženy v duchu, upadnou do velmi neslušných pozic.
Měli
jsme události, kde se některým nešťastným ženám vyhrnuly šaty a jejich nohy
byly roztáhnuté do nepatřičného úhlu. Když se Pán rozhodl uvést Své dcery tímto
způsobem do rozpaků, museli jsme tam být rychle, abychom zakryli jejich hanbu.
Opravdu to zní jako něco, co by [Yahuwah Elohim] dělal Svým dcerám?6
Vysvobození
Yahushua zaslíbil: „A
poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8,32) Stále více lidí, kteří byli
kdysi aktivní v tomto hnutí, se vymanilo z tohoto klamu. Nyní varují
druhé před touto podivnou naukou. Mark Haville je jedním takovým člověkem. Když
se ho ptali, co ho přivedlo k odchodu, Haville odpověděl, že prostě četl
Bibli.7
Mike Wright, další bratr,
který už nevěří, že Bible podporuje tuto praktiku, poukazuje na jiný problém u
této nauky: tlak okolí. Píše:
Benny
Hinn mluvil u modlitební snídaně a já ho sledoval, jak se modlí za mou matku na
opačné straně stolu. Skupina Full Gospel Businessmen, která doprovázela tuto
vycházející superhvězdu, fungovala jako kádr tělesných strážců okolo
prezidenta, vzbuzujíc velká očekávání a vzrušení a předvádějíc sílu a prestiž
už jen způsobem, kterým se přibližovali a procházeli skrze zástupy lidí.
Matka
nebyla zabita-v-duchu, ale říkala mi, že kdyby Benny o něco déle tlačil svou
rukou na její čelo, pravděpodobně by se to stalo. To byla její poněkud rozpačitá odpověď na skutečnost, že nebyla
‚dostatečně věrná, dostatečně odevzdaná nebo dostatečně spravedlivá‘ na to, aby
byla požehnaná tímto (domnělým) úžasným aktem Ducha svatého. (Takto jsem
viděl z první ruky, jak někdo vnitřně cítí vinu, a jak je i z vnějšku
kladena vina na takového hledače/příjemce.)8
Velký tlak je vložen na
jedince hledajícího požehnání nebo uzdravení, aby demonstroval fyzickou odpověď
na moc Ducha. Pokud tomu tak není, pak se má za to (těmi, co přihlížejí, i
jednotlivcem), že vina spočívá u člověka pro jeho nedostatečnou víru. To je
tlak okolí uplatňovaný v duchovní oblasti. Wright uzavírá smutným
poznáním:
Mohl
bych ti vyprávět třicet let příběhů a závěr všech z nich je ten, že jsme
se všichni (nevědomě) podíleli na komedii – oklamaní lidmi, kteří věděli více
nebo měli více vědět. Nyní, když jsme dostatečně prozkoumali [Yahovo] slovo
ohledně této věci, zcela jasně odsuzujeme
toto učení o zabití-v-duchu. Nikde v Bibli se tato praxe nenachází a jen
na nepřátele [Yaha] působila přemáhající moc tak, že padali dozadu.
V každém jiném případě, který je specifikován, padali lidé přicházející do
přítomnosti [Yahuwaha] dobrovolně dopředu na svou tvář, (v pokorném uctívání) –
nebo, … ZEMŘELI.9
Mysl ovládající mysl
Zážitek „zabití
v Duchu“ je často dosvědčován na velkých shromážděních nebo evangelijních
akcích, kde má kazatel zvláštní čas na uzdravování. On nebo ona pak jde okolo,
pokládá svou ruku na čelo nemocného člověka, která pak padá dozadu. Někteří
„léčitelé víry“ jako Benny Hinn si dokonce dělají legraci z moci Ducha
svatého, když máchají svým sakem směrem k lidem nebo na ně foukají, načež
oni pak zkolabují.
Mark Haville, dříve
zmíněný, byl v jednom rozhovoru tázán, jak zabití v duchu funguje.
Vyjmenoval následující:
Lidé jsou ovlivnitelní. Člověk může být přiveden do ovlivnitelného
stavu mysli nebo pozměněného stavu vědomí, kde má potom větší sklon být
ovlivňován mluvčím a reakcemi těch, co jsou okolo.
Lídři programu vědomě vybírají hudbu, která odpovídá srdečnímu tepu
člověka. Tempo ve většině chválící a bohoslužebné hudby se dobře shoduje
s kardiovaskulárním systémem.
Baviči rozumí moci skupinové dynamiky. To je důvod, proč mají
komedianti a rokové hvězdy zahajovací akty, které „zahřejí obecenstvo“.
Skupinová dynamika pracuje také ve prospěch léčitelů víry. Když každý
přihlížející očekává, že padneš k zemi po doteku tvého čela, většina lidí
padne.
Opakované vzory mluvení, a dokonce určitý tón hlasu, mohou pomoci
navodit vnímavou mysl. Neuro-linguistic
Programming and Eriksonian hypnosis zasáhlo i ty křesťanské denominace,
které nejsou Letniční, kde se někteří pastoři chlubí svými schopnostmi
hypnotizovat svá shromáždění.
Lidé jsou v takovém nastavení náchylní k zhypnotizování. Může
se proto po určitou dobu zdát, že se jejich bolest vytratila. Dosledovací
studie však odhalily, že většina z těch, kteří si mysleli, že byli
uzdraveni, ve skutečnosti uzdravena nebyla.
Charles S. Price konal revival
v Britské Kolumbii, na kterém 350 lidí uvěřilo, že bylo uzdraveno. O šest
měsíců později však dosledovací studie odhalila velmi znepokojivé výsledky.
Z oněch 350 lidí, kteří věřili, že byli uzdraveni, bylo 301 stále
nemocných, 39 lidí zemřelo a pět se zbláznilo. Jen pět lidí tvrdilo, že jsou stále
zdraví.10
Harville připouští, že
přesně tytéž praktiky a přesně tytéž metody jsou používány ve východních
náboženstvích a různých mystických tradicích na celém světě.
Pavel varuje, jak se
Satan může sám proměnit v anděla světla, když uvádí: „A není divu, vždyť
sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že
se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude
jako jejich skutky!“ (2. Korintským 11,14-15) Toto je přesně to, co se stává
s tímto Letničním hnutím: pozměněné stavy vědomí, duchovní transy, hypnóza,
atd. Tito křesťanští guruové oblékají okultní praktiky do šatu světla, když
používají křesťanskou terminologii, modlí se k „Ježíši“, volají po „oživení“ a
nabádají věřící, aby měli „víru.
Zatímco uzdravování vírou
a jiné projevy připisované moci Ducha svatého existovaly už delší dobu,
k velkému oživení této praktiky došlo v Toronto Airport Church
v Torontu v Kanadě v roce 1994. Jeden ze zakladatelů tohoto
hnutí, Paul Goldee11, původně věřil, že to skutečně je od Yahuwaha.
Nicméně poté, co viděl některé lidi výt jako psi nebo se chovat jinými
zvířecími způsoby údajně pod mocí Ducha svatého, začal se ptát, zdali to je
skutečně od Yaha. Varuje:
Dnes
musím říci, že je to něco daleko temnější . . . Dnes věřím, že tento duch je
falešný duch, padělek ducha a ne Duch
svatý z Bible. … Musím říci, že toto nebyla nikdy pravá manifestace
Ducha svatého, protože ovoce této církve je zkažené. … Duch svatý, už podle
Svého jména, je Svatý. Nevede lidi k tomu, aby dělali něco nesvatého.
Lidé …
jsou stvořeni k obrazu [Yaha]. Proč by [Yahuwah] znehodnotil lidství tím,
že budou jak zvířata? Pokud je zde něco, co se projevuje na těchto setkáních
v rozporu se Svatým písmem, pak to není [Yahuwah], protože [Yah] je
neměnný. … Nepřijímej to, nemysli si, že to je nějaké světlo. … To není od [Yaha]
… je to ďáblův podvod a … přináší naprostou zkázu mužům, ženám a dětem, které
se toho chopí.12
Písmo neodkazuje na dřívější věřící, kteří by se oddávali tak hrubému, nedůstojnému chování, jaké je vidět na těch „zabitých v Duchu“. Biblická bohoslužba byla svatá, tak jako je Yahuwah svatý. Radost Yaha nikdy nezničila osobní důstojnost jedince. Jedním z ovoce ducha je sebeovládání. Zničil by Yahuwah aktivně něco, co se snaží vštípit do tvého charakteru?
Porovnej kontrast nevyzpytatelného a nedůstojného chování těch, kdo říkají, že jsou „zabiti v duchu“, s těmi, kdo skutečně zažili uzdravující dotek Pána Yahushui:
Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských. A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého. Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati, Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti. A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením. Uzřev pak Yahushuu zdaleka, běžel a poklonil se jemu, A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Yahushuo, Synu Yaha Nejvyššího? Zaklínám tě skrze Elohima, abys mne netrápil. (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.) I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho. I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny. Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se. I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme. I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři. Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo. I přišli k Yahushuovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se. (Marek 5,1-15)
Poznámka: Transformace, kterou přináší Yahuwah, je opakem toho, co zažívají ti, kteří jsou „zabiti v duchu“. Duch Yaha ve výše zmíněné pasáži uklidnil nevyrovnané chování muže posedlého démony a obnovil v něm zdravý rozum. Ti, kdo hájí nebiblické praktiky zabití v duchu, projevují opak toho; jsou proměněni ze zjevného zdravého stavu mysli k nedbajícímu a divoce nevyzpytatelnému stavu emocí/chování.
Pravá Biblická duchovnost
Bible nabádá věřící: „Všeho
zkuste; což dobrého jest, toho se držte. Od všeliké zlé tvárnosti se varujte.“
(1. Tesalonickým 5,21-22) Yahuwah dnes povolává křesťany, aby se navrátili
k pravé Biblické duchovnosti. Pravé spojení s Všemohoucím nepřichází
v hlučné skupině. Autentická duchovní zkušenost přichází individuálně, když
v tichosti, osamocená duše může slyšet tichý jemný hlas.
Eliáš byl na hoře Oréb
vyučen, že Yahuwah nebyl ve velkém, silném větru, který trhal skály. Nebyl
v zemětřesení, které způsobilo, že se země třásla. Nebyl v bouřlivém
chaosu ohnivé bouře. Naopak, Stvořitel všeho si zvolil mluvit jako jeden
s jedním se Svým služebníkem tichým, malým hlasem. (viz 1. královská
19,11-12).
Tato lekce je pro nás
dnes. Otec zná touhu tvého srdce po úzkém, důvěrném spojení s Ním. On ji
nenechá neuspokojenou. Tuto touhu zasadil do tvého srdce On sám!
Nechť je tvým příkladem
Spasitel. „A přede dnem velmi ráno vstav Yahushua, vyšel, a šel na pusté místo,
a tam se modlil.“ (Marek 1,35) Můžeš bydlet v přeplněném paneláku. Můžeš
být obklopen nevěřícími členy rodiny. Ale i ty se můžeš vydat na tvé vlastní
osamělé místo.
Možná je tvým osamělým
místem tvůj pokoj. Možná tvůj šatník. Možná je to lavička v tichém koutu
parku. Možná je to tvé auto zaparkované na konci parkoviště obchodu. Možná, že
jediné místo, které můžeš mít jen pro sebe, je záchod. Kdekoliv si můžeš
vytvořit klidné místo, kde by ses soustředil a uslyšel ten tichý, jemný hlas.
Tvůj Otec se ti přiblíží a promluví k tobě osobně.
Praxe „zabití
v duchu“ spočívá hlavně na emočním vzrušení. To není biblická zkušenost,
ale může být nadpřirozená. Takto se člověk bezděčně otevírá klamu, když to
přijímá bez jakéhokoliv prověření … Lidé podléhají nejstarší šarádě, ve své
snaze získat požehnání opouštějí pravdu a na její místo přijímají nadpřirozený
zážitek, aniž by si ověřili, zdali ten zdroj projde biblickou zkouškou.13
Boží pravda nespoléhá na
emoce, ale apeluje na mysl. Yahuwah říká: „Pojďte, projednejme to spolu.“
(Izaiáš 1,18) Racionálně porovnej teologii s Písmem. Nesrovnávej teologii
s pocitem, protože emoční výška zažívána diváky na rokovém koncertu má
stejný pocit jednoty a euforie, jako když zpíváš písně s 2000 věřícími na
táborovém shromáždění.
Emoce nesmí být nikdy
brána jako důkaz pro cokoliv, a už vůbec ne pro něco tak důležité, jako je
spasení. Spasení vyžaduje pokání a víru v Yahuwaha, ne nějaký extatický
trans nebo emoční úlet.
Pokud jsi byl zapojen do
takových iracionálních, emočních projevů, prosím, neber naše slova jako důkaz,
že to je nebiblické. Čti Bibli pro sebe sama! Prokaž všechny věci skrze
Yahuwahovo slovo. Odlož stranou to, co není v souladu s Jeho slovem a
drž se toho, co je dobré. Yahuwah vždy uspokojí hlad duše člověka, který Mu
touží být blíže.
1 J. F. C. Hecker, Epidemics of the Middle Ages, p.
127.
2 Matt Slick, “What Does It Mean To Be Slain In The Spirit?”
Christian Apologetics and Research Ministry.
Úplatek je „akt zneužití vlastního postavení za účelem získání peněz, majetku atd., nečestně, jako v politice.“ (Webster’s Dictionary.) Kacířské „Evangelium blahobytu“ není nic víc než duchovní úplatkářství.
9. srpna 2016 noviny New York Post publikovaly článek, který začínal tvrzením: „Hillary Clintonová vystavuje Ministerstvo zahraničí USA na prodej a špičkoví pomocníci dělají lákavé nabídky prominentním dárcům Clintonovy nadace … dle odhalených emailů uvolněných v úterý.“ Každé slovo tohoto článku bylo velmi pečlivě zváženo, aby se vyhnulo zákonům o urážce, ale titulek sám odhalil závěr vydavatele: „Emaily odhalují šokující úplatkářský podvod Hillary.“
Úplatkářství může být spojené s politikou, přesto je ilegální. Proto se politici snaží ukrývat důkazy o jejich korupci. Obvinění z úplatkářství mohlo skutečně hrát velkou roli v překvapivé porážce Hillary Clintonové proti Donaldu Trumpovi v prezidentských volbách 2016 v USA. Úplatkářství proniklo i do hlavního proudu Protestantismu a mnoho duchovních lídrů je vinno, že se na něm podílí.
Po Druhé světové válce zažil americký evangelismus explozi Letničních revivalů.
V roce 1941 vstoupila Amerika do války a ve velmi krátkém čase se ekonomicky deprimované Spojené Státy vyšvihly do pozice finančního superstroje. … Povojnová Amerika se považovala za dvojitě požehnanou. Ekonomika se rozvíjela . . . Dobré zdraví vyžadovalo několik zázraků . . . Pozitivní myšlení se shodovalo s vítěznou náladou národa . . . Dokonce i letniční shledávali poselství jako neodolatelné. V letech od 1940 a 1950 začali nezávislí letniční léčící evangelisté mluvit o finančních požehnáních, duchovních zákonech a významu víry vysokého ducha. Jejich novým zaměřením byla síla mysli získat obojí: zdraví i bohatství, což bylo počátkem novodobého hnutí blahobytu.1
Kenneth a Gloria Copelandovi se stali velmi bohatými skrze kázání jejich bludů o „stonásobné návratnosti“.
Z tohoto poválečného revivalu se zrodil nový blud: „evangelium blahobytu“. Bradley A. Koch jasně definuje tuto ideologii, když uvádí: „Evangelium blahobytu je nauka, že Bůh chce, aby byli lidé prosperující, obzvláště finančně. Přívrženci evangelia blahobytu věří, že bohatství je znamením Božího požehnání a chudí jsou chudí, protože nemají dostatek víry.“2
Zní to dobře. Zraněn za peníze? Dej Bohu, co máš, a On ti to vrátí napěchované a překypující zpět! Gloria a Kenneth Copelandovi kážou nauku o „stonásobné návratnosti“. Ve své knize God’s Will Is Prosperity Gloria Copelandová napsala:
Dej 1 dolar na evangelium a 100 dolarů je tvých; dej 10 dolarů a získáš 1000, dej 1000 dolarů a obdržíš 100.000 dolarů. Já vím, že umíš násobit, ale chci, abys viděl černé na bílém, jak ohromná je stonásobná návratnost . . . Dej jeden dům a obdržíš 100 domů nebo jeden dům stonásobné hodnoty. Dej jedno letadlo a obdržíš stonásobek hodnoty toho letadla. Daruj jedno auto a obratem se vybavíš auty na celý život. Stručně řečeno: Marek 10,30 je super nabídka.3
Toto je horší než úplatkářství. To je svatokupectví. Svatokupectví je úplatkářství oděno do šatu světla. Je definováno jako „akt nakoupení nebo prodeje církevního povznesení, církevního odpuštění nebo jiných věcí považovaných za svaté nebo duchovní.“4 Samotný anglický název (simony) pochází podle Šimona mága, jehož příběh je odstrašujícím varováním pro všechny věřící, aby si dávali pozor na toto falešné evangelium.
Šimon mág
Šimon byl černokněžník. Dobře si z toho žil. Všechny místní přesvědčil, že „zázraky“, které koná, jsou od Yahuwaha.
Pak přišel do města Filip. Rozdíl mezi zázraky vykonanými Filipem skrze víru v Yahuwaha a těmi, které vykonal Šimon zaklínáním a černou magií, byl tak veliký, že ti, kteří byli dříve Šimonem podvedeni, utíkali k Filipovu kázání. Zázraky byly vykonány. Nemocní byli uzdraveni. Ďáblové byli vyhnáni. Šimon sám uvěřil (svým způsobem) a byl pokřtěn. Ale to nebylo všechno.
Když apoštolové v Jeruzalémě slyšeli, že Samaří bylo obráceno, poslali k nim Petra a Jana. Po svém příchodu se Petr a Jan modlili za obrácené lidi, prosili Otce o vylití Jeho Ducha na ně a On tak učinil!
Šimon Magus to viděl a byl v úžasu. To byla úroveň moci, kterou nevlastnil. A on ji chtěl! Požádal Petra, aby mu tuto schopnost prodal. „I uzřev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, přinesl jim peníze, řka: Dejte i mně tu moc, ať, na kohož bych koli vzložil ruce, přijme Ducha svatého.“ (Skutky 8,18-19)
Petr se zděsil. Ostře pokáral Šimona Maga v jednom z nejdrsnějších veřejných odsouzení zaznamenaných v Písmu: „Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar [Yahuwahův] mohl býti zjednán za peníze. Nemáš dílu ani losu v této věci; nebo srdce tvé není upřímé před [Yahem]. Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti, a pros [Yahuwaha], zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého. Nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím.“ (Skutky 8,20-23)
Tento článek má ukázat, že hřích Šimona mága je základem pro takzvané „evangelium blahobytu“.
Kacířské bludy
Nauka o blahobytu je prošpikovaná bludem. Zakládá se na třech domněnkách:
Bohatství je znamením Yahuwahovy přízně a požehnání.
Chudoba je znamením, že Yahuwah není spokojen s tebou nebo něčím v tvém životě.
Když dáš Yahuwahovi, On je vázán Svým Slovem, aby ti dal více, než jsi mu dal ty.
V Health, Wealth & Happiness: Has the Prosperity Gospel Overshadowed the Gospel of Christ? autoři Russell S. Woodbridge a David W. Jones identifikují pět teologických bludů, na kterých zastánci Evangelia blahobytu staví:
Tyto bludy jsou následující:
Abrahamova smlouva je prostředkem k materiálnímu právu.
Ježíšovo vykoupení se týká i „hříchu“ materiální chudoby.
Křesťané dávají, aby získali materiální kompenzaci od Boha.
Víra je samo generující duchovní síla, která vede k blahobytu.
Modlitba je nástroj, který nutí Boha, aby daroval blahobyt.5
1. Abrahamova smlouva je prostředkem k materiálnímu právu.
Kazatel blahobytu, Joel Osteen, vede Lakewood Church, nedenominační charizmatickou megacírkev. Bohoslužby navštěvuje každý týden průměrně 52 tisíc lidí. Joel a Victoria Osteenovi žijí v luxusním doma za $10,500,000.
Advokáti blahobytu překrucují Písmo a tvrdí, že slíbená duchovní požehnání jsou ve skutečnosti slíbená materiální bohatství. To je velká chyba a rychle vede následovníky do některých naukově nebezpečných vod. Edward Pousson shrnuje pohled evangelia blahobytu na Abrahamovu smlouvu takto: „Křesťané jsou Abrahamovy duchovní děti a dědici požehnání víry. . . . Toto Abrahamovo dědictví je bez obalu primárně v rámci materiálních práv.“6
Pavlův text je často citován na podporu tohoto překrouceného výkladu: „Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, … Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši.“ (Galatským 3,13-14)
Problémem je, že opomínají citovat i druhou část tohoto verše, který jasně ukazuje duchovní aplikaci, kterou měl Pavel na mysli: „Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo skrze Yahushuu Pomazaného a abychom zaslíbení Ducha svatého přijali skrze víru.“ (Galatským 3,14)
Dílo Ducha Svatého bylo jasně vyjádřeno Spasitelem:
Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám.
A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.
Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne;
A z spravedlnosti, že jdu k Otci, a již více neuzříte mne;
Z soudu pak, že Kníže tohoto světa již jest odsouzeno.
Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.
Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám. (Jan 16,7-13)
Poznámka: Ani jedno zaslíbení materiálního blahobytu není k nalezení v těchto verších. Duch přináší s sebou bohatství Nebe v duchovních požehnáních! To je potvrzeno v Galatským 3,29, které uvádí: „A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.“ To je zcela zjevně duchovní aplikace, ne fyzická. Pohanský věřící nemá své mitochondriální DNA magicky změněno po svém obrácení. Máme nadále svá fyzická těla po obrácení, ale duchovně jsme Abrahamovým semenem. Proto platí, že toto vyřčené „zaslíbení“ odkazuje na duchovní bohatství, ne na materiální blahobyt.
2. Ježíšovo vykoupení se týká i „hříchu“ materiální chudoby.
Na první pohled to zní dobře. Ale ukládá to neskutečné břemeno viny na následovníky skrze učení, že materiální chudoba je hřích. A také fyzické utrpení a nemoc jsou odsuzovány jako hřích. Kenneth Copeland píše:
Velmi základním principem křesťanského života je vědět, že Bůh vkládá náš hřích, nemoc, trápení, smutek a chudobu na Ježíše na Kalvárii. Kdyby Bůh vložil cokoliv z toho nyní na nás, aby nás tím učil nebo posilnil naší víru, znamenalo by to justiční omyl. Věřit, že Bůh má nějaký záměr s nemocí, by znamenalo, že Ježíš nesl naše nemoci nadarmo. Jaká to urážka Jeho lásky, péče a soucitu vůči nám!7
To není nic jiného než totéž staré břímě, které Farizeové používali, aby spoutali nevinné trpící! Yahushua vždy odmítal takové nauky.
Pomíjeje Yahushua, uzřel člověka slepého od narození. I otázali se učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo jest zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil?
Odpověděl Yahushua: Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Yahuwahovy na něm. (Jan 9,1-3)
3. Křesťané dávají, aby získali materiální kompenzaci od Boha.
Existuje pro to slovo, a to slovo je uplácení. Uplácení je: „Peníze nebo přízeň dané nebo slíbené za účelem ovlivnit soud nebo jednání člověka na pozici důvěry … něco, co slouží k přimění nebo ovlivnění.“8 Úplatkářství je ve většině zemí nelegální, a přesto je tím, co křesťané dělají, když dávají, aby získali.
Kazatelé blahobytu na to dokonce odkazují jako na „Zákon kompenzace“. To není nesobecké dávání, ale pravé ztělesnění sobeckého dávání. Dávají, aby za to získali něco většího. To je v rozporu s učením Spasitele, který řekl: „Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.“ (Lukáš 6,35) Odměna získaná bude veliká v Nebi. Materiální bohatství není zaslíbeno nikomu na této straně věčnosti.
4. Víra je samo generující duchovní síla, která vede k blahobytu.
„The Kenneth Copeland Airport, privátní letiště vybudované skrze duchovní ministerstvo, je viditelné severovýchodně od domu. Tato organizace vlastní $20 miliónový Citation X jet, a ještě jedno menší letadlo. V roce 2007 byl Copeland obviněn z používání letadla pro osobní dovolené a přátele.“ Copeland „vlastní tři letadla a jeho církev, severovýchodně od Fort Worth, má také malou flotilu.
Minulý březen, po prosbě k dárcům o nějakých 20 miliónů dolarů, si jeho církev přivlastnila letadlo schopné létat jednu míli za asi 6 sekund. V současné době si tato církev pořídila páté letadlo: za 3,4 miliónů dolarů.“
Bible učí, že víra je dar. Víra roste slyšením Yahova slova. Víra sama je definovaná jako: „Víra, souhlas mysli s pravdou, kterou někdo jiný prohlásil, spočívajíc na jeho autoritě a věrohodnosti bez dalších důkazů.“9 To je víra. Ale kazatelé blahobytu nahazují lidem udici s návnadou. Používají slovo s pozitivními významy (vírou), ale pak to opatrně předefinují v něco, co není podporované Yahovým Slovem!
Kenneth Copeland prohlašuje: „Víra je duchovní síla, duchovní energie, duchovní moc. Je to tato síla víry, která činí zákony duchovního světa funkčními. … Existují jisté zákony ovládající blahobyt zjevené v Božím Slově. Víra způsobuje, že fungují. Fungují, když se dají do práce, a přestanou fungovat, když se zastaví síla víry.“ Pak přidává s rouhačským předpokladem: „Vidíte, jak to funguje? Zákony blahobytu fungují stejně jako zákony spasení, uzdravení atd.“10
Kazatelé blahobytu učí odlišné víře, než která se nachází v evangeliu, a „evangelium blahobytu“ je falešné evangelium. Pavel mluvil o falešných učitelích, varujíc nás věřící, „abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému.“ (Efezským 4,14)
5. Modlitba je nástroj, který nutí Boha, aby daroval blahobyt.
Kazatelé blahobytu učí troufalou představu, že jistá slova, jistá tvrzení mohou donutit Všemohoucího udělat cokoliv, o co věřící požádá. To se vůbec neliší od pohanského zaklínání určeného k donucení duchů, aby uposlechli!
Creflo A. Dollar prohlašuje: „Potřebuješ slyšet o penězích, protože nebudeš mít láska a radost a pokoj, dokud nebudeš mít nějaké peníze!“
Creflo Dollar, americký televangelista a zakladatel World Changers Church International, píše: „Modlitba: Tvá cesta k úspěchu“: „Když se modlíme, věříc, že jsme už obdrželi, o co se modlíme, Bůh nemá žádnou jinou možnost než uskutečnit naše modlitby. On ctí Své Slovo, ne naše emoce. … Dovolíme-li, aby bylo Slovo základem našeho modlitebního života, naše důvěra v naše modlitby vystoupá do nových výšek.“11
Modlitba je dechem duše, ale nikdy není nástrojem k donucení Nejvyššího, aby vyhověl našim žádostem. V Getsemane se Spasitel usilovně modlil, aby nemusel „pít ten kalich“, ale pokaždé, když o to prosil, přidal: „ale však ne má vůle, ale tvá staň se.“ (Lukáš 22,42)
Navíc se máme opírat o lásku Otce a zásluhy Spasitele, ne o naše vlastní modlitby!
Opovážlivost požadovat od Yaha
David se modlil: „Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností.“ (Žalm 19,13) Kacířství o blahobytu není nic víc než opovážlivost! Očekává, že nehledě na stav srdce jedince může se člověk chopit zaslíbení a požadovat cokoliv si přeje!
David W. Jones uvádí v úvodu svého Health, Wealth & Happiness:
I když jsem se samozřejmě setkal s evangeliem blahobytu dříve v mém životě, teprve když jsem začal můj seminární trénink, pochopil jsem rozsáhlost a vliv hnutí evangelia blahobytu. Byl jsem šokován, když jsem viděl své spolustudenty a obyčejné lidi, kteří viděli jejich vztah k Bohu jako transakci dám-dostanu. Viděli Boha něco jako hodného dědečka, který existuje, aby je učinil zdravými, bohatými a šťastnými kvůli poskytnuté službě. I když Bůh zajisté pečuje a stará se o Své následovníky, teologie blahobytu je korupcí Jeho vlastního zjevení, pokřivením Jeho plánu spasení a představou, která může nakonec vést k bezstarostnému pohledu na materiální svět.12
Tento nedbalý pohled, založen na opovážlivosti, je velmi skutečným problémem, který ubližuje nespočtu upřímných jedinců. Pastor Rick Henderson varuje před kazatelkou blahobytu Joyce Meyerovou: „Nejen že učí dávat jako způsob pákového efektu k získání více peněz od Boha, ale je i bezstarostná vůči lidem v nouzi. Vůbec ji nezajímá, že lidé dají peníze raději jí, než by zaplatili své účty. To je neomluvitelné!“13
Horší ještě je, že toto falešné evangelium je nyní exportováno do celého světa a obětmi jsou ti, kteří už tak strádají a jsou zoufale chudí v zemích třetího světa.
Yahushua varoval: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.“ (Lukáš 17,1-2) Tito „nepatrní“ zde nejsou jen děti. Je to každý, kdo je tak citlivý, že může být zneužit někým jiným.
Autor a řečník John Piper nachází silná slova ohledně chamtivosti kazatelů blahobytu, kteří se stali multimilionáři okrádáním zranitelných lidí, kteří finančně zápasí.
Tito kazatelé blahobytu nemluví jen k Američanům, kteří jsou už zámožní . . . sedají do svých osobních letadel a letí do Afriky nebo na Filipíny, přistanou tam, shromáždí na stadiónu 100.000 zoufale chudých lidí a řeknou jim, že pokud budou věřit v Ježíše, budou bohatí a všechny jejich potřeby budou uspokojeny . . . a pak opět nasednou do svých letadel s plnými kapsami peněz a letí domů. To je zkažené. Protože Bible je tak plná učeními, že v tomto životě zde prožíváme chvilkové soužení. Toto lehké, dochvilné soužení pro nás pracuje směrem k věčné váze slávy překračující všechno srovnání.14
Biskup David Oyedepo je Nigerijský kazatel a zakladatel Living Faith Church World Wide. Jeho celkový majetek činí 150 miliónů, vlastní 4 privátní letadla, plus domy v USA a Anglii. Oyedepova církev si pořídila pozemek o rozloze 530 akrů, známý jako Canaanland, které slouží jako jeho ředitelství. Zde nachází svůj domov auditorium o 50.000 místech k sezení, ‘Faith Tabernacle‘, která je považována za největší církevní auditorium na světě. To je také zaznamenáno v Guinessově knize rekordů.“ https://genemcvay.wordpress.com/2014/11/02/rich-preacher-poor-preacher/
Duchovní podvodníci
Carlo Ponzi se narodil v Parmě v Itálii roku 1882. V roce 1903 emigroval do USA. Během cesty prohrál většinu svých peněz, jak později uvedl: „Přistál jsem v této zemi s 2,50 dolary v hotovosti a s jedním miliónem dolarů v nadějích, a tyto naděje mne nikdy neopustily.“ Poté, co strávil pár let v kanadském vězení (za padělání špatného šeku) a v jiném vězení v USA za pašování ilegálních emigrantů, podařilo se mu uskutečnit plán, jak získat vysněný milión dolarů.
Měl úspěch! „Koupil si sídlo v Lexingtonu v Massachusetts, s klimatizací a vyhřívaným bazénem. Podle zpráv vydělával 250.000 dolarů denně.“15 To však netrvalo dlouho. V roce 1920 začalo vyšetřování jeho příjmů. Investoři začali panikařit a požadovali zpět své peníze. Ponzi to samozřejmě nemohl vrátit. Ponzi byl podvodník. Investoři byli ošizeni odhadem o sedm miliónů dolarů. Ponzi strávil dalších 14 let ve vězení a jeho jméno bylo použito pro označení určité formy podvodného investování, které ještě dnes šarlatáni používají: Ponziho schéma.
Tito bohatí kazatelé blahobytu jsou ještě horší než Carlo Ponziové a Bernie Madoffové tohoto světa. Jsou horší, protože falešně představují Yahuwaha a Jeho charakter. Když věřící přijme jejich lži a švindly a v zoufalé snaze po finanční úlevě dal vše, co si skutečně mohl dovolit dát, aby pak nakonec přišel o svůj dům nebo práci, nedává za vinu kazateli, který ho k tomu přivedl. Pochybuje o milujícím charakteru Yahuwaha, který byl falešně představen.
Tito duchovní podvodníci používají emoční manipulaci, aby ze svých posluchačů vyždímali ještě více peněz. Zneužívají nouzi těch, kteří už finančně strádají, aby jim sebrali to málo, co jim ještě zbylo, slibujíc jim, že obdrží více než dali, když zaplatí své dary. Říkají: Nemůžeš přeplatit Boha“ – další podnět odevzdat poslední haléř služebníkům evangelia blahobytu.
Asi nejkrutější argumentová lest je založena na domnělé potřebě postavit třetí chrám. Když lidé opakovaně darují těmto duchovním své peníze a nevidí žádnou návratnost navzdory všem svým darům, mohou přijít k rozumu a přestat darovat peníze těmto duchovním. Ale tak tomu není, když je předkládána potřeba znovu postavit chrám v Jeruzalémě.
Tento argument je založen na Yahuwahově zaslíbení Abrahamovi: „Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země.“ (Genesis 12,3) Je to silný argument, který nahrabe miliardy dolarů ročně. Miliardy dolarů se prostě vytratí v éteru, protože chrám stále ještě není postaven, proto ta potřeba stále existuje.
www.InPlainSite.org prozkoumala životní styl 22 televangelistů a kazatelů evangelia blahobytu.
Následujcí je výpis osmi z nich:
Joel Osteen
Lakewood Church a Osteenův $10,5 miliónový dům
Kenneth Copeland
Výplaty, 18,280 square foot Parsonage/Housing Allowances, privátní letiště pro 9 letadel, Travel and Shopping.
Creflo Dollar
Auta Rolls-Royce, privátní letadla, miliónový dům v Atlantě a $2,5 miliónový byt na Manhattan.
Paula (And Randy) White
Pokud si někdo může dovolit $2.1 miliónový dům na Bayshore Boulevard a $3.5 miliónové kondo v Trump Tower v New Yorku, dát nějaké Bentley jako dárek k narozeninám není žádná věda.
Benny Hinn
10 miliónový dům u moře; privátní letadlo, Mercedes SUV a convertible, a „pobyty“ mezi křížovými výpravami v ceně od $900 – $3,000 za noc na Hawaii, Cancun, Londýn, Miláno, atd.
Eddie Long
Má rád Gucci sluneční brýle, zlaté a diamantové náhrdelníky, hodinky Rolex a auta Bentley, a říká, že je na „odlišné úrovni, než ten malý černý kazatel, co tam sedí.“
“Bishop” Elijah Bernard Jordan
Tento megalomaniak má na stropě v jedné místnosti svého multimiliónového domu ve zvlášť oplocené komunitě malbu, kde on, Jordan, je na trůnu jako Bůh – se svými třemi syny balancujícími okolo něj.
T.D. Jakes
$2.6 miliónový luxusní cihlový dům o sedmi ložnicích s bazénem v zámožné oblasti White Rock Lake v Dallasu… hned vedlo dřívějšího ropného magnáta H.L. Hunta.
Náboženské úplatkářství
„Evangelium blahobytu“ přišlo z dávného pohanství skrze Katolicismus do moderního evangelikálního Protestantismu. Je to byznys transakce. V obchodě je něco přijímáno výměnou za něco jiného. V pohanství byla cena k zaplacení za zdraví, bohatství nebo vítězství – často to byla obět dítěte. Římští katolíci vyměňovali peníze za slibující odpustky. Moderní Evangelikáni, kteří přijali blud o blahobytu, dávají, a dávají, a dávají v naději, že na oplátku bude Yahuwah donucen je obdařit blahobytem.
Tento koncept je živý a daří se mu v Africe, kde „učitelé blahobytu v Africe tvrdí, že mají schopnost uzdravit nemoc, zlomit prokletí, obnovit manželství, odvrátit neštěstí atd.“16
Ve zprávě pro TGC International Outreach … Charles Karuri adresoval problém tohoto falešného učení, které se šíří napříč Africkým kontinentem. Karuri, pastorální asistent v Emmanuel Baptist Church v Nairobi (Kenya), popsal „evangelium blahobytu“ jako zlovolný odvar: „Africká chudoba, nezaměstnanost a všeobecná nefunkčnost společnosti se setkává s antitezi zrozenou v Letničním hnutí a tradičním Africkém náboženství. … Jsou to tytéž věci, které prováděl vesnický šaman daleko předtím, než poselství o blahobytu dorazilo k naším břehům.“ – řekl Karuri.17
Životy byly zruinovány, jednotlivci zraněni a víra zničena skrze tento náboženský podvod, který nemá žádné místo v křesťanství. (Tom Killingsworthova zkušenost z práce pro Kenneth Copeland Ministries, klikni zde.) Autor Soren Dreir popisuje úplatkářství velmi jasně, když vysvětluje: „Tyto dary nejsou skutečné, protože přichází s motivem nebo u zvláštních příležitostí. Tyto dary nejsou skutečné, protože jsou to úplatky: Pokud uděláš to a ono – Já tě odměním. Jakákoliv forma daru, která přichází s alternativním motivem, není darem, je to manipulace a odhaluje dárce i dárcův program.“
Peníze darované se záměrem přijmout něco na oplátku, nejsou dobrovolným darem. Jsou úplatkem. Evangelium, které učil Yahushua, bylo pravým opakem. On řekl:
Pilně se varujte, abyste almužny vaší nedávali před lidmi, proto abyste byli vidíni od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce vašeho, jenž jest v nebesích. Protož když dáváš almužnu, netrub před sebou, jako pokrytci činí v školách a na ulicech, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíť odplatu svou. Ale ty když dáváš almužnu, tak čiň, ať neví levice tvá, co činí pravice tvá. (Matouš 6,1-3)
Lidé, kteří jsou podvedeni evangeliem blahobytu, si vedou pečlivé záznamy, co darovali, a zcela očekávají velkou návratnost své „investice“. Zajisté nedali dary, o kterých by zapomněli, aniž by jejich pravá ruka nevěděla, co levá darovala.
V minulosti se stávalo, že když církev dosáhla nějaké velikosti, rozdělila se a vytvořila nová společenství. To bylo proto, aby 1) se šířilo evangelium a evangelizovalo; a 2) aby byly naplněny potřeby členů. Kazatelé evangelia blahobytu to nedělají. Jejich postoj je opačný: čím větší, tím lepší! Nejenže se zvyšují příjmy pro jejich organizaci (a tím i jejich plat), ale má to i nenápadný vliv člověka na člověka mezi členy církve. Evangelium blahobytu funguje jen s mentalitou stáda velmi velké skupiny. Jedná se o manipulaci mysli člověka, protože si člověk logicky říká: „Tak mnoho lidí nemůže jít špatně!“
„Pastor [Joel] Osteen si pořídil nový dům pro Lakewood Church, což bylo dříve Compaq Center v roce 2005. Aréna pro 16000 lidí je domovem této největší kongregace národa a na renovace bylo použito 95 miliónů dolarů, dle článku New York Times z roku 2005. Jako mnoho nových evangelických církví, stavba nemá žádný kříž, žádné mozaikové sklo, žádnou jinou náboženskou ikonografii. Místo toho má kavárnu s bezdrátovým přístupem k internetu, 32 kiosků s videohrami a trezor, kam je možno vložit dary – psaly noviny.“
(https://www.christianpost.com/buzzvine/joel-osteens-10-5-million-mansion-cross-less-church-and-other-surprising-facts-about-the-mega-pastor-106986/ )
Žádný člověk nemůže sloužit dvěma Pánům
Lidé, kteří přijímají bludné evangelium blahobytu, se snaží o nemožné. Yahushua řekl na rovinu: „Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mamoně.“ (Matouš 6,24) „Mamon“ je zajímavé slůvko, které pochází z řeckého Mammonas, neboli hrabivost. Hrabivost znamená „Přílišná nebo nenasytná touha po bohatství nebo zisku.“18 Evangelium blahobytu je evangelium mamonu.
Petr přísně varoval proti této zhoubné nauce, když uvádí:
Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou falešní učitelé, kteříž chytře uvedou sekty zatracení, i toho [Yahuwaha], kterýž je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí. A mnozí následovati budou jejich zahynutí, skrze něž cesta pravdy bude v porouhání dávána. A lakomě skrze vymyšlené řeči vámi kupčiti budou; kterýchžto odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí. (2. Petrova 1-3)
Evangelium prosperity je populární, protože oslovuje dvě velké skupiny lidí: ty chamtivé a ty, kteří finančně strádají. Téměř každý spadá do jedné z těchto dvou kategorií. Nicméně s tímto kacířstvím není tvůj úspěch závislý na Yahuwahově dobrotě a lásce. Naopak, tvůj úspěch je závislý na tvé schopnosti pozitivně myslet a změnit svou realitu skrze tvé vlastní skutky: platit desátky a dary. Horší ještě je, že tvůj duchovní stav s Yahem je posuzován podle vnějšího stavu bohatství, které tvoříš. To musí následovat, protože je-li chudoba a nouze hříchem, pak okázalost bohatství jsou známkou Yahovy přízně! A to je místo pro duchovní pýchu. A není to nic odlišného od postoje Farizeů před 2000 lety.
Toto kacířství nestydatě popírá Písmo, které opakovaně uvádí, že soužení je osudem Yahushuových následovníků zde na zemi. „Na světě soužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33)
Kazatelé evangelia blahobytu shromažďují poklady, které odejdou. Horší je, že svádějí mnohé, aby činili totéž. Yahushuovo poselství bylo pravým opakem evangelia blahobytu. On řekl:
Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdežto mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou.
Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdežto ani mol ani rez kazí, a kdežto zloději nevykopávají ani kradou.
Nebo kdežť jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše. (Matouš 6,19-21)
Yahushua dále varoval, že s bohatstvím přichází také velké duchovní nebezpečí! „Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.“ (Marek 10,25) Pavel byl ještě více otevřený, když napsal:
Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osidlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení. Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchžto někteří žádostivi jsouce, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými. Ale ty, ó člověče Yaha, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, zbožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti. (1. Timoteovi 6,9-11)
Kazatelé blahobytu povzbuzují lidi k tomu, aby toužili právě po tom, od čeho Pavel radí, abychom utíkali, protože nám to přináší mnoho trápení!
Bible je jasná: život na hříšné zemi je plný trápení a žalu. Do Nebeského království vstoupíme jedině skrze mnoho zkoušek a soužení. Yahushua řekl Pilátovi: „Mé království není z tohoto světa.“ (Jan 18,36) Zaslíbení daná pro život na zemi jsou povětšinou duchovní zaslíbení, zatímco zaslíbení pro materiální blahobyt jsou primárně pro život, který teprve přijde.
Nenech se oklamat a neposílej peníze šarlatánům. Nedomnívej se, že když strádáš finančně, tak jsi pod Yahovou kletbou. Otec nepracuje tímto způsobem. Yahushua neměl dokonce ani vlastní domov a přesto Otec o Něm řekl: „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Matouš 3,17)
Vezmi na sebe svůj kříž a následuj ve šlépějích Yahushui. Obrať svou pozornost (a tvé dary) k záchraně duší a buď požehnáním pro ty kolem sebe, kteří potřebují pomoc. Světský blahobyt není nabídnut nikomu v tomto životě, ale božský Společník je zaslíben. On tě nikdy neopustí ani nezanechá, bez ohledu na to, po kterých stezkách jsi povolán kráčet.
Doufej v Yahuwaha, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.
Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků,
neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Yahuwah vždy podepírá.
Yahuwahovi jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně.
V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.
Yahuwah činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě.
I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Yahuwah podpírá jeho ruku.
Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. (Žalm 37,3. 16-19. 23-25)
Důvěřuj Yahuwahovi. On ví, co potřebuješ a On ti pošle pomoc ve chvíli, kdy ji potřebuješ. Nepotřebuješ Ho uplácet. On tě miluje. On rád dává Svým dětem vše, co je dobré.
To stačí.
1 Kate Bowler, Blessed: A History of the American Prosperity Gospel, p. 39.
2 Koch, “Who Are the Prosperity Gospel Adherents?” Journal of Ideology, Vol. 36, 2014.
3 Gloria Copeland, God’s Will Is Prosperity, p. 54.
4 Simony, Webster’s New Universal Unabridged Dictionary, 1983 ed.
5 David W. Jones, “5 Errors of the Prosperity Gospel,” The Gospel Coalition, June 5, 2015.
6 Edward Pousson, Spreading the Flame: Charismatic Churches and Missions Today, 1992.
Z původního článku jsme odebrali všechna pohanská jména a tituly Otce a
Syna a nahradili je jejich původními jmény a tituly. Navíc jsme obnovili v
citovaných Biblických textech jména Otce a Syna, jak byly původně napsány
inspirovanými autory Bible. – WLC tým
Výraz "Eloah Syn" se nenachází v Bibli, ani
výraz "Trinity" (Svatá trojice). Níže jsou prozkoumány texty, skrze
které Trinitariáni hají svůj postoj. Žádný z nich nepředstavuje jednoznačně
Krista jako Eloaha Všemohoucího, Eloaha Syna, Druhou osobu Svaté trojice
(Trinity). Chceme naprosto jasně prohlásit, aniž bychom museli jít do pravého Biblického
poselství těchto textů, že záměrem článku je pouze poukázat, že Trinitariáni
nemají žádné Biblické záruky pro svá tvrzení a drží se těchto textů jako se
drží tonoucí stébla.
Trinitariánské
tvrzení: "Nový Zákon jasně představuje Krista jako Eloaha.
Jména aplikovaná na Krista v Novém Zákoně jsou taková, že mohou být aplikovaná
jedině na toho, kdo je Eloah. Například Yahushua je nazýván Eloah ve frázi ‚A
očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Eloaha a našeho
Spasitele Krista Yahushui.‘ (Titovi 2,13; porovnej s Jan 1,1; Židům 1,8;
Římanům 9,5; 1. Janova 5,20.21)." Josh McDowell, More Than a Carpenter,
Living Books, Tyndale House Publishers, Wheaton, 1973, page 11.
Odpověď: Nový zákon nepředstavuje jasně Krista jako Eloaha.
Jména aplikovaná na Krista v Novém Zákoně by mohla být správně použita na toho,
kdo reprezentuje Eloaha a obdržel od Něj "veškerou autoritu v nebi a na
zemi". McDowell tvrdí, že následující texty zjevně nazývají Krista
Eloahem.
1.Titus 2,13: "A očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Eloaha a
našeho Spasitele Yahushui Pomazaného." – McDowell se domnívá, že výrazy
"veliký Eloah" a "Spasitel" jsou v apozici, to znamená, že
odkazují na jednoho a téhož jednotlivce. Anglický i český překlad je nejasný a
dvojsmyslný. Přesnější překlad by vypadal takto: "…slávy našeho velikého
Eloaha a našeho Spasitele, Yahushui Pomazaného." Neexistuje důvod, proč se
domnívat, že tito dva jsou jedna a tatáž bytost. Tento text nepředstavuje
"jasně" Krista jako Eloaha.
2. Jan 1,1: "Na počátku
bylo Slovo, to Slovo bylo u Elohima, to Slovo byl Elohim." Naším cílem
není zde vysvětlit, co tento text skutečně znamená, ale demonstrovat, že
zřetelně neprezentuje Yahushuu jako Eloaha/Elohima. Prvním bodem je, že
existuje problém pochopit, že na jedné straně bylo to Slovo u Elohima a na
straně druhé bylo Elohim. První výrok uvádí rozdíl mezi tím Slovem a Elohimem
(protože to první je s tím druhým), zatímco druhý výrok uvádí, že jsou jedno a
totéž. A proto ta věta takto nedává smysl. Dává to však smysl, pokud si
uvědomíme, že slovo theos v řečtině je rovno hebrejskému slovu Elohim. Elohim
může znamenat "Bůh, bohové, bůh, soudce, vysoce postavený jedinec, a
dokonce i anděl." To první "Slovo" odkazuje na Yahuwaha, zatímco
to druhé "Slovo" odkazuje na jinou entitu. Reference na jinou entitu
jasně představuje, že to Slovo není Eloah, se kterým to Slovo je. Vskutku
někteří učenci poukazují na to, že lepší překlad vypadá takto: "a to Slovo
bylo nějaký eloah." I toto mi připadá poněkud vynucené. Jedna z dalších
alternativ by měla být pravděpodobně zvolena. V každém případě tento text
nepředstavuje jasně Krista jako Eloaha Všemohoucího.
Tvrzení se opírá o text Jan 1,14: "A Slovo stalo
se tělem." Pokud by to mělo znamenat, že Všemohoucí Yahuwah se stal tělem,
nebo se inkarnoval jako lidská bytost, pak by to znamenalo změnu podstaty
Yahuwaha, což je logicky i biblicky nepřijatelné. Všimni si, že tento text
neříká, že Yahushua je Yahuwah.
3.Židům
1,8: "O Synovi však: Tvůj trůn, Elohime, je na věky věků…" Toto je
jedna ze série citací Starého Zákona. První citace – Žalm 2,7 (Židům 1,5a),
byla původně vyslovena Davidem. Druhá – 2. Samuelova 7,14 (Židům 1,5b), byla
také vyslovena Davidem ohledně jeho "semena", primárně Šalomouna, ale
nepochybně i sekundárně a prorocky Mesiáše. Třetí citace (Židům 1,6) pochází z
nebiblické židovské tradice, která se objevuje i v Koránu: "Ať se mu
pokloní všichni andělé Yahuwaha!" Osoba primárně uvedena v originální
tradici je Adam, kterému se mají andělé klanět. Slovo "klanět" v
hebrejštině odkazuje na pokleknutí, pokoření se před vysoce postavenou
osobností jako je například král. Pak přichází Žalm 45,6.7, text citovaný
McDowellem z Židům 1,8. Tento text byl původně součástí královského svatebního
obřadu. Slovo "Elohim", překládané jako "Bůh", je aplikováno
na krále. Jako takové by mělo být pravděpodobně raději přeloženo jako
"soudce" nebo "vysoce postavená osoba". To je obzvláště
zjevné ze skutečnosti, že Eloah Všemohoucí je uveden v Žalmu 45,7 jako odlišná
bytost (entita). Citace v Židům představuje Yahushuu jako nadřazeného andělům,
ne protože je Eloah Všemohoucí, ale protože je dědicem Davidova mesiánského
zaslíbení v Žalmu 45,6. Pokud by znamenalo, že Kristus je Eloah Všemohoucí, pak
by Jím byli i všichni králové, kterým se tento Žalm zpíval při jejich svatbách.
McDowell se neodvolává na Židům 1,10, což je ve
skutečnosti jediný verš používaný k prokázání Trinity, který si vyžaduje
pečlivý průzkum. Citace je z Žalmu 102,25-27. To je jediný z originálních citací, která byla
původně směrována k Yahuwahovi samotnému.
Nejprve si musíme uvědomit, že citace není směrovaná k
Yahushuovi v Židům, ale je pokračováním vyjádření v Židům 1,8 "o"
Yahushuovi. To je rozdíl, než když se mluví "k" někomu jako v Židům
1,5. Tyto fráze nejsou proto řečeny
"k" Yahushuovi, ale "o" čili "ohledně" Yahushui.
Druhým bodem je to, že daný kontext má jasně za cíl
vyvýšit Yahushuu Pomazaného dokonce nad anděly. Všechny ty citace slouží tomuto
záměru. Odkazují na aspekty nebo události v životě Yahushui, které ho
představují nějakým způsobem nadřazeného andělům. Žalm 102 je posledním ze
série mučednických Žalmů. Jasným závěrem v této kapitole je, že po všech těch slavnostních
aspektech a událostech v Yahushuově životě, které jej představují jako
nadřazeného andělům, přichází nakonec jeho mučednická smrt. I toto ukazuje jeho
nadřazenost a uvádí do tématu druhé kapitoly Židům, kterým je ve skutečnosti
téma sebeobětování.
Pro ty z nás, kteří nejsou obeznámeni s liturgickým
používáním Žalmů, není toto vysvětlení ihned tak jasné. Ale pro Židy, pro které
byla tato slova napsána, nemohlo být nic přirozenějšího. Celé panorama
mučednické liturgie ihned zaplnilo židovskou mysl, když se setkala s těmito
slovy. Žádný lepší úvod k druhé kapitole nemohl být vymyšlen.
Není uvedeno, že Yahushua je Eloah. Nadřazenost
andělům neznamená nezbytně, že Yahushua je Eloah Všemohoucí. Kapitola hovoří o
všech možných superlativech, ale neuvádí, že Yahushua je Eloah. Dokonce i třetí
verš ukazuje jasný rozdíl mezi bytostí, kterou je Yahushua, a bytostí, kterou
je Eloah, zde popsán jako "Majestát na výsostech".
4.Římanům 9,5: "Jejich
jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Eloah, který je nade všemi, buď
pochválen na věky, amen." McDowell se zde opět domnívá, že slovo
"Eloah" je v apozici ke slovu "Kristus". Originální řečtina
nemá interpunkci. Slovo "amen" na konci dává větě větší smysl než jen
formální dobrořečení. V tomto případě je naprosto možné chápat božské požehnání
připojené na konec, aniž bychom se museli domnívat, že tento Eloah a dříve
zmíněný Kristus jsou jedna a tatáž bytost. Ani není absolutně jasné, zdali
fráze "který je nade všemi" patří ke Kristu, který ji předchází, nebo
k Eloahovi, který následuje po ní. Neexistuje teologický důvod, proč by to
nemohlo odkazovat na Krista. Pokud Yahuwah ustanovil Krista "nad
vším", pak to samo o sobě ukazuje, že Kristus, bytím příjemce božské
přízně, není Eloah sám (viz Filipským 2,9-11).
5.1. Janova 5,20: "A vímeť, že Syn Yahuwahův přišel, a dal
nám smysl, abychom poznali Toho Pravého, a jsmeť v tom Pravém, i v Synu jeho Yahushuovi
Pomazaném. Onť jest ten pravý Eloah a život věčný."
McDowell se domnívá, že slovo "Onť" odkazuje na Krista, který
předchází tomuto textu, a proto je Kristus pravý Eloah. Musíme si však vybrat
mezi dvěma možnými osobami v první části tohoto verše: Yahuwah a Kristus. Zcela
zřejmě je Yahuwah roven Yahuwahovi. Tento text jednoznačně neprezentuje Krista
jako Eloaha. O mnoho jasněji prezentuje Yahuwaha jako Eloaha a Krista jako
Krista.
Trinitariánské
tvrzení: "Bible
mu přisuzuje charakteristické rysy, které mohou být pravdivé jedině o
Yahuwahovi. Yahushua je prezentován jako sebe-existující (Jan 1,4; 14,6);
všudypřítomný (Matouš 28,20; 18,20); vševědoucí (Jan 4,16; 6,64; Matouš
17,22-27); všemohoucí (Zjevení 1,8; Lukáš 4,39-55; 7,14-15; Matouš 8,26-27); a
vlastnící věčný život (1. Janova 5,11. 12. 20; Jan 1,4)." McDowell 1973, 11.
Odpověď: Je pravda, že tyto charakteristiky absolutně náleží
jedině Yahuwahovi. Ale Yahuwah může a taky uděluje božské milosti lidským
bytostem poslaným, aby Ho reprezentovaly. Řeč textů, které McDowell uvádí,
indikují, že Yahushua obdržel tyto charakteristiky od Yahuwaha. Jakožto
příjemce nemůže být samotným Yahuwahem ze dvou důvodů: 1) Je nelogické si
myslet, že dárce i příjemce jsou oba Eloah; 2) Stát se příjemcem znamená
potřebu nebo závislost na dárci, což je charakteristikou, kterou nemůžeme
přiřadit Yahuwahovi.
Jan 1,4: "V něm život
byl, a život byl světlo lidí." V tomto bodě odkazuje
evangelium stále na "Slovo" před domnělou inkarnací. Nemůže být tedy
řeč o přímém odkazu k osobě Yahushui. Tento verš neuvádí, že Yahushua vlastnil
život v sobě samém bez Yahuwahovy intervence. Ani žádný jiný verš.
Jan 14,6: "Já jsem
cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne." Yahushua
zde tvrdí, že má monopol na přístup k Yahuwahovi. To však neznamená, že jeho
život je nezávislý na Yahuwahovi.
Matouš 28,20: "A aj, já s vámi jsem po
všecky dny, až do skonání světa." To není ve skutečnosti žádné tvrzení
všudypřítomnosti. Je to tvrzení bezprostředního a přímého přístupu pro věřící.
Toto tvrzení není odlišné, než tvrzení Židů o Eliáši nebo Muslimů o Enochovi
(Khidr). Není zde žádná implikace božství.
Matouš 18,20: "Nebo kdežkoli shromáždí
se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich." Ani toto
neznamená všudypřítomnost. Ve skutečnosti je to ještě omezenější než Matouš
28,20, protože zde je více podmínek: přítomnost nejméně dvou věřících, účel
shromáždění (pro bohoslužbu?), a vzývání jména Yahushui. Není zde žádná
implikace božství nebo dokonce všudypřítomnosti.
Jan 4,16 a 6,64 popisují znalost osobních
životů lidí a událostí minulých i budoucích, což normálně lidé neznají. Nicméně
takovéto poznání bylo normálně udělováno prorokům. Jsou-li Yahushuovi dány
atributy proroka, neznamená to, že je proto více Eloah než některý z ostatních
proroků, kteří obdrželi takovéto poznání od Eloaha. Matouš 17,22-27 je také
proroctví budoucích událostí. Není to tvrzení vševědoucnosti. Yahushua ve
skutečnosti popírá vševědoucnost: "O tom pak dni a hodině té žádný neví,
ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj." (Matouš 24,36)
Zjevení 1,8: "Jáť jsem Alfa
i Omega, počátek i konec, praví Yahuwah, Kterýž jest, a Kterýž byl, a Kterýž
přijíti má, ten Všemohoucí." Tento verš má údajně připisovat všemohoucnost
Yahushuovi kvůli toho slova "Všemohoucí". Avšak ten, kdo hovoří, není
identifikován jako Yahushua. Panuje domněnka, že to je Yahushua, protože se
odvozuje, že Yahushua byl ten původní hlas mluvící stejnými slovy ve Zjevení
1,11. Ale tato slova jsou citací z Izaiáše 41,4, kde je promlouvá Yahuwah sám.
Zjevení 1,8 říká, že tato slova jsou promluvená Yahuwahem. Slovo kyrios v
originální řečtině někdy odkazuje na Yahuwaha, někdy na Krista a někdy na formu
zdvořilého oslovení jiných lidských bytostí. V této situaci je nejlepší se
domnívat na základě kontextu, že promlouvajícím je Yahuwah Všemohoucí a ne
Yahushua Pomazaný.
Lukáš 4,39-55: V tomto příběhu má Yahushua
moc uzdravovat a autoritu nad ďábly, kteří nesou svědectví o tom, že on je
"Kristus, Syn Yahuwahův". Taková moc, udělena Yahuwahem, neobsahuje
všemohoucnost. Zahrnuje jedině Yahuwahem danou autoritu.
Lukáš 7,14.15: Tento příběh ukazuje, že
Yahushua měl moc vzkřísit mrtvého k životu. Není jediným prorokem zmíněným v
Bibli s takovou mocí od Yahuwaha. Takováto moc nedokazuje všemohoucnost.
Naznačuje Yahuwahem danou autoritu.
Matouš 8,26.27: Tento příběh o moci uklidnit
bouři je impresivní, nedokazuje to však, že by to bylo něco jiného než moc udělená
Yahushuovi od Yahuwaha. Nenaznačuje to všemohoucnost. Když dá Yahuwah někomu
takovou moc, nestává se člověk samotným Yahuwahem.
1. Janova 5,11. 12. 20: Tento text mluví o
tom, že neexistuje žádný jiný život mimo ten, který je dán Yahuwahem. Život,
který je dán Yahuwahem, i když je v Kristu, nenaznačuje, že Yahushua vlastní
věčný život takovým způsobem, že by ho to činilo Eloahem. Tento text to neuvádí
ani nenaznačuje.
Trinitariánské
tvrzení: "Yahushua přijímal uctívání jako Eloah (Matouš 14,33; 28,9) a někdy
dokonce vyžadoval být ctěn jako Eloah (Jan 5,23; porovnej Židům 1,6; Zjevení
5,8-14)." McDowell 1973, 12.
Odpověď: Uctívání elohima je v řečtině obecně vyjádřeno jinými
slovy než jak je to překládáno v Novém Zákoně. Řecké slovo překládáno jako
"ctít" v Novém Zákoně více méně zdůrazňuje klanící se postoj těla
zapojený při uctívání. Jako takové se liší od obecného užití řeckého slova,
které zahrnuje vzdávání cti skrze políbení nebo sklonění se k políbení ruky
nebo dokonce nohy. Tento druh uctívání v Řecku nebyl způsob uctívání Eloaha
nebo elohim [bohů], ale způsob
uctívání lidí ve vysokém postavení, ke kterým daný člověk vznáší svou žádost.
Uctívání elohim v Řecku je obecně vyjádřeno jinými slovy. Většina textů v Novém
Zákoně buď jasně odkazují na uctívání Yahuwaha nebo mluví o poněkud nejasném
aktu vzdání úcty.
Některé
texty jednoznačně ukazují, že se nejedná o uctívání božstva. Jeden takový
příklad je v Matouši 9,18: "A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno
přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela…." Tento
způsob úcty z úst knížete nebylo zcela určitě uctívání Yahushui jako Eloaha.
Slovníky řečtiny Nového Zákona vytvořené dokonce trinitariánskými učenci
rozeznávají rozmanitost používání tohoto slova. I Matouš 2,2. 8. 11; 20,20;
Lukáš 4,7; 24,52 jsou považovány lexikonem Harper and Row’s Analytical Greek
Lexicon za příklady slova, ve kterém se nejedná o uctívání božstva. Hranice
mezi těmito dvěma významy je proto často rozhodnuta vírou čtenáře a jako taková
nemůže být brána jako důkaz pro Yahushuovo božství.
Trinitariánské
tvrzení: Pavel "uznal Beránka Yahuwahova
(Yahushuu) za Eloaha, když řekl: ‚Buďtež
tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy,
abyste pásli církev Yahuwahovu, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.‘ (Skutky
20,28)." McDowell 1973, 12.
Odpověď: Originální řecký text neříká
"svou vlastní krví", ale doslovně "s krví Svého vlastního."
Tento verš neříká přímo, kdo ten "Jeho vlastní" je, ale můžeme se
bezpečně domnívat, že je myšlen Kristus. Přirovnávat Krista s Eloahem v tomto
verši znamená opět vrhnout se k nepodloženým závěrům.
Trinitariánské
tvrzení: "Poté, co se ho Kristus zeptal, kým je,
vyznal Petr: ‚Ty jsi Kristus, Syn
živého Eloaha.‘ (Matouš 16,16)." McDowell 1973, 12. Stejná věc se probírá
na následující straně ohledně textu Jan 11,27 a Jan 1,49, kde je použita fráze
"Syn Eloaha".
Odpověď: Výraz "Syn Eloaha"
nedokazuje božství Yahushuovo o nic více než u někoho, komu je dána "moc
stát se dětmi Yahuwaha". Je-li Yahushua syn Yahuwaha, pak to definitivně
ukazuje, že on není samotný Yahuwah. Někdo nemůže být obojí: otec a zároveň samotný
syn. Je-li Yahushua syn Yahuwahův, pak zajisté není Yahuwah. Křesťané používají
argument "druhu", jenž je protichůdný k argumentu "být v řádu",
aby ukázali, že jelikož Otec je druhu "Eloah", stejně tak i Syn. Klam
tohoto názoru je ten, že Bible neprezentuje nějaký druh Eloah, ale jen jednoho,
který je Eloah. Slovo "syn" znamená v Bibli mnohem více než jen
biologického potomka. Argument stejného druhu se domnívá, že Yahushua je
biologický potomek Yahuwaha. To však není skutečné křesťanské učení. Křesťanské učení samotné, ať už je jakékoliv,
není v této věci doslovné. Žádný křesťan nevěří, že Yahushua je doslovný,
biologický syn Yahuwaha. Tradiční křesťanské učení říká, že Yahushuova matka
byla panna. Kdyby byl Yahuwah biologickým otcem Yahushui, pak by Marie nemohla
být panna. Musí být tedy zvolen jeden z metaforických významů tohoto slova.
Dobrý příklad je v 1. Samuelova 2,12: "Synové pak Elí byli synové Beliala,
neznali Yahuwaha." (KJV) Zde je slovo "syn" použito nejprve
doslovně a potom metaforicky. Biblická poznámka říká, že syn Belialův je
bezbožník. Verš sám pokračuje a vysvětluje, že "neznali Yahuwaha".
Yahushua – "Syn" Yahuwahův – je podle stejného měřítka protikladem,
to znamená spravedlivý muž, ten, který znal Yahuwaha. Zajisté má Bible na mysli
tímto výrazem více než jen toto. A sice také být zaslíbeným Mesiášem. Ale být
zaslíbeným Mesiášem ještě neznamená, že Yahushua je Yahuwah. Zahrnuje to jen
fakt, že je Kristus. Nicméně je Yahushua nazván Yahuwahovým inkarnovaným
Slovem, které doslovně vyšlo od Yahuwaha. Takto může být nazván jediným
zplozeným (jednorozeným) synem Yahuwaha, protože žádná jiný bytost není v
takovém vztahu s Yahuwahem.
Na druhou stranu si
musíme pamatovat, že Biblická fráze "Syn Yahuwaha" není limitovaná
jen na Yahushuu. Viz příklad v Genesis 6,2 a Jób 1,6. Samo o sobě to nemůže
dokazovat božství.
Trinitariánské
tvrzení: "Když byl Štěpán kamenován, volal k
Yahuwahovi a řekl: Pane Yahushuo, přijmi mého ducha! (viz Skutky 7,59)" McDowell 1973, 13.
Odpověď: Trinitariánské tvrzení se zde
může opírat o použití slova "Pane". I když je slovo Pane často
použito v Bibli v souvislosti s Yahuwahem, není vůbec omezeno jen na takovéto
používání. Je aplikováno na Yahushuu ve smyslu "pan, mistr", stejně
tak jako pro mnohé další lidi při zdvořilém oslovení. Z tohoto textu je jasné,
že slovem "Pane" je zde osloven Yahushua, ale toto slovo nedokazuje
božství.
Tvrzení
se ale může týkat Štěpánova činu, kdy v této situaci volá k Yahushuovi a tím
naznačuje jeho božství. Autor tvrzení neujasňuje, co zde považuje za důkaz, že
Yahushua je také Yahuwah. Když zvážíme skutečnou víru Štěpána v to, že Yahushua
byl ukřižován, vzkříšen a vystoupil do nebe, je celkem pochopitelné, že by mohl
doufat, že Yahushua přijme jeho ducha. Tato naděj však nedokazuje božství. Jen
uznává vzkříšení a vstoupení do nebe. Víra v Yahushuovo nanebevstoupení a Druhý
příchod nedokazuje víru v jeho božství. Výjimečné události nebo schopnosti
automaticky nedokazují božství.
Odpověď: Autor tvrzení se zjevně domnívá,
že být Synem Yahuwaha v případu Yahushui dokazuje Jeho božství. Při jiných
situacích se tak nedomnívá, což je rozporuplné. Buď jsou všichni Synové
Yahuwahovi božského původu nebo nejsou.
Trinitariánské
tvrzení: "I odpověděl Tomáš a řekl jemu: ‚Pán můj a Eloah můj.‘ Dí jemu Ježíš: ‚Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi.
Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.‘ (Jan 20,26-29). Yahushua přijal
Tomášovo uznání jeho jako Eloaha." McDowell 1973, 14.
Odpověď: Toto tvrzení, podobně jako mnoho
předchozích, je ve skutečnosti založeno na nepochopení Bible, protože autor
tvrzení se odvolává na překlad. Mnoho obtíží by bylo odstraněno, kdyby
křesťané, podobně jako Židé a Muslimové, tiskli své svaté knihy včetně originálního
textu. Přívrženci těchto náboženství jsou si přinejmenším vědomi toho, že to,
co čtou v angličtině, není autoritativní. Je to pouze omylný překlad. Řecký
text fráze "Pán můj a Eloah můj!" užívá nominativní formu u obou:
"Pán" i "Eloah". Protože jsou obojí oslovení od druhého
skloňování singulární, existuje v řečtině vokativ, který je zcela odlišné
formy. Pokud tedy slova směřují k člověku, ke kterému se mluví, pak by měly být
ve vokativu. Pokud slova náleží někomu jinému, než se kterým se mluví, mělo by
jít o případ nominativní. Zde se jedná o nominativ, ne vokativ. Proto to
poukazuje na to, že slova patří jiné osobě, než ke kterému Tomáš mluví.
Promluvena jsou k Yahushuovi. Pak tedy smíme vědět, že Yahushua není ten
"Pán" a "Eloah", o kterém Tomáš mluví. Pokud se člověk, na
kterého voláte "Ach, můj Pane!", díky tomu stává Eloahem, pak se
obávám, že musí existovat tisíce dalších lidí, kteří se dožadují božství. Toto
Tomášovo zvolání zjevuje jeho nově nabytou víru ve vzkříšení Yahushui. To byla
ta věc, o které pochyboval. Nešlo nikdy o otázku, zdali je Yahushua Eloah nebo
ne. Šlo jen o otázku, je-li naživu nebo není. To je to, o čem Tomáš pochyboval,
to je to, co Tomáš viděl na vlastní oči a cítil na svých rukou. A to je to, co
ti, kteří neviděli Yahushuu, stále věřili. Žádné požehnání nespočívá v tom,
pokud někdo věří něčemu jinému (jako že Yahushua je Eloah). Požehnání je zde
jedině pro ty, kteří věří, že Yahushua žije. Yahushua nepřijal Tomášovo uznání
jeho za Eloaha, protože Tomáš ho nikdy neuznal za Eloaha. Tomáš ho uznal za
živého.
Nicméně se může
náhodou stát, že řečtina zamění vokativ za nominativ. Pisatel může zapomenout,
že v druhém pádu mužských podstatných jmen je vokativní forma. Dejme tomu, že
to tak je, a že Tomáš volá k Yahushuovi "Můj Pane a můj Eloahu."
Kdyby tomu tak bylo, neznamenalo by to ještě jednoznačně, že Yahushua je Eloah
Všemohoucí. Slovo kyrios neboli Pán (Mistr) je použito v Bibli ve spojení s
Yahuwahem Všemohoucím, ale také u několika lidských bytostí. Slovo theos často
překládá slovo Elohim a jeden z mnoha hebrejských významů slova mohl proniknout
i do novozákonní řečtiny. Dobrým příkladem této možnosti je text Jan 10,34-36.
Trinitariánské
tvrzení: Jan 5,16-18: "Židé nenazývali Yahuwaha ‚můj Otec‘. Pokud ano, pak by oprávnili výrok
s ‚v nebi‘. Yahushua se však choval jinak. Učinil výrok, který si Židé nemohli
špatně vysvětlit, když nazval Yahuwaha ‚můj Otec‘. Yahushua taky uvedl, že
zatímco Yahuwah pracoval, on jako Syn také pracoval. Opět Židé pochopili význam
prohlášení, že byl Yahuwahův Syn. V důsledku tohoto výroku vzrostla nenávist
Židů. I když ho chtěli hlavně pronásledovat, začali si přát ho i zabít." McDowell
1973, 16.
Odpověď: Trinitariánským tvrzením je, že
Yahushua musel být Yahuwah, protože ho z toho někteří lidé obvinili. Dále to
nepokračuje. Je velmi možné, že tito lidé, kteří dle slov McDowella "ho
chtěli hlavně pronásledovat", využili každé příležitosti, aby překroutili,
co Yahushua řekl. Tento scénář zná každý. Nepřátelství se projevuje ve slovní
argumentaci tím, že lidé nesprávně vykládají slova svých oponentů. Zajisté
nemohou být takováto obvinění brána vážně. Yahushua sám nestojí a nepřijímá
toto obvinění, které přišlo více než jednou. V Janovi 10,33-36 to Yahushua uvádí
na pravou míru. Tváří v tvář nespravedlivému obvinění, že ze sebe dělá
Yahuwaha, odpovídá: "Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl:
Bohové (elohim) jste. Poněvadž ty nazval
bohy (elohim), k nimžto řeč Yahuwahova stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo, kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a
poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Yahuwahův jsem?"
Zde
Yahushua vysvětluje, že nazvat sebe "Elohim" by ve skutečnosti nebylo
rouháním, protože pro to existuje Biblická precedence aplikovaná na všechny
lidi. Zadruhé poukazuje na to, že ani žádné takové tvrzení neprohlásil, které
proti němu vznášejí, ale že se prohlásil jen za "Syna Yahuwahova". Když
zmínil tento rozdíl, popřel tím Yahushua to, že by výraz "Syn
Yahuwahův" znamenal božství. Definoval, co znamená být "Syn
Yahuwahův": 1) být posvěcen Yahuwahem, a 2) být poslán na tento svět.
Faktem
je, že lidé mohli a také nepochopili Yahushuovy výroky. Úmyslně jim nerozuměli.
Yahushua jim objasnil, že může být nazýván "Syn Yahuwahův", protože
ho Yahuwah posvětil a poslal na tento svět. Pokud je osobností, kterou Yahuwah
posvětil a poslal, pak není samotný Yahuwah.
Trinitariánské
tvrzení: "Nejenže Yahushua tvrdil, že je roven
Yahuwahovi coby svému Otci, ale tvrdil také, že je jedno s Otcem… ‚Já a můj Otec jsme jedno.‘ (Jan 10,30)" McDowell 1973, 16.
Odpověď: Opět nepochopení nepřátelských
posluchačů je bráno jako důkaz, že Yahushua tvrdil, že je Yahuwah. Ale v Janovi
17,11. 21-23 se Yahushua modlí, aby jeho následovníci mohli být taky jedno, tak
jako "my jsme". Pokud tedy jednota Yahushui a Otce znamená Yahushuovo
božství, pak by měli zcela stejným způsobem mít božství i jeho následovníci.
Místo tří osob v "Božstvu" máme nyní milióny, možná miliardy?
Existuje mnoho způsobů, jak být jedno: v záměru, ve vůli, v motivu, v akci, v
mnoha způsobech, a přesto nebýt jedno v podstatě a jako bytost. Nejvážnější ale
je, že toto neospravedlněné pochopení Yahushuových slov v Janovi 10,30 je v
rozporu s jasným významem Yahushuových slov v Janovi 17,3, kde je Otec
představen jako jediný pravý Eloah.
Trinitariánské
tvrzení: "Yahushua neustále mluvil o sobě jako o
tom, který je jedno v podstatě a přirozenosti s Yahuwahem. Otevřeně tvrdil: ‚Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.‘
(Jan 8,19); ‚A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.‘ (Jan 12,45); ‚Aby
všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž
ho poslal.‘ (Jan 5,23); atd. Tyto odkazy zajisté ukazují, že Yahushua považoval
sám sebe za více než jen člověka, spíše rovného s Yahuwahem." McDowell
1973, 17.
Odpověď: V žádném z těchto textů Yahushua
netvrdí, že je jedno s Otcem v podstatě a přirozenosti. Tvrdí, že byl posvěcen
a poslán Yahuwahem. Takto reprezentuje Yahuwaha svým posluchačům. Kdyby ho
znali a naslouchali mu, poznali by Yahuwaha. Je pravda, že nenávidět a nectít
posla Yahuwahova znamená projevovat nenávist a neúctu Yahuwahovi samotnému.
Yahushua zajisté viděl sebe jako více než jen člověka. Ale neviděl sebe jako
rovného Yahuwahovi. Nikdy to netvrdil. Jeho tvrzení jsou stejná jako tvrzení
Shiitských Imámů. Yahushua tvrdí, že reprezentuje Yahuwaha před lidmi a proto
si zaslouží naprostou oddanost a poslušnost. Netvrdí však, že je Yahuwah.
Trinitariánské
tvrzení: "Yahushua tvrdil, že je schopen
odpouštět hříchy…. (Marek 2,5; viz také Lukáš 7,48-50). Dle židovského zákona
to bylo něco, co mohl dělat jedině Yahuwah; Izaiáš 43,25 omezuje toto
neodvolatelné právo jedině na Yahuwaha." McDowell 1973, 18.
Odpověď: Je pravda, že Yahushua tvrdil, že
je schopen odpouštět hříchy. Je také pravda, že židovský zákon omezoval tuto
moc jedině pro Yahuwaha, obzvláště z pohledu Izaiáše 43,25. Třetí alternativou
je, že Yahushua tvrdí, že je autoritativní zástupce Yahuwaha před lidmi a jako
takový je schopen reprezentovat ty moci, se kterými ho Yahuwah pověřil (viz Jan
5,19). Má moc odpouštět hřích i uzdravovat, tato moc je mu propůjčena
Yahuwahem. Byla to moc Yahuwahova, která uzdravovala, stejně jako odpouštěla
hřích skrze slovo Kristovo. Není zde žádné tvrzení, že by byl Yahuwahem,
navzdory tvrzení některých lidí.
Trinitariánské
tvrzení: "Také v evangeliu Marka máme Yahushuův
výslech (14,60-64). Tyto soudní procesy jsou jedny z nejjasnějších odkazů na
Yahushuovo božství." McDowell
1973, 20.
Odpověď: Pokus hodnostářů odsoudit Yahushuu z rouhačství neprokazuje
Yahushuovo tvrzení vlastního božství. Yahushua jasně potvrdil své mesiášství:
jeho tvrzením bylo, že je zaslíbený a poslaný Mesiáš. Netvrdil, že je Yahuwah.
Existuje více než dvě alternativy, že se Yahushua dopustil rouhačství nebo že
byl vskutku Yahuwah Eloah. Třetí alternativou je jeho tvrzení, že reprezentuje
Yahuwaha před světem, neboli že je přesným obrazem Yahuwaha, Slovo učiněné
tělem, použijeme-li Biblický slovník. Takto jedině zastával striktní
monoteismus (jednobožství) a nikdy netvrdil, že je Yahuwah.
Trinitariánské
tvrzení: "Biblický důkaz podporující náš postoj
ukazuje, že počáteční odkazy spojené s Yahuwahem jsou ve formě množného čísla:
Genesis 1,26: ‚Učiňme člověka k
obrazu našemu.‘ Genesis 3,22: ‚Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás.‘
Genesis 11,7: ‚Protož sstupme.‘ " Ralph Larson, Water As A Flood, in Land
Marks February 1994, 16.
Odpověď: Je pravda, že existuje několik textů představujících
Yahuwaha v první osobě v množném čísle, většinou ve formě "Let’s." Ale
obecně v tisících příkladů uvádí Bible Yahuwaha v jednotném čísle. Toto použití
množného čísla jen stěží potvrzuje nauku o Svaté trojici (trinity). Pokud by
toto množné číslo něco podporovalo, pak je to polyteismus.
Genesis 1,26 používá třetí osobu mužského
jednotného čísla ohledně Yahuwaha. Kdyby každý člověk na světě, který kdy řekl
"Pojďme se na to podívat" byl proto trinity (trojjediný), pak by
tento text mohl být použit jako důkaz pro trojjediného Yahuwaha.
Slova
v Genesis 3,22 a 11,7 jsou Yahuwahem adresovaná nebeským posluchačům. Genesis
3,22 napovídá, že se může jednat o anděly. Existují jeden nebo dva podobné
odkazy v množném čísle, které Ralph Larson nezmínil.
Trinitariánské
tvrzení: "V Izaiáši 48, Ten, který se
identifikuje sám jako Vykupitel a První a Poslední (porovnej s Zjevení 1,11),
říká ve verši 16: Yahuwah Eloah
poslal mne [Vykupitele] a duch jeho.’" Ralph Larson, Water As A Flood, in
Land Marks February 1994, 16.
Odpověď: Autor tvrzení z toho odvozuje, že zmíňka tří postav
naznačuje božskou svatou trojici (trinity). Toto je známo jako eisegesis: čtení
svých vlastních představ v nějakém textu. Zaprvé, Vykupitel, o kterém je zde
řeč, je definován ve verši 17 jako sám Yahuwah. Proto to nemůže být ten
"mne" z verše 16, protože Yahuwah poslal "mne". Yahuwah a
"mne" jsou dvě odlišné postavy, a tím Vykupitelem je Yahuwah, ne ten
"mne". V Izaiáši, stejně jako u některých jiných proroků je někdy
složité rozlišit Yahuwahovu přímou citaci a vlastní odkaz proroka v první
osobě, což může vést ke zmatku.
Zůstává nám tedy
Yahuwah a Jeho Duch posílající lidskou postavu, ne Vykupitele. Yahuwah a Duch
Svatý zde nejsou uvedeni jako odlišné osoby v božské Trinity (Svaté trojici).
Použití spojení "a" neznamená nezbytně, že se jedná o dvě entity, a
pokud by tomu tak bylo, pak by to ještě neznamenalo, že Duch Svatý byl stejně
rovnou božskou osobou.
Trinitariánské
tvrzení: "V Efezským 3,14 Pavel zmiňuje Otce a
Pána Yahushuu Pomazaného, a ve verši 16 přidává odkaz na Ducha." Ralph Larson, Water As A Flood, in Land Marks
February 1994, 16.
Odpověď: Zmíňka těchto
tří neznamená důkaz božské trinity, ani Yahushuovo božství, ani že Duch
Yahuwahův je odlišná osoba.
Trinitariánské
tvrzení: "Někteří mohou v tomto bodě odpovědět,
že nezpochybňují představu tří osob, ale jen popírají to, že Kristus vždy
existoval současně s Otcem v plnosti a rovnosti s Ním. V této otázce nám mohou
pomoci Biblické texty jako jsou tyto: ‚Nebo v Něm [v Kristu] přebývá
všecka plnost Božství tělesně.‘ (Koloským 2,9).
‚Způsobem bytí byl roven Eloahovi, a přece na své rovnosti nelpěl.‘
(Filipským 2,6)." Ralph Larson, Water As A Flood, in Land Marks February
1994, 16.
Odpověď: Autor zvolil
dva texty, aby demonstroval Yahushuovu rovnost s Yahuwahem. První byl napsán
Koloským, aby rozehnal blud, o kterém víme jen tolik, že používal terminologii
podobnou v gnostických spekulacích, jako jsou pleroma nebo plnost. Použití
tohoto slova označuje oblast kacířství, které se apoštol snaží nahradit vírou v
Krista. Tento název nepopisuje přirozenost Kristovu jako takovou. Když však
zvážíme, že Yahushua je "přesný obraz Yahuwaha", neboli božský důkaz,
mohla by být takováto terminologie dobře použita i na něj v jeho úloze zjevit
Yahuwaha lidstvu. To opět nedokazuje, že je sám roven Yahuwahovi.
Text ve Filipským
představuje Yahushuovu pokoru jako příklad k následování. Jako vedlejší
záležitost zmiňuje to, že má "formu Eloaha". To se opět jeví jako
odkaz na Kristovu úlohu coby božského důkazu. Tento výraz neznamená, že se
Yahuwah zjevil v nějaké formě, ale že existuje nějaká forma, kterou Yahuwah
vlastní. Není zde žádný náznak, že Yahuwah sám se zjevuje v nějaké formě. K
Yahuwahovi nemůžeme už z jeho definice přidat nějaké omezení.
Výraz v tomto textu
"roven" je špatný překlad řeckého slova znamenajícího
"podoben". Zde jsme opět konfrontováni s Kristovou úlohou coby
dokonalého božského důkazu nebo svědectví Yahuwahovy existence a vlastností.
Není zde naznačena rovnost s Yahuwahem. Učinit nějakou jinou bytost rovnocennou
s Yahuwahem znamená provinit se polyteismem.
Trinitariánské
tvrzení: "Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine
vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný, Rádce, Udatný El, věčný Otec, Princ
pokoje." (viz Izaiáš 9,6)
Odpověď: Argument z Izaiáše 9,6 je ten, že zde popsané
dítě je zaslíbený Mesiáš, jehož mnohá jména naznačují jeho božství. Problém
spočívá v překladu. Hebrejský větný pořádek se všeobecně skládá, jako i v tomto
případě, postupně ze slovesa, subjektu a objektu. Jiný překlad by tedy zněl
takto: "Divuplný, Rádce, Udatný El, večný Otec mu dá jméno Princ
Pokoje." I když však akceptujeme anglický překlad krále Jakuba (KJV),
skutečnost, že něčí jméno znamená Mocný El, ještě neznamená, že tato osoba je
samotný Yahuwah. V hebrejských Písmech je mnoho takových jmen. I jméno Izaiáš
je jedno z nich. Je to jméno Yeshayahu, které znamená "Yahuwah Který
Zachraňuje". Pokud jméno přidělené Yahushuovi dokazuje, že Yahushua je
Yahuwah Všemohoucí, pak v souladu s touto zásadou musí i jméno Izaiáše znamenat
totéž pro Izaiáše. Potom i mnozí další s podobnými jmény v hebrejských Písmech
musí být považováni za Yahuwaha Všemohoucího.
Upřímně řečeno, v
Bibli jsou texty, jak jsme viděli, které mohou být považovány za základ nauky o
trinity (svaté trojici). Neexistují však žádné texty, které to jasně dokazují. Je
historickou skutečností, že myšlenka jediného Eloaha existujícího ve třech
osobách vznikla mimo Biblickou tradici. Bible prezentuje Yahuwaha jako jediného.
Existují čtyři hlavní důvody, proč odmítáme
nauku o Svaté trojici (Trinity). První důvod
je ten, že Trinity popírá doslovné synovství Yahushui. Bez přijetí
doslovného synovství Yahushui nikdy jako hříšníci dostatečně nedoceníme
nekonečné riziko a oběť, kterou náš milující Otec podstoupil, když skutečně dal
Svého jediného zplozeného syna, aby se inkarnoval (vtělil) a zemřel za nás.
Vybízíme tě, abys zbožně a přemítavě zvážil níže uvedené citáty a sám pro sebe
viděl neslučitelná fakta: co skutečně bylo v sázce pro tvé spasení a co je na
druhou stranu hlásáno skrze nauku o Svaté trojici (Trinity). Když si začneme
uvědomovat realitu rizika, které podstoupil náš Milující Otec, když obětoval
Svého jednorozeného Syna, aby nás zachránil, tehdy a jen tehdy budeš připraven
chápat naší nenávist vůči tomuto ďábelskému učení: Trinity skutečně představuje
Satanův největší přímý útok na Otce a Jeho jednorozeného Syna:
Mnozí
tvrdí, že je nemožné, aby [Yahushua] podlehl pokušení. Pak by se ale nemohl
octnout v postavení Adamově a nebyl by
mohl zvítězit tam, kde Adam padl. Kdybychom my museli na kterémkoli poli
podstupovat těžší zápas, než jaký podstoupil [Yahushua], pak by nám nemohl
přispět ku pomoci. Náš Spasitel však vzal na sebe lidskou přirozenost se všemi
jejími sklony. Přijal přirozenost člověka, se
všemi svými slabostmi. Nemusíme snášet nic, čemu nebyl vystaven on. {Desire
of Ages, p. 117.2}
Pro
čest a slávu [Yahuwahovu], Jeho milovaný Syn–Jistota, Zástupce–byl vydán a
sestoupil do vězení hrobu. Nová hrobka Ho uzavřela ve svých skalnatých
komorách. Kdyby jediný hřích
poskvrnil Jeho charakter, kámen by nikdy nebyl odvalen od dveří do Jeho
skalnaté komory a svět by zanikl i se svou tíhou viny. Ale bylo to jen
na chvíli, co se božský Přemožitel zdál být poražen. Had mu pohmoždil patu, ale
[Yahushua] nemohl být držen smrtí. Kámen byl odvalen. [Pán Yahushua] vyšel ze
Svého vězení jako vítězný, majestátní přemožitel a prohlásil nad pronajatou
hrobkou Josefa: "Já jsem vzkříšení a život" (Jan 11,25). — Ms. 81,
1893, p. 11. (Diary entry for Sunday, July 2, 1893, Wellington, New Zealand.)
Druhý důvod, proč my ve WLC odmítáme nauku o Trinity, je ten, že
tato nauka popírá skutečnou smrt Yahushui na kříži. Je-li Yahushua absolutně
stejný s tím, "Kterýž sám má nesmrtelnost, a přebývá v světle
nepřistupitelném" (1. Timoteovi 6,15.16), který absolutně nemůže zemřít,
pak Yahushua ve skutečnosti nezemřel, ale pokračoval v životě na nějaké tajemné
úrovni, zatímco vypadal jako mrtvý. Takto by byla všechna naše prohlášení o
smrti a vzkříšení Yahushui pouhou marností a klamem.
Satan
lítě dotíral na srdce [Yahushuovo] svým pokušením. Spasitel nemohl vidět, co je
za branou hrobu. Nebyla mu poskytnuta naděje, že vyjde z hrobu jako vítěz nebo
že Otec přijme jeho oběť. Obával se, že hřích je [Yahuwahovi] tak odporný, že zůstane od něho odloučen na věky.
[Yahushua] prožíval úzkost, kterou pocítí hříšník, až se milost přestane
přimlouvat za hříšné lidstvo. Tento pocit hříchu, který na něho jako na
zástupce člověka přivodil Otcův hněv, učinil kalich, který pil, tak trpký a
zlomil srdce Syna [Yahuwahova]. {Desire of Ages, p. 753}
Třetí důvod pro zavržení Trinity je ten, že tato nauka dělá z
Ducha Svatého rovnoprávnou osobu, která je odlišná od Yahushui. Nauka o Svaté
trojici popírá, že Yahushua Sám je ten Utěšitel. Bible však předkládá Ducha
Svatého jako formu oslavené manifestace Yahushui po Jeho nanebevstoupení, které
mu umožnilo navrátit se zpět, aby byl se Svými následovníky a dokončil Své
poslání, které začal na kříži.
Když
popisoval Svým učedníkům dílo Ducha Svatého, snažil se je [Yahushua] inspirovat
radostí a nadějí, které inspirovaly Jeho vlastní srdce. Radoval se kvůli
překypující pomoci, kterou poskytl pro Svou ekklesia. Duch Svatý byl tím
nejvyšším ze všech darů, který mohl vyprosit od Svého Otce pro vyvýšení Jeho
lidu. Duch měl být dán jako regenerující činitel a bez toho by [Yahushuova]
oběť byla marná. Moc zla sílila po staletí a lidské poddávání se tomuto
satanskému zajetí bylo udivující. Hříchu mohlo být oddoláváno jedině skrze
možnou činnost třetí osoby Božství, která by přišla s nemodifikovanou
energií, ale v plnosti boží moci. Je to ten Duch, který činí efektivním, co
bylo zpracováno Vykupitelem světa. Skrze
Ducha se srdce stává čistým. Skrze
Ducha se věřící stává podílníkem božské přirozenosti. [Yahushua] dal Svého
Ducha jako boží moc k překonání všech dědičných a vypěstovaných sklonů ke zlu a
ke vtištění Svého vlastního charakteru na Svou [ekklesia]. {Desire of
Ages, p. 671}
Lidské
nezabírá místo božského, ani božské místo lidského. To je tajemství zbožnosti.
Tato dvě vyjádření "lidské" a "božské" byly v [Yahushuovi]
úzce a neoddělitelně jedno, a přesto měly odlišnou individualitu. I když se [Yahushua]
sám pokořil a stal se člověkem, Božská přirozenost byla Jeho vlastní. Božství
nemohlo být ztraceno, dokud zůstával věrný a pravý. {5Bible Commentary 1129.3}
Čtvrtý důvod, proč World’s Last Chance odmítá Trinity, je to, že
ničí pravdu o svatyni. Pro Trinitariána nedává smysl věřit ve Vyšetřující Soud, který probíhá v nebeské Svatyni. Jak mohou rovnocenné entity prosit jedna
druhou? Je-li Eloah Otec a Eloah Syn rovnocenní v každém smyslu slova, na jaké
bázi Eloah Syn prosí Eloaha Otce?
Toto jsou hlavní důvody, proč odmítáme nauku o Svaté
trojici (Trinity). Prosíme Jeho lid, aby se zaobíral tímto nanejvýš důležitým
tématem. Jak se můžeme vázat k našemu nebeskému Otci skrze takové ďábelské
učení? To je otázka, kterou si musí každý sám položit a najít na ni odpověď.
„Znamení proroka Jonáše“
zahrnuje daleko více, než si mnozí lidé uvědomují. Pečlivé studium Písma
odhaluje, že ony „tři dny a tři
noci„, které Spasitel strávil v „srdci země„, začaly v Getsemane, té noci, kdy byl zrazen.
Děti studovaly příběh Jonáše v biblické výuce. Paní Fredericková požádala
třídu druháčků, aby namalovali obrázek o Jonáši. Většina dětí namalovala Jonáše
ve vodě s rybou nebo jak je uvnitř veleryby. Několik z nich namalovalo, jak se
Jonáš modlí uvnitř ryby. Když se paní Fredericková podívala na obrázek Jenifer,
neměla ponětí, co by to mělo být. Uvnitř velkého trojúhelníku byly tři postýlky
a tři smějící se sluníčka nad otcem a malých chlapcem, kteří se drželi za ruce.
Většina trojúhelníku byla vybarvena hnědou pastelkou. Napříč vrcholem byla
zelená tráva. Pod trávou byly pečlivě namalovány malé kořínky. „Jenifer,
ty jsi měla přece namalovat nějaký obrázek o Jonáši, ale já ho nikde na tvém
obrázku nevidím? Nepochopila jsi zadání úkolu?“ „Pochopila, paní Fredericková!
Vidíte? Toto je znamení Jonášovo: syn člověka je v zemi po tři dny a tři noci.
Vidíte toho malého chlapce? On je ten syn. Ty postýlky jsou tři noci. Sluníčka
jsou ty tři dny a to všechno je v zemi.“ I když ten obrázek vyvolal úsměv
na tváři její učitelky, většina křesťanů není na tom o moc lépe s pochopením
„Jonášova znamení“, než malá Jenifer. Různé církve učí různé výklady
toho, co měl Spasitel na mysli, když prorokoval o Své smrti: „Pokolení zlé
a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše
proroka. Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn
člověka v srdci země tři dni a tři noci.“ (Matouš 12,39-40)
Hojnost různých teorií– Různé denominace přišly s odlišnými
výklady „znamení Jonáše“. Navrhují některou z těchto časových period:
Od pátečního
rána ukřižování do nedělního rána vzkříšení.
Od středeční
noci do sobotní noci.
Jen doba v
hrobě: od páteční noci do nedělního rána.
První problém s každým z těchto výkladů je ten, že stojí na falešném
předpokladu: že Izraelité používali pohanský Juliánský kalendář. Izraelité v
době Yahushui používali luni-solární kalendář Mojžíše. Biblický
kalendář není v souladu s žádným z planetárních dnů -pátek, sobota a neděle –
ani s osmidenním týdnem původního
Juliánského kalendáře. Ale existují další problémy, které odhalují
nesprávnost těchto teorií.
Od ukřižování ke vzkříšení: Mnozí se
domnívají, že znamení Jonáše odkazuje na časovou periodu od okamžiku ukřižování
ke vzkříšení. To je nesprávná představa, protože Spasitel byl ukřižován v devět hodin ráno, v době ranní
oběti dne 14. Abib. Zatímco se se dají napočítat 3 dny, jedná se jen o dvě noci.
Od středeční noci do sobotní noci: Jiní křesťané
věří, že znamení Jonáše vyžadovalo, aby Yahushua strávil celkem 72 hodin v
hrobce. Tímto scénářem učí, že ukřižování nastalo ve středu Juliánského
kalendáře. Tato nauka je taktéž nesprávná, protože určuje dobu vzkříšení na sobotní noc. To je
nesprávné ze dvou důvodů. Zaprvé, jak jsme už uvedli, Juliánský kalendář nebyl
židy používán v době Yahushui. Zadruhé Bible jasně uvádí, že vzkříšení
nenastalo v noci 15. Abibu, ale ráno při svítání 16. Abibu. „Když uplynul
Sabat a začínal první den týdne, přišly Marie Magdaléna a jiná Marie, aby se
podívaly k hrobu.“ (Matouš 28,1) Ukřižování nastalo v souladu se systémem
typů a anti-typů ustanoveného Yahuwahem v době Exodu. Proto k tomu nemohlo
dojít dříve než 14. Abibu.
Od páteční noci do sobotní noci: Jiní se mýlí,
když se domnívají, že jen hodiny, které Yahushua strávil v hrobce, se dají
označit za „v srdci země“.
Lazar nedávno vstal ze smrti po čtyřech dnech v hrobce
a farizeové, kteří chtěli nějaké znamení, si to dobře uvědomovali. Měl [Yahushua]
v úmyslu zopakovat tento zázrak po méně dnech a nabídnout to jako znamení? Ne,
to znamení bylo daleko více než vzkříšení z mrtvých po třech dnech a nocích v
hrobě. Znamením bylo to, že Sám sebe
potopil do našich hříchů, odloučený od [Yahuwaha], jak Jonáš prorokoval, kde
[Yahuwah] nebude naslouchat, zaplatil za naše hříchy skrze utrpení a smrt a
třetího dne opět povstal.1
K pochopení znamení, které Yahushua dal, je nezbytné pochopit symbolickou
řeč, kterou použil. Jako vždy, Bible nabízí vodítko k vysvětlení svých
vlastních tajemství. Existují tři body, které – když jsou pochopeny – jasně
odhalují význam Yahushuova odkazu na „znamení proroka Jonáše“:
Inkluzivní
versus exkluzivní počítání
Význam fráze
„srdce země“
Kdy „tři
dny a tři noci“ začaly
Inkluzivní
počítání: Římané i Izraelité biblických dob počítali jinak, než
jak se to většina lidí učí dnes. Většina lidí dnes počítá exkluzivně. Například dejme tomu, že k tobě přijde 20. dubna tvá
dcera po jarních prázdninách a ptá se: Jak dlouho to bude trvat do letních
prázdnin? Ty víš, že v její škole začínají letní prázdniny 15. června. Proto ji
odpovíš, že letní prázdniny začínají za dva měsíce. Počítáš exkluzívně jen měsíce květen a červen.
Nepočítáš měsíc duben, protože to je měsíc, ve kterém už jsi. Izraelita nebo
Říman by však počítal inkluzívně.
Kdyby dostal stejnou otázku, jeho odpověď by zněla tři měsíce, protože oni vždy započítávali i měsíc, ve kterém se
nacházeli. Proto není nutné pro znamení Jonáše, aby zahrnovalo 72 hodin. Kromě
toho počítání dne jako 24 hodinové periody nebylo metodou počítání délky dne mezi
Izraelity. Noci byly rozděleny na bdění a dny rovnoměrně na 12 hodin dle
slunečních hodin. Yahushua Sám se zeptal: „Což nemá den dvanáct hodin?“
(viz Jan 11,9). Hodiny v
létě byly tedy delší než hodiny v zimě. S inkluzívním počítáním byla započítána
každá část dne jako jeden den. Proto 16. Abib – den Spasitelova vzkříšení – byl
tím třetím dnem v počítání dnů, i když byl vzkříšen na počátku tohoto dne.
Srdce země: Věřící se
dlouho domnívali, že „srdce země“ odkazuje na dobu pohřbení. To je
však omezený výklad. Pravé „srdce země“ má daleko širší uplatnění.
Bible odkazuje na „zemi“ jako na lidskou rasu nebo
konkrétněji na lidské srdce. Ve svém podobenství o rozsévači Yahushua výslovně
uvádí, že to, co bylo zaseto do země, bylo „slovo v jejich srdcích“.
(viz Marek 4,3-20). Bible taky jasně uvádí, že srdce člověka je
zkažené a hříšné:
„Nejlstivější jest srdce nade všecko, a
nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?“ (Jeremiáš 17,9)
„Ale když viděl Yahuwah, an se rozmnožuje zlost
lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken
čas,…“ (Genesis 6,5)
Originální řecké slovo pro srdce poskytuje další informaci: „kardia… srdce, tzn. myšlenky nebo pocity (mysli)….“2 Srdce země tedy poukazuje na něco
většího než prosté fyzické pohřbení v zemi. Odkazuje na stav pod odsouzením
hříchu. Yahushua byl bezhříšný. Musel být, jinak by nemohl být naším
Vykupitelem. Jinak řečeno, On dobrovolně převzal
zodpovědnost za naše hříchy. To bylo tajemstvím milosti, které umožnilo
spravedlivému Stvořiteli nabídnout ospravedlnění a vykoupení kajícímu
hříšníkovi. Když Yahushua přijal naše hříchy, na kterých se Sám nepodílel, mohl nám nabídnout Svou spravedlnost, na které nemáme
my žádný podíl.
To pak všecko jest z Yahuwaha, kterýž smířil nás s Sebou
skrze Yahushuu pomazaného, a dal nám služebnost smíření tohoto. Neboť Yahuwah
byl v Yahushuovi, smířuje svět s Sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil
v nás to slovo smíření… Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil
hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Yahovou v Něm. (2. Korintským
5,18-19. 21)
On pak raněn jest pro přestoupení naše,
potřín pro nepravosti naše;
kázeň pokoje našeho na něj vzložena,
a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno…
Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás.
S přestupníky počten jest.
Onť sám nesl hřích mnohých,
a přestupníků zástupcem byl.
(Izaiáš 53,6.12)
Když se Yahushua stal hříchem za nás, přijal na sebe trest, kterému čelí
všichni, kdo rebelují proti Nebi. Tímto trestem je odloučení od samotného
Yahuwaha:
„Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Elohimem
vaším,
a hříchové vaši to způsobili,
že skryl tvář před vámi, aby neslyšel.“
(Izaiáš 59,2)
„Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti,
byl by mě Panovník nevyslyšel.“
(Žalm 66,18)
Kdy začalo to
počítání? Trest, který dopadl na Yahushuu, bylo utrpení věčného
odloučení od Stvořitele všeho. Toto utrpení vyvrcholilo při Jeho smrti, když
zemřel puknutím srdce, což způsobilo
proudy krve i „vody“. Jeho utrpení však nezačalo s prvním hřebem,
který prorazil Jeho kůži, ani prvním zásahem římských důtek. To je důležité si
uvědomit pro pochopení znamení proroka Jonáše. Yahushuovo utrpení začalo, když
upadl pod boží odsouzení za hřích už v
Getsemanské zahradě.
V zahradě
Getsemane trpěl Kristus namísto člověka a lidská přirozenost Syna [Yahuwahova] kolabovala
pod děsivou hrůzou viny za hřích, až z Jeho bledých a chvějících se rtů vyšel
bolestný výkřik: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich“,
ale neexistuje-li jiný způsob, skrze který by mohlo být dosaženo spasení
padlého člověka, pak „ne jakž já chci, ale jakž ty chceš“. Lidská
přirozenost by tehdy zemřela pod hrůzou pocitu hříchu, kdyby Jej neposílil
anděl z nebe tak, aby snesl tuto agónii.3
Yahushua byl Yahův Beránek, který snímá
hříchy světa. Byl ukřižován v době Pesachu (14. Abib), tak aby
Yahuwahova spravedlnost mohla minout kající hříšníky, tak jako Anděl Smrti
pominul Izraelity v Egyptě. Nicméně Jeho utrpení začalo v zahradě Getsemane, po
Poslední večeři, na večer 13. Abibu.
Moc, která uvalila trestné právo na lidského Zástupce
a Záruku, byla moc, která udržovala a podporovala Toho trpícího pod ohromnou
tíhou hněvu, který by dopadl na hříšný svět. Kristus vytrpěl smrt, která měla
dolehnout na přestupníky [Yahuwahova] zákona.
Je strašná věc pro nekajícího se hříšníka upadnout do
rukou živého [Eloaha]. … Avšak nikdy se to neprojevilo do takové míry jako v
agónii Krista, Syna nekonečného [Eloaha], když na něj dolehl [Yahuwahův] hněv pro
hříšný svět. Bylo to v důsledku hříchu, přestoupení [Yahuwahova] zákona, že se
Getsemanská zahrada stala předně místem utrpení za hříšný svět. Žádný zármutek,
žádná agónie se nemůže měřit s tím, co vytrpěl [Yahuwahův] Syn.4
Naprostá mentální a emocionální agónie, kterou snášel Spasitel, když
„sám nesl hřích mnohých a přestupníků zástupcem byl“ (Izaiáš 53,12),
začala v Getsemane. Bible zaznamenává děsivý důsledek: „I učiněn jest pot
jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.“ (Lukáš 22,44) To se stalo před jeho
zatčením. Tehdy již nesl boží trest pro hříšníky, který začal v onu noc před
skutečným ukřižováním. Bible potvrzuje, že trest pro hříšníky zahrnoval daleko
více než jen oněch zhruba šest hodin, které Spasitel strávil na kříži. Existuje
dvanáct pasáží v Bibli, které odkazují na třídenní časovou periodu v blízkosti
Yahushuovy smrti a každá z nich konkrétně odkazuje nějakým způsobem na mentální
utrpení, které začalo už v zahradě Eden před Jeho smrtí.
Člověk nebyl stvořen jako nositel hříchu, a nikdy nepozná hrůzu kletby hříchu, kterou nesl Spasitel. Žádný zármutek nesnese přirovnání s žalem Toho, na Kterého dopadl [Yahuwahův] hněv s nesmírnou silou. Lidská přirozenost dokáže snést jen omezenou míru zkoušky. Konečný člověk může snést jen omezenou míru a pak lidská přirozenost podléhá; ale přirozenost [Yahushuova] měla větší odolnost vůči utrpení, protože lidství existovalo v božské přirozenosti a vytvořilo kapacitu pro snesení utrpení, které vyplývalo z hříchů ztraceného světa. …Odplatou za hřích je smrt, ale dar [Yahův] je věčný život skrze [Yahushuu] pro kajícího, věřícího hříšníka.“
Ellen G. White, Manuscript 35, 1895
„A od té chvíle počal Yahushua oznamovati
učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit
býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.“
(Matouš 16,21)
Třetího dne od které chvíle? Od chvíle, kdy utrpení začalo. Čti dále:
„Tehdy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. A
řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti.“ (Lukáš 24,45-46)
„I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od
starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.“ (Marek 8,31)
Následující text si zaslouží zvláštní pozornost, protože velmi jasně
poukazuje na to, že vzkříšení
přichází po třídenním procesu, který začal s Jeho utrpením. Lukáš 24
zaznamenává příběh 2 mužů, kteří putovali z Jeruzaléma do svých domovů v Emaus
dne 16. Abibu – v den vzkříšení. Když šli, tak rozmlouvali „o všech
věcech, které se byly staly“. (Lukáš 24,14)
I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i
Yahushua, přiblíživ se k nim, šel s nimi. Ale oči jejich držány byly, aby ho
nepoznali.
I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte
vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
Oni pak řekli jemu: O Yahushuovi Nazaretském, kterýž
byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Eloahem i přede vším lidem, a
kterak jej vydali přední kněží a knížata
naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. My pak jsme se nadáli, že by
on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní
tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. (Lukáš
24,15-17. 19-21)
To Spasiteli otevřelo prostor, který chtěl, aby je poučil a inspiroval jejich
víru:
Tedy On řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k
věření všemu tomu, což mluvili Proroci. Zdaliž
nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? A počav od
Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o Něm byla. (Lukáš
24,25-27)
(Další Biblické pasáže poukazující na stejný proces událostí je možné
přečíst zde.5) Není nutné opomíjet
toto úžasné proroctví o Spasitelově utrpení a smrti, ani není nutné započítávat
celých 72 hodin do této časové periody. Časová perioda od večera 13. Abibu do
svítání 16. Abibu splňuje parametry tohoto proroctví. „Znamení proroka
Jonáše“ bylo dokonale naplněno v
Spasitelových utrpeních a smrti od chvíle, kdy dobrovolně přijal odsouzení
zákona vůči hříšníkům a podřídil se tomu, že bude odloučen od Yahuwaha kvůli
vykoupení lidstva.
1Jen Shroder, Three Days & Three Nights: The
Sign of Jonah.
2Kardia, #2588, The New Strong’s Expanded
Dictionary of Bible Words.
3SDA Bible Commentary, Vol. 5, p. 1103.
4viz výše
5 Ve Skutcích 10,39 je řecké slovo přeložené jako
„zamordovali“, což poukazuje na násilnou smrt. To nebyla milosrdná,
rychlá smrt. Ale krutá a plná utrpení.
6 Skutečnost,
že vzkříšení nastalo za svítání v 16.
Abib, třetí den proroctví, nepřímo podporuje Biblický důkaz odhalující, že den začíná za
svítání.
Otázka: Budou
ti, kteří zavrhnou Yahuwahovu milost neoblomně týráni po nekonečné věky věčnosti?
Biblická
odpověď: NO. Budou zničeni. Zlí budou
„zahubeni“ navždy. Zcela „zahynou“.
Budou „stráveni“, „pohlceni“ a „zničeni“ ohněm a už „nebudou více“.
Budou, „jako by nikdy nebyli“.
Jób
20,7.26
7Navždy zanikne
[bezbožník] tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: Kde je?. . . 26Všechna
temnota je pro něj uchována, pohltí
ho oheň, který nerozdmýchal člověk, zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo
vyvázl.
Jób 31,2-3
2Jaký je úděl od Eloaha shůry, dědictví od
Všemocného z výšin? 3Zdaliž zahynutí
nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Žalm
5,6
6Zatratíš
mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Yahuwah.
Žalm 9,5-6
5Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné
věky. 6Ó nepříteli,
již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? 6Již-li jsi města
podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
Žalm 9,17
17Obráceni buďte bezbožníci do pekla["hell"=H7585: sheol (hrob)]…
Žalm 11,6
6Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a
sirou, a duch vichřice bude částka
kalicha jejich.
Žalm 21,9
Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas
rozhněvání svého; Yahuwah v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.
Žalm 28,5
5Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Yahuwahovým,
a k dílu rukou jeho; protož podvrátí
je, a nebude jich vzdělávati.
Žalm 37,9-11
9Nebo zlostníci
vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Yahuwaha, dědičně zemí vládnouti
budou. 10Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude,
a pohledíš na místo jeho, anť ho jižnení. 11Ale
tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
Hřích a
hříšníci budou zničeni v hořícím pekle na této zemi: „Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložena jsou a
zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.“ (2. Petrova 3,7)
Mírní pak zdědí Novou Zemi, kterou Yahuwah
stvoří: „Nebo jakož ta nebesa nová, a země ta nová, kterouž já učiním, stane
přede mnou, praví Yahuwah, tak stane símě vaše a jméno vaše.“ (Izaiáš 66,22)
Žalm 37,20
20Ale bezbožníci zahynou,
a nepřátelé Yahuwahovi,
jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
Žalm 37,34-38
Očekávejž tedy na Yahuwaha, a ostříhej cesty
jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou
bezbožníci, uhlédáš. Viděl jsem
bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom. Ale tudíž
pominul, a aj nebylo ho; nebo
hledal jsem ho, a není nalezen. Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť
takového člověka poslední věci jsou potěšené, Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci
naposledy vyťati.
Žalm52,1.5
1Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný?… 5I
tebeť El silný zkazí na
věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých.
Žalm 55,23
223Ale onyno, ty Elohime, svedeš do jámy
zatracení …
Žalm 59,13
13Zahlaďv
prchlivosti, zahlaďje, ať jich není, ať
poznají, že Elohim panuje v Jákobovi i do končin země.
Žalm 73,18
18Jistě
že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Psa 73:27
27For indeed, those who are far from You shall perish; You have destroyed all those who desert
You for harlotry.
Žalm 83,14.17
14Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje
hory… 17Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.
Žalm 92,7
7Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou
všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni
byli na věky.
Žalm 92,9
9Nebo aj, nepřátelé tvoji, Yahuwahu,
nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou…
Žalm 140,10
10Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do
jam hlubokých, aby nemohli povstati.
Žalm 145,20
20Ostříhá Yahuwah všech, kdož jej milují, ale
všecky bezbožné zatratí.
Přísloví
2,22
22Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci
vykořeněni budou z ní.
Přísloví5,11
11I řval bys
naposledy, když bys zhubil tělo
své a čerstvost svou,
12A řekl
bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé.
Přísloví10,25
25Když se přižene vichřice, je po svévolníkovi,
kdežto spravedlivý má základ věčný.
Přísloví10,28-30
28Očekávání
spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč.
29Cesta Yahuwahova
je záštitou bezúhonnému, kdežto zkázou
pro ty, kdo páchají ničemnosti.
30Spravedlivý
se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí.
Poznámka:
Bezbožní a nekající lidé budou zničeni; věčně zahynou [zemřou]. Nezdědí Novoíu Zemi, kterou Yahuwah stvoří.
Ohledně spravedlivých Yahuwah říká: „Jako nová nebesa a nová země, které
učiním, budou stát přede mnou, je výrok Yahuwahův, tak nepohnutelně bude stát
vaše potomstvo a vaše jméno.“ (Izaiáš 66,22)
Přísloví12,7
7Svévolníci budou podvráceni a nebudou již,
kdežto dům spravedlivých obstojí.
Přísloví13,13
13Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí
přikázání, dochází odplaty.
*Izaiáš1,28.31
28Zkáza nevěrných a
hříšníků však bude stejná, zajdou ti, kdo opustili Yahuwaha.
31Nejzdatnější
bude koudelí a jeho skutky jiskrou; vzplane spolu obojí a nikdo to neuhasí.
Poznámka: Bezbožní budou zničeni/stráveni ohněm. „Nikdo neuhasí“ tento oheň, protože bude
„neuhasitelný“. (Matouš 3,12; Lukáš 3,17) „Uhasit“ jednoduše znamená „udusit“.
Nikdo nebude schopen zastavit tento oheň. Ten neskončí, dokud všechno neshoří
(nebude stráveno). Bezbožní budou doslova
spáleni na popel.
1Nebo
aj, den ten přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni pášící
bezbožnost jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž
přijíti má, praví Yahuwah zástupů, tak že neostaví
jim ani kořene ani ratolesti. 2Vám pak, kteříž se bojíte
jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprslcích jeho. Tedy
vycházeti budete,a porostete jako telata vykrmená. 3A pošlapáte
bezbožné, tak že budou jako popel pod
nohami vašimi v den, kterýž já učiním, praví Yahuwah zástupů. (Malachiáš
4,1-3)
Izaiáš5.24
24Z té příčiny, jakož plamen ohně zžírá strniště, a plevy plamen v nic obrací, tak kořen
jejich bude jako shnilina, a květ jejich jako prach vzejde; nebo zavrhli zákon Yahuwaha
zástupů, a řečí svatého Izraelského pohrdli.
*Izaiáš10,16-18
16Proto pošle
Pán, Yahuwah zástupů, na asyrské vypasence úbytě a pod asyrskou slávou to
zapraská praskotem ohně. 17Světlo Izraelovo se stane ohněm a jeho
Svatý plamenem. Ten bude hořet a pozřejejí křoví a bodláčív jediný den.18I slávu jejího lesa a sadu stráví
se vším všudy, jako choroba užírá chorého.
Poznámka:
Předpověď naprostého zničení asyrské armády: Zde nacházíme prorocký nástín
konečného osudu bezbožných, když bude vykonán Yahuwahův soud.
Izaiáš10,25
Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí;
je však můj hněv zničí.n.
Izaiáš13,9
9Hle, přichází den Yahuwahův, nelítostný,
s prchlivostí a planoucím hněvem, aby zemi změnil v spoušť a vymýtil z ní její hříchy.
Izaiáš26,11
11Yahuwahu, ruka tvá je pozvednuta, a oni to
přehlížejí. Ale zahanbeni spatří, jak ty horlíš pro svůj lid; tvé protivníky pozře oheň.
Izaiáš26,14
14Mrtví neobživnou, stíny nepovstanou, neboť jsi je ztrestal, zahladils je,
každou památku na ně jsi zničil.
Izaiáš29,6
Od Yahuwaha zástupů bude město postiženo
hromobitím a zemětřesením a mocným burácením, vichrem a smrští a plamenem sžírajícího ohně.
Izaiáš30,27.30
27Hle, jméno Yahuwahovo přichází zdáli. Jeho
planoucí hněv se mocně zvedá. Rty mu překypují hrozným hněvem, jeho jazyk je jak sžírající oheň… 30Yahuwah
se ohlásí svým velebným hlasem, dá pocítit svou dopadající paži v prudkém
hněvu, v plameni sžírajícího ohně,
blýskáním a průtrží mračen a kamenným krupobitím.
Izaiáš
34,1-4
1Přistupte,
pronárody, a slyšte, národy, pozorně poslouchejte! Ať to slyší země se vším, co
je na ní, svět i vše, co na něm vzchází! 2Yahuwah je rozlícen na
všechny pronárody, rozhořčen na všechny jejich zástupy. Zničí je jako klaté, vydá je na porážku. 3Jejich
skolení budou pohozeni, bude se táhnout puch z jejich mrtvol, hory se rozplynou
v jejich krvi.4Rozkladu propadne všechen nebeský zástup: nebesa
se svinou jako kniha a všechen jejich zástup bude padat, jako opadává listí z
vinné révy a padavče z fíkovníku.
*Hněv Beránka: viz Zjevení 6,14-17.
Izaiáš47,14
Hle, jsou
jako sláma, spálí je oheň. Ti nevysvobodí z moci plamene ani vlastní
život. Nezbude ani žhavé uhlí pro ohřátí ani oheň, u něhož by bylo možno sedět.
Ezechiel18,4
4Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova,
tak duše synova jsou mé. Zemře ta
duše, která hřeší.
*Abdiáš1,15-16
15Blízko je den Yahuwahův proti všem
národům. Co jsi učinil ty, to bude učiněno tobě, vrátí se ti to na hlavu, jak
zasluhuješ. 16Jak jste se napili na mé svaté hoře vy, tak budou
ustavičně pít všechny pronárody; budou pít, až se budou zalykat, a zmizí, jako by nikdy nebývaly.
Náhum1,9-10
9Co zamýšlíte
proti Yahuwahovi? On učiní konec. Soužení už podruhé nenastane.10Zapletou
se v hloží svými pitkami zpiti. Jako
suché strniště budou zcela pozřeni ohněm.
Poznámka: K
potvrzení toho, že bezbožní budou pozřeni ohněm, je dáno také obdivuhodné
prohlášení v tomto textu ohledně věčné budoucnosti: „Soužení už podruhé nenastane.“ To znamená, že hřích, vzpoura a
všechna ta mizérie, která je doprovází, bude provždy vymýcena a nikdy už opět
nepovstane! Chvála Yahuwahovi!
Zachariáš14,3.4.9.11-12
3Yahuwah vytáhne a bude bojovat proti oněm
pronárodům, jako bojoval kdysi v den bitvy. 4V onen den stanou jeho
nohy na hoře Olivové, . . . 9Yahuwah bude Králem nad celou zemí; v
onen den bude Yahuwah jediný a jeho jméno jediné. . . . 11Budou tu
sídlit a nebude už klatby. Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. 12A toto
bude porážka, kterou Yahuwah připraví všem národům, jež vytáhly do boje proti
Jeruzalému: tělo jim shnije ještě
vstoje, oči jim shnijí v důlcích a jazyk jim shnije v ústech.
*Malachiáš4,1-3
1Nebo aj, den
ten přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni
pášící bezbožnost jako strniště.
I zažhne je ten den, kterýž
přijíti má, praví Yahuwah zástupů, tak že neostaví
jim ani kořene ani ratolesti. 2Vám pak, kteříž se bojíte
jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprslcích jeho. Tedy
vycházeti budete,a porostete jako telata vykrmená. 3A pošlapáte
bezbožné, tak že budou jako popel pod
nohami vašimi v den, kterýž já učiním, praví Yahuwah zástupů.
Jan3,16
16Nebo tak Yahuwah
miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul [G622], ale měl život
věčný.
Poznámka: Tento text říká „nezahynul“, neříká
„netrpěl věčný život v trápení“.
„Zahynul“ [G622]: Od
G575 and základ od G3639; zničit úplně (reflexivně k záhubě nebo
ztrátě), doslovně nebo obrazně: – zničit, zemřít, ztratit, zmařit, zahynout. (Strong’s Concordance)
Římanům6,23
23Nebo odplata za hřích jest smrt, ale
milost Yahuwahova jest život věčný v Yahushuovi Pomazaném, Pánu našem.
Poznámka: Tento
text říká, že „odplata za hřích je smrt“. Text neříká, že „odplata za hřích je věčný život v utrpení“.
Filipským
3,18-19
18 . . . žeť jsou nepřátelé kříže Kristova, 19Jichžto
konec jest zahynutí, jejichžto
bůh jest břicho, a sláva jejich v mrzkostech jejich, kteříž o zemské věci
stojí.
2.
Tesalonickým 1,8-9
8V plameni
ohně, kterýž pomstu uvede na ty, jenž neznají Yahuwaha a neposlouchají
evangelium Pána našeho Yahushui Pomazaného, 9kteříž pomstu
ponesou, věčné zahynutí, zahnáni jsouce od tváři Páně a od slávy moci jeho.
Poznámka: Tento
text mluví o „věčném zahynutí“, ne o „věčném trápení“
2.
Petrova 2,9-12
9Yahuwah však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky,
ale nespravedlivé uchovat pro trest v den
soudu;10a to především ty, kdo se svévolně ženou za
poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci;
nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim.11Ani
andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí nad těmi mocnostmi před
Pánem zatracující soud.12Ti lživí učitelé však jako nerozumná
zvířata, určená od přírody za kořist
a na porážku, rouhají se tomu, co neznají; zahynou ve své zkaženosti.
*2.
Petrova 3,7
7Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena
ohněm; Yahuwah je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.
Poznámka: „Peklo“ nyní nehoří. Země, na které nyní stojíme, se stane hořícím
peklem. Tento oheň zcela zničí Satana, jeho anděly, hřích, hříšníky a smrt
navěky. To je ta druhá smrt. (Zjevení 2,11; 20,6; 20,14; 21,8)
Hřích bude provždy vymýcen a nikdy znovu
nepovstane: „Co zamýšlíte proti Yahuwahovi? On učiní
konec. Soužení už podruhé nenastane.“ (Náhum 1,9)
Yahuwah pak vytvoří Novou Zemi: „Jako
nová nebesa a nová země, které učiním, budou stát přede mnou, je výrok Yahuwahův,
tak nepohnutelně bude stát vaše potomstvo a vaše jméno.“ (Izaiáš 66,22)
Zjevení
11,18
18Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj, čas, abys soudil mrtvé, odměnil
své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu,
malé i velké; abys zahubil
ty, kdo hubili zemi.
Zjevení
20,7-9
7Až se dovrší tisíc let, bude
Satan propuštěn ze svého žaláře 8a vyjde, aby oklamal národy ve
všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako
písku v moři. 9Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a
obklíčili tábor svatých a město, které miluje Yahuwah. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.
Odkud
přišla myšlenka o věčném trápení?
Nauka o věčně hořícím pekle, kde budou zatracení
trápení po smrti, byla rozšířena Ŕímsko katolickou církví (Nevěstka z
Zjevení 17), která ji přijala od Řeků a pohanů. Římsko katolická církev
zjistila ve středověku, že tato nauka je velmi výdělečná, a pomohla ji
zbohatnout skrze prodej "odpustků". Nikde v Písmu Svatém se neříká,
že zatracení budou trápeni po celou věčnost. (Více o Římsko katolické
moci šelmy, viz "Kdo je ta šelma v knize Zjevení?")
Běžné mylné nauky (rozklikni zde)
Mylné pochopení #1
Izaiáš
66,24 – 24Až vyjdou, spatří mrtvá těla
mužů, kteří mi byli nevěrní. Jejich červ neumírá, jejich oheň neuhasne;
budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu.
Marek
9,43-44 – 43Svádí-li tě k hříchu tvá ruka,
utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma
rukama do pekla [G1067: Gehenna], do ohně neuhasitelného. 44Kdež
červ jejich neumírá a oheň nehasne.
Odpověď/vysvětlení: Tyto texty obsahují dvě velmi zajímavé fráze, které jsou často mylně
pochopeny: (1) "Červ jejich neumírá" (2) "Oheň jejich neuhasne".
"
Červ jejich neumírá."
Slovo překládané jako „peklo“ v Marku
9,43 je „gehenna“ (G1067). Gehenna,
nazvaná ve Starém Zákoně „údolí Hinnom“, bylo hluboké, úzké údolí jížně od
Jeruzaléma, kde po zavedení ohnivých božstev Ahazu modlářští Židé obětovali své
děti Molochovi. Zde se vyhazovala těla mrtvých zvířat a odpad města. Oheň zde
hořel neustále a červi se množili z rozpadajících se těl mrtvých zvířat.
Co nezničil oheň, to strávili červi. To byl způsob úplného zničení. Yahushua
používá toho k ilustraci konečného osudu bezbožných.
Všimni si zde, že se nejedná o duší bez těla,
na kterých se krmí červi, ale o "zdechliny" (Izaiáš 66,24) nebo mrtvá
těla lidí. Ti, kdo budou vhozeni do ohnivého jezera, budou mít své tělo (Marek
9,43-45; Matouš 5,30). Izaiáš 51,8 uvádí, že "červ je bude požírat jako
vlnu", to znamená, že budou stráveni úplně a přestanou existovat.
Larvy, které zaplaví a stráví mrtvé tělo,
nezemřou; jednoduše se zakuklí a stanou se červy, kteří pak kladou ještě více
vajíček. Takto cyklus pokračuje, dokud není celé tělo zcela stráveno.
"Oheň
jejich neuhasne".
„Uhasnout“ znamená „ukončit“. Jinými slovy,
nikdo nebude schopen uhasit tento oheň. Nepřestane hořet, dokud všechno neshoří (nebude stráveno). Bezbožní budou doslovně obráceni
v popel.
„Nebo aj, den
ten přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni pášící
bezbožnost jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž
přijíti má, praví Yahuwah zástupů, tak že neostaví
jim ani kořene ani ratolesti. Vám pak, kteříž se bojíte jména mého,
vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprslcích jeho. Tedy vycházeti
budete,a porostete jako telata vykrmená. A pošlapáte bezbožné, tak že budou jako popel pod nohami vašimi
v den, kterýž já učiním, praví Yahuwah zástupů.“ (Malachiáš 4,1-3)
Příklad „neuhasitelného“ ohně:
„Jestliže pak
neuposlechnete mne, abyste světili den Sabat, a nenosili břemen, chodíce skrze
brány Jeruzalémské v den Sabat, tedy zanítím oheň v branách jeho,
kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské, a neuhasne.“ (Jeremiáš 17,27)
Toto proroctví se později naplnilo
v kapitole 52:
„Potom měsíce
pátého, desátého dne téhož měsíce, léta devatenáctého kralování Nabuchodonozora
krále Babylonského, přitáhl Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, kterýž sloužíval
králi Babylonskému, do Jeruzaléma. A zapálil dům Yahuwahův, i dům královský, i
všecky domy v Jeruzalémě, a tak všecky domy veliké vypálil ohněm. Všecky také
zdi Jeruzalémské vůkol pobořilo všecko vojsko Kaldejské, kteréž bylo s tím
hejtmanem nad žoldnéři.“ (Jeremiáš 52,12-14)
Naplnění tohoto proroctví ohledně neuhasitelného ohně Jeruzaléma je opět
popsáno v 2. Paralipomenon:
„A vypálili dům Elohimův,
a zbořili zed Jeruzalémskou, též i všecky paláce v něm popálili, ano i
všelijaké klénoty drahé v něm zkazili. A což jich pozůstalo po meči, to převedl
do Babylona, a byli služebníci jeho i synů jeho, dokudž nekraloval král Perský,
aby se naplnila řeč Yahuwahova skrze ústa Jeremiášova, dokudž země nevykonala Sabatů
svých; po všecky dny, pokudž byla pustá, odpočívala, až se vyplnilo sedmdesáte
let.“ (2. Paralipomenon 36,19-21)
Poznámka: Je jasné, že oheň, který byl zapálen v Jeruzalémě (který neměl
být uhašen) dnes nehoří. Dohořel,
jakmile všechno shořelo. Taková je povaha ohně.
Mylné pochopení #2
Matouš
25,46 – 46A půjdou do věčných muk
(věčného trestu), ale spravedliví do věčného života.
Odpověď/vysvětlení: Osudem bezbožných je „věčný trest“,
ne „věčné trestání“. Yahuwahův rozsudek, potrestání bezbožných (tj.
zkáza), bude trvat navždy, následky budou věčné. Bezbožní nebudou nikdy opět
žít. „Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.“(Žalm 140,10) „Po
malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho
již není.“ (Žalm 37,10) „Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Yahuwahovi, jak
tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.“
(Žalm 37,20) „Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci
naposledy vyťati.“ (Žalm 37,38)
Porovnej s 2. Tesalonickým 1,8-9:
„V plameni ohně,
kterýž pomstu uvede na ty, jenž neznají Yahuwaha a neposlouchají evangelium
Pána našeho Yahushui Pomazaného, kteříž pomstu ponesou, věčné zahynutí, zahnáni
jsouce od tváři Páně a od slávy moci jeho.“ (2.Tesalonickým 1,8-9)
Poznámka: Opět, je to „zničení“ (ten trest), které je věčné, ne trápení. Nikde v Bibli se neříká, že zatracení
budou trápeni po věčnost.
Mylné pochopení #3
Zjevení
14,11 – 11A dým muk jejich vstoupíť na
věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se
klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.
Zjevení
19,2-3 – 2Neboť jsou praví a spravedliví
soudové jeho, kterýž odsoudil nevěstku tu velikou, jenž byla porušila zemi
smilstvem svým, a pomstil krve služebníků svých z ruky její. 3I
řekli po druhé: Haleluiah. A dým její vstupoval na věky věků.
Zjevení
20,10 – 10A ďábel, kterýž je svodil, uvržen
jest do jezera ohně a síry, kdež jest i šelma, i falešný prorok, a budouť
mučeni dnem i nocí na věky věků.
Odpověď/vysvětlení: Slovo „navěky“ v Bibli jednoduše znamená nějaké časové údobí, omezené nebo neomezené. Slovo „navěky“
je v Bibli použito 56 krát ve spojení s věcmi, které už skončily.
V Jonáši 2,6 „navěky“ znamená „tři dny a tři noci“ (Jonáš 1,17).
V Deuteronomium 23,3 „navěky“ znamená „10 generací“. V případě
člověka „navěky“ znamená „tak dlouho, dokud žije“ nebo „do smrti“. (viz 1.
Samuelova 1,22.28 a Exodus 21,6). Bezbožní budou tedy hořet v ohni tak
dlouho, jak dlouho budou žít, nebo do své smrti. Toto ohnivé potrestání za
hřích bude trvat rozdílně podle stupně hříchů pro každého jednotlivce, ale po
potrestání oheň vyhasne. „Pro hřích, kdekoliv nalezen, ‚je [Eloah] náš oheň
spalující‘ (Židům 12,29). Ve všech, kteří se podřídí Jeho moci Ducha
[Yahuwahova] stráví hřích. Ale když lidé lpí na hříchu, identifikují se s
hříchem. Pak sláva [Yahuwahova], která hubí hřích, je musí zničit.“ (Ellen
White, Desire of Ages, p.107)
„Aj, jako pleva
jsou, oheň popálí je, nevychvátí ani sami sebe z prudkosti plamene; žádného
uhlí nezůstane k zhřívání se, ani ohně, aby se mohlo poseděti u něho.“ (Izaiáš
47,14)
„ . . . A pošlapáte
bezbožné, tak že budou jako popel pod nohami vašimi v den, kterýž já učiním,
praví Yahuwah zástupů.“ (Malachiáš 4,1-3)
Učení o věčném trápení přivedlo více lidí
k ateismu a nepříčetnosti než kterýkoliv jiný vynález ďábla. Očerňuje
milující charakter našeho laskavého Nebeského Otce a způsobilo nevyslovitelnou
škodu křesťanské věci.
Jako upřímní studenti Bible musíme studovat
všechny přiměřené texty Bible ohledně daného tématu, než učiníme nějaký konečný
závěr. Musíme být vždy věrní váze důkazů.
Mylné pochopení #4
Podobenství o Lazarovi a boháči (Lukáš
16,19-31)
Odpověď/vysvětlení: Lazar a boháč (Lukáš
16,19-31)
Mylné pochopení #5
Co to
znamená „trpět pokutu věčného ohně“?
Odpověď/vysvětlení: „trpět pokutu věčného ohně“ neznamená „trpět navěky v ohni, který
nikdy nevyhasne“. Znamená to trpět věčné následky ničivého účinku ohně, totiž
vyhlazení.
„Jako Sodoma a
Gomora, a okolní města, když podobným způsobem, jako i tito, v smilstvo se
vydali a odešli po těle cizím, předložena jsou za příklad, pokutu věčného
ohně snášejíce.“ (Juda 1,7)
Bible jasně uvádí, že Sodoma a Gomora trpěla
„pokutu věčného ohně“. Avšak tato města a jejich obyvatelé dnes už nehoří. Oheň
vyhasl poté, co všechno shořelo. Následky
jsou ale věčné. Síra a popel v okolí Mrtvého moře svědčí o nezvratných
důsledcích Yahuwahova trestu ohněm nad těmito městy.
Apoštol Petr také jsně uvádí, že tato města
byla spálena na popel:
„A města Sodomských
a Gomorských v popel obrátiv, podvrácením odsoudil, příklad budoucím
bezbožníkům na nich ukázav.“ (2. Petrova 2,6)
Obyvatelé těchto zlých měst byli obráceni
v prach přesně tak, jak proroci pod božskou inspirací předpověděli, že
bezbožní dopadnou při konečném soudu.
„Nebo aj, den ten
přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni pášící
bezbožnost jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Yahuwah
zástupů, tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti. . . . A pošlapáte
bezbožné, tak že budou jako popel pod nohami vašimi v den, kterýž já učiním,
praví Yahuwah zástupů.“ (Malachiáš 4,1-3)
Závěr:
Bezbožní a nekajícní lidé budou zničeni
ohněm na konci milénia. Toto je ta „druhá smrt“. Navždy přestanou
existovat.
Mnoho upřímných lidí je dnes svedeno od pravdy
skrze učení, že duše nemůže nikdy zemřít a mrtví jsou nadále při vědomí poté,
co zemřeli. Toto stále populárnější a podvodné učení je nesmírně nebezpečné,
protože připravuje cestu pro nesčetné milióny lidí, aby přijali a dokonce
přivítali Satanovy přicházející klamy. Jedním z nich je ten, že se ďábelští
duchové budou vydávat za mrtvé, aby prohlašovali nebiblické nauky. My se musíme
pevně zakotvit v Yahuwahově neomylném slově – abychom, když přijde ta hodina,
nebyli svedeni lživými zázraky toho zlého. Bible je v tom naprosto jasná: Mrtví
nevědí nic. Každý údajný projev někoho, kdo zemřel, je dílem Satana.
„I učinil Yahuwah Elohim člověka z prachu země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk
duší živou.“– Genesis
2,7
Poznámka: Dech/Duch Yahuwahův + tělo (stvořené z prachu) = „Živá duše“
Kazatel 9,5.6
Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic
a nečeká je žádná odměna,
jejich památka je zapomenuta.
Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich
horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod
sluncem děje.
(Poznámka:
Bible odkazuje na smrt jako na „spánek“ více než 50 krát.)
Kazatel
9,10
Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť
není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.
*Kazatel
12,7
A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se
vrátí k Bohu, který jej dal.
Poznámka: Zde vidíme, že když zemřeme, tělo se navrátí
v prach, a duch/dech života se navrátí k Yahuwahovi. Dva prvky, ze
kterých se skládá „živá duše“ podle Genesis 2,7 (1-dech Yahuwahův; 2-tělo) jsou
v podstatě při smrti odloučeny. A proto neexistuje žádné vědomí po smrti.
Pamatuj: Dech/Yahuwahův Duch + tělo (vytvořené
z prachu) = „Živá duše“ (viz Genesis 2,7 výše)
Kazatel
3,20
Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z
prachu a vše se v prach navrací.
Kazatel
6,6
A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil,
zdali oba neodejdou do stejného místa?
Žalm
6,5
Nebo mrtví nevzpomínají
na Tebe, a v hrobě kdo Tě bude oslavovati?
Poznámka: Tento
verš by nedával smysl, pokud by byli Yahuwahovi věrní vzati do nebe, když
zemřou, protože zajisté každý, kdo by se dostal do nebe, by oslavoval
Yahuwahova! Stejně jako David, i král Ezechiáš chápal, že v hrobě není
žádného vědomí; a proto tak žalostně prosil Yahuwaha o svůj život – Izaiáš 38.
Žalm
17,15
Já však ve spravedlnosti uzřím Tvoji tvář, až procitnu,
budu se sytit Tvým zjevem.
Poznámka: David zde vyhlíží den, kdy bude probuzen
[ze spánku smrti] k Elohimově podobě při Druhém příchodu Yahushui.
– „Milovaní, nyní jsme děti Elohimovy; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme
však, až se zjeví, že Mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký
jest.“ (1. Jana 3,2)
Žalm 30,9
Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sestoupím
do jámy [hrobu]? Zdaliž Tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu
Tvou?
Poznámka: Žalmista opět uznává, že po smrti není žádné vědomí. Při úmrtí se náš
dech/duch navrací k Yahuwahovi a naše těla se obrací v prach.
Yahuwahovi věrní zůstanou ve spánku (v bezvědomí) až do Druhého příchodu
Yahushui. Zlí a nekajícní lidé zůstanou spící (v bezvědomí) dokud nebudou
vzkříšeni, aby zažili „druhou smrt“ po tisíciletí (miléniu).
Žalm 49,15
Ale Elohim vykoupí duši mou z moci pekla, když
mne přijme. Sélah.
Žalm 71,20
Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých
a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne
vyzdvihneš.
Žalm 88,10-12
Zdali před mrtvými učiníš zázrak?
Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství
tvé,
a pravda tvá v zahynutí?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj,
a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Žalm 104,29-30
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se;
když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají,
a obnovuješ tvář země.
*Žalm
146,3-4
Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.
Vychází duch jejich, navracují se do země své,
v tentýž den mizejí myšlení jejich.
(Porovnej
s: Genesis 2,7… Kaz 12,7… Job 27,3…)
Žalm 115,17
Ne mrtví chváliti budou Yahuwaha, ani kdo ze
všech těch, kteříž sestupují do místa mlčení.
Jób
14,12
Člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa
budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.
Poznámka:
Nebesa budou zničena při druhém příchodu Yahushui v „den soudu“. (viz 2.
Petrova 3,7) Až poté budou Yahuwahovi věrní vzkříšeni (probuzeni ze spánku
smrti).
Jób
4,17
Což je člověk spravedlivější než Bůh…?
Poznámka: Člověk je smrtelník. Yahuwah sám má nesmrtelnost. „[Yahuwah] jediný je
nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; Jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže
uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.“ (1. Timoteovi 6,15-16)
Ezechiel
18,4
Aj, všecky duše mé jsou, jakož duše otcova,
tak i duše synova mé jsou. Duše, kteráž hřeší, ta umře.
Poznámka: První
lež, kterou Satan použil, aby oklamal lidstvo, byla: „Nikoli nezemřete smrtí!“
Genesis 3,4.
Daniel 12,2
Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procitnou,
jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné.
Daniel 12,13
Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na
konci dnů povstaneš ke svému údělu (dědictví).
Poznámka: Danieli je řečeno, že „povstane“ ke svému dědictví „na konci dnů“.
Není mu řečeno, že obdrží svoje dědictví, když zemře.
Yahuwahovi věrní obdrží své „dědictví“ při
Druhém příchodu Yahushui: „Veleben buď Elohim a Otec Pána našeho Yahushui
Pomazaného, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Yahushui
Pomazaného nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a
nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Yahuwahova moc vás skrze
víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. . . kdy se
zjeví Yahushua Pomazaný.“ (1. Petrova 1,3-5.7)
Izaiáš
26,19
Tví mrtví budou žít; Společně s mým
mrtvým tělem povstanou. Probuďte se a zpívejte, kteří odpočíváte v prachu… A země vydá
mrtvé.
Poznámka: Izaiášova
naděj byla ve vzkříšení spravedlivých na konci dnů.
Izaiáš38,18-19
Nebo ne hrob oslavuje Tebe, ani smrt Tě
chválí, aniž očekávají ti, jenž do jámy sestupují, pravdy Tvé.
Ale živý, živý člověk, tenť oslavovati bude Tebe,
jako já dnes, a otec synům v známost uvodí pravdu Tvou.
Poznámka:
Prorok Izaiáš, stejně jako král Šalomoun, král David a všichni inspirovaní
autoři Bible opakovaně uznávali, že neexistuje žádné vědomí po smrti. Jen živí
mohou chválit Yahuwaha. Když člověk zemře… „Vychází duch jejich, navracují se
do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.“ (Žalm 146,4)
Jan 3,13
Nikdo nevstoupil na nebesa, leč
ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
*Jan 5,25-29
Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano,
už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. Neboť
jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A
dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází
hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré,
vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
Poznámka:
Yahushuova slova nemohou být jasnější. Naděj věrných spočívá ve „vzkříšení života“
na konci dnů. Tato pasáž by nedávala vůbec žádný smysl, kdyby
Yahuwahovi věrní byli již před Jeho druhým příchodem v Nebi.
Jan
11,11-13
To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale
jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Yahushua
mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.
Jan
11,24
Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při
vzkříšení v poslední den.“
Poznámka: Marta
dobře chápala, že naše naděj spočívá ve „vzkříšení v poslední den“. Je
zřejmé, že nevěřila tomu, že Lazar odešel do Nebe po své smrti.
Jan 14,1-3
Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v
Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo,
řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám
připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
Poznámka:
Yahushua zde utěšuje učedníky slibem Svého návratu. Říká jim, že se pro ně
vrátí, aby byli také tam, kde je on. Důležitým
bodem zde je, že Yahushua neutěšuje učedníky tím, že s Ním budou
bezprostředně poté, co zemřou.
Skutky
2,29.34
Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle
říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. David nevstoupil
na nebe…
1.
Korintským 15,6
Poté se ukázal více než pěti stům bratří
najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli [zemřeli].
1.
Korintským 15,20.23
Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z
těch, kdo zesnuli. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při
Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
Poznámka: Opět,
naše naděj spočívá ve vzkříšení spravedlivých při Yahushuově druhém příchodu.
1.
Tessalonickým 4,13-18
Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch,
kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. Nebo
jakož věříme, že Yahushua umřel a z mrtvých vstal, takť Elohim i ty, kteříž by
zesnuli v Yahushuovi, přivede s Ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že
my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž
zesnuli. Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Yahuwaha
sestoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí
pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a
tak vždycky se Pánem budeme. A protož potěšujtež jedni druhých těmito slovy.
Porovnej: Jan 5,25-29
Poznámka: Pavlovy
inspirované instrukce pro nás, jak se máme navzájem utěšovat, když ztratíme
někoho milovaného, neříkají, že zesnulí jsou nyní v Nebi. Naopak, Pavel
nás učí, abychom utěšovali jeden druhého požehnaným zaslíbením vzkříšení
svatých při Yahushuově druhém příchodu. Je tragické vidět, jak jsou tyto jasné
instrukce přehlíženy… a lži odpůrce opakovány: ‚Oni zajisté nezemřeli ‚. (Genesis 3,4), ‚Oni
jsou teď v Nebi ‚.
1.
Timoteovi 6,15-16
[Yahuwah]… kterýž sám má nesmrtelnost, a přebývá v světle nepřistupitelném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž
viděti může, kterémužto čest a síla věčná. Amen.
Poznámka:
Yahuwah sám je nesmrtelný. Člověk je smrtelný. „Může být smrtelník
spravedlivější než Eloah?“ (Jób 4,17)
2.
Timoteovi 4,8
Nyní je pro mne připraven
vavřín (koruna) spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten
spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho
příchod.
Poznámka: Pavel
nevěřil, že obdrží svou odměnu bezprostředně poté, co zemře. Naopak, díval se
do budoucna, kde bude vzkříšen z mrtvých při Yahushuově příchodu
v onen poslední den.
Zjevení 20,5-6
Ostatní mrtví však nepovstanou k životu,
dokud se těch tisíc let nedovrší. – To je
první vzkříšení.
Zjevení
22,12
Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou;
odplatím každému podle toho, jak jednal.
Poznámka:
Yahushua přinese odplatu s sebou, když se vrátí. Člověk nepřijímá svou
odměnu (tj. věčný život) bezprostředně poté, co zemře.
Závěr:
Neexistuje
žádné vědomí po smrti. Obojí, Spravedliví a Zlí „spí“, dokud nejsou
povolání ze svých hrobů: spravedliví při „Prvním vzkříšení“ a zlí při „Druhém
vzkříšení“. (Pro více informací viz článek „Dvě vzkříšení.“)
„Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt.“ –1. Korintským 15,26
Běžné omyly:
Mnozí poukazují na přítomnost Mojžíše a Eliáše na Hoře
proměnění (Matouš 17,3) jako na důkaz toho, že svatí jsou bezprostředně po své
smrti vzati do Nebe. Musíme si však uvědomit, že Eliáš nikdy nezemřel. On byl
vzat přímo do Nebe (2. Královská 2). Mojžíš, i když zemřel (Deuteronomium
34,7), byl zjevně vzkříšen, protože o jeho „tělo“ byl spor se Satanem. (Juda
1,9).
Nevěřící se rádi vysmívají víře věřících. Jedním obzvláště oblíbeným výsměchem je fakt, že Bible učí o „brzkém“ Spasitelově návratu, ale uplynulo téměř 2000 let a ještě se nevrátil. Není to nic, proč by měl člověk ztratit víru. Ve skutečnosti byl tento výsměch prorokován!
Nejrannější křesťané, podobně jako Židé před nimi, byli monoteisté v čistém slova smyslu. Věřili v jediného, věčného, sebeexistujícího Boha-Stvořitele. Přirozenost tohoto všemohoucího boha byla vysvětlena Mojžíšem v Deuteronomiu: „Slyš, Izraeli, Yahuwah Bůh náš, Yahuwah jeden jest.“ (Deuteronomium 6,4)
Dávné kacířství zvané Gnosticismus je zodpovědné za položení základů, ze kterých vznikla nauka o pre-existujícím Kristu. Jinak řečeno: S tím, jak se duchovní lídři v církvi vzdalovali stále dále od apoštolského křesťanství, bludy se začaly valit a z této laviny se vytvořila nauka o pre-existujícím „Bohu Synovi“.
Který z těchto výroků je mylný?
Pokud je to poprvé, kdy se střetáváš s tímto konceptem, prosím, pokračuj ve studiu. Buď Bereánec! Lukáš uvádí, že Bereánští „byli udatnější nežli Tessalonitští, kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly.“ Slova apoštola Pavla nebyla pro ně směrodatná. Vzali apoštolova slova a porovnali je s Písmem. A to je to, co máme také dělat.
Jasná
9. srpna 2016 noviny New York Post publikovaly článek, který začínal tvrzením: „Hillary Clintonová vystavuje Ministerstvo zahraničí USA na prodej a špičkoví pomocníci dělají lákavé nabídky prominentním dárcům Clintonovy nadace … dle odhalených emailů uvolněných v úterý.“ Každé slovo tohoto článku bylo velmi pečlivě zváženo, aby se vyhnulo zákonům o urážce, ale titulek sám odhalil závěr vydavatele: „Emaily odhalují šokující úplatkářský podvod Hillary.“
Nemocní byli uzdraveni. Ďáblové byli vyhnáni. Šimon sám uvěřil (svým způsobem) a byl pokřtěn. Ale to nebylo všechno.
Děti studovaly příběh Jonáše v biblické výuce. Paní Fredericková požádala
