Šelma ze Zjevení 13, její znamení a její Trojský kůň
Mýtus o nepřerušitelném týdenním cyklu je základem, na kterém spočívá "znamení šelmy". Myslíš, že sobota je ten Sabat, který zachovávali Adam, Noe, patriarchové, Mojžíš, proroci, Yahushua a apoštolové? Zamysli se! Času je málo, milovaný Yahuwaha. Studuj, aby ses sám osvědčil. |
Kdo je ta neslavná "šelma" ze Zjevení?
Ve Zjevení 13 nacházíme dvě šelmy: (1) šelmu z moře; (2) šelmu ze země. Primárně se zde budeme zabývat tou první šelmou, protože je to právě její znamení, které chceme hlouběji prozkoumat. Více o té druhé šelmě ze země, viz: USA v proroctví Bible (seznam článků a videí).
![]() |
|
První šelma ve Zjevení 13 je nevyvratitelně Řím a v rozšířeném smyslu Římsko katolická církev (ŘKC). Když se porovnají atributy a historie Katolické církve s charakteristickými znaky šelmy z moře ze Zjevení Jana, zjišťujeme, že se dokonale kryjí. Když k tomu přidáme Janův popis "nevěstky" ze Zjevení 17 a Danielův popis antikristovy moci v Danieli 7, nezůstává nám žádné místo pro pochybnosti ohledně role ŘKC v Biblickém proroctví.
Římsko katolická církev se dokonale shoduje s každým detailem prorockého popisu. ŘKC je tato "šelma".
- ŘKC je obojí – církev i město.
- ŘKC sedí na sedmi pahorcích.
- ŘKC je oděna do purpuru, červeně a vyzdobena zlatem a drahokamy.
- ŘKC prosazuje moc nad VŠEMI obyvateli země.
- ŘKC povstala z hustě obydlené oblasti s kulturní rozmanitostí.
- ŘKC zcela vymýtila tři z ostatních království, když přišla k moci.
- ŘKC vede válku se Svatými.
- ŘKC má jediného člověka, který jedná a mluví za celek.
- Papež se vyvyšuje na místo Yahuwaha.
- Papež je identifikován s číslem "666".
- ŘKC mluví okázalá slova a rouhačství.
- ŘKC se snažila změnit Yahuwahův kalendář a Zákon.
- ŘKC vládla svrchovaně po 1260 let.
- ŘKC byla připravena o autoritu skrze civilní moc a vzata do "zajetí".
- ŘKC byla smrtelně zraněna (ale uzdraví se).
Pro podrobnější vysvětlení dokonalého naplnění těchto bodů u Katolické církve, viz článek: Kdo je ta Šelma v knize Zjevení?
Co je tím "znamením" šelmy?
S jistotou víme, že Řím je tou "šelmou". Než bychom jen obecně mluvili o "znamení šelmy", pojďme se konkrétně zeptat, jaké je "znamení Říma". Pro odpověď nemusíme chodit daleko. ŘKC se ve své hrubé aroganci a luciferiánské pýše nestydatě vychloubá, že "znamením" její autority je vyvýšení neděle. Říká, že toto je důkaz o tom, že ona stojí "nad Biblí".
Neděle je naším znamením autority . . . církev je nad Biblí, a tento přesun zachovávání Sabatu je toho důkazem. (Catholic Rekordy of London, Ontario Sept 1, 1923).
![]() |
Znamení Šelmy: Co to je a jak se mu vyhnout! |
Tak hanebné výroky nejsou vůbec neobvyklé u ŘKC. "Šelma" je velice pyšná na to, že vyvýšila pohanskou neděli, zatímco pošlapala Yahuwahovo slovo pod svými nohami:
- "Neděle ... je čistě výtvorem Katolické církve." (American Catholic Quarterly Review, January 1883.)
- "Neděle ... je zákonem samotné Katolické církve..." (American Sentinel (Catholic), June 1893.)
- "Neděle je Katolické ustanovení a její zachovávání je možné bránit jedině dle Katolických principů." (Catholic Preses, Sydney, Austrálií, August 1900.)
- "Oni [protestanté] považují za svou povinnost zachovávat neděli svatou. Proč? Protože jim Katolická církev říká, aby to dělali. Nemají pro to žádný jiný důvod . . . Zachovávání neděle se tak stává církevním zákonem zcela odlišným od božího zákona o zachovávání Sabatu . . . Autorem nedělního zákona . . . je Katolická církev." (Ecclesiastical Revue, February 1914.)
- "Není každý křesťan povinen světit neděli a zdržet se v tento den od zbytečné bezduché práce? Není zachovávání tohoto zákona tím nejpřednějším z našich svatých povinností? Avšak můžeš číst Bibli od Genesis po Zjevení a nenajdeš tam jediný řádek autorizující posvěcení neděle." (James Cardinal Gibbons, The Faith of Our Fathers (1917 edition), p. 72-73 (16th Edition, p. 111; 88th Edition, p. 89).)
- "Je dobré připomenout Presbyteriánům, Baptistům, Metodistům a všem ostatním křesťanům, že Bible je nikde nepodporuje v jejich zachovávání neděle. Neděle je ustanovení Římsko katolické církve a ti, kteří zachovávají tento den, zachovávají nařízení Katolické církve." (Priest Brady, in an address reported in The News, Elizabeth, New Jersey, March 18, 1903.)
- "Koho ctíme a komu vzdáváme hold zachováváním svaté neděle? Tímto můžeme pochopit, jak velká je autorita církve ohledně výkladu nebo vysvětlení Božích přikázání – autorita, která je uznána skrze univerzální praxi celého křesťanského světa, dokonce i těch sekt, které tvrdí, že svaté Písmo je jejich jediným pravidlem víry, protože jako svůj den odpočinku nezachovávají onen sedmý den týdne vyžadovaný v Bibli, ale první den. Který, jak víme, se má zachovávat svatým jedině podle tradice a učení Katolické církve." (Henry Gibson, Catechism Made Easy, #2, 9th edition, vol. 1, pp. 341-342.)
- "Je to Katolická církev, která ... přenesla tento odpočinek na neděli na připomínku vzkříšení našeho Pána. Proto je zachovávání neděle ze strany Protestantů jejich holdem autoritě [Římsko katolické] církve, navzdory jim samým." (Monsignor Louis Segur, Plain Talk About the Protestantism of Today, 1868, p. 213.)
- "Protestanté ... akceptují neděli raději než sobotu jako den veřejné bohoslužby po vzoru Katolické církve, která provedla tuto změnu... Ale zdá se, že si to Protestantská mysl neuvědomuje, že ... zachováváním neděle akceptují autoritu mluvčího církve, papeže." (Our Sunday Visitor, February 15, 1950.)
- [Římsko katolická] církev změnila zachovávání Sabatu na neděli podle práva božské, neomylné autority dané jí jejím zakladatelem, Ježíšem Kristem. Protestant, který tvrdí, že Bible je jeho jediným vodítkem víry, nemá žádné oprávnění pro zachovávání neděle." (The Catholic Universe Bulletin, August 14, 1942, p. 4.)
Často se zde přehlíží, že se nejedná jen o změnu dnů, čím se ŘKC chvástá, ale o změnu kalendářů. Zatímco mnoho učenců, i uvnitř samotné ŘKC, si tento fakt neuvědomuje, historie to jasně dokazuje. K tomu se dostaneme později.
Často se zde přehlíží, že se nejedná jen o změnu dnů, čím se ŘKC chvástá, ale o změnu kalendářů. Zatímco mnoho učenců, i uvnitř samotné ŘKC, si tento fakt neuvědomuje, historie to jasně dokazuje. K tomu se dostaneme později. |
Katolická církev se chlubí, že má moc změnit Nebeské svaté dny. To je ovocem dlouho ochraňovaného Satanova cíle, aby byl uctíván – skrze ustanovení doby uctívání.
![]() |
|
Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.
Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy El silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění [H4150 - mo'ed] k straně půlnoční.
Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. (Izaiáš 14,12-14)
Slovo "shromáždění" je ve výše uvedené pasáži přeloženo z hebrejského slovamo'ed, což "je použito v širším smyslu pro všechna náboženská shromáždění. Bylo úzce spojeno se samotným svatostánkem."1 Satanův cíl byl od počátku ustanovit dobu bohoslužby a tím si i přivlastnit právo být uctíván. Římsko katolická církev, jako jeho pozemský agent, mu podle jeho návodu napomohla v každém směru.
. . . I dal jí [Římu] drak [Satan2] sílu svou, a trůn svůj, a moc velikou. (Zjevení 13,2)
Jak smutné je vidět tak mnoho dnešních křesťanů lhostejných vůči svědectví Bible a vyvrcholení věků, které je před námi. Je zcela srdcervoucí vidět tak mnoho z Yahuwahových lidí sebeuspokojivě sedět v lavicích tradice, zatímco Jeho živé slovo, překryté prachem zanedbání, volá ke svým dětem.
Co je protikladem "znamení" šelmy?
V Bibli poznáváme, že nejen Řím má nějaké "znamení", ale i Nebe. Někdy nazváno jako "pečeť" je Nebeské znamení přímým protikladem znamení Říma.
- Znamení Říma = Vyvýšení neděle a ustanovení časů bohoslužby přes novodobý padělek kalendáře (v rozporu k božímu zákonu)
- Znamení/Pečeť Nebe = Milující poslušnost božího zákona, včetně zachovávání sedmého dne Sabatu, Novměsíců a ročních svátků (všechny ty jsou ustanoveny podle Nebeského kalendáře)
Jak smutné je vidět tak mnoho dnešních křesťanů lhostejných vůči svědectví Bible a vyvrcholení věků, které je před námi. Je zcela srdcervoucí vidět tak mnoho z Yahuwahových lidí sebeuspokojivě sedět v lavicích tradice, zatímco Jeho živé slovo, překryté prachem zanedbání, volá ke svým dětem. |
Poznámka: Když zde mluvíme o Nebeské pečeti/znamení, říkáme "milující poslušnost" božího zákona, protože si nemůžeme získat Nebeskou přízeň skrze skutky nebo vnější obřady. My všichni bez výjimky jsme nehodni Otcovy přízně a lásky. "Jako roucho ohyzdné všechny spravedlnosti naše"3 v pohledu Nebe a naše jediná naděj je Yahushua a Jeho spravedlnost. Zachovávání Otcových přikázání je ovocem našeho spasení, ne kořenem. Všichni, kdo jsou skutečně ve spásném vztahu s Otcem, a kdo mají s Ním živé spojení, budou radostně zachovávat Jeho přikázání a žít podle všeho světla, které je jim dostupné.4 Je to zde, kde je Yahuwahova pečeť/znamení přijato, protože je to naše milující poslušnost, která zjevuje Jeho ducha pracujícího v nás.
Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. Ale v zákoně Yahuwahově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí. (Žalm 1,1-2)
Před více než 2500 lety zapsal prorok Ezechiel pozoruhodně prorocký popis kalendářní dichotomie, které jsme dnes svědkové. Jeho popis by nemohl být přesnější, protože milióny křesťanů dnes stojí zády vůči Yahuwahovu zákonu, zatímco vyvyšují solární kalendář – padělek Říma.
![]() |
Vánoce | Původ, Historie, a Tradice |
I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti nad tyto. Tedy uvedl mne do síně domu Yahuwahova vnitřní, a aj, u vrat chrámu Yahuwaha, mezi síňcí a oltářem bylo okolo pětmecítma mužů, jejichž záda byla k chrámu Yahuwahovu, tváři pak jejich k východu, kteříž klaněli se proti východu slunce. (Ezechiel 8,15-16)
Přirozeně, když chápeme obrovskou důležitost Nebeských svátků (vypočítaných podle Nebeského kalendáře), stáváme se stále více rozrušeni z těch lidí, kteří je vědomě nebo nevědomě zanedbávají ve prospěch dnů šelmy, jako např. sobota, neděle, vánoce,velikonoce.
Tato opravdová lítost je známa Otci Yahuvahovi, stejně jako každá myšlenka, emoce, motiv a záměr srdce. V milující blahosklonnosti umísťuje Své znamení (nebo pečeť) na všechny ty, kdo vzdychají a naříkají nad přetékajícím bezprávím a panovačným opovržením.
I řekl jemu Yahuwah: Přejdi prostředkem města, prostředkem Jeruzaléma, a znamenej znamením na čelích muže ty, kteříž vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi dějícími se u prostřed něho. (Ezechiel 9,4)
Yahuwah pak přikazuje Svým poslům, aby zabili každého, kdo nemá Jeho znamení. (Měj na paměti, že ta pečeť/znamení Yahuwaha je protikladem ke znamení šelmy. Nakonec bude mít každý žijící jedno nebo druhé znamení, nikdo se nebude nacházet mezi.)
Oněmno pak řekl tak, že jsem slyšel: Projděte skrze město za ním, a bíte; neodpouštějž oko vaše, aniž se slitovávejte . . . ale ke všelikému muži, na němž by bylo znamení, nepřistupujte, a od svatyně mé počněte. Takž začali od mužů těch starších, kteříž byli před chrámem. (Ezechiel 9,5-6)
Znamení: Doslovné nebo obrazné?
Mnozí tvrdí, že "znamení šelmy" musí být doslovným znamením (např. počítačový čip, tetování atd.), které je viditelné/detektovatelné lidskými bytostmi. V Ezechieli 9 (výše) máme jasný případ "znamení", které zjevně vidí jen Otec a Jeho andělé. Navíc texty ve Zjevení, které uvádí "znamení šelmy" ve Zjevení 13, jsou obklopeny symboly. Například šelma z moře nepředstavuje doslovnou šelmu vystupující z vody. I když použitý jazyk používá doslovné výrazy, význam v kontextu musí být vysvětlen symbolicky. Tento bod je dále ilustrován tím, kde je znamení šelmy umístěno:
A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, i tenť také bude píti víno hněvu Yahuwahova, víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho. . . . (Zjevení 14,9-10)
Čelo je obrazně použito v celém Starém Zákoně pro reprezentaci mysli, myšlenek nebo nauk:
A ačkoli zadržáni jsou podzimní dešťové, a deště jarního nebývalo, však čelo ženy nevěstky majíc, nechtělas se styděti. (Jeremiáš 3,3)
Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich. Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou. (Ezechiel 3,8-9)
Ruka je používána v celém Starém Zákoně k označení činností nebo praktik jedince.
Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš. (Kazatel 9,10)
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých. Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého. (Přísloví 7,3)
A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Yahuwahův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Yahuwah z Egypta. (Exodus 13,9)
A budou slova tato, kteráž já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém. A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje. Uvážeš je za znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma. (Deuteronomium 6,6-8)
Ale složte tato slova má v srdci svém a v mysli své, a uvažte je sobě za znamení na rukou svých, a budou jako náčelník mezi očima vašima. (Deuteronomium 11,18)
Poznámka: Náčelník mezi očima je označením pro čelo. Podle Theological Wordbook of the Old Testament, má znamení na čele a ruce "svůj primární smysl v obrazné rovnosti s Božími přikázáními jako stužky na čele . . . celkově ustanovení Mozaické smlouvy (Deut. 6,8; 11,18) [což zahrnuje zachovávání Sabatů a svátků]. Tyto 'náčelníky' byly připomínkou 'memoriálů' na čele . . . připomínající Izraelitovi, že má uvažovat o přikázáních Pána a zachovávat je. Později židovství vzalo tyto 'náčelníky' doslovným okázalým způsobem a byli Ježíšem pokáráni (Mat. 23,5)."5
Nést něco jako znamení na čele znamená věřit nebo to podporovat mentálními schopnostmi. Nést něco jako znamení na ruce znamená podporovat to skrze činnost a praktikování.
Měj na paměti, že Jan byl student Písma. Byl dobře obeznámen se spisy Mojžíše a proroků. Obrazy, které viděl ve svých viděních, a jazyk, který použil ve své komunikaci, mu nebyl cizí. Chápal by všechno v kontextu Písma Starého Zákona. A to je způsob, jak očekává, že budou jeho čtenáři vykládat vše, co napsal.
Jakou roli hraje v tom všem novodobý týdenní cyklus?
Jak už bylo dříve uvedeno, dnešní kalendář je podvod. Gregoriánský kalendář, podle kterého se dnes žije na celém světě, je vyvrcholením stovek let podvodu a kompromisu. Není to kalendář ustanovený při Stvoření a není to kalendář, podle kterého se řídili patriarchové, proroci a apoštolové.
Stručná historie novodobého kalendáře:
- Před ustanovením Juliánského kalendáře byl kalendář Římské republiky pozorovacím lunárním kalendářem s osmidenním týdnem.
- 45 př.n.l. - Juliánský kalendář zaveden. Juliánský kalendář vyřadil lunární výpočet předcházejícího kalendáře6, nadále však měl osmidenní týdny.
- 1. století n.l. - Juliánský kalendář se přeměnil v sedmidenní planetární týden, který začínal v sobotu (Saturday, den Saturna) a končil v pátek (Friday).
- 321-325 n.l. (Nicejský koncil) - Konstantin formálně ustanovil sedmidenní planetární týden, začínající v neděli a končící v sobotu.
- 1582 - Papež Gregory XIII (Řehoř) zavedl Gregoriánský kalendář. Při přechodu na Gregoriánský kalendář bylo odstraněno 10 dnů (5.-14. říjen), aby došlo k sladění kalendáře a ročních období. Sedmidenní planetární týden, který Konstantin zavedl na Nicejském koncilu, nebyl nijak poznamenán tímto přechodem.
- 1927 - Svět se sjednotil v používání Gregoriánského kalendáře. (Turecko bylo poslední zemí, která přijala tuto změnu.7)
![]() |
Historie Juliánského Kalendáře |
Související obsah: Podvod nepřetržitého týdenního cyklu (obsah)
Historie jasně dokazuje, že sedmidenní planetární týden (začínající v neděli a končící v sobotu), který dnes svět zachovává, je starý jen okolo 1700 let. Zde spočívá příčina věci. Ustanovené časy Stvořitele není možné najít používáním 1700 let starého Římského [šelmího] kalendáře! Ti, kdo trvají na tom, že je třeba se držet nepřetržitého týdenního cyklu, začínajícího v neděli a končícího v sobotu, tak činí s vyloučením Biblického svědectví i historických důkazů. Je-li někdo ještě pokoušen slepě následovat nauku o nepřetržitém týdenním cyklu, nechť vezme v úvahu také fakt, že Mezinárodní datová hranice, která řídí moderní týdenní cyklus, byla vymyšlena výborem lidí ve Washingtonu před méně než 200 lety - v roce 1884. (ČTI! Podvod datové hranice: Co to je a proč to je důležité!)
Stvořitelův kalendář:
Stvořitelův kalendář je luni-solární kalendář, ne Římský solární kalendář.
Opět řekl Elohim: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů [časů bohoslužby8], dnů a let. (Genesis 1,14)
V Bibli začíná každá lunace oslavou zvláštního dne bohoslužby: Novměsíce. Protože se jedná o den uctívání, není počítán jako součást 6 pracovních dnů prvního týdne každého měsíce. Den Novměsíc začíná s prvním svítáním po astronomickém novém měsíci, což je známo jako konjunkce. Šest pracovních dnů následuje a potom sedmý den Sabat osmého v měsíci. Další tři týdny následují a končící 29. Skrze měření a kalkulaci dnů vedoucích k tomu 29. je odhalen čas konjunkce a člověk může určit, zda má daný měsíc 29 nebo 30 dnů. Žádný měsíc neměl nikdy více než 30 dnů. Pravý luni-solární kalendář je dobře uživatelný. Dny týdne vždy připadají na stejná data měsíce. Pokaždé, když je v Bibli uvedeno u sedmého dne Sabatu i datum, jedná se vždy o 8., 15., 22. a 29. den měsíce (Stvořitelův kalendář)
V Bibli začíná každá lunace oslavou zvláštního dne bohoslužby: Novměsíce. Protože se jedná o den uctívání, není počítán jako součást 6 pracovních dnů prvního týdne každého měsíce. Den Novměsíc začíná s prvním svítáním po astronomickém novém měsíci, což je známo jako konjunkce. Šest pracovních dnů následuje a potom sedmý den Sabat osmého v měsíci. Další tři týdny následují a končící 29. Skrze měření a kalkulaci dnů vedoucích k tomu 29. je odhalen čas konjunkce a člověk může určit, zda má daný měsíc 29 nebo 30 dnů. Žádný měsíc neměl nikdy více než 30 dnů. Pravý luni-solární kalendář je dobře uživatelný. Dny týdne vždy připadají na stejná data měsíce. Pokaždé, když je v Bibli uvedeno u sedmého dne Sabatu i datum, jedná se vždy o 8., 15., 22. a 29. den měsíce (Stvořitelův kalendář) |
Pamatuj opět na jasnou odlišnost mezi znamením šelmy a Nebeským znamením:
- Znamení Říma = Vyvýšení neděle a ustanovení
časů uctívání pomocí současného padělaného kalendáře (v rozporu s božím
zákonem)
- Nebeská pečeť/znamení = Milující poslušnost božího zákona včetně zachovávání sedmého dne Sabatu, Novměsíců a ročních svátků (všechny ustanoveny podle Nebeského kalendáře)
Ti, kteří vzdorovitě trvají na užívání kalendáře šelmy pro určení časů uctívání, ponesou nakonec její znamení ("znamení šelmy"), zatímco ti, kdo radostně uposlechnou výzvu "vyjděte z ní" a zvolí si světit podle Nebeského kalendáře, obdrží nakonec pečeť Yahuwaha.
Smrtelná lest: Trojský kůň šelmy
Mylná víra v nepřetržitý týdenní cyklus je Trojský kůň v myslích lidských mas; je to tato víra, která umožňuje ochotné přijetí znamení šelmy bez detekce či protestu, dokonce i mnohými z těch, kdo jsou horliví v zachovávání Yahových Sabatů a svátků - protože oni tvrdohlavě lnou k jednoduchosti paradigma sobota versus neděle.
Nechť každý muž a žena studují, aby se prokázali jako schválení. Ve světle svědectví Bible a hojnosti historických důkazů není pro nikoho žádné omluvy, pokud lpí na současném sedmidenním planetárním týdnu, který je součástí nepřerušeného cyklu sahajícího až zpět ke Stvořitelskému týdnu. Prostě to tak není. Je to jen domněnka a tradice, která podepírá tuto bludnou nauku. Prosím, nespoléhej se jen na slova WLC. Modli se a studuj sám pro sebe. Pravda se nikdy nemusí obávat hlubokého vyšetřování.
Nechť každý muž a žena studují, aby se prokázali jako schválení. Ve světle svědectví Bible a hojnosti historických důkazů není pro nikoho žádné omluvy, pokud lpí na současném sedmidenním planetárním týdnu, který je součástí nepřerušeného cyklu sahajícího až zpět ke Stvořitelskému týdnu. |
Času zbývá málo!
Čas je krátký, milí přátelé. Svět se rozpadá. Rychle se blížíme vyvrcholení věků a každý člověk na Zemi (včetně TEBE) bude muset učinit své nezvratné rozhodnutí, zdali přijme Otcovo pozvání žít navždy nebo ho odmítne. Nakonec každý žijící člověk ponese buď Yahuwahovu pečeť nebo znamení Říma ("znamení šelmy"). Nyní není čas být unylým ohledně nauk, kterých se držíme, včetně kalendáře, ke kterému lneme, a svátků, které zachováváme. Volby, které dnes činíme, rozhodnou o našem zítřku a nakonec o naší věčnosti.
Historie to naprosto dokazuje:
- Současný 7denní týden není součást nepřetržitého cyklu, který se táhne zpět až ke Stvoření.
- Sobota není Biblický sedmý den Sabat.
- Žádný z Nebeských svátků není možné nalézt na Římském/šelmím kalendáři.
- Současný kalendář je Římem zplozený podvod.
Váha důkazů Bible je jasným rozhodnutím:
- Biblický týdenní cyklus restartuje s každým Novměsícem.
- Novměsíc je první den lunárního měsíce a je následován šesti pracovními dny a pak sedmým dnem Sabatem. Šest dalších pracovních dnů následuje a pak další sedmý den Sabat. Tento vzor se opakuje po celkově čtyři týdny v každém Biblickém lunárním měsíci.
- Sedmý den Sabat připadá vždy na 8., 15., 22. a 29. den lunárního měsíce.
- Biblický sedmý den Sabat a každoroční svátky je možné nalézt jen na Nebeském kalendáři.
![]() |
Filadelfie nebo Laodicea? Která církev jsi ty? |
Co nyní uděláš?
Budeš nadále uctívat v oddanosti kalendáři šelmy? Přijmeš její znamení bez protestu nebo zamyšlení? Nebo budeš jako věrný Bereánský zkoumat tato tvrzení, abys zjistil, jestli to tak je?
Bratří pak hned v noci vypustili i Pavla i Sílu do Berie. Kteřížto přišedše tam, vešli do školy Židovské. A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly, jakž kázal Pavel. (Skutky 17,10-11)
Věčnost je nadosah. Zvol si tento den, Komu/komu budeš sloužit. Nebuď zatvrzelý skrze klam domněnky a tradice, ale hledej pravdu celým svým srdcem.
Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého, a nalezneš milost a prospěch výborný před Elohimem i lidmi. Doufej v Yahuwaha celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé. (Přísloví 3,3-6)
Všechny biblické texty jsou vzaty z Bible Kralické. Pravá jména pro Otce a Syna byla obnovena v těchto textech.
1 "Lexical Aids to the Old Testament," Hebrew-Greek Key Word Study Bible, p. 1626.
2 "Drak" ve Zjevení 13,2 je odkazem na Satana. "I svržen jest drak ten veliký, had starý, jenž slove ďábel a satanáš, kterýž svodí všecken okršlek světa; svržen jest, pravím, na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou." (Zjevení 12,9)
3 Izaiáš 64,6
4 Mnoho z věrných následovníků Yahuwaha, kteří odešli před námi, nemělo světlo, které máme my dnes. Byli věrni všemu, co měli, a nyní je naší zodpovědností přijmout vše, co Yahuwah zjevuje naší generaci.
5 Harris, R. Laird., Archer, Gleason L., Waltke, Bruce K., Theological Wordbook of the Old Testament, Moody Publishers, 1980, Entry 804a, p. 348, emphasis supplied.
6 "Uprostřed 1. století př. n.l. pozval Julius Cæsar alexandrijského astronoma Sosigena, aby mu poradil s reformou kalendáře, a Sosigenes rozhodl, že jediným praktickým krokem bylo zcela zrušit lunární kalendář. Měsíce musejí být aranžovány na základě ročních období a tropický (solární) rok byl použit jako v egyptském kalendáři . . . ." ("The Julian Calendar," Encyclopædia Britannica.)
7 https://www.timeanddate.com/calendar/julian-gregorian-switch.html
8 Slovo překládané jako "časy" v Genesis 1,14 je mo'ed. "SlovoMo'ed je používáno v širším smyslu pro všechna náboženská shromáždění. Bylo úzce spojeno se samotným svatostánkem. . . . . [Yahuwah] se tam setkával v určité časy s Izraelem za účelem zjevení Jeho vůle. Je to běžně používané slovo pro bohoslužebné shromáždění . . . . [Yahuwahova] lidu." ("Lexical Aids to the Old Testament," Hebrew-Greek Key Word Study Bible, p. 1626.) Pro více informací na toto téma, viz obsah: Stvořitelův kalendář