Contact US
Prayer Requests
 
Right click and Save Target As... to download file.

Každoroční svátky

Třikrát v roce se celý Izrael shromáždil u svatostánku k bohoslužbám. (Exodus 23,14-16) Místem těchto shromáždění bylo po určitou dobu Sílo; později se však stal střediskem národních bohoslužeb Jeruzalém a tam se pak kmeny sjížděly k výročním slavnostem.

Izraelští byli obklopeni divokými, bojovnými kmeny, které dychtily po tom zmocnit se jejich země. Přesto však bylo třikrát do roka nařízeno všem bojeschopným mužům a všem, kteří byli schopni cesty, aby vyšli ze svých domovů a odebrali se na místo shromáždění, ležící poblíž středu země. Co mohlo bránit jejich nepřátelům, aby nevtrhli do jejich nechráněných příbytků a nezpustošili je ohněm a mečem? Co mohlo bránit jejich vpádu do země, jenž by uvrhl Izrael do područí cizího nepřítele? . . . [Yahuwah] zaslíbil, že bude ochráncem svého národa. “Vojensky se klade anděl [Yahuwahův] okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.” Žalm 34,8. Když se Izraelští odebrali na místo bohoslužeb, zadržovala jejich nepřátele božská moc. Zaslíbení [Yahuwahovo] znělo: “Vyvrhnu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před [Yahuwahem] Elohimem1 svým třikrát v roce.” Exodus 34,24

První z těchto slavností, Přesnice, slavnost nekvašených chlebů, se konala v měsíci abib, prvním měsíci židovského roku, což odpovídá konci března a počátkem dubna. Byl konec zimy, skončilo období dešťů a celá příroda se radovala ze svěžesti a krásy jara. Na pahorcích a v údolích se zelenala tráva a pole krášlilo polní kvítí. Měsíc se blížil úplňku a večery byly nádherné. Bylo to roční období, které tak krásně opěvuje svatý pěvec:

„Zima pominula,
prška přestala a odešla;
kvítečko se ukazuje po zemi,
čas prozpěvování přišel,
a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
Fík vypustil holičky své,
a réví rozkvetlé vydalo vůni.” Píseň písní 2,11-13

Po celé zemi putují skupiny poutníků do Jeruzaléma. Ovčáci od svých stád, pastýři z hor, rybáři od jezera Galilejského, rolníci od svých polí a synové proroků ze svatých škol — všichni zaměřují své kroky k místu, kde se zjevuje přítomnost [Yahuwaha]. Postupují po krátkých úsecích, neboť mnozí putují pěšky. Karavany se během cesty stále početně rozrůstají a než dospějí do svatého města, jsou často až nepřehledné.

Utěšený stav přírody probouzel radost v srdcích Izraelských a jejich vděčnost k dárci všeho dobrého. Pustili se do prozpěvování velkolepých hebrejských žalmů, které velebí slávu a majestát [Yahuwahův]. Na znamení troubou začnou stovky hlasů za doprovodu cimbálů pět písní díkuvzdání:

„Veselím se z toho, že mi říkáno bývá:
pojďme do domu [Yahuwahova].
A že se postavují nohy naše
v branách tvých, ó Jeruzaléme...
Do něhož vstupují pokolení, pokolení [Elohima]...
Aby oslavovali jméno [Yahuwahovo]...
Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce:
Dejž se pokojně těm, kteříž tě milují.” Žalm 122,1-6

Když cestou narazili na pahorky, na nichž pohané pálívali ohně na svých oltářích, zapěli Izraelští píseň:

„Pozdvihuji očí svých k horám,
odkudž by mi přišla pomoc.
Pomoc má jest od [Yahuwaha],
kterýž učinil nebe i zemi.” Žalm 121,1-2

„Ti, kteříž doufají v [Yahuwaha],
podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje,
ale na věk zůstává.
Okolo Jeruzaléma jsou hory,
[Yahuwah] jest vůkol lidu svého,
od tohoto času až na věky.” Žalm 125,1-2

Když vystoupili na hory v dohledu svatého města, patřili s úctou a bázní na zástupy vyznavačů, svěřující ke chrámu. Viděli dým kadidla stoupající vzhůru, a když zazněly trouby Levitů, ohlašující bohoslužbu, s pohnutím zapěli, uchváceni kouzlem okamžiku:

„Veliký jest [Yahuwah], a převelmi chvalitebný
v městě [Elohima] našeho, na hoře svatosti své.
Ozdoba krajiny, útěcha vší země
jestiť hora Sion, k straně půlnoční,
město krále velikého.” Žalm 48,1-2

„Budiž pokoj v předhradí tvém,
a upokojení na plácích tvých.”
„Otevřtež mi brány spravedlnosti,
a vejda do nich, oslavovati budu [Yahuwaha].”
„Sliby své [Yahuwahovi] splním,
teď přede vším lidem jeho,
v síňcích domu [Yahuwaha],
u prostřed tebe, Jeruzaléme.
Halelujah.”
Žalm 122,7; 118,19; 116,18.19

Všechny domy v Jeruzalémě byly poutníkům otevřeny, v jejich místnostech se mohli ubytovat. Pro tak velké množství lidí to však nemohlo stačit, a tak byly na každém volném místě v městě a na blízkých pahorcích postaveny stany.

Čtrnáctého dne v měsíci byl k večeru zahájen svátek Přesnic slavnostním a dojemným obřadem, jenž měl všem připomenout vysvobození z egyptské poroby naznačit budoucí oběť, která přinese osvobození z poroby hříchu. Když Spasitel položil svůj život na Golgotě, ztratily Přesnice svůj smysl a byl zaveden obřad večeře Páně jako upomínka na tuto událost, jejímž byly Přesnice předobrazem.

Po Přesnicích se slavil svátek nekvašených chlebů, trvající sedm dní. První a sedmý den byly dny svatého shromáždění a nesměla se v nich vykonávat žádná těžká práce. Druhého dne slavností byly [Yahuwahu] obětovány první plody roční sklizně. Nejranějším obilím v Palestině byl ječmen, který v době zahájení slavností začínal právě dozrávat. Kněz položil snop tohoto obilí na oltář [Yahuwaha] v uznání, že vše patří [Yahuwahovi]. Dokud nebyl vykonán tento obřad, nesmělo se přikročit ke sklizni. [Ve čtvrtém měsíci] . . . nastaly letnice, nazývané také slavnost žní a slavnost týdnů. Jako výraz vděčnosti za pokrm připravovaný z obilí byly [Yahuwahu] obětovány dva bochníky chleba upečené s kváskem. Letnice trvaly pouze jeden den, který byl zasvěcen bohoslužbě.

V sedmém měsíci se slavil svátek stánků neboli svátek sklizně. Tento svátek byl uznáním, že [Yahuwah] je velkomyslný, když uštědřil bohatou úrodu v sadech, olivových hájích a na vinicích. Bylo to největší slavnostní shromáždění v roce. Země vydala své plody, úroda byla uložena do stodol, ovoce, olej a víno byly uskladněny a lid přicházel se svými dary, aby vzdal díky [Yahuwahovi], který mu tak štědře požehnal.

Tento svátek měl být především příležitostí k projevu radosti. Konal se hned po velkém dni smíření, kdy se lidu dostalo ujištění, že jeho nepravostí již nebude vzpomenuto. Usmířeni s [Yahuwahem] přicházeli před něho, aby uznali jeho dobrotivost a velebili ho za jeho milosrdenství. Nové práce byly skončeny, dřina příštího roku dosud nezačala, lid netížily starosti a mohl se poddat svatým a radostným pocitům této chvíle. Ačkoli příkaz o účasti na slavnostech se týkal jen otců a synů, účastnily se jich pokud možno celé rodiny a byli na nich pohostinsky vítáni i služebníci, levité, cizinci a chudí.

Stejně jako přesnice byla i slavnost stánků svátkem vzpomínkovým. Na památku svého poutnického života na poušti opouštěl lid své domovy a bydlel ve stanech nebo v loubích, zhotovených ze zelených větví „z stromů krásných, a ratolestí palmových, a větvoví z stromů hustých, a vrbí od potoku”. Leviticus 23,40, 42, 43.

Prvního dne se konalo svaté shromáždění a k sedmi svátečním dnům se přidával osmý den, který se slavil stejným způsobem [s dalšími obětmi (viz Numeri 29,35-38), kterých je více než těch pro běžné Sabaty (Numeri 28,9-10)].

Na těchto výročních shromážděních se při bohoslužbách posilovala srdce starých i mladých a setkání lidí z různých částí země utužovalo svazky, jež je poutaly k [Yahuwahovi] a k sobě navzájem. Jak blahodárně by působilo na lid [Yahuwahův], kdyby se i v dnešní době konal svátek stánků — radostná připomínka požehnání, jehož se mu dostává od [Yahuwaha]. Jako dítky Izraele oslavovaly osvobození, jež [Yahuwah] vybojoval pro jejich otce, a zázračné zachování při životě, když putovaly pouští z Egypta, tak bychom měli i my vděčně vzpomenout různých cest, jež [Yahuwah] uvážil, aby nás vyvedl z světa, z bloudění ve tmách do nádherného světla své milosti a pravdy.

Ti, kdož přebývali daleko od stánku úmluvy, museli každoročně obětovat celý měsíc, aby se mohli zúčastnit výročních slavností. Tento příklad oddanosti měl podtrhnout význam bohoslužeb a nutnost podřízení našich sobeckých, světských zájmů zájmům duchovním a věčným. Zanedbáváme-li možnost scházet se s druhými; abychom se posilovali a povzbuzovali ve službě [Yahuwahovi], ztrácíme. Pravdy slova [Yahuwahova] pozbývají v naší mysli svou živost a svůj význam. Na naše srdce přestává působit světlo, přestává je oblažovat posvěcující vliv a my duchovně upadáme. Projevuje-li se v našem styku nedostatek účastenství s druhými, pak jako křesťané velice ztrácíme. Kdo se uzavírá sám v sebe, neplní poslání, jež mu [Yahuwah] svěřil. Všichni jsme dítkami jednoho Otce a štěstí jednoho každého z nás závisí na druhých. Musíme dbát požadavků [Yahuwaha] i našich bližních. Správným pěstováním sklonu k družnosti v naší povaze vzbudíme v sobě účastenství s našimi bratry a snaha oblažit druhé nám poskytne štěstí a spokojenost.

Svátek stánků měl smysl vzpomínkový a vedle toho byl také předobrazem. Jednak měl připomenout pobyt na poušti, jednak jako slavnost žní měl oslavit sklizeň plodů na zemi a naznačit velký den konečné sklizně, až Pán úrody vyšle své žence, aby koukol svázali do snopů a spálili a pšenici sklidili do sýpky [Yahuwaha]. Tehdy zahynou všichni bezbožníci. Budou “jako by jich nebylo”. Abdijáš 1,16. A všechny hlasy celého vesmíru svorně budou v radosti velebit [Yahuwaha]. Ve Zjevení se praví: “Všecko stvoření, kteréž jest, slyšel jsem řkoucí: Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků.” Zjevení 5,13.

Národ izraelský velebil [Yahuwaha] o svátku stánků, když si připomínal, jak byl Bůh milosrdný při jejich vysvobození s egyptského otroctví a jak o ně starostlivě pečoval při jejich putování pouští. Radovali se také proto, že si uvědomovali, že právě skončenou bohoslužbou v den smíření jim [Yahuwah] odpustil a přijal je. Až však ti, které [Yahuwah] vykoupil, budou bezpečně shromážděni v nebeském Kanaánu, navždy vysvobozeni z otroctví kletby, pod níž „všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až doposavad” (Římanům 8,22), pak se budou radovat v plné slávě radostí nevýslovnou. [Yahushuovo] velké dílo smíření pro člověka bude pak dovršeno a hříchy jeho budou provždy vyhlazeny.

„Veseliti se budou z toho poušť a pustina,
plésati, pravím, bude poušť, a zkvetne jako růže.
Ušlechtile zkvetne,
ano i radostně plésati bude s prozpěvováním.
Sláva Libánská dána jí bude,
okrasa Karmelská a Sáronská.
Tyť věci uzří slávu [Yahuwahovu],
důstojnost [Elohima] našeho...

Tehdáž otevrou se oči slepých,
otevrou se též i uši hluchých.
Tehdáž poskočí kulhavý jako jelen,
a jazyk němého prozpěvovat bude:
Nebo se vyprýští vody na poušti,
a potokové na pustinách.
A obrátí se místo vyprahlé na jezero,
a žíznivé v prameny vod..
Bude také tam silnice a cesta,
kteráž cestou svatou slouti bude.
Nepůjde po ní nečistý,
ale bude samých těchto:
Tou cestou jdoucí i nejhloupější nezbloudí.

Nebude tam lva,
a litá zvěř nebude choditi po ní,
aniž tam nalezena bude,
ale půjdou po ní ti, jenž budou vysvobozeni.
Vykoupení, pravím, Hospodinovi navátí se,
a přijdou na Sion s prozpěvováním,
a veselé věčné bude na hlavě jejich;
radosti a veselé dojdou,
zármutek pak a úpění uteče od nich.”
Izajáš 35,1.2.5-10.

Vzato z: "The Annual Feasts," Patriarchs & Prophets, str. 537-542, by E. G. Whiteová.


Doporučená četba:


1 "Elohim" bylo hebrejské slovo pro entity oddání se a uctívání. To slovo znamenalo „bůh“ a bylo použito pro Stvořitele i všechny falešné bohy.

Hits: 808