Všeobecně se věří a vyučuje, že každoroční svátky uvedené v Bibli byly dány jen pro Židy nebo byly nějak „přibity na kříž“.
Argument, že nějaká část božího zákona byla zrušena na kříži, vznikl v 18. století, kdy se obnovovalo poznání sedméno dne Sabatu. Když se pravda šířila o tom, že Yahuwah se má uctívat v sedmý den týdne a ne v první, kazatelé začali poprvé kázat, že boží zákon byl „zrušen“ na kříži.
Před touto dobou si nikdo neodvážil kázat takové neslučitelné poselství. Boží zákon nemůže být „zrušen“ nebo změněn, protože je dokonalý. Právě proto, že boží zákon nemohl být změněn nebo pozměněn, dal Yahuwah Svého syna, aby zemřel za hříšníky, neboť: „téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění [hříchů].“ (Židům 9,22)
Stejné kacířství vstoupilo i ohledně statutárního zákona. Satan svedl většinu křesťanstva k tomu, aby věřili, že nejen Sabat byl „přibit na kříž“, ale i každoroční dny uctívání, zvané svátky.
Taková víra je založena na nepochopení božího zákona. Yahushua, jako náš Spasitel, dokonale zachovával boží zákon. Jako Jeho následovníci jsme i my napomínáni, abychom následovali Jeho příkladu. Apoštol Pavel zachovával tyto svátky a učil své pohanské konverty, aby i oni tak dělali, jak můžeme vidět skrze jeho odkazy ohledně zachovávání těchto svátků v knize Skutky 18,21 a 20,6.
„Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abychom následovali šlépějí jeho.“ (1. Petrova 2,21)
Apoštolé a raní křesťané všichni zachovávali svátky staletí po smrti a vzmrtvýchvstání Yahushui.
Mnozí se domnívají, že to nějakou dobu apoštolům trvalo, než odložili to, co dnešní křesťané považují za „nepotřebnou židovskou tradici“. Tato domněnka je však mylná. Apoštolé a ranní křesťané nikdy více neobětovali žádná zvířata, protože Yahushua, Beránek Yahův, který snímá hříchy světa, byl již jednou obětován pro hříchy tohoto světa.
Apoštolé a raní křesťané zachovávali svátky bez obětování obětí krve, protože chápali, že boží zákon se má zachovávat navěky:
„Ty blíže jsi, Yahuwahu; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.“ (Žalm 119,151-152.160)
Podle Venerable Bede, který psal na počátku 8. století, Jan, ten milovaný, zachovával „čtrnáctý den prvního měsíce“ neboli Pesach a učil rané křesťanské věřící, aby tak také činili.
Tyto svátky byly zachovávány všemi věrnými, dokud pod vlivem Církve Říma pohanství nevstoupilo a nezačalo kazit kdysi tak čistou víru. Pod záminkou „obracet pohany“, Viktor, Biskup Říma, udělal kompromis s pohanstvím a přijal pohanské slavnosti jako jsou vánoce a velikonoce, přičemž odložil stranou Yahuwahovy svátky.
Polycrates, raný křesťanský mučedník, se naučil od Polycarpa, jednoho z Janových učedníků, aby zachovával svátky. Když se Viktor snažil vynutit zachovávání velikonoc, Polycrates mu napsal dopis, ve kterém jmenuje důležité křesťanské otce, kteří zachovávali Pesach, ne velikonoce:
Proto zachováváme tento den beze změny, nic nepřidáváme ani nic neubíráme, protože v [Malé] Asii velká světla spí a ta povstanou v den příchodu Pána, když přijde se slávou z nebe a vyhledá všechny svaté. Takový byl [apoštol] Filip . . . Je zde i Jan, které spočíval na Pánově hrudi. . . . A je zde taky Polycarp ve Smyrně, biskup i mučedník, a Thraseas, biskup i mučedník, z Eumanaea. . . . [Také] Sagaris,. . . .Papirius,. . . .a Melito. . . . všichni z nich zachovávali čtrnáctý den Pesach podle evangelia, nikdy nevybočili, ale následovali podle pravidla víry. (Polycrates, Dopis Viktorovi, Biskupu Říma, citováno v Eusebiově Ecclesiastical History)
Přijetí pohanských svátků litoval i Tertullian, který okolo roku 230 n.l. lamentoval, že Biblické svátky byly odloženy stranou ve prospěch pohanských slavností:
Pro nás, kteří jsme cizinci pro Sabaty, a Novměsíce a svátky, kdysi přijatelné u Boha, jsou nyní časté Saturnalia, svátky January (leden), Brumalia a Matronalia; dary jsou přenášeny sem a tam, dárečky dne nového roku jsou dávány za hluku, a sporty a bankety jsou oslavovány s povykem; ach, o kolik věrnější jsou pohané ke svému náboženství, kteří si dávají zvláštní pozor, aby nepřejímali žádnou vážnost od křesťanů.“ (Tertullian, De Idolatria, c. 14, Vol. I, p. 682.)
Boj mezi Církví Říma a těmi, kdo odmítli
přijmout pohanství a zvolili si namísto toho uctívat ve svátky Yahuwahovy,
velmi narostl. Eusebius, Římský historik a Biskup Caesarea, napsal o tomto
konfliktu:
„V té době nemalý spor vznikl, protože všechny diocéze Ásie měly za správné, jakož podle dávné tradice, zachovávat svátek Spasitelova pesachu čtrnáctého dne měsíce, v který Židé měli přikázáno zabít beránka.“ (Eusebius, Church History, Ch. XXIII.)
Apoštolští křesťané, jako byl Polycarp a Polycrates, kteří byli učeni přímo apoštoly, stále zachovávali svátky a odmítali přijmout padělané pohanské slavnosti.
Velkou otázkou sporu mezi církvemi Malé Ásie a zbytkem křesťanství bylo, zdali paschální společenství se má slavit čtrnáctého Nisanu [Biblického kalendáře], nebo ve svátek neděle vzkříšení, bez ohledu na židovskou chronologii [měření času]. Křesťané Malé Ásie se odvolávali na příklad apoštolů Jana a Filipa a k běžné praxi církve a slavili křesťanský Pesach vždy v čtrnáctý den Nisanu, nehledě na to, jaký den [pohanského Juliánského] týdne to bylo. . . . Římská církev, na druhé straně následována celým zbytkem křesťanstva, oslavovala smrt Krista vždy v pátek a jeho vzkříšení v neděli, následující po prvním úplňku po jarní rovnodennosti. (Christian Classics Ethereal Library, footnote #1687 to Eusebius, Church History, Ch. XXIII.)
Byl to ve skutečnosti boj o to, kdy uctívat a který kalendář používat pro výpočet těchto dnů bohoslužby. Satan, jak předpověděl Daniel, se snažil změnit časy a zákony.
„Tento spor trval téměř dvě staletí, dokud Konstantin nezasáhl ve prospěch Římských biskupů a nezakázal tu druhou skupinu.“ (R. L. Odom, Sunday in Roman Paganism, p. 188.)
Po více než tisíc let světila ekklesia ve Skotsku stále sedmý den Sabat a zachovávala Pesach podle starodávného kalendáře Bible.
Pod vlivem Římsko katolické královny Skotsko nakonec odložilo tuto čistou víru, kterou si uchovalo od dob apoštolů, ale bylo později jedno z prvních, které uvítalo návrat k pravdě během Protestantské reformace.
Bohoslužba ve falešné dny uctívání zneuctívá Stvořitele. Držet se pohanských svátků a odmítat zachovávat Yahuwahovy svátky, porušuje boží zákon.
Yahuwah dal Svůj zákon pro dobro Jeho lidí. Všichni, kteří dnes přestupují Jeho zákon, jen kráčejí ve šlépějích dávného Izraele, který opakovaně upadal do odpadlictví.
„A dal jsem jim ustanovení svá, a soudy své v známost jsem jim uvedl, ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně.
Nadto i Sabaty své vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Yahuwah jsem, Posvětitel jejich.
Ale dům Izraelský zpurně se postavovali proti mně na poušti, v ustanoveních mých nechodili, a soudy mými pohrdli, ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně; též Sabaty mé poškvrnili náramně. Pročež jsem řekl: Že vyleji prchlivost svou na ně na poušti, abych je docela vyhladil.
A řekl jsem synům jejich . . .: V ustanoveních otců svých nechoďte, a soudů jejich neostříhejte, a ukydanými bohy jejich se nepoškvrňujte. Já jsem Yahuwah váš Elohim: v ustanoveních mých choďte, a soudů mých ostříhejte, a čiňte je. Též Sabaty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Yahuwah váš Elohim.“ (viz Ezechiel 20,11-13. 18-20)
Znamením mezi Yahuwahem a Jeho lidem není jen sedmý den Sabat. Zahrnuto do
tohoto znamení je i zachovávání všech svátků, které jsou součástí statutárního
zákona. Tyto svátky jsou uvedeny v Leviticus 23 a hned tím prvním svátkem
je vyjmenován sedmý den Sabat.
Uctívání Stvořitele během VŠECH Jeho svatých shromáždění je znamením mezi Yahuwahem a Jeho dětmi.
V těchto posledních dnech vyzývá Yahuwah všechny, aby se navrátili k pravé uctívání, ve všechny Jeho svaté dny: týdenní Sabaty, měsíční Novměsíce a roční svátky. Těm, kteří se obrátí k Yahuwahovi, zachovávajíc Jeho zákon, je dáno krásné zaslíbení – zaslíbení nového srdce.
„A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla vašeho, dám vám srdce masité. Ducha svého, pravím, dám do vnitřností vašich, a učiním, abyste v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je.“ (Ezechiel 36,26.27)
Tato zaslíbení jsou pro všechny, kdo zachovávají Yahuwahova přikázání, soudy a nařízení. Pro lidi, kteří „v soudech mých chodí, a ustanovení mých ostříhají, i činí je.“ (viz Ezechiel 37,24)
Yahuwah zaslíbil: „Nadto učiním s nimi smlouvu pokoje; smlouva věčná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou u prostřed nich na věky. Bude i příbytek můj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým.“ (Ezechiel 37,26.27)
V této době, kdy je pravda obnovována, Yahuwah napomíná Svůj lid: „Pamatujtež na zákon Mojžíše služebníka mého, jemuž jsem přikázal na Orébě přednesti všemu Izraeli ustanovení a soudy.“ (Malachiáš 4,4)
Odlož stranou veškeré falešné dny bohoslužby a pohanské slavnosti. Uctívej tvého Stvořitele tím, že Ho budeš uctívat ve všechny Jeho svaté dny, vypočítané podle Jeho ustanoveného systému měření času, podle luni-solárního kalendáře Stvoření.
Blahoslavení ti,
kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Yahuwahově. Ty jsi přikázal,
abychom pilně zachovávali Tvé příkazy. Já budu zachovávat Tvá nařízení. Uč mne,
ó Yahuwahu, cestě Tvých nařízení; a já je budu zachovávat až do konce. Tak budu
zachovávat Tvůj zákon neustále navěky. (viz Žalm 119)
Související články:
