Print

Daniel 11: Král Severu je Osmanská říše!

Pečlivé a hlulboké studium Daniele 11,40-45
pevně stanovuje,  že "
Král Severu" je Osmanská říše!

Čmáraniny, ptáci (jedni se dívají jedním směrem, jiní druhým), linie podobné hadům, stylizované oči, to vše bylo velmi zajímavé. Některé obrázky mohly být peříčkem, kladivem nebo něčím jako obrácený deštník (když přimhouříme oči). Ale byly bezvýznamné! Po více než 1000 let nemohl nikdo vyložit, co znamenají.

Rosetta Stone

Rosetta deska poskytla nezbytný klíč k rozluštění významu hieroglyfů.

By © Hans Hillewaert, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3153928

V roce 1799 konečně došlo k významnému objevu. Francouzští vojáci, kteří vtrhli do Egypta o rok dříve, byli posláni, aby posílili pevnosti v Egyptském přístavním městě. A tam odhalili těžce poškozenou kamennou desku. Nadporučík Pierre-François Bouchard rozpoznal, že se jedná o něco unikátního. Tento kámen byl popsán ve třech jazycích: Řecky, málo používaným egyptským písmem zvaným demotik text, a hieroglyfy! Konečně zde byla příležitost pochopit všechny ty podivně vypadající kliky háky a kresby.

Napoleonova nová vědecká společnost, Institut d'Égypte v Kairo, se zmocnila této kamenné desky. V pozdějších letech tato Rosettská deska skutečně poskytla rozluštění významu starodávných egyptských hieroglyfů. Lingvisté jen potřebovali kód, nějaký klíč, podle kterého by mohli vyložit podivné znaky.

Křesťané studující Daniele 11 také potřebovali kód, který by odklíčoval tuto pasáž. Klíčem k odemknutí významu tohoto veledůležitého proroctví je geografie. Aktivity popsané v proroctví musí být vždy chápány ve vztahu k umístění Izraele. "Král Jihu" odkazuje na Egypt, protože tato země leží na jih od Izraele. "Král Severu" odkazuje na rozličné politické moci, které ovládaly území severně od Izraele. Když byla říše Alexandra Velikého po jeho smrti rozdělena, oblast přímo na sever od Izraele nejprve ovládl Seleucus a později Římská říše. Daniel 11 popisuje rozpad Alexandrovy říše a pak sleduje historické pohyby národů, které ovládaly tyto zeměpisné lokality.

Vyvrcholení se nachází na konci kapitoly ve verších 40-45:

Při dokonání pak toho času trkati se s ním bude král polední (jihu), ale král půlnoční (severu) oboří se na něj s vozy a s jezdci a lodími mnohými, a přitáhna do zemí, jako povodeň projde.

Potom přitáhne do země Judské, a mnohé země padnou. Tito pak ujdou ruky jeho, Idumejští a Moábští, a prvotiny synů Ammon.

A když ruku svou vztáhne na země, ani země Egyptská nebude moci jeho zniknouti.

Nebo opanuje poklady zlata a stříbra, a všecky klénoty Egyptské; Lubimští také a Mouřenínové za ním půjdou.

V tom noviny od východu a od půlnoci přestraší jej; pročež vytáhne s prchlivostí velikou, aby hubil a mordoval mnohé.

I rozbije stany paláce svého mezi mořemi, na hoře okrasy svatosti; a když přijde k skonání svému, nebude míti žádného spomocníka. (Daniel 11,40-45)

Tato pasáž je extrémně důležitá, pro každého, kdo žije dnes. Poukazuje na to, kdy nastane konec doby milosti! Tato úžasná událost je spojena s dobou konce a dobou soužení. Pečlivé studium Daniele 11 odhaluje, že "doba konce" začala v roce 1798 a "doba soužení" začala v roce 1922. To znamená, že doba soužení brzy, velmi brzy skončí, možná během měsíců pro těch 144.000 - pro ty, kteří přinesou poslední varovné poselství světu.

Nekonečná moudrost a Yahuwahovo poznání věcí budoucích je demonstrovaná, když se Bible porovná s historií. Král Severu, popsaný v Danieli 11,40-45, je Osmanská říše. To je prokázáno skutečností, že každá jednotlivá část tohoto proroctví se už v historii naplnila.

Yeni Cami a Eminönü Bazaar, Konstantinopol, Turecko (Osmanská říše) okolo 1895
By - trialsanderrors - Yeni Cami and Eminönü bazaar, Constantinople, Turkey, ca. 1895, CC BY 2.0,
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11168385

DANIEL 11,40

"Při dokonání pak toho času trkati se s ním bude král polední (jihu), ale král půlnoční (severu) oboří se na něj s vozy a s jezdci a lodími mnohými, a přitáhna do zemí, jako povodeň projde."

V DOBĚ KONCE SE S NÍM TRKATI BUDE KRÁL JIHU

"Doba konce" začala v roce 1798, jak je vysvětleno v jiných článcích na WLC webu. Ten "Svévolný" Král popsaný v Danieli 11,36-39 byla Francie/Napoleon Bonaparte. Egypt pod vládou Mameluků narušil obchodování Francie s Egyptem. To byl ten Král Jihu "trkající" do Svévolného Krále. Nebyla to otevřená válka. Egypt pouze "trkal" do Svévolného Krále.

Francie odpověděla napadením Egypta. V té době byl Egypt součástí Osmanské říše. Francie byla dlouhodobým spojencem Osmanské říše a domnívala se, že ta bude tolerovat francouzskou přítomnost v Egyptě výměnou za to, že jim Francie pomůže dostat pod kontrolu nezvladatelné Mameluky. Tato domněnka byla příliš drahou a arogantní chybou.

ALE KRÁL SEVERU PROTI NĚMU ZAÚTOČÍ A PROJDE JAKO POVODEŇ...

Sir Horatio Nelson

Admirál sir Horatio Nelson od Lemuela Francise Abbotta. 1800. National Maritime Museum. Na jeho třírohém klobouku je vidět ozdoba darovaná Osmanským sultánem jako odměna za vítězství u Nilu.

Jedním z důvodů, proč Francie zaútočila na Egypt, bylo "udeřit a zničit britský obchod tím, že se odřízne Velká britská stezka do Indie."2 Nešlo jen o to obnovit francouzský obchod na Dálném Východě. Šlo také o narušení Britského obchodu. Britové odpověděli silou. Později 1. srpna 1798 narazil admirál Horatio Nelson doslova na francouzskou flotilu v egyptské Alexandrii poté, co měsíce prohledával Středozemní moře.

Francouzské síly se domnívaly, že Britové začnou bitvu až se západem slunce. To byl další drahý přehmat, protože Britové se pustili ihned do akce. Bitva prakticky zničila francouzskou flotilu, zatímco Britové nepřišli ani o loď. Toto je důležité pochopit, protože právě to bylo to vítězství Britů, které mělo za následek, že Král Severu, Osmanská říše, přišel jako povodeň proti invazivním Francouzským silám.

"Francouzská invaze Egypta měla velký [a dlouho trvající] dopad na Osmanskou říši."3 Doposud byla Francie spojencem Osmanské říše. Nicméně britské vítězství v bitvě o Nil povýšilo Velkou Británii do mocnějšího a tím i vlivnějšího postavení.

"Britská diplomacie v Istanbulu byla nyní schopna nasměrovat říši přímo k opozici a 9. září 1798 vyhlásila Osmanská říše válku Francii. (Dříve v roce 1799 se Rusko spojilo s Británií a Tureckem a vytvořilo Druhou koalici)."4

S vozy a s jezdci...

Po svých drtivých ztrátách v Egyptě nebyl Napoleon připraven ukončit své ambiciózní plány pro Střední Východ. Na konci února 1799 opustil Napoleon Egypt a mašíroval na sever do Sýrie. U města Akr se setkal s Turky (Otomany). Otomanové, nyní spojení s Brity, měli být podporováni skupinou britských námořníků vedených sirem Sidney Smithem. Napoleon rychle oblehl toto město.

Jen o deset dnů později se Napoleon doslechl o příchodu mocné Turecké armády. "Skládala se z okolo třiceti tisíc vojáků, dvanáct tisíc z nich bylo těch nejzběsilejších a nejlépe trénovaných jezdců na světě. Napoleon měl osm tisíc bojeschopných mužů, se kterými se měl postavit dobře trénované armádě Evropanů a Turků uvnitř hradeb Akru a početnému vojsku, které spěchalo na pomoc."5

Historický zápis obsahuje pozoruhodnou podobnost s Danielovým prorockým popisem:

Bylo brzy ráno 16. dubna. Slunce právě vycházelo nad kopci Palestiny a odhalilo [Francouzům] celou tureckou armádu připravenou k boji rozprostřenou před nimi. Zrak byl oslněn touto úžasnou podívanou, kde se pyšné zástavy, křiklavé turbany, blýskající ocel a veškerá barbarská válečná okázalost Východu odrážely v paprscích oslnivého rána. Dvanáct tisíc jezdců, dekorovaných nejkrásnějšími vojenskými ozdobami připevněnými na nejrychlejších arabských koních, se vzpínalo a vlnilo ve všech směrech. ... Francouzi, příliš pyšní a sebevědomí na to, než aby ustoupili číselné převaze, neměli téměř čas se sami zformovat do Napoleonských nedobytných bloků, když se ta celá kavalkáda jezdců s lesknoucími šavlemi a šeredným řevem jako vichřice vyřítila na ně. Každý muž ve francouzských blocích věděl, že jeho život závisel na jeho nehybnosti, a každý stál bok po boku vedle svých kamarádů.6

A S MNOHA LODĚMI ...

I když nebylo Turecko nikdy známo jako národ námořníků, proroctví jasně uvádí, že "mnohé lodě" budou zapojeny do drtivé reakce Krále Severu. Francouzská flotila byla doslova zničena předešlý rok v Bitvě o Nil. Tyto "mnohé lodě" vzešly z nové aliance, zformované v důsledku agresivní vojenské akce Svévolného Krále, Francie. Rusko, ačkoliv dlouhodobý nepřítel Osmanské říše, se spojilo s Turky, aby bojovalo proti Napoleonovi.

"I když se to zdá neobvyklé, Rusko, zarytý nepřítel Turecka, se s ním spojil v obraně proti Napoleonovi. Ruská flotila byla poslána s malou Tureckou flotilou do přístavu St. Jean D’Acre a tam se k nim připojily dvě Britské flotily. Celkový počet lodí byl větší než třicet."7

Napoleonova agresivní činnost probudila dřímajícího obra, kterým byla Osmanská říše.



PŘITÁHNE DO ZEMÍ
A JAKO POVODEŇ PROJDE

Slovo8 zde přeložené jako "zemí" má širší význam než jen "národy". Znamená taktéž pole, území nebo poušť. V zásadě nese myšlenku nějaké oblasti. Král Severu / Osmanská říše, vstoupil do mnoha oblastí, které už dříve dobyl. Přitáhl do nich a prošel jimi, protože reagoval na hrozbu Svévolného Krále, Francie.

DANIEL 11,41

"Přitáhne i do nádherné země a mnozí klesnou. Z jeho rukou uniknou jen tito: Edóm, Moáb a přední z Amónovců."

PŘITÁHNE DO NÁDHERNÉ ZEMĚ

Nyní probuzení Turkové/Král Severu, naháněli Napoleona a jeho vojska na jih. Tou "nádhernou zemí", o které je zde řeč, je tatáž země, o které se píše v Danieli 11,16. Je to Palestina. Napoleon byl vyhnán ze Sýrie přes Palestinu až do Egypta. Tam se vzdal svého úsilí zmonopolizovat karavanní obchodní stezku do Indie a vrátil se do Evropy.

MNOZÍ KLESNOU

Původní hebrejština uvádí: "Mnozí budou přemoženi". S pomocí Britů si Turkové/Král Severu opět podmanili Egypt. Tyto vojenské akce stály mnoho lidských životů. Když byl Napoleon zahnán zpět do Egypta, nepřítel zabil více než 1000 jeho mužů. Šestset mužů zemřelo na nemoc a 1800 bylo zraněno.

Britové opět pomohli svým novým spojencům, když přepravili osmanské vojsko do Egypta na svých lodích. Tam v první Bitvě u Abukir v roce 1799 zvítězilo francouzské vojsko na půdě Egypta. Nicméně to byl počátek konce francouzské přítomnosti v Egyptě. Bitva stála Francii dalších 1000 vojáků, ale ztráty na straně Osmanů byly ještě větší. Odhaduje se, že zemřelo asi 8000 Turků.

V souladu s jistým slovem proroctví, mnozí byli přemoženi, když Král Severu přitáhl jako povodeň proti Svévolnému Králi, Francii.

Z JEHO RUKOU UNIKNOU JEN TITO:
EDÓM, MOÁB A PŘEDNÍ Z AMÓNOVCŮ

Země zde popsané se nacházejí převážně východně od řeky Jordán. "Edómská země se nacházela v pouštní oblasti východně a jížně od Izraele. Mnoho potomků těchto národů se nachází v dnešní Saudské Arábii."9 Ve svém úsilí vyhnat Napoleona ze Středního Východu zaměřil Král Severu (Osmanská říše) svou pozornost na to, kde se nacházela francouzská vojska. To bylo západně od Jordánu. Proto taky všechny země východně od Jordánu "unikly z jeho rukou", když táhl na jih.

DANIEL 11,42

"Vztáhne svou ruku na četné země; ani egyptská země nevyvázne."

Jakmile povstala k boji, byla Osmanská říše nelítostná, když se opět snažila přivést pod svou kontrolu oblasti, které už dříve dobyla. Na rozdíl od praktik západních vojsk, Turkové neměli ve zvyku brát si zajatce. Mučili a zabili každého z francouzských vojáků, kterého našli, zraněného nebo ne. Podobně zabíjeli i každého, o kom měli podezření, že sympatizuje s Francouzy, a proto je psáno, že "ani egyptská země nevyvázne".

Cestovní žurnál napsaný v 19. století se zmiňuje o zacházení Osmanů s Egypťany takto: "Čteme-li o zvěrstvech, která připisuje Sir Robert Wilson Francouzům, pak vás napadne, že jediným objektem našeho zásahu bylo domácí štěstí napadeného lidu. Ale je podivné, že Arabové mluví o Francouzích s repektem a litují jejich vyhnání."10

Daniel 11,43

"Získá vládu nad skrytými poklady zlata a stříbra a všemi egyptskými drahocennostmi. V jeho průvodu budou i Lúbijci a Kúšijci."

MOC NAD POKLADY ZLATA A STŘÍBRA
A VŠEMI DRAHOCENNOSTMI EGYPTA

Muhammad Ali Pasha al-Mas'ud ibn Agha

Muhammad Ali Pasha byl tím potrubím, skrze které měl Král Severu přístup k bohatství Egypta.

Muhammad Ali byl poslán do Egypta s Osmany při jejich boji a snaze vyhnat Francouze. Byl druhým mužem Albánského regimentu. "S velkým politickým umem se mu podařilo být jmenován jako wālī, osmanský sultánův místokrál v Egyptě s hodností paša."11

Jakmile byl u moci, "Muhammad Ali provedl jedno z největších zabrání území v dějinách. Zkonfiskoval feudální farmy Mameluckých grandů a obral náboženské instituce v Kairo o jejich 600.000 nejlepších akrů vlastněné půdy. Takto obral Kairo o jeho středověký řád a Egypt se nyní stal privátní plantáží místokrále."12

Muhammad Ali může být brán jako ten, kdo ustanovil moderní Egyptský stát, ale nedošlo k tomu mírumilovně. Ve skutečnosti můžeme tvrdit, že činnost tohoto zástupce Krále Severu byla součástí toho, co bylo prorokováno v Danielově proroctví, kde anděl prohlásil: "ani egyptská země nevyvázne".

Muhammad Ali učinil konec Egyptské tradiční společnosti. Eliminoval Mameluky, dřívější vládnoucí oligarchii, vyvlastnil staré půdu vlastnící třídy, proměnil náboženskou třídu v podřízené vládě, omezil aktivity domorodých obchodníků a řemeslníků, neutralizoval Beduíny a rozdrtil všechna povstání mezi rolníky.13

V té době byl Egypt stále provincií Osmanské říše. Muhammad Ali uvalil na obyvatelstvo vysoké daně a tím je ožebračil. Něco z těchto peněz poslal jako hold osmanskému sultánovi. Takto učinil "poklady zlata a stříbra" společně se "všemi drahocennostmi Egypta" dostupné Králi Severu.

LIBYJCI A ETIOPANÉ ZA NÍM PŮJDOU

Libyjci: Severní pobřeží Afriky bylo už dříve podrobeno Osmanskou říší. Později, v roce 1711, se Libye stala převážně autonomním územím, když Ahmed Karamanli, důstojník kavalérie, provedl převrat. Zavraždil osmanského guvernéra a ustanovil Karamanliho dynastii, i když nadále pokračoval v placení poplatku Osmanské říši. Tento region zůstal z velké části nezávislý až do roku 1832. V této době poslal osmanský sultán do země vojáky, aby obnovili pořádek po odstoupení vladaře.

Etiopané: Geografická mapa dnešní Etiopie nebyla nikdy součástí Osmanské říše. Ačkoliv je v anglickém překladu Bible (KJV) použito slovo "Etiopané", neodkazuje to na dnešní zemi známou jako "Etiopie". Správným slovem je "Kušité", což se do latiny překládá jako "Æthiops."

Egyptský kněz Manetho (okolo 300 př.n.l.) psal o (25.) egyptské dynastii Kušitů, nazývajíc je "Aetiopská dynastie". Když byla navíc Hebrejská Bible přeložena do řečtiny (asi 200 př.n.l.), hebrejské pojmenování "Kuš, Kušité" se změnilo v řečtině na "Aetiopie, Aetiopané" a proto se v Bibli Krále Jakuba (KJV) uvádí "Etiopie, Etiopané".14

Tato oblast tedy původně odkazovala na zemi sousedící s jížním Egyptem. Libyjci a Etiopané byli dokonale popsáni, když se říká, že půjdou ve stopách Krále Severu.

DANIEL 11,44

"Ale vyděsí ho zprávy z východu a ze severu. Vytáhne s velikým rozhořčením, aby mnohé zahladil a vyhubil jako klaté."

Králem Severu je nepochybně Osmanská říše. Proto "zprávy z východu a ze severu" jsou zprávy přicházející z východu a ze severu Osmanské říše, ne z východu a severu Palestiny.

1. světová válka poskytla Turecku odvrácení pozornosti a omluvu za vyhlazení Arménů žijících na jejich území.

"Vlny pronásledování šly jedna za druhou po staletí, některé tvrdší než jiné... Na počátku dvacátého století přestala Arménie jako entita existovat. Území ... bylo rozděleno na tři hlavní části. Západní část, včetně hory Ararat, náležela Turecké říši; severní část podél Kavkazu se stala jednou z republik pod vládou Ruska; východní část sousedící s Kaspickým mořem byla pod kontrolou Persie. Lid, podobně jako mnohé jiné národnostní skupiny, byl rozptýlen; ale na rozdíl od jiných si většinou ponechali svou identitu."

(Marie Egitkhanoff, Terror by Night and Day, An Armenian Girl’s Story, p. 6.)

SEVER: Jedním z nečekaných důsledků invaze Svévolného Krále/Francie do Egypta byla aliance Osmanské říše se svým severním sousedem - Ruskem. Tito dva sousedé byli ve válce po staletí. Rusko-Turecké války trvaly po pět staletí a jsou jedním z nejdéle trvajícím rozkolem v dějinách Evropy. Během těchto válek ztrácela Osmanská říše stále více a více území na úkor Ruské říše.

VÝCHOD: Persie se nachází východně od Osmanské říše. V době 1804-1813 byla Persie s Ruskem ve válce. "Perská armáda byla několikrát v převaze proti ruským vojskům v Zakavkazsku, ale byla značně zaostalejší v bojovém umění, vojenském výcviku a ogranizaci."15 Persie prohrála válku i území s Ruskem. Další válka následovala v letech 1826-1828. Opět vyhrálo Rusko.

"Jako výsledek Rusko-Perských válek si Rusko připojilo severní Azerbajdžán a východní Arménii. Ruská vítězství osvobodila lidi v Zakavkazsku od jha perských feudálních pánů a tito lidé aktivně podporovali ruská vojska během těchto válek."16

Tím, že si Rusko připojilo území Persie, částečně obklíčilo Osmanskou říši a tím se zvýšil tlak ze severu a východu. To byly ty zprávy ze severu a z východu, které byly alarmující pro Krále Severu.

Podrobný seznam konfliktů mezi Osmanskou říší a Ruskem by byl příliš dlouhý pro tento článek. Nicméně některé z těchto konfliktů se odehrály díky náboženským rozdílům, protože velká většina Osmanů byla muslimy, zatímco Rusové byli křesťané. Když car přikázal, aby byli muslimové vyhnáni ze Severního Kavkazu, došlo ke genocidě, ve které přišlo o život 1,5 miliónů muslimů. Každý, kdo se zachránil, utekl na jih do Osmanské říše.

To není nepodstatná historie. Tyto akce jsou přímo propojitelné s Králem Jihu (Egyptem) "trkajícím" do Svévolného Krále (Francie) a drtivou reakcí Krále Severu (Osmanskou říší). Během 1. světové války a těsně po ní byli Turkové zodpovědní za Arménskou genocidu, Řeckou genocidu a Asyrskou genocidu, ve kterých přišlo o život 3 milióny křesťanů díky podezření, že jako křesťané sympatizují s Ruskem.

Jak strašné následky mělo trkání Krále Jihu do Svévolného Krále! Jedině Yahuwah zná celkový počet zničených životů a nesmírného utrpení údobí, kdy Král Severu "vytáhl s velikým rozhořčením, aby mnohé zahladil a vyhubil jako klaté".

DANIEL 11,45

"I rozbije stany paláce svého mezi mořemi, na hoře okrasy svatosti; a když přijde k skonání svému, nebude míti žádného spomocníka."

Sultan Abdul Hamid II

Sultan Abdul Hamid II naplnil proroctví, když poslal úředníky, aby přímo vládli Jeruzalému.

V tomto verši opět potvrzují záznamy historie přesnost prorocké výpovědi. Židé, a později Chazaři, chtěli dlouhou dobu získat kontrolu nad Palestinou. V roce 1897 Sionistická organizace (později World Zionist Organization) uspořádala První Sionistický kongres v Bazileji ve Švýcarsku. Během této třídenní konference byla prodiskutována možnost Jeruzaléma jako hlavního města budoucího Židovského státu. Avšak Jeruzalém a samotná Palestina byly stále pod kontrolou Osmanské říše.

Abdul Hamid II, sultán Osmanské říše a kalif Osmanského kalifátu, reagoval přesně tak, jak popisuje tento text. Poslal úředníky ze svého vlastního paláce, aby spravovali provincii okolo Jeruzaléma. Chtěl získat kontrolu nad touto oblastí své říše a cítil, že mít osmanské úředníky umístěné v Jeruzalémě mu umožní držet krok s jakýmkoliv pokusem cízích vlád o zabrání této oblasti.

Sultánovy obavy byly oprávněné. 1. světová válka byla na obzoru. Napětí vedoucí k "válce o ukončení všech válek" bylo už v procesu. Velmi málo lidí však ví, že jedním z primárních motivů politiky Anglie během 1. světové války bylo ustanovení domoviny pro "Židy".

... Britové se ani neobtěžovali konzultovat tuto věc s původními obyvateli v zemi. Jak i autor známé Balfour deklarace, Arthur Balfour, řekl lordu Curzonovi: "Čtyři velmoci jsou oddané Sionismu. A Sionismus, ať už správný nebo špatný, je založen na dlouhotrvajících tradicích, na současných potřebách, na budoucích nadějích, daleko větší důležitosti než jsou přání a předsudky Arabů, kteří obývají tuto dávnou zemi."

... Co následovalo, bylo systematické úsilí podkopat vládu a samosprávu skrze přizpůsobivé režimy a v případě Palestiny úplné popření práva na svobodu a nezávislost země. ...

Je ironií, že jedním z tvrzení Británie pro legitimizaci své politiky v té době bylo poukázat na tento velký nesmysl, že se jednalo o vysvobození Arabů od jha cizí Osmanské vlády.17

Německo ve skutečnosti vyhrálo válku a navrhlo Anglii férovou mírovou nabídku. Kdyby Anglie přijala Německem nabízený mír, milióny životů by byly zachráněny. Místo toho se však stalo něco zcela odlišného.

Mezinárodní židovští bankéři - to je to, co se stalo. Židé-Sionisté financující válečné úsilí chtěli Palestinu, která byla v oné době součástí Osmanské říše. Jediným způsobem, jak dát Palestinu Židům, bylo vzít ji Osmanům. Jako odměnu za to, že USA vstoupí do války, slíbili Britové Palestinu Židům jako domovinu.

Byla to ďábelská dohoda, kterou neměla Velká Británie žádné právo slibovat. Ale právě to se stalo pod Balfourskou dohodou.18

Balfour visits Jerusalem

Balfour navštívil Jeruzalém

Britský politik lord Arthur Balfour (1848 - 1930) poukazuje guvernérovi siru Ronaldu Storrsi na část Kostela Svatého hrobu během své návštěvy Jeruzaléma 9. dubna 1925. Arabští obyvatelé města stávkovali na protest proti Balfourské dohodě podporující plány pro Židovskou domovinu v Palestině. (Photo by Topical Press Agency/Hulton Archive/Getty Images)

 

Arthur James Balfour byl ministrem zahraničí Spojeného království. Byl si dobře vědom neetické povahy britské agendy odebrat Palestinu Turkům. V dopise lordu Curzonovi, napsaném v roce 1919, přiznal: "... V Palestině ani nenavrhujeme jít skrze formu konzultace přání současných obyvatelů země... Čtyři velmoci jsou oddané Sionismu. A Sionismus, ať už správný nebo špatný, je založen na dlouhotrvajících tradicích, na současných potřebách, na budoucích nadějích, daleko větší důležitosti, než jsou přání a předsudky Arabů, kteří obývají tuto dávnou zemi..."19 Britové a různí Sionisté agitující pro Židovskou domovinu v Palestině učinili protikladné sliby. Za podpory Rothschildovy dynastie slíbili Židům domovinu, zatímco ve stejnou dobu slíbili místní arabské populaci, že nemají v plánu si zemi udržet.

"PŘEPYCHOVÉ STANY"

Po značnou část 19. století se počet badatelů Bible domníval, že Osmanská říše je ten Král Severu. Předpovídali proto, že jakožto Král Severu převede Osmanská říše své sídlo do Jeruzaléma. Když se Osmanská říše rozpadla po 1. světové válce, aniž by se tak stalo, mnozí se domnívali, že jejich výklad byl mylný.

Osmanská říše nebyla dobyta cizími silami. Jednoduše přestala existovat. Evropané si v té době byli dobře vědomi nesrovnalostí, které se děly v kdysi tak obávané říši. The Literaly Digest psaly v roce 1919 o přítomnosti vyslanců Osmanské říše v Radě desíti, ale ne jako účastníků:

"Kdyby se stíny mohly smát, mohli by se duchové Petra Poustevníka, Ludvíka IX a Richarda Lví srdce spojit ve výbuchu cynického veselí v den, kdy říše, kterou nebylo možné zničit po tři staletí deseti křižáckými výpravami, poslala svého Velkovezíra do Paříže a s ním i delegaci tureckých významných osob. Na své cestě na a z setkání Rady desíti na mírové konferenci... museli vstupovat a odcházet odlišnými dveřmi než ti, kteří byli členy rady. Jak i Charleston Evening Post poznamenaly: 'Tito uhlazeně mluvící gentlemani od Zlatého rohu nebyli velvyslanci říše, protože ještě není jasně rozhodnuto, jestli bude Turecko nadále jako národní entita.' Navštívili Paříž jen jako experti, od kterých může Rada deseti získat informace ohledně tureckých záležitostí."

Tato domněnka je nicméně založena na nepochopení slova "tabernacles" (svatostánky). Při správném pochopení je zjevné, že Král Severu je Osmanská kříše a že vskutku učinil to, co proroctví předpovědělo. On postavil "stany paláce svého mezi mořemi, na hoře okrasy svatosti." Jinými slovy: Osmanský sultán ustanovil svou politickou přítomnost mezi řekou Jordán, která je na východě, a Středozemním mořem, které leží na západě.

Slovo "stany" pochází z hebrejského slova ohel. To znamená: "stan... překrytí, (příbytek), domov, stánek, stan."20 Izraelité stanovali na poušti. Je to totéž slovo používané opakovaně v knihách Mojžíše, které popisuje stan setkávání i svatyni. Stan je dočasné místo k bydlení. Prostě stan! To byl důvod, proč David tak toužil postavit pro Yahuwaha místo trvalého přebývání.

Sultán nepotřeboval přesunout sídlo své vlády do Jeruzaléma, aby se naplnilo proroctví z Daniele 11,45. Uskutečnil ho tím, že vědomě přesunul část své vlády do Jeruzaléma, aby tak reagoval na hrozbu expanze sionských bankéřů. Nebylo to trvalé řešení, ale dočasné. "Stany jeho paláce".

KDYŽ PŘIJDE KE SKONÁNÍ SVÉMU, NIKDO MU NEPOMŮŽE

Mocná Osmanská říše, obávaný bič na křižáky, došla svého konce, ne s třeskem, ale uvadnutím do nicoty. Ruský car Mikoláš I popsal Osmanskou říši jako "nemocného muže":

Zdá se, že se Turecko rozpadává, tento rozpad bude velkým neštěstím. Je velmi důležité, aby Anglie a Rusko došly k naprosto dobrému pochopení ... a aby žádný neučinil rozhodný krok, který by ten druhý neocenil ... Máme nemocného muže v našich rukou, muže vážně nemocného, bude velkým neštěstím, pokud v jeden z těchto dnů proklouzne našimi rukami, obzvláště dříve než budou učiněna nezbytná opatření.21

Lidé od novin až po badatele Bible se velmi rychle zaměřili na onu dříve tak velikou Osmanskou říši jako na "nemocného muže Evropy". Po mnoho let se snažila Velká Británie a Francie podpírat Osmanskou říši ve snaze udržet Rusko před jejím zabráním a větším rozmachem. Nakonec však problémy v Evropě odvrátily pozornost i finance od tohoto "nemocného muže".

Mustafa Kemal Atatürk

Mustafa Kemal Atatürk

Král Severu přesunul "stany paláce svého" k Jeruzalému, protože se bál, že cizí mocnosti zaberou tuto oblast Osmanské říše. Přesně to se stalo. Po 1. světové válce si vítězné spojenecké síly rozdělily kořist války mezi sebe a Palestina byla dána pod kontrolu Britského empíria.

Osmanská říše přišla o území po 1. světové válce, ale celkově nebyla dobyta žádným jiným národem. Došla svému konci zevnitř. Mustafa Kemal, turecký vojenský důstojník, zrušil Osmanský sultanát a později i kalifát a ustanovil novodobou Tureckou republiku. Celých 99% Turků jsou muslimové a je překvapivé, že Turecko není oficiálně muslimským národem.

Kemal modernizoval Turecko tak, že ho posvětštil. Bylo mu dáno jméno Atatürk ("Otec Turků") jako uznání obrovských , převratných změn, které provedl v zemi. Postaral se o to, aby byla turecká vláda v budoucnosti naprosto oddělena od islámu. Položil základy zákonů, které znemožnily jakékoliv oživení Osmanské říše a kalifátu. "Ustanovil nový občanský zákoník, založený na evropských zásadách. A sestavil ústavu, která záměrně poškodila veškeré spojení s islámským zákonem [šária]."22

Mustafa Kemal Atatürk zasadil Osmanské říši (a islámu) smrtelnou ránu, ze které se nikdy nezotavil a nikdy nezotaví. Král Severu došel svého konce a nikdo mu nepomohl.

Turecko dnes

Turecko splnilo svou určenou roli v proroctví. Někteří lidé stále očekávají nějaký další vývoj v dřívější Osmanské říši. Avšak už není, co by se mělo naplnit z proroctví z Daniele 11. Král Severu došel ke svému konci v roce 1922 poté, co svou pomoc stáhly evropské síly, které ho dříve podporovaly.

Celý zápis v Danieli 11 měl jeden jediný cíl: identifikovat pro poslední generaci, kdy bude doba milosti ukončena! Tak jako "doba konce" začala v roce 1798, "doba soužení" začala v roce 1922. Vše poté, co se odehrává v Turecku, spadá do charakteristiky doby soužení.

Daniel 11 je ukončen. Už se to odehrálo! Nic více se z něj nenaplní. My nyní žijeme v době z Daniele 12,1. To je nanejvýš vážné uvědomění. Anděl řekl Danieli:

Toho času postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synů lidu tvého, a bude čas ssoužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do toho času; toho, pravím, času vysvobozen bude lid tvůj, kdožkoli nalezen bude zapsaný v knize.

Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné.

Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky. (Daniel 12,1-3)

Probuď se! Toto je doba, ve které nyní žijeme! Doba milosti bude brzy ukončena! Mezi touto událostí a námi stojí nyní jediná významná událost: troubení polnic.

Polnice troubí, aby oznamovaly nebo varovaly, a to je to, co tyto polnice dělají. Jsou určeny k tomu, aby přitáhly pozornost na konec doby milosti. Budou těmi nejhoršími metlami, které kdy dopadly na lidstvo. Jejich účelem je probudit duše lidí z dřímoty, protože to, co přijde po konci doby milosti, tedy sedm posledních ran, bude tak zlé, že kdyby Yahuwah neochránil svá dítka v této době, nebyl by už žádný život.

Nekonečná milost chce probudit každou duši, aby mohla vědomě učinit inteligentní rozhodnutí. Polnice jsou tím, co přitáhne pozornost každého člověka žijícího na tváři země k pravdám, které potřebují vědět, aby se připravili na ukončení doby milosti a Druhý příchod.

Nyní, v těchto závěrečných chvílích, odevzdej se plně Yahuwahovi. Zkoumej své srdce. Odlož stranou každou překážku a s plnou jistotou víry se chop zaslíbeného spasení.

Jeho ruka je natažená, aby uchopila tu tvou a přitáhla tě do bezpečí. Natáhneš svou ruku k tomu nejlepšímu příteli, kterého kdy můžeš mít?


Příbuzný obsah:


1 Biblické texty vzaty z Bible Kralické nebo z ekumenického překladu Bible.

2 http://www.expertsmind.com/library/french-invasion-and-occupation-of-egypt-in-1798-5235506.aspx

3 Güven Dinç, “The Ports of Cyprus and the French Invasion of Egypt (1798-1801),”Mediterranean Studies, Vol. 24, No. 1 (2016).

4 http://www.historyofwar.org/articles/wars_french_egypt.html

5 John Stevens C. Abbott, The Life of Napoleon Bonaparte, pp. 102-103.

6 viz výše

7 http://www.inlightofprophecyfulfilled.org/studies/pdf/articles/KON/KON_Part3.pdf , p. 3.

8 Erets, (#776), Strong’s Exhaustive Concordance.

9 http://www.inlightofprophecyfulfilled.org/studies/pdf/articles/KON/KON_Part3.pdf, p. 5.

10 Richard R. Madden, Travels in Turkey, Egypt, Nubia and Palestine in 1824, 1825, 1826 & 1827, p. 173, emphasis supplied.

11 https://www.britannica.com/biography/Muhammad-Ali-pasha-and-viceroy-of-Egypt

12 http://egyptianagriculture.com/muhammad_ali.html

13 https://www.britannica.com/biography/Muhammad-Ali-pasha-and-viceroy-of-Egypt

14 http://murakushsociety.org/index.php/2016/09/23/dictionary-defines-the-hebrew-term-cushite-as-moor-in-english/

15 http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/Russo-Persian+Wars+of+the+19th+Century

16 viz výše

17 https://www.middleeastmonitor.com/20141114-world-war-one-and-palestine-does-the-connection-still-matter/, emphasis supplied.

18 Klikni zde pro více informací ohledně Balfourské dohody a událostí, které k tomu vedly.

19 http://www.balfourproject.org/a-few-quotes/

20 viz Strong’s Concordance, #168.

21 Harold Temperley, England and the Near East, p. 272.

22 http://www.bbc.com/news/magazine-23810527, emphasis supplied.