Kalvínův výklad Bible ospravedlňoval vraždu jeho teologických oponentů. On sám nikomu nesťal hlavu, ani nezapálil oheň, který upálil heretiky zaživa, ale Kalvínova kázání ze Starého a Nového Zákona tvrdila, že takovéto tresty smrti jsou v souladu s Božími zájmy.
Jak to? Kalvín nevěřil, že všechny zákony Staré smlouvy byly odložené stranou Novou smlouvou oslaveného Ježíše. Nezvážil přitom jasný smysl textu v epištole Židům: „A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou.“ (Židům 8,13). Manévroval okolo Pavlova závěru: „A tak Zákon pěstounem naším byl ke Kristu, abychom už více nebyli pod pěstounem“ (Galatským 3,24; Římanům 10,4). Kalvín odmítl tato data z Nového zákona a rozhodl se, že morální zákony ve starých zákonech Tóry jsou stále platné. A zabíjet lidi, kteří překroutili jeho čistou nauku, bylo morální povinností.
Kalvín konkrétně ospravedlňoval trest smrti pro heretiky textem z 3. Mojžíšovy 24,16: „Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.“
Ježíšovo učení „milujte své nepřátele“ nezastavilo Kalvína před tím, aby schvaloval a propagoval smrt svých teologických nepřátel. A Pavlovy instrukce, jak jednat s lidmi, kteří teologicky nesouhlasí s tebou, byly zcela ignorovány: „Na služebníka pak Božího nesluší vaditi se, ale aby byl přívětivý ke všem, způsobný k učení, trpělivý, kterýž by v tichosti vyučoval ty, jenž se pravdě protiví, zda by někdy dal jim Bůh pokání ku poznání pravdy.“ (2 Timoteovi 2,24-25) Kalvín neprojednával v trpělivosti své rozdílnosti s lidmi, kteří propagovali odlišné myšlenky. Kalvín požadoval popravy, vyhrožoval smrtí a chválil Boha za mučení heretiků.
Kalvín vyjádřil svou teologicky posilněnou pomstu v tomto osobním dopise:
„Jsem přesvědčen, že to není bez zvláštní Boží vůle, aby zločinci kromě jakéhokoli rozsudku soudců vydrželi vleklé mučení ze strany popravčího.“ Kalvínův dopis Farelovi ze dne 24. července (pro více slov přímo z pera Kalvína si přečti dílo Selected Works of John Calvin)
Kalvín věřil, že se Bůh postaral o to, aby kriminálnici nezemřeli rychle, když byli mučeni. Tento pomstychtivý přístup a jeho podpora zastaralých předpisů Starého Zákona, které stanovovaly trest smrti pro konkurenční teology, kteří zpochybňovali jeho preferované doktríny, vypadal spíš jako ISIS než Ježíš.
Osobní korespondence a záznamy městské rady prozrazují mimořádný vliv Jana Kalvína v Ženevě. Ačkoli byl v roce 1538 požádán, aby odešel, když prosazoval své přísné morální standardy a nezávislost církve na exkomunikaci lidí, ženevští úředníci ho pozvali v roce 1541 zpět, aby vyřešil církevní nesrovnalosti. Po jeho návratu, městská rada schválila jeho církevní nařízení, která zahrnovala založení konzistoře. Konzistoř, církevní soud, který měl pod kontrolou disciplínu občanů Ženevy, se střetával každý čtvrtek, aby projednával případy (viz kronika konzistorních záznamů z let 1542-1544.) Jan Kalvín vedl tento soud. I když tento konzistoř neměl moc uvěznit, vypovědět do exilu nebo zabíjet provinilce, Kalvín mohl přesvědčit městský magistrát použít jejich moc, pokud mu jeho oponenti odporovali.
Když Jacques Gruet, teolog s odlišnými názory, položil dopis na Kalvínovu kazatelnu, ve kterém ho nazval pokrytcem, byl uvězněn, mučen po celý měsíc a nakonec 26. července 1547 popraven. Gruetova teologická kniha byla později nalezena a spálena společně s jeho domem, zatímco jeho žena byla vyhnána na ulici, aby to sledovala.
Michael Servetus, španělský lékař, vědec a učenec Bible, sdílel ještě horší osud. Byl to Kalvínův dlouholetý známý, který odolával autoritě římskokatolické církve. Nicméně rozhněval Kalvína tím, že vrátil kopii Kalvínových Institutů s kritickými poznámkami na okrajích. A co udělal Kalvín? Můžeš číst o jeho reakci v dopise, který napsal příteli:
„Servetus nabízí, že přijde, pokud to bude pro mě příjemné. Ale já mu nechci svým slovem zaručovat jeho bezpečí, protože pokud přijde, nikdy mu nedovolím zaživa odejít, dokud má autorita bude k něčemu.“ – Dopis Farelovi, 13. Února 1546.
Když pak Servetus navštívil Kalvínovo nedělní kázání, nechal ho Kalvín uvěznit a obvinil z kacířství. 38 oficiálních nařčení obsahovalo zavržení Trinity (Trojjediného Boha) a křtu novorozenců. Městský magistrát ho odsoudil na smrt. Kalvín požádal pro Serveta trest setnutí hlavy namísto brutálnějšího trestu upálení na hranici, ale marně. Někteří lidé považují Kalvína za soucitného, když se zasadil o lidštější metodu usmrcení, ale koneckonců to byl Kalvín, kdo podporoval zabití Serveta a všech takových kacířů.
27 října 1553 bylo použito na hranici surové dřevo, aby se Servetus pomalu opékal od nohou nahoru. Po 30 minut křičel o milost a modlil se k Ježíši, zatímco oheň pomalu stoupal nahoru po jeho těle, až spálil teologickou knihu, kterou měl přivázanou k hrudi jako symbol svého kacířství. Kalvín shrnul tuto popravu takto:
Nesouhlasit s Kalvínovým pojetím Boha bylo přestoupením, které zaručovalo trest smrti podle toho, jak Kalvín vysvětloval Leviticus 24,16.
|
„Servetus . . . trpěl trest za svá kacířství, ale bylo to z mé vůle? Zajisté ho zabila jeho arogance neméně než jeho bezbožnost. A jaký zločin to byl můj, když naše Rada, na moje nabádání, skutečně a v souladu s názorem několika církví, pomstila jeho ohavné rouhání?“
Jak lze takové mučení prominout? V listopadu 1552 prohlásil Ženevský koncil Kalvínovo Instituce učení křesťanského náboženství za „svatou nauku, proti které se nesmí žádný člověk postavit“. Nesouhlasit s Kalvínovým pojetím Boha bylo přestoupením, které zaručovalo trest smrti podle toho, jak Kalvín vysvětloval Leviticus 24,16. Záznamy městské rady v Ženevě popisují jeden rozsudek, kdy byl muž, který veřejně protestoval proti doktríně předurčení Jana Kalvína, bičován na všech hlavních křižovatkách města a poté byl vyloučen. („The Minutes Book of the Geneva City Council, 1541-59,“ přeložil Stefan Zweig, Erasmus: The Right to Heresy). V tomto městě sis nesměl dovolit nesouhlasit s Kalvínem.
Jan Kalvín argumentoval: „Kdokoli bude nyní tvrdit, že je nespravedlivé zabíjet kacíře a rouhače, vědomě a úmyslně doznává jejich vinu. Není to lidská autorita, která mluví, je to Bůh, který mluví a předepisuje věčné pravidlo pro svou církev.“
Většina špatných překladů Bible vede ke zklamání v nebiblickém bohu, ke strachu z toho, co požaduje, nebo k falešnému pocitu bezpečí stojícím na překroucených věroukách. Ale to může i zabíjet. Jan Kalvín ospravedlňoval vraždu na základě svého mylného výkladu Bible. Neodráží to celý jeho život nebo jeho přínos pro protestantskou církev, ale my můžeme být moudřejšími a poučit se z jeho chyb.
Jan Kalvín zastával Augustinovo biblické ospravedlnění pro upálení kacířů. Augustin omlouval tato krutá měřítka svým výkladem Ježíšova podobenství o velké hostině v Lukáši 14,16-24. Když pán v tomto podobenství nemohl zaplnit hostinu, přikázal v Lukáši 14,23 svým služebníkům: „přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.“ Augustin a Kalvín věřili, že upálení kacířů „přinutí“ více lidí k tomu, aby vstoupili do jejich Božího domu. Ze slova „přinuť“ si udělali licenci na zabíjení, aniž by brali ohled na jiná Ježíšova učení jako „milujte své nepřátele“, a takovýto výklad byl zásadním hermeneutickým omylem. Jakákoliv část Ježíšova učení musí být vykládána ve světle celého učení.
(Source: http://www.reenactingtheway.com/blog/john-calvin-had-people-killed-and-bad-bible-interpretation-justified-it)
|
WLC Poznámka: V knize Zjevení jsme upozorněni, že těsně před návratem Yahušui, aby vládl na celé Zemi jako král králů a pán pánů, bude existovat celosvětové náboženské pronásledování těch, kteří nebudou v souladu s populárním uctíváním Boha. Těm, kteří se rozhodnou dodržovat diktáty svědomí, které jsou v rozporu s občanskými a náboženskými mandáty, bude odepřeno právo nakupovat a prodávat. Mnozí dokonce zaplatí konečnou cenu za to, že se budou řídit svými náboženskými přesvědčeními místo toho, aby dodržovali všeobecné náboženské zákony. S ohledem na to chceme tento článek sdílet jako připomínku a varování před prosazováním náboženských názorů a dogmat vůči ostatním.
|
