|
Jezuitský řád byl
strůjcem některých z největších podvodů v dějinách. Shoda
dat, cílů i programů jej spojuje s celosvětovým, novodobým
podvodem o kulaté zemi. Pečlivý průzkum Bible, archeologie a
historie jej taktéž spojuje s podvodným ukrýváním skutečnosti,
které trvá již více než 1700 let: tímto podvodem je nauka, že
sobota je Biblický sedmý den Sabat. 1. Zeměkoule, rotující skrze neomezené prostory vesmíru, odděluje duši od Stvořitele, snižuje pro člověka smysl jeho vlastní existence, jakožto milovaného a blízkého Stvořiteli. 2. Gregoriánský kalendář šíří lež, že existuje nepřetržitý týdenní cyklus, který trvá už od doby Stvoření světa. Tento klam je základem pro domněnku, že sobota je Biblický Sabat a neděle prvním dnem týdne a dnem Spasitelova vzkříšení. Tato lež přímo ovlivňuje den, ve který konáme bohoslužby, a je tedy i hlavním faktorem vedoucím k nastolení Znamení šelmy. |
Okultní poznání.
Ezoterická moudrost.
Tato slova nahání křesťanům strach. Poukazují na temná umění. Šeptají o zakázaném poznání. Poznání získaném ze Stromu poznání dobrého a zlého.
Běžnou frází v ezoterických/okultních kruzích je: "Jak nahoře, tak dole." A přesto tato fráze odhaluje skryté tajemství, ukryté před zraky každého a každý by měl o tom vědět.
Tato fráze i obraz odhalují pracovní postup zla. Odhalují skutečnost, že Strom poznání dobrého a zlého je naživu, kvete a podvádí miliardy lidí. Kdekoliv se šíří Hadovy lži, tam jsou také kořeny Stromu poznání.
Satanovou agendou bylo vždy sesadit z trůnu Otce Yahuwaha. Po tisíciletí si namáhal svůj impozantní intelekt, aby dosáhl tohoto cíle. Bible zaznamenává jeho vychloubačné aspirace:
Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.
Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Yaha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.
Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. (Izaiáš 14,12-14)
Strom neroste a neprospívá bez kořenů a kořeny Stromu poznání sahají až zpět do Edenu. Ty jsou silné a sahají do hloubky. Z nich vyrostla obrovská, komplikovaná mašinérie zla, která je zodpovědná za podvádění celé země v Satanově snaze, aby všichni přišli o Nebe.
Satan není nějaké dítě, které se snaží tajně ukrást cukroví před večeří. Je příliš chytrý na to, aby zanechal otevřené stopy, nějaké drobečky, které vedou k pravdě. Jeho lži jsou oděné do dalších lží: je to celý systém výmyslů a podvodů. Faleš je podepíraná další lží. Celá spletitost dává lžím povrchní uskutečnitelnost.
 |
|
Okázalá zeleň listů přitahuje lidské oko a odvádí mysl od složitého systému klamu, který se za nimi skrývá. Jediná lež vždy vyžaduje řadu jiných lží, které ji podpoří a ukryjí původní lež. |
Abychom nalezli pravdu, je nezbytné jít od věcí, které jsou vidět, ke věcem, které nejsou vidět. Strom poznání je zastřen krásnými, rozptylujícími zelenými listy. Je nutné odstranit tuto kamufláž zelených listů-lží a sledovat větévky ke svým větvím, hlavním větvím a kmenu, které podepírají kolosální, ukrývající podvod, což je Strom poznání.
Jezuité, strůjci 500 let staré konspirace o zeměkouli, ukrývající pravdu o Placaté zemi, jsou experti na ukrývání pravdy pod mnoha vrstvami lží. Už od svého založení zavedli do své činnosti podvod. Jezuité jsou původci ohromujícího množství rozmanitých spiknutí a konspirací zla trvajících po generace.
Jak narůstalo poznání, rostoucí mračno svědků pozvedlo svůj hlas na obranu pravdy. Někteří odhalují lež o zeměkouli. Jiní varují před nebezpečím ze strany velkých farmaceutických firem a nano částic zakomponovaných do moderních léků nebo před geneticky modifikovanými potravinami. Další odkrývají oponu, aby byly vidět skutky temnoty vykonávané skrze moc elity, která ovládá tento svět.
Některým lidem, stojícím na jedné straně Stromu poznání, bylo dáno boží rozpoznání, aby odkryli trs listnatých lží zakrývající jeden klam. Často si však neuvědomují, že lži odkryté někým jiným jsou všechno součást jednoho a téhož stromu, se stejnou agendou podvodu, páchanou stejnou skupinou.
Po téměř 500 let spolupracují Jezuité s nadpřirozenými inteligentními bytostmi na obrovské konspiraci. Toto spiknutí je daleko větší, než si kdy mohl někdo představit. Jezuité byli přímo zapojeni do vytvoření a šíření lži o zemi tvaru koule. I když je pravda o placaté, uzavřené zemi poslední odhalenou pravdou, existuje jiná jezuitská lež, která má také přímý vztah k poslední generaci světa. A je ukryta přímo před našími zraky. Je to něco, co jsme brali tak často jako samozřejmost, že o tom ani nikdo neuvažoval. Avšak věčný osud lidských mas závisí na pravdách pohřbených pod tímto enormním podvodem zvaném: Gregoriánský kalendář.
Tak jako Jezuité a Jezuity vychovaní knězi-astronomové sehráli velkou roli v rozšíření falešné představy o zemi (a tím i vesmíru), stejně tak byli u základu podvodu, který ukrývá Stvořitelův pravý Sabat a odvádí bohoslužbu pryč od Otce Yahuwaha. Jezuitský řád je přímo zodpovědný za dnešní padělek sedmého dne Sabatu, následován "nedělí" - falešným dnem vzkříšení.
Svět je dnes sjednocen v používání Gregoriánského kalendáře pro občanské určování času. Jelikož jsou životy lidí řízeny díky jejich práci a škole kalendáři, jejich dny bohoslužby jsou automaticky také řízeny Gregoriánským kalendářem.
| "Skutečný boj
v Izraeli je boj o kalendář: protože kdo kontroluje kalendář,
kontroluje duchovní období všech živých duší." (https://www.templeinstitute.org/archive/month_adar.htm) |
Názor, že kalendář byl vytvořen skrze a pro farmáře, aby věděli, kdy mají sít a kdy sklízet úrodu, převládal příliš dlouho, přesto postrádá logiku a fakta. Farmáři nepotřebují formální kalendář, aby znali tato období, primitivní společnosti žily a žijí bez kalendáře bez problému po mnohé generace.
Historickým faktem je, že kalendář byl vymyšlen proto, aby předurčil přesný čas svátků uctívajících bohy. Jinými slovy, kalendář byl náboženský nástroj.1
A tím stále je. Dávné přísloví říká: "Kdo kontroluje kalendář, kontroluje svět." Jezuitský řád - jakožto architekt Gregoriánského kalendáře - velmi skutečným způsobem ovládá světové dny uctívání a bohoslužby. Kontroluje a reguluje časy bohoslužeb všech, kteří vypočítávají své dny bohoslužby podle tohoto kalendáře. To ironicky zahrnuje všechna tři Abrahamská náboženství:
1. Židé světí v sobotu, sedmý den dnešního týdne;
2. Katolíci, ortodoxní církve a většina Protestantů světí v neděli na počest Kristova dne vzkříšení, zatímco někteří Protestanté světí v sobotu, coby v sedmý den Sabat;
3. Muslimové navštěvují mešitu k modlitbám v pátek, který byl původně opravdu sedmý den týdne. (Více o tom později)
Bohoslužba je definovaná jako: "akt vzdání cti Nejvyšší Bytosti; nebo úcta a slib věrnosti pro Něho v náboženských praktikách."2 Proto kdokoliv ovládá kalendář, ovládá (nebo má autoritativní či dominující vliv na 3) bohoslužbu.
Římští katolíci otevřeně uvádí, že tato celosvětová kontrola časů bohoslužeb je jejich znamením autority:
"Neděle ... je výlučně výtvorem Katolické církve." American Catholic Quarterly Review, January 1883.
"Neděle ... je zákon samotné Katolické církve..." American Sentinel (Catholic), June 1893.
"Neděle je Katolická instituce a její zachovávání může být obhajováno jedině na Katolických principech ... Od počátku Bible až do konce není jediná pasáž, která by opravňovala přesun veřejné týdenní bohoslužby z posledního dne týdne na den první."Catholic Press, Sydney, Australia, August 1900.
Toto je podvod, který je skrytý přímo před našimi zraky, protože nabízí představu, že sobota je Biblický sedmý den Sabat a neděle je den Kristova vzkříšení.
To je klam ukrytý přímo před nosem.
Lež, kterou máme přímo před nosem, je obvykle tou nejúčinnější. Nebývá zpochybňována nebo kriticky analyzována. Její existence je přijímána se samozřejmostí. Dnešní kalendář je právě takovým podvodem, který takto funguje.
Byla vytvořena představa, že jelikož existuje neustále běžící čas, i týdenní cyklus byl vždy neustálý a bez přerušení. Tato představa je pak základem domněnky, že moderní týden vždy začínal v neděli a končil v sobotu.
Stačí jen trochu kopat hlouběji, abychom odhalili, že fakta jsou v rozporu s touto domněnkou. Poslední zemí, která přijala Gregoriánský kalendář, bylo Turecko v roce 1927, které následovalo Řecko, jež jej přijalo v roce 1923. Ale teprve když zavládl komunismus v Číně po Druhé světové válce, se jeho používání stalo celosvětovým.4
Mikuláš Kopernik, katolický učenec, jehož teorie o kulaté zemi byly Jezuity využity k podpoře jejich plánu pro dobu konce, byl osloven papežovou komisí již z kraje šestnáctého století. Chtěli po něm jeho náhledy na reformu kalendáře. Z počátku se zdráhal odpovědět.
Kopernik byl dotázán papežovou komisí v roce 1514, aby vyjádřil své náhledy, a jeho rozhodnutím bylo, že pohyby slunce a měsíce nebyly ještě dostatečně známé, aby se mohl pokusit zreformovat kalendář. Komise měla učinit definitivní propozice na desátém zasedání koncilu. I když to bylo odloženo z roku 1514 na rok 1515, žádného závěru nebylo dosaženo. Po Lateránském koncilu došlo k znatelnému pokroku. Kopernik slíbil, že bude pokračovat v pozorování slunce a měsíce a činil tak po dalších více než deset let. Výsledky uvedené v jeho nesmrtelném díle "De Revolutionibus Orbium Cœlestium" (1543) umožnily Erasmu Reinholdovi vypočítat Prutenické tabulky (Wittenberg, 1554), které byly později základem Gregoriánské reformy.5
Podle Katolické Encyklopedie byl Aloisius Lilius "hlavním architektem" Gregoriánského kalendáře. Lilius byl Římsko katolický lékař a profesor medicíny. Jeho rukopis o kalendářní reformě byl prezentován Římské kurii v roce 1576 jeho bratrem Antoniem. Jeho myšlenky byly použity jezuitským astronomem-knězem jménem Christopher Clavius pro nový kalendář. Kalendář samotný je pojmenován po papeži Řehoři (Gregory) XIII. Skrz naskrz se jedná o papežský nástroj.
I když je dnešní svět sjednocený v užívání Gregoriánského kalendáře, byl zpočátku široce odmítán Protestantskými zeměmi jakožto Katolické ustanovení. Papežská bula, Inter Gravissimas, vydaná 24. února 1582, nařizovala Katolickému duchovenstvu, aby kalendář přijali a vyzvali Katolické panovníky, aby udělali totéž. Jediné země, které tehdy přijaly nový kalendář, byly Itálie, Španělsko, Portugalsko, Polsko a většina Francie. Trvalo to téměř 350 let, než všechny ostatní země přijaly papežský kalendář.
Musí být jasně chápáno, že papežský kalendář používaný dnes na celém světě, je nástroj pro náboženské ovládání.
Katolíci sami přiznávají: "Reforma kalendáře byla od počátku spojena s hlavními koncily, totiž s těmi v Nicæa (325), Constance (1414-1418), Basle (1431), pátý Lateránský (1512-1517) a v Trentu (1545-1563).”6
Lidé obvykle nespojují náboženské svátky s astronomií, ale zde existuje úzké spojení. Od počátku ovládali Jezuité oblast astronomie a jiné úzce spojené vědní obory. Dokonce i teorie Velkého třesku byla vynalezena Jezuity vychovaným knězem, otcem Georges Lemaître. Znalost astronomie byla pro Jezuity kritická, protože bez ní by nemohli zreformovat kalendář, jelikož měření času je vždy závislé na pohybu nebeských těles.
Gregoriánský kalendář, podobně jako každá jiná větev Stromu poznání, byl koncipován s jediným primárním motivem: ukrýt pravdu a zavést klam. Poskytl více zastíracích, kamuflujících "listů", aby byli hledači pravdy při svých hledáních svedeni z cesty vedoucí k odkrytí pravdy.
Přechod z Juliánského kalendáře na Gregoriánský je často předkládán jako nesporný důkaz o tom, že sobota musí být Sabatem Bible. Důvod je podvodně prostý. Když se Juliánský kalendář revidoval na Gregoriánský kalendář, žádné dny týdne nebyly ztraceny. Po čtvrtku, 4. října, následoval pátek, 15. října. Jedině číslování dnů bylo změněno, když bylo odečteno 10 dnů z kalendáře. To je vše.
Taková je skutečnost. A z této skutečnosti byla vyvozena falešná domněnka: Protože nedošlo k žádnému přerušení dnů v týdnu, když byl zaveden Gregoriánský kalendář, novodobý týdenní cyklus zůstal nezměněn od doby Stvoření světa. Toto vyvození není správné, ale přesto vytváří odchýlení, které ukrývá pravdu: Sabat, jak ho zachovávali patriarchové, apoštolové a Yahushua, byl počítán podle odlišného kalendáře, s rozdílným týdenním cyklem, který se neshoduje se sobotou jakožto sedmým dnem týdne.
Tato kalendářní změna nastala před více než 430 lety. Váha lží má povrchní váhu autority. Zdánlivě to dokazuje domněnku, že nepřetržitý týdenní cyklus existuje celou dobu od Stvoření světa. Hledači pravdy poukazují na hladký přechod z Juliánského kalendáře na Gregoriánský a už nezkoumají dále.
Gregoriánský kalendář byl jen jinou vrstvou podvodu. Odloupni tuto vrstvu a odhalíš . . . Juliánský kalendář (po koncilu v Nicæa): kalendář s nepřetržitým týdenním cyklem. Hledači pravdy jsou tak přesvědčeni, že odhalili pravdu!
Aby byla nalezena pravda o pravém Stvořitelově dni uctívání, je nezbytné jít dále než sahá kamufláž krásných listů, dále než sahají větévky bludu, ze kterých vyrůstají, a hledat stále hlouběji. Papežský Gregoriánský kalendář byl založen na pohanském Juliánském kalendáři. Sám jezuitský astronom Christopher Clavius to přiznává.
Clavius... potvrdil, že Juliánský kalendář vychází z čistého pohanství a nemá vůbec žádné vazby k Biblické kalendaci... Ve své knize Romani Calendarii A Gregorio XIII P.M. Restituti Explicato Clavius odhaluje, že když byl Juliánský kalendář ustanoven církevním kalendářem na koncilu v Nicæa, církev vědomě zavrhla Biblickou kalendaci a namísto toho přijala pohanskou kalendaci.7
Kromě toho je možné novodobý týden - od neděle do soboty - vystopovat zpátky přes přechodné stádium v roce 1582 až ke koncilu v Nicæa. Týden, jak ho známe dnes, byl tehdy ustanoven jako norma.
Pohanská jména planetárního týdne se zachovala v kalendáři používaném mezi takzvanými křesťanskými národy. Pokaždé, když se podíváme na kalendář, který máme před sebou, vidíme stálou připomínku sloučení pohanství s křesťanstvím, ke kterému došlo v důsledku velkého náboženského odpadnutí...8
Před Nicejským koncilem existovaly oblastní rozdílnosti ve způsobu používání Juliánského kalendáře v Římské říši. Planetární týden nevzešel, jak se křesťané domnívali, od Židů a z týdne Stvoření světa. Planetární týden přišel z perských tajemných náboženství.
Není pochyb, že rozšíření Iránských [Perských] mystérií sehrálo důležitou roli při všeobecném přijetí týdne s nedělí jako svatým dnem ze strany pohanů. Jména, která nevědomky používáme pro ostatních šest dní, se začala užívat ve stejné době, ve které získal Mitraismus své stoupence v provinciích Západu, a není přehnané se domnívat, že je zde spojitost mezi tímto triumfem a tehdejším fenoménem.9
Povšimni si, že i novodobý týden vede zpět k pohanskému náboženství.
Zdá se, jakoby nějaký duchovní génius ovládající pohanský svět uspořádal věci tak, aby byl pohanský planetární týden zaveden v pravý okamžik pro nejpopulárnější sluneční kult všech věků a vyvýšil den Slunce jako nejsvatější nad všechny ostatní dny. Zajisté to nebylo náhodné.10
V době sjednocení podoby Juliánského kalendáře začínal týden v sobotu (dies Saturnior, "den Saturna") a končil v pátek (dies Veneris, "den Venuše")! To se později změnilo, když Mitraismus získal více stoupenců a ovlivnil ranné křesťanství. "Přednost přidělená dies Solis [den Slunce] také zajisté napomohla všeobecnému uznání neděle jako svátku. To je spojeno s důležitějším faktem, a sice s přijetím tohoto týdne všemi evropskými národy."11 Není to tak, že by tehdejší Evropané neměli nějaký týden, ale týden, který se používal, byl odlišný.
Mitraisté chtěli začínat týden v neděli (Sunday), aby tím uctívali jejich boha, Mithras. Mnoho ranných křesťanů tehdy opustilo sedmý den lunární Sabat, vypočítaný podle Biblického kalendáře, a začalo světit také v neděli. To bylo děláno zdánlivě na počest Yahushuova vzkříšení v první den týdne. Tertullian, ktesťanský obhájce z druhého století, se snažil uspokojivě vysvětlit toto křesťanské přijetí pohanského dne bohoslužby, když uvedl:
 |
|
Tyto kamenné fragmenty ukazují pozůstatky ranného Juliánského Fasti. Původní osmidenní týden je zřetelně viditelný a indikován dny týdne označenými písmeny od A po H. |
Jiní, zajisté více vzdělaní, si myslí, že Slunce je bůh křesťanů, protože je známo, že se modlíme k východu a konáme slavnosti v den Slunce. Děláte méně? Neotevírá snad většina z vás svá ústa směrem k východu slunce v přetvářce uctívání nebeských těles? Vy jste zajisté ti, kdo také přijali Slunce do registru sedmi dnů a také je mezi těmito dny preferujete . . . .12
Když je zkoumána historie kalendáře, když jdeme po větvích Stromu poznání ke kmenu, archeologické důkazy odhalují bez pochybností, že novodobý týden pochází z pohanských mysterijních náboženství. Juliánský kalendář nezískal svůj týden z biblického týdne. Ranný Juliánský kalendář měl osmidenní týden, ne sedmidenní. Dává smysl, že původní týden Juliánského kalendáře měl osm dnů. Týden kalendáře Římské republiky měl také osmidenní týden a na to byli Římané zvyklí.
Židé v době Yahushui nepoužívali osmidenní Juliánský týden pro svůj kalendář. Stále používali kalendář Mojžíše, tentýž luni-solární kalendář, který byl předáván od doby Stvoření světa. Apoštolové a ranní křesťané světili v sedmý den SabatBiblického kalendáře, i když od druhého století někteří křesťané byli ovlivněni Mitraismem, aby světili v pohanský den Saturday (den Saturna, dnes sobota) nebo v den Sunday (den Slunce, dnes neděle) dle planetárního týdne.
Tato různorodost dne bohoslužby, pro některé v sedmý den lunární Sabat Biblického kalendáře, pro jiné v sobotu (Saturday) a další v neděli (Sunday), trvala až do Nicejského koncilu. Tehdy byl starodávný kalendář pro náboženské účely odstraněn. Koncil rozhodl, že od té chvíle se bude používat jen Juliánský kalendář pro všechny náboženské svátky. Toto jednostranné prohlášení mohlo být vynuceno silou, protože koncil byl podporován císařskou mocí Konstantina Velikého.
Židovští učenci rozpoznali dopad Nicejského koncilu na starodávný Biblický kalendář. The Jewish Publication Society of America publikovala monumentální dílo Heinricha Graetze, History of the Jews. Ohledně Nicejského koncilu Graetz napsal:
|
Nový Měsíc stále
je a Sabat původně byl závislý na lunárním cyklu . . . Původně
byl Nový Měsíc slaven stejným způsobem jako Sabat; postupně se
stával méně důležitých, zatímco Sabat se stával více a více
dnem náboženství a lidství, náboženskou meditací a poučením,
pokojem a potěšením duše." |
Na koncilu v Nicæa se přetrhlo poslední pouto, které spojovalo křesťanství se svým mateřským kmenem. Slavnost velikonoc se až do této doby většinou slavila ve stejnou dobu jako židovský Pesach, a vskutku podle dnů vypočítaných a fixovaných Synhedrionem [Sanhedrinem] v Judæa pro tuto oslavu; ale v budoucnu měla být slavena naprosto nezávisle na židovském kalendáři .13
To má daleko větší význam, než si dnes lidé - včetně běžných Židů - uvědomují. Kalendář ustanovený Otcem Yahuwahem při Stvoření světa měl skutečně sedmidenní týden. Avšak způsob, jakým týdny cyklovaly, byl naprosto odlišný.
Biblický kalendář, podobně jako všechny starodávné kalendáře, které se předávaly z doby před potopou, byl luni-solární. To znamená, že měsíce začínaly s pozorováním nového měsíce. Kalendářní "měsíc" pochozí od slova "Měsíc". První den každého měsíce byl den bohoslužby. Pracovní týden začínal druhým dnem každého měsíce. Největší rozdíl mezi kalendářem Stvoření a Juliánským či Gregoriánským kalendářem je ten, že Juliánský a Gregoriánský kalendář má nepřetržitý týdenní cyklus. V Biblickém kalendáři se týdenní cyklus restartuje každý měsíc.
Kořeny vybíhající z hlavního kořenu, ďábla, představují všechny nelidské, démonské síly, které s ním spolupracují. Kořínky vyrůstající z nich pak představují jistou třídu lidí, inspirovaných démony, kteří spolupracují na pokroku Hadových cílů. Bible je nazývá "bohatýři dávnověku, mužové pověstní." Genesis 6,4 uvádí: "Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní."
 |
|
Viditelný strom je vždy podporován neviditelným kořenovým systémem. |
Tito "mužové pověstní" nebyli pokorní služebníci Nejvyššího. Hned další verš uvádí: "I viděl Yahuwah, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý."
Tito "mužové pověstní" nejsou nyní a nikdy ani nebyli zbožní mužové. V celé historii země se mužové nestávají "mužové pověstní", ledaže spolupracují s mocnostmi zla. Mužové pověstní jsou podporováni a rozvíjeni Satanem, aby dokázali posunout vpřed jeho agendu.
Po celou historii byli oni iniciátory, lidmi působícími v pozadí událostí. Mají různé názvy. Jsou nazýváni papežové, Svobodní zednáři, Ilumináti, Bilderbergové, Klub Říma. Mluví se o nich jako o "elitě" a o "mocných". Jednou z nejmocnějších a nejvlivnějších z těchto skupin "Mužů pověstných" je Tovaryšstvo Ježíšovo, jinak známé jako Jezuité.
Po téměř 500 let pracují Jezuité na tom, aby agenda Hada spěla ke svému cíli. Od svého samého počátku byli pod přímým vedením démonských inteligencí skrze "Duchovní cvičení" jejich zakladatele, Ignáce Loyoly.
A. Sestrojili a rozšířili lež o zeměkouli v ohromném vesmíru, aby připravili světové jeviště na poslední klam doby konce;
B. To Jezuité vymysleli Gregoriánský kalendář, aby přidali další vrstvu klamu a skryli tak pravdu o Biblickém kalendáři a původním lunárním Sabatu Stvoření. Jejich záměrem bylo pohřbít pravdu tak hluboko, aby nebyla nikdy odhalena a obnovena a všechno bylo připraveno pro přijení Znamení šelmy.
Mužové pověstní věděli z okultních zdrojů, kde je možné získat větší poznání. Toto poznání si chtěli uchovat jen pro sebe. Aby se nedostalo k lidským masám, začali kampaň na "utlumení" intelektu obecné populace. Tato kampaň začala s vytvořením Jezuitského řádu v téže době, kdy boží pravdy byly obnovovány skrze Protestantskou reformaci. Jezuité jsou po celém světě známí pro tři věci: 1) Jejich bezohledná misionářská horlivost; 2) Jejich přítomnost v oblasti astronomie; 3) Jejich vzdělávací systém.
Jezuitský program skrytý za lží o zeměkouli a falešným kalendářem může být rozpoznán každým, kdo je ochoten studovat důkazy:
Zeměkoule: Věrouka o zeměkouli položila základ pro závěrečný podvod: falešný Druhý příchod, který má oklamat celou zemi těsně před Yahushuovým skutečným Druhým příchodem.
Gregoriánský kalendář: Vytvoření Gregoriánského kalendáře ve stejném století, kdy Katolická církev ustanovila Jezuitský řád a vyhlásila teorii o zeměkouli, zformovalo další vrstvu klamu. Upevnilo domněnku, že novodobý, nepřetržitý týdenní cyklus vždy existoval. Záměrem bylo, aby každý důkaz, který demonstruje, že sobota (Saturday) není Sabatem Bible, byl ihned zavržen jako nemožný.
Oba bludy jsou dnes tak pevně zakořeněné v podvědomí lidí, že jsou považovány za "základní znalosti". Jinak řečeno, jsou přijímány bez pochybností jako zcela zjevné fakty. Když někdo zpochybní tvar naší země nebo domněnku, že sobota je Biblický Sabat, stává se terčem posměchu, zesměšnění a odmítnutí. Tento výsměch přenáší tlak okolí na každého, kdo by se odvážil samostatně a nezávisle uvažovat. Výsledkem je zabránění lidským masám, aby měly užitek z rostoucího poznání, které Nebe umožňuje.
Skrze své misionáře, skrze svůj vliv a přítomnost ve vědeckém světě a skrze své školy a univerzity zaujímají Jezuité aktivní úlohu v utváření myšlení generací lidí. Když člověk porovná schopnosti číst, psát a počítat průměrného žáka 8. třídy v Americe na počátku 20. století s dnešní běžnou populací v Americe, je zjevné, že agenda elity na potlačení intelektu populace byla velice úspěšná. Lidé nedokáží udržet pozornost, soustředit se, přemýšlet od příčiny k důsledku, aplikovat naučené koncepty do svých životů, to vše je oslabeno a proto mohou být snadněji ovládáni těmito mocnostmi zla.
Běžný člověk si už nedokáže sednout a zaměřit se na určitý subjekt dostatečně dlouho, aby ho do hloubky prozkoumal. Brzy to je nudné. Věc je odložena stranou, aniž by se vyřešila. Jen málo lidí má schopnost učinit závěr založený na nahromaděném množství důkazů. Ještě méně lidí dokáže zavést nové informace do praxe každodenního života, který se tím významně změní. Kritické myšlení bylo ztraceno a i toto je součástí mistrovského plánu Jezuitů.
Bez schopnosti kriticky myslet se lidé spoléhají na vnější autority. Místo aby důvěřovali své vlastní schopnosti dojít k logickému závěru, obracejí se na uznávané učence, své pastory nebo kněze, dokonce i na státem kontrolovaná média, aby jim řekli, co je pravda a čemu mají věřit. Takto mohou mocnosti zla ovládat chování veřejnosti, protože oni ovládají jejich myšlení skrze tok informací, kterému povolují přístup k lidským masám.
Je nejvyšší čas odloučit pravdu od bludu. Nejvyšší čas vědět, čemu věříš a hlavně proč. Je nanejvýš důležité při každém studiu něčeho nového, aby sis udržel otevřenou mysl. Nestaň se kořistí zaujatých informací! Anglický kněz a křesťanský filozof William Paley správně rozpoznal: "Existuje princip, který je překážkou všem informacím, který je důkazem proti všem argumentům a který zaručeně udrží člověka v trvalé nevědomosti. Tímto principem je pohrdání, které předchází prozkoumání."
 |
|
William
Paley, (1743-1805), uvedl: "Bezvěrectví pohanského světa ...
je projeveno v principu, který dle mého soudu zodpovídá za
neúčinnost každého argumentu nebo důkazu, totiž pohrdání
předcházející vyšetřování." |
Uchovat si otevřenou mysl znamená, že jsi ochoten přijmout jakýkoliv závěr, který Duch Svatý odhalí jako pravdu, nehledě na to, co to je. Je nemožné dojít k pravdě, pokud se už na počátku tvého studia snažíš dokázat, že nová myšlenka je špatná. Může být špatná, ale na druhou stranu může být správná! Nedovol předsudkům, aby zaplnily tvou mysl a omezily tvůj průzkum snahou dokázat, že něco je špatné, dříve než poznáš, co všechny důkazy odhalují.
Neboj se ptát. Otec Yahuwah stvořil lidský mozek se schopností logicky uvažovat. On nás vyzývá: "Pojďte, projednejme to spolu." (Izaiáš 1,18) Může být děsící otevřít vlastní mysl k přijetí možnosti, že to, co jsi považoval za pravdu, je ve skutečnosti blud. Otec Yahuwah však slíbil, že udrží v bezpečí to, co bylo svěřeno do Jeho péče. Slova apoštola Pavla mohou být svědectvím všech, kteří vkládají bezpečí své duše do rukou Yahuwaha: "... vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne." (2. Timoteovi 1,12)
Protože závěrečná zkouška se týká bohoslužby a uctívání, je životně důležité znát správný den uctívání. Abychom dokázali vypočítat správný den bohoslužby, je nezbytné, abychom používali správný kalendář. Pokud jen změníš autority (řekněme z římsko katolického kněze na protestantského pastora), můžeš být opět veden špatným směrem. Duchovní vůdcové, jejichž výplatní pásky přichází z nějaké náboženské organizace, která učí bohoslužbě v sobotu nebo neděli Gregoriánského kalendáře, mají nezadatelný zájem zachovat tradiční teologii.
Nestačí jen změnit autority. Musíš jít ty sám ke zdroji veškeré moudrosti, ke Stvořiteli. Důvěřuj Mu, že tě vyučí, co je pravda, zatímco větry pravdy a bludu mocně fučí okolo tvé duše.
Jezuité jsou novodobí Mužové pověstní. S pomocí nadpřirozené inteligence vymysleli dva největší klamy, které kdy zasáhly lidstvo: nauku o zeměkouli a domněnku, že sobota je Biblický Sabat a neděle dnem Yahushuova vzkříšení. Obě tyto nauky jsou nebezpečné bludy, protože obojí připravuje svět k přijetí Satanových klamů doby konce a Znamení šelmy.
Mezi posledními slovy k proroku Danieli bylo zaslíbení: "A ty, Danieli, udržuj ta slova v tajnosti a zapečeť tuto knihu až do doby konce. Mnozí budou zmateně pobíhat, ale poznání se rozmnoží." (Daniel 12,4) Křesťané pravidelně vykládají tento text jako odkaz na pokročilou technologii. A je pravda, že technologie za posledních 120 let značně pokročila.
Nicméně nárůst poznání, daný poslední generaci, je daleko významnější, než pouhá technologie. Tento nárůst poznání odkazuje na odhalení všech lží, které byly vyučovány jako pravda.
Jóel 3 odkazuje na výsledek tohoto nárůstu poznání: každá duše na zemi musí učinit rozhodnutí, než přijde konečný soud.
Shromažďte se a přitáhněte všickni národové okolní, a shlukněte se; způsobiž to, ať tam sstoupí, ó Yahuwahu, rekové tvoji.
Probudíť se a přitáhnou národové ti do údolé Jozafat; nebo tam se posadím, abych soudil všecky ty národy okolní.
Přičiňte srp, nebo uzralo obilé; poďte, sstupte, nebo plný jest pres, oplývají kádě; mnohá zajisté jest zlost jejich.
Ale více hromad, hromad v údolí posekání; nebo blízký jest den Hospodinův, v údolí posekání. (Jóel 3,11-14)
Lidé se dnes nacházejí v údolí rozhodnutí. Věda a organizovaná náboženství byly vybudovány na mnohých vrstvách lží. Velký Yahuwahův den je blízko a každá živá duše stojí dnes tváří v tvář rozhodnutí: "Následuji nepříjemnou pravdu? Nebo tíhnu k příjemné lži?" Pamatuj: neznalost pravdy nezmění skutečnost o tom, co pravda je.
K následování pravdy bez ohledu na cenu je zapotřebí oběti. Je to závazek. Přijetí nepopulární pravdy vede k výsměchu od těch, kdo lnou ke lži. Může to mít i dopad na práci člověka nebo dokonce na jeho manželství. Je to rozhodnutí, před kterým stojí každý člověk na zemi: Pravda? nebo lež?
Lež se zdá být pohodlná. Hodnověrná. Vyhovující. Je to základní pochopení, na kterém byly postaveny další nauky. Ale nyní, když je obnovena pravda, s rostoucím poznáním pravdy, je životně důležité pro tvůj věčný osud, abys odkryl lži a přijal pravdu, bez ohledu na to, jak je zesměšněna nebo jak nepříjemný dopad bude mít na tvůj život.
Přijmi pravdu bez ohledu na cenu. Věčná blaženost očekává všechny, kdo se vzdají svých předpojatých představ a dovolí Otci Yahuwahovi, aby je vedl k Jeho pravdě.
1 Zecharia Sitchin, When Time Began, (Santa Fe, New Mexico: Bear & Co., Publ., 1994), p. 198, emphasis supplied.
2 Noah Webster, American Dictionary of the English Language, 1828 ed., emphasis supplied.
3 viz The American Heritage Dictionary of the English Language, 4th Edition.
4 Čína přijala Gregoriánský kalendář 1. ledna 1912. Krátce poté však Čína upadla do politického nepokoje a v různých částech Číny se používaly odlišné kalendáře. Teprve když byla založena Čínská lidová republika v roce 1949, došlo k jednotnému používání Gregoriánského systému.
5 http://www.newadvent.org/cathen/09247c.htm
6 viz výše
7 eLaine Vornholt & Laura Lee Vornholt-Jones, “ ‘Continuous Weekly Cycle Theory’ Proven False By Julian Calendar.”
8 R. L. Odom, Sunday in Roman Paganism, p. 202.
9 Franz Cumont, Textes et Monumnets Figures Relatifs aux Mysteres de Mithra, (Brussels: H. Lamertin, 1899), Vol. I, p. 112.
10 tamtéž, p. 157.
11 Franz Cumont, Astrology and Religion among the Greeks and Romans, p. 163.
12 Tertullian, Ad Nationes, Book 1, Chapter 13 in J. P. Migne, Patrologiæ Latinæ Cursus Completus, (Paris, 1844-1855), Volume 1, columns 369-372.
13 viz Heinrich Graetz, History of the Jews, Vol. II, pp. 563-564, emphasis supplied.