|
Upřímní křesťané toužebně předpovídali "Pozdní déšť", neboli zaslíbení "občerstvení" Duchem Svatým, které by je dle očekávání uzpůsobilo k Hlasitému volání před Druhým příchodem. Přehlížený verš v Deuteronomium odhaluje, že "Pozdní déšť" je celkem něco jiného, než bylo očekáváno a je už vyléván! |
 |
|
The Iroquois Theatre, Chicago, Illinois, v prosinci 1903. |
Když došlo dne 23. listopadu 1903 k otevření divadla Iroquois Theatre, bylo vychvalováno jako příklad toho, jak by měla divadla vypadat. Poloha poblíž policií hlídané nákupní oblasti byla velmi bezpečná. Deník Chicago Daily News vytruboval: "Žádné divadlo na světě není krásnější než Iroquois. Kromě L’Opera v Paříži jsem nikdy neviděl divadlo s tak úžasnou architekturou."1 Deník Chicago Tribune byl ještě přemrštěnější ve vychvalovaní:
Divadlo skvostné v každém ohledu, tak krásné v každé části, tak úžasné a přesto pohodlné, které zatím Chicago nikdy nemohlo nazývat svým vlastním. Iroquois je zajisté bez konkurence, co se týče dokonalosti mezi běžnými místy zábavy západu, a pochybuji o tom, že by se východ mohl pyšnit více než jednou nebo dvěma domy, které se mu vyrovnají.2
Reklamní kampaně a plakáty velebily budovu jako "Absolutně ohnivzdornou".3
Osmatřicet dní později, 30. prosince, bylo divadlo zcela zaplněno. Předpokládaných 2100-2200 lidí se namačkalo dovnit, aby vidělo představení. Nejméně 200 patronů - většinou ženy a děti - nemělo kde sedět, ale bylo jim dovoleno stát vzadu a sedět v uličkách.
Na začátku druhého aktu se vznítila mušelínova opona. Během dvou minut byla celá letová galerie nad jevištěm v plamenech. Eddie Foy, herec na jevišti, se snažil předejít nebezpečné panice publika a proto je povzbuzoval: "Zůstaňte sedět. To nic není. Za minutu to přejde. Hraj, Dillea, hraj!"4 Hudební direktor Joseph Dillea uposlechl Foyovy výzvy a hrál dál.
 |
|
Mrtvá těla se nacházela nahromaděná na sobě až deset stop od vchodových dveří, které byly zamčené nebo nedostatečně široké pro tlačící se masy lidí. |
Přes 600 lidí zemřelo v důsledku tohoto požáru, většina během pár minut.
Tato tragédie v "absolutně ohnivzdorné" budově - požárem, který byl prohlášen jako "To nic není. Za minutu to přejde." - je nadále jediným nejsmrtelnějším požárem v jedné budově, stejně jako nejsmrtelnější oheň v divadle v historii USA.
Když návštěvníci divadla slyšeli, že oheň není nic jiného než menší problém, neměli tušení, že zatímco poslouchali hudbu orchestru, smrtící plameny pronikaly stále blíže a hladově sžíraly vše, co jim stojí v cestě. Očekávali příjemný závěr pěkného výletu. Očekávali, že se za pár hodin vrátí domů.
Skutečností bylo, že události se už odehrávaly, které zabránily stovkám lidí, aby se uskutečnila jejich očekávání.
Smutnou pravdou je, že přesně tentýž scénář se opakuje dnes, ale tentokrát je v sázce daleko více: Věčné spasení množství lidí.
Vylití Ducha Svatého o Letnicích byla duchovní událost ohromného významu.
A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě. I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. (Skutky 2,1-4)
Ohromující dar Ducha Svatého vylit bez míry poskytl prudkou sílu, která uschopnila ranné věřící, aby přinesli poselství evangelia do celého tehdy známého světa během jedné generace. Toto byl onen příchod zaslíbeného "Utěšitele" a byl vylit jako "ranný déšť".
Co je ještě vzácnější pro dnešní věřící, je odhalení textu ve Starém Zákonu, který zaslibuje opakování tohoto daru, ale tentokrát v moci "pozdního deště". "I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Yahuwahovi Eloahu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas." (Joél 2,23)
Vzácné zaslíbení! Vylití Ducha Svatého k očištění duše a života, aby lidé mohli být připraveni setkat se s Yahushuou v povětří a aby věřícím byla dána moc přinést poslední varovné poselství světu. Mnoho věřících toužebně očekává tuto zaslíbenou událost. Prahnou o očiště. Chtějí spolupracovat s Nebem při šíření Hlasitého volání (posledního varování) světu a modlí se, aby Yahuwah seslal pozdní déšť, který by je připravil na závěrečné události země.
Tragické je, že mnozí dělají přesně stejnou chybu, jakou udělali lidé v divadle Iroquois, když se usadili na svých sedadlech a klidně dál poslouchali hudbu plně očekávajíc návrat domů po představení. Odsunují očekávaný pozdní déšť do budoucnosti právě ve chvíli, kdy se odehrávají události, které jim mohou překazit jejich očekávanou cestu do Nebeského domova.
Abychom pochopili, proč toto nedorozumění vzniklo, je nezbytné chápat, co to byly ranné a pozdní deště v Palestině, a čím jsou, když jsou použity jako symboly.
Vyrůstal jsem v zlehka kopcovité krajině pšenice. Půda byla velmi suchá a vyprahlá. Průměrné roční srážky byly okolo 20 palců (50 cm), většinou z podzimních a jarních deštů nebo zimního sněhu. Farmáři zdokonalili umění pěstování v suché půdě. Zimní pšenici zasadili na podzim. Ta vyrašila a začala růst. Když přišla zima, mladá pšenice přečkala drsnou zimu pod ochranou sněhové přikrývky. Když pak přišly jasní deště, pšenice rostla rychle ke zralosti. Za horkého letního slunce pak vyschla a v červenci se sklízela.
Pěstování pšenice v suché půdě je velmi podobné farmářským praktikám Izraelských farmářů v dávné Palestině.
(Obrázek použit se svolením: Michael Brandt Photography.)
Tento roční cyklus byl v mnoha směrech podobný tomu, jak se pěstovalo obilí v klimatických podmínkách Palestiny. Farmáři zaseli na podzim. Ječmen sklízeli na jaře a pšenici v létě. Farmáři Izraelitů byli závislí na dvou dešťových obdobích, aby jim vyrostla úroda. "Ranný déšť" přišel krátce poté, co na podzim zasadili. Obilí tak mohlo vzklíčit a začalo růst.
"Pozdní déšť" přicházel na konci růstového cyklu, tedy na jaře, a přivedl obilí ke zralosti. Pozdní déšť zajistil bohatou úrodu.
Není překvapením, že si Duch inspirace zvolil použít ranný a pozdní déšť za symboly duchovního růstu a dozrávání věřících o Letnicích a opět před Druhým příchodem.
Tak ... pozdní déšť je Duch Svatý. Ale co to konkrétně znamená? Jak to připraví věřícího pro Nebe?
Odpověď na tuto otázku odhaluje vzrušující pravdu: Pozdní déšť už začal! Už je nyní vyléván!
Yahushua vysvětlil zvláštní dílo Ducha Svatého, když uvedl:
Já pak pravdu
pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo
neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošlu
ho k vám.
A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.
Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne;
A z spravedlnosti, že jdu k Otci, a již více neuzříte mne;
Z soudu pak, že Kníže tohoto světa již jest odsouzeno.
Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.
Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.
Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. (Jan 16,7-14)
Duch Svatý je dán, aby vyučoval! Aby vzdělával pokorného žáka v pravdách Nebes. "Pozdní déšť" je tedy rostoucí pravda!
Tento fakt je ustanoven dvěma důležitými verši skrytými v knize Deuteronomium: "Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých. Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu." (Deuteronomium 32,1-2)
Pozdní déšť je doktrína. Je to nové světlo! Stát před svatým Yahem bez Prostředníka vyžaduje obnovení pravd dlouho skrytých. Pravdy ukryté pod vrstvami nevědomosti, pověr a lidských tradic, jsou obnovovány díky život dávajícím přeháňkám pozdního deště.
A toto se už děje!
Ti, kdo tíhnou ke starým zvykům a zastaralým omylům, ztratili ze zřetele skutečnost, že světlo je neustále rostoucí na stezce všech, kdo následují [Yahushuu]; pravda se neustále odhaluje lidu [Yahovu]. Musíme neustále postupovat vpřed, pokud následujeme našeho Vůdce. Jedině když chodíme ve světle, které na nás dopadá, poslušni pravdy, která je otevírána našemu porozumění, obdržíme větší světlo. Nemůžeme být omluveni za to, že přijímáme jen to světlo, které měli naši otcové před sto lety. Kdyby naši Bohabojní otcové viděli, co vidíme my, a slyšeli, co slyšíme my, přijali by to světlo a kráčeli v něm. Pokud toužíme po tom napodobit jejich věrnost, musíme přijmout pravdy, které jsou nám otevírány, stejně jako oni přijímali pravdy prezentované pro ně; musíme konat tak, jak by konali oni, kdyby žili v naší době.5
Rostoucí světlo je ohromný dar. Yahuwah zmocňuje Své děti tím, že jim dává stále rostoucí poznání, moudrost a pochopení hlubokých věcí Yaha. Nekonečná láska je demonstrována nezadržováním žádné pravdy, která po přijetí posiluje a vyzbrojuje duši na její pozemské cestě. Když Jeho lidé hladoví a žízní po Jeho paprscích světla, Otec je nikdy nezklame.
|
"Jedině ti, kteží žijí podle světla, které mají, obdrží větší světlo. Dokud denně nepostupujeme vpřed a nejsme příkladem aktivních křesťanských vlastností, nerozpoznáme projevy Ducha Svatého v pozdním dešti. Ten může dopadnout na srdce všech kolem nás, ale my ho nerozpoznáme ani neobdržíme." (Testimonies to Ministers, p. 507.) |
Yahushua prohlásil: "Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou." (Matouš 5,6) Yahuwah odměňuje ty, kteří pilně hledají větší světlo. Ti, kteří si váží a následují pravdu, nehledě na její cenu, sklidí bohatou duchovní odměnu v tomto životě a ještě větší odškodnění v životě budoucím. Yahuwah prohlubuje jejich lásku k pravdě skrze nové paprsky světla od Jeho trůnu milosti.
Takové ohromné duchovní dary však s sebou nesou i obrovskou duchovní zodpovědnost. Ano, podělit se s ostatními o to, co bylo už poznáno, ale také pokračovat na stezce hledání neustále rostoucího světla. Příliš dlouho byly křesťanské církve spokojeny se světlem, které už přijaly. Římsko katolická církev, nejstarší z organizovaných denominací, se chlubí svými dávnými tradicemi a zakládá mnoho svých nauk na ničem jiném než na "učení církevních otců". Jak se to liší od rabinických "rčení starších", které Yahushua tak důrazně odsuzoval?
Denominace, které povstaly z Protestantské reformace, přijaly vzácné paprsky Nebeského světla o kněžství všech věřících, ospravedlnění z víry, křest v dospělosti ponořením a další pravdy, ale pak ustrnuli. Druhá a třetí generace Protestantů byla spokojená se světlem získaném skrze jejich otce a prarodiče. Nepokračovali v hledání více pravdy.
|
Mnoho profesních učitelů lidu je naprosto spokojeno se svým poznáním a sami nepostupují dál. Jsou značně rozrušeni, když se jiní snaží hledat pravdu. Když je prezentováno nové světlo, cítí se tak, jak se cítili farizeové, když přišel Kristus s novým světlem pro Židovský národ. Chtějí zastavit šíření světla. Nejenže odmítají sami zkoumat v Písmu, ale dělají vše v jejich silách, aby zabránili druhým v hledání." (Review & Herald, June 29, 1886.) |
Podobně poreformační denominace, které vyvstaly v 19. století, postoupily dále, než bylo to, co reformátoři Protestantismu přijali jako pravdu. Baptisté sedmého dne přijali sedmý den Sabat a podělili se o to s Adventisty sedmého dne. Mormoni se zaobírali zdravým životním stylem. Svědci Jehovovi hledali Yahuwahovo pravé jméno a zavrhli všechny pohanské svátky. Adventisté sedmého dne navíc k přijetí sedmého dne Sabatu a zdravotního poselství studovali velké pravdy o Svatyni a lekce, které jsou zde zjevené o plánu spasení.
Ale...
Každá jediná z těchto denominací opakovala chyby minulosti a zůstala stát. Nepokračovali v hledání rostoucího světla.
Aby mohl každý hledač pravdy přijmout nové a hlubší světlo, musí odstoupit od každé z lidských tradic. On nebo ona musí odložit stranou každou předjatou představu a být ochoten poslechnout, cokoliv Duch Svatý odhalí jako pravdu.
Odlož před dveřmi výzkumu své zažité představy a své zděděné a vypěstované ideje. Nikdy nedosáhneš pravdy, pokud zkoumáš Písmo, abys obhájil své vlastní ideje. Zanechej je u dveří a s kajícím srdcem jdi, abys slyšel, co [Yahuwah] říká...
Nenes své vyznání k Bibli a nečti Slovo ve světle tvých dřívějších názorů. Nesnaž se uvést vše do souladu s tvým krédem. Zkoumej Písmo pečlivě a zbožně s myslí osvobozenou od předsudků. Když při tvém čtení přijde usvědčení a ty vidíš, že tvé nejoblíbenější názory nejsou v souladu s Písmem, nesnaž se, aby se Slovo přizpůsobilo těmto názorům. Přizpůsob tvé názory Písmu. Nedopusť, aby tvé porozumění kontrolovalo to, čemu jsi věřil nebo praktikoval v minulosti. Otevři zrak tvé mysli a dívej se na úžasné věci vně zákona. Zjisti, co je psáno, a pak zapusť kořeny tvých chodidel do věčné Skály.6
Jedině takto je možné vzestoupit nad zakořeněné předsudky a následovat pravdu, kamkoli vede.
Různé duchovní skupiny byly založeny pro šíření Nebeských pravd, aby byla uspokojena potřeba vzniklá pochybením církví následovat rostoucí světlo. Tyto skupiny věrně předávaly světlo jim svěřené, ale až na výjimky se rozhodly lnout k tomu jejich jedinému paprsku světla a nepokračují ve studiu a hledání více pravdy. Horší je, že podobně jako různé denominace před nimi, většina těchto nezávislých ministerstev učila své následovníky odmítat jakékoliv světlo mimo to, které už mají.
To je velká tragédie. Je to také velké nebezpečí pro duše těch, kteří odmítají rostoucí světlo. Nebeské pravdy se musí pilně hledat! Musí být pečlivě studovány a horlivě přijímány. Ani jediný drahokam, ať je sebemenší a zdánlivě bezvýznamný, nesmí být nedbale odložen stranou nebo odhozen. Všechny musí být shromážděny, schraňovány a uposlechnuty.
|
Je zodpovědností každého pravého věřícího, aby: 1) hledal pravdu; 2) přijal darovanou pravdu; a 3) žil život v souladu s odhaleným světlem. |
"Světlo" je pravda. Ale více než to, je to důkaz pravdy, předložen intelektu člověka a prožíván v životě poslušnosti. Pouhý rozumový souhlas nikdy nikoho nespasí. Ďáblové uznávají moc Yahuwaha a třesou se, přesto pokračují ve vzpouře, pravda je nezachrání. Aby byla pravda plně přijata, musí být uposlechnuta. Jedině když se srdce rozhodne poslouchat, očišťuje Duch Pravdy duši.
Pavel chválil Yahuwaha právě pro tuto pravdu: "Stále musíme děkovat [Yahuwahovi] za vás, bratří milovaní od [Yahushui], že vás [Yah] jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu." (2. Tesalonickým 2,13)
Slovo zde překládané jako "belief" (víra) je v angličtině dost pasivní slovo. V arabštině je to daleko aktivnější slovo věřit. Je to činnost věřit (s doprovodnou poslušností), která posvěcuje. Není to pasivní mentální souhlas. Slovo pochází z hebrejského výrazu pis’tis (#4102), což znamená usvědčení, přesvědčení a ujištění.
Duše je posvěcována skrze poslušnost. To je velice důležitý bod. Nové koncepty, které jsou uvedeny do praxe, se stávají základními principy. Tyto fundamentální principy se pak stávají součástí postojů a věrouk jednotlivce. Postoje a věrouky formují myšlenky a pocity. A jsou to myšlenky a pocity, které formují charakter.
Charakter je jedinou věcí, kterou si bereme do Nebe. Nikdo nemůže riskovat odmítnutí toho nejmenšího paprsku světla, protože každý paprsek pokládá základ pro ještě větší světlo, což znamená vést k poslušnosti a posvětit duši. I ten první krůček zpět od plného přijetí pravdy uvádí duši do rizika.
Dějiny Izraelského národa jsou smutným varováním pro dnešní věřící. Zjevují strašlivé důsledky uzavření srdce rostoucímu světlu. První krok Izraelitů v zavržení Spasitele byl nebezpečný a spustil zavrhování pravdy. Později, když přišly zprávy o Jeho velké moudrosti, Jeho dokonalém charakteru, o zázracích, které přišel vykonat, došlo k usvědčování, že Yahushua byl vskutku dlouho očekávaný Mesiáš. Ale pýcha, kterou je padlá lidská přirozenost, nedovolila vůdcům Izraele, aby přiznali, že udělali chybu. Tito lídři pak ovlivnili celý národ tak, aby zavrhli Spasitele a lidé byli příliš pyšní, než aby připustili, že jejich důvěra v lídry byla špatná.
 |
|
Pozdní déšť je dán, aby připravil srdce lidí pro sklizeň. Jedině ti, kteří přijmou toto rostoucí světlo, dosáhnou plné míry zralosti v Yahushuovi. (Obrázek použit se svolením: James Richman.) |
Každý upřímný hledač pravdy by si měl být vědom toho, že tentýž scénář se odehrává i dnes. Členové církví přicházejí do kontaktu s novým světlem a příliš často je jejich první reakcí utíkat za svým pastorem, knězem nebo rabínem, aby se jich horlivě zeptali: "Je to pravda?"
Náboženští vůdcové si dobře uvědomují, že nové světlo je v rozporu s některými ustanovenými doktrínami organizace, která jim vyplácí jejich plat. Je v jejich nejlepším zájmu zavrhnout všechno nové světlo a taky tak činí. Autor článku je osobně seznámen s hrstkou pastorů Adventistů sedmého dne, kteří jsou přesvědčeni o tom, že lunární Sabat je pravdivý, ale nevyučují to ve svých shromážděních. Mlčí o tom. Nadále přijímají výplatní šek od organizace, která se postavila proti rostoucímu světlu. To se opakuje vždy, když někdo učiní jinou lidskou bytost poslední autoritou ohledně toho, co je pravda.
Proč se tito lidé ptají člověka a ne Yahuwaha? Otec laskavě pozval všechny, aby přicházeli k Němu pro moudrost. "Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Yaha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána." (Jakubova 1,5)
Jako farizeové za dnů Yahushui, i dnešní náboženští vůdcové se pyšní svým poznáním. Oni byli na seminářích! Oni studovali hebrejštinu a biblickou řečtinu. Oni četli akademická díla učenců, o kterých laik nikdy neslyšel! Pokládají za samozřejmost, že oni mají nadřazené poznání a pociťují rozhořčení při možnosti, že by něco z jejich nauk mohlo být bludné.
Pýcha vystupuje na povrch a oni cítí opovržení vůči každému, kdo by přišel s tím, že má pokročilejší paprsky pravdy než samotní lídři. Ti však odmítají nabízené důkazy, někdy s předstíráním, jindy s matoucími argumenty. Lídři sami nestudují s otevřenou myslí, protože je v jejich osobním zájmu podporovat status quo. Svým příkladem vedou masy ke zpochybnění každého nového světla a povzbuzují k podezírání každého, kdo by se odvážil klást otázky.
Když se k mysli náboženských vůdců dostane další důkaz a ti jsou usvědčeni z pravdy, pak to nadále nepřipustí před svými následovníky. Všechny důkazy světa nejsou dostačující, aby pronikly přes zatvrzelou pýchu. Tvrdohlavě se drží svého směru a odmítají přiznat, že byli v omylu.
Existuje nebezpečí, že když [Yahuwah] sešle svému lidu zvláštní světlo, postaví se sami na místo farizejů. Ale nechť nikdo z lidí, kteří měli rostoucí světlo, nezaujme postoj, že už má všechno světlo, které má být kdy odhaleno, a že už nepřijdou žádné další paprsky světla na jejich stezku ze slova [Yaha]. Čím více náš lid zkoumá Písmo, tím více bohatých a vzácných drahokamů pravdy bude odhaleno. Udělají ti, kteří pocítili ducha útlaku od svých bratrů v církvích, totéž, co odsuzují u ostatních? Učiní to, co konali sebespravedliví farizeové? Odpoví na argument výsměchem, žertem a sarkasmem? Řeknou o nositeli světla totéž co farizeové o Vykupiteli světa: "On má ďábla"? Budou připraveni zakázat jeho poselství, "protože nenásledoval s námi?" Bude s poslem, kterého [Yahuwah] posílá se zvláštním světlem, zacházeno s výsměchem a pohrdáním, tak jako pohané jednali s Pavlem, když řekli: "Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?"7
Když přicházíš k Yahuwahovi sám pro sebe, On tě bude individuálně vyučovat. Není důležité ptát se na názory náboženských vůdců. Pravdy naučené tímto způsobem jsou velmi vzácné. Když je Yahuwah tvůj učitel, usadí tě v Pravdě tak, že nikdo nebude moci otřást tvou vírou.
Je velmi inspirující pohlížet zpět na zkušenosti, kterými vedl Yahuwah, na pravdy, které On učil.
WLC tým není jiný
než jsi ty. My jsme jednoduše skupina pokorných věřících,
roztroušených po celém světě, kteří milují Yahuwaha a mají
obrovskou touhu sdílet pravdu, jak je našemu vědomí odhalována.
To si někdy vyžádalo i veřejné
vyznání minulých
bludů. Ale pravda je tak vzácná, že to vždy za to stojí!
Nikdy bychom si nepřáli, aby nám pýcha zabránila vyznat naše
chyby minulosti. Nejdůležitější je pravda.
S každým přijetím rostoucího světla je darovano více pravdy, kdy občerstvující přeháňky pozdního deště přinášejí dokonce více pravdy. Jsou to tyto pravdy, které připravují duše pro sklizeň na konci světa.
Tato cesta začala pro WLC tým v roce 2000, kdy jsem byli usvědčeni z potřeby opustit všechny padlé a odpadlické organizace. Poté, co jsme se rozhodli následovat jedině Yahuwaha a Yahushuu, seslal na nás Otec Své nebeské deštivé přeháňky, které přišly velkoryse a neustále v následujícím chronologickém pořádku:
Rok 2002:
Urgentní nezbytnost opustit města.
Rok 2005:
Zavržení Římsko katolické nauky o Svaté trojici (Trinity).
Rok 2006:
Pravá interpretace sedmi králů ze Zjevení 17 a jejich časová osa.
Rok 2009:
Rok 2010:
Rok 2011:
Rok 2012:
Biblický počátek roku.
Rok 2013:
Rok 2015:
* Pochopení svobody, kterou Yahuwah dal ohledně křtu, inspirováno zkušeností Anabaptistů.
Rok 2016:
Nové světlo není něco, čeho se máme obávat nebo hrozit. Je to ohromný dar! Každý paprsek nového světla také odhaluje blud. Je-li přijat s vděčností a zaveden do života skrze poslušnost, připravuje srdce pro Nebe.
Modli se za nové světlo. Hledej jej usilovně, jako by šlo o skryté drahokamy. Není lepšího důkazu o tom, že tě Yahuwah vede, než že tě stále vyučuje Jeho nauce.
Zkoumej tvé vlastní srdce. Jaké nové světlo jsi přijal? Existuje nějaké světlo, které jsi zamítnul? Jsi si jistý, že to byl blud, co jsi zavrhnul, a ne světlo? Běž zpět a znova to prostuduj. Studovat s otevřenou myslí znamená, že zvážíš všechny důkazy se srdcem ochotným uposlechnout, pokud tě Duch Svatý usvědčí o tom, že to je pravda. Ujisti se, že jsi přijal všechno dostupné světlo a pros o více světla.
Pozdní déšť je vyléván. Bohatství informací a pravdy nyní dostupné, je něco neslýchaného v dlouhých staletích duchovního temna, které zahalovalo svět. Toto nové světlo je nejvyšší důležitosti pro tvou duši, protože právě toto světlo tě připravuje k tomu, aby ses mohl v pokoji setkat s Yahushuou, když přijde.
A On je už téměř zde!
Paprsky věčného úsvitu dokonce už nyní září na horizontu. Přijmi s radostí a věčností nové nauky, které Yahuwah vylévá, a připrav se pro Nebe.
1 Amy Leslie, quoted in Chicago Death Trap: The Iroquois Theatre Fire of 1903, by Nat Brandt, p. 25.
2 W. H. Hubbard, ibid.
3 Brandt, p. 5.
4 Christopher Cerf, The Experts Speak, p. 247.
5 Ellen G. White, Historical Sketches, p. 197.
6 Ellen G. White, Manuscript Releases, No. 209, pp. 431-432.
7 The Home Missionary, September 1, 1894.