WLC věří, že papež František, jako poslední papež, je stělesněním každého papežského principu,
který kdy papežství zastávalo, a moc, kterou použije, bude tou nejextrémnější papežskou mocí,
která kdy byla použita s dračí silou proti svatým kdykoliv v minulosti.
Římsko katolická církev zastává postoj, že jedině ona je pravou, legitimní křesťanskou církví, která existuje. Tvrdí, že přijala svou autoritu přímo z apoštolské linie, předává ji dále z papeže na papeže a počátky vedou až k apoštolu Petrovi. Proto tvrdí, že se nikdy nemýlí.
Není to jen prázdné chlubení. Podle Johna J. Kelleyho, dřívějšího kněze:
Koncil v Trentu svým krédem Pia IV činí nemožné pro Římsko katolickou církev, aby se změnila. Toto krédo přidalo . . . dvanáct nových článků k Nicejskému krédu. . . . Toto krédo Pia IV je mlýnským kolem okolo krku Říma. Svazuje Římsko katolickou církev navždy ke všem jejím pohanským bludům. Je to jeho odpověď a výzva na reformaci.2
 |
|
Papež Pius IX |
To je nesmírně důležitý bod, který musí být pochopen. Zajisté se nejedná o odsouzení lidských mas, které byly naučeny přijmout výroky Katolické církve za pravdu. Spíše by se měli mít všichni na pozoru, protože všechna organizovaná náboženství v menší či větší míře přijala mnoho stejných postojů jako Církev Říma v praktikování své moci. To se týká každého na planetě zemi, protože, jak WLC věří, je František ten osmý a poslední papež proroctví a každý živý člověk na povrchu zemském brzy pocítí žár dračího dechu skrze tuto oživenou Římskou moc.
Církev Říma se ve skutečnosti nikdy nemění. Abychom pochopili papeže Františka, jeho motivy, jeho agendu jako papeže a jeho pontifikát, je nezbytné podívat se jen na politiky minulých papežů a jak jednali se všemi, kteří s nimi nesouhlasili, ať už to byl král nebo obyčejný člověk. Církev Říma vždy toužila a bude lačnit po moci, politické i duchovní.
Vskutku velice brzy ukázali biskupové Říma pyšného a ambiciózního ducha; ale po první tři staletí, byl jejich nárok na nadřazenost založen jednoduše na důstojnosti jejich sídla, které bylo v císařském městě, hlavním městě Římského světa. Když se však sídlo císařství přesunulo na východ a hrozilo, že Konstantinopol zastíní Řím, musel být nalezen nějaké nový důvod pro udržení důstojnosti biskupa Říma. Tento nový důvod byl nalezen tehdy, když se okolo roku 378 stal papež dědicem klíčů, které byly symbolem dvou velmi známých pohanských božstev v Římě. Janus nosil klíč a Cybele nosila klíč; a toto jsou ty dva klíče, které jsou ozdobou na jeho oděvu coby odznak jeho duchovní autority. . . . Ačkoli dočasná významnost Říma jako města měla upadat, jeho vlastní důležitost jako biskupa Říma měla být pevněji ustanovena než kdy předtím.3
|
V roce 437, čtyřista let po začátku křesťanské Ekklesia, ohlásil papež veřejně, že je vlastníkem "klíčů Petra". |
Papež oznámil křesťanům, že tyto "klíče", které vlastní, jsou zděděny od apoštola Petra. Tím si zajistil pro sebe nejvyšší postavení moci jako hlava křesťanských i pohanských náboženství. Tato kombinace náboženského vlivu s politickou mocí byla nakonec zakódována do Katolického církevního zákonu. V 11. století vznikl konflikt mezi papežstvím a králem Jindřichem IV z Německa. Jindřich, coby "Svatý Římský Císař",
se dožadoval dlouholetého královského práva určovat církevního úředníka se symboly moci, čímž by si efektivně udržoval kontrolu nad výběrem a směrem biskupů a místního duchovenstva. Správný řád křesťanstva byl v sázce v tomto sporu. Papežské postavení bylo vyjasněno v Řehořově Dictatus Papae (1075), kde se zdůrazňovalo papežovo místo jako nejvyšší autority v církvi.4
Dictatus Papae Řehoře VII platí dodnes. Každý pravý věřící v Yahuwaha by si toho faktu měl být vědom, protože to nejen představuje věrouky papeže Františka, ale různé denominace organizovaného náboženství v menší nebo větší míře přijaly podobné postoje při jednání se svými členy, kteří se při zkoumání Písma a nalezení většího světla snažili přijmout a žít podle nového světla.
Tyto teze uvádí:
 |
|
Socha se lví hlavou držící klíče představuje moc otevřít/zavřít dveře nebe a pekla a moc nad mírem a válkou na zemi. Tyto klíče držel Pluto, "bůh pekla" a šéf božstva Malé Ásie, Januse a Cybele. |
Těchto 27 tezí předává totální a absolutní moc pro celou věčnost do rukou papežství, protože se nemůže mýlit. (viz teze #22.) To je možná ta nejhorší teze ze všech. Je naprosto v rozporu s Yahuwahovým Slovem, které jasně říká: "Nyní však je zjevena Yahuwahova spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Yahuwahova spravedlnost skrze víru v Yahushuu Pomazaného pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Yahuwahovy slávy." (viz Římanům 3,21-23)
 |
|
I když protestantské církve nemají papeže, mají řídící rady a stanovená kréda. Pomocí toho si často nárokují právo diktovat teologii svým členům, co je správné a co špatné, a zavrhují nové světlo, které je v rozporu s jejich ustanovenými představami a tradicemi. |
I když protestantské církve nemají papeže, mají řídící rady, obvodní synody, církevní výbory a zavedená kréda. Skrze tyto prostředky si často usurpují právo diktovat teologii svým členům, co je správné a co špatné, a zavrhují nové světlo, které odporuje jejich zaběhnutým naukám nebo tradicím. Knihy, noviny a webové stránky, které šíří pravdu, jež je v rozporu s těmito ustanovenými postoji, jsou zavrženy, a ti, kteří vznáší námitky vůči těmto naukám na základě samotné Bible, stojí často před disciplinární komisí nebo jsou vyloučeni. Takto je duch tohoto Dictatus Papae živý a dobře praktikován ve všech organizovaných náboženstvích - dokonce i když tyto individuální církve samy odsuzují chyby a nešvary katolicismu.
Úzký vztah mezi Římsko katolickou církví a jinými denominacemi, které tvoří organizované křesťanství, jsou představeny nejpozoruhodnějšími podmínkami ve Zjevení 17. V Bibli je žena použita jako symbol pro církev[odpadlou] nebo ekklesia [Yahuwahových věrných]. Tak jako čistá žena ve Zjevení 12,1 symbolizuje pravou ekklesia, padlá ekklesia/církev je symbolizovaná nevěstkou. Zjevení 17 nabízí popis Římsko katolické církve, ve kterém je popsána jako matka nevěstek.
I přišel jeden z sedmi andělů, kteříž měli sedm koflíků, a mluvil se mnou, řka ke mně: Pojď, ukážiť odsouzení nevěstky veliké, kteráž sedí na vodách mnohých, s kteroužto smilnili králové země a zpili se vínem smilství jejího obyvatelé země . . .
Žena pak odína byla šarlatem a brunátným rouchem, a ozdobena zlatem a kamením drahým i perlami, mající koflík zlatý v ruce své, plný ohavností a nečistoty smilstva svého. A na čele jejím napsané jméno: TAJEMSTVÍ, BABYLON VELIKÝ, MATKA SMILSTVA A OHAVNOSTÍ ZEMĚ. (Zjevení 17,1-2; 4-5)
Slovo "katolický" znamená celosvětový nebo univerzální. Protože různé protestantské denominace zahrnující organizované náboženství kráčely úzce ve šlépějích Římsko katolické církve, jsou vskutku samy nevěstkami, stejně jako dcerami Babylonu.
Logické rozšíření Dictatus Papae bylo zavedeno papežem Innocentem III a bude žít po věčnost v ohavnosti jako jedna z nejodpornějších metel, které kdy navštívily lidi ve jménu Yahuwaha. Došlo totiž k ustanovení Svatého úřadu inkvizice.
Ti, kteří byli nařčeni z kacířství, byli odsouzeni podle auto de fe, Aktu víry. Duchovní kněz měl sedět u procesů a určovat tresty. Tresty zahrnovaly uvěznění do kobky, fyzické zneužívání a mučení. Ti, kteří se usmířili s církví, byli i tak potrestáni a majetek mnohých byl konfiskován, stejně jako byli vykázáni z veřejného života. Ti, kteří se nepřiznali, byli upáleni na hranici bez zardoušení; ti, kteří se přiznali, byli nejprve uškrceni.5
Teprve na věčnosti budou odhaleny hrůzy, utrpení a agónie, kterými musely projít nesčetné milióny lidí, jejichž svědomí jim nedovolilo klanět se před jakoukoliv duchovní autoritou, jedině před svým Stvořitelem. Tyto strašné metody používané lidmi, domnívajícími se, že tak činí ve jménu Yahuwaha, proti svým spolubočanům, odhalují skutečný zdroj jejich inspirace: samotného Satana. Yahuwah nikdy nevyzval nějakého smrtelného, chybujícího člověka, aby mstil Jeho svatou pravdu. Naopak, Bible uvádí: " Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán." (viz Římanům 12,19)
Hrůzy inkvizice jsou tak podivné, že se jimi nikdo nechce zabývat. Avšak všichni by si jich měli být vědomi, protože Katolická církev, dle své nauky, že papež je neselhávající a Církev neomylná, nikdy nepřiznala, že zhřešila ve svém zmasakrování nesčetných miliónů lidí pro jejich víru. Protože tyto politiky nebyly nikdy změněny a ani nemohou být změněny bez přiznání své chyby, je tato politika Římsko katolické církve dodnes stále stejná. Papež František jako "Obránce Víry" taktéž vyvyšuje tyto doktríny a, bude-li mít k tomu moc, může zabít dle svého přání kohokoliv, kdo nesouhlasí s Katolickou doktrínou.
WLC věří, že František je onen "osmý král" ze Zjevení 17. Jako takový je posledním papežem. Právě během jeho pontifikátu se odehrají závěrečné scény historie země. Všichni by se měli dobře obeznámit s tímto proroctvím, protože všichni budou ovlivněni činností tohoto posledního papeže. Zjevení 13 je jasným varováním před mocí, která bude brzy praktikovaná papežstvím proti všem, jejichž svědomí žádá poslušnost vůči Yahovu zákonu, který stojí výše než tradice lidí, zakódované v Katolickém kanonickém zákonu.
A klaněli se drakovi, kterýž dal moc šelmě; a klaněli se šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní? . . . Dáno jí i bojovati s svatými a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad rozličným jazykem, i nad národem. (Zjevení 13,4. 7 a 8)
Papež František je jedinečný v historii papežství: je prvním papežem, který je taktéž jezuita. Tovaryšstvo Ježíšovo, známější pod názvem jezuité, bylo založeno v roce 1534 s konkrétním cílem zlikvidovat všechny odpůrce Římsko katolické církve. Dodnes je to primární motiv jejich existence. Jako takoví se jezuité rozšířili po celé zeměkouli, působí jako učitelé na univerzitách, misionáři pro pohany, emisaři pro vlády a poradci pro krále, beroucí s sebou svou politickou agendu coby papežovy privátní armády.
Každý kněz, který se přidá k jezuitském řádu, musí složit slib, který je trvale závazný pod hrozbou trestu smrti. Tento odporný slib, přímo z útrob pekla, musí šokovat každého, kdo si ho přečte, protože odhaluje pravdu o papežství, které se ukrývá za maskou počestnosti. Přečti si o tom v článku: "Kdo jsou jezuité?"
Takovýto slib odporuje každé zásadě spravedlnosti a svatosti v Bibli. A přesto je to právě tento slib, který papež František přísahal, než se stal vůdčím členem Jezuitského řádu. Proto bude i v postavení papeže nadále ovládán tímto ohavným slibem. Aby ukázal svou odhodlanost zachovávat tento slib, každý jezuita, včetně papeže Františka, tehdy prohlašuje:
Čímž stvrzuji, že zasvěcuji můj život, mou duši a všechny mé tělesné síly, a s touto dýkou, kterou nyní přijímám, podepisuji mé jméno napsané mou vlastní krvi jako svědectví tohoto; a prokážu-li se chybně nebo slabě v mém odhodlání, nechť mi mí bratři a spolubojovníci papežské milice useknou mé ruce a mé nohy, a mé hrdlo od ucha k uchu, a otevřou mé břicho a zapálí v něm síru, se vším potrestáním, které mi může být způsobeno na zemi a má duše nechť je mučena démony navždy ve věčném pekle!6
Tak jako se Řím chlubí, že se nikdy nemění, je i každý z diktátů Řehoře VII stále zachováván jako ospravedlněný a pravý. Taktéž z toho vyplývající mučení a vraždění všech těch, kteří v přesvědčení svědomí nesouhlasí s Římem (jak bylo vidět v Inkvizici ustanovené Innocentem III), se nadále považuje za spravedlivé.
Zjevení odhaluje, že těsně před koncem světa dojde k obnovení perzekuce, která existovala v minulosti. Papež František, coby ten osmý a poslední papež, a taktéž první jezuitský papež, bude nástrojem v tomto oživení papežské moci použité ve světovém měřítku. Kombinovaná síla hněvu této šelmy donutí většinu lidí k tomu, aby se podvolili jejím požadavkům. "Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa." (Zjevení 13,8)
Všichni, kdo vloží svou důvěru na Yahuwaha, budou ochráněni před touto zlou mocí. I když budou někteří povoláni, aby položili své životy, jako to učinili mučedníci v minulosti, Yahuwah jim dá sílu to vydržet a ve velkém ránu vzkříšení povstanou, už nikdy nebudou hladovět, žíznit, trpět ani truchlit.
Kniha Zjevení poskytuje zaslíbení pro lidi poslední generace, kteří budou povoláni stát věrně na straně Nebe tváří v tvář peklu: "Jestliže kdo do vězení povede, do vězení půjde; zabije-li kdo mečem, musí mečem zabit býti. Zdeť jest trpělivost a víra svatých." (Zjevení 13,10) Yahuwahova zaslíbení jsou jistá a při závěrečném soudu obdrží pozemské moci, které bojovaly proti Yahuwahovi v osobě Jeho svatých, spravedlivý trest.
Dnes si vytvoř osobní vztah s Yahuwahem, který ti dá víru a důvěru držet se Jeho zaslíbení, i kdyby nebesa padala.
"A setřeť Elohim všelikou slzu z očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku,
ani bolesti nebude více; neboť dřívější věci pominuly." (Zjevení 21,4)
1 n/a
2 John J. Kelly, “Rome Never Changes.”
3 Alexander Hislop, The Two Babylons, p. 207.
4 Encyclopædia Britannica, “The Medieval Papacy,” http://www.britannica.com/EBchecked/topic/441722/papacy/214717/The-medieval-papacy#ref704187.
5 “The Inquisition,”http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/Inquisition.html.
6 viz výše
7 Will Durant; The Story of Civilization, Vol. IV (Simon and Schuster, 1950); as cited in Dave Hunt, A Woman Rides the Beast.