Domácí Ekklesia Print

Domácí ekklesia, skupinka a jiné názvy odkazují na dnešní populární hnutí. Někteří se drží zásady oddělení se od denominací a zdůrazňují, že jen domácí ekklesia je životaschopný zástupce apoštolského křesťanství. Jiní využili hnutí malých skupinek k dodání větší vitality do bezduchých shromažďování. Další se staví někde mezi a provozují domácí ekklesia z praktických důvodů.

Jak Bible, tak i praktická zvážení jsou důležité. Prostou skutečností je, že neexistuje jediná denominace, která by se držela všech Deseti přikázání. Většina z nich se drží většiny přikázání, ale žádná se nedrží všech. Ve skutečnosti neexistuje ani žádná denominace, která by se držela třech nejméně zachovávaných přikázání: jeden Eloah, Sabat a zákaz zabíjení. Z praktických důvodů je tedy zřejmé, že pravý věřící nemůže být součástí nějaké náboženské instituce.

I když existují i další věci ke zvážení kromě deseti přikázání, deset přikázání je dobré měřítko. Od počátku vylučuje všechny církve. Ale pouhá účast na domácí ekklesia není řešení pro všechno. Domácí ekklesia se může a ty podílí na falešných naukách, které se nacházejí v denominacích. Nalezení nebo vytvoření domácí ekklesia vyžaduje pečlivé držení se Biblického návodu.

První domácí ekklesia, tou, která zůstává ideální, je ta od Adama a Evy. Každý večer se setkávali s Yahuwahem kvůli bohoslužbě, stejně jako o Sabatech. (Genesis 3,8) „Tu uslyšeli hlas Yahuwaha Elohim procházejícího se po zahradě za denního vánku.“

Chodit s Yahuwahem je základní forma bohoslužby. Pokračovala s Enochem (Genesis 5,24): „I chodil Enoch s Elohimem. A nebylo ho, neboť ho Elohim vzal.“ Toto každodenní rodinné setkávání s Yahuwahem při bohoslužbě, toto chození s ním, je příprava na vzetí z této země jednoho dne, aby se člověk setkal s Mistrem v povětří. Ti, kteří za dnů Enocha zanedbávali formu bohoslužby zavedené Adamem a Evou, byli nakonec zničeni při Potopě. Jen ti, kteří ji udržovali, byli zachráněni. (Genesis 6,9) „Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení (to je rodina nebo domácí ekklesia); Noe chodil s Elohimem.“

Praktikování domácí ekklesia se rozšířilo velmi v době Abraháma. (Genesis 14,14): „Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu.“ Dokonce i s tak velkým číslem byla Abramova domácí ekklesia rozdělena, jak je popsáno v Genesis 13,8. I když důvodem pro rozdělení byl spor, rozdělení vyřešilo ten konflikt lépe, než kdyby zůstali pospolu. To je přesný opak toho, co se obecně stává dnes s domácím ekklesia hnutím a mělo by to být varovným indikátorem. Dnešní domácí ekklesia hnutí je jen jiným projevem babylonské víry, pokud skupina nestaví skutečně na Biblických zásadách.

Jedním z důvodů, proč dnešní domácí ekklesia schází z cesty, je ten, že jsou pouze polem pro zneužití autority. Jsou zakládány lidmi, kteří byli nespokojení, protože nemohli mít vytouženou moc nad společenstvím, ve kterém se nacházeli. Bible obsahuje zásadu, která tomu zdaleka předchází. Zodpovědnost za organizaci domácích setkávání by měl mít nejstarší syn. Zásada prvorozenství byla ústřední v domácí ekklesia v knize Genesis. Když je dětem dána jejich právoplatná zodpovědnost za čtení Písma a slyšení těch, kteří se shromáždí a jinak viditelně fungují, neexistuje problém se zlobením ze strany dětí, nebo nebezpečí, že by se dospělí chtěli chopit moci, jak se to stává v domácích ekklesia někdy více, než v ustanovených církvích.

Ve skutečnosti může být bohoslužba tak jednoduchá, že i mladé děti jsou schopné je vést. Jestliže se začne tichou modlitbou, kde shromáždění mohou přerušit ticho se svými prosbami, pak pokračuje vedoucí dítě čtením Biblické lekce, po které může následovat studium nebo diskuze, není důvod, proč by vedoucí dítě mělo pociťovat, že jeho úloha vedení byla odložena stranou. Starší lidé mohou přispět k biblickému studiu, přidat svědectví a nabádání, aniž by přebírali vedení setkání.

Právo prvorozenství ve skutečnosti ztratilo smysl, když byl zaveden mezi Izraelity národní systém bohoslužeb. Zásada prvorozenství byla sice zachovávána, ale v praxi byl prvorozený osvobozen od své povinnosti tím, že dal kněžím peníze, kteří pak převzali jejich přirozené povinnosti. Tento systém převládal v době soudců a králů. Ale stejně jako polygamie, nebyl ani toto Yahuwahův původní plán.

Existovaly důvody pro změnu institucí během doby soudců a králů. V době příchodu Mesiáše se to opět vrátilo k původnímu plánu. Yahushua ustanovil původní formát bohoslužeb malých skupin v Matouši 16-18, kde dal přesné podrobnosti o tom, jak má být bohoslužba organizovaná.

Základní instituce je v (Matouš 18,19): Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. (Matouš 18,20) Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.

Yahushua zredukoval židovské minyan neboli nejmenší číslo nezbytné pro společné modlitby na dva nebo tři. Dva nebo tři mohou se mohou shodnout na nějaké věci, mohou založit ekklesia, která přesně následuje řád Evangelia. Zásady jsou tyto:

Ekklesia je založena na prohlášení Petra, že Yahushua je syn Yahuwahův. (Matouš 16,16-18)
Ekklesia je autoritativní zástupce Yahuwahova království na zemi. (Matouš 16,19)
Ekklesia nevzbuzuje pozornost veřejnosti, je časem i v tajnosti, protože je ve válce s královstvím Satana v tomto světě. (Matouš 16,20)
Ekklesia je založena na plánu spasení, kde je centrálním tématem Kristova smrt a vzkříšení. (Matouš 16,21-23; 17,22-23)
Ekklesia je praktickou půdou pro zapření vlastního já, což je nezbytné ke spasení. (Matouš 16,24-26)
Ekklesia je založena na očekávání brzkého příchodu Krista. (Matouš 16,27-28)
Ekklesia je vizionářská a prorocká, přivádí shromážděné do přímého kontaktu s prorockým zjevením z nebe. (Matouš 17,1-9)
Ekklesia je nástroj božského požehnání pro svět skrze učení a uzdravování, posilovaná skrze modlitbu a půst. (Matouš 17,14-21)
Ekklesia jedná moudře tak, aby se vyhnula konfliktu s Římem. (Matouš 17,24-27)
Centrální hodnotou ekklesia je udržet si pokoru a laskavý přístup k prostým lidem. (Matouš 18,1-14)
Ekklesia je nástroj usmíření konfliktu a má povinnost vyhostit ty, kteří se zabývají útoky proti svým bratrům. (Matouš 18,15-17)
Ekklesia je ustanovena činností dvou nebo tří shromážděných ve jméně Krista za tímto účelem. (Matouš 18,18-20)
Kristus je neviditelně, ale osobně přítomen ve shromáždění ekklesia. (Matouš 18,20)
Ekklesia je nástroj božského odpuštění, které je přenášeno ve stejné míře, jako její členové odpouštějí jeden druhému. (Matouš 18,21-35)

Těchto čtrnáct zásad Evangelia je nezbytných pro Yahuwahovo království, které hlásá Evangelium. Pokud některá ze zásad schází, pak instituce přestává být platnou ekklesia. Ekklesia není institucí, která se přenáší z jednoho apoštola na druhého. Je ustanovena přímo Yahushuou, který je přítomen při jejím ustanovení a při každém setkání.

Apoštolská ekklesia se běžně scházela v domovech nebo na osamělých místech v přírodě…. To byl převládající systém před císařským křesťanstvím, které začalo budovat velké struktury, aby mohlo snadněji ovládat lidi a indoktrinovat je odpadlictvím. Domácí ekklesia byly ustanoveny dost blízko sebe navzájem, jako například v domě diakonky Phebe v Cenchrea, která bydlela kousek pěšky od Korintu, kde se setkávala další ekklesia.

Evangelijní ekklesia nezahrnuje potřebu starších a diakonů. Tyto úřady byly ustanoveny v apoštolské ekklesia, aby řešily specifické potřeby své doby. Během této doby byla v Římské říši velmi populární mysterijní náboženství. Byla to napůl tajná domácí shromáždění, která měla formu zasvěcení podobnou křtu, ale někdy zahrnovala odporné obřady mytí se v krvi, tajné pokrmy, uctíval se člověk-bůh, který tvrdil, že zemřel a byl vzkříšen, zpívaly se písně a četly písma za tím účelem. Podobnost s evangelijní ekklesia byla tak úzká, že i Židé a pohané měli někdy problém rozpoznat rozdíl. V tomto kontextu byly úřady diakonů a starších nezbytné, aby udržely evangelijní řád. Dnes čelíme stejným výzvám. Stovky forem pohanství, kdy všechny tvrdí, že jsou křesťanské. Diakoni a starší proto plní platnou a často nezbytnou úlohu i dnes.

Pavel popisuje podrobně tyto úřadu v 1. Timoteovi 3. I když si mnozí dnes myslí, že posloupnost biskupů je zárukou platného vysvěcení, není to pravda. Jen Kristus sám může někoho ustanovit a Kristus jediný je přítomen při shromáždění v jeho jménu, aby tak učinil. Ustanovení do úřadu skrze modlitbu a položení rukou těch, kteří jsou shromáždění v pravé evangelijní ekklesia, je jediné pravé vysvěcení.

Ekklesia má povinnost vykonat určitá ustanovení kromě ustanovení starších a diakonů, běžně skrze tyto úředníky, pokud existují ve shromáždění. Ty zahrnují:

Službu Slova. (Zjevení 1,3)
Křest ponořením těch, kdo dosvědčují svou víru v smrt a vzkříšení Krista. (Římanům 6,4)
Umývání nohou na počátku památní služby. (Jan 13,14)
Večeře Páně nekvašeného chleba a nezkvašeného hroznového džusu. (1. Korintským 11,23-33)
Žehnání dětem. (Matouš 19,14)
Modlitba za nemocné. (Jakub 5,14)

Ekklesia znamená skupinu těch povolaných a nikdy se nevztahuje na nějakou budovu. Oni jsou povoláni ze Satanových synagog, které jsou ustanovenými vírami tohoto světa. Ekklesia zahrnuje lidi s konkrétními duchovními dary pro blaho lidí okolo nich. O těch se píše podrobně v 1. Korintských 12,14. Seznam takových darů je podán v 1. Korintským 12,28.

„A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.“ (1. Korintským 12,28)

Všech čtrnáct evangelijních zásad, osm duchovních darů a instituce starších a diakonů se nacházelo mezi prvními desatero zachovávajícími Adventisty. Rané spisy Ellen Whiteové podávají živé vyobrazení takovýchto shromáždění. Domácí ekklesia rodiny Whiteových byla při bohoslužbě vedena nejstarším synem Henrym, jejich „líbezným zpěvákem“. Ellen Whiteová popisuje potřebný trénink pro děti, aby byly schopné vést domácí bohoslužbu.

„Instrukce o hlasové kultuře by měly být dány v domácím kruhu. Rodiče by měly učit své děti mluvit tak jasně, aby ti, kdo poslouchají, mohli porozumět každému slovu, které řekly. Měly by je učit číst Bibli jasnou, odlišnou výslovností, která bude ctít . . . [Yahuwaha]. A nechť ti, kdo klečí okolo rodinného oltáře, nevkládají své tváře do dlaní a do svých křesel, když se obrací k . . . [Yahuwahovi]. Nechť pozvednou své hlavy a se svatou bázní a smělostí přichází k trůnu milosti.“ Adventist Home, str. 435.

Princip shromáždění domácí ekklesia byl již chápán a praktikován v roce 1844 mezi přikázání zachovávajícími Adventisty.

„Nebylo to dlouho poté, v roce 1844, kdy mi bylo dáno první vidění. Navštívila jsem paní Hainesovou v Portlandu, drahou sestru v Kristu, jejíž srdce bylo spojeno s mým, pět z nás, všechny ženy, jsme tiše klečely u rodinného oltáře. Zatímco jsme se modlily, moc . . . [Yahuwahova] dolehla na mne, jakou jsem nikdy předtím nepocítila.“ Christian Experience and Teaching of Ellen G. White, p. 57.

Neschopnost ustanovit domácí ekklesia se ospravedlňuje nedostatkem prostředků, jak ekonomických, tak osobních. Už jsme viděli, že stačí, že je jedna osoba, která je dostatečně stará na to, aby četla z Bible. A i když není k mání nikdo, kdo dokáže číst, ekklesia může být shromážděna okolo Slova, které si někdo pamatuje. A když není nikdo, kdo by si pamatoval nějaký text Bible, pak společné ticho je zlato, a hlas může vždy povstat k modlitbě a prosbě k Yahuwahovi.

„Jsme-li chudí, neznamená to, že nemáme být pohostinní. Máme se podělit o to, co máme. Mnozí se mají co ohánět, aby měli na živobytí a na své životní potřeby. Milují však . . . [Yahushuu] v osobě Jeho svatých, a ochotně projevují pohostinství věřícím i nevěřícím, a snaží se svým hostům posloužit. Vítají návštěvníky u rodinného krbu i oltáře. Modlitební chvíle působí na návštěvníky a možná, že jediná návštěva poslouží duši k záchraně před smrtí. Tuto práci . . . [Yahuwah] zaznamenává a praví: 'Já odplatím'.“ --Adventist Home, p. 451.

Úloha muže a ženy v domácí bohoslužbě se odráží z denní praxe až k Sabatnímu shromáždění.

„Předtím, než opustí domov kvůli práci, měla by se celá rodina sejít a otec nebo matka v otcově nepřítomnosti, by měla prosit vřele . . . [Yahuwaha], aby je podpíral po celý den. Přijď v pokoře, se srdcem plným něžnosti a s vědomím pokušení a nebezpečí před tebou a tvými dětmi; skrze víru je přiveď k oltáři a naléhavě pros . . . [Yahuwaha] za jejich péči. Sloužící andělé budou ochraňovat děti, které jsou takto oddány . . . [Yahuwahovi].“ --Child Guidance, p. 519.

Byl to hlavně vliv Baptistů sedmého dne, kteří přivedli rané věřící k ustanovení institucí. Instituce založené v pozdějším období 18. století byly modelovány podle Baptistů, s výbory, sdruženími a konferencemi. Ty nejsou pravděpodobně špatné samy o sobě, ale posléze byly zneužity skrze přílišnou závislost na organizaci. A tak rané, správné zásady domácí ekklesia zanikly. Ellen Whiteová vyzývala k reformě v této věci a k návratu k původním zásadám domácí ekklesia, jak se nachází v knize Genesis.

„Ty, kdo vyznáváš, že miluješ . . . [Yahuwaha], vezmi . . . [Yahushuu] všude s sebou; a tak jako patriarchové dávných dnů, vztyč oltář . . . [Yahuwahovi] všude tam, kde si postavíš stan. Reformace v tomto směru je potřebná, reformace, která bude hluboká a široká.“ --Testimonies, vol. 5, pp. 320, 321.

Nepotřebujeme novou organizaci, ani se nepotřebujeme podílet na institucích zapojených do odpadlictví. Domácí ekklesia, která byla ustanovena v Edenu, potvrzena v evangeliu, a zachovávána prvními Adventisty zachovávajícími přikázání, existuje i dnes a nezměnila se. Je to tatáž ekklesia, do které patřili a na které se podíleli Ellen Whiteová, James White, Waggonerovi, Joseph Bates a mnoho dalších. Je dostačující, když se rodina shromáždí denně u rodinného oltáře a v Sabat se setkají s podobně smýšlejícími věřícími v některém z domů, jak to příležitost dovolí.