Bitva o lidskou duši začíná jako boj o mysl člověka. Myšlenky ovládají jeho emoce a myšlenky s pocity utváří jeho charakter. Pokud jsou myšlenky nečisté, Satan už vyhrál bitvu o duši, i když neexistují žádné vnější hříchy, které by byly vidět. Nejmoudřejší člověk, který kdy žil, shrnul tento důležitý zákon psychologie, když uvedl: „Tak jak člověk uvažuje ve svém srdci, takový je.“ (viz Přísloví 23,7)
Jeden z nejefektivnějších Satanových
nástrojů na zkázu duše se nachází ve filmech a televizi. Když se člověk dívá na
film, jeho emoce se zapojují. Pokud hrdina zasáhne nebo dokonce zabije
darebáka, emoce diváků soucítí s hrdinou a povzbuzují ho v jakékoliv
aktivitě, kterou dělá, ať už je to lhaní, krádež, fyzické napadení, vražda, pohlavní
styk nebo celá řada jiných hříchů. Filmy a televizní seriály jsou Satanovy
nejúčinnější prostředky lákání k hříchu, protože nejenže herci jsou vinni
tím, co propagují svým hraním, ale i všichni, kdo se na tom svým sledováním
podílejí, se stávají stejně vinnými.
Příkladem toho byly původní reakce na film Top Gun, uvedený v roce 1986. Lidé, kterým bylo dovoleno shlédnout tento film před jeho oficiálním datem vydání, si stěžovali, že ve filmu není dostatek sexu. Následkem toho byla dotočena milostná scéna a přidána do filmu, aby uspokojila touhu diváků sledovat smilství.
Skrze filmy špiní hřích duši, i když se člověk účastní nahraného děje jen jako divák. Účinek sledování filmu však nekončí se závěrečnými titulky. Často člověk, který sleduje filmy, pokračuje v přemýšlení o daném příběhu, představuje si sebe v roli hrdiny nebo hrdinky. U televizních seriálů se lidé tak ztotožňují s představenými postavami, že se stávají skutečně závislými na týdenním vysílání seriálu. Mluví se svými kamarády o hercích; setrvávají u příběhu, až to zaplní jejich myšlenky a emoce. A po celý čas si je Satan přetváří ke svému vlastnímu obrazu.
Drama ve filmech je nejnebezpečnější formou zla. Jako se všemi hříchy, to, co se nejprve jeví zlé, se s pokračující expozicí stává pro diváka normálním a obyčejným. Když je tomu mysl stále vystavována, zatvrzuje se v hříchu a špatnosti. Co kdysi šokovalo smysly, je nyní běžnou věcí. Tento vkrádající se kompromis připravuje cestu mysli, aby přijala ještě horší zvrhlost za účelem stejného prožitku citového vzrušení.
Zhoubné účinky sledování filmů (a televize) se vyskytují i v mnoha dalších oblastech. Už v roce 1993 ukázaly studie ve Spojených Státech, že jeden ze tří maturantů, jeden ze čtyř žáků desátého ročníku a jeden ze sedmi žáků osmého ročníku se opil nejméně jednou za dva týdny. Příčinou vysokého množství opíjení mladistvých bylo právě to množství alkoholu, které mladí lidé vidí popíjet v televizi.
Ve zprávě Surgeon General [USA] z roku 1982 je odhaleno, že alkohol se objevuje nejvíce v televizních pořadech vysílaných v hlavních vysílacích hodinách . . . . V roce 1990 bylo registrováno v průměru 8.1 referencí nebo zobrazení pití alkoholu za hodinu v hlavním vysílání. Surgeon Genera se hluboce zamýšlí: „Opíjející se lidé nejsou představováni jako darebáci nebo bítoví hudebníci, jsou to dobré, pevné, sympatické postavy“ a představení zcela postrádá „indikace možných rizik.“ . . .
Novozélandští výzkumníci . . . odhalili přímou souvislost mezi četností sledovanosti televize 13-15 letých a množstvím zkonzumovaného alkoholu v 18 letech. Čím více se mladí teenageři dívají na televizi, tím více alkoholu pak pijí o tři až pět let později. (Lawrence Kelemen, The Dangers of TV.)
Dlouhodobá studie ukázala dramatický nárůst vražd (v některých zemích až 92-93%) s příchodem televize do těchto zemí. Sledování televize a filmů navíc skutečně snižuje IQ – dokonce i u těch, kteří se dívají poměrně málo.
Kalifornský průzkum
signalizuje, že čím více student sleduje televizi, tím horší výsledky má ve
škole. Wilson Riles, vedoucí školského odboru Kalifornie, řekl . . . že bez
ohledu na to, kolik domácích úkolů studenti vypracovali, jak inteligentní byli
nebo jak hodně peněz jejich rodiče vydělávají, vztah mezi televizí a výsledkem
testů byl prakticky identický. Na základě tohoto průzkumu došel pan Riles k závěru,
že pro vzdělávací záměry „není televize přínosem a měla by být vypnuta“.
(Lawrence Kelemen,The Dangers of TV.)
Dramata mají dlouhou historii nemravnosti a nemorálnosti. Západní divadla mají svůj původ v řeckých Aténách, kde se vyvinuly z pohanských náboženských obřadů, které se datují nejméně do let okolo 1200 př.n.l. Ve středověku a v devatenáctém století bylo nahlíženo na herce a herečky jako na nemorální lidi a žádný slušný člověk by se s nimi nesdružoval.
S příchodem filmů je sledování dramat daleko více přístupné běžnému člověku, přesto zůstává jejich původ zakořeněn v nemorálnosti. Dříve se filmy promítaly v barech a domech prostituce. I když se od té doby postavila moderní kina za účelem promítat nejnovější trháky z Hollywoodu nebo Bollywoodu, zůstávají filmy, jak dramata vždy byla, efektivním nástrojem ďábla k uchvácení představivosti a svedení mysli k hříchu. Lidé, kteří by nikdy nešli do divadla, si pouštějí stejné filmy skrze video nebo televizi ve svých vlastních domovech.
Písmo představuje Yahuwahovy spravedlivé bytosti jako „hvězdy“:
Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné. Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky. (Daniel 12,2.3)
Hollywoodské a Bollywoodské „hvězdy“ jsou Satanovým padělkem Yahuwahových hvězd. Velké množství lidí bylo svedeno k hříchu, když si ze svých oblíbených „hvězd“ udělalo idoly a napodobovalo jejich zvrácené životní styly. Filmy a filmové hvězdy, jako cokoliv, co zaměstnává mysl a oslabuje lásku k Yahuwahovi, jsou druhy modlářství, kterému by se měli vyhýbat všichni, kdo chtějí žít svatý život v Yahushuovi.
 |
|
Filmy a filmové hvězdy, jako cokoliv, co zaměstnává mysl a oslabuje lásku k Yahuwahovi, jsou druhy modlářství, kterému by se měli vyhýbat všichni, kdo chtějí žít svatý život v Yahushuovi. |
Filmy a videa nejsou samy o sobě neodmyslitelně hříšné. Tak jako knihy a jiné formy médií, mohou být i filmy použity pro vzdělání a předávat informace ke slávě Yahuwahově. Problém však nastává, když nějaký film, ať už se zdá být jakkoliv „nevinný“, živí chuť po úniku. Touha po úniku z reality je pokušení, se kterým se setkává každý člověk na zemi a v každém postavení. Zatímco někteří utíkají skrze drogy, alkohol nebo nelegální sex, daleko více lidí hledá únik zaměřením svých myslí na alternativní reality. Toho může být dosaženo skrze knihy a počítačové hry, ale nejpopulárnějším způsobem jsou filmy.
Život je těžký. Stává se složitějším a tento trend bude pokračovat až do samého konce. Avšak Yahuwah je jedinou odpovědí, která přinese úlevu do bouří zmítané duše.
[Yahuwah] zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, [Yahuwahu]. (Žalm 9,10.11)
Únik z reality skrze filmy trvá jen tak dlouho, dokud běží film. Stres života nastupuje ihned po skončení filmu a realita ruší. Skrývání se před realitou skrze filmy nebo nějakou jinou formu úniku nemění realitu. Jen obrácením se k Yahuwahovi může člověk změnit svou realitu, obrácením se k Vykupiteli o sílu a pomoc.
Zde je pro tebe zaslíbení:
Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem [Elohim] tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své. (Izaiáš 41,10)
Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest [Eloah], kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti. Protož, moji milí, utíkejtež modlářství. (1. Korintským 10,13.14)
Ti, kdo vloží svou víru v Yahuwaha, odpočinou v Jeho lásce a důvěřují v to, že se o ně postará, poznají, že nepotřebují dočasné „uvolnění“ od stresu, které jim Satan nabízí skrze unikání.
Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Věčný [Elohim], Yahuwah, Stvořitel končiny země . . . On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, Ale ti, jenž očekávají na [Yahuwaha], nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají. (Izaiáš 40,28-31)
Tato požehnání jsou pro ty, kdo se vzdají své
vůle, svých přání a tužeb pro Yahuwaha a budou se snažit přivést své životy,
své myšlenky a pocity do shody s Jeho zjevenou vůlí. Písmo vybízí všechny:
„Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý
jest.“ (Matouš 5,48) Odměna za to překračuje zdaleka všechno, co tento svět
může nabídnout: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni [Yahuwah] viděti budou.“
(Matouš 5,8)
Ti, kdo by chtěli strávit věčnost v čistém prostředí, ve společnosti svatých andělů a svatého Elohim, učiní vše ve své moci, aby přivedli své myšlenky do souladu s Yahuwahem. Písmo vyhlašuje vysoký standard, o který mají všichni usilovat:
Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jestli která ctnost, a jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte. (Filipským 4,8)
To je zkouška, které mají být všechny filmy podrobeny. Je pravda, že existují i některé pravdivé filmy. Ale když příběh oslavuje násilí, mělo by to být něco, co bychom měli sledovat?
Filipským 2,5 povzbuzuje všechny: „To tedy ciťte při sobě, co i při Yahushuovi“. V odpovědi na upřímnou modlitbu dává Spasitel vítězství všem, kdo si zvolí Yahuwaha místo úniku a pokušení, které tento svět nabízí.
Nemilujtež světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou. Miluje-liť kdo svět, neníť lásky Otcovy v něm.
Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce, ale jest z světa.
Svět pak hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, tenť trvá na věky. (1. Jana 2,15-17)