„Je opravdu
zlé, že musíš dnes za šéfem. Právě dostal zprávu, že dodávka dřeva, která měla
dnes dorazit, se opozdí. Když na tebe bude křičet, tak si to neber osobně. On
křičí na každého.“ S těmito zlověstnými slovy uváděl manažer obchodního zástupce
reklamy, Rogera Morneau,1 do kanceláře majitele firmy.
„Vstupte a sedněte si“, pronesl majitel, aniž by se ohlédl. „Musím ještě někam zavolat, než budu moci s Vámi mluvit.“
Se zadržovaným vztekem vytočil majitel
telefonní číslo a začal řvát na jednoho ze svých obchodních manažerů ohledně
kvartální zprávy, se kterou nebyl spokojen. Neuctivá slova vycházela z jeho úst
a čím více mluvil, tím rozzlobenější a brutálnější byl jeho slovník.
Roger byl zhrzen. Chce se mi z toho muže zvracet, pomyslel si. Napadlo ho, že by se mohl za toho obchodníka modlit, ale tento muž byl tak nechutný, že se Rogerovi do toho vůbec nechtělo. Když však přišla opět stejná myšlenka, potichu se modlil: „Otče, já potřebuji tvou pomoc. Já se opravdu nechci modlit za tohoto muže. Nejraději bych vstal a zmizel odsud. Potřebuji pomoc! Prosím, pomož mi vidět tohoto muže, ne jaký je nyní, ale jaký bude skrze Tvou milost.“
Pocit soucitu k tomuto muži naplnil ihned Rogerovo nitro. Pokračoval v modlitbě: „Yahuwahu, skrze moc tvého Svatého Ducha, Tě prosím, abys pokáral démonské síly, které utlačují tohoto muže. Prosím, obklop jej božskou atmosférou světla a pokoje. Nechť se Tvůj Svatý Duch k němu dnes přiblíží a vede Ho k Tobě.“
Když si později vzpomněl na tento incident, Roger řekl:
Netrvalo to více než 5 vteřin, než jsem byl svědkem proměny v tomto člověku tak velké, jako noc a den. Jeho konverzace nabrala nový směr a smysl. Namísto toho, aby téměř neustále sám mluvil a vystřeloval ze sebe neuctivá slova, změkčil tón svého hlasu a začal mluvit způsobem, který byl veden inteligentním uvažováním. Dlouhými přestávkami dával tomu druhému člověku šanci vysvětlit danou situaci. Konverzace byla ukončena v uvolněném tónu . . . Jeho vážný výraz . . . se nyní zjemnil.2
Když položil telefon, obrátil se obchodník k Rogerovi s přátelským úsměvem a potřásli si rukou.
„Těší mne, že se setkáváme, Rogere. Já jsem Denis.
Omlouvám se, že se musíme setkat v den, kdy je vše tak divoké.“ Pak se chvíli
zamyslel a dodal. „Vlastně musím být upřímný. Není to až tak neobvyklé. Nevím
proč, ale někdy cítím takový neovladatelný vztek, který mne přemáhá. Je to
stále horší a já s tím nemohu přestat.
Někdy se cítím jako blázen.“ Když si povzdechl, dodal: „Kdybych neplatil mým zaměstnancům dvakrát tolik, než jakou mají cenu, nikdo by pro mne nepracoval.“
Náhle si uvědomil, že se svěřuje naprostému cizinci. „Nevím, proč Vám to všechno vykládám. Omlouvám se. Nechtěl jsem vychrlit všechny mé problémy na Vás. Pojďme se bavit o reklamě.“
„Nedělejte si starosti, Denisi.“ Roger se konejšivě usmíval. „Nikdy nic nepředávám dále. Klienti mi opravdu často řeknou věci, které neřeknou nikomu jinému. Z nějakého důvodu se cítí v mé přítomnosti dobře a dávají přednost svěřit se cizinci, raději než někomu, kdo je zná skutečně dobře.“
Denis se posadil a naznačil Rogerovi, aby si opět sedl. „Musím souhlasit s Vašimi klienty. Skutečně nevím, jak to vysvětlit, ale existuje ... je tady něco jako moc, která Vás doprovází. Nemůžu to popsat slovy, ale není to z tohoto světa. Nikdy jsem neměl takový pokoj a klid, který právě nyní cítím.“
Roger byl v šoku z tak rychlé a zjevné odpovědi na jeho modlitbu. „No, myslím, že bych Vám měl říci, že jakmile jsem viděl Vaše obtíže při telefonování, začal jsem se za Vás modlit, aby Vládce galaxií Vás obklopil Svým pokojem.“
„Úžasné.“ Denis chvíli zkoumal druhého muže. „Já jsem to před léty vzdal s Bohem a náboženstvím. Vládce galaxií obklopující mne pokojem - To se mi líbí. Nasadil jste mi brouka do hlavu. Nevykládejte si to špatně“- rychle dodal - „Nezačnu chodit do kostela, být zbožný nebo něco takového, ale myslíte, že byste se mohl i nadále za mne modlit? Vskutku bych Vám byl moc vděčný!“
Poté, co probrali svůj obchod, Denis doprovodil Rogera až ke hlavním dveřím.
Díky přesunu na jinou pozici a povýšení se Roger opět setkal s Denisem až po dvou letech. Během té doby, jak slíbil, pokračoval v modlitbě za tohoto muže. Když se opět ocitl v této oblasti, doprovázel nového oblastního prodejce do kanceláře obchodníka. Denis byl potěšen, když opět spatřil Rogera, a představil ho svým zaměstnancům jako muže, který změnil jeho život.
Změna byla vskutku udivující. Denis byl naplněn radostí, spokojeností a pozitivním duchem. Za jeho pracovním stolem byl obrázek se slovy: „Modlitba mění věci.“
Rogerův zážitek je žel nepříliš častý. Není to tak, že by Nebe bylo zdlouhavé nebo neochotné odpovědět na modlitby. Problémem je, že lidé se tak málokdy modlí! Nebo když už se modlí, je to učiněno způsobem, který je polovičatý a nejasně formulovaný. Nebe toužebně čeká na to, aby naplnilo potřeby každého lidského srdce. Avšak každá válka má „podmínky účasti“ a konflikt mezi Yahushuou a Satanem není odlišný.
 |
|
Příběh převzat z The Incredible Power of Prayer, od Rogera J. Morneau. |
Aby mohl Yahuwah ochránit lidskou rasu před Satanovou porážkou, ustanovil určitá pravidla. Jedním z těchto pravidel je, že přímý zásah z kterékoliv strany může být učiněn jedině jako odpověď na konkrétní žádost. Je skutečně ostudou, že luciferiáni a jiní uctívači ďábla mají často více „víry“ v Satanovu schopnost a ochotu odpovídat na jejich prosby, než jakou víru ve Všemohoucího mají lidé, vydávající se za Yahův lid.
„Je součástí [Yahuwahova] plánu darovat nám v
odpovědi na modlitbu víry to, co by nám nemohl dát, kdybychom o to neprosili.“3
Yahushua chápal tento princip. V Jeho kázání na hoře povzbuzoval všechny, aby
předkládali své potřeby před Otce:
Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno. Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, jenž tluče, bude otevříno. Nebo který z vás jest člověk, kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb, zdali kamene podá jemu? A prosil-li by za rybu, zdali hada podá jemu? Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati synům vašim, čím více Otec váš, jenž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho prosí? (Matouš 7,7-11)
Yahuwah s potěšením odpovídá na modlitby a neexistuje žádná jiná modlitba, ze které by neměl větší radost, než modlitba o pomoc a vysvobození duší utlačovaných Satanem. Modlitba „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ vždy obdrží bezprostřední odpověď.
Ti, jejichž srdce jsou naplněná láskou ke Spasiteli, cítí také Jeho tíhu za spasení ostatních. Touží po tom, aby členové jejich rodin, jejich přátelé a kamarádi z dřívější církve přijali pravdu, kterou milují. „Když vlastní já umírá, probouzí se intenzivní touha po záchraně ostatních - touha, která vede k vytrvalému úsilí konat dobro. Dochází k setbě podél všech vod a vážná žádost a naléhavé modlitby vstupují do nebe na pomoc hynoucím duším.“4 Obzvláště když se následuje rostoucí pravda, vede pravda člověka k oddělení se od běžně zaběhaných náboženských systémů a může dojít k rozdělení ve vztazích. Kamarádství mohou ochladnout, manželství trpět. Za takových okolností je výsadou i povinností modlit se za ty, kteří se obrací zády k pravdě.
Když Izrael rebeloval a trval na tom, aby měl krále, prorok Samuel naříkal nad tímto velkým hříchem, protože věděl, že Izrael skrze takový požadavek zavrhnul vládu Yahuwaha. (viz 1. Samuelova 8,6-7) A přesto, hledíc na takovou vzpouru proti boží vládě, neodvrátil se Samuel od Izraele. Jeho slova v době jejich odpadlictví jsou jasnou výzvou pro všechny, kdo mají nějaké milované, kteří se trápí různými problémy nebo se jeví jako ti, kdo zavrhli pravdu: „Jsem dalek toho, abych proti Yahuwahovi hřešil a přestal se za vás modlit. I nadále vás budu vyučovat dobré a přímé cestě.“ (1. Samuelova 12,23)
To je smysl přímluvné modlitby. Modlit se za druhé je životně důležité! „Celé nebe se dívá na tebe, který tvrdíš, že věříš nejsvětější pravdě kdy svěřené smrtelníkům. Andělé toužebně čekají, aby mohli spolupracovat s tebou při díle spasení duší.“5
Naše modlitby by neměly být sobeckými prosbami jen pro náš vlastní užitek. Máme prosit, abychom mohli dávat. Princip Kristova života musí být principem našich životů. „Sám sebe za ně posvěcuji“ – když mluvil o Svých učednících – „aby i oni byli v pravdě posvěceni.“ (Jan 17,19) Tatáž oddanost, stejné sebeobětování, totéž podřízení se požadavkům Yahova slova, které se projevovaly v Kristu, musí být viděny u Jeho služebníků. Naše poslání v tomto světě není sloužit sobě nebo potěšit sami sebe; my máme oslavit Yahuwaha skrze spolupráci s Ním při záchraně hříšníků. Máme prosit Yaha o požehnání, které bychom mohli oznámit ostatním. Přijmout můžeme jen tolik, o kolik se rozdělíme s ostatními. Nemůžeme nadále přijímat nebeský poklad, aniž bychom ho nepředávali těm, kteří jsou okolo nás.6
Aby spolupracovali s Nebem při záchraně duší, musí Yahuwahovi lidé následovat Spasitelova příkladu a zapojit se do přímluvných modliteb za druhé. Kvůli omezení, kterých se Nebe musí držet kvůli podmínek účasti ve velkém sporu mezi dobrem a zlem, je životně důležité, aby ses modlil (modlila) za ty, se kterými přijdeš do kontaktu. Nebe touží udělat mnoho, a jen očekává, až někdo poprosí o pomoc. Bible uvádí, že Yahuwah „může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit.“ (Efezským 3,20) Yahushua vyzýval: „Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.“ (Jan 16,24) Kdyby čin prosby nebyl tak důležitou podmínkou, Bible by tak často nevyzývala k tomu, abychom žádali pro sebe a pro druhé.
Účinná přímluvná modlitba obsahuje určité důležité prvky:
Dříve, než se začneš za někoho jiného modlit, vyznej své vlastní hříchy. Ujisti se, že neexistuje nic mezi tvou duší a Spasitelem, co by bránilo požehnání, které hledáš. Samozřejmě že je vždy vhodné vyslat modlitbu k Nebi. Roger Morneau neměl čas na dlouhou modlitbu, když poslouchal Denise, jak se vzteká na svého zaměstnance, přesto Nebe slyšelo a odpovědělo na jeho modlitbu. Když však předkládáš konkrétní případ před Yahuwaha, je důležité znovu zasvětit své vlastní já Yahovi.
Bible opakovaně vyzývá všechny, aby „vzývali jméno Yahuwahovo“. Žalm 105,1 přikazuje: „Chválu vzdejte Yahuwahovi a vzývejte Jeho jméno“. Čin vzývání Jeho svatého jména, zatímco Mu vzdáváme díky, inspiruje víru v lidském srdci, aby se chopilo božího zaslíbení. Toto je důležitá část účinné přímluvné modlitby. Když uznáváš svrchovanost, moc a majestát Věčného, tvá láska, vděčnost a důvěra roste. To pak posílí tvou víru v Yahuwahovu moc a Jeho ochotu vyslyšet tvou žádost. „Věž pevná jest jméno Yahuwahovo; k Němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.“ (Přísloví 18,10)
Syn Nejvyššího tě vyzval, abys předkládal své prosby před věčný trůn v Jeho jménu.
„A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“ (Jan 14,13-14) Jaké ujištění, že budeme vyslyšeni!
Modlit se ve jménu Yahushui znamená více, než jen ukončit svou modlitbu s „V Yahushuově jménu, Amen.“ Znamená to modlit se v souladu s Jeho vůlí a vůlí Otce. Tak jako Kristus v Getsemane, měla by modlitba všech znít: „Ne má, ale Tvá vůle se staň.“ (viz Lukáš 22,42)
Při cestě z horní místnosti do zahrady Getsemane, kde byl zrazen, Yahushua povzbuzoval: „V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.“ (Jan 16,23-24) Toto není záruka, že člověk, za kterého se modlíš, si zvolí to správné nebo že výsledek bude takový, jaký si přeješ. Yahuwah nikdy nenutí lidskou vůli. Když se člověk rozhodne vytrvat v odmítání pravdy, nebezpečném chování nebo v jakékoliv jiné situaci, za kterou se modlíš, Yahuwah mu nebo jí daruje svobodu volby konat dle svého rozhodnutí. Avšak modlitba za jedince nebo situaci dává Yahuwahovi svobodu pracovat způsoby, jakými by jinak nebyl schopen konat dle podmínek účasti ve válce se Satanem.
Strach z nevyslyšených modliteb vede často lidi k tomu, že se modlí velmi neurčité modlitby. Vysloví své žádosti, ale ty jsou zeširoka definované, s tak otevřeným koncem a nejasné, že i když Yahuwah vyslyší jejich modlitby, odpovědi nejsou vidět! Žádat Yahuwaha „Prosím, požehnej sestře Changové“ je něco jiného, než Ho prosit: „Prosím, poskytni pro sestru Changovou práci, která ji umožní zachovávat Sabat.“ Velký protestantský evangelista 19. století, Charles Spurgeon, jednou poznamenal: „Existuje běžný způsob modlení, které se míjí účinkem, protože mu schází preciznost. Je to, jako kdyby měl regiment vojáků střílet ze svých pušek kamkoliv. Možná bude někdo zabit, ale většinu nepřátel to mine.“7
Neboj se modlit velmi konkrétně za to, co potřebuješ.
Neboj se být velmi konkrétní a jednotlivý, když se modlíš. Není žádné nebezpečí v prosbě o konkrétní věci, pokud při každé modlitbě podřizuješ svou vůli božské vůli a prosíš, aby ve všech věcech byla vykonána Jeho vůle.
Když se modlíš za nějakou osobu nebo situaci, požaduj zásluhy krve Yahushuovy, která zahrnuje tebe (jako žádajícího) i člověka, za kterého se modlíš. Otevři svou Bibli v Matouši 27 a předlož to jako důvod, proč by Nebe mělo mocně působit ve tvé záležitosti. Jedině kvůli prolité krvi Yahushuově na kříži je možné, aby padlí synové a dcery Adama byli neustálými příjemci boží milosti. Drž se pevně zásluh Spasitelovy prolité krve pro odpuštění tvých hříchů a hříchů člověka nebo lidí, za které se modlíš. Pokud nějaká konkrétní situace zahrnuje další lidi jako jsou doktoři, právníci, pastoři, zaměstnavatelé, atd., modli se i za ně.
Je životně důležité držet se pevně zásluh Yahushuovy krve, když přistupujeme k přímluvné modlitbě. Hřích odděluje jednotlivce od zdroje síly a pokoje. Proto je nezbytné žádat o odpuštění za jejich hříchy, aby se otevřela cesta pro vytoužené požehnání. Yahushua Sám se modlil za ty, kteří Ho ukřižovali. (viz Lukáš 23,34) Stejně tak i Štěpán se modlil za to, aby jeho vrahům bylo odpuštěno. (viz Skutky 7,59-60)
Allison Ryderová8 stála v obchodě Payless Shoe Source a dívala se na pár sportovních bot. Náhle její pozornost zaujala žena, která se vřítila do obchodu a slídila ve vedlejší uličce, zatímco hlasitě nadávala své dospívající dceři: „Buď si jistá, že budeš nosit to, co ti dnes koupím já! Nezajímá mne, co chceš ty. Já zde rozhoduji. Jsou to moje peníze a ty to budeš nosit do školy!“
Šokovaná z takové vlny hněvu, vystoupila Allison do uličky, aby se podívala, co se tam děje. Stála tam mladá dívka, svěšená ramena, ubohá tvář, zatímco slovní útok pokračoval: „Tady! Toto můžeš nosit! Nebo tady to! To ti bude pasovat.“
To jsou ale boty pro starší ženy“ - protestovala dívka.
„Nezajímá mne, jestli se ti nelíbí! Já jsem ta, kdo kupuje ty boty. Jsou to moje peníze a já koupím, co budu chtít, abys nosila, a ty to budeš nosit!“ S těmito důraznými slovy se matka řítila uličkou pryč od Allison, stále křičíc na svou dceru a její předchozí „stupidní volby“.
Znechucená pohledem na takový bezdůvodný hněv a protože nechtěla ještě více ponížit mladou dívku, vrátila se Allison tiše do své uličky. Její myšlenky se obrátily k nebi v modlitbě. Když později vzpomínala na tuto událost, řekla:
Nejprve jsem poprosila Pána o odpuštění mých hříchů, aby modlitba mohla být vyslyšena. Pak jsem se modlila, aby odpustil ženě a dívce jejich hříchy. Požádala jsem Ho, aby poslal svaté anděly, kteří by odehnali démony, kteří trápili matku a dali jí klidného, pokojného ducha.
Ve chvíli, kdy jsem řekla: „Prosím, Pane, prosím pomož v této situaci!“ - Nastalo ticho! Hned poté jsem zaslechla slova matky, které pronesla klidným a tichým tónem: „Omlouvám se. Je mi to líto, že jsem byla tak naštvaná. Není to fér, abych tě nutila nosit právě ty boty, které se líbí mi. Ukaž mi, jaké by jsi chtěla nosit ty.“
Nastala nejúžasnější změna a byla téměř okamžitá! I když k ní došlo už před deseti lety, nikdy jsem na to nezapomněla. Vím, že v modlitbě je moc!
Yahuwah nikdy nikoho do ničeho nenutí. Pokud se člověk brání vlivu Ducha Svatého, může nadále setrvat na své vlastní cestě. Avšak v odpověď na modlitbu víry může Yahuwah odehnat démony, které živí takový vztek.
Mnoho lidí zná výše citovaná Yahushuova slova z kázání na hoře, kde říká: „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.“ (Matouš 7,7)
Většina lidí si však neuvědomuje, že gramatická konstrukce v originální aramejštině je přesněji přeložena takto: „Proste a setrvávejte v prošení, a bude vám dáno. Hledejte a setrvávejte v hledání, a naleznete. Klepejte a setrvávejte v klepání, a dveře vám budou otevřeny.“
Když se za někoho modlíš, zapojuješ se do aktivní války proti všem Satanovým zástupům. Pavel výslovně varuje: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Efezským 6,12) Nenech se odradit, když se na chvíli věci stanou ve skutečnosti horšími. Zlí andělé neopouštějí bitevní pole bez krutého boje.
To byl případ pana a paní Harveyových. Jejich syn Henry si zahrával s drogami a důsledkem toho bylo, že ve věku 20 let měl vážně poškozen mozek. Neschopen starat se sám o sebe, žil tento 32 letý muž se svými rodiči, kde v tichosti posedával a hodiny kouřil jednu cigaretu za druhou. Někdy sám sebe mlátil, až měl z toho zlé modřiny. Když mu někdo řekl, aby si neubližoval, mohl vyletět z kůže. Jeho vlasy sahaly až téměř k pasu a odmítal se nechat od někoho ostříhat. Jeho mluva nebyla nic jiného než nesrozumitelné breptání.
Pan Harvey považoval stav svého syna za beznadějný a byl z toho zdrcený. Jednoho dne, když se podělili se svým známým o neustálých potížích, které mají s Henrym, navrhl jim známý, že by se možná mohli modlit za to, aby nebeský Otec navrátil Henrymu mentální schopnosti, aby mohl oslavovat Yahuwaha a posilovat víru ostatních.
Nebylo vidět žádné okamžité zlepšení, ale oni byli vytrvalí na modlitbě. Postupně, v průběhu několika měsíců, byla paní Harveyová nadšená, že vidí u Henryho zlepšení. Jeho řeč byla jasnější a poprvé za mnoho let poprosil svou matku, aby mu ostříhala vlasy! O několik měsíců později oznámil Henry své matce, že se rozhodl skončit s kouřením. Paní Harveyová byla trochu skeptická. Poté, co byl těžkým kuřákem po tak mnoho let, nevěřila tomu, že by byl Henry skutečně schopen skončit. Ale k její radosti už nikdy více nekouřil!
Paní Harveyová s radostí vzdala veškeré díky za změny v Henryho životě Yahuwahovi. Ale po téměř roce vyznala svému modlitebnímu partnerovi, že její víra v Yahuwahovu moc plně obnovit Henryho zdraví začala ochabovat. Navzdory všem změnám k lepšímu byly jeho mentální schopnosti stále silně postiženy. Kamarád ji povzbuzoval, aby pokračovala v modlitbě, a připomenul jí text z Jakuba 1,6.7: „Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane.“
Jednoho večera, o týden a půl později, volala paní Harveyová svému kamarádovi. Plakala tak silně, že téměř nemohla mluvit. Henry explodoval v násilnickém vzteku, vyhazoval nábytek skrze okna a vyhrožoval svým rodičům. Pan Harvey byl nucen zavolal šerifa a Henry byl vzat do mentálního ústavu. „Je mi líto, že to musím říct,“ - plakala paní Harveyová - „ale ztratila jsem veškerou víru v moc modlitby. Už nebudu otravovat Yahuwaha se svými starostmi.“
„Ne, nyní nesmíš skončit!“ - vysvětloval její přítel. „Já se budu modlit více, než kdykoliv jindy. Satan se snaží tě zmalomyslnit. Snaží se o to, aby ses přestala modlit. Vezmi to jako výzvu modlit se ještě usilovněji, než kdy předtím, protože Satan útočí jako nyní jen tehdy, když síly světla vítězí!“
O několik dní později se Henry probudil v nemocnici a cítil se naprosto dobře. Testy ukázaly, že byl duševně čilý. Poté, co si ho tam ještě ponechali pár dnů na pozorování, řekli doktoři panu a paní Harveyovým, že si mohou přijet pro svého proměněného syna. Byl zdráv na duchu i na těle.
O několik dní později se Henry probudil v nemocnici a cítil se naprosto dobře. Testy ukázaly, že byl duševně čilý. Poté, co si ho tam ještě ponechali pár dnů na pozorování, řekli doktoři panu a paní Harveyovým, že si mohou přijet pro svého proměněného syna. Byl zdráv na duchu i na těle.
Neexistuje nebezpečí, že by Yahuwah nevyslyšel
modlitby Jeho lidu. Nebezpečím je, že v pokušení a zkoušce budou tak sklíčeni a
přestanou se ustavičně modlit.“9 Toto byla lekce živě ilustrovaná
situací, kdy Izraelský lid bojoval proti Amalekitským.
„Mojžíš rozkázal Jozuovi: Vyber nám muže a vyjdi do boje proti Amálekovi. Já se zítra postavím na vrchol pahorku s Yahuwahovou holí v ruce.“ (Exodus 17,9) Zatímco Jozue vedl Izraelské síly proti nepříteli, Mojžíš stál na blízkém kopci a své ruce měl zvednuté při modlitbě. Samozřejmě že nikdo nemůže stát se vztyčenými pažemi po celé hodiny. Když se Mojžíšovy paže unavily a on je nechal spadnout dolů, pozoruhodná změna nastala na bitevním poli: „ Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek.“ (Exodus 17,11)
Áron a Hur, kteří doprovázeli Mojžíše na kopec, rychle přispěchali na pomoc Mojžíši a celému Izraeli:
„Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce.
I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče.“ (Exodus 17,12-13)
Toto je důležitá lekce, kterou si musíme pamatovat. Nezanedbávej vytrvalost při modlitbě. Nevíš, jaká obvinění přináší Satan v zákulisí, jako to dělal u Joba. Někdy jsou modlitby zodpovězeny až po měsících nebo letech. Yahuwah potřebuje, aby ses pevně držel zaslíbení a nevzdával to. Nechť je Jákobova modlitba i tvou modlitbou: „Nepustím Tě, dokud mi nepožehnáš!“ (viz Genesis 32,24-28)
Zesnulá Josephine Cunnington Edwards, misionářka a plodná autorka, se modlila po léta za obrácení svého bratra Billa. Jejich rodiče se až do své smrti modlili za to, aby byl jejich syn obrácen, ale nikdy nespatřili obměkčení v jeho srdci. Billova manželka Mary se také modlila za jeho obrácení.
Jednoho rána, když Bill seděl v obýváku a četl si ranní noviny, slyšela Mary od něj divný zvuk. Spěchala do místnosti a našla ho v slzách, které se kutálely tváři jejího manžela.
„Bille, co se stalo? Něco špatného?“ Ptala se Mary naléhavě.
„Ach Mary! Právě jsem viděl pána Yahushuu. Právě vstoupil do těchto dveří! Ach Mary, kdybys tak Ho jen mohla vidět! Výraz Jeho tváře byl tak plný lásky. Neexistují slova, která to dokážou popsat!
A On mluvil ke mně! Řekl mi: Bille, tví rodiče odešli do svých hrobů modlíc se za tebe se starostí, že tě nikdy neuvidí v Království. Chtěl bych je překvapit v Ráno Vzkříšení. Odevzdáš Mi své srdce? Pojďme je očekávat společně.
Ach miláčku! Kdybys jen mohla vidět Jeho tvář, nikdy bys nechtěla učinit nic, čím bys Ho zklamala. Tam je tolik lásky! Chci Mu dát mé srdce a být připraven pro Jeho příchod.“
Apoštol Pavel chápal nebezpečí toho, když to vzdáme příliš brzy. Naléhal: „Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.“ (Židům 10,35-36)
Yahuwah říká: „Volej ke Mně v den soužení.“ Žalm 50,15. On nás pozývá, abychom Mu přednesli naše zmatky, životní potřeby a naší potřebu boží pomoci. Vyzývá nás k okamžité modlitbě. Jakmile vyvstanou obtíže, máme Mu předložit naše vážné, upřímné žádosti. Skrze naše naléhavé prosby podáváme důkaz naší silné důvěry v Elohima. Pocit naší potřeby nás vede k vážnější modlitbě a náš nebeský Otec je pohnut našimi prosbami.10
Je to povinnost i výsada spolupracovat s Yahushuou v záchraně duší skrze modlitbu za ně. Bible je plná zaslíbení, kterých se můžeš chopit při pomoci druhým, jako například: „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Yahushuu vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.“ (Římanům 8,11) Když se modlíš za někoho jiného, pros o to, aby ten člověk, za kterého se modlíš, byl přiveden zpět tam, kde byl Adam předtím, než zhřešil. Znovuobnovení mysli a srdce je celý klíč plánu spasení.
Nebuď sklíčen, když se ten, koho miluješ, zdánlivě zatvrdil proti pravdě. Yahushua učil své učedníky, „že je třeba stále se modlit a neochabovat.“ (Lukáš 18,1)
Nikdy není nikdo odpuzen, kdo přichází k Němu s kajícím srdcem. Žádná upřímná modlitba není ztracena. Uprostřed chorálu nebeského chóru slyší Yahuwah volání nejslabší lidské bytosti. Vyléváme touhy našich srdcí v našich komůrkách, dýcháme modlitbu, když kráčíme po cestě a naše slova dosahují trůnu Panovníka vesmíru. Mohou být pro lidský sluch neslyšitelné, ale nemohou umřít v tichu, ani nemohou být ztraceny v aktivitách, které probíhají. Nic nemůže utopit touhu duše. Ta vystupuje nad hluk ulice, nad zmatek davu, k nebeským dvorům. Je to Yahuwah, ke kterému mluvíme, a naše modlitba je slyšena.11
Nebe spolupracuje s těmi, kteří se snaží zachraňovat druhé. „Yahuwahovy děti nejsou ponechány osamocené a bezbranné. Modlitba hýbe paží Všemohoucího.“12 Modlitba víry, jednoduchá, důvěřující, přímá a konkrétní, která se pevně drží zásluh Yahushuovy krve, obdrží odpovědi.
[Otec] pracuje mnoha způsoby, aby získal tvou plnou důvěru. V ničem nemá větší zalíbení, než když se ti uleví, ty přicházíš k Němu pro světlo a sílu, a On zaslíbil, že nalezneš pokoj pro svou duši. Pokud najdeš srdce a hlas k modlitbě, On zajisté vyslyší a Jeho paže se natáhne dolů, aby tě zachránila. Existuje [El], který slyší modlitbu, a když všechny ostatní zdroje selžou, On je tvé útočiště a skutečně přítomná pomoc v době soužení. . . . 13
Spoj se s Nebem dnes. Předlož své starosti,
obavy, tvé milované před Všemohoucího, který vyslýchá modlitby. Celé nebe čeká
na spolupráci s těmi, kdo budou dědici spasení a chtějí zachraňovat duše.
Související články:
1 Převzato z The Incredible Power of Prayer od Rogera J. Morneau.
2 viz výše, pp. 70-71.
3 E. G. White, The Great Controversy, p. 525.
4 E. G. White, Gospel Workers, p. 470.
5 E. G. White, Selected Messages, Vol. 2, p. 136.
6 E. G. White, Christ’s Object Lessons, p. 142.
7 C. H. Spurgeon, Sermons, p. 21.
8 Jména byla změněna.
9 E. G. White, Christ’s Object Lessons, p. 175.
10 viz výše, p. 172.
11 viz výše, p. 174.
12 viz výše, p. 172.
13 E. G. White, This Day With God, p. 184.