Klaudie si dělala starosti.1 Blížila se největší oslava roku a ona neměla žádný dárek pro její hostitelskou rodinu. Byla výměnnou studentkou z Evropy, která se stále zpamatovávala z 2. světové války. Zdálo se jí, že její hostitelská rodina má všechno na světě, co si jen může přát.
Co můžeš dát lidem, kteří již všechno mají?
Její hostitelská rodina k ní byla velmi laskavá a štědrá. Věděla, že při blížící se oslavě ji určitě zahrnou dárky, tak jako své vlastní děti. Co jen může nabídnout lidem, kteří nemají žádnou nouzi a mohou si koupit všechno, co je napadne?
Velký den byl stále blíž. Konečně. Dva dny před oslavou napadlo Klaudii, co by mohla udělat. Nasedla na autobus mířící do centra města, vešla do krásného obchodu s oblečením a koupila ten 
nejkrásnější obleček pro miminko, který si mohla dovolit, a nechala ho zabalit do dárkového papíru. Když opouštěla obchod, zeptala se zaměstnance u dveří: Promiňte, nevíte, kde tady někde bydlí nějaká chudá rodina?
Muž se na ni podíval a s opovržením se odvrátil. Obrátila se tedy na policajta.
„Chudá rodina? Tam nechoďte, slečno. Ta část města není bezpečná. Běžte domů a užijte si svátků.“
Město New York je velmi rušné po celou dobu roku a dva dny před hlavním svátkem nejsou výjimkou. Klaudie se cítila osamělá, když míjela spěchající kupující. Kráčela dále a nevěděla ani kam, aby uskutečnila svůj plán. Měla obavy, že se jí její plán nevydaří.
Po chvíli se dostala do ulic, které nebyly ulicemi blahobytu, ve kterých se dosud od svého příjezdu do Ameriky pohybovala. Budovy byly více sešlé a lidé už nebyli tak krásně oblečeni. Uslyšela zvonění nějakého zvonečku a ke své úlevě spatřila muže v červené uniformě, jak cinká zvonečkem vedle kbelíku na dary od Armády spásy. Znala Armádu spásy, v Evropě jsou taky.
Váhající, plachá a obávající se dalšího odmítnutí, přistoupila Klaudie k muži: „Promiňte, nevíte, kde tady najdu nějakou chudou rodinu?“
Muž, který vypadal jako laskavý děda, vycítil, že za tou otázkou bylo daleko více. Její slova v nedokonalé angličtině narazila na chápavý sluch. Důstojník Armády spásy pochopil. „Ano, já znám chudou rodinu. Vlastně jich znám příliš mnoho. Moje směna pomalu končí. Pokud počkáš pár minut, vezmu tě do jedné z nich.“
O chvíli později mávli na taxi a muž taxikáři vysvětlil, jak se dostat k vysoké nájemní budově. Zcela určitě to bylo chudé. Klaudie vůbec nevěděla, že taková chudoba v Americe existuje. Důstojník Armády spásy vystoupil a přidržel Klaudii dveře taxíku, aby mohla vystoupit. Odmítavě kývla hlavou.
„Ne. Prosím, vezměte jim tento dárek. Nejsem to já, kdo jim ho dává. Vysvětlete jim prosím: je to dárek od někoho, kdo má všechno.“
Taxikář ji pak zavezl bezpečně domů, ale nevzal si žádné peníze. Zaslechl jejich rozhovor a byl taky chápajícím mužem.
Velký den oslavy začal. Hromady dárků nezklamaly. Klaudie, jak taky očekávala, dostala mnoho štědrých dárečků. Když byly všechny dárky rozbaleny, pokusila se váhavě a ostýchavě svou lámanou angličtinou vysvětlit, proč tam od ní není žádný dárek.
„Prosím, pochopte mne. Chtěla jsem vám dát nějaký velmi zvláštní dárek. Ale vy už máte tak hodně. Nepotřebujete nic, co vám mohu dát. Nic, co mohu koupit, neukáže vděčnost, kterou v mém srdci cítím ke každému z vás. A tak jsem koupila ten nejkrásnější obleček na miminko, který jsem dokázala najít, a dala jsem ho jedné velmi chudé rodině. Oni potřebují hodně. Dala jsem jim to ve vašem jménu. Je to dárek od vás.“
Vděčnost chudé rodiny patří jim, ne Klaudii. To byl dárek pro ně, kteří mají všechno.
Ticho naplnilo celou místnost. V očích členů hostitelské rodiny se objevily slzy. Krása jejího daru lásky byla připomínaná dlouho po Klaudiině návratu domů a inspirovala je k tomu „jít a udělat totéž“ po další léta.
Srdce, které miluje, chce dávat. A vděčnost za přijatou lásku se projevuje dáváním.
Ale co dáš tomu, kdo má všechno?
Yahuwah má všechno. Vždyť On je zdroj všeho! Co může dát člověk svému Stvořiteli, když Mu už všechno patří?
Yahuwah Sám nám řekl, jaký druh dárku si nejvíce cení:
Čisté a neposkvrněné náboženství před Yahuwah Elohim: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa. (viz Jakuba 1,27)
Yahuwah nepotřebuje nové tričko. Ani knihu, hodinky nebo poslední počítačovou novinku. Dary, kterých si Yahuwah váží, jsou tytéž dary, které by Sám daroval, kdyby byl na zemi: milující, laskavé činy; slova podpory a povzbuzení; potraviny a oblečení pro ty, kdo je potřebují; nebeské pravdy pro hladovějící duši. „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ (Matouš 25,40)
Cokoliv je vykonáno, aby ulevilo utrpení nebo odstranilo nevědomost druhých, je přijímáno Yahuwahem jako osobní dar, daný Jemu. Yahushua ujistil: „Neboť kdo by vám dal napít číši vody proto, že jste . . . [Moji], amen, pravím vám, že určitě nepřijde o svou odměnu.“ (Marek 9,41) Dokonce zmírnění něčí žízně je přijímáno tak, jako by to bylo učiněno pro Yahuwaha!
Důvod je jednoduchý: Yahuwah a Yahushua cítí všechno, co cítí Jejich pozemské děti. „Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.“ (Židům 4,15) Trpí-li někdo hladem, i Yahuwah cítí bodavou bolest z hladu. Dar jídla poskytuje úlevu od bolesti z hladu, kterou cítí hladový člověk, a zároveň zmírňuje bolest, kterou cítí Yahuwah, když jedno z Jeho dětí trpí.
Slova naděje a víry vyslovená k povzbuzení ustarané, zraněné duše, uklidňují citovou bolest, kterou cítí Yahuwah, když je jedno z Jeho dítek smutné a zmalomyslněné. Pravděpodobně největším darem ze všem, který může být dán, je poznání pravdy. Milióny lidí žijí v utrpení a slepotě klamů a pověr. Dát jim dar pravdy, aby se mohli radovat v Yahuwahově spáse a být zachráněni do Jeho věčného království, je dar obzvláště ceněný Nebeským Otcem.
Je důležité pro lidi, kteří praktikují domácí ekklesia a nemají žádnou organizovanou strukturu, které by dávali své peníze, aby rozuměli principům vrácení desátků a darů. WLC nepřijímá desátky ani dary a když člověk není spojen s žádnou církví, může být pro něj těžké vědět, co dělat s těmito prostředky. Existuje vícero možností, jak může člověk vrátit Yahuwahovi, co je Jeho – dokonce i když člověk navštěvuje domácí ekklesia.
Existuje rozdíl mezi desátky a dary. Desátky jsou dány Yahuwahovi pro konkrétní účel pokroku Jeho díla na zemi, ať už na podporu Jeho služebníků, nebo na šíření evangelia. Dary jsou na druhou strany dary darované Yahuwahovi z vděčnosti a lásky. Tyto dary z lásky mohou mít různou formu a zahrnují daleko více než peníze.
Yahushua nebyl jen náš Vykupitel. On byl také pro nás příkladem, jak žít. Byl největším učitelem na světě, ale než začal lidi učit pravdám spasení, nejprve se postaral o fyzické potřeby lidí. Uzdravil jejich nemoci, navrátil zrak slepým, sluch hluchým, přinesl úlevu lidem ovládaným démony, a dodal odvahu lidem mdlého srdce. Když bylo třeba, poskytl jim i stravu! Když byla jejich srdce ohřátá vděčností, byli otevřenější naslouchat slovům božské pravdy, kterou jim chtěl sdělit.
Následováním Jeho příkladu, je naprosto přijatelné pro věřící, aby použili své dary pro zmírnění utrpení okolo nich. Písmo je plné napomínání, aby byla projevována milost a laskavost k těm, co jsou v nouzi.
Toto praví Yahuwah zástupů: Suďte pravdivým soudem a prokazujte jeden druhému milosrdenství a slitování. Neutlačujte vdovu ani sirotka, příchozího ani chudého. (Zachariáš 7,9.10)
Pokud znáš nějakého starého člověka, který nemá dostatek jídla, dar potravin, který mu pomůže v jeho strádání, je darem lásky, který Yahuwah s potěšením přijímá. U oddaných izraelitů bylo zvykem donést jídlo žebrákům šestý den týdne, aby jejich potřeby byly uspokojeny a oni nemuseli žebrat během svatých hodin Sabatu.
Je-li někde v okolí samotná matka, která má problém uživit své děti, zimní oblečení a boty, které jsou konkrétně potřebné, jsou přijatelným darem pro Yahuwaha, protože když je zmírněna bída 
Jeho pozemských dítek, Jeho vlastní utrpení je zmírněno.
Yahuwahovo srdce lásky trpí vždy, když někde existuje utrpení. Jeho pozornost je zaměřena na lidi v nouzi a každý, kdo pomáhá zmírnit tuto bídu, spolupracuje s Yahuwahem a dary takto dané, jsou vskutku dary darované Jemu.
Kdo se smilovává nad chudým, půjčuje Yahuwahovi, odplatí mu za to, co vykonal. (Přísloví 19,17)
Dar je něco jiného než půjčka. Dar je dán bez jakéhokoliv očekávání návratu. Půjčka je naproti tomu jen půjčkou na určitou dobu s očekáváním, že bude později vrácena majiteli. Je nemožné darovat Yahuwahovi příliš mnoho. On je zdroj veškerého štědrého darování. Dary chudým a potřebným považuje Yahuwah za půjčku. On se postará o to, aby dárce nebyl nikdy ponechán v nouzi, ale učiní více než jen to, že obnoví všechno to, co bylo darováno ku pomoci druhým. Yahuwah dokonce zaznamenává jídlo a pohostinnost, které jsou dány k požehnání Jeho svatým, a stará se o to, aby dárce přijal plnou odměnu. „Kdo je štědrý, bude požehnán, protože dává ze svého pokrmu chudému.“ (Přísloví 22,9)
„Nezanedbávejte pohostinnost; vždyť skrze ni někteří nevědomky pohostili anděly.“2 Tato slova neztratila s plynoucím časem na síle. Náš Nebeský Otec nadále pokládá do cesty svým dítkám příležitosti, která jsou požehnání v převleku; a ti, kdo zdokonalují tyto příležitosti, nacházejí velkou radost. „Poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne. . . A [Yahuwah] tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat.“3
V dnešním moderním světě je snadné mít příliš omezenou představu o tom, co představuje „desátky a dary“. Je snadné myslet si, že dokud nejsou peníze dány na podporu nějaké organizace, tak nemohou být brány jako desátek nebo dar. Taková představa však není v souladu s Písmem.
Dávný Izrael byl zemědělským společenstvím: lidé byli většinou zemědělci, chovatelé dobytka a pastýři. Desátky se mohly platit ve formě zvířat, konví oleje, kbelíků ovoce, pytlů obilí nebo 
barelů mouky. Darem mohlo být cokoliv, co chtěl člověk darovat Yahuwahovi.
Žena, která byla dobrá ve vyšívání, mohla ozdobit kus látky krásným vyšíváním nebo uplést něco na svém tkalcovském stavu. Když její rodina putovala na Svátek stánků, její manžel mohl přinést pytle obilí jako desátek z výnosu jeho farmy, zatímco ona mohla přinést také nějaký osobní dar: dar lásky, ukazující její vděčnost Yahuwahovi za Jeho požehnání po celý rok.
Protože ne každý si mohl dovolit cestovat každý rok do Jeruzaléma na svátky, příspěvek byl také shromažďován pro ty, kdo z jakéhokoliv důvodu neměli na tuto cestu. Druhý desátek byl odkládán za účelem pohostinství chudých ve vlastním domě po dobu výročního svátku. Yahuwah pečuje o chudé, nemocné a staré. Učinil opatření pro všechny, aby se mohli podílet na požehnání svátků.
Ti, kteří byli příliš chudí, aby si mohli dovolit výdaje na cestování do Jeruzaléma, se přesto mohli těšit z požehnání bohaté žně a duchovního svátku přijetím pohostinství těch, kdo měli více. Tak byla hebrejská ekonomie založena na systému štědrosti a pomoci chudým a potřebným. Takové dary, ačkoli ne peněžní, byly považovány za dary a byly Yahuwahem přijaty jako dary Jemu darované.
Kdo dává chudým, nebude mít nouzi, kdo však zavírá oči, sklidí mnoho kleteb. (Přísloví 28,27)
Na rozdíl od daru, desátek není dar, který někdo dává Yahuwahovi. Desátek Mu už patří! Ve skutečnosti patří Stvořiteli všechno. Všechno to vlastní, protože to stvořil!
Vraťte se ke mně a vrátím se k vám, praví . . . [Yahuwah] zástupů. Ptáte se: Jak se máme navrátit?
Což smí člověk okrádat . . . [Yahuwaha]? Ale vy Mě okrádáte! Ptáte se: Jak Tě okrádáme? Na desátcích a darech. (Malachiáš 3,7.8)
Yahuwah nám velkoryse dovoluje používat 9/10 ze všeho, co nám dává. Jeho jediný požadavek je, abychom Mu 1/10 vrátili. Zatímco dary mohou být darem darovaným z lásky k Yahuwahovi v osobě Jeho svatých, desátek je na konkrétní účel pokroku Jeho pravdy na zemi.
To může být vykonáno přímou podporou Jeho služebníků, skrze peníze, jídlo nebo cokoliv jiného, co má člověk k dispozici, co může podpořit jejich dílo šíření evangelia. Desátek může být vrácen také mnoha jinými způsoby. Například nakoupením Biblí a jiných duchovních materiálů a podělit se o ně s druhými.
Ti, kteří nemají svou vlastní tiskárnu, mohou vrátit svůj desátek vytištěním pravdu obsahujících článků v internetové kavárně a jejich okopírováním. O ty se pak mohou podělit s ostatními lidmi. WLC obchod má také sekci Truth Sharing Tools (Nástroje na sdílení pravdy), které mohou být také užitečné pro sdílení pravdy. Dílo spásy může velmi pokročit vpřed, pokud všichni, kteří si odkládají desátek, jej vloží přímo do díla šíření pravdy ve svém vlastním okolí.
Yahuwah zaslíbil, že požehná bohatě ty, kdo Mu vrátí desátek, který Mu patří.
Přineste celý desátek do skladu, ať je potrava v mém domě. Vyzkoušejte mě takto, praví . . . [Yahuwah] zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání, dokud nebude dostatek.
Kvůli vám okřiknu žrouta a nezničí vám výnos země; ani réva na poli vás nepřipraví o plody, praví . . . [Yahuwah] zástupů.
Budou vás blahoslavit všechny národy, neboť budete oblíbenou zemí, praví . . . [Yahuwah] zástupů. (Malachiáš 3,10-12)
Yahuwah zaslíbil nadpřirozené požehnání pro všechny, kdo Mu dostatečně důvěřují a nesobecky Mu vrací Jeho desátky a dary. Nikdo by si neměl myslet, že jeho desátek je příliš malý, aby měl smysl, nebo že její dar nic nezmění. Je to Yah, kdo dává růst! (1 Korintským 3,6.7) Nehledě na práci, kterou člověk koná, nebo na množství navrácených desátků a darů, Yahuwah se dívá do srdce a podle míry touhy dárce, poskytuje růst.
Malý dar daný z čistého srdce lásky a v pokorné víře obdrží větší odměnu než člověk, který daruje tisíce dolarů motivován sobectvím a pýchou.
Yahushua chtěl, aby každý chápal tuto věc. Jednoho dne byl se Svými učedníky v chrámu.
Když vzhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do pokladnice. Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dvě drobné mince,
a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova hodila více než všichni ostatní. Neboť ti všichni vhodili k . . . [Yahuwahovým] darům ze svého přebytku, tato však vhodila ze svého nedostatku celé svoje živobytí.“ (Lukáš 21,1-4)
Bohatým, kteří darovali hodně peněz, ještě hodně peněz zbylo. Chudá vdova měla jen dvě drobné mince, které mohla dát. Ona však dala daleko více, než dali všichni ostatní dohromady, protože „vhodila ze svého nedostatku celé svoje živobytí“. Jinými slovy, malé množství peněz, které měla, aby přežila ten den, bylo tím, co darovala: dala všechno.
A proto její odměna bude o to větší než odměna bohatých lidí, kteří darovali hodně, ale ještě jim hodně zbylo. Jednoho dne v Nebi jí Spasitel ukáže, jaký byl výsledek jejího nesobeckého daru: misionáři a lékaři byli posláni do všech koutů světa, nemocnice byly postaveny, školy a sirotčince podporovány. To, co začalo jako dvě drobné mince, rostlo a rostlo, dokud se to nestalo oceánem shovívavosti a štědrosti, vše inspirováno a uskutečněno skrze její příklad sebeobětavého darování. Jak velká bude její odměna!
Co je v tvých rukou? Co je ve tvé moci vrátit Yahuwahovi? Nezáleží na formě daru z lásky. Nejde o to, jak hodně dělá tvůj desátek. Vše, na čem záleží, je láska, která vybízí k darování. Vše, na čem záleží, je touha pracovat s Yahuwahem na šíření Jeho pravdy.
Ani ten nejmenší dar nezůstane bez překypující odměny. Velká bude odměna pro všechny, kteří dají to, co mají, svému Pánu.
1 Jméno bylo změněno kvůli ochraně soukromí.
2 Židům 13,2
3 Viz Izaiáš 58