Během 80.
let minulého století byl populární na tričkách a nálepkách na auta tento slogan:
"Kdo zemře s nejvíce hračkami, ten zvítězí!" Reakcí na tento ryze
konzumní styl života byl v 90. letech tento slogan: "Kdo zemře s nejvíce
hračkami, i tak zemře." V konečném součtu je podstatná jen jedna věc. Není
to tvá práce, tvá škola, tvé sportovní dovednosti, tvůj dům nebo auto nebo
"hračky" - dokonce ani ne tvá reputace. Jedinou podstatnou věcí je
charakter, myšlenky a pocity, které sis vypěstoval během svého života na zemi.
Tvůj charakter je to jediné, co si vezmeš do Nebes. Každému člověku na zemi byla milostivě darována zkušební doba, aby si mohl vypěstovat charakter, který je v souladu s božským zákonem. Ti, kteří podřídili svou vůli Yahuwahovi a dovolili Mu zformovat jejich myšlenky a pocity, budou mít charakter, který bude vítán v Nebi. Ti budou v Nebi doma, protože mají Nebe vytvořené ve svých srdcích.
Na druhou stranu ti, kteří se vzpurně drželi sobeckých myšlenek a pocitů hořkosti nebo nadřazenosti, najdou svůj úděl se Satanem v ohnivém jezeře. Tím, že odmítli podřídit své myšlenky a pocity Yahuwahově kontrole, zvolili si zároveň, aby Satan utvářel jejich charakter.
Satan ví, že skutečná bitva se odehrává v mysli, duši každého jednotlivce na zemi. Satan útočí na fyzická těla davů lidí skrze alkohol, nikotin, nezdravou stravu a bezpočet závislostí s tím, aby tyto závislosti zatemnily jejich mysl a oslabily vůli. Mnozí, kteří se přiznávají ke křesťanství, se dívají s opovržením na opilce nebo narkomany, aniž si uvědomují, že mohou být stejně tak hračkou Satana v méně zjevných oblastech.
Satan si ponechává nejdůvtipnější pokušení pro ty, kteří se vyhýbají provozování zjevných hříchů. Jedna oblast, kterou Satan velmi úspěšně používá, aby chytil mnohé nevědomky do své pasti, je sport. Většina lidí rozhořčeně popírá, že by sport mohl být nástrahou ďábla. Být dobrým v nějakém sportu přece znamená odhodlání, odříkání a zdravý životní styl - všechny dobré a žádoucí věci. Rodiče často zapojují své děti do sportů, aby se naučily "dobrému sportovnímu chování" nebo jinými slovy, aby se naučili, jak být dobrým poraženým a laskavým vítězem.
Skutečnost, že sporty vyžadují, aby se člověk naučil "dobrému sportovnímu chování", odhaluje háček ukrytý pod lákavou návnadou. Sport vede nutně k tomu, že tam, kde je vítěz, je také poražený. Rodiče a trenéři někdy říkají dětem, že nezáleží na tom, jestli vyhrají nebo prohrají: hlavně, že je to baví. Ale protože může být jen jediný vítěz, je zřejmé, že v každém soutěživém sportu existuje boj o nadřazenost. A je jedno, jak krásně a obratně se to popisuje.
Zápas o to, být nejlepším, být prvním, být vítězem, je duch soutěživosti a tento duch je duchem války. Soutěživost je definovaná jako:
Vyhledávání nebo snaha o zisk toho, o co usiluje někdo další ve stejné době; soupeřivost; vzájemný spor o stejnou věc; také souboj o převahu . . . . (Noah Webster, American Dictionary of the English Language,1828.)
Soupeřivost vznikla v srdci samotného Lucifera, když zatoužil po Yahushuově postavení v nebeských dvorech. Písmo zaznamenává Luciferovy soutěživé aspirace ve varování, které předpovídá jeho konečný pád:
„Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy (EL) silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.“ (Izaiáš 14,12-14)
 |
|
Srdce zaměřené na nadvládu se nestará o to, že naděje a sny někoho druhého jsou zmařeny, protože jen on může být vítěz. |
Srdce zaměřené na nadřazenost se nestará o zmařené naděje a sny toho druhého, když jen on sám může být vítězem.
Taková chamtivost po nadřazenosti je ve své podstatě sobectví. Nestará se o to, že naděje a sny toho druhého jsou zničeny, pokud jen on sám může být vítězem. V tomto je duch soupeřivosti, prvně pěstovaný v srdci Lucifera, duchem války.
V dobách války, jako i při nesčetných sportovních utkáních, modlitby stoupají z nesčíslných úst „Daruj nám vítězství, ó Pane!“ Taková modlitba je hudbou v uších pána Lucifera, avšak groteskou v očích Všemohoucího, Všemilujícího. Hlavní myšlenkou takovéto krátké modlitby je žádost o vítězný výsledek. Taková modlitba naléhavě prosí:
„Ó Pane, náš Otče, naši mladí patrioti, idoly našich srdcí, vyrážejí do boje - buď jim nablízku! S nimi - v duchu - i my vyrážíme ze sladkého pokoje u naších domácích krbů, abychom udeřili na nepřítele. Ó Pane, náš Bože, pomož nám rozervat jejich vojáky na krvavé cáry našimi granáty; pomož nám překrýt jejich usměvavé oddíly bledostí jejich mrtvých vlastenců; pomož nám utopit hřmění pušek v řevu jejich raněných, svíjejících se v bolesti; pomož nám tím, že jejich skromné domy zůstanou opuštěné v hurikánu ohně; pomož nám zlomit srdce jejich nebojujících vdov neutěšitelným žalem; pomož nám zničit je tak, aby jejich malé děti byly bez střechy nad hlavou, toulaly se bez přátel v pustinách jejich zpustošené země v hadrech, hladu a žízni, za žáru slunce v létě a ledových větrů v zimě, zlomené v duchu, obtížené dřinou, prosící Tě o útulek v hrobě a ten je odepřen - pro nás, kteří Tě uctíváme, Pane, odstřel jejich naděje, znič jejich životy, prodluž jejich hořké putování, učiň jejich kroky těžkými, zavlaž jejich cestu jejich slzami, pošpiň bílý sníh krví jejich rozdrásaných nohou! O to prosíme, v duchu lásky, od Toho, který je Pramenem Lásky, a který je vždy věrným útočištěm a přítelem všech, kdo jsou obklopeni bolestí a hledají Jeho pomoc s pokorným a kajícím srdcem.“ (Mark Twain, Válečná modlitba)
Čin zabíjení ve válce, boj o nadvládu v ekonomice, vládnutí jedince nebo vlády nad druhými, se projevuje i na nespočetných sportovních hříštích, hracích dvorech a zimních stadionech. I když se člověk nepodílí na "modlitbě" za vítězství, účast nebo i jen sledování jakékoliv aktivity, která vyzdvihuje ducha soutěživosti, je vážným útokem na mysl všech, kteří chtějí získat věčný život. Soutěživost bortí a pokřivuje charakter člověka tak, že potom touží ovládat druhé. Emoce narůstají do horečnatých stavů a jediným cílem je potom jen vyhrát, vyhrát, VYHRÁT! Bez ohledu na to, co to bude stát toho druhého.
Písmo připomíná: „Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha. Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.“ (Přísloví 16,18.19) Člověk by se měl vyhýbat soutěžení v kterékoli podobě, protože to vzbuzuje emoce, které snižují hodnotu druhých v jeho mysli. Vzrušení z převahy a vítězství se může stát návykové jako nikotin pro kuřáka nebo alkohol pro opilce.
Nejvážnější dopad na charakter, myšlenky a pocity člověka má vývoj sobeckého pohrdání vůči emocím, nadějím a touhám druhého člověka. Pokud je vlastní já na prvním místě, není zde prostor pro starost o zklamání druhých. Konec konců se jedná jen o dobrou zábavu, jen o hraní hry, ne?
To neznamená, že by se člověk nemohl těšit z plavání, lyžování, bruslení, jízdy na koni nebo čehokoliv jiného, co poskytuje pohyb a povzbuzuje zdokonalování schopností. Cvičení je nezbytné pro zdraví. O dobré zdraví by měli usilovat všichni, kdo chtějí mít čistou mysl a slyšet hlas Ducha. A tak tedy jediná soutěživost, která je přijatelná, je soutěživost vůči vlastním rekordům nebo časům, nikdy vůči druhým lidem. Účast nebo sledování soutěžení druhých nemá místo v životech těch, kdo chtějí učinit Nebe svým věčným domovem.
Hrdinové profesionálních sportů, to je další oblast, kde Satan rozptyluje
mysl a povzbuzuje sobectví. "Hvězdy" těchto sportovních klání jsou
skutečnými modlami velkého množství fanoušků, 
kteří je zbožňují ve svých
svatyních. "Bohoslužba" není nic více než uctívání.
"Modlou" může být každý, kdo není Stvořitel. Proto je čas, peníze a
myšlenky strávené sledováním krátké kariéry sportovních hvězd uctíváním jiného
boha. Ve světě, kde je chudoba a hlad realitou pro milióny lidí, se zdá
být odporným a nemorálním použít doslova
miliardy dolarů pro sportovní události a platy sportovců. Touha po dominanci a
vítězství je velmi drahá záležitost, jak si vybudovat myšlení a pocity podobné
Satanovým.
Olympijští sportovci jsou považováni za nejlepší z nejlepších. Sportovci z mnoha různých států se setkávají, aby soutěžili v "přátelských" hrách. Ve skutečnosti však Olympijské hry nejsou nic jiného než organizované sporty popularizující čisté pohanství. Mnoho sportovců zasvětí celý svůj život, veškerý svůj čas a energii tomu, aby se stali nejlepší ve svém sportu a soutěžili každé čtyři roky. Protože mají novodobé Olympijské hry svůj původ v řeckém pohanství, jsou zaplavené okultním symbolizmem, od pyramid, vševidoucího oka, až k numerologii a daleko více. Jediným "bohem" uctívaným při takových událostech, je bůh síly: Satan.
Omluv pro účast v soutěživých sportech a sledování profesionálních sportovních klání je stejně tak hodně, jako sportů samotných. Skutečností však zůstává, že taková účast podporuje a rozvíjí ducha, který se nehodí do společenství mezi anděly světla.
Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své. (Přísloví 16,17)
Cílem života musí být rozvoj charakteru, myšlenek a pocitů, jaké měl Yahushua. Pokud vidíš, že ti chybí láska a úcta k druhým, pokud chceš dokázat, že jsi lepší než druzí, modli se o to, aby ti bylo darováno smýšlení Yahushuovo. Je milostivým zaslíbením, že On odstraní naše kamenné srdce nevíry a sobectví a napíše Svůj zákon lásky do naší mysli.
A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla vašeho, dám vám srdce masité. Ducha svého, pravím, dám do vnitřností vašich, a učiním, abyste v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je. (Ezechiel 36,26.27)
Je nemožné vydat ze sebe samých dostatek lásky, dostatek spravedlnosti, abychom si nějak zasloužili Nebe. Věčný život a čistota mysli jsou nezaslouženým a neodpracovaným darem.
Neboť tak [Yah] miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť jest neposlal [Yah] Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. (Jan 3,16.17)
Přijmi tento dar a nech se přetvořit dnes k Yahuwahově obrazu.