Moc tradice se projevuje v emocích lidí spojených s různými činy, symboly a praktikami. Tradice předávané od generace na generaci nesou s sebou pocit spojitosti. Produkují v mysli emoce dřívějších zážitků a poskytují silné citové pouto napříč času a vzdálenosti. V dobách ztráty mohou tradice dokonce přinést i pocit útěchy. Různé kultury a dokonce i individuální rodiny mají chráněné tradice, kterých si váží pro svůj význam.
Tradice přinášejí krásu a význam do mnoha oblastí života. Zatímco náboženská věrouka by měla být založena na Písmu více než na tradici, existuje mnoho jiných oblastí, ve kterých může tradice velmi obohatit životy těch, kterých se týká. Svatba je jeden z obřadů, který má mnoho tradic.
Pro páry, které chtějí své manželství postavit
na Bibli a to Bibli samotné, odložit stranou všechno, co má podtext „Babylon“,
vyvstává mnoho otázek. Jaký je správný
Biblický svatební obřad? Musí se svatba konat v kostele? Může se konat na
radnici? Je špatné získat „legální“ úřední doklad o sňatku, nebo by měl člověk
jen složit manželský slib před svými přáteli a rodinou? Určuje Bible,
v jakou dobu dne by se měla svatba konat? A jak je to s „tradičním“
svatebním oděvem? Mají Yahuwahovi lidé nosit svatební prstýnky?
To jsou všechno důležité otázky. Bible neposkytuje konkrétní instrukce o tom, jak by měla svatba probíhat. Avšak zásady, které jsou v Bibli uvedeny, poskytují základ pro odpověď na každou otázku.
Různé kultury mají odlišné definice o tom, co představuje svatba. Protože Bible mlčí o tom, jak by měl vypadat svatební obřad, je naprosto přijatelné začlenit do svatby různé tradice, které ve tvé kultuře dávají smysl a krásu.
Není to místo, květiny, šaty, dort ani svatební prstýnky, co spojuje dva jednotlivce v jeden manželský pár. Je to slib, který vysloví před Yahuwahem a svatebními hosty, kteří slouží jako svědkové z lidí při obřadu.
Spojení muže a ženy v manželství je často nazýváno „svatým manželským svazkem“. Je to posvátný vztah, který se liší od každého jiného přátelství nebo partnerství, které člověk má. Při Stvoření stvořil Yahuwah obě pohlaví. Právě ve spojení muže a ženy měl být charakter Yahuwaha odhalen všem stvořeným bytostem:
Řekl opět . . . [Elohim]:Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují . . . nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. I stvořil . . . [Elohim] člověka k obrazu svému, k obrazu . . . [Elohimovu] stvořil jej, muže a ženu stvořil je. (Genesis 1,26.27)
Manželství je proto daleko více než jen právní smlouva mezi dvěma stranami. Je to smlouva dosvědčena a požehnána Stvořitelem.
V lidském právním systému se na manželství pohlíží jako na právní kontrakt. Proto ne každému je dovoleno vykonávat náboženské obřady. Jen ti, kterým byla dána potřebná autorita státem, mohou vykonávat svatební obřady.
Pro věřící je manželství daleko více než jen
právní kontrakt. Je to smlouva – dohoda zavazující pod zákony Nebeského
království, a dosvědčena a posvěcena velkým Zákonodárcem. Kontrakt je
zavazující v lidských síních zákona, ale smlouva učiněná slavnostním
slibem a dosvědčená samotným Vládcem vesmíru je daleko závaznější. Zákony lidských
soudů mohou zrušit „právní kontrakt“ manželství, ale tato smlouva je stále
závazná pod zákony Nebeského soudu.
Uvědomění si skutečnosti, že je to právě slib před Yahem, který dodává vážnost každé svatbě, vedla mnohé k otázce, zdali je nezbytné nebo dokonce vhodné být „legálně“ oddán a obdržet oddací list při obřadu vykonaném úředníkem státu, který je zmocněn vykonávat svatební obřady. Když vláda vydá nějakou „listinu“, zahrnuje tento akt uznání toho, že vláda může dát k tomu svolení, ale že může také odvolat nebo odmítnout ti právo se oženit. Obyčejně má vláda určitá omezení ohledně manželství. Většina vlád odmítá povolit manželství:
Je pravdou, že oddací list tě neučiní ženatým nebo vdanou z pohledu Nebes. To však neznamená, že pár, který spojí své životy v manželství, by měl odmítat následovat právní požadavky manželství, které vládnou v zemi, ve které žije.
Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od . . . [Yahuwaha], a kteréž vrchnosti jsou, ty od . . . [Yahuwaha] zřízené jsou. A protož, kdož se vrchnosti protiví, . . . [Yahuwahovu] zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, tiť sobě odsouzení dobudou. (Římanům 13,1.2)
O několik století
dříve bylo v Anglii manželství uzavíráno tradičním způsobem tak, že došlo k
výměně pásků na zápěstí a bez přítomnosti
kněze. To se nazývalo “obecným
právem” manželství. 
Takto sezdaná manželství se považovala za právně
zavazující a došlo k obrovskému skandálu, když jeden saský král zavrhnul svou
manželku podle obecného práva, aby uzavřel nový svazek s jinou ženou, kterému
požehnal kněz. Všechny země měly nějakou formu takového druhu manželství.
S rozšířením Římsko katolické církve po celé Evropě upadla manželství podle obecného práva v nelibost. Jen manželství “požehnaná” knězem, byla považovaná za morálně zavazující. Nakonec v roce 1753 zakázala Anglie manželství podle obecného práva svým Marriage Act (Manželský Čin). Od té doby musela být manželství uzavírána knězem Church of England (Anglické církve), což se však netýkalo Židů nebo Quakerů.
I dnes mnoho zemí dovoluje manželství podle “obecného práva”, protože rozpoznávají, že právo oženit se existovalo dříve, než byly ustanoveny vlády, a tak manželská instituce existovala dříve než ustanovený zákon. I ty vlády, které uznávají manželství uzavřené obecným právem jako správné, ne vždy uznávají jako manželskou entitu ty, kteří nevlastní státem vydaný oddací list. To je znepokojivé, protože to má vliv na další právní záležitosti.
Manželský vztah ovlivňuje majetkové vlastnictví, práva na pozůstalost, manželské výhody a mnoho dalších manželských výhod, jako např. daňová úleva. Registrace manželství u řádných právních úřadů je závazné pro ochranu zúčastněných osob. Pokud by měl mít manželský pár děti, je také právní ochranou pro děti a neměla by být ignorována jen proto, že se jedná o právoplatný oddací list vydaný lidskou vládou.
Oddací list poskytuje určitou úroveň ochrany pro případ úmrtí partnera nebo rozvod. Vlády, které uznávají manželství podle občanského zákona, typicky vyžadují nějakou formu důkazu takového manželství, pokud je to vyžadováno u soudu nebo pokud je takový důkaz manželství nezbytný k majetkovému vypořádání zesnulého partnera.
Obecné právo až tak “nekontroluje” samotný čin svatby, ani “neustanovuje” manželství pomocí nějakých ukazatelů, které by mohly rozhodnout, zdali jsou muž a žena skutečně manželé, nebo jestli jen nepoužívají slovo “manželé” bez existence nějakých podložitelných základních elementů, které společnost přijímá jako důkaz pravého manželství. Stručně řečeno, běžné právo se nezaobírá manželstvím, dokud není platnost manželství zpochybněna u soudu. V takovém případě použije soud běžné právní normy, které byly vytvořené, aby rozhodly o tom, zdali je dané manželství skutečně ustanovené jako manželství.1
I když jsou manželství
podle “obecného práva” v některých zemích legální, existuje širší princip,
který by se měl zvážit. Je to důležitost vyvarovat se zdání zla. S klesající
morálkou v dnešní 
společnosti žije stále více lidí pospolu bez výhod
manželství. Když pár žije spolu bez nezbytných papírů požadovaných jejich vlastní
vládou, prokazujících státem uznávané manželství, vypadá to před druhými lidmi,
že “žijí v hříchu”. I když mohou příbuzní a rodina dosvědčit sliby vyřčené před
Yahuwahem, před dalšími lidmi to vypadá, že pár není sobě navzájem oddán, ale
žijí spolu jen pro to, aby nebyli “sami v posteli”.
Yahushua rozpoznal důležitost vyvarovat se zdání zlého. Pro takové případy, ve kterých není přestupován Yahuwahův zákon, ale ignorace zvyklostí je považovaná za přestupek, učí Yahushuův příklad, že lidské zvyky mají být následovány.
Jednoho dne „přistoupili, kteříž plat vybírali, ku Petrovi a řekli: Což mistr váš neplatí chrámovou daň?“ (Matouš 17,24)
Petr si povšiml naznačené kritiky svého milovaného Mistra a rychle se postavil na Jeho obranu. Yahushua nebyl žádný přestupník zákona! A proto řekl: „Ano!“
Petr si to neuvědomoval, ale k velkému uspokojení Spasitelových nepřátel právě připustil, že Yahushua nebyl Mesiášem [Pomazaným]! V hebrejském hospodářství žádný „pomazaný“, ať už král, princ, kněz nebo rabín, nemusel platit chrámovou daň. Jakožto Mesiáš a uznávaný rabín neměl Yahushua technicky platit tuto daň.
Yahushua nepokáral Petra. Věděl, že Petr udělal chybu, když se Ho snažil bránit. Trpělivě vysvětlil Yahushua Petrovi, proč se ho daňoví výběrčí ptali a proč Spasitel nebyl právně povinnen platit tuto daň. Jeho následující slova obsahují instrukce pro všechny, kdo zpochybňují legální právo vlád vyžadovat to, co božská vláda nevyžaduje:
„Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“ (Matouš 17,27)
„Abychom je nepohoršili“. Yahushua jako Mesiáš nepotřeboval platit tuto daň. Avšak aby zabránil pohoršení, poradil Petrovi, aby tu daň zaplatil – a učinil zázrak, když poskytl peníze na tuto daň způsobem, který potvrdil, že On vlastní postavení, kdy nepotřebuje tuto daň platit!
To je postoj, který mají zaujmout všichni, kdo
chtějí ctít Yahuwaha. Vláda Nebes nemusí požadovat státní oddací list, avšak
„abychom je nepohoršili“, mělo by být učiněno veškeré opatření, 
které zabrání
zdání zla. Pokud jednoduchý oddací list
zabrání pohoršení, nikdo by neměl odmítat jeho získání.
Další otázkou je, kde mít svatbu a kdo ji má řídit? Je nezbytné mít svatbu v kostele, aby bylo získáno Yahuwahovo požehnání? To je problém obzvláště pro ty, kdo vystoupili z organizovaných dominací.
Zde mohou různé zvyky a zákony do jisté míry regulovat odpověď. V Severní Americe jsou pastoři vybaveni autoritou státu k vykonávání svatebních obřadů. Pokud má pár nějakého příbuzného, který je pastorem, a mělo by význam, aby je tento příbuzný oddal, není nic špatného nechat se oddat tímto způsobem. Jakmile však člověk chápe padlý stav církví, není vhodné nechat se oddat v takové církvi. Žádný Izraelita by se nenechal oddat v chrámu Venuše, bohyně lásky, jen proto, že to bylo krásné místo ke svatbě. Podobně Yahuwahovi lidé, kteří následují výzvu vyjít z Babylona, si nezvolí svatbu v kostele či církvi.
Jedny z nejkrásnějších svateb se nacházejí venku v přírodě. Svatba Adama a Evy se udála v zahradě. Dalšími vhodnými místy jsou rodinné domy, nebo když je dům malý pro všechny hosty, pak se dá pronajmout nějaká hala nebo hotelový sál, kde je možné se nechat oddat.
Mnoho zemí neposkytuje pastorům legální autoritu vykonávat oddací obřady. V takových zemích mají ti, kteří si přejí náboženský obřad, obřady dva: první obřad proběhne na radnici za vedení ustanovené autority a potom je jejich svazek požehnán náboženským obřadem někde jinde. Není nic špatného na tom, že jsou oddáni na radnici skrze soudce nebo stanoveného úředníka. Ať už svatební obřad proběhne kdekoliv, provádí ho nějaký duchovní nebo státní úředník, důležité je rozpoznat jeho vážnost a jako svatou událost, kde je smlouva ratifikována. Přítomnost přátel a rodiny jako svědků je obyčejně důležitou součástí takové události.
Existují další faktory, které by neměly být
opomíjeny jen proto, že nejsou Biblickými „příkazy“. Každá kultura má své
vlastní tradice, 
které dodávají svatebnímu obřadu krásu a význam. Izraelský
ženich by napsal manželskou smlouvu, kterou by předložil své budoucí nevěstě.
Tato smlouva, nazývaná ketubah, bývá darována nevěstě při zvláštní večeři
připravené její rodinou.
Ženich v ní vyjadřuje svou lásku ke své nevěstě a předkládá své sliby nevěstě a její rodině. Uvádí, jak plánuje chránit a starat se o ní a o děti, které mohou mít, jak si přeje, aby jejich domácnost fungovala a děti byly vychovány.
Poté, co by daroval manželskou smlouvu nevěstě, nalil by sklenici hroznového džusu té nejlepší kvality, kterou si může dovolit, a upil by malý doušek. Mladá žena pak vezme ketubah a prostuduje si ji. Pečlivě zváží každý bod a zdali to je smlouva, kterou je ochotná přijmout a žít podle ní. Může to trvat nějakou chvíli, než si všechno projde a ujasní. Není kam spěchat. Když se po pečlivém uvážení rozhodne přijmout ketubah, taktéž upije z hroznového džusu a od této chvíle jsou považováni za zasnoubené.
Různé svatební tradice různých kultur napomáhají vážnosti této smlouvy, která je právním kontraktem stejně jako božskou svědeckou smlouvou. Během dnů krutého pronásledování ze strany Římsko katolické církve nesměli Hugenoti ani Waldenští vykonávat žádné náboženské úkony. Jedině svatby a pohřby. Za těchto okolností byly svatby velmi náboženským a svatým obřadem, protože to byla příležitost, kdy se praví věřící mohli bezpečně sejít pospolu. Taková posvátná vážnost u svatebního obřadu je velmi vhodná a zajisté nese s sebou více Nebeského požehnání než dnešní běžné, žertováním naplněné obřady.
Různé kultury vykonávají svatební obřady v odlišné doby dne. Hebrejské svatby se konaly v noci. Obloha plná hvězd nad hlavami byla všem připomínkou Yahuwahova zaslíbení Abrahamovi, že jeho potomků bude jako mořského písku a bezčetných hvězd na obloze. To však není Biblický příkaz. Byla to pouze tradice, která přidala krásu a význam k hebrejským svatbám.
V Anglii je běžné provádět svatby
dopoledne. V jednu dobu bylo dokonce nezákonné provádět svatební obřad
odpoledne. Naproti tomu v Severní
Americe se svatby konají odpoledne a většina 
formálních svateb se koná večer.
Žádná praxe není ta jediná správná a všechny ostatní špatné. Pár by se měl
oddat v pro ně nejvhodnější a nejvýznamnější čas.
Nikdo by neměl podléhat pocitu, že musí za svatbu utratit více peněz, než si může dovolit. Přesto by měla být věnována péče tomu, aby každý, kdo vstupuje do manželství, ctil toho druhého. V mnoha kulturách se obléká červená barva pro oslavu manželství a bílá v době zármutku. V západních společnostech je černá barva barvou smutku a bílá symbolem čistoty. I když není zapotřebí utratit hodně peněz za svatební šaty, sváteční oblečení je způsob, jak může ženich uctít svou nevěstu a ona svého budoucího manžela.
Svatební prstýnky pochází z pohanství a nejsou nutné pro uzavření manželství. Zlatý kroužek byl symbolem slunce. Navlékal se na „prsteníček“ levé ruky, protože se věřilo, že žilka vycházející z tohoto prstu putuje přímo do srdce, místa citů.
Takový symbol, založen na pohanství, není vhodný pro Povolané, kteří chtějí opustit Babylon. V mnoha kulturách ale nepřítomnost snubního prstenu vede k domněnce, že pár žije spolu bez svazku manželského. Pokud se nový manželský pár nalezne v takové situaci, jednoduchý prsten nošený ženou po několik týdnů, dokud si nezíská reputaci vdané ženy, je dostačující k tomu, jak sdělit druhým svůj status a zabránit zdání zlého. Jakmile toho bylo dosaženo, snubní prstýnek může být odložen jako nepotřebná ozdoba.
Každé úsilí by mělo být učiněno pro to, aby byl dodán význam a důležitost této zvláštní události. Malé dívky sní o dni, kdy se stanou nevěstou a milující ženich udělá vše v jeho moci, aby podporoval a živil svou vyvolenou, která se stane ženou jeho snů.
Zatímco mladé páry se těší na svatební obřad
jako na počátek jejich manželského života, starší páry, které jsou spolu delší
dobu, si uvědomují pohledem zpět, že pravý manželský život začíná 
během prvních
dnů manželského života. Svatební cesta je skutečně začátkem jejich života jako
manžela a manželky. Nákladné svatební cesty nejsou vůbec nezbytností a nikdo by
se neměl zadlužit jen proto, aby měl krásnou svatební cestu. Avšak je dobré
vyvinout úsilí podle svých nejlepších možností, aby měl pár nějaké soukromí
právě na počátku manželství.
Celoživotní návyky mohou být ustanoveny během svatební cesty, která bude požehnáním pro každého po zbytek jejich životů. Ranní a večerní „rodinná bohoslužba“ hned od počátku, ustanovení času pro společnou modlitbu, návštěva a naslouchání jeden druhého, posílí manželské pouto a sklidí bohatou odměnu v nastávajících letech.
Yahuwah potvrdil důležitost posílení nového vztahu od prvních dnů. Přikázal, aby žádný muž nebyl poslán do války během prvního roku manželství. Měl zůstat doma a učinit ženu šťastnou. To však neznamenalo, že by měl být pohodlný a nepracovat. Přesto byl první rok zvláštní dobou, jak stojí v Bibli, kdy ti dva se stávají „jedno tělo“. Jedině skrze sdílené zážitky je takové pouto posilováno a každý nový manželský pár by měl usilovat o posílení jejich vztahu v bázni Yahuwahově.
Manželský vztah byl ustanoven Yahuwahem. Je-li Stvořitel hlavou domova, manželství může být skutečně požehnáním. Tak jako bylo zapotřebí muže a ženy, aby byl zjeven „obraz Yaha“, stejně tak spojení muže a ženy může odhalit vzácné pravdy o nebeském Otci. Pár oddaný Yahuwahovi může být zářícím světlem v tomto hříchem zastíněném světě. Úžasný vliv pro dobro může být šířen skrze božské manželství a domov, kde vše směřuje k Yahushuovi.
Nejbohatší požehnání Nebes mohou spočinout na těch, kteří společně zasvětí své životy do služby pro Stvořitele.
1 http://www.originalintent.org/edu/marriage.php, emphasis supplied.