|
Zachovávání Sabatu není břemeno, ale radost! Poznej tajemství, jak nalézt v Sabatu zalíbení. |
Jsem ráda, že členové WLC týmu zůstávají anonymní, protože se musím k něčemu přiznat a je mi to trapné. Opravdu ostuda. Jsi připraven?
Přiznání: Po většinu mého života byl pro mne Sabat břemenem.
 |
|
Natočené vlasy, krásné oblečky a chutné jídlo dělalo Sabat zvláštním dnem, ale zároveň to vše vytvořilo očekávání, co vše bylo nezbytné udělat pro správné zachovávání Sabatu. |
Zachovávala jsem Sabat už v matčině bříšku. Jinými slovy: po celý můj život. Nechápej to špatně. Já Sabat vždy milovala. Pro mne jako malou holčičku byl Sabat velmi zvláštním dnem. Maminka mi předchozí večer dala do vlasů natáčky a oblékla mne do krásných šatiček s krajkovými ponožkami, abych v nich šla do církve. (Bylo důležité mít na sobě to nejlepší, když jdeme do Yahova domu.) Jídlo o Sabatu bylo lahodné, zvlášť připravené a s báječným dezertem. Při bohoslužbě jsme zpívali „Don't Forget the Sabbath (The day our God hath blessed)“ and „Six Days We Have for Work and Play (The seventh is for Jesus).“ O Sabatu jsem se vždy cítila uvnitř šťastnější.
Ale bylo to i břemeno. Po Sabatním obědě se dospělí aktivně podíleli na „odpočinkových aktivitách“ – šli si zdřímnout. Pokud tam byli hosté, tak posedávali a diskutovali o věcech, které byly mimo mé chápání. Skutečným vrcholem tohoto dne byl západ slunce, když Sabat (konečně!) končil. Tehdy začala skutečná zábava s praženou kukuřicí a hrami.
A čím jsem byla starší, tím větším břemenem se Sabat stal. Pro dospělého člověka existovala jistá očekávání, jak by se měl Sabat zachovávat: jídlo se mělo připravit den předem a náš dům musel být uklizený. Pro mne jako matku bylo velmi složité každého vykoupat, dívkám natočit vlasy, připravit jídlo, zabalit pytel s plenami, všechno muselo být dokončeno a připraveno, než nastal Sabat.
Ač jsem se snažila, co to šlo, nikdy nebylo vše připraveno. Děti byly čisté, jídlo připravené, pleny zabalené. Ale nikdy jsem nestihla vyžehlit. Nosit na sobě do Yahuwahova domu vždy to nejlepší znamenalo speciální oblečení vyžadující speciální přípravu. Vyžehlit košile a kalhoty pro mého muže a tři syny, stejně jako šaty pro mé dvě dcery a mne – to bylo příliš po dlouhém pracovním týdnu a můj manžel byl příliš unaven, aby mi pomohl.
Jednou jsem se snažila vyžehlit během týdne, ale když přišel Sabat, tlak jiného oblečení ve skříni pokrčil mou blůzku a holčiny šatičky. Jindy jsem si nachystala budík velmi brzy, před východem slunce, ale necítila jsem se dobře při práci, dokud nenastalo svítání. A tak jsem týden co týden žehlila naše věci poté, co jsem uložila děti do postele. A týden co týden jsem bojovala s pocitem viny, že jsem nestihla všechno včas, abych „ochránila hranice“ Sabatu.
A největší vinu ze všech jsem vnímala tehdy, když jsem pocítila strach, že přijde Sabat. S poznáním lunárního Sabatu a kdy začíná biblický den se to vše zjednodušilo, protože svatý čas byl kratší. Ale to bylo vše.
Milovala jsem Sabat. Opravdu. Ale bylo to tak těžké, protože místo aby to byl den odpočinku, byl to pro mne ten nejnáročnější den týdne! A fyzická únava z tak náročného dne se ještě znásobila pocitem viny, že jsem nestihla vyžehlit, a co bylo horšího, že jsem měla hrůzu z nejlepšího dne týdne!
Sabat je jeden z nejvzácnějších Yahuwahových darů! Jak se něco stvořené pro nás jako požehnání mohlo změnit v břemeno?
Zachovávání Sabatu je synonymní s Židy. Avšak i pro ně se stal Sabat břemenem. Až do dnešního dne se stává, že nejkonzervativnější z Židů najímají „Shabbat goy“ (pohana), aby přišel o Sabatu k nim domů a rožnul jim světla, zatopil v krbu, vyměnil baterie v naslouchátku nebo vykonal jiné podřadné úkony, které by byly pro Židy „prací“ (a tím přestoupením Sabatu).
Většina křesťanů by nikdy nezašla tak daleko v zachovávání Sabatu, ale tato myšlenka může znít zajímavě: najmi si dítě souseda a usnadni si svůj Sabat. Problémem však je, že člověk takto přestupuje nejen literu zákona, ale i ducha zákona. Čtvrté přikázání jasně říká: „Pomni na den Sabatu, abys jej světil. Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své; Ale dne sedmého odpočinutí jest Yahuwaha tvého Eloaha. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.“ (Exodus 20,8-10)
V novinovém článku o Lakewood v New Jersey popisuje Hemant Mehta, jak oddělení tamní policie pomohlo vykonat podřadné úkoly pro 60.000 ortodoxních Židů žijících v jejich komunitě:
I z náboženského úhlu pohledu – to, co dělají Židé, přestupuje ducha zákona. Pokud nemáte rozsvěcet světla, protože vám tak říká vaše svatá kniha, pak to nedělejte. Zapomeňte na oddělení církve od státu – požádat policajty, aby dělali vaší špinavou práci, protože vy ji nechcete dělat, je jen mrhání časem policajtů. Oni nejsou vaší víkendoví sluhové. Existují opravdu lidé, které ortodoxní Židé mohou najmout (“shabbat goy“), aby vykonali tyto práce za ně, ale i to se jeví jako problematické, pokud vezmou Sabat vážně. Citujme jeden online komentář: „Když vám vaše náboženství říká, že si nesmíte zapnout světlo, pak seďte ve tmě nebo konvertujte.“1
Byla to právě tato mentalita Izraelitů, kterou Yahushua ve Své době odsuzoval. Od začátku Své veřejné služby se snažil Spasitel vyučovat lidi, jakým požehnáním je pravé zachovávání Sabatu. Marek 2 uvádí: „I stalo se, že šel Yahushua v Sabatu skrze obilí, i počali učedlníci jeho jdouce vymínati klasy. Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť činí učedlníci tvoji, čehož nesluší činiti v Sabat.“ (Marek 2,23-24)
Farizeové neobvinili učedníky z krádeže. Bylo součástí levitických zákonů z doby Mojžíše, že když byl někdo hladový, mohl najít pomoc na polích nebo v sadech druhých a vzít si jen tolik, kolik zrovna snědl. Farizeové to věděli. Oni je však nařkli z toho, že pracují. Tím, že „vymínají klasy“ a jí zrna, byli učedníci nařčeni zaprvé z toho, že sklízejí o Sabatu zrno. Zadruhé byli obviněni z toho, že si ho vymílají mezi dlaněmi, aby oddělili zrno od plevy, což by mohlo být považováno za „mlácení obilí“.
 |
|
Židé si vytvořili velmi rituální tradice pro zachovávání Sabatu. Mnoho Sabat zachovávajících křesťanů přijalo stejný postoj k Sabatu. |
Yahushua chápal, co měli na mysli, chtěl odstranit to těžké břímě, kterým se Sabat stal, a transformovat ho do Yahova požehnání, kterým původně bylo. Protože věděl, jak hodně si Farizeové považují Davida, s citem jim Spasitel odpověděl: „Nikdy-liž jste nečetli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? Kterak všel do domu Yahova za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli?“ (Marek 2,25-26)
Snažil se je posunout mimo rituální, velmi formální zachovávání Sabatu. Tehdy Yahushua pronesl výrok, který pro všechny doby jasně ustanovuje, že Sabat měl být darem a ne břemenem. Řekl: „Sabat pro člověka učiněn jest, a ne člověk pro Sabat. Protož Syn člověka jest pánem také i Sabatu.“ (Marek 2,27-28)
Žel Izraelité neměli zájem změnit své praktiky. Do dnešního dne není zachovávání Sabatu pro velkou většinu Židů duchovním požehnáním, ale tradiční povinností. Nedlouho před Svou smrtí se ještě naposledy pokusil Yahushua zlomit kamenná srdce Farizeů orientovaných na skutky. Tato žalostná prosba k návratu k pravému duchu zákona je zaznamenaná v Matouši 23. Yahushua si dělal starosti, jaký vliv budou mít Izraelité na lidi, kteří se obrátí k evangeliu, když se poselství evangelia bude šířit. Řekl, aby nedělali to, co dělali Farizeové:
Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti. Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami. (viz Matouš 23,3-4.15)
Satan pracoval usilovně na tom, aby rozšířil stejný postoj vůči Sabatu i mezi Sabat zachovávajícími křesťany. Existují velmi dobré důvody, proč mnozí neděli světící křesťané kritizují Sabatisty za to, že jsou formalisté. Ale to není vina Sabatu. Nyní, v době konce historie země, je doba obnovit pravý Sabat; mít v něm zalíbení jako v úžasném daru, kterým skutečně je.
Máš ty nebo někdo z tvých blízkých takovýto argument? „Proč tolik povyku kvůli jednomu dni? Já světím každý den!“ Ráda bych poznamenala, že taková reakce zcela míjí otázku Sabatu. Pochází z neporozumění, které vidí Sabat jako břemeno, a ne jako potěšení.
|
„Co měl Spasitel na mysli, když řekl, že „Sabat byl učiněn pro člověka a ne člověk pro Sabat“? Věřím, že chtěl, abychom poznali, že Sabat byl Jeho darem pro nás, darující nám skutečný odpočinek od tíhy každodenního života a příležitost pro duchovní a fyzickou obnovu. [Yah] nám nedal tento zvláštní den pro zábavu nebo běžnou práci, ale pro odpočinek od povinností, pro fyzickou a duchovní úlevu.“ Russell M. Nelson, “The Sabbath Is a Delight.” |
Navíc vládne domněnka, že existují jisté závazky nebo požadavky (stejně jako jistá požehnání), rezervovaná výhradně pro biologické potomky Abraháma. To není pravda. To je falešná představa šířená Sionisty o tom, že Židé jsou nadřazení, zatímco všichni pohané jsou něco méně než oni.
Petrovi bylo důrazně ukázáno, že v očích Yahuwaha jsou na tom všichni stejně, když se Kornélius, setník a spravedlivý muž, obrátil a obdržel stejné vylití Ducha svatého, kterého obdrželi učedníci o Letnicích.
Petr prohlásil: „V pravdě jsem shledal, že Yahuwah není přijimač osob.
Ale v každém národu, kdož se ho bojí a činí spravedlnost, příjemný jest jemu.“ (Skutky 10,34 a 35)
Yahuwahovy dary jsou zdarma dostupné všem, a to zahrnuje i dar Sabatu. Hluboce dojemnými slovy prorok Izaiáš uvádí:
Toto praví Yahuwah: Ostříhejte soudu, a čiňte spravedlnost; nebo brzo spasení mé přijde, a spravedlnost má zjevena bude.
Blahoslavený člověk, kterýž činí to, a syn člověka, kterýž se přídrží toho, ostříhaje Sabatu, aby jej nepoškvrňoval, a ostříhaje ruky své, aby nic zlého neučinila.
Nechť tedy nemluví cizozemec, kterýž se připojuje k Yahuwahovi, říkaje: Jistě odloučil mne Yahuwah od lidu svého. Též ať neříká kleštěnec: Aj, já jsem dřevo suché.
Nebo toto praví Yahuwah o kleštěncích, kteříž by ostříhali Sabatů mých, a zvolili to, což mi se líbí, a drželi smlouvu mou:
Že dám jim v domě svém a mezi zdmi svými místo, a jméno lepší nežli synů a dcer. Jméno věčné dám jim, kteréž nebude vyhlazeno.
Cizozemce pak, kteříž by se připojili k Yahuwahovi, aby sloužili jemu, a milovali jméno Yahuwahovo, jsouce u něho za služebníky, všecky ostříhající Sabaty, aby je nepoškvrňovali, a držící smlouvu mou,
Ty přivedu k hoře svatosti své, a obveselím je v domě svém modlitebném. Zápalové jejich a oběti jejich příjemné mi budou na oltáři mém; nebo dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů.
Pravíť Panovník Yahuwah, kterýž shromažďuje rozehnané Izraelovy: Ještěť shromáždím k němu a k shromážděným jeho. (Izaiáš 56,1-8)
Satan ví, jak obrovská požehnání jsou dostupná všem, kdo zachovávají Sabat způsobem, jaký zamýšlel Yahuwah. A proto přišel s myšlenkou, že zachovávání Sabatu skončilo společně s ukřižováním Krista. A pro ty, kteří chápou neustálou platnost Sabatu, se snaží učinit Sabat břemenem, těžkým a „nesnesitelným“.
Yahuwahova požehnání jsou zdarma a naprosto stejně dostupná všem, bez ohledu na rasu. Yahuwah není žádný „přijímač osob“, kde je někdo něco víc jen kvůli svému DNA.
Nekonečná láska a moudrost Otce předvídala zmatek, který nastane ohledně Sabatu. Věděl, že Sabat sejde ze zřetele. Věděl také, že když bude pravda obnovena, mohla by zákonická farizejská mentalita opět zkorumpovat zachovávání sabatu mezi ostatky věřících. Proto s laskavostí a soucitem poskytl Otec jasné pokyny, jak může mít každý a kdekoliv zalíbení v daru Sabatu.
Nezávisí to na tom, jestli člověk nosí správný oděv, připravuje zvláštní, slavnostní oběd nebo koná Yahovo dílo v Jeho svatý den. Nemá nic společného s krásou mozaikových oken kostelů nebo poslechem tisíců hlasů sjednocených v chvalozpěvu. Všechno to jsou vzrušující zážitky, ale nejsou to zkušenosti, které má k dispozici každý. Ne. Těšit se ze Sabatu je daleko jednodušší, a přesto vážnější než cokoliv závislé na vnějších faktorech.
Temný středověk nebyl jen obdobím technologické nevědomosti a ideologických bludů. Byla to také doba velké duchovní temnoty, kde mnoho duší toužilo po pokoji a útěše, která přichází jedině od Yaha. Izaiáš 58 odhaluje, jak dobře Yahuwah chápal situaci: co způsobilo temnotu a jaký je boží lék pro získání pokoje a nalezení potěšení v daru Sabatu:
Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich.
Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Eloaha svého neopouští. Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Eloaha býti chtějí,
A říkají: Proč se postíváme, poněvadž nepatříš? Trápíváme duše své, a nechceš věděti o tom? (Izaiáš 58,1-3a)
To nejsou neupřímné otázky. Pro někoho, kdo miluje Yaha a touží Ho uctívat, může být matoucí, když vytoužené požehnání zůstává neuchopitelné. Yahuwah vysvětluje s citem, co se děje uvnitř jejich srdcí a co si sami neuvědomují. „Aj, v den postu vašeho líbost provodíte, a ke všem robotám svým přísně doháníte. Aj, k sváru a různici se postíváte, a abyste bili pěstí nemilostivě; nepostíte se tak dnů těch, aby slyšán byl na výsosti hlas váš.“ (Izaiáš 58,3b-4)
 |
|
Jen praktikování forem náboženské zkušenosti nikdy neuspokojí hlad naší duše po hlubším, duchovním spojení se Stvořitelem. |
Ty se postíš, říká Yahuwah, abys z toho něco získal. Jsi náboženský, ale ne duchovní. Procházíš tím vším, protože ti to dává pocit, jako bys byl dost dobrý. Ale problémem je, že tvé srdce je stále zlé.
Je to totéž poselství, které bylo dáno Laodicejské církvi: „Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, mizerný, a chudý, a slepý, i nahý.“ (Zjevení 3,17)
Vždy jsem milovala Sabat, ale byly to lidmi vytvořené tradice, lidský výklad správného zachovávání Sabatu, snaha splnit očekávání lidí chodících do církve v patřičném oděvu, co mi dávalo pocit, že zachovávám Sabat svatým. A právě tyto věci proměnily požehnání mého Sabatního dne v břemeno . . . a já si to ani neuvědomovala.
Ale i když jsou naše motivy nečisté, Yahuwah nás neopouští. Naopak, citlivě nás vede dál, odhaluje našemu zraku skrytá zákoutí našich srdcí a navádí nás na stezky spravedlnosti. V Izaiáši 58 se ptá: „Zdaliž to jest takový půst, jakýž oblibuji, a den, v němž by trápil člověk duši svou? Zdali, aby svěsil jako třtina hlavu svou, a podstíral žíni a popel? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Yahuwahovým?“ (Izaiáš 58,5)
Žádal jsem tě, aby ses cítila mizerně? Ptá se Yahuwah. Je to skutečně to, co si myslíš, že chci?
Obdržela jsem požehnání Sabatního dne, když jsem pracovala o Sabatu pod bříměm viny a lidmi vytvořenými těžkostmi? Zajisté! Yahuwah, který čte v srdci, ví, že jsem Ho milovala a chtěla Ho uctívat. Jak také Yahushua vysvětlil v Jeho kázání na hoře:
Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno. Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, jenž tluče, bude otevříno.
Nebo který z vás jest člověk, kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb, zdali kamene podá jemu? A prosil-li by za rybu, zdali hada podá jemu?
Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati synům vašim, čím více Otec váš, jenž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho prosí? (Matouš 7,7-11)
Yahuwah bude vždy žehnat Svým dětem. Ale věděl také, že Sabatní požehnání znamená daleko více, a to jsem ve své neznalosti a slepotě ztrácela.
V Izaiáši 58 se nezastavuje poté, co odhaluje v hloubi skryté nečisté motivy srdce, které nás okrádají o potěšení v Sabatu. Naopak, vysvětluje, co si skutečně přeje, a přes to vnější jde přímo k srdci:
Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli?
Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval. (Izaiáš 58,6-7)
To je a vždy také bylo dílo srdce. Tak to bylo u Yahushui, a tak to je s námi. Když ale dovolíme Yahuwahovi, aby očistil naše motivy a odstranil cokoliv stojí mezi naším srdcem a Ním, přemíra požehnání je vskutku „dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá“. (Lukáš 6,38) Poslouchej, jakou přemíru požehnání chce Nebe s horlivostí vylít na tebe:
Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Yahuwahova sláva. Tehdy zavoláš a Yahuwah odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne. Yahuwah tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. (Izaiáš 58,8-11)
Jaká hojná odměna! A to vše zdarma jen když dovolíš Yahuwahovi, aby ti odhalil tvé skryté, vnitřní srdce a odstranil každou překážku, která stojí v cestě tomu, abys přijal Jeho požehnání. Když se tak stane, je Yahuwahův zákon viděn ve zcela novém světle. Už není viděn jako břemeno, které bylo přibito na kříž. Nyní je vidět jako opis myšlenek a pocitů Všehomoucího. Boží zákon nám umožňuje získat letmé pohledy Jeho skrytého vnitřního srdce! A co odhalujeme, je čistá krása.
 |
|
Yahův zákon je opisem Jeho charakteru lásky. Nikdy nebude zrušen! Naopak, odhaluje skryté srdce Yaha. Čím více člověk studuje boží zákon, tím více krásy je vidět. |
Součástí tohoto božího zákona je Sabat – věčná pozvánka strávit čas jako jeden s jedním s Tím, kdo tě nejlépe zná a nejvíce miluje. Všimni si, jak je hned v následujícím verši čtvrté přikázání stále závazné a neskončilo na kříži, a že existují lidé, kteří to rozpoznávají! Pozvánka strávit intimní čas se svým Stvořitelem stále platí!
„Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.“ (Izaiáš 58,12) Tou trhlinou v Yahově zákoně je domněnka, že čtvrté přikázání bylo přibito na kříž. Ale když jsou naše klapky na očích odstraněny a my spatříme krásu božího zákona, rozpoznáváme i blud této domněnky. Nejenže budeme zachovávat Yahův Sabat, ale učiníme i vše, co je v našich silách, abychom se o tuto překrásnou pravdu podělili s dalšími.
A abychom se nevrátili k nějakému formálnímu „zachovávání“ Sabatu, proto právě zde Yahuwah jasně vysvětluje proces o třech krocích, díky kterému mohou mít všichni potěšení v Sabatu:
Jestliže odvrátíš od Sabatu nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li Sabat rozkoší, a svatým a slavným Yahuwahovým, a budeš-li jej slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova: Tehdy rozkoš míti budeš v Yahuwahovi, a uvedu tě na vysoká místa země, a způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa Yahuwahova mluvila. (Izaiáš 58,13-14)
To je to tajemství zalíbení v Sabatu.
Není naším úkolem učinit tento den svatým. On už je svatý! Je svatý a posvěcený,
protože ho už Stvořitel požehnal a prohlásil za svatý. Je naším úkolem, takto ho zachovávat.
Zalíbení v Sabatu
Abys obdržel požehnání Sabatu, musíš nejprve považovat Sabat za potěšení. Nejen svými slovy. Ale ve své vlastní mysli a srdci, vidět Sabat jako nejlepší den týdne, protože v tento den Panovník Universa odkládá stranou Své dílo, aby se zaměřil na Svůj největší poklad: tebe.
Pak jsou zde tři konkrétní věci, které Yahuwah předkládá. Pokud je budeme dělat, bude Sabat darem a potěšením, které vždy zamýšlel . . . a nebude to tak kvůli našemu úsilí mít správně vyžehlený oděv a včas navařeno!
Tyto tři kroky k potěšení v Sabatu jsou:
To je zcela jasné a sebevysvětlující. Nemáme dělat naše vlastní dílo během svatých hodin Sabatu. Ti, kteří tvrdí, že Sabat byl přibit na kříž, a že mimochodem mají za svatý každý den, opomíjejí tento bod nepracování.
 |
|
Srdce malých dětí jsou přitahována ke Stvořiteli. Odpoví horlivě na vliv Ducha svatého. |
My máme uctívat v každý den! Začít den osobní, soukromou komunikací se Stvořitelem, je velmi důležité. Když byly moje děti ještě malé – 3 a 4 roky – měly svůj vlastní „tichý čas s Yahushuou“, kde poslouchaly biblické příběhy na CD, dívaly se do knížek s biblickými příběhy, atd. A na závěr dne si spočítaly požehnání dne, pomodlily se, poděkovaly a udržely mysl a ducha modlitby tak, aby když se probudí příští ráno, směřovaly myšlenky přirozeně jako první věc k Yahovi.
Ale opět, i s osobním oddáváním se Yahuwahovi a ranní a večerní rodinnou pobožností není běžný pracovní den totéž jako odložit stranou běžné denní aktivity a zaměřit se zcela na Yahuwaha.
Na to se dá obzvláště snadno zapomenout. Ať už pozveme nějaké hosty k našemu Sabatnímu obědu nebo se spojíme s jinými rodinami domácí církve při společném obědu, mluvení vlastních slov je něco, co je příliš často běžné.
Takové chvíle společenství mohou být obrovským požehnáním, pokud jsou využity k oslavení Yaha, při povídání o lekcích z Jeho Slova a podělení se o mnohé způsoby, jakými nás v uplynulém týdnu požehnal.
Příliš často však matky začínají mluvit o dětech nebo událostech v životech jejich společných přátel. Muži se baví o práci, o svém oblíbeném fotbalovém týmu nebo o problémech, které měli se svým autem. A ničím takovým není Yahuwah oslaven, protože pozornost je odvrácena pryč od Něj a na světské záležitosti.
Abychom měli skutečně zalíbení v Sabatu, je důležité mluvit Yahova slova, ne naše vlastní.
To se může jevit jako samozřejmost. Je zjevné, že nepůjdeš na fotbal nebo na nějakou párty či koncert během svatých hodin Sabatu. Ale tento prvek ovlivňující zalíbení v Sabatu jde daleko hlouběji než ty předchozí dva.
Pro lidi, kteří zasvětili své životy do služby Yahovi, je toto obzvláště důležité. Jako někdo, kdo měl příležitost být součástí WLC týmu, bylo pro nás všechny velmi snadné ospravedlnit práci na webu nebo rádiových programech, odpovědět na emaily, atd. Vždyť je to přece konání Yahova díla. Nebo ne?
Ale pravdou je, že my všichni rádi pracujeme na Yahově díle! Milujeme to, že se můžeme podílet na této službě. Pokud mohu říci za sebe, přináší mi to velké potěšení a osobní uspokojení, když vím, že jsem měla nějaký maličký podíl na přinesení pravdy druhým lidem. Komentáře druhých lidí zanechané na našem webu mne hřejí u srdce a inspirují mne ještě více do práce a v úsilí ještě účinněji šířit pravdy, které Yahuwah svěřil WLC.
Ale podívej, i toto je hledání mého vlastního potěšení. Já ale nemám vyhledávat mé vlastní potěšení o Sabatu. Mám vyhledávat Yahuwahovu radost. Sabat není čas, abych hledala mé vlastní potěšení. Je to čas, abych hledala Yahuwahovo potěšení. A když to dělám, pak jsem také potěšena!
Často bylo řečeno, že nemůžeš dát více než Otec dává tobě, a když se jedná o radost, pak je to zajisté pravda. Jeden způsob, jak můžeme vyhledávat Otcovu radost, je tak, že budeme požehnáním pro ty okolo nás. Židům 4,15 odhaluje úžasnou pravdu: Otec a Syn cítí to, co cítíme my! „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“
Jinými slovy se zde říká: On cítí, co cítíme my. Každá šťastná emoce, která rozechvívá naše srdce, každý záchvěv bolesti, který vibruje naší duší, všechno se dotýká Yahova srdce. Toto uvědomění dává větší hloubku Yahushuovým slovům v Matouši 25, než jsme kdy chápali: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Matouš 25,40)
Když jsme zraněni, Yahuwah je zraněn. Skutečně. A když někdo, kdo trpí, může nalézt útěchu v myšlence, že jeho bolest je chápána, mělo by nás to také inspirovat k tomu, abychom věděli, že i my můžeme velmi skutečným a doslovným způsobem zmírnit utrpení Otce a přinést Mu radost.
Tehdy řekne král těm po pravici: Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.
Tu mu ti spravedliví odpoví: Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?
Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?
Král jim odpoví a řekne jim: Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. (Matouš 25,34-40)
My máme být Yahuwahovy ruce, které posilují a pomáhají, Jeho hlas, který utěšuje a pozvedá. A protože On skutečně cítí všechno, co cítí Jeho děti, tak když zmírňujeme utrpení, smutek a osamělost lidí v našem okolí vlivu, zmírňujeme Jeho utrpení, smutek a osamělost a doslova Ho činíme šťastným!
 |
|
Když sloužíme osamoceným, ustaraným nebo v depresi, skutečným způsobem zmírňujeme bolest, kterou cítí Otec, protože On cítí to, co cítí Jeho děti. Sabat je úžasným časem zahrnout ty „nejmenší z nich“ a oslavit Otce. |
Když sloužíme osamoceným, ustaraným nebo v depresi, skutečným způsobem zmírňujeme bolest, kterou cítí Otec, protože On cítí to, co cítí Jeho děti. Sabat je úžasným časem zahrnout ty „nejmenší z nich“ a oslavit Otce.
Mnoho lidí na celém světě pracuje šest dnů v týdnu. V zemi, ve které žiji, je 72hodinový pracovní týden normální: 12 hodin denně, šest dnů v týdnu. Když nevyhledáváme sobecky naše vlastní potěšení o Sabatu, ale místo toho hledáme Yahuwahovu radost, je Sabat úžasnou příležitostí tak činit. V blízkosti může být starší člověk, který je příliš nemocný, osamělý nebo chatrný na to, aby chodil mezi lidi. Když ho pozveš k tobě domů na Sabatní oběd a biblické studium, to ho může potěšit. Někde může být mladá matka, která chce vést své děti k Yahovi, ale je přemožena mnoha povinnostmi péče o malé děti a neví, jak může učinit pro ně Sabat zvláštním. Když zahrneš její rodinu do své rodiny při Sabatní bohoslužbě, může ji to hodně povzbudit.
A díky každému způsobu, kterým hledáme Yahuwahovu radost a snažíme se potěšit Jeho raději než nás samotné, obratem přijímáme naprostou radost, která převyšuje cokoliv, co sami dáváme.
Toto porozumění toho, jak Yahuwah chce, abychom zachovávali Sabat, způsobilo převrat ve WLC týmu. Každý z nás vnímá silný pocit zodpovědnosti předat dále pravdy, s kterými jsme byli požehnáni, a my všichni se cítíme usvědčeni z toho, že jsme selhali v přijímání plnosti požehnání Sabatního dne, které chce Otec na nás vylévat.
Jeden člen týmu uvádí: „Nikdy jsem ve svém životě neslyšel kázání o zalíbení v Sabatu. Slyšel jsem kázání o zachovávání Sabatu, dodržování Sabatu, atd. Ale když jsem začal dodržovat tyto tři podmínky, Sabat se stal ihned potěšením! Okamžitě!“
| „Děkuji Yahuwahovi, že prodloužil můj život, abych mohl nyní poznat – v tomto pozdním stádiu mého života – že jsem nebyl na životní cestě k nebi, protože jsem nebyl schopen zachovávat Sabat správně jako potěšení.“ ~ Člen WLC týmu. |
Jiný člen týmu říká: „Stydím se za všechny ty roky, kdy jsem skrze můj vlastní život zvěstoval druhým lidem Sabat jako den břemene. Ale nyní chci říct světu: je to skutečně den potěšení!“
Když budeš zachovávat Sabat způsobem, který Yahuwah určil, dojde k úžasné transformaci. Budeš se těšit na Sabat novým způsobem, který jsi předtím nikdy nezažil.
Protože je Sabat skutečným potěšením, těším se na něj po celý týden. Na rozdíl od očekávání konce Sabatu, které jsem cítila jako dítě, jsem nyní opravdu smutná, že Sabat skončil. Díky následování Yahových instrukcí mám nyní potěšení v obojím: V Sabatu i v Dárci Sabatu. Požehnání, které přijímám, je nade vše, co jsem si dříve dokázala představit. A já přeji totéž i tobě.
Když je Sabat zatížen lidskými tradicemi a farizejským očekáváním, stává se břemenem. Ale když se držíme Yahových prostých instrukcí – nečiníme naše vlastní dílo, nemluvíme naše vlastní slova a nehledáme naše vlastní potěšení – pak je naše pozornost upřena tam, kde má být: ke Zdroji veškeré lásky a radosti, štěstí a naplnění.
Pokud ctíš Yahuwaha tím, že máš zalíbení v Sabatu, bude ti dán věčný život. To je důležitý koncept, který je třeba pochopit v době konce. Yahuwah ve Své milosti zpomalil události, abychom mohli poznat tuto velkou pravdu. Ohromná odměna čeká všechny, kteří mají potěšení v Sabatu. Izaiáš 58, verš 14, zaslibuje, že všichni, kteří tak činí budou nakrmeni dědictvím Jákoba našeho otce. Yahuwah ti řekne: „Ty náležíš Mi. Ty jsi jeden z Mých zvláštních lidí, z těch 144.000. Chci, abys byl se mnou. Ty patříš do Nebe!“
WLC tým vyzývá každého, kdo čte tato slova, aby zkoumal své vlastní srdce. Byl pro tebe Sabat skutečně potěšením? Nebo, pokud jsi upřímný sám k sobě, je břemenem? Uleví se ti, když je Sabat (konečně) u konce? Nebo jsi smutný, že přijde znovu až za celý týden?
 |
|
Přijmi s radostí instrukce v Izaiáši 58. Odlož stranou lidské tradice. Když tak učiníš, Sabat se stane potěšením a požehnáním, které ti chtěl Yahuwah vždy dát. |
Pokud ve svém srdci zjistíš, že Sabat byl pro tebe více břemenem než potěšením, nebuď z toho zničený! Pokud budeš dodržovat tyto tři podmínky, jak uctívat Yaha, budeš Ho ctít a budeš mít v Něm potěšení. Sabat – tvůj zvláštní čas být se svým Stvořitelem a Nejlepším Přítelem – bude potěšením, o kterém si budeš přát, aby neodešlo. A pak, požehnání přijatá během těchto svatých hodin s tebou půjdou po celý týden, podrží tě v každé zkoušce, kterou budeš muset procházet. Yahův duch, tak hluboce přítomen během svatých hodin Sabatu, bude tvůj neustálý průvodce a ty uvítáš příští Sabat s radostí a horlivým očekáváním. Bude skutečně tvým potěšením.
To znamená být jedno s Yahem. On v tobě a ty v Něm, potěšujíc se navzájem ze společenství. Sabat je radostí, která začíná zde a bude potěšením po všechny časy. Je to dar, který nebude nikdy odebrán. Po celou, nepřerušenou věčnost se budou vykoupení shromážďovat v každý Nový Měsíc a každý sedmý den Sabat, protože budou mít tu čest uctívat Stvořitele v Jeho pravé přítomnosti.
„I stane se, že od Novměsíce do Novměsíce, od Sabatu do Sabatu přicházeti bude všeliké tělo, aby se klanělo přede mnou, praví Yahuwah.“ (Izaiáš 66,23)
|
Děti jsou mladší členové rodiny Nebe a i s nimi by se mělo zacházet s úctou a vlídností, kterou očekávají ti starší. Když jsou děti vyučovány pravdám spasení způsobem, který jejich jemná, mladá mysl může pochopit, přitahuje je Yahův duch k Sobě. Jejich srdce jsou obměkčována, a i ony mají potěšení v Sabatu. Rodiče mají zvláštní zodpovědnost přinést své děti společně se sebou a navádět je na cestě spravedlnosti. V závislosti na věku dítěte existují různé aktivity, které mohou pomoci těmto vzácným mladým duším učit se mít zalíbení ve svatých hodinách Sabatu.
|
1 http://www.patheos.com/blogs/friendlyatheist/2014/11/19/cant-turn-off-your-lights-on-the-sabbath-no-problem-just-ask-the-local-police-to-do-it-for-you/, retrieved Nov. 20, 2017.