Print

Občanská povinnost věřícího: Pravý význam Římanům 13

Římanům 13 je široce zneužíváno k tomu, aby oklamalo křesťany a oni poslouchali nespravedlivé zákony a podporovali tyranské vlády. Takové výklady však ve skutečnosti odporují Bibli.

William Shakespeare byl bez debat největším spisovatelem, kterého kdy anglický jazyk měl. Přispěl více frázemi a rčeními k tomuto jazyku, než kdokoliv jiný před ním nebo po něm. V následujících 400 letech po jeho smrti ovlivnily jeho spisy běžnou řeč tak hodně, že ho lidé citují, aniž by si to vůbec uvědomovali.

Jedna z Shakespearových frází, která je široce parafrázovaná, zní: „Ďábel dokáže citovat Bibli pro svůj účel.“ To, že ďábel cituje Písmo, je jeden z nejúspěšnějších způsobů, jak oklamává lidi. Lež je jen natolik silná, kolik pravdy do sebe zaplete. Kombinace lží s texty Bible je extrémně účinný způsob, jak oklamat upřímné srdce.

Když ďábel pokoušel Spasitele na poušti, citoval Žalm 91,11-12. Yahushua se nenechal oklamat. Když Lucifer citoval Písmo, vynechal klíčovou frázi a tím změnil význam textu. To je způsob, jakým ďábel cituje Bibli! Buď je citace nesprávná nebo je podán nesprávný výklad textu.

Pro věřící je důležité, aby byli na pozoru před tímto ďábelským prostředkem, protože je široce používán vládami a organizovaným náboženstvím ke shromáždění podpory a shody s nebiblickými praktikami.

Bible varuje před globální entitou v době konce, která bude vykonávat despotickou moc nade všemi. Věřící stáli dlouhou dobu jako opevnění proti pronikání zla. Proto hledal ďábel způsob, jak by je obalamutil a oni zůstali pasivní vůči zlu. Zároveň překrucuje a ospravedlňuje jejich nečinnost jako poslušnost vůči Yahovi. A tak našel dokonalé řešení skrze mylný výklad a mylný překlad v Římanům 13,1-7:

Bible ve vesmíruKaždá duše vrchnostem povýšeným poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Yahuwaha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Yaha zřízené jsou.

A protož, kdož se vrchnosti protiví, Yahuwahovu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, tiť sobě odsouzení dobudou.

Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.

Yahuwahův zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Yahuwahův zajisté služebník jest, mstitel zuřivý nad tím, kdož zle činí.

A protož musejíť vrchnostem všickni poddáni býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí.

Nebo proto i daň dáváte, poněvadž služebníci Yahuwahovi jsou, pilnou práci o to vedouce.

Každému tedy což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest.

Není pochyb o tom, že Panovník vesmíru je Král králů a Pán pánů. „On sesazuje krále, i ustanovuje krále.“ (Daniel 2,21) Protože „Yahuwah je soudce: jednoho poníží, druhého povýší.“ (Žalm 75,7), všechny pozemské autority jsou u moci se svolením Yahuwaha. To však neznamená, že jsou služebníci Nejvyššího a jako takoví mají být uposlechnuti. Většina světských mocí pracuje na růstu Satanova království, ne Yahuwahova. Proto je věřící člověk povinnen podřídit se jim jen tehdy, když jsou jejich zákony a regulace v souladu s božím zákonem.

Falešný výklad

Je falešným výkladem Písma používat Římanům 13 k vynucení poslušnosti vůči nespravedlivým zákonům. Bible je plná příkladů, kde Yahovi lidé riskovali vlastní životy vzpíráním se lidským zákonům, aby zůstali věrni božímu zákonu.

Když nechal marnivý král vztyčit zlatou sochu na planině Dura a přikázal všem, aby se jí klaněli a uctívali ji, tři drahocenní lidé riskovali své životy, aby zůstali věrni Yahuwahovi. Statečně prohlásili: „věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ (viz Daniel 3)

Daniel v jámě lvové, Briton Rivière (1890)

Daniel v jámě lvové, Briton Rivière (1890)

O pár dekád později byl i Daniel v podobné situaci. Když byl vydán zákon regulující bohoslužbu (uctívání), Daniel nadále pokračoval v tom, co běžně dělal, a nezměnil své praktiky žádným způsobem. Cena za toto jeho jednání byla vysoká: „Přivedli Daniele a uvrhli jej do jámy lvové.“ (Daniel 6,16)  Tato vláda přestoupila svou pravomoc, když vydala zákon, že nikdo se nesmí modlit k žádnému bohu po celý měsíc, jedině ke králi. Daniel to věděl. A i když zastával velmi vysoké postavení ve vládě, zůstal věrný raději božímu zákonu, než aby se podřídil lidskému zákonu.

Danielův čin vzdoru vůči lidskému zákonu Yahuwah schvaloval. Když král otevřel lví jámu a zeptal se Daniele, jestli je ještě naživu, Danielova odpověď ukazuje jasně na zásadu, že poslušnost vůči božímu zákonu je nadřazená poslušnosti vůči lidskému zákonu. „Králi, na věky buď živ. Elah1 můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil.“ (Daniel 6,21.22)

Můj Elah. Daniel zde předkládá, že jeho Elah byl nadřazený bohům krále, a protože je to Elah elahů, tak poslušnost vůči Jeho zákonům je nadřazená nad každý lidský zákon. Je principem spravedlnosti, že zákon Yahuwahův nemá být nikdy přestoupen kvůli uposlechnutí lidských zákonů.

Příběh Petra a Jana před Sanhedrinem je dalším skvělým příkladem, který dokazuje, že Yahuwahův zákon je nadřazený každému pozemskému nařízení. Opravdu, když příkazy člověka odporují zákonu Yahuwaha, takovému člověk je třeba vzdorovat a uposlechnout Nejvyššího. Když Petr uzdravil chromého muže, kněží ho a Jana uvěznili.

Poručili jim, aby opustili zasedání; pak se mezi sebou radili: „Co s těmi lidmi uděláme? Yahuwah skrze ně způsobil zřejmý zázrak. Všichni, kdo bydlí v Jeruzalémě, to vědí, a my to nemůžeme popřít. Aby se to však příliš nerozneslo v lidu, pohrozíme jim, že už Yahushuu nikomu nesmějí zvěstovat.“

Zavolali je tedy a přikázali jim, aby jméno Yahushuovo vůbec nerozhlašovali a o něm neučili. (Skutky 4,15-18)

pronásledováni Christian ve vězení

Písmo je jasné: nehledě na to, o jakou pozemskou autoritu se jedná, věřící člověk je na prvním místě zodpovědný poslouchat Yahuwaha. Nemáme poslouchat jakýkoliv pozemský zákon, které odporuje zákonu Yahuwaha. „Yahuwaha je třeba poslouchat, ne lidi.“ (Skutky 5,29)

Inspirovaná odpověď těchto učedníků ustanovuje zásadu, kterou všichni mají následovat, když se střetnou s lidskými zákony, které stojí v opozici vůči božímu zákonu: „ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho. Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.“ (Skutky 4,19.20)

Tento příběh je zajímavý i z dalšího důvodu: Byly to náboženské autority národa, které vynucovaly podřízení se jejich pravidlům a nařízením. Písmo je však jasné: nehledě na to, o jakou pozemskou autoritu se jedná, věřící člověk je na prvním místě zodpovědný poslouchat Yahuwaha. Jediné pozemské zákony, které se mají poslouchat, jsou ty zákony, které nejsou v rozporu s božím zákonem. V průběhu času milióny dalších lidí obětovaly své životy kvůli vzdoru vůči nespravedlivým vrchnostem a své věrnosti Yahuwahovi.

Špatný překlad

The New International Version (NIV, anglický novodobý překlad Bible) je překlad Bible, který je často používán těmi, kdo rádi překrucují Písmo, aby sloužilo jejich vlastním účelům. Je snadné vidět proč, když studujeme Římanům 13.

Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Yahuwaha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Eloaha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Yahuwahovu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. . . . (Římanům 13,1-2, Ekumenický překlad podobný NIV)

To, co anglický překlad krále Jakuba (KJV) překládá jako „higher powers“ (vyšší moci), to NIV překládá jako “governing authorities“ (vládnoucí autority). V originálu je slovo exousia (#1849). I když toto slovo obsahuje význam moci a autority, obsahuje taky významy privilegium, svoboda, mistrovství. Stvořitel vybavil lidské bytosti autoritou – mocí člověka zvolit si, co udělá. Když se slovo originálu přeloží jako „liberty“ (svoboda), celý text dává odlišný význam:

Každý ať se podřizuje vyšší svobodě, neboť není svobody, leč od Yahuwaha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Eloaha, takže ten, kdo se staví proti této svobodě, vzpírá se Yahuwahovu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Neboť vládci nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Protož chceš-li se nebáti svobody? Čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.“ (Římanům 13,1-3)

Je extrémně důležité pro věřící poslední generace, aby měli správné porozumění kapitoly Římanům 13, protože právě nesprávné použití tohoto textu bylo zneužito, aby si vynutilo podřízení se tyranským pozemským silám. V blízké budoucnosti bude stejný text použit, aby vyvýšil falešný Sabat. Kompromisy činící kazatelé budou vyzývat své členy, aby se podřídili zákonu, který porušuje Yahuwahův zákon. Nepochopení Římanům 13 povede Yahův lid podle jména, aby se podřídil lidským zákonům. A tímto obdrží obávané znamení šelmy.

Je to nesprávné i morálně špatné používat Římanům 13 k podporování  státních zákonů, které jsou v rozporu s božím zákonem. Yahuwah nedal žádnému člověku ani žádné mocnosti na nebi nebo na zemi autoritu rušit Jeho zákon.

Dietrich Bonhoffer

Dietrich Bonhoffer, 1906-1945

Dietrich Bonhoffer chápal tento extrémně důležitý princip spravedlnosti. Byl oddaným křesťanským pastorem žijícím pod ateistickým režimem nacistického Německa. V té době se mnoho křesťanských církví podřídilo požadavkům nacistů a opíraly svou kapitulaci o text Římanům 13. Bonhoffer, luteránský teolog, chápal nebezpečí umístění lidské autority nad božskou autoritu. A tak šel o krok dále. Řekl, že všichni mají zodpovědnost vzdorovat nespravedlivé moci. Aby ilustroval potřebu mluvit na obranu druhých, napsal:

Nejprve přišli pro komunisty a já jsem nepromluvil, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro socialisty a Trade unionisty a já nepromluvil, protože jsem to taky nebyl. Pak přišli pro Židy, ale já nebyl Žid, tak jsem nepromluvil. A když pak přišli pro mne, nebylo nikoho, kdo by se za mne přimluvil.

Tento odvážný Yahuwahův muž byl zajat a uvězněn v roce 1943. Byl umučen dva týdny předtím, než byl pracovní tábor, ve kterém byl uvězněn, osvobozen Spojeneckou armádou.

Bible nevyučuje slepou poslušnost vůči pozemským mocnostem. Naopak, učí, že všichni, kdo milují pravdu a svatost, mají obojí – povinnost a závazek odporovat zlu. To je pravý opak nesprávného výkladu Římanům 13.

Edmund Burke byl mužem, které tomu dobře rozuměl. Byl autorem, státníkem, politickým teoretikem a filozofem. Citát, který je mu často připisován, jasně říká: „Jedinou věcí nezbytnou pro vítězství zla je to, aby dobří lidé neudělali nic.“

Je slavnostní povinností postavit se za pravdu. Je svatým závazkem odporovat zlu ve všech jeho formách. Vlády, mocnosti a autority udržují svá postavení díky svolení Všemohoucího. Jejich autorita je delegovaná autorita. Jako takoví se budou oni sami zodpovídat Stvořiteli. Ve chvíli, kdy si dovolují formovat nařízení a zákony, které odporují božímu zákonu, v téže chvíli přestupují autoritu, která jim byla dána božským Zákonodárcem.

Kazatel 12,13 shrnuje povinnost člověka: „Suma všeho, což jsi slyšel: Eloaha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, neboť toto je celá povinnost člověka.“ (1599 Geneva Bible)  Primární zodpovědnost člověka je vůči Stvořiteli. To je vždy platný závazek. Pozemské vládní autority mají být uposlechnuty jen tehdy, když jsou v souladu s božím zákonem. To je celá povinnost člověka.


1 H426, 'el-aw' (Kaldejsky); koresponduje s H433: Eloah