Většina křesťanů je od dětství vychovávána, že
hazard je špatný. Rodiče a učitelé nedělní školy učí, že Nebe udělilo lidstvu
vzácné dary a je božskou povinností a závazkem být jejich moudrými správci.
Proto je hříchem riskovat a promrhat tyto dary skrze hazard. A přesto milióny
křesťanů věří a učí, že spasení je jistým způsobem loterie.
Nauka o osudu, poprvé představená protestantským reformátorem Johnem Kalvinem v šestnáctém století, redukuje dobrou zprávu o spasení na nic více než vesmírné hození kostkou a božskou hru náhody. Pokud si tě Bůh vybral za jednoho z vyvolených, pak máš štěstí! Ale pokud ne, pak je to hodně špatné, jak smutné. Prohrál jsi. A nemůžeš nic udělat, čím by jsi změnil svůj osud.
I když jsou ti, kdo věří v osud, bezpochyby upřímní ve své víře, tato nauka je nebezpečná, protože mylně vykresluje a křiví milující charakter Yahuwaha. Tento článek projedná různé prvky této nauky o osudu a vysvětlí, jak tyto věrouky odporují zjevenému Yahuwahovu slovu a tím falešně představují Yahuwahův charakter zjevený v Bibli.
Předurčení neboli osud stojí na pěti základních pilířích. Těchto pět nauk je:
Na první pohled by většina, pokud ne všichni
křesťané, souhlasila s alespoň některými z těchto bodů. Když je však
porovnáme s Biblí, zjistíme, že výroky, které se zdají být rozumné a
dokonce v souladu s Biblí, jsou ve skutečnosti v rozporu
s Písmem. Podívejme se na každý z těchto bodů a porovnejme je
s jasným Slovem Yahuwaha.
Totální zkaženost / nezpůsobilostJe pravda, že každý, kdo se kdy narodil, zdědil padlou přirozenost od Adama. „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, . . . všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“. (Římanům 3,10 a 23). Aby někdo nepochyboval o úrovni, do které hřích snížil lidskou rasu, Izaiáš prohlašuje: „Ačkoli jsme jako nečistý my všichni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše.“ (Izaiáš 64,6)
I když je tento text použit na podporu osudu, omyl spočívá v extrémnosti. Kdyby byl člověk tak zcela a naprosto zlý, nemohl by vůbec uposlechnout často opakované výzvy k pokání a odvrácení se od zlého:
„Jakože jsem živ, je výrok Yahuwaha Eloah, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“ (Ezechiel 33,11)
Kromě toho, kdyby byl člověk naprosto neschopen dobra, nemohl by být zodpovědný za své hříchy. Požadovat něco takového by bylo kruté a nespravedlivé.
I když to zní biblicky, protože lidstvo nesporně zdědilo padlou přirozenost, přesto je to nesprávné. Zakládat spasení jedince zcela na náhodě, že Yahuwah předurčil právě jeho, aby byl spasen, odstraňuje možnost svobodné volby a rovnosti. Předurčení neboli osud učí, že Yahuwah rozhoduje dopředu o tom, kdo bude spasen. Tradiční Kalvinisté učí „dvojitému osudu“ a věří, že Yahuwah také předurčil, že některé duše budou zatraceny.
Taková nauka má dvojí problém:
Zaprvé ničí osobní zodpovědnost. Kainova vražda Ábela by tak mohla být omluvena tím, že Kain byl „předurčen“ k tomu, aby byl zatracen, a proto byl „předurčen“ k tomu, aby zavraždil svého bratra. To zprošťuje člověka důsledků svého zlého jednání. Odstraňuje to osobní zodpovědnost za to, jak druzí doplácejí na jeho zlé činy. A přesně to je to, co se snažil Kain udělat.
Bible zaznamenává konverzaci mezi Yahuwahem a Kainem po vraždě:
Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.
I řekl Yahuwah Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého? (Genesis 4,8-9)
Omyl této věrouky je rychle vidět, když Yahuwah odmítá Kainovy výmluvy, prohlašujíc:
Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.
Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.
Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi. (Genesis 4,10-12)
Druhý problém s bezpodmínečným výběrem je ten, že naznačuje Yahuwahův předurčený hřích. Ne všichni Kalvinisté berou osud až tak daleko, ale někteří ano a to je problém. Pokud Yahuwah předurčil všechno, předurčil také hřích, když zvolil, že určité duše budou ztraceny. Toto odporuje Písmu, které jasně uvádí: „Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.“ (Jakub 1,13)
Omezené smířeníTakové výběrové vykoupení, vedené podle předem určeného osudu, není v souladu s Biblí, která opakovaně tvrdí, že Yahushua zemřel za každého. V Izaiášově úžasném proroctví o díle Mesiáše napsal:
Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Yahuwah postihl pro nepravost nás všech.
Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.
Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. (Izaiáš 53,11-12)
Jeden z nejkrásnějších a nejrozšířenějších citovaných textů bible dále taktéž zdůrazňuje, že Yahushua zemřel za celý svět, nejen za vyvolené, šťastné jedince.
Neboť Yahuwah tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Vždyť Yahuwah neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. (Jan 3,16-17)
Neodolatelná milostTato věrouka zavrhuje pravý základ, na kterém spočívá plán spasení! Jinak řečeno: tato nauka učí, že nikdo nemá svobodu volby. Každý syn a dcera Adama zdědil hříšnou přirozenost. Yahuwah, který „si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání“ (2. Petra 3,9), obětoval Svého Syna, aby dovolil každému druhou šanci sám si vybrat. Pokud je tato svoboda volby odstraněna nějakým božským rozhodnutím, aby někteří byli spaseni a ostatní byly ztraceni, pak pravý důvod Yahushuovy smrti ztrácí význam.
Tato věrouka uvádí, že nikdo, nehledě na to, jak neústupně nebo žádostivě lpí na oblíbeném, pěstovaném hříchu, nemůže být zatracen, pokud Yahuwah rozhodl jinak. A naopak: Nikdo, bez ohledu na to, jak hodně někdo touží být jako Yahuwah nebude spasen, pokud mu byl předurčen osud, že bude ztracen. Tato destruktivní věrouka není podporovaná jasnými výroky Bible, které staví rozhodnutí výhradně na stranu jednotlivce: „Mnoho, mnoho lidí v údolí rozhodnutí: neboť den Yahuwahův je blízko v údolí rozhodnutí.“ (Jóel 3,14)
Tak jako
s naukou o „neodolatelné milosti“, i nauka o tom, že když byl člověk
jednou spasen, neexistuje nic, jak by mohl své spasení ztratit, zotročuje
lidskou vůli. Nikdo není „svobodný morální agent“. Osobní svoboda volby není
odstraněna, jakmile přijal dar spasení. Apoštol Pavel sám odkazuje na možnost
být zatracen – dokonce i po všem tom, co udělal, aby přinesl spásu druhým!
„Ale podmaňuji tělo své a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.“ (1. Korintským 9,27)
Nauka o předurčeném osudu odporuje jiným principům nacházejícím se v Bibli. Mezi posledními slovy Spasitele zaznamenanými v Bibli je příkaz: „Jděte ke všem národům, učte je, křtěte je . . . . aučte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (viz Matouš 28,19-20) Pokud už Yahuwah rozhodl, který člověk bude spasen, evangelizace by neměla žádný význam, protože by byli tak i tak spaseni.
Kromě toho, pokud Yahuwah už předurčil osud těch, kdo budou spaseni, pak je bezvýznamné modlit se za rodinu a přátelé, kteří budou stejně spaseni nebo zatraceni podle Yahuwahova výběru a nikdo nemůže udělat nic, čím by změnil Jeho rozhodnutí. Takováto nauka je popřením biblických zásad o modlitbě za druhé tak vhodně shrnuté prorokem Samuelem. Když Izrael trval na tom, aby nad ním vládl král, úspěšně zavrhnul Yahuwaha jako svého panovníka. V té době Samuel, se zlomeným srdcem, vyslovil slova, která zní až do dnešního dne:
Jsem dalek toho, abych proti Yahuwahovi hřešil a přestal se za vás modlit. I nadále vás budu vyučovat dobré a přímé cestě.
Jen se bojte Yahuwaha a věrně mu služte celým srdcem. Hleďte, co velikého s vámi učinil.
Jestliže však budete kupit zlo na zlo, budete smeteni jak vy, tak váš král. (1. Samuelova 12,23-25)
Nic zde není předurčeno. Samuel předkládá důsledky, pokud se budou bouřit proti svému Stvořiteli. Krátce před svou smrtí vyzval Mojžíš jasně všechen Izrael, aby použil Yahem darovanou svobodu volby a zvolil si spravedlnost:
Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo.
Abys miloval Yahuwaha, svého Eloah, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů. (viz Deuteronomium 30,19-20)
Mojžíš, přítel Nejvyššího, pokorný služebník s kterým Yahuwah mohl mluvit „tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem“ (Exodus 33,11), rovnou odmítl jakoukoliv narážku na osud, když zřetelně uvedl, že to byla volba jednotlivce.
Horší než cokoliv jiného je však to, co předurčení či osud říká o charakteru Yahuwaha. Předem určený osud je nespravedlivý, protože ti ne-vyvolení jsou odsouzeni k tomu, aby byli zatraceni bez vlastního pochybení! Zajisté je pravda, že padlá lidská bytost je zkažená hříchem. „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?“ (Jeremiáš 17,9) Je také pravda, že spasení je bezplatný dar Yahuwaha: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Yahuwahův dar.“ (Efezským 2,8) Blud této nauky však spočívá v tom, že lidská volba je odstraněna.
Písmo prohlašuje, že „Yahuwah je láska.“ (1. Jana 4,8) Eloah lásky by neodstranil svobodu volby od Svých drahocenných dětí, aby hrál jakousi božskou loterii a vybíral některé ke spasení, a ostatní, což je horší, k zatracení.
Takové jednání není spravedlivé. Bible však odhaluje charakter Stvořitele:
Takto praví Yahuwah: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém.
Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Yahuwah, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Yahuwah. (Jeremiáš 9,23-24)
Nauka o předurčení či osudu je velmi destruktivní věrouka. Představuje milujícího Stvořitele jako krutého, svévolného a bez srdce. To je v rozporu s Biblí, která Ho představuje jako milujícího Otce, který nechce, aby kdokoliv zahynul. Výsledkem je, že lidská srdce jsou odpuzena takovým chladným bezprávím. Odvracejí se a nechápou, že tyto charakterové rysy nenáleží k Yahuwahovi, ale byly mu falešně připsány nepřítelem Yaha a člověka, Satanem.
Falešné nauky o charakteru Vykupitele se staví mezi duši a jejího Stvořitele. Yahuwah vyzývá všechny, aby odložili stranou každou nauku, která není založena na Písmu Svatém. Přijmi lásku, kterou tě On miluje. Uvidíš hlubokou krásu božského charakteru, který tě přitahuje k Sobě pouty nekonečné lásky. On nesedí vzdáleně a odděleně od Svého stvoření, nevybírá si svévolně, kdo bude spasen a všichni ostatní zatraceni. Naopak, aktivně se snaží přitáhnout každého k Sobě, protože touží po tom, aby všichni byli spaseni.
„Yahuwah se mi ukázal zdaleka: Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“ (Jeremiáš 31,3)