 |
|
Rembrandtův "Apoštol Pavel" courtesy of the National Gallery of Art |
Yahushua věděl, že když se vrátí do Nebe, bude se Satan snažit zničit mladinkou křesťanskou Ekklesia. Výsměchem, násilím i prolhaností se Satan skutečně snažil zničit to, co založil Yahushua.
A aby naplnil naléhavou potřebu, povolal Yahuwah „jedny za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Yahushuova těla. (viz Efezským 4,11.12)
Cílem tohoto velkého daru bylo, „abychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna … Yahova, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.“ (Efezským 4,13-14)
Jedna nauka, která narůstala na síle, byla nauka o tom, že Pavel byl falešným apoštolem, nastraženým ďáblem, aby zničil novou křesťanskou víru. Pavlovo varování v knize Skutků apoštolů je aplikováno na něj jako na podvodníka a odpadlíka:
„Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.“ (Skutky 20,29)
Různé fráze, občas i nějaký celý text z Pavlových spisů, jsou vytaženy z kontextu a použity na podporu tvrzení, že byl falešným apoštolem, nastraženým ďáblem, aby způsobil zmatek ve „stádu“ věřících.
Tyto fráze, hlavně z prvního a druhého listu Korintským, obviňují Pavla z:
Tyto roztroušené texty a částečné fráze jsou vyňaty z kontextu a použity jako „důkaz“, že Pavel sám je jedním ze řvoucích vlků, před kterými varoval. Texty vyňaté ze souvislosti by měly vždy vzbudit ostražitost v každé mysli.
Taková tvrzení nevyžadují souvislost textu okolních veršů, nezvažují prostředí, ve kterém Pavel vyrůstal, ani kulturu, pro kterou Pavel psal.
Styl Pavlova psaní je shodný s literárním stylem prvního století. Používal styl „argumentu a protiargumentu“, způsob přemýšlení, který byl běžně používán Izraelskými učenci jeho doby.
Zavržení Pavlových spisů obvykle nekončí jen vyjmutím jeho epištol z Bible, kterých je celkem 14 z 27 knih Nového zákona. Je-li Pavel falešným apoštolem, a jeho knihy je třeba odstranit z Bible, pak konzistence požaduje, aby i dvě knihy napsané jeho spolupracovníkem Lukášem, byly také zavrženy, protože Lukáš zcela jasně podporuje Pavla jako apoštola pověřeného Evangelijním dílem skrze Yahushuu.
Ale tím to nekončí. Byl-li Pavel podvodník, jehož spisy musí být zavrženy, pak je třeba zpochybnit i autoritu ostatních apoštolů, protože vedoucí apoštolové – Petr, Jakub a Jan – přijali Pavlovo apoštolství.
„Když poznali milost, která mi byla dána - Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve - podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy.“ (Galatským 2,9)
Jakub, který podal Pavlovi „pravici dohody“, nebyl Jakub, bratr Jana, protože ten již zemřel dříve mučednickou smrtí. Tento Jakub byl vysoce respektovaný nevlastní bratr Yahushui a autor Novozákonní Jakubovy epištoly.
Pokud byl Pavel falešný učitel, pak je třeba zpochybnit i důvěryhodnost těch, kteří mu podali pravici dohody a kamarádství. Výsledkem by bylo, že 8 ze zbývajících 11 knih Nového zákona by muselo být taktéž zpochybněno. Tyto knihy jsou:
Zbývajícími knihami Nového Zákona by tedy byly Matouš, Marek a Juda. A ani ty nejsou nenapadnutelné.
Evangelium Matouše a Marka podporuje Petra a Jana jako muže pověřené Yahuwahem. Jsou-li však Petr a Jan nedůvěryhodní, protože akceptují Pavla jako jednoho z nich, pak úsudek Matouše a Marka je taky pochybný, protože podporují Petra a Jana. Jedinou knihou Nového Zákona by tak zůstala kniha Judy, která má jen jednu kapitolu.
Skutečné nebezpečí v odložení Pavlových spisů však spočívá v motivaci, která k takovým obviněním vede vůči jednomu z nejplodnějších spisovatelů Nového Zákona.
Celé hebrejské hospodářství zjevovalo plán spasení v typu a symbolu. To je důvod, proč, když chtěl Yahushua vysvětlit Své poslání v ten večer před Svým vzkříšením, „počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o Něm byla.“ (Lukáš 24,27)
Pavel byl vychován a vzdělán jako farizej. Byl členem Sanhedrinu. Izraelská tradice vyžadovala, aby každý potenciální člen Sanhedrinu uměl Toru, pět Mojžíšových knih, zcela nazpaměť od svých 12 let.
Pavlovo vzdělání jako farizeje způsobilo, že velmi dobře znal Zákon, stejně jako to, co byly pouhé tradice lidí. Proto byl taky extrémně schopným učitelem evangelia, který správně odděloval Pravdu a Tradici.
Pavlova kritika obřadu obřízky vedla některé lidi k tomu, že odmítají jeho spisy jako od Rušitele Zákona. Nic nemohlo být vzdálenějšího od pravdy. Pavel vyzdvihoval boží Zákon jako „zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré." (Římanům 7,12)
Obřízka je jedním z těchto zákonů. Pavel neargumentoval proti obřízce jako zákonu. On jen ujasnil, že obřízka nijak nezajistí člověku spasení.
Celým smyslem Pavlovy služby bylo ospravedlnění skrze víru. Abychom jasně chápali, že spasení je jedině milostí skrze víru, musíme pochopit Pavlovy spisy v kontextu jeho boje proti bludu spasení skrze skutky.
Všechna falešná náboženství jsou založena na spasení skrze skutky v jedné či jiné podobě. Dokonce i náboženství Izraelitů degenerovalo do systému spasení skrze skutky podle tradic starších, které Yahushua opakovaně káral.
Pohanští věřící, kteří přišli z pohanství, se dali snadno přivábit zpět k spasení skrze skutky, které učili „Judaisté“. Judaisté tvrdili, že věří v Yahushuu jako Mesiáše, ale jejich snahou bylo navrátit se k tradicím lidí jako prostředku spasení.
Zavrhovali spasení jako dar obdržený tehdy, když si člověk zvolí věřit ve Spasitele.
Pavlovo jasné volání k pohanským věřícím se ozývá až do dnešní doby k hledačům pravdy.
„Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: dar jest to . . . [Yahuwahův], ne ze skutků, aby se někdo nechlubil.“ (Efezským 2,8-9)
Přijetí tradic Židů nepřinese nikomu spasení. Nošení střapců a pokrývek hlavy nedoporučuje člověka Yahuwahovi. Používání hebrejských slov, kterým nikdo jiný nerozumí, nedělá z člověka lepšího zachovavatele Zákona.
Spasení skrze skutky je velmi lákavé pro padlou lidskou přirozenost. Přijetí židovských tradic, oblékání nebo slov může snadno způsobit, že se člověk cítí povýšený nad ty, kteří stejné tradice nepřijali.
Ať už jsou volby životního stylu založené na Písmu nebo jen na židovské tradici, jde o to, že spasení skrze skutky může živit ego, ale nikdy nemůže nikomu získat spasení.
Zachovavatelé Zákona budou pečliví ve stravě a oblékání. Ale použít to jako měřítko, skrze které soudí zásluhy člověka, znamená zničit pravou esenci Zákona, který je Láska.
Farizeové přísně zachovávali to, co Zákon dovoluje a zakazuje, ale zanedbávali lásku, laskavost, spravedlnost a milosrdenství. Yahushua ji řekl:
„Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z kopru a z kmínu, a opouštíte to, což těžšího jest v Zákoně, totiž soud a milosrdenství a věrnost. Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti.“ (Matouš 23,23)
Spasení ze skutků nikdy nikoho nezachrání.
„A že z Zákona nebývá žádný ospravedlněn před . . . [Yahuwahem], zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude.“ (Galatským 3,11)
Satan ví, že skrze skutky nebude nikdo nikdy spasen. Proto vedl lidi k tomu, aby nepochopili Pavlovy spisy a zavrhli nejjasnější učení v Bibli ohledně této životně důležité nauky: ospravedlnění z víry.
Zde je pravé tajemství, proč je Pavel zavrhován. Pavlovo jasné chápání Zákona versus Tradice ho vedlo k tomu, že zavrhl zákon jakožto prostředek k získání spasení jedince.
Pavel učil, že Zákon má být zachováván. Nicméně chápal, že může být zachováván jedině skrze víru v Yahuwaha.
Jedinou nadějí pro kohokoliv je to, že se přestane snažit vydobýt si cestu do Nebe. Přijmi to, že všechny „skutky zákona“, které jsi vykonal, tě nemohou zachránit.
„Jako roucho ohyzdné jsou všecky spravedlnosti naše.“ (Izaiáš 64,6)
Ospravedlnění z víry znamená, že Yahushua žije Svůj život v tobě. Tvá vůle je přivedena do dokonalého souladu s Ním. Tehdy a jen tehdy je boží Zákon dokonale zachován.
Pavel, apoštol shůry pověřen Nebem, aby přinesl evangelium pohanům, má i dnes poselství pro všechny, kdo chtějí být spaseni:
S Yahushuou ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne „já“, ale živ jest ve mně Yahushua. Že pak nyní „já“ živ jsem v těle, skrze víru v Syna Yahova živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne. (Galatským 2,20)
Nenechej se zviklat různými větry nauky. Stůj na pevných základech Písma.
Přijmi spravedlnost Yahushuovu skrze víru. I ty můžeš zažít radost spasení skrze víru v zásluhy Spasitele.
