Určité části Bible mohou zdánlivě odporovat jiným pasážím. Když na to studenti Bible narazí, často se domnívají, že Bible není důvěryhodná. Zavrhují Bibli, místo aby ji studovali a vyřešili daný rozpor.
Každý student Bible by si měl pamatovat:
Když se jeden Biblický text jeví být
v rozporu s jiným veršem Bible, je to nebeská výzva studovat více.
Všechny skutečnosti a zásady spojené s předmětem studia musí být
prostudovány. Závěr, 
který nepopírá či neodporuje síle důkazů, je správným
pochopením. Hlubší studium vždy vyřeší zdánlivé rozpory, protože Pravda si nikdy neprotiřečí.
Jedna pasáž, která zmátla mnoho lidí, se nachází v Římanům 14,5.6:
Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Yahuwahovi. Kdo jí, dělá to Yahuwahovi ke cti, neboť děkuje Yahuwahovi; a kdo nejí, dělá to také Yahuwahovi ke cti, neboť i on děkuje Yahuwahovi. (viz Římanům 14,5.6)
Fráze „Každý nechť má jistotu svého přesvědčení“ je často používaná jako „důkaz“, že všichni mají svobodu zvolit si, ve který den, a jestli vůbec, budou uctívat Stvořitele. Lidé tvrdící, že uctívají Stvořitele na „každý“ den, používají také Římanům 14 jako svou Biblickou podporu pro nezachovávání konkrétního Sabatního dne bohoslužby. Tento názor je založen na domněnce, že Pavel v citovaném textu hovoří o Sabatech a svátcích. Avšak pečlivé studium kontextu a ostatních Pavlových spisů odhaluje omyl tohoto názoru. Pavel vždy zachovával svátky a sedmý den Sabat a učil své obrácené, aby dělali totéž. Pavel nikdy neučil, že by už božský zákon nebyl závazný. Dříve, v epištole Římanům, Pavel vyznává: „Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.“ (Římanům 7,12) Pavel zachovával vždy v rovnováze ospravedlnění z víry s uznáním toho, že božský zákon je stále zavazující a musí být zachováván.
Kontext z Římanům 14,5.6 vyjasňuje, co měl Pavel na mysli ohledně hodnocení všech dnů jako stejných. Hovořil o pohanských praktikách. Římanům 14 začíná Pavlovými instrukcemi k římským věřícím, aby podporovali nové obrácené, kteří byli „slabí ve víře“, a aby nezacházeli do diskuzí o věcech, které by otřásly jejich novým smýšlením.
Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu. Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Yahuwah jej přijal za svého. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? . . .
Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Yahuwahovi. Kdo jí, dělá to Yahuwahovi ke cti, neboť děkuje Yahuwahovi; a kdo nejí, dělá to také Yahuwahovi ke cti, neboť i on děkuje Yahuwahovi. (viz Římanům 14,1-7)
Noví obrácení přišli z pohanství. Mezi těmito lidmi existovala tendence mít stále ještě strach z moci jejich starých model. Mnozí byli stále ještě pod vlivem svých dřívějších pověr. Protože většina masa v městě byla obětovaná modlám, mnoho nově obrácených se zdráhalo jíst maso a zvolilo si namísto toho jíst jen ovoce, obilniny a zeleninu. Pavel věděl, že moc model pocházela z démonů a Yahuwahova moc byla silnější. Pavel neměl žádný problém s jezením masa, které bylo obětováno modlám, protože věděl, že modly nebyly vůbec žádní bohové. Modly a pokrmy obětované těmto modlám nebyly pro Pavla žádným problémem, protože se neúčastnil obřadů zasvěcení modlám. Pavel byl bojovník víry stejně jako vnímavý a jemný pastýř stáda. A i když jeho víra nebyla otřesena pojídáním jídla obětovaného modlám, věděl také, že jiní nemají takové porozumění, jaké měl on.
 |
|
Bezhlavé modly v Muzeu dávného Korintu |
Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno. Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme. (viz 1. Korintským 8,7.8)
Pavel byl rozhodnut, nikdy neudělat nic, co by oslabilo víru někoho jiného. Pokračoval ve svých instrukcích:
Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám? Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby - bratr, pro kterého Yahushua zemřel! Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Yahushuovi. A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu. (viz 1. Korintským 8,9-13)
Někteří z nových obrácených v Římě „považovali“ jeden den vyšší než ostatní v důsledku pokračování ve svých starých pohanských naukách. Pohané se mnohdy částečně postili a zdržovali se určitých pokrmů ve zvláštní dny. Podobně jako římští katolíci jedí rybu, ale nejedí jiné maso v pátek. Nejenže měli někteří obrácení strach jíst pokrmy obětované modlám, ale jiní stále zachovávali různé bohům zasvěcené půstní dny. Jiní zase považovali všechny dny za stejné a nebrali žádný zvláštní ohled na jeden den před jiným ohledně půstu. To jsou problémy, kterými se Pavel zabýval v 14. kapitole Římanům. Netýkalo se to vůbec sedmého dne Sabatu ani ročních svátků!
Fráze „Každý nechť má jistotu svého přesvědčení“ (Římanům 14,5) byla mnoha lidmi mylně pochopena. Nedává nikomu povolení, aby přestupoval božský Zákon a zvolil si svůj vlastní den bohoslužby. Naopak, v kontextu Pavel říká, že každý potřebuje své individuální přesvědčení o tom, co je správné, aby tak mohl zachovávat zákon!
Fráze „jistotu svého přesvědčení“ pochází z řeckého slova plerophoreo, což znamená:
„plně uskutečnit (jako důkaz), tj. úplně zaručit (nebo přesvědčit se), zcela dokončit . . . To slovo znamená přinést v plné míře, splnit, . . . v Římanům 14,5 je to řečeno o představě [porozumění] vůle . . . [Yahuwahově].“ (#4135, Strong’s Expanded Dictionary of Bible Words, p. 1318.)
Pavel nikdy netvrdil, že by se zákon neměl zachovávat. Naopak, říkal Římanům, že každý by měl pilně hledat plné porozumění Yahuwahovy vůle. Kdyby byli Římané skutečně „plně přesvědčení“, každý ve své vlastní mysli, nebyly by žádné problémy u některých nových obrácených, obávajících se stále pohanských pověr nebo zachovávajících pohanské půstní dny. Pavlovou výtkou bylo, aby všichni věřící chránili tato „miminka ve víře“ a nebyli pro ně kamenem úrazu. A ti, kteří byli mladí ve víře, měli zodpovědnost studovat zákon a vůli Yahuwahovu, aby dokázali každý rozumět božské vůli a žít v souladu s ní.
Yahuwaha zajímají i ty nejmenší podrobnosti naších životů. Přesto chce, abychom chápali, že nejsme spaseni skrze naše skutky, ani skrze jezení nebo půst. Jeho zajímá motiv našeho srdce, který vybízí k činnosti. Pavel chápal, že jedině služba učiněná z lásky je Yahuwahem přijatelná. Napomínal římské věřící, aby přestali soudit jeden druhého na základě skutků: postění se nebo nepostění se.
Plným smyslem Pavlova poselství byla poslušnost vůči zákonu skrze víru z lásky k nebeskému Otci. Pavel varoval Římany před odsuzováním druhých, protože my sami budeme taky souzeni Yahuwahem.
„Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.“ (Římanům 13,10)
Pavlovo poselství Ř ímanům je stejně tak použitelné dnes, jako v době, kdy bylo napsáno. Nechť každý chrání mladé ve víře, aniž by odsuzoval druhé nebo byl pro ně kamenem úrazu. Nechť se každý snaží studovat a pochopit Yahuwahovu vůli a žije svůj život v souladu s ní. Kéž všichni věřící zachovávají božský zákon, protože milují Dárce Zákona.
Související obsah: