Rostoucí počet upřímných hledačů pravdy naráží
na překvapující tvrzení: Římsko-katolická církev tvrdí, že je zodpovědná za
poskytnutí Bible světu v podobě, jakou dnes známe. Uvádí se, že na koncilu
v Nicæa vybrala Římsko-katolická církev spisy, které byly inspirované a
které ne.
Pokud je toto tvrzení správné, pak vyvstává ihned problém: když zvážíme, kolik nebiblických nauk je vyučováno a praktikováno Římsko-katolickou církví, jak si může být člověk jist, že dnešní Bible je slovo Yahuwahovo? Co když Římsko-katolická církev zavrhla některé knihy, které by měly být v Bibli? Pokud je katolicizmus zodpovědný za naší dnešní Bibli, jak si můžeme být jisti, že je správná?
Myšlenka, že Římsko-katolická církev je výhradně zodpovědná za poskytnutí Svatého Písma světu, pochází od samotných katolíků. The Faith of Millions: The Credentials of the Catholic Religion uvádí jasně důvod pro toto neuvěřitelné tvrzení:
Byla to katolická církev, která shromáždila všechny tyto knihy [Nového Zákona], umístila je do jediného svazku a takto dala světu to, co dnes známe jako Bibli …
Kdyby pečlivě nezkoumala spisy svých dítek, neodmítla některé a jiné nepřijala za hodné být součástí kánonu Nového Zákona, žádný Nový Zákon by dnes neexistoval.
Kdyby neprohlásila knihy Nového Zákona za inspirované slovo Boží, nevěděli bychom to.
Jedinou autoritou, o kterou se mohou nekatolíci opřít ve věci inspirace Písma Svatého, je autorita Katolické církve. Pokud je tato autorita zavržena, neexistuje žádný logický důvod pro zachování kardinálního principu všech protestantů – inspirovaný charakter Písma Svatého.1
Autor tohoto neuvěřitelného tvrzení záměrně klame. Vědomě překrucuje slova lstivým způsobem. Použitím názvu „Katolická církev“ vede lidi k domněnce, že se jedná o církev, kterou známe jako Římsko-katolická církev. To je však klam. Dějiny dokazují, že Římsko-katolická církev neexistovala několik staletí po vzniku Nového Zákona. A proto ani nemohla být „matkou Nového Zákona“ či „existovat před Novým Zákonem“. Proto ani pisatelé Nového Zákona nemohli být římskými katolíky!
A zde začíná ten záměrný podvod. Tvrzení je o „Katolické církvi“, ne o „Římsko-katolické církvi“, jak si většina čtenářů určitě všimla. Slovo „catholic“ znamená „univerzální“. V tomto smyslu by se dalo argumentovat, že pisatelé Nového Zákona byli součástí „univerzální“ skupiny věřících, kteří skutečně existovali před Novým Zákonem. Avšak tvrzení, že „prohlášení Katolické církve, že knihy Nového Zákona jsou inspirované Bohem, je jedinou autoritou pro všeobecnou víru katoliků i protestantů v to, že jsou spisy inspirované“, je nesprávné a rouhavé.
Takovýto výrok oslabuje autoritu Bible a staví Římsko-katolickou církev do postavení, které je výše než Písmo Svaté. Pokud je YAHOVO Slovo svaté jen proto, že to prohlásí papež, pak je papež v důležitějším postavení než Yahuwah Sám, božský Autor.
Ve světle zdokumentovaných faktů historie jsou tato troufalá tvrzení důkazem ničeho jiného než drzého, klamného vychloubání.
Nicejský koncil (322-325 n.l.) byl svolán Konstantinem I. za účelem sjednocení. Chtěl sjednotit křesťanství pro své vlastní světské účely. Z tohoto koncilu máme Nicejské krédo. Neexistuje žádný záznam o jakékoliv diskuzi v této době o tom, které knihy by měly být součástí svatého kánonu a které ne.
Nový Zákon, tak jak ho dnes známe, byl v oběhu a uznáván jako inspirovaný daleko dříve, než se uskutečnil Nicejský koncil. Všechny knihy, které obsahuje Nový Zákon, byly napsány do roku 95 n.l. Dokonce už i za života Pavla kolovaly jeho dopisy mezi rannými křesťany. Pavel učil členy v Colossæ: „A až bude u vás tento dopis přečten, zařiďte, aby byl přečten také v laodicejském sboru a abyste i vy přečetli dopis Laodicejským.“ (viz Kolosským 4,16, také 1. Tessalonickým 5,27)
 |
|
Justin Martyr by Theophanes the Cretan |
Uprostřed druhého století cirkulovaly čtyři evangelia pospolu. Justin Martyr (AD 100-160) necitoval spisy Nového Zákona podle jejich názvu, ale odkazoval se na „je zaznamenáno“ nebo na „paměti apoštolů“. O Evangeliích se zmiňuje v množném číslo: „Neboť apoštolové, v pamětech, které napsali, které se nazývají Evangelia, nám předali, co jim bylo svěřeno; že Ježíš vzal chléb, a když vzdal díky, řekl, Toto čiňte na mou památku…“ 2
Okolo let 170-175 n.l. vytvořil Tatian, učedník Justina, harmonii čtyř ortodoxních evangelií známou jako Diatessaron. Tento text byl akceptován v některých kruzích, někde dokonce nahradil čtyři evangelia, ale bylo to krátkého trvání. Tato harmonie však odhalila, že církev začala uznávat jen čtyři evangelia. 3
Toto je důležitý bod, protože to jasně zavrhuje všechna Gnostická Evangelia, která byla napsána mezi druhým a čtvrtým stoletím po Kristu. Irenaeus, Clement z Alexandrie a Tertullian, ti všichni citují ze všech knih Nového Zákona s výjimkou Filomenovi, Jakuba, 2. Petra a 2. a 3. Jana. Roky před Nicejským koncilem Origen (185-254 n.l.) zmiňuje všechny knihy Starého i Nového Zákona! Eusebius, který byl nazýván „Otcem duchovních dějin“, popisuje pronásledování, ke kterému došlo za císaře Diokletiána. Ten uvádí všechny knihy Nového Zákona. Athanasius, biskup Alexandrie, stejně tak uvedl všechny knihy Nového Zákona. Toto jsou všichni spisovatelé žijící v době před vznikem Římsko-katolické církve a přesto se všichni odvolávají určitým způsobem na knihy, které se nacházejí v Novém Zákoně.
Muratoriánský kánon poskytuje další přesvědčivý a jedinečný důkaz, že Nový Zákon byl sestaven dříve a mimo jakoukoliv činnost Římsko-katolické církve. Tento dokument je rukopis fragmentu, který obsahuje nejstarší známý seznam knih Nového Zákona. Většina učenců se domnívá, že byl napsán někdy mezi lety 170-200 n.l. Jediné knihy, které tam chybí, jsou knihy Židům, 1. a 2. Petrova a 3. Janova. Nejedná se o Římsko-katolický dokument.
Římsko-katolická církev, jak ji dnes známe, neexistovala během prvních tří století po Kristu. Ke svému prominentnímu postavení se dostala až po Konstantinově ekumenickém úsilí legalizace křesťanství. A i tak se jednalo o proces, který trval několik staletí.
První historický odkaz na všech 27 knih, které se nachází v Novém Zákoně, se neobjevil dříve než po Nicejském koncilu. V dopise napsaném Athanasiem, „Easter Letter“ z roku 367 n.l., je uvedeno všech 27 knih. Církevní sněm v Hippo (393 n.l.) patrně označil seznam spisů, které se mohly číst v kostele. Nic z tohoto sněmu dnes neexistuje. Ví se o tom jen proto, že se na to odkazuje Synod z Kartága (397 n.l.). „Dokonce ani tento historický odkaz z Kartága, Kánon 24, neuvádí každý jednotlivý dokument. Například uvádí ‘evangelia, čtyři knihy…’ Jediným důvodem pro tento seznam bylo potvrdit, které spisy jsou ‘svaté’ a měly by se číst při církevní bohoslužbě. Neexistuje žádný komentář, proč a jak se odsouhlasil tento seznam. 4
Ve světle předcházejících důkazů, je vychloubačné tvrzení Římsko-katolické církve, že je jediným opatrovníkem a uchovavatelem posvátných Svatých Písem až do dnešní doby, nic než pouhý klam. Bible není katolická kniha. Katolíci ji nenapsali, ani jejich nauky a církev se neshodují s učením a církví, o kterých mluví Bible. Nový Zákon byl dokončen před koncem prvního století. Věci v něm obsažené neodpovídají Katolické církvi, která se pomalu vyvíjela stovky let po smrti apoštolů v to, čím je dnes. Římsko-katolická církev není původní a pravá církev, ale „církev“ zrozená z mnoha odpadnutí a korupcí v církvi Nového Zákona. 5
Čtyři kritéria byla všestranně užívána při rozhodování, zdali jsou různé spisy inspirované YAHOVÝM Duchem a mají být zahrnuty do svatého kánonu.
Je důležité pochopit, že žádná církev ani činnost lidí není zodpovědná za Svaté Písmo. Žádný koncil nevytvořil nějakou „inspirovanou“ knihu. Různé výroky koncilů jen uznaly to, co už věřící považovali za inspirované spisy. Michael J. Kruger, autor knihy The Question of Canon, uvádí:
Když lidé zjistí, že Nicea nerozhodla o kánonu, pak následuje další otázka: „Který koncil rozhodl o kánonu?“ Zajisté nemůžeme mít kánon bez nějakého autoritativního, oficiálního aktu církve, která o tom rozhodla. Určitě máme kánon, protože nějaká skupina lidí někde o tom hlasovala, že?
Tato celá linie úvah odhaluje základní domněnku o Novém Zákonu, která musí být poopravena, a totiž domněnka, že to bylo či muselo být rozhodnuto církevním koncilem. Skutečností je, že když se podíváme do historie ranné církve, žádný takový koncil tam není. Ano, najdeme tam oblastní církevní koncily, které učinily prohlášení ohledně kánonu (Laodicea, Hippo, Kartágo). Ale tyto oblastní koncily "nevybraly" knihy, které se jim líbily, koncily jen potvrdily knihy, o kterých se vědělo, že fungovaly jako základní dokumenty pro křestanskou víru. Jinak řečeno, tyto koncily jen prohlásily, jak se věci mají, ne, jak by si přáli, aby se věci měly.
Tyto koncily nevytvořily, neautorizovaly ani nerozhodly o kánonu. Byly jen součástí procesu uznání kánonu, který zde již byl. 6
Yahuwah sám je zodpovědný za poskytnutí inspirovaných spisů, kterých je On sám autorem. "Veškeré Písmo je vdechnuté Yahuwahem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti,aby Yahuwahův člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku." (2. Timoteovi 3,16-17)
Studuj Svaté Písmo. Svěř svou mysl tvému Stvořiteli. On slíbil, že tě uvede do vší pravdy. "Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Yahuwaha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem." (Jakub 1,5-6)
Přijmi s důvěrou, že Bible je Slovem Všemohoucího osobně k tobě. Moudrost a pochopení budou dány všem, kdo se rozhodnou, že poznají Yahuwaha skrze Jeho Slovo.