1. První lež
V Genesis 2,9 čteme: "A vyvedl Yahuwah Elohim z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého." Existuje mnoho důvodů, které by chtěly prokázat, že se jedná o dva skutečné, doslovné stromy, obojí nesoucí ovoce, které by se dalo utrhnout a jíst. A přesto jména těch stromů vyjadřují jinou realitu.
Strom života byl podstatný pro nepřetržitý lidský život. Bez stálého pojídání z tohoto stromu by lidské tělo začalo ztrácet svou vitalitu a zemřelo by. To vyjadřuje text v Genesis 3,22: "Tedy řekl Yahuwah Elohim: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, ..." Jezení ze stromu života by dalo nesmrtelnost, moc žít navždy. Ale bez ovoce stromu života byl člověk smrtelný, podřízen smrti v každé chvíli. Tento verš říká i něco o stromu poznání dobrého a zlého. Když by člověk pojedl z tohoto stromu, měl by být schopen rozpoznávat mezi dobrem a zlem.
Ale jezení z těchto stromů se navzájem vylučovalo. Člověk nemohl jíst z obou. Musel se rozhodnout pro jeden z nich. Jíst z jednoho představovalo uvědomění, že život je závislý na tom, co Yahuwah neustále poskytuje. Jíst z toho druhého představovalo touhu nebýt závislý na Yahuwahovi a vůli rozhodovat se sám, co je správné a co špatné dle svého úsudku, bez odkazu na boží vůli. To je důvod, proč byly tyto stromy vzájemně výlučné. Člověk nemůže být obojí: závislý na Yahuwahovi a svéhlavě nezávislý na Něm.
I když se už nenacházíme před možností jíst z některého z těchto stromů zahrady, stále můžeme mít jedno z těchto dvou nastavení mysli. Můžeme si uvědomovat naší úplnou závislost na Yahuwahovi pro náš život, pro poznání, co je dobré a špatné, pro spásu a vykoupení. Nebo se můžeme držet nezávislé nesmrtelnosti, mít právo definovat, co je pro nás správné a špatné a získat spásu a vykoupení skrze naše vlastní lidské úsilí. Ať už to vypadá podivně nebo ne, tato trojice chování v obou alternativách se vždy drží pospolu.
Když pokušitel konfrontoval Adama a Evu, řekl Evě: "Nikoli nezemřete smrtí!" Genesis 3,4. Lež spočívala v rozporu s neměnnou realitou, že někdo nemůže být závislý na Yahuwahovi po celý život a zároveň svéhlavě odmítat Yahuwahovu definici pro nás, co je dobré a co špatné. Když si zvolíme nezávislost, volíme si smrt. Ale tato lež se vrací. Chceme věřit, že můžeme být nesmrtelní a nezávislí na Yahuwahovi.
S jásající zlomyslností se lidské srdce raduje, když vidí, že zakousnutí se do ovoce poznání dobrého a zlého nemá za následek bezprostřední vstup do hrobu. V tentýž den je vitální spojení se zdrojem nesmrtelnosti přestřihnuto. Ale tělo upadá pomalu a neznatelně do ticha a rozkladu. Lidská vzpoura oslepuje zrak člověka a ten si neuvědomuje ledovou ruku smrti, která ho chytila pod krkem, ve kterém se stále nachází ukousnutý kousek ovoce z tohoto stromu. Ale i když je tělo uloženo do hrobu, lež pokračuje. Nikoli nezemřete smrtí! Perverzní touha věřit lži způsobuje v lidské mysli to, že navzdory všem důkazům smyslů tíhne k názoru nemateriální lidské duše, která přežije smrt a hrob a musí žít věčně. Tato lež je základem každé falešné víry a falešných nadějí.
Základ pravé víry je v Desateru přikázání. Falešná víra popírá jedno nebo více přikázání. Naznačuje, že Yahuwah je více než jeden. Takto vzniká trinitarianismus (božská trojice) a polyteismus (mnohobožství) ve všech svých formách, přitažlivých nebo ne. Falešná víra naznačuje, že Sabat není třeba zachovávat, nebo že existují doby, kdy musíme záměrně vzít život nějaké jiné lidské bytosti. Nicméně vzít někomu život není až tak závažné, protože lidé neumírají skutečně... tak se to ospravedlňuje. Falešná víra vždy otevírá dveře nezákonnosti a násilí. Ale za tím vším je ona lež "Nikoli nezemřete smrtí!"
2. Co to je duše?
Bible hned z počátku jasně uvádí, co to je živá duše. První lež, že lidské bytosti ve skutečnosti neumírají, když umřou, je tak běžná, že Yahuwah viděl za správné říct nám přímou pravdu o duši hned na počátku, abychom nemuseli být podvedeni. Genesis 2,7 říká: "I učinil Yahuwah Elohim člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i stal se člověk duší živou."
Z tohoto textu můžeme vidět, že živá duše je zformována z člověka z prachu země. Tělo je součástí duše a neexistuje duše bez těla. Duše není něco nemateriálního a přirozeně nesmrtelného, co opouští tělo, když člověk umírá. Duše je toto tělo, do kterého byl vdechnut dech života. Když tento dech života ducha, který přichází od Yahuwaha, opustí tělo, živá duše přestává existovat. Tělo se pak stává opět prachem, ze kterého bylo vytvořeno, a dech života ducha se navrací k Yahuwahovi, který ho dal. Proto Kazatel 12,7 říká: "A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Elohim, kterýž jej dal."
Vzhledem k tomu, že tak mnoho lidí uvěřilo první lži, může si naše mysl myslet, že duch je něco vědomého a živého, co přežije smrt a vezme si s sebou vzpomínky a osobnost zpátky k Yahuwahovi. Ale tak to není. Bible jasně uvádí, že ve smrti neexistuje žádné vědomí a žádná paměť. Kazatel 9,5-6 říká: "Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich. Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem."
Zkušenost smrti je přirovnána ke spánku a Yahushua to zmiňuje vícekrát. Například v Jan 11,11 říká: "To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil."
Z těchto textů víme, že duše je viditelná a materiální. Začíná existovat, když se spojí dech života a tělo. Přestává existovat, když se dech života oddělí od těla. Neexistuje žádné vědomí po smrti.
3. Komunikace s mrtvými
Mnoho lidí věří, že mrtví se stávají duchy bez těla, kteří mohou komunikovat s živými. Ale podle toho, co jsme se naučili z Bible o duši a stavu smrti, je zřejmé, že taková věc je nemožná. A přesto tisíce lidí zažívají komunikaci s někým, o kom si myslí, že to je duch milovaných zemřelých nebo historických osobností.
V Bibli samotné je dokonce několik případů takového klamu. Nejznámější je příběh krále Saula, který navštívil čarodějnici v Endor. Tam uviděl podobu Samuele, jak povstal z hrobu a mluvil k němu prorokujíc mu záhubu. Tento příběh začíná v 1. Samuelova 28,7 takto: "Protož řekl Saul služebníkům svým: Pohledejte mi ženy mající ducha věštího, i půjdu k ní a poradím se skrze ni. Jemuž odpověděli služebníci jeho: Aj, žena mající ducha věštího v Endor."
4. Co to je věštecký duch?
Slova Saula a jeho služebníků odhalují jejich znalost o tom, že se Samuel ve skutečnosti nezjevil. Neočekávali skutečného Samuela, ale věšteckého ducha. Co to je věštecký duch? Matouš nám říká přímo, že takoví duchové jsou ďáblové. "A když byl večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on vymítal duchy zlé slovem, a všecky, kteříž se zle měli, uzdravil..." (Matouš 8,16)
Ale i kdyby takoví duchové byli duchové mrtvých, což nejsou, Bible vehementně odsuzuje komunikaci s nimi.
Neobracejte se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady beřte, poškvrňujíce se s nimi: Já jsem Yahuwah Elohim váš. (Leviticus 19,31)
Duše, kteráž by se obrátila k hadačům a věšťcům, aby smilnila, postupujíc po nich: postavím tvář svou proti duši té, a vyhladím ji z prostředku lidu jejího. (Leviticus 20,6)
Nebude nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrz oheň, ani věštěc, ani planétník, ani čarodějník, ani kouzedlník. Ani losník, ani zaklinač, ani hadač, ani černokněžník. (Deuteronomium 18,10-11)
Syna také svého provedl skrze oheň, a šetřil časů, s hadačstvím zacházel, zaklinače a čarodějníky zřídil, a velmi mnoho zlého činil před očima Yahuwaha, popouzeje ho. (2.Královská 21,6)
Ano i věšťce a hadače, obrazy i ukydané bohy, a všecky ty ohavnosti, což jich bylo viděti v zemi Judské a v Jeruzalémě, vyplénil Joziáš, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize, kterouž nalezl Helkiáš kněz v domě Yahuwaha. (2.Královská 23,24)
Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věšťcích, kteříž šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati? (Izaiáš 8,19)
A na nic přijde duch Egyptských u prostřed něho, a radu jeho sehltím. I raditi se budou modl a kouzedlníků a zaklinačů a hadačů. (Izaiáš 19,3)
A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám. Nebo jsouť duchové ďábelští, ješto činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Yahuwaha Všemohoucího. (Zjevení 16,13-14)
Všechna tato varování by měla stačit na to, aby lidé nekomunikovali s mrtvými. Takové pokusy k ničemu nevedou nebo otevírají dveře zlým duchům, aby přišli, sváděli a podváděli.
Víra, že duše je nesmrtelná, nemateriální, vědomá entita, je lež, která otevírá dveře klamům Satana. Satan používá těchto klamů ve všech populárních náboženských tradicích. Muslimové, křesťané, Židé i pohané věří té první lži. Proto jsou náchylní věřit klamu. Ďáblové, převtělení za požehnanou pannu Marii, kteří byli k vidění stále častěji, jsou nečistí ďáblové, jejichž posláním je urychlit podvádění. Největším dílem Satanova spiritismu je provtělení se za samotného Yahushuu. Neměli bychom dát na vliv vzkříšení a zázraků. Existuje jeden jasný test, který odhalí pravdivost nebo ne: Ti, kteří hlásají Yahuwahova přikázání, desatero přikázání, ti jsou praví. Ti, kteří popírají jedno nebo více přikázání, ti jsou falešní.
Záměrem provtělování se za mrtvé ze strany ďáblů je svést lidstvo k neposlušnosti. Ti, kteří věří v nesmrtelnou duši, budou vedeni do záhuby skrze nástrahy Satana.
5. Zdroj života
Podle Písma má jedině Yahuwah nesmrtelnost. Ale On vykoupil lidstvo ze smrti, která přišla na svět skrze uvěření té první lži. Věčný život je dostupný skrze Yahushuu.
Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Yahuwahův zůstává na něm. (Jan 3,36)
Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Yahuwah Otec. (Jan 6,27)
Ale toto psáno jest, abyste věřili, že Yahushua jest Kristus, Syn Yahuwahův, a abyste věříce, život věčný měli ve jménu jeho. (Jan 20,31)
S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Yahuwahova živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne. (Galatským 2,20)
Kdožť má Syna Yahuwahova, máť život; kdož nemá Syna Yahuwahova, života nemá. (1. Janova 5,12)
Tyto věci psal jsem vám věřícím ve jméno Syna Yahuwahova, abyste věděli, že máte věčný život, a abyste věřili ve jméno Syna Yahuwahova. (1. Janova 5,13)
A vímeť, že Syn Yahuwahův přišel, a dal nám smysl, abychom poznali Toho Pravého, a jsmeť v tom Pravém, i v Synu jeho Yahushuovi Kristu. Onť jest ten pravý Eloah a život věčný. (1. Janova 5,20)
Zatímco je věčný život dán těm, kteří mají víru v Yahushuu, vidíme stále kolem nás lidi, kteří umírají. A pokud nebudeme žít až do druhého příchodu Krista, také zemřeme. Jak tedy ti, kteří mají víru v Krista, vstoupí do věčného života v praxi a realitě?
6. Vzkříšení
Smrt ma za následek zánik živé duše. Vše, co zůstane, je zemský prach oddělený od dechu života. Neexistuje ani žádné vědomí nebo paměť. Ale tím to vše nekončí.
Nebo jakož věříme, že Yahushua umřel a z mrtvých vstal, takť Yahuwah i ty, kteříž by zesnuli v Yahushuovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Yahuwahovou sstoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme. (1. Tesalonickým 4,14-17)
Z tohoto textu chápeme, že ti, kteří mají víru v Krista a zemřeli, budou vzkříšeni při jeho druhém příchodu. Budou vzkříšeni k věčnému životu. V této době přijdou k životu jen ti, kterým je dán věčný život skrze výhody Kristova vzkříšení.
Po tisíci letech budou také vzkříšeni bezbožní, aby obdrželi trest za svou špatnost, kterým je věčná smrt. To je popsáno ve Zjevení 20,11-15.
I viděl jsem trůn veliký bílý, a sedícího na něm, před jehož tváří utekla země i nebe, a místo jim není nalezeno. I viděl jsem mrtvé, malé i veliké, stojící před obličejem Yahuwaha, a knihy otevříny jsou. A jiné knihy také jsou otevříny, to jest knihy života, i souzeni jsou mrtví podle toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podle skutků svých. A vydalo moře mrtvé, kteříž byli v něm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteříž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podle skutků svých. Smrt pak a peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého, a toť jest smrt druhá. I ten, kdož není nalezen v knihách života, uvržen jest do jezera ohnivého. (Zjevení 20,11-15)
7.
Shrnutí
Související videa: