Print

Zaplaceno V Plné Výši


Proč jsou svátky závazné, ale obřízka ne.

 

Obřízka byla spojená s obětním systémem. Byla to část systému, který pohlížel do budoucnosti skrze víru k prolité krvi Yahushuově na kříži. A jako taková, není už více závazným požadavkem po kříži.


Bible open to LeviticusTéměř dva tisíce let bludů, pověr a tradic pohřbilo mnohé pravdy pod vrstvou sutě. Teprve nyní, v těchto posledních dnech, jsou odhalovány a obnoveny na své právoplatné místo pravdy, kterým apoštolští křesťané rozuměli. Proces obnovení dlouho zapomenutých pravd však může být matoucí. Z nedostatku zakořeněného poznání, které přichází s plným vlastnictvím pravdy, ptají se mnozí, který, pokud vůbec nějaký, z těch Levitických požadavků se má stále zachovávat, a naopak, který už není závazný.

Obřad obřízky je jedna oblast, která způsobila někdy zmatek u těch nejvíce odhodlaných k naprosté poslušnosti. Důkladné Biblické studium v posledních letech odhalilo některé požadavky „Starého Zákona“ jako stále závazné, jenž se v minulosti považovaly za nezávazné, použitelné pouze pro Židy. Některé z nich jsou tyto: zdržení se nečistého masa; zachovávání sedmého dne Sabatu; a slavení každoročních svátků. (více o každoročních svátcích viz „Oslava jarních výročí“ a "The Fall Feasts.")  Jedna otázka pak zákonitě vyvstává: A co obřízka? Nový Zákon jasně ukazuje, že obřízka nebyla požadována po obrácených pohanech. Tato skutečnost vedla mnohé k rozhodnutí zavrhnout i zachovávání svátků. To je nešťastné, protože první křesťané pokračovali v zachovávání svátků po stovky let. Jen ve Skotsku křesťané zachovávali Pesach po více než 1000 let. Abychom pochopili, proč jsou svátky stále závazné, ale obřízka ne, je nezbytné mít jasné pochopení zákona ohledně obřízky.

Rozdílné zákony jsou odlišně kategorizovány. Existovaly civilní zákony, kriminální zákony a náboženské zákony. Dokonce i mezi náboženskými předpisy jsou zákony ohledně zachovávání náboženských svátků (např. Sabaty, Novměsíce, roční svátky) v odlišné kategorii, než ty týkající se obětního systému. Obřízka byla součástí obětního systému.

I když byl obětní systém zaveden po pádu do hříchu, obřízka jakožto náboženský obřad nebyla ustanovena dříve než za doby Abrahama. Hřích zatemňuje mysl. Proto nemůže být všechno vyučováno najednou. Yahuwah má trpělivost se slabostí Svých dítek. Trpělivě pracuje s jedincem tam, kde se ve svém chápání nachází. I Yahushua řekl Svým učedníkům té noci před Svou smrtí: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.“ (Jan 16,12) To je důvod, proč je pravda postupně odhalována. Obřízka se stala náboženským obřadem, když byla ustanovena smlouva mezi Yahuwahem a Abramem.

Genesis 15 vypráví o tom, kdy vstoupili do tohoto smluvního vztahu. Yahuwah řekl Abramovi: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ (Genesis 15,1)

O nějaký čas dříve už Yahuwah zaslíbil Abramovi, že Kanaánská země bude dána jeho potomkům. A Abram se nyní domníval, že toto zaslíbení bude naplněno skrze jeho správce Eliezera, protože Abram neměl žádné vlastní děti. Ale Yahuwah ho opravil a ujistil, že bude mít biologické dítě, které bude jeho vlastní potomek. A k tomu přidal, že Abramových potomků bude tak mnoho, jako hvězd na nebi. (viz Genesis 15,2-5) Hned další verš je mocným, krásným a odhalujícím výrokem: „Abram Yahuwahovi uvěřil a On mu to připočetl jako spravedlnost.“ (Genesis 15,6)

Abraham preparing the Covenant SacrificesAbram uvěřil Yahuwahovu zaslíbení. Byl starý muž, jeho žena byla taky stará, ale on uvěřil Yahuwahovu slovu, které říkalo: „Já jsem Yahuwah, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“ (Genesis 15,7)

Pak Bible uvádí Abramův, na první pohled překvapivý, požadavek: „Adonai Elohim, po čem poznám, že ji dědičně obdržím?“ (verš 8.) To není vyjádření pochybnosti. Písmo už uvedlo, že Abram věřil zaslíbení. Byla to prosba s tou největší možnou úctou, zdali Všemohoucí vstoupí do smlouvy s ním.

Další verš zaznamenává Yahuwahovo přijetí Abramovy prosby:

I odpověděl jemu: Vezmi mně jalovici tříletou, a kozu tříletou, a skopce tříletého, hrdličku také a holoubátko.

 

Kterýžto vzav ty všecky věci, zroztínal je na poly, a rozložil na dvě straně, jednu polovici proti druhé; ptáků pak nezroztínal. (Genesis 15,9-10)

To může připadat zvláštní pro dnešního člověka, ale Abram to chápal: Yahuwah přijal Jeho prosbu o smluvní dohodu! Smlouva, podle své vlastní definice, je právně zavazující kontrakt. „Smlouva je dohoda mezi dvěma nebo více osobami, uzavřena písemně nebo zpečetěná, přičemž každá strana . . . slibuje, že vykoná nebo dá něco tomu druhému.“1 Dle definice vyžaduje smlouva nejméně dvě strany nebo jednotlivce. Dnes zúčastněné strany podepisují právní dokument. Různé státy mají trochu odlišné variace, ale až na malé rozdíly to je právně závazné. Někdy soudní úředník ověřuje podpisy zúčastněných stran a dokument je zanesen do spisů místního soudu.

V dobách Abrama byly smlouvy uzavírány jinak. Zvířata byla obětována, jejich těla rozpůlena a jednotlivci vstupující do smluvní dohody prošli uprostřed rozpůlených těl zvířat. Tímto způsobem bylo řečeno: „Nechť se tak stane mi a ještě hůře, pokud poruším tuto smluvní dohodu.“ To je přesně to, co Bible říká, že Yahuwah udělal: „I stalo se, když zapadlo slunce, a tma bylo, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, kteráž šla mezi díly těmi. V ten den učinil Yahuwah smlouvu s Abramem.“ (Genesis 15,17-18)

Slovo „smlouva“ je přeloženo z hebrejského slova berîyth. To znamená doslovně „řezat . . .; dohoda (protože učiněna skrze projití mezi kusy masa.)“2 Jaká milující blahovůle ze strany Všemohoucího vkládající Své neporušitelné zaslíbení do lidských podmínek, kterým Abram rozuměl!

Stalo se po této události, že se Abram snažil ve své vlastní síle pomoci Yahuwahovi naplnit Jeho část této dohody: Abram zplodil Izmaele skrze Agar. To nebylo součástí Yahuwahova plánu! Jak trpělivě snáší naše lidské slabosti a nezdary. Dalších třináct let uběhlo. Yahuwah se vrátil k Abramovi. A právě tehdy se stalo, že ta smlouva byla utvrzena obřadem obřízky.

Yahuwah’s covenant with Abram encompassed far more than Abram, at that time, could comprehend.  Not only did Yahuwah promise him a son by Sarai, but it was through Abram’s lineage that the long-promised Messiah was to come!Yahuwahova smlouva s Abramem zahrnovala daleko více, než Abram dokázal v této době pochopit. Nejenže mu Yahuwah slíbil syna skrze Sarai, ale skrze Abramův rod se měl později narodit dlouho zaslíbený Mesiáš! Yahuwahův jednorozený Syn měl zemřít kvůli vykoupení hříšníků. To bylo ono plné zaopatření, které Yahuwah zaručil ve Své smlouvě s Abrahamem. Židům 9,22 vysvětluje: „A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.“

Byla to pokrevní smlouva, do které vstoupili Abram a Yahuwah. Jako pokrevní smlouva vyžadovala, aby byla prolita krev na obou stranách, jen tak mohla být potvrzená. Yahuwah nevyžadoval smrt Izmaele nebo Izáka výměnou za smrt Svého vlastního Syna. Ale aby se jednalo o právně platnou smlouvu, krev byla vyžadována i od Abrama. Tato krev byla prolita v obřadu obřízky. Všichni, kteří vzhlíželi k zaslíbenému Mesiáši a chtěli být dědici zaslíbení, prokázali svou víru v tuto smlouvu tím, že se podrobili tomuto obřadu.

Aby povzbudil víru v tuto část zaslíbení, změnil Yahuwah Abramovo jméno na Abraham, a jméno Sarai na Sára. Aby bylo stvrzeno jeho přijetí smluvní dohody, musel se Abraham a jeho semeno po něm nechat obřezat.

Já jsem Bůh silný všemohoucí; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým.

 

A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi.

 

Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, kteréž ostříhati budete: Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského.

 

Obřežete pak tělo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi. (Genesis 17,1. 2. 10 a 11)

Open Bible in front of blue sky with cloudsTéměř dva tisíce let později použil Pavel tuto zkušenost Abrahama, Izmaele a Izáka jako alegorii o ospravedlnění skrze víru v kontrastu k ospravedlnění skrze skutky:

Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné.

 

Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení.

 

Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar. (Galatským 4,22-24)

Zplozením dítěte skrze Hagar se Abraham snažil ve své vlastní síle, svými vlastními skutky zplodit dítě zaslíbení. Proto se Izmael stal symbolem ospravedlnění skrze skutky. Izák, který byl počat poté, co Sára přešla do menopauzy, byl pravým dítětem zaslíbení. Jeho početí bylo výsledkem víry Sáry v Yahovo zaslíbení: „Vírou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, jenž zaslíbil.“ (Židům 11,11) Izák tak symbolizuje ospravedlnění skrze víru.

Pavlův dopis ke Galatským byl napsán konkrétně ve věci obřízky. Galatští byli obrácení pohané. Pavel žil nějaký čas mezi nimi a vysvětloval jim cestu spasení. Později, když odešel, přišli do Galácie židovští křesťané z Palestiny a řekli novým obráceným, že nemohou být považováni za pravé křesťany, dokud se nepodřídí obřadu obřízky. Naivně, ale upřímně, souhlasili Galatští s tím, že se nechají obřezat.

Když se k Pavlovi donesla zpráva o vlivu těchto „Judaistů“, který měli na galatské křesťany, napsal silnou výtku: „Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil - vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Yahushua Pomazaný jakožto ukřižovaný!“ (Galatským 3,1)

Pavel pochopil význam tohoto činu, který si mladí křesťané v Galácii neuvědomovali. Ospravedlnění existuje jedině skrze víru v Yahovu milost. „Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: dar jest to Elův, ne ze skutků, aby se někdo nechlubil.“ (Efezským 2,8.9) Od Galatských vyžadoval: „Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, ze skutků-li Zákona Ducha svatého jste přijali, čili ze slyšení víry?“ (Galatským 3,2) Věděl přesně, co je učil, a proto znal Pavel i odpověď a poukázal na jejich nestálost: „Tak nemoudří jste? Počavše Duchem, již nyní tělem konáte?“ (Galatským 3,3)

Pavel pak poukazuje na hlavní bod, když je odkazuje zpět k Abrahamovi:

Ten tedy, kterýž vám dává Ducha svatého a činí divy mezi vámi, z skutků-li Zákona to činí, čili z slyšení víry? Jako Abraham uvěřil Elovi, a počteno jemu to k spravedlnosti. A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi. Předzvěděvši pak Písmo, že z víry ospravedlňuje pohany El, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové. A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem.  (Galatským 3,5-9)

Jeruzalémský koncil: 

Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali bratry učit: „Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni.“ Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do sporu; proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a ještě někteří jiní z Antiochie šli do Jeruzaléma a předložili tuto otázku apoštolům a starším. Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a vypravovali jim, jak je Yahuwah ve všem vedl. Tu povstali někteří bratří z farizeů a prohlásili: „Pohané musí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův zákon.“ Apoštolové a starší se tedy sešli, aby celou tu věc uvážili. Když došlo k velké rozepři, povstal Petr a promluvil k nim: „Dobře víte, bratří, že si mě Yahuwah hned na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako nám a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou. Proč tedy nyní pokoušíte Yahuwaha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Yahushui Pomazaného.“ Když domluvili, ujal se slova Jakub a řekl: „Bratří, slyšte mne! . . . [a vězte]: Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Yahuwahovi,ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev. (viz Skutky 15,1. 2. 4-11. 13. 19. a 20.)

Apoštolové měli čistou víru. Kdyby byla obřízka stále závazným požadavkem, pak by nesouhlasili na Jeruzalemském koncilu s tím, aby nebyla od pohanských konvertů požadována. To však nesmí být použito jako omluva za nezachovávání svátků, které spadají do zcela odlišné kategorie. Protože obřízka byla stvrzením smlouvy, která dala zaslíbení o příchozím Spasiteli, byla součástí obětního systému, který se naplnil na kříži. Z tohoto důvodu byl Pavel tak rozhořčen nad tím, že Judaisté pokračovali v učení, že obřízka byla nezbytná ke spasení.

Pavel připomínal Galatským konvertům, že před jejich zraky, jejich chápáním, byl Yahushua „jasně vyobrazen mezi nimi jako ukřižovaný“. (Galatským 3,1) Jinými slovy, Yahuwah naplnil Svůj díl smlouvy. On dal Svého Syna, aby byl zabit pro vykoupení člověka. Pokračovat v praktikování obřízky jako náboženském obřadu znamenalo dělat to navzdory Yahushuovy smrti na kříži. Urážka Yahuwaha to byla stejně velká, jako pokračovat v obětování obětí zvířat. V principu takové jednání říkalo, že Yahushuova oběť nebyla dost dobrá.

Ve svém dopise k Římanům Pavel ještě rozvedl tuto věc, když uvedl, že obřízka byla dána Abrahamovi jako znamení spravedlnosti, které získal skrze víru dříve, než byl obřezán, a že Abrahamova obřízka zahrnovala ty, kteří nebyli obřezáni, ale měli víru v Yahuwahovo zaslíbení: „A potom znamení, totiž obřízku, přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost.“ (Římanům 4,11)

Skutečnost, že Abrahamova obřízka zahrnuje i ty, kteří nejsou obřezáni, ale přesto získali spravedlnost Yahuwahovu skrze víru v zásluhy Jeho Syna, poukazuje na znalost toho, že v nějaké době po Abrahamovi přestane být obřízka náboženským požadavkem. Když Yahushua zemřel jako dokonalá oběť, systém obětních obětí, s utvrzením skrze obřad obřízky, už nebyl nutný. Smlouva byla naplněna. Cena za vykoupení byla zaplacena v plnosti.

Ale tento [Yahushua] poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství. A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k [Elovi], vždycky jsa živ k orodování za ně.

 

Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl, kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za hříchy lidu. Neboť jest to učinil jednou, samého sebe obětovav. (Židům 7,24-27)

Skutečnost, že obřízka těla měla hlubší, duchovní význam, byla chápána dávnými Izraelity. Už v době Mojžíšově Písmo uvádí: „Však toliko v otcích tvých zalíbilo se [Yahuwahovi], aby je zamiloval, a vyvolil símě jejich po nich, vás totiž ze všech národů, jakož dnes vidíš. Protož obřežtež neobřízku srdce svého, a šíje své nezatvrzujte více.“ (Deuteronomium 10,15.16) Kdykoliv se Izraelité ocitli v odpadlictví a vzpouře, byli vyzýváni k obřízce svých srdcí:

Nebo takto praví Yahuwah mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní. Obřežte se Yahuwahovi, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich. (Jeremiáš 4,3-4)

Circumcision was part of the sacrificial system and is no longer binding.Obřízka byla součástí obětního systému. Byla součástí systému, který vyhlížel ve víře prolitou krev Yahushuovu na kříži. A jako takový už nebyl více závazným požadavkem po kříži.

Danielovo krásné proroctví o Mesiáši jasně ukazuje princip, že pokrevní smlouva, která je naplněna, už nadále nebude vyžadovat pokračování obětního systému, jehož součástí byla i obřízka. „Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché.“ (Daniel 9,27)

Naléhavá prosba Nebes k dávnému Izraeli je prodloužena k novodobému Izraeli, k těm, kteří jsou dětmi Abrahama skrze víru. Nyní, v těchto závěrečných dnech historie země, nechť všichni obřežou svá srdce. Odlož stranou lidské rozumy a omluvy. Hledej Yahuwahovu tvář. Uctívej Ho v duchu a v pravdě, přiveď svou vůli do jednoty s boží vůlí. Skrze víru můžeš být i ty dítě Abrahama, dědic božího zaslíbení.

Romans 4:12, 13 & 16


1 http://www.lectlaw.com/def/c323.htm

2 Berîyth, #1285, The New Strong's Expanded Dictionary of Bible Words.