|
"Znamení proroka Jonáše" zahrnuje daleko více, než si mnozí lidé uvědomují. Pečlivé studium Písma odhaluje, že ony "tři dny a tři noci", které Spasitel strávil v "srdci země", začaly v Getsemane, té noci, kdy byl zrazen. |
Děti studovaly příběh Jonáše v biblické výuce. Paní Fredericková požádala
třídu druháčků, aby namalovali obrázek o Jonáši. Většina dětí namalovala Jonáše
ve vodě s rybou nebo jak je uvnitř veleryby. Několik z nich namalovalo, jak se
Jonáš modlí uvnitř ryby. Když se paní Fredericková podívala na obrázek Jenifer,
neměla ponětí, co by to mělo být. Uvnitř velkého trojúhelníku byly tři postýlky
a tři smějící se sluníčka nad otcem a malých chlapcem, kteří se drželi za ruce.
Většina trojúhelníku byla vybarvena hnědou pastelkou. Napříč vrcholem byla
zelená tráva. Pod trávou byly pečlivě namalovány malé kořínky. "Jenifer,
ty jsi měla přece namalovat nějaký obrázek o Jonáši, ale já ho nikde na tvém
obrázku nevidím? Nepochopila jsi zadání úkolu?" "Pochopila, paní Fredericková!
Vidíte? Toto je znamení Jonášovo: syn člověka je v zemi po tři dny a tři noci.
Vidíte toho malého chlapce? On je ten syn. Ty postýlky jsou tři noci. Sluníčka
jsou ty tři dny a to všechno je v zemi." I když ten obrázek vyvolal úsměv
na tváři její učitelky, většina křesťanů není na tom o moc lépe s pochopením
"Jonášova znamení", než malá Jenifer. Různé církve učí různé výklady
toho, co měl Spasitel na mysli, když prorokoval o Své smrti: "Pokolení zlé
a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše
proroka. Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn
člověka v srdci země tři dni a tři noci." (Matouš 12,39-40)
Hojnost různých teorií - Různé denominace přišly s odlišnými výklady "znamení Jonáše". Navrhují některou z těchto časových period:
První problém s každým z těchto výkladů je ten, že stojí na falešném předpokladu: že Izraelité používali pohanský Juliánský kalendář. Izraelité v době Yahushui používali luni-solární kalendář Mojžíše. Biblický kalendář není v souladu s žádným z planetárních dnů -pátek, sobota a neděle - ani s osmidenním týdnem původního Juliánského kalendáře. Ale existují další problémy, které odhalují nesprávnost těchto teorií.
Od ukřižování ke vzkříšení: Mnozí se domnívají, že znamení Jonáše odkazuje na časovou periodu od okamžiku ukřižování ke vzkříšení. To je nesprávná představa, protože Spasitel byl ukřižován v devět hodin ráno, v době ranní oběti dne 14. Abib. Zatímco se se dají napočítat 3 dny, jedná se jen o dvě noci.
Od středeční noci do sobotní noci: Jiní křesťané věří, že znamení Jonáše vyžadovalo, aby Yahushua strávil celkem 72 hodin v hrobce. Tímto scénářem učí, že ukřižování nastalo ve středu Juliánského kalendáře. Tato nauka je taktéž nesprávná, protože určuje dobu vzkříšení na sobotní noc. To je nesprávné ze dvou důvodů. Zaprvé, jak jsme už uvedli, Juliánský kalendář nebyl židy používán v době Yahushui. Zadruhé Bible jasně uvádí, že vzkříšení nenastalo v noci 15. Abibu, ale ráno při svítání 16. Abibu. "Když uplynul Sabat a začínal první den týdne, přišly Marie Magdaléna a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu." (Matouš 28,1) Ukřižování nastalo v souladu se systémem typů a anti-typů ustanoveného Yahuwahem v době Exodu. Proto k tomu nemohlo dojít dříve než 14. Abibu.
Od páteční noci do sobotní noci: Jiní se mýlí, když se domnívají, že jen hodiny, které Yahushua strávil v hrobce, se dají označit za "v srdci země".
Lazar nedávno vstal ze smrti po čtyřech dnech v hrobce a farizeové, kteří chtěli nějaké znamení, si to dobře uvědomovali. Měl [Yahushua] v úmyslu zopakovat tento zázrak po méně dnech a nabídnout to jako znamení? Ne, to znamení bylo daleko více než vzkříšení z mrtvých po třech dnech a nocích v hrobě. Znamením bylo to, že Sám sebe potopil do našich hříchů, odloučený od [Yahuwaha], jak Jonáš prorokoval, kde [Yahuwah] nebude naslouchat, zaplatil za naše hříchy skrze utrpení a smrt a třetího dne opět povstal.1
K pochopení znamení, které Yahushua dal, je nezbytné pochopit symbolickou řeč, kterou použil. Jako vždy, Bible nabízí vodítko k vysvětlení svých vlastních tajemství. Existují tři body, které - když jsou pochopeny - jasně odhalují význam Yahushuova odkazu na "znamení proroka Jonáše":
Inkluzivní počítání: Římané i Izraelité biblických dob počítali jinak, než jak se to většina lidí učí dnes. Většina lidí dnes počítá exkluzivně. Například dejme tomu, že k tobě přijde 20. dubna tvá dcera po jarních prázdninách a ptá se: Jak dlouho to bude trvat do letních prázdnin? Ty víš, že v její škole začínají letní prázdniny 15. června. Proto ji odpovíš, že letní prázdniny začínají za dva měsíce. Počítáš exkluzívně jen měsíce květen a červen. Nepočítáš měsíc duben, protože to je měsíc, ve kterém už jsi. Izraelita nebo Říman by však počítal inkluzívně. Kdyby dostal stejnou otázku, jeho odpověď by zněla tři měsíce, protože oni vždy započítávali i měsíc, ve kterém se nacházeli. Proto není nutné pro znamení Jonáše, aby zahrnovalo 72 hodin. Kromě toho počítání dne jako 24 hodinové periody nebylo metodou počítání délky dne mezi Izraelity. Noci byly rozděleny na bdění a dny rovnoměrně na 12 hodin dle slunečních hodin. Yahushua Sám se zeptal: "Což nemá den dvanáct hodin?" (viz Jan 11,9). Hodiny v létě byly tedy delší než hodiny v zimě. S inkluzívním počítáním byla započítána každá část dne jako jeden den. Proto 16. Abib - den Spasitelova vzkříšení - byl tím třetím dnem v počítání dnů, i když byl vzkříšen na počátku tohoto dne.
Srdce země: Věřící se dlouho domnívali, že "srdce země" odkazuje na dobu pohřbení. To je však omezený výklad. Pravé "srdce země" má daleko širší uplatnění. Bible odkazuje na "zemi" jako na lidskou rasu nebo konkrétněji na lidské srdce. Ve svém podobenství o rozsévači Yahushua výslovně uvádí, že to, co bylo zaseto do země, bylo "slovo v jejich srdcích". (viz Marek 4,3-20). Bible taky jasně uvádí, že srdce člověka je zkažené a hříšné:
"Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?" (Jeremiáš 17,9)
"Ale když viděl Yahuwah, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,..." (Genesis 6,5)
Originální řecké slovo pro srdce poskytuje další informaci: "kardia... srdce, tzn. myšlenky nebo pocity (mysli)...."2 Srdce země tedy poukazuje na něco většího než prosté fyzické pohřbení v zemi. Odkazuje na stav pod odsouzením hříchu. Yahushua byl bezhříšný. Musel být, jinak by nemohl být naším Vykupitelem. Jinak řečeno, On dobrovolně převzal zodpovědnost za naše hříchy. To bylo tajemstvím milosti, které umožnilo spravedlivému Stvořiteli nabídnout ospravedlnění a vykoupení kajícímu hříšníkovi. Když Yahushua přijal naše hříchy, na kterých se Sám nepodílel, mohl nám nabídnout Svou spravedlnost, na které nemáme my žádný podíl.
To pak všecko jest z Yahuwaha, kterýž smířil nás s Sebou skrze Yahushuu pomazaného, a dal nám služebnost smíření tohoto. Neboť Yahuwah byl v Yahushuovi, smířuje svět s Sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření... Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Yahovou v Něm. (2. Korintským 5,18-19. 21)
Celá padesátá třetí kapitola Izaiáše vysvětluje tuto boží záměnu:
On pak raněn jest pro přestoupení naše,
potřín pro nepravosti naše;
kázeň pokoje našeho na něj vzložena,
a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno...
Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás.
S přestupníky počten jest.
Onť sám nesl hřích mnohých,
a přestupníků zástupcem byl.
(Izaiáš 53,6.12)
Když se Yahushua stal hříchem za nás, přijal na sebe trest, kterému čelí všichni, kdo rebelují proti Nebi. Tímto trestem je odloučení od samotného Yahuwaha:
"Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Elohimem
vaším,
a hříchové vaši to způsobili,
že skryl tvář před vámi, aby neslyšel."
(Izaiáš 59,2)
"Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti,
byl by mě Panovník nevyslyšel."
(Žalm 66,18)
Kdy začalo to počítání? Trest, který dopadl na Yahushuu, bylo utrpení věčného odloučení od Stvořitele všeho. Toto utrpení vyvrcholilo při Jeho smrti, když zemřel puknutím srdce, což způsobilo proudy krve i "vody". Jeho utrpení však nezačalo s prvním hřebem, který prorazil Jeho kůži, ani prvním zásahem římských důtek. To je důležité si uvědomit pro pochopení znamení proroka Jonáše. Yahushuovo utrpení začalo, když upadl pod boží odsouzení za hřích už v Getsemanské zahradě.
V zahradě Getsemane trpěl Kristus namísto člověka a lidská přirozenost Syna [Yahuwahova] kolabovala pod děsivou hrůzou viny za hřích, až z Jeho bledých a chvějících se rtů vyšel bolestný výkřik: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich", ale neexistuje-li jiný způsob, skrze který by mohlo být dosaženo spasení padlého člověka, pak "ne jakž já chci, ale jakž ty chceš". Lidská přirozenost by tehdy zemřela pod hrůzou pocitu hříchu, kdyby Jej neposílil anděl z nebe tak, aby snesl tuto agónii.3
Yahushua byl Yahův Beránek, který snímá hříchy světa. Byl ukřižován v době Pesachu (14. Abib), tak aby Yahuwahova spravedlnost mohla minout kající hříšníky, tak jako Anděl Smrti pominul Izraelity v Egyptě. Nicméně Jeho utrpení začalo v zahradě Getsemane, po Poslední večeři, na večer 13. Abibu.
Moc, která uvalila trestné právo na lidského Zástupce a Záruku, byla moc, která udržovala a podporovala Toho trpícího pod ohromnou tíhou hněvu, který by dopadl na hříšný svět. Kristus vytrpěl smrt, která měla dolehnout na přestupníky [Yahuwahova] zákona.
Je strašná věc pro nekajícího se hříšníka upadnout do rukou živého [Eloaha]. ... Avšak nikdy se to neprojevilo do takové míry jako v agónii Krista, Syna nekonečného [Eloaha], když na něj dolehl [Yahuwahův] hněv pro hříšný svět. Bylo to v důsledku hříchu, přestoupení [Yahuwahova] zákona, že se Getsemanská zahrada stala předně místem utrpení za hříšný svět. Žádný zármutek, žádná agónie se nemůže měřit s tím, co vytrpěl [Yahuwahův] Syn.4
Naprostá mentální a emocionální agónie, kterou snášel Spasitel, když "sám nesl hřích mnohých a přestupníků zástupcem byl" (Izaiáš 53,12), začala v Getsemane. Bible zaznamenává děsivý důsledek: "I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi." (Lukáš 22,44) To se stalo před jeho zatčením. Tehdy již nesl boží trest pro hříšníky, který začal v onu noc před skutečným ukřižováním. Bible potvrzuje, že trest pro hříšníky zahrnoval daleko více než jen oněch zhruba šest hodin, které Spasitel strávil na kříži. Existuje dvanáct pasáží v Bibli, které odkazují na třídenní časovou periodu v blízkosti Yahushuovy smrti a každá z nich konkrétně odkazuje nějakým způsobem na mentální utrpení, které začalo už v zahradě Eden před Jeho smrtí.
|
Člověk nebyl stvořen jako nositel hříchu, a nikdy nepozná hrůzu kletby hříchu, kterou nesl Spasitel. Žádný zármutek nesnese přirovnání s žalem Toho, na Kterého dopadl [Yahuwahův] hněv s nesmírnou silou. Lidská přirozenost dokáže snést jen omezenou míru zkoušky. Konečný člověk může snést jen omezenou míru a pak lidská přirozenost podléhá; ale přirozenost [Yahushuova] měla větší odolnost vůči utrpení, protože lidství existovalo v božské přirozenosti a vytvořilo kapacitu pro snesení utrpení, které vyplývalo z hříchů ztraceného světa. ...Odplatou za hřích je smrt, ale dar [Yahův] je věčný život skrze [Yahushuu] pro kajícího, věřícího hříšníka." Ellen G. White, Manuscript 35, 1895 |
"A od té chvíle počal Yahushua oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti." (Matouš 16,21)
Třetího dne od které chvíle? Od chvíle, kdy utrpení začalo. Čti dále:
"Tehdy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti." (Lukáš 24,45-46)
"I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti." (Marek 8,31)
Následující text si zaslouží zvláštní pozornost, protože velmi jasně poukazuje na to, že vzkříšení přichází po třídenním procesu, který začal s Jeho utrpením. Lukáš 24 zaznamenává příběh 2 mužů, kteří putovali z Jeruzaléma do svých domovů v Emaus dne 16. Abibu - v den vzkříšení. Když šli, tak rozmlouvali "o všech věcech, které se byly staly". (Lukáš 24,14)
I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Yahushua, přiblíživ se k nim, šel s nimi. Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
Oni pak řekli jemu: O Yahushuovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Eloahem i přede vším lidem, a kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. (Lukáš 24,15-17. 19-21)
To Spasiteli otevřelo prostor, který chtěl, aby je poučil a inspiroval jejich víru:
Tedy On řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci. Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o Něm byla. (Lukáš 24,25-27)
(Další Biblické pasáže poukazující na stejný proces událostí je možné přečíst zde.5) Není nutné opomíjet toto úžasné proroctví o Spasitelově utrpení a smrti, ani není nutné započítávat celých 72 hodin do této časové periody. Časová perioda od večera 13. Abibu do svítání 16. Abibu splňuje parametry tohoto proroctví. "Znamení proroka Jonáše" bylo dokonale naplněno v Spasitelových utrpeních a smrti od chvíle, kdy dobrovolně přijal odsouzení zákona vůči hříšníkům a podřídil se tomu, že bude odloučen od Yahuwaha kvůli vykoupení lidstva.
1Jen Shroder, Three Days & Three Nights: The Sign of Jonah.
2 Kardia, #2588, The New Strong’s Expanded Dictionary of Bible Words.
3 SDA Bible Commentary, Vol. 5, p. 1103.
4 viz výše
5 Ve Skutcích 10,39 je řecké slovo přeložené jako "zamordovali", což poukazuje na násilnou smrt. To nebyla milosrdná, rychlá smrt. Ale krutá a plná utrpení.
6 Skutečnost, že vzkříšení nastalo za svítání v 16. Abib, třetí den proroctví, nepřímo podporuje Biblický důkaz odhalující, že den začíná za svítání.