FALEŠNÁ ZPRÁVA! „Sobota je Sabat“

Pečlivé studium dějin, Bible a astronomie odhaluje šokující skutečnost, že sobota není biblický sedmý den Sabat, a že ani neděle není dnem Spasitelova vzkříšení!

Arthur S. Maxwell vyprávěl příběh o domněnce, ke které došlo v době války a která změnila běh dějin. Podle Maxwella naháněla španělská armáda menší a slabší britské loďstvo vedené viceadmirálem Lordem Nelsonem. Španělské lodě byly ve větším počtu než britské a snadné vítězství bylo na dosah. Najednou se stalo, že jeden britský námořník přepadl přes palubu. Za takových okolností by většina velitelů pokračovala v plavbě. Proč riskovat životy všech kvůli záchraně jediného života?

To se však nestalo. Byl vydán rozkaz, aby byl britský námořník zachráněn. Britské lodě zpomalily. Záchranný člun byl spuštěn dolů a poslán na záchranu osamocenému muži.

Když to španělský velitel viděl, nemohl uvěřit, že by někdo riskoval porážku, jen aby zachránil život jediného námořníka. Došel tedy k domněnce, že britský velitel musel zajisté vidět na horizontu posily. Proč by jinak zastavili a využili čas na záchranu jediného muže? Kvůli této mylné domněnce se španělské lodě otočily a odpluly pryč, ponechajíc britské lodě schopné bez ztrát bojovat další den.

Tato domněnka přispěla nakonec ke skutečnému zničení španělského loďstva, když se Španělsko spojilo s Francií, aby bojovalo proti Británii v bitvě u Trafalgaru. Britské vítězství u Trafalgaru „zničilo Napoleonovu pobřežní strategii a plány invaze . . . To omezilo Napoleonovu říši a zosnovalo cestu k jeho pádu.“¹ Kdyby španělský velitel nedospěl k mylné domněnce, Nelson mohl být dříve poražen a bitva o Trafalgar mohla mít velmi odlišnou dohru, pokud by k ní vůbec došlo. Dějiny mohly být napsány velmi odlišně nebýt jedné malé, mylné domněnky.

Nebezpečí domněnek

Domněnky používají známé údaje (nebo akceptované jako správné myšlenky) k podložení představ o něčem, co je ve skutečnosti neprokázané. Problém vyvstává, když je nesprávná domněnka přijata za skálopevnou pravdu.

Extrapolate: "Odvodit nebo odhadnout prodloužením nebo projekcí známé informace" American Heritage Dictionary of the English Language

Některé domněnky jsou legrační. Například Dr. Dionysius Lardner varoval na počátku 19. století, že každý, kdo bude v plné rychlosti cestovat ve vlaku, se zadusí nedostatkem kyslíku. Některé domněnky mohou být nebezpečné, jako například domněnka ze 17. století, že všechna krev je stejná, načež doktoři prováděli transfúzi zvířecí krve do lidí. Tito lidé obvykle zemřeli. A čím rozšířenější taková domněnka, tím větší je její moc oklamat.

I dnešní křesťanství bylo polapeno v klamu. V klamu založeném na domněnce. Smutné je, že tato domněnka je podporovaná téměř 1600 let a snaží se umlčet všechny, kteří chtějí odhalit pravdu.

Touto domněnkou je, že novodobý týden, od neděle do soboty, cykluje ustavičně a bez přerušení od doby Stvoření. Tato domněnka vytvořila klam, že sobota je Biblický sedmý den Sabat, zatímco neděle – co by první den týdne – je dnem, kdy Yahushua vstal z hrobu. Tento klam je afektem domněnky. Ale domněnka je mylná.

Pravdou je, že dnešní sobota není původní Sabat, ve který Yahuwah odpočinul při díle Stvoření. Není ani dávný Sabat zakomponovaný do Desatera přikázání od Sinaje, které zachovával Yahushua a Jeho učedníci. Není to pravý Sabat, zachovávaný křesťany v prvních staletích naší éry. Ani neděle není dnem, ve který Yahushua vstal z mrtvých. Takovéto výroky mohou být šokující a je normální mít odtažitou reakci se sklonem je zavrhnout. Nicméně historie, Bible, a dokonce astronomie dokazují, že domněnka o nepřetržitě cyklujícím týdnu je mylná.

Raději než ihned zavrhnout tyto výroky jako kacířství – „Protože musí být přece mylné!“ – tě WLC vyzývá, abys pečlivě studoval fakta, zapomenutá v dějinách a ztracená v Bibli, ale stále přesně uchovaná na obloze. Prosíme tě, abys měl otevřenou mysl: mysl, která je ochotná přijmout a uposlechnout, když tě Yahův Duch usvědčuje, že to je pravda. Můžeš důvěřovat Yahuwahovi, že ochrání tvou mysl, když budeš pečlivě procházet důkazy a skládat je „naučení za naučením, naučení za naučením, správu za správou, správu za správou, trošku odtud, trošku od onud.“ (Izaiáš 28,10)

Zapomenutý v dějinách

Konverzace byla jak frustrující, tak i překvapivá. Vážil jsem si mého přítele. Byl vzdělaný. Měl doktorát z teologie. Věřil jsem, že je intelektuálně upřímný a staví pravdu na první místo. Slyšel jsem ho jako kazatele adventistů sedmého dne mluvit na evangelijních setkáních, kde vysvětloval, jak je důležité zachovávat konkrétní den (sedmý den Sabat), ne jen tak ledajaký den (např. neděli).

Když jsem se tedy dozvěděl, že byl Sabat v biblických dobách vypočítán podle odlišného kalendáře, byl on tím prvním, se kterým jsem se chtěl o to podělit. Věděl jsem, že s jeho láskou k pravdě a jeho pečlivým učením bude chtít o tom taky slyšet. (To jsem ještě netušil, že je často nejtěžší podělit se o to s těmi, kteří si myslí, že ví více než já.)

Nejprve zavrhnul myšlenku, že by koncept nepřetržitého týdenního cyklu od doby Stvoření byl pouhou falešnou domněnkou.

„Když kalendář přešel od Juliánského ke Gregoriánskému, žádné dny týdne nebyly ztraceny. Po čtvrtku 4. října následoval pátek, 15. října.“ - zmínil fakta, která jsem už znal.

Měl pravdu, ale nešel dostatečně daleko. Pravda je skrytá v mlhavé minulosti a abychom našli pravdu, je nutné kopat daleko hlouběji a jít mnohem více do minulosti, než jen o 400 let zpátky. Ke změně týdenního cyklu – a dokonce délce týdne – došlo o více než tisíciletí dříve, než byl zaveden dnešní Gregoriánský kalendář.

Nejstarší kalendáře od nejpokročilejších komunit byly luni-solární. Egypt byl první národ, který přešel na solární kalendář, ale původně byly kalendáře vždy určitým způsobem spojeny s Měsícem, buď jako striktní lunární kalendáře (zde byl problém pohybu měsíců v roce, kde pak přicházela roční období v neočekávaném čase) nebo jako luni-solární kalendáře, kde byly měsíce (lunace) ukotveny k solárnímu roku, aby nedocházelo k „posunu“ mimo roční období. Tento fakt byl opakovaně potvrzen různými archeology. Jak Dr. Nicholas Campion z University of Wales píše: „Používání astronomie pro kolektivní účely, náboženské i politické, je zjevné v nejstarších astronomických záznamech, od důkazu pro Paleolitické lunární kalendáře až po monumenty a Mezopotámské zprávy nebeských znamení.“

Čas sám je samozřejmě neustále plynoucí. To však neznamená, že metoda, podle které je počítán, byla vždy také nepřetržitá. Na dnešním kalendáři cyklují týdny bez přerušení. Ale tak tomu vždy nebylo a nemusíme jít až k Paleolitickým lunárním kalendářům, abychom potvrdili tuto skutečnost.

Planetární týden

Učenci označují dnes používaný týden za „planetární týden“. A sice proto, že dny týdne jsou pojmenovány podle různých planet, přesněji řečeno podle planetárních bohů. V angličtině byla jména dnů Tuesday, Wednesday, Thursday a Friday (úterý, středa, čtvrtek a pátek) odvozena od severských bohů: Tiw, Woden, Thor a bohyně Frigg, Wodenova žena.²

Někdy je složité to pochopit a záleží taky na jazyku, protože jakmile byla Římsko katolická církev u moci, snažila se skrýt pohanský původ planetárního týdne a oklamat lidi, aby věřili, že se jedná o pokračování Biblického týdne. (Jejich úspěch je možné vidět ve skutečnosti, že se mnozí dnes stále domnívají, že sobota je Sabatem Bible.) Velké úsilí bylo vynaloženo na změnu jmen pohanských dnů směrem ke jménům Biblických dnů. Jinými slovy: „První den“, „Druhý den“, „Třetí den“, atd.

V tomto úsilí byla Katolická církev jen částečně úspěšná. V řadě jazyků byl původní „Saturday“ (neboli Den Saturna) nahrazen slovem „Sabbath“ (v češtině sobota) a původní „Sunday“ (Den slunce) byl nazván „Lord's Day“ (Den Páně).

Obfuscate: "Učinit tak zmatené nebo zastřené, že je pak složité to vidět nebo pochopit. Znejasnit nebo zakalit, zatemnit."

Ať nedojde k omylu. Účelem bylo oklamat a skrýt pravý biblický Sabat. Eviatar Zerubavel, izraelský profesor sociologie na Rutgers University napsal fascinující knihu pod názvem The Seven Day Circle: The History and Meaning of the Week. Dokumentuje v ní zcela jasně pohanský původ dnešního týdne, stejně jako snahu Římsko katolické církve zakrýt jeho původ. Píše:

Navzdory své zjevné snaze poskytnout týden s výhradně křesťanským obsahem, zvolila si nicméně církev zachovat svou židovskou sedmidenní rytmickou formu. To by nemělo být přehlíženo, protože se mohla taky rozhodnout pravidelně shromažďovat v souladu s tradičním Římským osmidenním týdenním cyklem. . . Konec konců zrušením Sabatu zničila církev také raison d'être [důvod pro existenci] židovského sedmidenního týdne.

Zachování sedmidenního rytmu bylo z části zjevným výsledkem hlubokého, nevědomého spojení s judaismem, stejně jako pragmatickým pokusem vyhnout se zbytečnému odcizení od své dost význačné židovské součásti svého členství. Nicméně stručný pohled na jména dnů týdne ve většině evropských jazycích by nám měla připomenout, že židovský týden není jediným kontextem, v jehož rozmezí bychom měli nahlížet na vývoj církevního sedmidenního cyklu. Jak uvidíme, jednalo se o sblížení židovských i astrologických týdnů v době, kdy se křesťanství začalo šířit v Římské říši, což vyprodukovalo sedmidenní cyklus, který se pak rozšířil do většiny civilizovaného světa.³

Zerubavel jinými slovy říká, že konstrukce novodobého týdne byla úmyslnou volbou, ne automatickým pokračováním toho, jak se čas vypočítával dříve. Jiné délky týdnů byly vědomě zavrženy, zatímco týden o sedmi dnech byl úmyslně zvolen, aby napodobil židovský sedmidenní týden.

Když se lidé setkají s fakty historie: že dnešní sobota není biblický Sabat, mnozí poukazují na to, že mnoho jazyků odkazuje na sedmý den týdne spíše jako „Sabat“ a ne jako původní planetární označení dne Saturna. Zerubavel to taktéž vysvětluje, když říká:

Zatímco Římsko katolická církev oficiálně lnula k tradiční židovské nomenklatuře [systému pojmenování] dnů týdnů, planetární označení těchto dnů se objevuje už od druhého století ve spisech církevních otců a bylo běžně používáno křesťany přinejmenším od roku 269 n.l. (Jediným význačným, organizovaným, křesťanským důvodem, proč obnovit původní hebrejské pojmenování dnů týdne, se zdá být oficiální eliminace „pohanských jmen“ skrze First General Assembly of Pennsylvania, zjevně reprezentující ducha Society of Friends, mezi  1682 a 1706. Mimochodem, do dnešního dne Kvakeři stále nazývají své nedělní školy „školy prvního dne“). Protože můžeme říci z etymologicky zvláštního faktu, že žádné planetární označení dnů týdne se nenachází v řečtině nebo v nějakém slovanském jazyku, je zřejmé, že jen východní církvi se podařilo uspět v potlačení významného vlivu astrologie. Řím byl daleko méně úspěšný, jelikož planetární jména alespoň některých dnů týdne se nachází v angličtině, němčině, holandštině, dánštině, norštině, islandštině, švédštině, finštině, lapštině, maďarštině, albánštině, rumunštině, italštině, francouzštině, katalánštině, španělštině, bretonštině, galštině, velštině a korničtině.

Je jasné z etymologických [historie jazyků] důkazů, že se astrologie šířila po celé Římské říši dříve, a pravděpodobně daleko rychleji než křesťanství. Takto, na počátku čtvrtého století, kdy církev konečně získala kontrolu nad říší, bylo evidentně příliš pozdě na nějaké vážné náboženské úsilí zcela eliminovat astrologické asociace sedmi dnů týdne. . . dokonce i v samotném srdci Římské říše, kde převládaly jazyky odvozené z latiny. Jedině z respektu ke dvěma „klíčovým“ dnům judeo-křesťanského týdne, jmenovitě k sobotě (Sabat) a neděli (Den Páně), se církvi podařilo nahradit astrologii. Astrologický vliv je ještě jasnější na okrajích Římské říše, kde křesťanství dorazilo mnohem později. Angličtina, holandština, bretonština, velština a korničtina, což jsou jediné evropské jazyky, kde se do dnešního dne dochovala původní pohanská jména všech sedmi dnů týdne, a mluví se jimi v oblastech, kde nebyl křesťanský vliv během prvních staletí naší éry, když se astrologický týden šířil po celé říši. Žádný z těchto jazyků není odvozen z řečtiny nebo latiny, z jazyků úzce spojených s církví. To platí také pro všechny ostatní jazyky, které si uchovaly planetární označení nejméně jednoho z „klíčových“ dnů judeo-křesťanského týdne – němčina, galština, dánština, norština, islandština, švédština, finština, maďarština a albánština.⁴

To je důvod, proč mnohé jazyky nahradily starý „Saturday“ (den Saturna) za „Sabat“ (v češtině sobota) a původní „Sunday“ (den Slunce) za „Den Páně“.

Průzkum odhaluje, že v nejméně 65 jazycích jsou dny týdne pojmenované po sedmi planetárních bozích starověkého pohanství – Slunce, Měsíc, Mars, Merkur, Jupiter, Venuše a Saturn. A praxe nazývání dnů po těchto pohanských bozích je nejběžnější v těch zemích, kde dominuje křesťanské náboženství.

„Modlitba k planetám v jejich příslušné dny byla součást uctívání nebeských těles.“ Robert L. Odom, Sunday in Roman Paganism, p. 158.

Bylo by absurdní domnívat se, že připsání dnů týdne nebeským tělesům je hebrejského nebo křesťanského původu. Svaté Písmo zjevuje, že dávní Židé a ranní křesťané označovali dny čísly, kde šestý a sedmý byl také respektive nazván „Příprava“ a „Sabat“.

Slovníky, encyklopedie a jiné hlavní zdroje informací prakticky jednomyslně přisuzují jména kalendářních dnů pohanskému původu.⁵

Opět, jak bylo dříve uvedeno: planetární týden nebyl odvozen od biblického týdne. Přišel z pohanství. Církev se snažila skrýt tuto skutečnost tím, že změnila jména dnů týdne, a v tomto byla jen částečně úspěšná.

Původ planetárního týdne

Dnešní týden má stejnou délku jako biblický týden. Ale jak už bylo uvedeno, dny týdne, stejně jako způsob, jakým týden cykluje, nepochází z Bible. Jak Zerubavel uvedl výše: „nicméně církev si zvolila zachovat svou židovskou sedmidenní rytmickou formu. To by nemělo být přehlíženo, protože se mohla taky rozhodnout pravidelně shromažďovat v souladu s tradičním Římským osmidenním týdenním cyklem.“ Později musíme o tom říci více, ale pro nyní stačí pochopit, že novodobý týden nebyl přirozeným pokračováním biblického týdne. Naopak, vznikl z pohanství a byl přizpůsoben tak, aby svou délkou napodoboval biblický týden, ze kterého ale nevzešel.

Hůlkový kalendář nalezený v Titových lázních v Římě.

Planetární týden má svou vlastní historii, nezávislou na Písmu. Když se planetární týden poprvé objevil a začal být přijímán jako součást Juliánského kalendáře, nový sedmidenní týden začínal v Saturday (den Saturna, dnes sobota)! Povšimni si například „hůlkového“ kalendáře, nalezeného v Titových lázních, které byly postaveny v Římě v roce 81 n.l. Nahoře je sedm planetárních bohů v pořadí dnů týdne. Prvním bohem je Saturn. Drží srp, protože je považován za „boha žně“.

Dalším bohem v řadě, pro druhý den týdne, je Sol neboli bůh slunce, korunován paprsky světla. Třetí den patří bohyni Měsíce, Luně, korunované srpkem Měsíce. Další bohové následují v pořadí: Mars, bůh války, mající helmu; Merkur, mající okřídlenou helmu a caduceus; Jupiter, svírající svůj běžný svazek blesků; a nakonec, poslední den týdne patří bohyni lásky, Venuši.

To jasně dokazuje, že novodobý týden nemohl vzniknout podle Bible, protože v době, kdy začal být používán v Juliánském kalendáři, začínal v Den Saturna (dnes sobota) a končil v Den Venuše (pátek). Teprve později byl týden normalizován tak, aby začínal v neděli a končil v sobotu.

Ranný Juliánský týden

Juliánský kalendář byl poměrně mladým vynálezem, když byl Spasitel na zemi. Římané původně používali kalendář Římské republiky, který byl podobně jako hebrejský kalendář luni-solárním kalendářem.

Kalendář Římské republiky byl založen na lunárních fázích. Pohanští kněží Říma, zvaní pontifové, byli zodpovědní za regulaci kalendáře. . .

V době Julia Césara se měsíce nacházely zcela mimo soulad s ročními obdobími. Julius César využil své právo jako pontifex maximus (velekněz) a zreformoval, co se stalo těžkopádným a nepřesným kalendářem.⁶

Julius César pozval Sosigena, Alexandrijského astronoma, aby vymyslel nový způsob kalkulace času.

Sosigenes se rozhodl, že jediným praktickým krokem je zcela opustit lunární kalendář. Měsíce musí být vytvořeny na základě ročních období a tropický (solární) rok byl použit jako v Egyptském kalendáři . . . Velkým problémem pro každého reformátora [kalendáře] bylo, že zdánlivě neexistoval způsob efektivní změny, která by nadále dovolovala, aby měsíce byly v souladu s fázemi Měsíce a rok s ročními obdobími. Bylo nezbytné zásadně narušit tradiční způsob časomíry a vymyslet účinný sezónní kalendář.⁷

Pohanský, solární Juliánský kalendář je pojmenován po Juliu Césarovi, který byl zodpovědný za odstranění lunárně založeného kalendáře Římské republiky.

Nový kalendář byl nazván „Juliánský“ kalendář po Juliu Césarovi. V roce 45 př.n.l. bylo ke kalendáři přidáno plných 90 dnů, aby se měsíce dostaly zpět do souladu s ročním obdobím. Ale právě zde je důležitá skutečnost, o které většina lidí neví. Nový Juliánský kalendář měl nepřetržitý týdenní cyklus . . .ale týdny byly dlouhé osm dnů! „Ranné Juliánské kalendáře nebyly zapisované do tabulek jako dnešní kalendáře, ale data byla zapsána do sloupců s dny týdne označenými písmeny od A po H.“⁸

To je skutečnost snadno prokazatelná historií a archeologií. Faktem je, že každý dochovaný ranný Juliánský kalendář, nazvaný fasti, ukazuje osmidenní týden. Navíc všechny datují období od císaře Augusta po císaře Tiberia, neboli od roku 32 př.n.l. po 37 n.l. Toto údobí zahrnuje více než jen dobu života Yahushui na zemi. Osmidenní týden Juliánského kalendáře byl používán Římany během života Yahushui. To byl kalendář, který používaly Římské legie umístěné v Palestině. To nás přivádí k zajímavému bodu: Pro Židy v době Yahushui byly běžně známy dva kalendáře:

1. Solární kalendář Římských dobyvatelů se svým nepřetržitým osmidenním týdenním cyklem a
2. Luni-solární kalendář Stvoření, znovu ustanovený v knize Exodus, se svým sedmidenním týdnem, který se restartoval každý Den Nového Měsíce.

Co myslíš, který kalendář Židé asi používali? Je zajímavé si povšimnout, že většina svitků od Mrtvého moře obsahuje více než jen pokus o porovnání dvou odlišných metod časomíry. To samo odhaluje, že tehdy existovaly v Palestině nejméně dva známé odlišné kalendáře. Také to poskytuje důkaz o tom, že Židé používali odlišný kalendář než ten, který používali jejich Římští vládci.

Tyto kamenné fragmenty z ranného Juliánského kalendáře ukazují měsíce August (srpen) až December (prosinec). Písmena A až H označovaly dny týdne. To je jasně vidět na kamenných deskách, dokazujících osmidenní délku ranného Juliánského kalendáře.

Juliánský kalendář byl obojí: pohanský i solární. Gregoriánský kalendář, který se používá dnes, je taky obojí: pohanský i solární. Je téměř identický s pohanským, solárním Juliánským kalendářem a nemá prakticky žádnou podobnost s biblickým luni-solárním kalendářem Yahuwaha.

Hrobové nápisy

Nápisy vyryté křesťany na náhrobky poskytují další archeologický důkaz o tom, že ranní křesťané znali oba kalendáře: Juliánský a biblický kalendář, i rozdíly v týdenních cyklech těchto dvou kalendářů. Není tedy bezdůvodné se domnívat, že si zvolili uctívat podle biblického kalendáře, i když se běžné záležitosti řídily podle světského, Juliánského kalendáře. V Inscriptiones Latinæ Christianæ Veteres, Ernst Diehl uvádí následující náhrobní nápis z roku 269 n.l.:

V konzulství Claudia a Paterna, v Nones listopadu, v den Venuše, a v 24. den lunárního měsíce, Leuces byla uložena [tento památník] k její velmi drahé dceři Seveře a k Tvému Svatému Duchu. Zemřela [ve věku] 55 let, a 11 měsíců [a] 10 dnů.⁹

To je jeden z nejstarších dochovaných křesťanských náhrobních nápisů nacházejících se v Římě a je fascinující, protože uvádí dvě odlišná data! Název „Nones“ listopadu odkazuje na 5. listopadu. V daný rok to připadlo na „den Venuše“ neboli dnešní pátek. V konkrétní lunaci to odpovídá 24. dni lunárního měsíce, což by byl „Druhý Den“ biblického týdne.

To je extrémně důležité, protože pokud „Druhý Den“ v této lunaci připadl na pátek, pak se sedmý den týdne, Sabat, shodoval s pohanskou středou neboli s „dnem Merkura“!

Přiznání židovských učenců

Příliš dlouho se „argumentuje“ tím, že Židé světí v sobotu, a proto je sobota biblický Sabat. Toto je však jen kruhové odůvodnění: Židé světí v sobotu. Proto je sobota Sabat, neboť to je den, kdy Židé světí.

Faktem je, že židovští učenci jsou si dobře vědomi toho, že sobota není původní Sabat Písma. Následně uvádíme citáty židovských učenců.

V dopise Dr. L. E. Froomovi, datovaném 20. února 1939, [Rabbi Louis] Finklestein [of the Jewish Theological Seminary of America] ochotně přiznal: „Současný židovský kalendář byl opraven ve čtvrtém století.” Maimonides a většina dalších židovských chronologů souhlasí s tím, že novodobý židovský kalendář je založen na „středních pohybech slunce a měsíce, pravý [kalendář] byl odstaven.” ^10,11

Maimonides (1135-1204), rabín, filozof a lékař.

Novměsíc stále je, a Sabat původně byl, závislý na lunárním cyklu . . . Původně byl den Nového Měsíce slaven stejným způsobem jako Sabat, postupně se však stával méně důležitým, zatímco se Sabat stával stále více dnem náboženství a lidství, náboženské meditace a instrukce, pokoje a potěšením duše.¹²

 S rozvojem důležitosti Sabatu jako dne posvěcení a důrazem na významné číslo sedm se týden stal více a více odloučeným od svého lunárního spojení . . .¹³

Měsíce roku byly lunární a začínaly s novměsícem (hodesh, který znamenal „měsíc). Během éry králů byl novměsíc zachováván jako dvoudenní slavnost (1. Sam. 20,24-47).¹⁴

Povšimni si ve výše uvedeném citátu, že Rabbi Finklestein otevřeně přiznává, že současný židovský kalendář je odlišný od kalendáře používaného před čtvrtým stoletím, a Maimonides jde ještě dále, když říká, že původní kalendář byl „odložen stranou“.

Došlo k tomu z důvodu extrémního pronásledování ze strany ranné křesťanské (Římsko-katolické) církve, když se dostala k moci ve čtvrtém století n.l. Židé jsou zde otevření ohledně těchto skutečností historie a ochotně přiznávají, že kvůli tlaku extrémního pronásledování změnili kalendář.

„Za vlády Konstantia (337-362) dosáhlo pronásledování Židů takové míry, že . . . výpočet kalendáře byl zakázán pod hrozbou krutých trestů.“¹⁵

Vyhlášení nového měsíce pozorováním nového Měsíce, a nového roku skrze příchod jara, může být uděláno jedině skrze Sanhedrin. V době Hillela II [4. stolení n.l.], posledního prezidenta Sanhedrinu, zakázali Římané tento zvyk. Hillel II byl proto donucen zavést svůj pevný kalendář, čímž dal souhlas Sanhedrinu pro kalendáře všech budoucích let.¹⁶

Přiznání katolických učenců

Nicejský koncil je dodnes považován za jeden z nejvlivnějších církevních koncilů kdy konaných.

Je dost zajímavé, že i římsko-katoličtí učenci jsou velmi neomalení ohledně faktu, že jsou zodpovědní za změnu kalendáře, která ovlivnila křesťanský den bohoslužby. To se odehrálo na Nicejském koncilu a nejlépe je to shrnuto

Heinrichem Graetzem v jeho monumentálním díle History of the Jews, které bylo publikováno skrze Jewish Publication Society of America v roce 1893!

Pak byl svět svědkem dosud nevídané podívané na prvním generálním shromáždění v Nice [Nicæa], sestávající z několika set biskupů a knězů a s císařem v jejich čele. Křesťanství si myslelo, že oslaví své vítězství, ale uspělo jen v oklamání své slabosti a vnitřní rozvrácenosti. Neboť při této události, při jeho prvním oficiálním projevu, ve vší nádheře vlastní plnosti duchovní a světské moci, nezůstala ani známka jeho původního charakteru . . . Na koncilu v Nicæa se přetrhlo poslední pouto, které spojovalo křesťanství se svým mateřským kmenem. Slavnost Velikonoc se až do této doby slavila většinou ve stejnou dobu jako židovský Pesach, a vskutku podle dnů vypočítaných a fixovaných Synhedrionem [Sanhedrinem] v Judæa pro tuto oslavu; ale v budoucnu měla být slavena naprosto nezávisle na židovském kalendáři. „Proto je nanejvýš nepřípustné, abychom se v tento nejposvátnější ze svátků řídili zvyky Židů. Proto od této chvíle nemějme nic společného s tímto nenáviděným lidem; náš Spasitel nám ukázal jinou cestu. Bylo by vskutku absurdní, kdyby se Židé chlubili tím, že nejsme schopni slavit Pesach bez pomoci jejich pravidel (kalkulací).“ Tyto poznámky se přisuzují císaři Konstantinovi . . . [a staly se] vedoucím principem církve, která nyní měla rozhodnout o osudu Židů.¹⁷

Nemůže být pochyb o tom, že to byla činnost Římsko katolických biskupů na Nicejském koncilu, která byla přímo zodpovědná za náboženskou změnu v kalendáři používaném pro bohoslužbu jak Židy, tak i apoštolskými křesťany. Chronologista David Sidersky vysvětluje: „Už nebylo možné pod Konstantiem používat starý kalendář.“¹⁸

V následujících letech procházeli Židé přes „železo a oheň“. Křesťanští [papežský Řím] císaři zakázali židovský výpočet kalendáře a nedovolovali oznamování dnů svátků. Graetz říká: „Židovské [a apoštolsko-křesťanské] komunity byly ponechány v naprostých pochybnostech ohledně nejvýznamnějších náboženských rozhodnutí: co se týče jejich svátků.“ Bezprostředním důsledkem byla fixace a kalkulace hebrejského kalendáře skrze Hillela II.¹⁹

Nicejské dekrety „zničily Chrám Zákona v Judei“, jaký byl, a dávná regulace Mojžíše pro harmonizaci kurzu Měsíce s kurzem Slunce byla zcela nahrazena výpočty zahrnujícími jarní rovnodennost, po které byl nejbližší úplněk zvolen za velikonoční měsíc. Z tohoto bodu rovnodennosti vybudovala [Katolická] církev svůj náboženský kalendář a svátek Velikonoce. Je snadné zakrýt skutečný význam Nicejského koncilu a jeho vlivu na židovský systém časomíry, protože i když se církev snažila odpoutat od židovské kalkulace a přijmout pohyblivý svátek, přesto došlo nakonec k tomu, že oba svátky, židovský i římsko katolický, se vypočítávali ze stejného bodu času - . . . jarní rovnodennosti.²⁰

„Aby Řím získal pohany pro nominální křesťanství následujíc svou obvyklou taktiku, postaral se o splynutí křesťanských a pohanských slavností a skrze komplikovanou ale obratnou úpravu kalendáře nebylo složitou záležitostí dovést pohanství a křesťanství – nyní hluboko ponořené v modlářství . . . k tomu, aby si potřásli rukou.“ Alexander Hyslop, The Two Babylons, p. 105, emphasis supplied.

Katoličtí učenci to ví. To je důvod, proč American Catholic Quarterly Review mohlo publikovat výrok jako je tento: „Neděle … je čistě výtvorem Katolické církve.“²¹ Nebo jak bylo publikováno v Ecclesiastical Review:

„Oni [protestanté] považují za svou povinnost zachovávat neděli svatou. Proč? Protože jim to nařizuje Katolická církev. Nemají žádný jiný důvod . . . Zachovávání neděle se tak stalo náboženským zákonem zcela odlišným od božího zákona o zachovávání Sabatu. . . Autorem nedělního zákona . . . je Katolická církev.“²²

To je důležitý fakt, protože dokazuje, že neděle není dnem Yahushuova vzkříšení. Zatímco sobotní sabatisté trvají dlouho na tom, že čtvrté přikázání je stále závazné a Yahuwahovi není jedno, který den světíme, většina světitelů neděle komentuje takováto tvrzení tím svým: „Já světím po všechny dny.“

Je to argument založený na neznalosti. Zaprvé: čtvrté přikázání neříká jen, abychom světili v sedmý den. Kromě toho, že se nemá vůbec pracovat v sedmý den, má se pracovat ostatních šest dnů týdne. Tradiční důvod pro svěcení v neděli se zakládá na argumentu, že neděle je dnem Yahushuova vzkříšení. Jak jsme však viděli, neděle neexistovala na osmidenním týdnu ranného Juliánského kalendáře. Proto ani Spasitel nemohl vstát z mrtvých v tento den. Neděle nemá žádný základ pro bohoslužbu, protože je to jen tradice Římsko katolické církve, právě tak, jak sami vždy tvrdili.

Katolický autor a moderátor rádia, Patrick Madrid

Dokonce i dnešní katoličtí učenci ví, že to tak je. Patrick Madrid je americký římsko katolický autor, obhájce a rádiový komentátor. 5. ledna 2006 byl Madrid na EWTN, Globální katolické network rádiové stanici. Na „otevřené lince“ volal posluchač do rádiového show s dotazem. Švagr posluchače tvrdil, že Katolická církev změnila Sabat ze soboty na neděli. Zatímco Madridova odpověď ospravedlňovala katolický „postoj“, proč už není třeba světit biblický Sabat, odhaluje také, jak dobře zná skutečnosti historie a Bible. Uvedl:

Co tvůj švagr možná nechápe, je to, že Katolická církev nezměnila to přikázání [o Sabatu]. Katolická církev zachovává přikázání o svěcení svatého Sabatu, ale činí tak v Den Páně, a první nejrannější křesťané přesunuli zachovávání tohoto přikázání ze soboty na neděli.

Především proto, že existoval zřetelný zlom mezi požadavky Starého zákona: rituály a Mojžíšova smlouva požadovala dodržování svěcení Sabatu, zvířecí oběti a podobné věci. A oni chtěli ukázat, že křesťanství bylo odlišné od Judaismu. Vzešlo z Judaismu, ale bylo od něj odlišné. . .  Oslava smrti a vzkříšení Pána v den, kdy povstal z mrtvých, se zdála být nejvhodnějším dnem.

Další věcí, kterou si musíme také pamatovat, je to, že náš kalendář, který používáme, včetně Adventistů sedmého dne, je nejen kalendářem, který byl vytvořen Katolickou církví, ale je také kalendářem, který je založen na základě solárního roku, ne lunárního roku. A židovský kalendář, který byl zachováván v době Krista, následoval lunární kalendář, který je o několik dnů kratší než solární kalendář.

Největší ironií je, že dokonce i Adventisté sedmého dne sami nesvětí v přesně stejný den Sabat jako Židé v době Krista, protože ten je nyní posunut o několik dní mimo, když se odklonili [od] následování lunárního kalendáře.²³

Tato celá záležitost je daleko větší než pouze sobota versus neděle. Jedná se o celý systém falešného uctívání: pohanské/papežské uctívání slunce versus čisté, biblické uctívání Všemohoucího.

Když jsem předložil fakta o historii ranného kalendáře mému příteli, pastorovi adventistů sedmého dne, byl po nějakou chvíli potichu. Nakonec řekl: „Máš pravdu. Ale vše, co Bůh požaduje, je to, abychom zachovávali sedmý den Sabat podle kteréhokoliv kalendáře, který společnost používá.“

Byl jsem ohromen. Takový výrok byl v jasném rozporu ke každému výroku, který kdy učinil o tom, že Otec od nás očekává bohoslužbu v přesný, konkrétní den.

Ztracen v Písmu

Existuje jedna chyba, kterou dělá téměř každý, když čte Bibli. Je to velmi běžná a pochopitelná chyba. A sice, když lidé čtou Bibli, činí tak s tím, že mají na sobě „brýle“ s určitou sadou ideologických představ. Tyto brýle jsou vytvářeny jejich individuální kulturní a vzdělávací výchovou a ovlivňují, jak si člověk vykládá to, co čte.

Křesťané světi v sobotu nebo neděli, protože se domnívají, že současný týden cykluje neustále a bez přerušení od doby Yahushua.

Nikde to není jasněji poznat než u tématu Sabatu. Celý svět je sjednocen v užívání papežského Gregoriánského kalendáře od let okolo 1940. Proto je přirozené, že když lidé čtou v Bibli o Sabatu, domnívají se, že se jedná o sedmý den novodobého týdne: o sobotu. Tato domněnka je však mylná.

Největší rozdíl mezi kalendářem Bible a dnešním kalendářem se nachází v týdenních cyklech každé z těchto metod měření času. Jak už bylo výše uvedeno, současný kalendář má nepřetržitý týdenní cyklus. To znamená, že každý měsíc začíná v odlišný den týdne. Tak tomu však není u Biblického kalendáře. Týdenní cyklus se na Yahově kalendáři restartuje s každým Novměsícem. Ale je zde ještě více: novodobý kalendář, který je založen na pohybu slunce, nemá žádné spojení mezi týdny a něčím v přírodě. To je v kontrastu s týdenním cyklem Yahuwahova kalendáře, který je neodlučitelně spjat s fázemi Měsíce.

Neexistuje žádný text v Bibli, který vysvětluje, jak Biblický kalendář fungoval, a sice z jednoho prostého důvodu: byla to běžná znalost. Každý používal tento kalendář. Nebylo potřeba vysvětlovat, jak tento kalendář fungoval o nic více než dnes. Není nutné vysvětlovat, jak funguje Gregoriánský kalendář, protože to každý ví.

Existují však záchytné, vodící body a jsou liberálně roztroušené po celé Bibli. Když použijeme biblický princip pravidlo za pravidlem, řádka k řádce, zde trochu, tam trochu, rozdíly se stávají velice viditelné.

Dny Nového Měsíce (Novměsíce)

Bible obsahuje mnoho odkazů na zvláštní kategorii dne, který prostě neexistuje v novodobém kalendáři: Novměsíce. Zcela jasně byl používán jiný způsob kalkulace času. S tím se poprvé setkáváme během týdne Stvoření ve čtvrtém dni: „Opět řekl Elohim: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. . . A stalo se tak.“ (Genesis 1,14.15)

Slovo zde překládáno jako „znamení“ pochází z hebrejského slova owth, což znamená nějaký signál, monument, maják, znamení nebo znak. Ještě významnější je slovo překládané jako „časů“. To pochází z hebrejského slova mo’ed, což znamená pevně stanovený čas nebo období, konkrétně nějakou slavnost. Toto slovo je použito průběžně v kapitole Leviticus 23, která odkazuje na Yahuwahovy svátky: „Mluvil opět Yahuwah Mojžíšovi, řka: Mluv k synům Izraelským a rci jim: Slavnosti Yahuwahovy, kteréž nazývati budete shromáždění svatá, tyto jsou slavnosti mé.“ (Leviticus 23,1-2) Prvním svátkem uvedeným v seznamu svátků je týdenní svátek sedmý den Sabat. Po něm jsou pak uvedeny každoroční svátky.

„Protože se židovské svátky konaly v pravidelných intervalech, toto slovo bylo s nimi úzce spojeno . . . Mo’ed je použit v širším smyslu pro všechna náboženská shromáždění. Má úzké spojení se samotným svatostánkem . . . [Yah] se zde střetával s Izraelem v konkrétních časech za účelem zjevení Jeho vůle. Je to běžně používané slovo pro bohoslužebné shromáždění [Yahova] lidu.“²⁴

Základem kalendáře, který Yahuwah ustanovil při Stvoření, je pohyb Měsíce. Čas je měřen jedině pohybem. Účelem sledování pohybu Měsíce bylo určení svatých dnů! „Učinil jsi měsíc k určování času.“ (Žalm 104,19) Zde slovo přeložené jako „času“ je slovo mo’ed, čili „bohoslužebná shromáždění Yahova lidu“.

 Dny Novměsíce jsou, co se týče funkce, nejdůležitější dny celé biblické luni-solární metody časomíry, protože to jsou právě ty dny, které regulují začátek měsíců, stejně tak jako začátek týdenního cyklu. Protože tato fakta nejsou většině křesťanů známá, neznamená to, že křesťanští učenci jsou taktéž neznalí:

Měsíc byl časová jednotka úzce spjata s Měsícem. Hebrejské slovo pro „měsíc“ také znamenalo „Měsíc“ . . . Důvodem pro spojení mezi měsícem a Měsícem je ten, že počátek měsíce byl označen Novměsícem. Měsíc byl pečlivě pozorován lidmi v biblických dobách. Když se objevil jako tenký srpek, označoval počátek nového měsíce.

Lunární měsíc trval okolo 29 dnů. Proto se první srpek nového Měsíce objevil 29 nebo 30 dnů po předchozím novém Měsíci. Někdy nebyl tento srpek z důvodu oblačnosti vidět. Tehdy bylo povoleno pravidlo, že Novměsíc se nikdy nevypočítal za více než 30 dnů od posledního Novměsíce. To zabraňovalo příliš mnohým variacím v kalendáři.²⁵

Týdenní cyklus

Rozdíl v týdenních cyklech je obvykle nejtěžší věcí pro lidi studující luni-solární kalendář a zpočátku si s tím neví rady.²⁶ A opět, učenci si jsou dobře vědomi těchto skutečností, i když nejsou nikdy schopni o tom kázat. Emil G. Hirsch v článku pod názvem „Week: Connection with Lunar Phases” (Týden: Spojení s lunárními fázemi) v Jewish Encyclopedia uvádí:

Týden o sedmi dnech byl spojen s lunárním měsícem a tvořil zhruba jeho čtvrtinu. Čtyřdílné rozdělení měsíce bylo evidentně používané mezi Hebrejci a dalšími starodávnými národy; ale není jasné, jestli pocházelo od těch prvně jmenovaných. Není nutné se však domnívat, že to bylo odvozeno od Babylóňanů, protože je stejně tak možné, že pozorování čtyř fází Měsíce vedlo hebrejské kočovníky spontánně a nezávisle k vytvoření systému rozdělení intervalu mezi po sobě jdoucími Novměsíci do čtyř skupin po sedmi dnech . . . Zdůraznění požadavku [Leviticus 23,15], aby týdny Letnic byly „kompletní“ („temimot“), naznačuje, že týdny mohou být vypočteny takovým způsobem, že mohou porušit toto nařízení.

Tento citát je zajímavý, protože zaprvé správně spojuje dávný týdenní cyklus s lunárními fázemi, a zadruhé uvádí, že výpočet k Letnicím požadující „kompletní“ týdny dává najevo možnost, že by použitý týdenní cyklus nemusel automaticky poskytnout kompletní týdny.

Důkaz dat

Protože první den každého měsíce (den Nového Měsíce) vždy restartoval týdenní cyklus, připadl Sabat vždy na stejná data každého lunárního měsíce. Den Novměsíc je svou vlastní skupinou, byl to však den bohoslužby. Proto druhý den každého měsíce byl první den každého prvního pracovního týdne v měsíci. Dokonce i na Gregoriánském kalendáři vyjde někdy měsíc v takovém rozložení. Například duben 2017 byl takovým měsícem:

Jediným rozdílem mezi tímto Gregoriánským rozložením dubna 2017 a rozložením luni-solárních měsíců je ten, že toto měsíční/týdenní rozložení je na luni-solárním kalendáři každý měsíc stejné. Protože prvního každého měsíce byl den Novměsíc, sedmý den Sabat připadnul vždy na 8., 15., 22. a 29. den lunárního měsíce. To je podpořeno skutečností, že pokaždé, když je v Bibli uvedeno datum sedmého dne Sabatu, vždy připadne na tyto dny. Navíc, kdykoliv může být z kontextu odvozeno datum sedmého dne Sabatu, připadne také na tyto stejné dny měsíce. To by bylo nemožné s nepřetržitě cyklujícími týdny.²⁷

Ztracené Sabaty

„Každé místo v Bibli, kde jsou Sabaty a Novměsíce, indikuje, že 2. den měsíce je vždy první pracovní den a 8., 15., 22. a 29. den měsíce jsou bez výjimky Sabaty!“ John D. Keyser, “Biblical Proof for the Lunární Sabat.”

Je zajímavé, že lidé, kteří mají největší problém přijmout skutečnost, že sobota není pravý Sabat, jsou ti, kteří nejlépe chápou důležitost Sabatu: ti, kteří už světí v sobotu. Právě ti protestují: „Bůh by nikdy nedopustil, aby byl Sabat zapomenut! To je nemožné! Proto sobota musí být Sabat.“

Takový argument je logický podvod. Nejenže je možné dokázat, že sobota není pravý Sabat, ale v Bibli sám Yahuwah prohlašuje, že Sabat bude zapomenut a že On se postará o to, že bude zapomenut!

Prorok Jeremiáš naříkal, co postihlo Jeruzalém, že podlehl Babyloňanům. Ale protože „Babylon“ je také symbol pro celou infrastrukturu falešné bohoslužby, Jeremiášův nářek má druhé, prorocké uplatnění do doby, kdy se poznání původního, starodávného Sabat skutečně ztratilo.

Učiněn jest Yahuwah podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zármutek a žalost.

Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj, v zapomenutí uvedl Yahuwah na Sionu slavnosti a Sabaty, a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze. (Pláč 2,5-6)

A není to ani jediné místo v Bibli, kde Yahuwah prohlašuje, že způsobí to, aby byl Sabat zapomenut. Kniha Ozeáš popisuje nevěrnost Yahova lidu připodobněním ho k nevěrné manželce, která smilní s jinými milenci. Yahuwah je pro věřící božský manžel. „Nebo manželem tvým jest Učinitel tvůj, jehož jméno Yahuwah zástupů, a vykupitel tvůj Svatý Izraelský Bohem vší země slouti bude.“ (Izaiáš 54,5)

Když se odklonila k falešné bohoslužbě, byla Mu Yahuwahova „nevěsta“ (věřící) nevěrná.

Existuje mnoho krásných zaslíbení zaznamenaných v druhé kapitole Ozeáše. Rádi čteme tato zaslíbení, rádi se o ně opíráme. Ale musíme je číst v kontextu a ten říká, že nejprve přichází odsouzení za duchovní nevěrnost.

Odpor veďte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leč odvaruje smilství svých od tváři své, a cizoložství svých z prostřed prsí svých,

Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a učině ji podobnou poušti, a obrátě ji jako v zemi vyprahlou, umořil bych ji žízní.

Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými. (Ozeáš 2,2.3.5)

A jaký je trest za duchovní cizoložství? Odebrání daru Sabatu:

A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé.

A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i Sabatům jejím, a všechněm slavnostem jejím. (Ozeáš 2,10-11)

Novměsíce jsou jasným odkazem na kalendář, podle kterého jsou Sabaty a „svaté slavnosti“ (mo’edim) vypočítány. „Skrze kompromis s pohanstvím přišla ranná křesťanská církev o svou apoštolskou čistotu. To otevřelo stavidla všem klamům Satana. Protože si nevážili a neuchovávali pravdu, tak o ni [Yahovi] lidé přišli. Pokud není pravda nebe ochraňována, jak má být, [Yah] ji odstraní; On způsobuje, že je zapomenuta.“²⁸ A to je přesně to, co se stalo.

Přijetí pohanského týdne náboženskými autoritami, které spojily svou moc se světskými autoritami ve čtvrtém století, vedlo k pronásledování všech, kteří se chtěli držet Biblické kalendace. Jak Robert Odom pozoroval ve svém klíčovém díle Sunday in Roman Paganism (Neděle v Římském pohanství): „Zdá se, jako by nějaký duchovní génius ovládal pohanský svět a ustanovil věci tak, že pohanský planetární týden měl být zaveden právě ve správnou dobu pro nejpopulárnější sluneční kult všech dob, společně s vyvýšením dne Slunce jako dne nad a posvátnější než všechny ostatní dny. Zcela určitě to nebylo náhodné.“²⁹

Tato pozvolná přeměna od čistého apoštolského křesťanství ke křesťanství propleteném principy pohanské kalendace je z velké míry zodpovědná za nedostatek poznání, které dnes existuje ohledně pravého kalendáře Stvořitele. Pohanský nepřetržitý týdenní cyklus sahá tak daleko do historie, že se má za to, že nepřetržitý týdenní cyklus vždy existoval. Historická fakta o Juliánském kalendáři byla zapomenuta a kruhové uvažování bylo použito k "dokázání", že sobota je biblický Sabat: to jest, že dnešní Gregoriánský týden nepřetržitě cykluje sedmidenní týdny, a proto všechny týdny v minulosti takto nepřetržitě cyklovaly. Sobota pak musí být zákonitě ten "sedmý den Sabat" čtvrtého přikázání.³⁰

Nebeský kalendář

V celé Bibli je Sabat důležitý. Od Genesis po knihu Zjevení je Sabat zlatým vláknem, proplétajícím Yahuwahův zaslíbený pokoj skrze všechno. Nedává žádný smysl, že by Stvořitel, Vládce nebe a země, také neustanovil metodu výpočtu času, podle které by mohl každý kdykoliv a kdekoliv vědět, kdy přijde Sabat. Tento bod je dobře ilustrován zkušeností jednoho kazatele zachovávajícího sobotní Sabat, který byl KGB zatčen a uvězněn během sovětské éry. Nejprve byl držen v samovazbě. Později byl poslán do gulagu. Velmi pečlivě si vedl záznam o každém jediném dni, aby dokázal určit, který den bude Sabat. Nakonec však ztratil přehled. Nezáleží na tom, zdali na nějaký čas ztratil vědomí kvůli tomu, jak s ním špatně zacházeli, nebo to bylo něco jiného. Ať už byla příčina jakákoliv, ztratil přehled o tom, který den týdne je.

Ach, jak se mu stráže vysmívaly! Nemilosrdně ho trápili. A skutečně trpěl mentální agónií. Miloval Yahuwaha a chtěl Ho uctívat. Byl ve vězení právě proto, že odmítl udělat kompromisy ohledně své víry. A nyní nevěděl, kdy bude Sabat, a jestli v ten den pracuje nebo ne.

To je výsledek neznalosti pravého Sabatu a Yahuwahova pravého kalendáře ustanoveného při Stvoření. Není Jeho vůlí, aby někdo zůstal v nevědomosti. Ani nepředal Adamovi a Evě kus papíru, který by si pověsili na strom, aby se podle něj řídili. Něco tak důležitého nemohlo být nikdy svěřeno do něčeho, co se dá tak snadno zničit nebo změnit!

Pamatuj, že Yahuwah je Stvořitel všeho! Nepotřeboval dát Adamovi a Evě kalendář vytištěný na kusu papíru. Začlenil svůj systém měření času do svého díla stvoření a implantoval jej na obloze, aby ho všichni viděli, bez ohledu na to, kde se na zemi nacházejí.

Funkce Měsíce jako kalendáře je výslovně vyřčena v Žalmu 104,19 i v Genesis 1,14-15. Neměnný charakter funkce Měsíce je taktéž uveden v jiném žalmu: „Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.“ (žalm 89,37)

Stejně jako nedává smysl, že by Yahuwah svěřil znalost Jeho systému časomíry nějakému kusu papíru nebo dokonce kamennému bloku, je i mimo veškerou logiku domnívat se, že by kalkulaci Svého svatého Sabatu svěřil do péče Svého nepřítele, Lucifera. A přesto právě toto je ten případ, pokud navzdory veškerým důkazům člověk trvá na tom, že sobota je sedmý den Sabat Bible.

Novodobý „Gregoriánský“ solární kalendář je papežský vynález. Je dokonce pojmenován po papeži Gregorovi (Řehoři) XIII! Když byl poprvé uveden, přijaly ho jedině tři země a všechny tyto země byly katolické. Ostatní země to zavrhly, protože to bylo katolické.

A Juliánský kalendář není lepší, než byl pohanský solární kalendář. Jedině luni-solární kalendář Stvoření má schopnost označit Yahův pravý mo’edim, Nebem určené časy pro bohoslužbu.

Všechen čas je založen na pohybu. Proto existují jen čtyři typy kalendářů. Veškeré měření času je jednou z následujících forem: Hvězdný: Hvězdné kalendáře zaznamenávají čas na základě pozorování vzájemného pohybu hvězd. Hinduistický kalendář používá kombinaci hvězdného a solárního měření času. Solární: V solárních kalendářích je rok založen na čase, který slunce potřebuje k tomu, aby se vrátilo do stejného postavení během cyklu ročních období, nebo 365 dnů. Juliánský a Gregoriánský kalendář jsou oba příkladem solární časomíry. Na solárním kalendáři není nic, co by spojovalo týdenní cyklus k něčemu v přírodě. Lunární: Lunární kalendář je založen výhradně na fázích Měsíce. Protože je lunární rok se svými 354 dny kratší než 365denní solární rok, měsíce se na lunárním kalendáři posunují vůči ročním obdobím. Kalendář, který používají muslimové, je lunární, což je důvodem, proč Ramadan začíná každý rok o několik dní dříve než rok předchozí. Luni-solární: Luni-solární kalendáře jsou nejelegantnější a nejpřesnější ze všech používaných kalendářů. Týdenní cyklus a měsíce jsou založeny na pohybech Měsíce, zatímco rok je ukotven ke Slunci. Proto nedochází k posunu ročních období jako u striktně lunárního kalendáře. Biblický kalendář je luni-solární.

Zaznamenán na Nebesích

Pravda byla tak roztroušena a pohřbena skrze staletí bludů a falešných domněnek, že to vyžaduje trpělivost a usilovnou pozornost na detaily, aby byly shromážděny různé chybějící „kousky skládanky“ pravdy. Nicméně se na hvězdné obloze nacházejí další dva kousky důkazu, které pomáhají dokázat mimo jakékoliv pochybnosti, že sobota není Biblický Sabat. Jsou to: datum ukřižování a Mezinárodní datová hranice.

Datum ukřižování

Když odložíme stranou legrační sci-fi spekulace o trhlinách v „časoprostoru“, pak je jasné, že čas sám je nepřetržitý. To je důvod, proč většina dnešních lidí má velký problém pochopit vůbec nějaký systém časomíry, ve kterém není týdenní cyklus nepřetržitý. Lidé se domnívají, že týdenní cyklus existoval vždy v podobě, jak ho známe dnes. Proto mají tendenci uvažovat s představami novodobých kalendářních dat, i když se zaobírají událostmi historie.

Například bitva u Marathonu. Všeobecně přijaté datum je 12. září 490 př.n.l. Vidíš ten problém? Vlastně je zde více (spíše humorných) problémů spojených s tímto datem. Zaprvé, Gregoriánský kalendář vůbec neexistoval v roce 490 př.n.l. Za další, i když měl Juliánský kalendář měsíc jménem September (září), toto datum je téměř 450 let předtím, než začal Juliánský kalendář existovat!

Nakonec, „September“ (září) neexistoval na řeckém kalendáři v roce 490 př.n.l. Řecký kalendář, podobně jako kalendář Izraelitů dané doby, byl luni-solární kalendář s některými variacemi mezi řeckými městskými státy. Měsíce v Aténách se nazývaly:

Hekatombion	Metageitnion
Boedromion	Pyanepsion
Maimakterion	Poseidon
Gamelion	Anthesterion
Elaphebolion	Munychion
Thargelion	Skirophorion

Ranný řecký kalendář z doby okolo 1600 př.n.l.

Všimni si, že ani jediný z těchto měsíců se nejmenoval „September“ (září)! Co to tedy znamená, že se bitva u Marathonu odehrála 12. září?

Používání datování současného kalendáře pro dobu, kdy tento kalendář ještě neexistoval, je vlastně užitečný nástroj. Dnešní člověk si tak díky dnešnímu systému časomíry může udělat představu o tom, kdy se daná událost odehrála. Odpočítávání času zpět do minulosti za použití datování dnešního kalendáře, se nazývá používání proleptického kalendáře. Proleptický kalendář je jednoduše kalendář, který prodlužuje svůj datovací systém zpětně v čase do doby, kdy ještě neexistoval. I když je to užitečné, je také důležité vědět, kdy k tomu došlo. Dnešní věřící se snažili zpětně dopočítat do doby Yahushui, aby „dokázali“, že byl ukřižován v pátek. Jiní udělali totéž, aby „prokázali“, že byl ve skutečnosti ukřižován ve středu.

Jak už bylo předesláno, obojí je nemožné, už jen z toho důvodu, že ani „pátek“ nebo „středa“ tehdy ještě v Juliánském kalendáři neexistovaly. Během Yahushuova života na zemi měl tehdy používaný Juliánský kalendář osmidenní týdny. Proto jakékoliv tvrzení o tom, že Spasitel obětoval Svůj život v pátek, je založen jedině na proleptických datech, nic víc.

Je však pravda, že Yahushua byl ukřižován v šestý den týdne. Leviticus 23 uvádí datum pro Pesach: „Měsíce prvního, čtrnáctého dne téhož měsíce u večer bude Fáze Yahuwaha.“ (Leviticus 23,5) Na luni-solárním kalendáři připadá 14. den každého měsíce vždy na šestý den týdne. Takže je bez pochyb, že Yahushua zemřel v den před sedmým dnem Sabatem.

Právě z toho důvodu žádali židovští lídři Piláta, aby nechal zpřelámat nohy třem ukřižovaným mužům, aby zemřeli rychle udušením a mohli být pohřbeni: „Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na Sabat, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den Sabatu,) prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich a aby byli složeni.“ (Jan 19,31)

Den následující po Pesachu není jen sedmým dnem Sabatem, je to také první den Svátku nekvašených chlebů. „Patnáctého dne téhož měsíce začne Yahuwahova slavnost nekvašených chlebů; po sedm dní budete jíst nekvašené chleby.“ (Leviticus 23,6) Jinými slovy: „velký“ Sabat.

Mnoho učenců se dohadovalo ohledně toho, ve kterém roce došlo k ukřižování, protože stále znovu a znovu hledají nějaký rok, kdy by se překrýval 14. den lunárního měsíce (datum Pesachu je 14. Abib) s proleptickým pátkem. Za použití výpočtů z Astronomických aplikací od Department of the United States Naval Observatory je možné prokázat, že 14. den lunárního měsíce se nemohl krýt s proleptickým pátkem v jediném možném roce pro Spasitelovo ukřižování: v roce 31 n.l.³¹ To jsou astronomická fakta, uchovaná na obloze, snadno vypočítaná, protože se dají předpovídat.

Yahuwah by neponechal poslední generaci v nevědomosti ohledně takových důležitých věcí. Ustanovil principy astronomie, které nám dovolují znát s krajní přesností pohyby Měsíce před 2000 lety! A jsou to právě tytéž pohyby Měsíce, pokud je aplikujeme na luni-solární kalendář, které bez pochyb prokazují, že Yahushua, který byl ukřižován v šestý den lunárního týdne, nebyl ukřižován v pátek. To je velmi významné, protože to prokazuje dvě další skutečnosti:

1. Starodávný Sabat stále zachováván v době Spasitelova ukřižování nebyl sobota.
2. Den Yahushuova vzkříšení – důvod pro svěcení v neděli – nebyl v neděli.

Tyto dvě skutečnosti samy o sobě odhalují blud ve výpočtu dnů bohoslužby za použití současného solárního kalendáře. Sobota není pravý, starodávný biblický Sabat, a neděle není dnem Yahushuova vzkříšení, a proto není ani dnem, který by měl člověk světit za účelem, aby uctil Jeho vzkříšení.

Mezinárodní datová hranice

Mezinárodní datová hranice je jeden z nejjasnějších a nejzábavnějších důkazů, že novodobý kalendář nemůže být používán pro určení Biblického Sabatu. Je to lidský vynález. Mezinárodní datová hranice je čistý výmysl a byla několikrát pozměněna z žádného jiného důvodu než pro nějaké zvýhodnění.

The National Oceanic and Atmospheric Administration of the United States Department of Commerce přiznává zcela vymyšlenou povahu Mezinárodní datové hranice, když uvádí:

Mezinárodní datová hranice, vytvořená v roce 1884, prochází středem Pacifického oceánu a zhruba kopíruje 180. stupeň zeměpisné délky od severu na jih. Je umístěna v polovině cesty okolo světa od primárního meridiánu – od nulového stupně zeměpisné délky, ustanoveného v Greenwich, v Anglii v roce 1852.

Mezinárodní datová hranice funguje jako „demarkační linie“, oddělující dvě po sobě následující kalendářní data. Když překročíš datovou hranici, stáváš se něco jako cestovatel v čase! Překroč na západ a je o den více, překroč zpět a „dostal ses do minulosti“.

Mezinárodní datová hranice, navzdory svému pojmenování, nemá žádný právní mezinárodní status a země se mohou svobodně rozhodnout, jaké datum budou zachovávat. I když datová hranice probíhá vesměs od severu k jihu, od pólu k pólu, klikatí se okolo politických hranic jako je východní Rusko a Aljašské Aleutian Islands.³²

Nejvýchodnější část Ruska je ve skutečnosti více na východ než nejzápadnější část Aljašky! Zběžný pohled na mapu a Mezinárodní datovou hranici ukazuje, jak je svévolně vytvořená.

Mapa světa znázorňující cestu Mezinárodní datové hranice, která si klikatí svou cestu přes Pacifik.

Nedávno byla Mezinárodní datová hranice změněna v roce 2012. To způsobilo problém sobotu zachovávajícím křesťanům na Samoa. Měli teď začít světit v nový sedmý den Sabat? Nebo se měli držet toho starého, což by podle nového datování znamenalo, že by nyní světili v neděli?

Mezinárodní datová hranice je vymyšlená a naprosto svévolná. Je směšné, že by Yahuwah dovolil něco tak důležitého jako Jeho Sabat, aby záviselo na něčem tak proměnlivém, jako je současný kalendář, který může být prostým hlasováním pozměněn.

Člověkem vytvořená Mezinárodní datová hranice je nezbytná jedině tehdy, když se snažíš určit Sabat podle papežského Gregoriánského kalendáře. Pokud ale používáš Měsíc pro určení počátku měsíců, a tím i Sabatu, takovýto uměle vytvořený prostředek nepotřebuješ. Měsíc byl vytvořen za účelem určení časů (mo’edim). Je to přesné bez ohledu na to, kde člověk žije.

Jediný pravý Sabat

Pseudonáboženství je jako pseudověda. Je to podvod, klam vydávající se za pravdu. V pseudovědě, stejně jako v pseudonáboženství, se hypotéza zakládá na nějaké domněnce a pak je vynaložena snaha prokázat takovou hypotézu, ne dojít k pravdě. Je-li však původní domněnka mylná, pak žádné množství „důkazů“ nepromění blud v pravdu.

Podobně ani dlouho zachovávaná tradice, že sobota je „Sabat“, nic nedokazuje. Skutečnost, že dnešní Židé nyní světí v sobotu, nedokazuje nic více, než co už jejich učenci přiznali: že už nesvětí podle Biblického kalendáře.

Fakta archeologie, Bible a astronomie demonstrují pravdu: původní biblický Sabat byl vypočítán podle luni-solárního kalendáře, založeného na pohybech Měsíce. To znamená, že sobota není „Sabat Yahuwaha tvého Eloaha“. (Exodus 20,10) Znamená to také, že neděle není dnem Yahushuova vzkříšení. Oba dva dny jsou jen padělky dne bohoslužby, které ustanovil Satan, aby okradl Yahuwaha o uctívání, které patří jedině Jemu.

Nicméně tyto skutečnosti nikdy neuspokojí nikoho, kdo nechce uznat pravdu, protože je nepohodlná. Abraham Lincoln kdysi uvedl: „Když upřímný člověk, který se mýlí, uslyší pravdu, pak se buď přestane mýlit nebo přestane být upřímný.“ WLC tě vyzývá, abys odložil každou domněnku a oblíbený předsudek. Dej pravdu na první místo a následuj Beránka, kamkoliv vede.

Rozhodnutí je nyní na tvé straně. S fakty, které ti byly předložené, jak se rozhodneš? Na závěr pár neobyčejně příhodných slov Dr. Martina Luthera Kinga, Jr.: „Zbabělost klade otázku: Je to bezpečné?  Prospěch se ptá: Je to politické? Marnivost se táže: Je to populární? Ale svědomí se ptá: Je to správné? A tak přichází čas, kdy se člověk musí rozhodnout a zaujmout postoj, který není bezpečný, politický ani populární, musí ho zaujmout, protože je správný.“