“A lidé se klaněli draku, který dal té šelmě moc; klaněli se i šelmě. . . Budou se jí klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života zabitého Beránka.” (Zjevení 13,4-6. 8)
Toto proroctví zaznamenané v poslední knize Bible, odhaluje pohled do velmi blízké budoucnosti. Udává, že závěrečný konflikt mezi silami Dobra a silami Zla bude ohledně uctívání (bohoslužby).
Skutečnost, že bitva o uctívání figuruje tak dominantně v proroctvích o záverečném konfliktu, naznačuje, že existuje něco odlišného: dvě soupeřící smýšlení ohledně bohoslužby, dříve neprojevené na jevišti Světového náboženství.
Tento rozpor může být jen ohledně dne bohoslužby, protože skrze den bohoslužby vyjadřuje jedinec svou věrnost božstvu, které uctívá. Yahuwah Sám zdůraznil, v který den má být uctíván, když připomíná:
“Sedmý den je Sabat Yahuwaha, tvého Elohim.” (viz Exodus 20,8.10)
V posledních letech rostoucí světlo o Sabatu odhalilo dlouho zapomenutou pravdu: skutečnost, že Biblický sedmý den Sabat nemůže být nalezen použitím pohanského kalendáře. Jen při použití starodávného Hebrejského kalendáře, kalendáře Stvoření, můžeme najít pravý Sabat.
Různé námitky k této nové a velice překvapující skutečnosti byly vzneseny. Někteří lidé spěchají ke svým farářům a kazatelům s naléhavým dotazem: “Jsou tyto věci pravdivé?” Jiní jsou zmatení zdánlivými protiklady. Mnoho článků a videí bylo vytvořeno, které tvrdí, že odhalují “omyl” v nauce o lunárním Sabatu.
Pečlivé zkoumání Písma Svatého zjevuje pravdu. Ve světle Písma Svatého jsou “důkazy” proti lunárnímu Sabatu nalezeny jako nekonzistentní s Písmem, dějinami a způsobem, kterým Yahuwah působí.
Námitka č. 1: “Pokud je lunární Sabat pravdivý, proč jsme o něm neslyšeli už dříve? To nemůže být pravda, protože Bůh by nikdy nepřipustil, aby byl Sabat tak kompletně ztracen a zapomenut!”
ODPOVĚĎ: Protože je Sabat tak důležitý, dochází mnozí k tomuto názoru. Tato domněnka je však mylná. Písmo samotné prorokuje, že pravý Sabat bude zapomenut.
“Yahuwah jednal jako nepřítel. Svůj svatostánek nechal zaniknout. Yahuwah nechal v zapomnění upadnout svátky i sabaty na Sionu.” (viz Pláč 2,5-6)
Není-li pravda ctěna jak má být, Yahuwah ji odstraní, aby byla v bezpečí. Když ranní křesťané udělali kompromisy ve vztahu k pohanství, Yahuwah Sám způsobil, že byly Sabaty zapomenuty.
„A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i Sabatům jejím a všechněm slavnostem jejím.“ (viz Ozeáš 2,11)
Ale zaslíbení říká, že v posledním zbytku času bude pravda obnovena:
“Můj lid však na Mě zapomněl, . . . Na svých cestách klopýtli, na stezkách odvěkých . . .” (Jeremiáš 18,15)
Tak praví Yahuwah: „Zastavte se na cestách, rozhlédněte se, ptejte se po stezkách pradávných: Kde je ta dobrá cesta? Po ní jděte a vaše duše najdou odpočinutí.” (viz Jeremiáš 6,16)
“Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny; základy minulých pokolení znovu vystavíš. Budou tě nazývat stavitelem zbořenin a obnovitelem cest, aby se dalo žít. Když se tvá noha vyhne Sabatu, aby sis v můj svatý den nedělal, co chceš, když budeš Sabat nazývat svým blahem …” (Izaiáš 58,12.13)
Námitka č. 2: “Týdenní cyklus funguje nepřerušeně od Stvoření po dnes. Sobota je sedmý den týdne a proto je jasné, že je to pravý Sabat!”
ODPOVĚĎ: Čas sám je neustále v pohybu. Existují však rozdílné metody pro měření tohoto stále běžícího času. Cyklus nepřerušovaných týdnů neexistoval v kalendářní podobě dříve, než Babyloňané zavedli jeden takový několik staletí předtím, než se narodil Spasitel. Všechny starodávné kalendáře měly týdenní cykly začínající s každým Novým měsícem, nebo ročně s ukončením starého roku.
V kalendáři, kde týdenní cykus začíná znovu každý měsíc, spadají dny týdne vždy na stejná data kalendáře. Když týdenní cyklus opět započne dnem Nového Měsíce, sedmý den každého týdne spadá na 8., 15., 22. a 29. den tohoto měsíce.
Písmo Svaté podporuje tento kalendářní formát. Je význačné, že pokaždé, když je v Písmu uvedeno datum pro sedmý den Sabat,ať už přímo nebo v kontextu, vždy se jedná o 8., 15., 22. nebo 29. den. Toto potvrzuje, že Biblický kalendář používá lunární měsíc, ve kterém dny týdne spadají vždy na stejná data měsíce.
Námitka č. 3: “Měsíc byl stvořen ve čtvrtém dni! Nemůže určovat Sabat, protože Sabat nebyl stvořen do 4. dne týdne Stvoření!”
ODPOVĚĎ: Tento argument je argumentem nejen proti lunárnímu Sabatu, ale i proti sobotě. Sobota se nachází jen v pozdějším Juliánském pohanském kalendáři a moderním Gregoriánském papežském kalendáři. Oba kalendáře, Juliánský i Gregoriánský, jsou solárními kalendáři. Pokud světla stvořená ve čtvrtý den nemohou být použita pro určení času, pak musíme zapomenout i na sobotu, protože Gregoriánský kalendář je založen na slunci.
Faktem je, že slunce i měsíc byly stvořeny řízeným Stvořením. Byly stvořeny myslí Yahuwaha a skrze slovo přivedeny k existenci. Yahuwah stvořil všemu i věk. Adam a Eva jsou dokonalými příklady stvořeného věku. Adam nebyl stvořen, aby byl plodem nebo novorozencem, ale dospělým mužem. Stejně tak i ptáci a zvířata nebyli stvořeni jako nevylíhnutá vajíčka nebo slepá, bezmocná mláďata.
Stejně jako hodinář nastaví hodiny na správný čas, Stvořitel správně umístil měsíc, aby přesně měřil všechen čas, co měl přijít. Když Yahuwah stvořil slunce, umístil ho do přesného místa: přesně v takové vzdálenosti od Země, aby byla poskytnuta správná teplota; ne příliš blízko a ne příliš daleko. Stejně pečlivě a záměrně umístil Měsíc do precizního místa tak, aby zabezpečil Jeho čas určující systém.
Námitka č.4: “Můj farář (kazatel) mi řekl, že se luni-solární kalendář používal jen pro svátky, NE pro Sabat!”
ODPOVĚĎ: Písmo Svaté učí jen jednu metodu měření času: luni-solární kalendář. Genesis 1,14 udává:
„Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let.” (Genesis 1,14)
Slovo “období” pochází z hebrejského slova "mo'ed."
Mo'ed, mo'adah: shromáždění, slavnostní shromáždění, schůzka, signál. . . . [Yahuwah] se setkával s Izraelem v konkrétních časech za účelem zjevení Jeho vůle. Je to běžný výraz pro shromáždění k bohoslužbě . . . Yahuwahova lidu. (#4150, Lexical Aids to the Old Testament, Key-Word Study Bible.)
"Mo'ed" je také přeložen jako “časy” v Žalmu 104,19:
“Stvořil
jsi měsíc, aby časy (mo'adah) určoval…” (Žalm 104,19)
Toto jasně dokazuje, že měsíc byl stvořen za jasně daným účelem – vyměřovat časy bohoslužby.
Yahuwahovy svátky jsou všechny popsány v Leviticus 23. Úplně prvním jmenovaným svátkem je sedmý den Sabat!
“Yahuwah promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k synům Izraele: Toto jsou Yahuwahovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění; jsou to mé slavnosti. Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je Sabat, den odpočinku, svaté shromáždění: nedělejte žádnou práci. Ve všech vašich příbytcích bude Sabat náležet Yahuwahovi.” (viz Leviticus 23,1-3.)
Písmo Svaté nepředkládá dva kalendáře: jeden pro týdenní Sabat a jiný pro roční svátky. Dále bychom měli vzít v úvahu, že když byl měsíci stanoven úkol určovat časy bohoslužeb, neexistovaly ještě žádné jiné svátky! Jedinou “slavností” v týdnu Stvoření byla týdenní slavnost: sedmý den Sabat.
Námitka č.5: “Jan 7-9 dokazuje, že týdenní Sabat padne někdy i na jiné datum než 8., 15., 22. nebo 29. dne měsíce. V této pasáži připadá sedmý den Sabat na 23. dne, po posledním dni slavnosti stánků 22. dne!”
ODPOVĚĎ: Jan 7 až 9 je jedním z důkazů podporujících lunárně počítaný Sabat. Zřetelně spojuje sedmý den Sabat s 22. dnem sedmého měsíce. Příběh začíná výrokem Spasitele v šestý den týdne:
“V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij!” (viz Jan 7,37)
Svátek, o který se zde jednalo, je Slavnost stánků, protože ve verši Jan 7,2 je psáno:
“Blížila se židovská Slavnost stánků”. (Jan 7,2)
Slavnost stánků je sedmidenní slavnost, po které bezprostředně následuje sedmý den Sabat, který je v Leviticus 23 nazván “svaté shromáždění”.
„Mluv k synům Izraele: Od patnáctého dne téhož sedmého měsíce bude po sedm dní trvat Hospodinův Svátek stánků. Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Osmého dne budete mít další svaté shromáždění.” (Leviticus 23,34.36)
 |
| Svátek stánků vždy začíná 15. dne sedmého měsíce, neboli patnáctý den po dni Nového měsíce. Jedná se o slavnost trvající sedm dní, končící 21. dne toho měsíce. |
Svátek stánků vždy začíná 15. dne sedmého měsíce, neboli patnáctý den po dni Nového měsíce. Jedná se o slavnost trvající sedm dní, končící 21. dne toho měsíce. A proto je ten následující den sedmým dnem Sabatem.
Jan 7 až 9 to podporuje. Písmo uvádí, že Yahushua stál a mluvil v “poslední den, který je velkým dnem slavnosti.” Posledním dnem slavnosti je 21. den. Poté co Yahushua promluvil k lidu:
“Každý se pak vrátil domů, ale Ježíš odešel na Olivetskou horu. Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je.” (Jan 8,1.2)
Spasitel strávil noc na Olivetské hoře, brzy příští ráno, v Sabat, se vrátil do chrámu. Byla to ta událost, kdy se Ho židé snažili ukamenovat kvůli rouhání. Nicméně:
“Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám. Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození.” (Jan 8,59; 9,1)
Spasitelovo srdce lásky nemohlo nepomoci této duši v nouzi.
“Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči. . . . Toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, totiž byl Sabat.” (Jan 9,6.14)
Někteří lidé se domnívají, že tento Sabat byl 23. dne sedmého měsíce. Avšak tato mylná domněnka je založena na nesprávném pochopení textu “poslední den, který je velkým dnem slavnosti”. Jak je vysvětleno v Leviticus 23, posledním dnem Svátku stánků je 21. den sedmého měsíce, protože se jedná jen o sedmidenní slavnost, která začíná 15. dne, na týdenní Sabat. Jan 7 až 9 nevyvrací pravdu o lunárním Sabatu, ale skutečně ji podporuje!
Námitka č.6: “Ale kde to vysvětluje Biblický kalendář? Můžeš mi uvést nějaký text, jen jediný text, který vysvětluje, jak ten kalendář fungoval!”
ODPOVĚĎ: To vypadá jako rozumná žádost. Ale je to v souladu s Písmem? Je několik věcí v Bibli, které nemohou být dokázány skrze jediný text. Navíc principy správného Biblického studia jsou dány v Písmu takto:
“Poučka k poučce, poučka k poučce, řádek k řádku, řádek k řádku; zde trochu a tam trochu.” (Izaiáš 28,10)
Student Písma Svatého se musí ptát: Jaká je váha důkazu? Když jsou všechny texty ohledně dané věci shromážděny, jaký závěr z toho vyplývá?
Je nemožné prokázat sobotní Sabat z Bible. Váha
důkazů jasně podporuje Sabat vypočítaný od Nového měsíce, “lunární” Sabat.
Neexistuje jediný verš v Bibli, který by vysvětloval formát luni-solárního kalendáře, protože to byla běžná znalost! Všechny národy původně používaly luni-solární kalendář.
Všeobecným názorem mnoha lidí je, že týdny Juliánského kalendáře v prvním století p.n.l. a n.l. byly stejné jako dnešní moderní týden, že začínaly v neděli a končily v sobotu. Archeologické a historické nálezy bez pochyb dokazují, že ranný Juliánský týden byl osmidenním týdnem! Když byl nakonec přijat pohanský planetární týden v prvních stoletích n.l., začínal v Den Saturna a končil v Den Venuše, neboli dnešní pátek.
Pravděpodobnost nalezení vysvětlení Juliánského kalendáře mezi spisy ranných církevních otců je vysoce nepravděpodobná. Tak jako bibličtí spisovatelé předpokládali, že čtenáři znali luni-solární kalendář, tak i pohanští křesťané předpokládali, že jejich čtenáři znali Juliánský kalendář, protože to byl kalendář užívaný v té době.
Námitka č.7: “Jestliže Židé v době Krista zachovávali falešný Sabat, On by je upozornil. Protože tak neudělal, můžeme se bezpečně domnívat, že zachovávali pravý Sabat.”
ODPOVĚĎ: Je pravda, že by Spasitel upozornil Izraelity, kdyby prováděli bohoslužby ve špatný den. Skutečnost, že to neudělal, je důkazem, že v té době konali bohoslužby v pravý Sabat. Další důkaz toho, že Izraelité zachovávali pravý Sabat v době, kdy žil Spasitel na zemi, se nachází ve skutečnosti, že sobota v té době neexistovala na římském Juliánském kalendáři. Juliánský kalendář v té době měl osmidenní týdny. Izraelité konali stále bohoslužby podle kalendáře Mojžíše, ne podle kalendáře svých římských dobyvatelů!
Námitka č.8: “Sobota je pravý Sabat. To je den, kdy Židé mají bohoslužby a oni nikdy neztratili Sabat.”
ODPOVĚĎ: Je pravdou, že židé dnes konají bohoslužby v sobotu. Je také pravda, že nikdy neztratili koncept sedmého dne Sabatu. Nicméně sami doznávají, že úmyslně odložili stranou biblický kalendář, vypočítavaný podle Nového Měsíce.
„Nový Měsíc je stále, a Sabat původně byl, závislý na lunárním cyklu. . . .“ ("Holidays," Universal Jewish Encyclopedia, p. 410.)
„Vyhlášení nového měsíce pozorováním nového
měsíce, a nového roku skrze příchod jara, může být uděláno jedině skrze
Sanhedrin. V době Hillela II [4. stolení n.l.], . . . zakázali Římané tento
zvyk. Hillel II byl tedy donucen zavést svůj pevný kalendář. . . .“ ("The
Jewish Calendar; Changing the Calendar," www.torah.org.)
Rabbi Louis Finklestein, známý učenec z Jewish Theological Seminary of America zdůraznil:
“Současný židovský kalendář byl opraven ve čtvrtém století.” (Louis Finkelstein)
Maimonides, středověký židovský učenec, a většina dalších židovských historiků souhlasí, že: moderní židovský kalendář je založen na “středních pohybech slunce a měsíce, pravý kalendář byl odstaven.” (Maimonides, Kiddusch Ha-hodesch.)
Fakt, že židé dnes světí sobotu, není žádným důkazem, že sobota je biblický sedmý den Sabat a nemůže sloužit jako důkaz pro nic jiné, než pro to, že došlo ke změně kalendáře.
Námitka č.9: “Podle lunárního kalendáře, vychází někdy osm nebo devět dní mezi Sabaty. To je špatně, protože Sabat má přicházet každý sedmý den.”
ODPOVĚĎ: Čtvrté přikázání říká, že Sabat přichází po šesti dnech práce:
“Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou
práci, ale sedmý den je Sabatem, zasvěceným Yahuwahovi, tvému Elohim.” (viz
Exodus 20,9.10)
V pravém kalendáři není nikdy více než šest pracovních dní v týdnu. Týdenní cyklus začíná znovu každý nový měsíc, ale dny Nového Měsíce jsou dny bohoslužby.
“Původně byl den Nového Měsíce slaven stejným způsobem jako Sabat, postupně se však stával méně důležitým, zatímco se Sabat stával stále více dnem náboženství a lidství, náboženské meditace a instrukce. . . .” ("Holidays," Universal Jewish Encyclopedia, p. 410.)
Dny Nové Měsíce jsou často v Písmu zatříděny se Sabaty:
Tak říká Adonai Yahuwah: “Východní brána vnitřního nádvoří bude po šest pracovních dnů zavřená, ale v sobotní den a v den novoluní (Nový měsíc) se otevře.” (viz Ezechiel 46,1)
Protože Nové Měsíce jsou dny bohoslužby, není nikdy více než šest pracovních dní před dalším dnem bohoslužby. V moderním solárním kalendáři nejsou Nové Měsíce ani zmíněny, natož zachovávany jako den bohoslužby! A přesto, Nový Měsíc, den bohoslužby, který je základem pro biblickou časomíru, bude stále zachováván na nové zemi po celou věčnost!
“Od Nového Měsíce do Nového Měsíce, od Sabatu do Sabatu přicházet budou všichni lidé, aby se mi klaněli, praví Yahuwah.” (viz Izaiáš 66,23)
Pokud budeme uctívat Stvořitele ve dny Nové Měsíce po celou věčnost, neměli bychom Ho uctívat i v tyto dny nyní?
Námitka č.10: “Lunární Sabat je tak těžko pochopitelný! Pravda by měla být tak jednoduchá, aby to i dítě mohlo pochopit. Bůh neudělá zkoušku víry z něčeho, co je těžko pochopitelné.”
ODPOVĚĎ: Žádná nová myšlenka nebo těžkost pochopit nejsou pravými důvody zavrhnout něco jako omyl. Spasitel Sám se modlil:
„Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.” (viz Matouš 11,25.26)
Pravdou je, že pro děti je často snadnější pochopit Biblický kalendář než pro dospělé! Dokonce i velmi malé dítě umí napočítat do sedmi. Potíže však přicházejí, když si musí zapamatovat svévolné pohanské názvy dnů a měsíců.
Dospělí lidé mají opravdu větší potíže pojmout představu odlišného kalendáře, protože žijí mnoho let podle Gregoriánského kalendáře. Odlišná metoda měření času je pro ně nejprve velmi obtížná k pochopení.
Tato obtížnost však není důkazem toho, že lunární Sabat je falešný. To pouze potvrzuje pravdu Písma Svatého, které předpovědělo:
“Povede řeči proti Nejvyššímu, jeho svatým bude činit příkoří a pokusí se změnit i časy a předpisy.” (Daniel 7,25)
Toto téma je příliš důležité na to, aby se
jeho studium vložilo na bedra někoho jiného, ať už kněze nebo faráře. Každý má
zodpovědnost studovat pravdy Písma Svatého pro
sebe samého. Yahuwah zaslíbil, že pošle “Ducha Pravdy”, který povede
všechny, kdo chtějí znát pravdu, k té pravdě. Studuj, prosím, toto životně
důležité téma pro sebe sama. Studuj jej s otevřenou myslí – myslí, která je
ochotna uposlechnout, když tě Duch Svatý usvědčuje, že to je pravda.
Winston Churchill údajně řekl:
“Většina lidí někdy ve svých životech narazí na pravdu. Většina lidí povyskočí, otřepe se a spěchá k svým činnostem, jako by se nic nestalo.” (Winston Churchill)
Pravda je příliš důležitá, než aby byla setřepána. Je-li jednou předložena, člověk má povinnost rozhodnout se sám pro sebe, je-li tomu tak nebo ne, a pokud ano, má uposlechnout tuto pravdu.
“Jestliže upřímně chybující člověk uslyší pravdu, přestane chybovat nebo přestane být upřímným.” (Richard Humpal)
Rozhodneš se studovat a hledat pravdu?
Uposlechneš tuto pravdu, když ji najdeš?
Tvůj věčný osud může záviset na tomto rozhodnutí, které uděláš: zda vezmeš slovo někoho jiného jako pravdu . . . nebo budeš studovat sám pro sebe.Klikni zde a shlédni video!