Obzvlášť častou námitkou lidí, kteří si neudělali dostatek času na důkladné studium této velmi důležité záležitosti, je biblický příběh o maně. Někteří uvádějí mlčení Bible o tom, jaký vztah měla mana k Novměsícům a 30. dni měsíce, jako "důkaz", že Lunární Sabat není biblicky podložen.
Námitka vypadá asi takto:
"Exodus 16 uvádí, že mana měla padat jen šest pracovních dnů, ale nikdy v sedmý den Sabat. Nikde se nemluví o maně ve vztahu k Novměsíci nebo 30. dni měsíce. Proto museli Izraelité zachovávat neustálé týdenní cykly, stejné, jako máme my dnes."
I když je pravda, že Exodus 16 neposkytuje podrobnosti, jak to bylo s manou v den Nového měsíce nebo v 30. den měsíce1, Písmo není zcela mlčenlivé v této věci. Mnozí si mysleli, že Izraelité jedli po dobu 40 let jedině manu. To však není pravda.
V Exodus 12,30-32 čteme:
Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého. A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: "Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Yahuwahovi, jakž jste mluvili. Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání." (viz Exodus 12,30-32)
Když Farao konečně souhlasil s propuštěním Izraele, poslal je pryč se všemi jejich stády. I když nemůžeme s jistotou určit přesný počet dobytka, který si Izraelité odvedli s sebou, můžeme se bezpečně domnívat, že šlo o statisíce kusů, protože když opouštěli Egypt, bylo mužů 600.000 plus ženy a děti. (Exodus 12,37). Exodus nebyl malý přesun! Izraelité byli velice požehnáni Yahuwahem během jejich pobytu v Egyptě.
Oběti vyjmenované v prvních třech kapitolách Leviticus dosvědčují hojnost dobytka Izraelitů2. Například:
Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když by kdo z vás obětoval obět Yahuwahovi, z hovad, totiž z volů aneb z drobného dobytka obětovati budete obět svou. Jestliže zápalná obět jeho byla by z skotů, samce bez vady obětovati bude. U dveří stánku úmluvy obětovati jej bude dobrovolně, před oblíčejem Yahuwaha. (viz Leviticus 1,2-3.3)
Mimo to, že Izraelité měli ze svých stád maso k pokrmu, měli také olej a obilnou mouku, ze kterých mohli připravovat jídla. To je znatelné z instrukcí k zasvěcení knězů:
Toto také učiníš jim ku posvěcení jich, aby úřad kněžský konali přede mnou: Vezmi volka jednoho ještě mladého a skopce dva bez vady. Chleby též přesné a koláče přesné s olejem smíšené, a oplatky přesné polité olejem; z běli pšeničné naděláš toho. A vklada to do koše jednoho, obětovati to budeš v koši, spolu s tím volkem a dvěma skopci.Potom Aronovi a synům jeho přistoupiti kážeš ke dveřím stánku úmluvy, a umyješ je vodou. (Exodus 29,1-4)
Skutečnost, že byl Izrael
požehnán olivovým olejem a moukou během
jejich pobytu na poušti, je viditelná v Yahuwahově příkazu ohledně lamp a
svatých chlebů ve svatostánku, které měly být neustále před Ním.
Mluvil pak Yahuwah k Mojžíši, řka: Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly. . . . A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi. A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Yahuwahem. . . . I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Yahuwahým právem věčným. (viz Leviticus 24,1-9)
Nejenže měl Izrael hojnost dobytka, oleje a mouky k přípravě pokrmů, ale bylo jim dovoleno i nakupovat a obchodovat, jak bylo potřeba, s různými lidmi, se kterými přišli do kontaktu. To vidíme jasně na Yahuwahově příkazu Mojžíšovi, když se Izraelité připravovali přejít přes Seir v zemi Ezau.
Až mi řekl Yahuwah takto: Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční. A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně, abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir. Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete. Nebo Yahuwah Elohim tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Yahuwah Elohim tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku. (Viz Deuteronomium 2,2-7)
Mnozí se mylně domýšleli, že stížnosti Izraelitů ohledně many (Numeri 11) znamenaly, že jim bylo dovoleno jíst jedině manu.
"Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli? Rozpomínáme se na ryby, jichž jsme dosti v Egyptě darmo jídali, na okurky a melouny, též na por, cibuli a česnek. A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromě tu mannu před očima svýma." (Numeri 11,4-6)
Stížnosti Izraelitů, že "nic jiného nemá, kromě tu mannu", byly zjevně zveličením a odrazem jejich touhy po takovém mase a luxusu, který mnozí zažívali v Egyptě. Musíme si pamatovat, že mnozí Egypťané se připojili k Izraeli během jejich vyjití z Egyptské země.
Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí. Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho. (Exodus 12,37-38)
Nejenže měl Izrael hojnost dobytka, oleje a mouky k přípravě pokrmů, ale bylo jim dovoleno i nakupovat a obchodovat, jak bylo potřeba, s různými lidmi, se kterými přišli do kontaktu. |
Je pravděpodobné, že to byli většinou Egypťané, kteří se připojili k Izraeli, kdo si nejvíce stěžovali, když tvrdohlavě naříkali nad svým dřívějším jídlem.
Mana nebyla zcela jasně jediným pokrmem dostupným Izraelitům během jejich putování po poušti. To dále dosvědčuje i fakt, že mana nebyla dána až do druhého měsíce Izraele na poušti.
Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské. . . . (A již byl mluvil Yahuwah k Mojžíšovi, řka: Slyšelť jsem reptání synů Izraelských. Mluviž jim a pověz: K večerou jísti budete maso [křepelky], a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Yahuwah Elohim váš.) (viz Exodus 16,1. 11-12)
Co jedli Izraelité během jejich prvního měsíce na poušti? Jedli ze své hojnosti dobytka, stejně jako ze zásob získaných, když plundrovali Egypťany.
Jaký smysl měla tedy mana, když ne to, aby nakrmila Izrael? Primární účel many bylo naučit Izrael mechanice Yahuwahova nebeského kalendáře, který byl ustanoven při Stvoření.
"Opět řekl Elohim: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let." (Genesis 1,14)
Účelem many bylo ujasnit, jak byly určovány dny Sabaty. Mana padala jen po šest pracovních dnů, které předcházely každému sedmému dni Sabatu. Yahuwah testoval Svůj lid, aby viděl, jestli budou poslouchat Jeho Zákon. |
Mana pravděpodobně nepadala v dny Novměsíce nebo v 30. den měsíce, protože to nebylo vůbec zapotřebí. Izraelité byli požehnáni hojnoství zdrojů a měli dostatek jídla mimo nebeskou manu. To vysvětluje, proč bylo vaření v těchto dnech zakázáno. Účelem many bylo ujasnit, jak byly určovány dny Sabaty. Mana padala jen po šest pracovních dnů, které předcházely každému sedmému dni Sabatu. Yahuwah testoval Svůj lid, aby viděl, jestli budou poslouchat Jeho Zákon.
I řekl Yahuwah Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude. V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den. (viz Exodus 16,4-5)
Yahuwah vyučoval ve Své velké milosti a nekonečné moudrosti Izrael, co za těch 400 let zapomněli: Jeho kalendář! Dnes náš milující Otec opět obnovuje Svůj kalendář. Testuje ty, kteří se hlásí k Němu, zdali budou chodit v Jeho Zákoně. Přidáš se dnes k Yahuwahovým věrným? Slíbíš věrnost Yahuwahovi a budeš zachovávat svaté dny podle Jeho stanoveného kalendáře?
Onť jest zajisté Elohim náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti. (viz Žalm 95,7-8)
Rzhodnutí je tvé...
1 Je dobré si uvědomit, že Písmo neposkytuje ani podrobnosti, jak to bylo s manou ve vztahu k Svátkům. Např. není zmíněno, zdali mana padala v Den smíření, který byl slavnostním dnem půstu a nepracování (Leviticus 23,27-32). To ale nedokazuje, že by Den smíření nebyl součástí Hebrejského kalendáře!
2 Když zvážíme obrovské množství požadovaných obětí a pravidelnou spotřebu dobytka Izraelity, je pravděpodobné, že se počet dobytka exponenciálně zvyšoval (jak měli mladé) během jejich pobytu na poušti.
3 Viz také Numeri, kapitoly 28 a 29, kde je podrobný seznam předepsaných obětování.
