Print

Novodobý sedmidenní týden: Zkoumání historie jedné lži

Křesťané, kteří světí v neděli, tak činí na základě víry, že Kristus vstal z hrobu v neděli. Židé a křesťané, kteří světí v sobotu, se opírají o to, že sobota je sedmý den týdne. Obě skupiny se opírají o svou představu a jejich praxe je tedy založena na domněnce. Tato domněnka zní: Protože se průběh dnů nezměnil v době přechodu od Juliánského kalendáře ke Gregoriánskému, shoduje se novodobý týden s týdnem biblickým. "Logickým závěrem" tedy je, že sobota je opravdu Biblický Sabat a neděle dnem, ve který vstal Kristus z hrobu. Skutečnosti o Juliánském kalendáři však dokazují, že je tato domněnka mylná.

Je dobře známým příslovím, že ti, kteří zapomenou historii, jsou odsouzeni opakovat chyby historie. Podobně ti, kteří nikdy nepoznali fakta o historii kalendáře, si vypracovali celou strukturu nauk na mylném základě: na domněnce, že se týdny opakují nepřetržitě bez přerušení od doby Stvoření. Pro všechny je nehledě na jejich náboženství životně důležité, aby studovali historii Juliánského kalendáře. Když se poskládají chybějící kousky historických skutečností, pak se odhalí, kdy se nepřetržitý týdenní cyklus sedmi dnů stal obecným měřítkem času – a nebylo to při Stvoření.

Zavedení Juliánského kalendáře

Kalendář Římské republiky byl založen na fázích Měsíce. Pohanští římští kněží, zvaní pontifové, byli zodpovědní za regulaci kalendáře. Protože pontifové mohli zastávat i politický úřad, byla to příležitost pro zneužití. Interkalace 1 měsíce navíc mohla udržet oblíbené politiky déle v úřadu, zatímco nevložení měsíce, když to bylo třeba, mohlo zkrátit období politickým oponentům.

V době Julia Cæsara byly měsíce hodně mimo soulad s ročním obdobím. Julius Cæsar využíval svého práva2 jako pontifex maximus3 (velekněz) a zreformoval to, co se stalo těžkopádným a nepřesným kalendářem.4

Uprostřed prvního století př.n.l. pozval Julius Cæsar Sosigena, alexandrijského astronoma, aby mu poradil s reformou kalendáře, a Sosigenes rozhodl, že jediným praktickým krokem je zcela vypustit lunární kalendář. Měsíce musí být nastaveny podle ročních období, a tropický (solární) rok byl použit jako v Egyptském kalendáři . . . .5

Povšimni si, že Sosigenova velká inovace byla zrušení lunární kalendace:

Velkým problémem bylo pro každého reformátora [kalendáře] to, že se zdálo nemožné provést efektivní změnu, která by stále dovolila ponechat měsíce v souladu s fázemi Měsíce a roku s ročním obdobím. Bylo nezbytné podniknout zásadní průlom v tradičním výpočtu, aby se vytvořil účinný sezónní kalendář.6

Aby se nový kalendář uvedl do souladu s ročním obdobím, bylo potřeba přidat k roku dalších 90 dnů. To se stalo v roce 45 př.n.l., ve kterém měl rok 445 dnů. "Tento rok o 445 dnech je chronologisty běžně nazýván rokem zmatku; ale Macrobius jej vhodněji nazývá posledním rokem zmatku."7 Prvním kouskem puzzle při hledání pravdy o kalendáři je skutečnost, že Juliánský týden roku 45 př.n.l. nevypadal jako Juliánský týden v době, kdy jej papež Gregor XIII (Řehoř XIII) modifikoval, a proto nevypadal ani jako dnešní Gregoriánský týden. To je ta první domněnka Židů i křesťanů, bez ohledu na to, který den uctívají.8

Juliánský kalendář měl původně, podobně jako kalendář Republiky, osmidenní cyklus.

Římský osmidenní týden byl znám jako internundinum tempus neboli "perioda mezi událostmi devátého dne". (Tento výraz musí být pochopen v kontextu dávné praxe římské matematiky inkluzivního počítání, kde první den cyklu byl zároveň počítán i jako poslední den předcházejícího cyklu.9) Ta "událost devátého dne", okolo které se tento týden točil, byla nundinæ, periodický tržní den, který se zachovával každých osm dní.10

Ranné Juliánské kalendáře nebyly konstruované v mřížkách, jak je známe dnes, ale data byla uvedena ve sloupcích, kde týdny byly označeny písmeny od A po H.11 Například January (leden) začínal písmenem "A" a pokračoval po osmidenních týdnech s tím, že posledním dnem měsíce byl den "E". Na rozdíl od Hebrejského kalendáře měl Římský kalendář nepřetržitý týdenní cyklus. Protože leden končil dnem "E", February (únor) začal dnem "F". Podobně únor končil dnem "A" a March (březen) začal dnem "B":

A k12 Jan F k Feb B k Mar
B G C
C H D
D A E
E, atd. B, atd. F, atd.

Následující obrázek představuje rekonstrukci13 Fasti Antiates, jediného známého před-Juliánského dochovaného kalendáře14 s daty od 60. let př.n.l., nalezeného na místě Neronovy vily v Antium.

pre julian calendar

Fasti Antiates - rekonstrukce jediného známého před-Juliánského dochovavšího se kalendáře.

Tento kalendář byl namalován na omítce s písmenem A v červené barvě, označujícím počátek týdne. Měsíce jsou uspořádány do 13 sloupců. January (leden) začíná vlevo dnem "A" a končí v den "E". Na konci každého sloupce je velkými římskými číslicemi označen počet dnů v tomto měsíci. Zcela vpravo se nachází sloupec s 13. vsunutým měsícem. Vedle dnů týdne se objevují ještě další písmena. Ta indikují, jaký byznys bylo nebo nebylo možné vykonávat v daný den.

Všechny příklady Julian fasti, neboli kalendářů, se datují od doby Augusta 15 (63 př.n.l. – 14 n.l.) do Tiberia (42 př.n.l. – 37 n.l.) Pokud je správná domněnka, že sobota je Biblický Sabat, protože týdenní cyklus nebyl přerušen při kalendářním přechodu z Juliánského kalendáře na Gregoriánský, pak by to mělo být snadno prokazatelné z ranných Juliánských kalendářů, které se dochovaly. Jeden příklad Julian fasti se dochoval na těchto kamenných fragmentech a poskytuje druhý, průkazný kousek puzzle pro stanovení pravdy o historii kalendáře. Osmidenní týden je na nich jasně rozpoznatelný, potvrzujíc tak, že osmidenní týden byl stále používán Římany během doby života Krista i bezprostředně po něm.

julian fasti

Je důležité si pamatovat, že Biblický týden, jako individuální jednotka času definovaná v Genesis 1, se skládal jen ze sedmi dnů: šesti pracovní dnů následovaných Sabatním odpočinkem v poslední den týdne. Osmidenní cyklus Juliánského kalendáře byl užíván v době Krista. Izraelité by však nezachovávali  sedmý den Sabat podle osmidenního týdenního cyklu Juliánského kalendáře. To by pro ně bylo modlářství. I když se Juliánský týden zkrátil na sedm dnů, nebyl v souladu s týdenním cyklem Biblického týdne, ani se nepodobal novodobému týdnu používanému dnes.

Sedmidenní planetární týden

Ústup osmidenního Římského týdne byl způsoben dvěma faktory: A) Expanzí Římské říše16, což vystavilo Římany jiným náboženstvím a vedlo k B) vzestupu kultu Mitraismu.17 Mitraismus sehrál významnou úlohu v přeorganizování Juliánského týdne, protože byl silným soupeřem rannému křesťanství.18

Zdá se, jako by měl nějaký duchovní génius kontrolu nad pohanským světem a usměrnil řád věcí tak, aby byl pohanský planetární týden zaveden v pravý okamžik pro příchod nejpopulárnějšího slunečního kultu všech dob a vyvýšil den Slunce jako den povznesený nad ostatní a nejsvětější ze všech. To nebyla určitě náhoda.19

Za pomoci těchto dvou faktorů začal staletí dlouhý evoluční proces Juliánského týdne, který skončil v podobě týdne, jaký známe dnes. Původní sedmidenní planetární týden je třetím a posledním kouskem skládanky, dokazujíc, že sobota není Biblický Sabat a neděle není prvním dnem Biblického týdne. Tato transformace zabrala několik staletí. Franz Cumont, všeobecně uznávaná autorita na Mitraismus, spojuje přijetí sedmidenního týdne Evropany s popularitou Mitraismu v pohanském Římě:

Není pochyb, že rozšíření Iránských [Peršanských] mystérií sehrálo důležitou roli při všeobecném přijetí týdne s nedělí jako svatým dnem ze strany pohanů. Jména, která nevědomky používáme pro ostatních šest dní, se začala užívat ve stejné době, ve které získal Mitraismus své stoupence v provinciích Západu, a není přehnané se domnívat, že je zde spojitost mezi tímto triumfem a tehdejším fenoménem.20

V Astrology and Religion Among the Greeks and Romans Cumont dále zdůrazňuje pohanský původ a nedávné přijetí sedmidenního týdne se svým svatým dnem nedělí:

Výjimečnost přidělená dies Solis (dni Slunce) určitě také přispěla ke všeobecnému uznání neděle jako svátku. To je spojeno s daleko důležitější skutečností, a sice s přijetím toho týdne všemi evropskými národy.21

Nesmírný význam pro křesťany se nachází ve skutečnosti, že neděle nemůže být dnem, ve který Kristus vstal z mrtvých, protože neděle na Juliánském kalendáři v době Kristově neexistovala. Ani sobota nemůže být Biblickým sedmým dnem Sabatem, protože pohanský planetární týden původně začínal v sobotu.

Následující obrázek z tyčového kalendáře nalezeného v Titových Lázních (postavených 79-81 n.l.), poskytuje další důkaz o tom, že Biblický Sabat nemůže být nikdy nalezen použitím Juliánského kalendáře. Centrální kruh obsahuje 12 znamení zvěrokruhu, což odpovídá 12 měsícům roku. Římské číslice vlevo a vpravo znázorňují dny měsíce. V horní části tyčového kalendáře se objevuje sedm planetárních bohů pohanských Římanů.

seven day week - planetary week - stick calendar
Římský hůlkový kalendář

Saturday (neboli dies Saturni – den Saturna, dnešní sobota) byl první den týdne, ne ten sedmý. Jako bůh zemědělství může být Saturn viděn v tomto prominentním důležitém postavení, držící svůj symbol – srp. V druhý den pohanského planetárního týdne je vidět bůh slunce s paprsky světla vycházejícími z jeho hlavy. Neděle byla původně druhým dnem planetárního týdne a byla známá jako dies Solis (den Slunce). Třetí den týdne byl dies Lunæ (den Měsíce – dnešní pondělí). Bohyně měsíce je ukázána se srpkem měsíce jako diadém na její hlavě. Zbytek bohů následuje v pořadí: dies Martis (den Marsu); dies Marcurii (den Merkuru); dies Jovis (den Jupitera); a dies Veneris (den Venuše), sedmý den týdne.22

Když se používání Juliánského kalendáře s nedávno adoptovaným pohanským planetárním týdnem rozšířilo do severní Evropy, jména dnů od dies Martis po dies Veneris byla nahrazena Teutonickými bohy.23 Den Marsu se stal dnem Tiwa (Tuesday/úterý); den Merkura se stal dnem Wodena (Wednesday/středa); den Jupitera se stal dnem Thora (Thursday/čtvrtek); and den Venuše se stal dnem Friga (Friday/pátek).24 Vliv pohanských astrologických jmen dnů je vidět i dnes. Jazyky latinského původu, jako např. španělština, si uchovaly astrologická jména pro pondělí až pátek s křesťanským ovlivněním pro slova Sunday/neděle (Domingo nebo den Páně) a Saturday/sobota (Sabado nebo Sabbath).

Rabanus Maurus (776-856), arcibiskup Mainzu v Německu uvedl, že papež Sylvester I se pokusil přejmenovat dny planetárního týdne, aby odpovídaly jménům Biblického týdne: První den (první feria), Druhý den (druhý feria), atd.25 Bede "Úctyhodný" (672-735), proslulý anglický mnich a učenec, psal taky o Sylvesterových snahách změnit pohanská jména dnů týdne. V díle De Temporibus uvádí: "Ale svatý Sylvester jim nařídil, aby se nazývaly feriæ, pojmenujíc první den Pánův [den]; imitujíc Hebrejce, kteří dny nazývali první z týdne, druhý z týdne, atd."26 Astrologická jména však byla příliš hluboko zakořeněná. I když oficiální názvosloví Římskokatolické církve zůstává – Den Páně, Druhý den, Třetí den, atd., většina zemí lpěla zcela nebo částečně na planetárních názvech dnů.

Astrologický vliv je ještě zjevnější na okrajích Římské říše, kde dorazilo křesťanství později. Angličtina, holandština, velština a korničtina jsou jedinými evropskými jazyky, které si uchovaly do dnešního dne původní planetární jména všech sedmi dnů týdne – jsou to všechno oblasti, které byly mimo vliv křesťanství během prvních staletí naší éry, kdy se astrologický týden šířil celou Evropou.27

Církevní styl pojmenování dnů týdne nebyl přijat žádným národem, jedině Portugalskem, které jako jediné používá názvy Segunda Feria, atd."28

Skutečnost, že Juliánský kalendář i pohanský planetární týden byly přijaty křesťany, odhaluje splynutí křesťanství s pohanstvím, před kterým apoštol Pavel varoval, když napsal:

Neboť již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, jenž jej zdržuje nyní29, z prostředku byl vyvržen. A tehdážť zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých a zkazí zjevením jasné přítomnosti své, kteréhožto nešlechetníka příští jest podle mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými, a se všelikým podvodem nepravosti v těch, jenž hynou, protože lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. A protož pošle jim Yahuwah mocné dílo podvodů, aby věřili lži, a aby odsouzeni30 byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.31

Pohanský planetární týden, jako ten, který adoptoval Juliánský kalendář, je nevyvratitelně pohanský. Historické skutečnosti zjevují, že Biblický Sabat ani Biblický První den není možné nalézt na dnešním kalendáři. Jestliže je důležité světit v určitý den, pak je také důležité vědět, který kalendář použít a kdy došlo ke změně v kalendaci. Vždy je nutné si uvědomovat, že den, ve který člověk světí, odhaluje také, koho uctívá: Eloaha Stvoření nebo boha tohoto světa, který je vůdcem vzpoury proti Stvořiteli. Každé Božstvo/božstvo má Svůj/svůj vlastní kalendář, podle kterého chce být uctíváno. Sobota i neděle (stejně jako pátek) jsou pohanské dny bohoslužby.

Který kalendář použiješ ty k určení tvého dne bohoslužby?

_________________________________________________

Související články:

viz také video: Historie Juliánského Kalendáře


1 Interkalace: vložení extra dnů nebo měsíců k vyrovnání kratšího lunárního roku s delším solárním rokem. Protože se mělo za to, že interkalace byla "nešťastná", učinili kněží během Druhé Punské války (218-201 př.n.l.) rychle změny a tím se dostal kalendář lehce mimo roční období

2
Julius Cæsar byl zvolen jako pontifex maximus v roce 63 př.n.l. (James Evans, "Calendars and Time Reckoning", The History and Practice of Ancient Astronomy, Oxford University Press, 1998, p. 165.)

3
"Pontifex Maximus" je nyní titul rezervován výhradně pro papeže. To je velmi příhodné, jelikož Gregoriánský kalendář, který se momentálně používá, je pohanský i papežský, byl založen na pohanském Juliánském kalendáři a modifikován podle papeže téhož jména (Gregory/Řehoř)

4
Aby mohla být prohlášena interkalace (vsunutí měsíce), musel být pontifex maximus v únoru v Římě. Protože byl Julius Cæsar zapojen do různých válek, došlo k prohlášení jen jediné interkalace během jeho úřadu. V dopise Atticovi, datovaném 13. února 50 př.n.l., si Cicera stěžoval, že stále ještě neví, zdali bude později v měsíci interkalace nebo ne.

5
"The Julian Calendar," Encyclopædia Britannica.

6
viz výše

7
A Dictionary of Greek and Roman Antiquities, William Smith LL.D., William Wayte, M.A., George E. Marindin, M.A., eds., London, William Clowes and Sons, Ltd., 1890, Vol. I, p. 344. Digitized by Google.

8
Tuto domněnku nesdílejí učenci. Židé přiznávají, že rabinický kalendář, který se nyní používá, není kalendář Mojžíše, a křesťanští učenci přiznávají, že Biblický kalendář fungoval jinak. Někteří také přiznávají, že když je sedmý den Sabat vypočítán podle Biblického kalendáře, nepřekrývá se se sobotou.

9
J. P. V. D. Balsdon, Life and Leisure in Ancient Rome, (New York: McGraw-Hill, 1969) p. 59; P. Huvelin, Essai Historique sur le Droit des Marcheés et des Foires (Paris: Aruthur Rousseau, 1897), p. 87; Ovid, Fasti (Cambridge, MA: Harvard University Press, 1951), p. 6; Alan E. Samuel, Greek and Roman Chronology (Munich: C. H. Beck'sche Verlagbuchhandlung, 1972), p. 154.

10
Eviatar Zerubavel, The Seven Day Circle: The History and Meaning of the Week, (University of Chicago Press, 1985), p. 45.

11
Zerubavel, op.cit.,158; Balsdon, op.cit., p. 60; Francis H. Colson, The Week, (Cambridge, England: Cambridge University Press, 1926), p. 4; W. Warde Fowler, The Roman Festivals of the Period of the Republic (Port Washington, New York: Kennikat Press, 1969), p. 8; P. Huvelin, op.cit., p. 88; Alan E. Samuel, op.cit., pp. 153-154; Ovid, op.cit.; Hutton Webster, Rest Days, (New York: MacMillan) p. 123; W. E. van Wijk, Le Nombre d'Or (The Hague: Martinus Nijhoff, 1935), pp. 24-25.

12
Kalendæ: první den měsíce.

13
Palazzo Massimo Alle Terme, ed. Adriano La Regina, 1998.

14
pro další informace, viz: The Calendar of the Roman Republic by A. K. Michels (Princeton, 1957).

15
Augustus Cæsar, první Římský císař, je zmíněn v Bibli. Jeho nařízení k soupisu lidu vedlo Marii a Josefa do Betléma těsně před narozením Krista. (viz Lukáš 2,1) Z důvodu římské metody inkluzivního počítání byly přechodné roky vsunuty původně každé tři roky. Aby se vyrovnal přidaný čas, rozhodl Augustus, aby nebyly vloženy žádné roky v letech od 8 př.n.l. do 8 n.l.  Osmý měsíc byl pojmenován na jeho počest jako August (srpen).

16
Zerubavel, op.cit., p. 46; Huvelin, op.cit., pp. 97-98.

17
R. L. Odom, Sunday in Roman Paganism, (TEACH Services, Inc., 2003; original copyright: Review and Herald Publishing Association, 1944), p. 157.

18
Mnoho nejvýznamnějších prvků křesťanství má nějaký protějšek v Mitraismu. Křesťanství bylo nazýváno okopírovanou verzí Mitraismu. Ti, kdo se snažili zdiskreditovat křesťanství poukazovali často na podobnosti mezi těmito dvěma náboženstvími.

19
Odom, op.cit.

20
Franz Cumont, Textes et Monumnets Figures Relatifs aux Mysteres de Mithra, Vol. I, p. 112, jak uvedeno výše, p. 156.

21
str. 163

22
"Astrologie, pohanská astronomie, přiřadila každou z 24 hodin dne některému planetárnímu bohu podle jeho domnělého postavení nad zemí . . . Jestliže byl tedy Saturn pánem první hodiny dne, pak se den nazýval Saturnův den . . . Protože poslední hodina Saturnova dne byla přidělena Marsu, první hodina následujícího dne náležela Slunci, dalšímu planetárnímu bohu v řadě. Tak se Slunce stalo pánem tohoto dne a proto je tento den nazýván Sunday – den Slunce." R. L. Odom, How Did Sunday Get Its Name? (Nashville, Tennessee: Southern Publishing Assoc., 1972), p. 10 & 11. Ibid., p. 5. 

23
Viz výše, p. 5. 

24
J. Bosworth and T. N. Toller, "Frig-dæg", An Anglo-Saxon Dictionary, 1898, p. 337, dostupné skrze the Germanic Lexicon Project; Odom, How Did Sunday Get Its Name? op.cit. Viz také "Friday" v Webster's New Universal Unabridged Dictionary, 2nd edition, 1983.

25
Viz Rabanus Maurus, De Clericorum Institratione, Book 2, ch. 46, in J. P. Migne, Patrologia Latina.

26
Viz Bede, Patrologia Latina, Vol. 90, op. cit.

27
Zerubavel, op.cit., p. 24.

28
 "Feria", Catholic Encyclopedia, see Vol. 6 p. 43, or www.newadvent.org.

29
"Letteth": #2722 – držet dole, vlastnit nebo také vzít do vlastnictví; "Toto slovo znamená ‘držet pevně' . . . o nespravelivých mužích, kteří brání šíření pravdy jejich nespravedlností" (The New Strong's Expanded Dictionary, Thomas Nelson Publ. 2001.) Toto je vhodné slovo, jak vyjádřit, co se odehrálo při amalgamaci pohanství s křesťanstvím.

30
(#2929): rozdělit nebo oddělit; učinit rozdíl mezi nebo vynést soud nad. "Prohlásit soud" (viz výše)

31
2. Tesalonickým 2,7-11