|
Rostoucí světlo v posledních letech odhalilo, že Biblický den - a proto i Sabat - začíná svítáním. Chronologie událostí týkajících se Yahushuovy smrti a pohřbení přesvědčivě dokazuje, že Židé v době Yahushuově zachovávali Sabat od svítání. |
Slyšeli jste o coup de grâce? Žurnalisté občas
reportují o coup
d'état v jednom či druhém politickém hotspotu. Ale coup de grâce je odlišné. Coup de grâce je rychlý
smrtící úder.
Začalo se to používat v době, kdy ještě medicína moc nezmohla na bojištích. Stručně řečeno: coup de grâce bylo milosrdné zabití, jak jen to šlo nejrychleji a bez bolesti. Tato fráze se pak rozvíjela až do dnešního moderního používání, kdy znamená "činnost nebo událost, která nakonec ukončí nebo zničí něco, co se stávalo slabším nebo horším."1
Argument, že Sabat je 24 hodinové časové období, od západu do západu slunce, slábnul a slábnul s odhalením (mimo jiné důkazy), že primární text, na kterém je tato praxe založena, Leviticus 23,32, byl vytržen z kontextu a vůbec se netýká sedmého dne Sabatu.
Coup de grâce, které tak navždy ničí nauku o Sabatu od západu do západu slunce, se nachází ve výčtu Spasitelovy smrti a pohřbení. Tato důležitá chronologie událostí ustanovuje s absolutní jistotou, že hodiny Sabatu začínají ráno a ne při západu slunce.
"A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? ... Yahushua pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši." (Matouš 27,46 a 50)
Před vynálezem mechanických hodin byly hodiny denního světla rovnoměrně rozděleny na 12 dílů. Když se Yahushua zeptal: "Což nemá den dvanáct hodin?" (Jan 11,9), nikdo se s ním nehádal. Každý dokázal číst sluneční hodiny a věděl, že den začal s příchodem světla. V důsledku toho byly zimní "hodiny" kratší než hodiny v letním období.
Yahushua zemřel "okolo deváté hodiny" v den Pesachu, 14. Abib. To se rovná zhruba třetí hodině odpoledne. Pro toto období roku, krátce po jarní rovnodennosti, to bylo ve skutečnosti něco po třetí hodině odpoledne. Ti, kteří trvají na tom, že Sabat začíná západem slunce, věří, že Yahushua byl sňat z kříže a pohřben v době, kdy slunce zapadalo za obzor. V Jeruzalémě v tomto období roku slunce zapadá mezi 18:59 a 19:19. Pečlivé studium odhaluje, že bylo nemožné, aby se vše, co je zaznamenáno v Bibli, odehrálo v rozmezí zhruba 4 hodin, které uplynuly od Yahushuovy smrti do západu slunce.
Yahushua zemřel krátce po 15. hodině
"Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Yahushuovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Yahushuovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali." (Matouš 27,57-58)
V Bibli se nacházejí dvě místa, která výlučně odhalují, že den začíná za úsvitu. Jedním z nich je událost ukřižování. Nicméně kvůli tradici a špatnému překladu jsou tato místa glosována těmi, kteří trvají na tom, že Sabat začíná západem slunce.
Tradice: Lidé se podle tradice domnívali o Genesis 1, že vyučuje počátek dne od západu slunce, protože se často opakovala fráze: "I byl večer a bylo jitro, den [první, druhý, atd.]." Tato fráze je však vyňata z kontextu. V první kapitole Genesis Yahuwah jasně prohlásil, z čeho se skládá den: ze Světla! "I řekl Elohim: Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Elohim světlo, že bylo dobré; i oddělil Elohim světlo od tmy. A nazval Elohim světlo dnem, a tmu nazval nocí." (Genesis 1,3-5)
Z neproniknutelné tmy před Stvořením začal první den Stvoření tehdy, když Yahuwah prohlásil: "Buď světlo". Jeho dalším dílem bylo oddělit světlo od tmy. Pak pojmenoval tyto dvě věci, které oddělil. Yahuwah "nazval světlo dnem a tmu nazval nocí." Trvat tedy na tom, že "den" začíná temnotou, znamená spojit dohromady to, co Yahuwah oddělil.
Fráze "I byl večer a bylo jitro, den první" musí být chápána v kontextu toho, že světlo je "den" a je spojeno se světlem, a "noc" je perioda temnoty.
Slovo překládané jako "večer" a nesprávně považováno za noční hodiny pochází z hebrejského slova ereb.
Toto slovo představuje čas dne, bezprostředně předcházející a následující východ slunce. ... Fráze "na večer" [doslovně "mezi večery"] znamená periodu mezi západem slunce a tmou: "soumrak".2
Slovo zde překládané do angličtiny (češtiny) nemůže odkazovat na periodu temna, kterou Stvořitel nazval Noc, protože to začíná už před západem! Světlo vládne dnu, temnota vládne noci. Je-li tedy stále ještě trochu světla na obloze, jedná se ještě o den.
Mylný překlad: Podruhé, kdy Písmo vyjasňuje, že západ slunce není počátkem dne, jak se tvrdí, je situace okolo Yahushuova pohřbu. Obzvláště doba, kdy Josef z Arimatie šel a požádal Piláta o Yahushuovo tělo. Protože angličtina nemá přímý překlad pro dané řecké slovo, překladatelé použili slovo "večer". Protože to zní jako slovo "večer" použité v Genesis 1, výsledkem je zmatek a přetrvávající víra v to, že den začíná západem slunce.
To však nepodporuje Bible. Tato krátká pasáž v Matouši poskytuje nejjasnější potvrzení toho, že Sabat nezačíná západem slunce. Zamysli se opět nad tímto textem: "A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý jménem Jozef, šel k Pilátovi a prosil za tělo Yahushuovo." (Matouš 27,57-58)
Toto slovo "večer" pochází z řeckého slovaopsios a i když je podobné, jeho význam není totožný s významem hebrejského slova použitého v Genesis 1. Toto slovo znamená: "Příchod noci... Toto slovo skutečně popisuje pozdní večer, pozdější z těch dvou večerů používaných Židy, ten první je od 3. hodiny odpoledne do západu, ten pozdější druhý po západu slunce, takový je běžný význam. Nicméně se používá na obojí."3
Dokonce bez jakéhokoliv dalšího chronologického důkazu by toto samo mělo navždy stačit k tomu, abychom věděli, že Sabat nezačíná při západu slunce, protože běžné použití tohoto slova zjevuje, že Josef nešel k Pilátovi pro povolení vzít si to tělo dříve než po západu slunce!
Cílem tohoto studia ale není dokázat, že Josef z Arimatie šel k Pilátovi po západu slunce. Cílem je demonstrovat nemožnost dokončit pohřbení Yahushui před západem slunce. Běžné používání slova opsios odkazuje na dobu po západu slunce. Ale protože bylo příležitostně použito na dobu od poloviny odpoledne po západ slunce, vezmeme v úvahu tuto časnější periodu. Opět podotýkáme, že to není běžné použití tohoto slova, ale protože bylo párkrát použito k popisu pozdního odpoledne před západem slunce, bude to počáteční bod našeho studia.
Abychom reagovali na argumenty, zvolili jsme v tomto studiu vždy ty nejkratší možné časy.
Evangelia jsou pečlivá v určení, kteří ze Spasitelových učedníků byli přítomni v době Jeho smrti. Josef z Arimatie ani Nikodém nejsou v žádném evangeliu uvedeni, že by tam byli. Přítomnost tak vysoce postavených následovníků by byla jistě zmíněna, kdyby tam byli.
Vzhledem k délce hodin v dané době roku zemřel Yahushua pravděpodobně okolo 15:10 odpoledne. Nějaký čas to muselo trvat, než se Josef z Arimatie dozvěděl o Jeho smrti. Někteří Židé, kteří se přišli škodolibě radovat ze Spasitelovy smrti, se poté vrátili do Jeruzaléma, vystrašeni temnotou a zemětřesením. "A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou." (Lukáš 23,48) Zabralo by to nějaký čas, než se to dostalo k Josefovi.
Je rozumné domnívat se, že to zabralo 45 minut až hodinu nebo více, než se Josef dozvěděl, že Yahushua zemřel. Zajisté mu nějaký čas zabralo, než se dostal z toho šoku a zarmoucení a rozhodl se, co dále podnikne. Je možné, že se v té době dokonce poradil s Nikodémem. Bavíme se o skutečných lidech s lidskými emocemi a reakcemi. I kdyby se Josef dozvěděl o Spasitelově smrti velice brzy, není reálné se domnívat, že ve stejnou minutu, kdy se to dozvěděl, vyšel, aby požádal o to tělo. Určitě strávil nějaký krátký čas v zármutku. Pak by mu určitě zabralo několik minut k domu, kde přebýval Pilát. Nedostal by se tam dříve než v 16:30 odpoledne.
Josef mohl být vysoce postaveným Židem, ale Pilát byl výše postavený než on. Zabralo by to několik minut, než stráže donesly Josefovu žádost k Pilátovi a vrátili se s odpovědí, která mu dovolila audienci u Piláta.
Konzervativně zváženo, že Josef odešel k Pilátovi okolo 16:30 odpoledne, tak by se k Pilátovi dostal nejdříve - když ten čas urychlíme - v 16:45.
Josef mohl mít audienci u Piláta nejdříve v 16:45, pravděpodobně později.
Smrt ukřižováním byla pomalá a mučivá smrt. Od slova "crucify" (ukřižovat) vzniklo slovo "excruciating", což naznačuje extrémně intenzivní utrpení. Běžně to zabralo několik dnů, než svaly nakonec zkolabovaly a oběť zemřela udušením. Yahushua však nezemřel udušením. Zemřel puknutím srdce.
Pilát to nevěděl. Když tedy Josef požádal Piláta o povolení vzít si tělo, "Pilát se podivil, že Yahushua už zemřel." (Marek 15,44) Na rovinu: Pilát nevěřil, že by někdo mohl zemřít tak rychle ukřižováním. "Zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi." (Marek 15,44-45)
To zabralo nějaký čas. Pilát nežil v Jeruzalému. Bydlel v Caesarea. Záznamy napovídají, že do Jeruzaléma přicházel jen v době národních svátků, kdy se vědělo, že Židé budou pravděpodobně dělat výtržnosti. Nedávné archeologické objevy odmítají předcházející domněnky, že by Pilát bydlel v pevnosti Antonia, a napovídají tomu, že Pilát byl nejspíš hostem Heroda Antipy v paláci postaveném Herodem Velikým.
 |
|
Model Herodova paláce, kde se má za to, že Pilát přebýval jako host Heroda Antipy. |
Získat přístup do paláce a audienci u Piláta zabralo pravděpodobně více než 15 minut, které jsme přičetli v tomto studiu. Ve chvíli, kdy byl Josef uveden k Pilátovi, vyměnil si s ním pozdravy dle orientálních zvyklostí, vyslovil svou žádost, naslouchal udivujícím otázkám Piláta, pak opět poslouchal, jak Pilát dává příkaz poslovi, aby poslal pro setníka zodpovědného za Golgotu - to zabralo určitě více času. To vše se mohlo odehrát do 17:00, pravděpodobněji však do 17:15 nebo i později, podle toho, kdy Josef dorazil a usiloval o audienci u Piláta.
Abychom se však vyhnuli nějakým argumentacím, budeme počítat konzervativní čas 17:00.
Místo ukřižování bylo vzdáleno okolo 1 km od Herodova paláce.4 Zdravý voják mohl urazit tuto vzdálenost za několik minut, obzvláště pokud byl na koni. Musíme však vzít v úvahu, že jeho cestu zpomalovaly zástupy poutníků, kteří přišli do Jeruzaléma na Pesach a Svátek nekvašených chlebů. Než (1) byl posel povolán, přijal poselství a byl odeslán, (2) prošel masami lidí, (3) vyřídil příkaz, (4) setník dal příkazy určující jiného vojáka, který by v jeho nepřítomnosti velel, (5) a pak se setník vydal přes zástupy lidí do paláce, bylo určitě nejméně 17:15.
V době, kdy setník přišel, aby odpověděl na Pilátovy otázky, mohlo být minimálně 17:15.
"A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi." (Marek 15,44)
Je nemožné vědět, zdali dal Pilát setníkovi ústní příkaz k vydání Yahushuova těla Josefovi z Arimatie, nebo jestli napsal příkaz na pergamen. Bez ohledu na to, kdy bylo setníkovi dovoleno vstoupit, kdy odpověděl na Pilátovy otázky, ujistil ho o Spasitelově smrti, kdy Pilát vydal povolení a Josef mohl odejít, uteklo nejméně dalších 15 minut, což nás dostává k času 17:30. Pokud Pilát poslal pro písaře, který napsal příkaz, zapečetil ho s jeho pečetícím prstenem, protáhl by se Josefův čas přinejmenším o dalších 15 minut.
Josef by neopustil Piláta před 17:30.
Golgota byla asi 1 km od Herodova paláce. Každý překonávající tuto vzdálenost byl zpomalen tlačenicí návštěvníků shromážděných na Pesach a Svátek nekvašených chlebů.
"A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. Ten koupil plátno, ..." (Marek 15,45-46)
Josef nepospíchal ihned ke Golgotě. Nevěděl, zdali dostane povolení vzít si tělo odsouzeného zločince. Jakmile získal povolení, udělal následující:
1) Vrátil se domů a dal
příkazy svým služebníkům, aby připravili nástroje a vše potřebné k sundání těla
z kříže, k jeho dopravení na místo pohřbení a tam k očištění a připravení na
pohřbení.
2) Pravděpodobně poslal zprávu Nikodémovi, protože Nikodém pak přišel a přinesl
vonné věci pro pohřbení.
3) Šel (nebo poslal služebníka) a koupil pohřební plátno. (Marek 15,46)
I když se někteří mohou divit, jak mohl Josef nakoupit pohřební plátno tak pozdě odpoledne na Pesach, existují tři důležité body, na které bychom neměli zapomenout. Ty platí stejně tak pro scénář při běžném použití slova opsios, který indikuje, že Josef šel k Pilátovi po západu slunce.
1) Pesach byl pracovní den
2) Buď byly obchody ještě otevřené, nebo
3) byl Josef schopen jít za majiteli, kteří se nezdráhali prodat mu něco,
dokonce i v noci, kvůli tvrdým pohřebním požadavkům Židů, které vyžadovaly
nezbytně brzký pohřeb.
Je představitelné, že Josef mohl koupit pohřební plátno po západu slunce. Židé jsou stále známí svou neúprosnou honbou ze penězi, takže mohli mít obchody klidně otevřené i po západu slunce. V Ámos 8 nejsou Židé odsuzováni za noční prodej. Jsou odsuzováni za to, že si přáli urychlení svatých hodin Sabatu.
Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země, říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a Sabat, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými? (Ámos 8,4-5)
Všimni si, že kdyby se všechny obchody běžně zavíraly se západem slunce, pak by nebylo žádného výslovného přání, aby už uplynuly svaté hodiny, protože by všichni věděli, že nemohou otevřít obchod dříve než příští ráno.
 |
|
Golgotha, kopec ve tvaru lebky, se nacházel asi 1 km od Herodova paláce. |
I kdyby byly obchody zavřené, Josef mohl jít za těmi, kteří prodávali pohřební plátna ve svých domovech. V mnoha zemích dodnes žijí majitelé nad nebo za svými obchůdky. Nebylo by pro něj těžké koupit tyto pohřební látky pozdě odpoledne nebo večer. To by však zabralo ještě více času, protože obchodníci by už slavili (nebo se připravovali slavit) Pesach se svými vzdálenými rodinami a přáteli. Domnívejme se tedy, že Josef věděl ihned, kam má jít a neučinil žádné zbytečné pochůzky. Ale i to by ho stálo nějaký čas. Jeruzalém nebyl dnešní město, propojené širokými a rovnými bulváry. Jeho cesty byly úzké, kroucené a přeplněné stánky a poutníky.
Golgota byla jen několik set metrů za městskou bránou. Od Herodova domu to však byl už kilometr. Když se k tomuto kilometru přidají vzdálenosti, které Josef ušel, když se vracel domů, šel sehnat a koupit pohřební látky, vrátil se domů pro ostatní potřebné věci a šel k městské bráně - všechno to nahromadí průběžný čas.
Od chvíle, kdy Josef opustil Piláta, do doby, kdy odešel ke Golgotě, uběhly přinejmenším dvě hodiny, nejspíš ještě více. Dá se předpokládat, že se Josef a Nikodém setkali u městské brány a pokračovali ke kříži spolu. Když přidáme všechny ostatní aktivity, které se odehrály od doby, kdy Josef vyrazil k Pilátovi, pak se dostáváme k době okolo 19:30, kdy nejspíš vyrazil směrem ke Golgotě se svými služebníky a pravděpodobně oslem nebo dvěma, kteří nesli vše nezbytné.
Když pečlivě zvážíme nutný reálný čas v tomto procesu, rychle zjistíme, že zdánlivé pohřbení do západu slunce (18:59 – 19:19) je nemožné. Jestliže zvážíme nejkratší pravděpodobné časy, zjistíme, že slunce již zapadlo do chvíle, kdy Josef opustil město.
Josef se služebníky a vším potřebným by odešli ke Golgotě po západu slunce.
"... a složiv ho z kříže ..." (Marek 15,46)
Josefovi, Nikodémovi a služebníkům netrvalo dlouho, než se dostali ke Golgotě. Účelně se to nacházelo poblíž hlavní cesty do Jeruzaléma. Když tam dorazili s Pilátovým svolením vzít si tělo, bylo tam rušno.
Nějaký čas poté, co Yahushua zemřel, Židé pozorující celou událost rozhodli, že žádné z těl nezůstane na křížích, protože příští den je Sabat a první den Svátku nekvašených chlebů.
Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na Sabat, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den Sabat), prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich a aby byli složeni. (viz Jan 19,31-33)
Tato pasáž poskytuje další důkaz, že Sabat nemohl začít západem slunce. Zvaž následující fakta:
1. Pilát byl šokován tím, že by mohl někdo zemřít tak
rychle ukřižováním, proto poslal pro setníka zodpovědného za exekuci, aby se ho
zeptal.
2. Setník potvrdil Yahushuovu smrt.
3. Kdyby šli Židé k Pilátovi pro povolení zlámat nohy
odsouzeným dříve, než za ním šel Josef, nemusel by guvernér posílat pro
setníka, aby si ověřil Yahushuovu smrt. Věděl by už, že zemřel zadušením,
protože by mu byly zlámány Jeho nohy.
|
“A byla na tom místě, kdež ukřižován byl, zahrada, a v zahradě hrob nový, v němžto ještě žádný nebyl pochován. “Protož tu pro den připravování Židovský, že blízko byl hrob, položili Yahushuu." (Jan 19,41-42) |
Je tedy zřejmé, že Židé šli k Pilátovi pro povolení urychlit smrt dalších dvou odsouzenců poté5, co Josef obdržel povolení vzít si Yahushuovo tělo. Předložili svou žádost Pilátovi nejspíš v době, kdy Josef a Nikodém připravovali vše k pohřbení Yahushui.
Sejmutí Spasitelova těla z kříže muselo být časově náročným a pracným úkolem. Písmo zaznamenává, že žádná z Yahushuových kostí nebyla v souladu s proroctvím zlámána. Josef, Nikodém a jejich služebníci byli určitě extrémně opatrní, když oddělávali tělo z kříže, ale i tak to nebyl lehký úkol odstranit veliké hřeby zaražené hluboko do dřeva. Archeologové odhalili kosti v kostnici (skříňka kostí), které stále obsahují hřeby. Ten, kdo pohřbíval takové tělo, nebyl schopen odstranit hřeby, nebo to nepovažoval za hodno té námahy.
Josef a Nikodém by určitě strávili jakýkoliv čas na to, aby velmi opatrně a uctivě sejmuli tělo z kříže. Určitě nepospíchali, aby šli jíst jídlo Pesachu. Byli zapojeni do nejdůležitější události jejich životů. Pak jejich služebníci odnesli tělo do Zahradní hrobky, která byla nedaleko. To celé mohlo snadno trvat hodinu, čímž se dostáváme k času 20:30.
Sejmout tělo bez dalšího poškození byl složitý úkol.
Mohlo by být nejméně 20:30, když s tím byli hotovi.
"A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován." (Lukáš 23,53)
Příprava těla pro pohřbení je vždy časově náročná. Kruté týrání těla, které Spasitel prožil před smrtí, a rituály Židovského pohřebního procesu mohly znamenat ještě více potřebného času. Josef, coby velmi bohatý muž, měl čerstvě vytesanou hrobku pro svou ženu a pro sebe v klidné zahradě. V této lokalitě byla extrémně velká nádrž na sběr dešťové vody. Měli k dispozici dostatek vody, ale přesto to muselo být velmi zdlouhavá a obtížná práce očistit tělo tak rozdrásané a zohavené. Mnohokrát musel být džber na vodu ponořen a vyzdvižen. Vlasy a co zbylo z vousů, umyty. Rituál očištění jde mnohem dále než jen rychlé obmytí. Stupeň očištění si vyžadoval zajisté nejméně dvě hodiny. Tím bychom se dostali k 22:30 v noci.
Očištění těla by bylo zdlouhavé, trvalo by asi do 22:30.
"Přišel pak i Nikodém, (kterýž byl prve přišel k Yahushuovi v noci,) nesa smíšení mirry a aloes okolo sta liber. Tedy vzali tělo Yahushuovo, a obvinuli je prostěradly s vonnými věcmi, jakž obyčej jest Židům se pochovávati." (Jan 19,39-40)
 |
|
Zahradní hrobka. |
Jakmile bylo tělo důkladně očištěno, stále ještě bylo třeba pečlivě tělo zabalit do obvazujícího plátna s balzámem. Na rozdíl od těl umístěných do rakví v západním světě, žádná část těla se nesměla dotýkat nějaké jiné části. Paže i ruce, všechny musely být obaleny plátnem, aby byly od sebe odděleny. Ruce a nohy byly typicky balené odděleně, stejně jako tvář. Že to byla běžná praxe, se můžeme domnívat z popisu daném v Písmu o Lazarovi po jeho vzkříšení: "I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Yahushua: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde." (Jan 11,44)
Pro mysl Žida byl pohřební proces nesmírně důležitý. Když nebylo tělo správně pohřbeno, jedinec byl pokládán za Yahuwahem prokletý. Proto byl proces pohřbení těla, obzvláště milovaného člověka, důkladný a úzkostlivě pečlivý proces.
Ne každý byl pohřbíván zabalen s vonnými věcmi. Jedině králové a velmi bohatí lidé si mohli dovolit být pomazáni balzámy. Král Ezechiáš si ukládal balzámy ve svém domě pokladů. Ty byly považovány za součást jeho bohatství. "Vonné věci zmíněné jako použité Nikodémem při přípravě Pánova těla (Jan 19,39-40) jsou myrha a aloe, přičemž musíme rozumět, že se nejednalo o lékařské aloe, ale o velmi vonící dřevinu z Aquilaria agallochum."6 Někteří badatelé se domnívají, že cena vonných věcí, které Nikodém použil, byla okolo 200.000 dolarů dle dnešního trhu.7
"Směs mirry a aloes okolo sta liber" je nesmírné množství extrémně drahých balzámů! Myrha byla tekutinou. Aloe v prášku. Rituál zabalení těla s vonnými věcmi byl daleko více než jen rychlé zabalení těla s hrstkou vonících věcí. Každá část těla musela být zabalena individuálně v několika vrstvách. Směs vonící tekutiny a prášku byla aplikovaná na každou vrstvu s péčí a úctou. Zabralo to velmi hodně času.
Toto pedantské balení těla s vonnými věcmi mohlo hravě zabrat dvě hodiny (pokud ne více). Takto se dostáváme do doby krátce po půlnoci.
Balení těla s balzámy byl časově velmi zdlouhavý
proces.
Mohli by skončit přinejmenším tak okolo půl jedné po půlnoci.
"A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován." (Lukaš 23,53)
Poté, co bylo tělo zabaleno, bylo zapotřebí nejspíš jen několik minut k uložení těla k odpočinku v hrobce. Zavalit kámen na své místo, posbírat zakrvácené hadry a nářadí použité k sejmutí Spasitele z kříže nemohlo zabrat tak dlouho. Okolo 0:50 po půlnoci se mohla smutná společnost vydat vyčerpaná zpět směrem k domovu.
Muži a ženy by se vrátili do Jeruzaléma okolo 0:50 po půlnoci.
Ženám by to zabralo okolo 15-20 minut vrátit se od zahradní hrobky.
"Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho. Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání." (Lukáš 23,55-56)
V kulturách Středního východu jsou to členové rodiny, kdo připravují těla ku pohřbu. Ženy z rodiny připravují tělo, pokud je zesnulým žena, zatímco mužská část rodiny připravuje tělo, je-li zesnulý muž. Různé zdroje uvádí, že Josef z Arimatie byl členem rodiny Yahushui, je tedy logické, že byl zapojen do Spasitelova pohřbu.
Jak je uvedeno v Písmu, ženy zůstaly stranou a nebyly zapojeny do pohřebního procesu. Chtěly také něco udělat pro tento pohřeb, ale příprava těla k pohřbu byla mužskou záležitostí. Namísto toho hleděly z uctivé vzdálenosti a rozhodly se shromáždit vonné věci a masti k pomazání těla po jeho zabalení.
Jakmile byl vchodový kámen zavalen zpět na své místo, nedalo se nic více v hrobce udělat. Ženy se vrátily domů, pravděpodobně ve společnosti mužů z důvodu ochrany. Nebyl to nějaký spěšný návrat. Byli vzhůru celou noc. Mentálně, emocionálně a fyzicky byli vyčerpaní. Samozřejmě není možné zjistit přesně, kde ženy žily, ale pokud žily v sousedství oné horní místnosti, pak byly asi něco přes kilometr od hrobky. Kdyby žily v nižší části města, pak by to trvalo déle vrátit se domů. Vezmeme-li v úvahu tu kratší vzdálenost, pak jim zabralo okolo 15-20 minut s únavou ujít vzdálenost od hrobky do svých domovů.
Ženy mohly taky strávit ten čas diskutováním, co budou dále dělat. Chtěly pomazat tělo svého milovaného Pána. I ony Ho chtěly malou měrou uctít. Když se vrátily do svých domovů, pilně hledaly nějaké vonné věci. Lukáš zmiňuje, že ženy "připravily vonné věci a masti". Nicméně z biblického záznamu je jasné, že když porovnaly a shromáždily, co měly po ruce, zjistily, že to nestačí. Nic se nedalo v tu chvíli dělat, protože začalo svítat a přicházel Sabat. Proto "v Sabat odpočinuly podle přikázání." (Lukáš 23,56)
Jakmile bylo po Sabatu a tržní stánky se opět otevřely, ženy "nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Yahushuu." (Marek 16,1) I když toužily vrátit se k hrobce a pomazat Yahushuovo tělo, čekaly. Nemohly nakoupit další vonné věci, které potřebovaly, dokud neuplynul Sabat. Věděly, že nejlepší způsob, jak Ho uctít, byl Ho poslouchat. On řekl: "Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte." (Jan 14,15) Zachovaly den Sabat svatý, aby uctily "Pána Sabatu".
Jak už bylo dříve uvedeno, dává smysl domnívat se, že se ženy vrátily do Jeruzaléma společně s muži. Přičteme-li za tuto cestu 15 minut, pak se domů dostaly okolo 1:05 po půlnoci. Ženy se vrátily do svých jednotlivých domovů, prozkoumaly své zásoby, pak se opět sešly, kde se shodly na tom, co jim ještě chybí a musí se dokoupit, až bude po Sabatu. Protože to bylo uprostřed noci, žádné obchůdky nebyly otevřeny. To vše jim mohlo zabrat tak hodinu, čímž se dostáváme k době okolo 2:00 po půlnoci.
BKonzervativní odhad je, že by bylo okolo 2:00 k ránu, když ženy odložily své přípravy.
"A byl den připravování, a sabat začínal." (Lukáš 23,54)
Evangelijní popis smrti a pohřbu Yahushui je velice zkrácen. Bible jen poukazuje na množství času spojeného s procesem pohřbení. Když se však na jednotlivé kroky podíváme důkladněji, když se na důležitá slova podíváme do řečtiny, fakta se vyjasňují: Yahushuův pohřeb se nemohl udát před západem slunce. Když přijmeme běžné užití slova opsios, pak to zabralo téměř celou noc! Vše, co se odehrálo během těchto nočních hodin, bylo považováno za součást toho šestého dne týdne, dne připravování. Dle evangelia Lukášova to nedokončili, dokud nezačínal příští den Sabat svítáním.8 I když to není zjevné v anglickém překladu, originální řecký text je bezpochybně jasný.
Fráze „začínal“ v tomto textu je překladem řeckého slova ... (epiphosko). Definice tohoto slova je překvapivá: „počátek růstu světla, počátek svítání.“9 Je to forma #2017, ... (epiphauo), což znamená „osvětlit . . . dát světlo“10. Protože čekali až do večera, než vůbec požádali o svolení vzít si Yahushuovo tělo, sejmout ho z kříže, očistit, zabalit, atd., zabralo jim to noční hodiny, než to dokončili. Neskončili dříve, než začalo svítat a narůstat světlo.11
New Strong’s Expanded Dictionary of Bible Words vykládá tuto definici, když uvádí, že epiphosko "mluví o příchodu Sabatu".12 Jestliže je toto slovo použito ve vztahu s příchodem Sabatu, a znamená-li toto slovo samo o sobě "počátek svítání", pak je závěr jasný: Sabat začal se svítáním světla, ne se západem slunce a následnou rostoucí tmou.
V Jeruzalému vychází v tuto roční dobu slunce mezi 5:54 a 6:27. Nicméně svítání - počátek světla - přichází dříve. Astronomické svítání v Jeruzalému v dubnu nastává mezi 5:05 (na počátku měsíce) a 4:25 (na konci měsíce, jelikož se dny prodlužují směrem k letnímu slunovratu).
Jak už bylo dříve uvedeno, vědomě byly pro toto studium zvoleny nejkratší časy. Není důvod uměle nafukovat zmiňované časové bloky. Buď bylo možné celý proces dokončit před západem slunce nebo ne. Pokud se před západem slunce Josef snažil získat povolení vzít si tělo, dostáváme se nyní k ženám připravujícím vonné věci k pomazání. Uvědomily by si, že nemají žádnou možnost, jak nakoupit uprostřed noci. Odložily stranou své snahy až do doby, kdy budou moci nakoupit, tedy po Sabatu. Podle našich výpočtů to bylo 7 hodin po západu slunce. Je udivující, že náš konzervativní odhad je o 4 hodiny mimo. Jinými slovy: Písmo jasně uvádí, že tento proces skutečně zabral více času, než jsme mu dovolili v tomto studiu!
Bible jasně uvádí, že Sabat začal svítat, když odložily stranou své přípravy. Když byli muži hotovi se svou pohřební prací a vrátili se do Jeruzaléma, ženy daly dohromady své balzámy a zjistily, že potřebují více, bylo ve skutečnosti okolo 5. hodiny ráno! Sabat, Abib 15, přicházel se svítáním a ženy odpočinuly podle přikázání.
Bible
uvádí, že celý proces skončil, když Sabat začal svítat, neboli okolo 5. hodiny
ráno!
Uvedené aktivity skutečně zabraly celou noc.
"A když pominul Sabat, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Yahushuu. A velmi ráno vyšedše první den po Sabatu, přišly k hrobu, an již slunce vzešlo." (Marek 16,1-2)
Právě zde je ještě jedno poslední potvrzení, že den začíná svítáním, ne západem slunce: "Na skonání pak Sabatu, když již svítalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna a druhá Maria, aby pohleděly na hrob." (Matouš 28,1) Fráze "již svítalo" pochází ze stejného slova použitého v Lukáši 23,54 indikujícího, že Sabat "se blížil", když ženy odložily stranou své přípravy kvůli začátku Sabatu. To znamená "začátek růstu světla: --začít svítat."13
"Toward" ("na") je slovo, které znamená pohyb směrem k něčemu. Je to dobrý překlad řeckého slova eis, které také vyjadřuje pohyb a indikuje dosažený bod.14 Toto slovo by nebylo použito, kdyby První Den začal západem slunce předchozí večer. Jedině když světlo "začalo svítat na první den týdne", začínal den.
Kdyby Židé začínali svůj den západem slunce, pak by začínali každý den západem slunce, včetně prvního dne týdne. Nicméně Matouš 28,1 jasně uvádí, že jakmile bylo po Sabatu (který skončil odchodem světla předcházející noci), když začalo svítat na první den týdne (první den týdne nezačínal západem slunce předcházející noci), ženy se vrátily k hrobce, aby pomazaly Yahushuovo tělo. To bylo ve Svátek prvotin, Abib 16.
"Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého." (Žalm 119,18)
Vševědoucí moudrost Yahuwaha uváženě navrhla smrt Jeho jednorozeného Syna do každé podrobnosti. Jeho znalost budoucnosti věděla, že pravda o Sabatu bude skryta po téměř 2000 let. Posledním aktem nesobeckého života bylo zanechat záznam o chronologii událostí, které by při pečlivém studiu mohly věřícím poslední generace demonstrovat pravdu o počátku Sabatu.
Sobotní Sabatisté, kteří zachovávají Sabat od západu slunce v pátek večer do západu v sobotu večer, chtějí vtěsnat celou tuto chronologii událostí do doby mezi Yahushuovou smrtí okolo 15. hodiny odpoledne a západem slunce okolo 19. hodiny večer - mezi méně než 4 hodiny! To je však nemožný úkol. Jak bylo demonstrováno, nejkonzervativnější časové intervaly odhalují, že celý proces musel zabrat nejméně 9 hodin! A jak dokazují časy astronomického svítání, celý proces ve skutečnosti trval ještě déle.
Neexistuje prostě možnost, jak všechno, co se odehrálo, vměstnat do pouhých 4 hodin. Navíc, kdybychom to udělali, byli bychom v rozporu s následujícími fakty z Písma:
Chronologie událostí Yahushuovy smrti a pohřbu pevně stanovuje skutečnost, že Biblický den, a tím i sedmý den Sabat, začíná svítáním, ne západem slunce. Je poslední čas odložit stranou bludy tradic a domněnek a vítat svaté hodiny Sabatu, jak bylo záměrem: od příchodu světla za svítání, dokud světlo neodejde do noci. Vše ostatní je pouhá tradice založená na mylných domněnkách.
|
WLC vyzývá všechny, kteří tíhnou k Sabatu od západu do západu slunce, aby nabídli alternativní chronologii, která by prokázala jejich postoj. Muselo by se to nezbytně vměstnat mezi Yahushuovu smrt krátce po 15. hodině a západ slunce okolo 19. hodiny večer. Demonstrujte čas, vzdálenosti a chronologii. Je-li to pravda, dá se to dokázat. Pokud to není pravda, je čas k prověření tradičního názoru a chápání. |
Související kontext:
1 Merriam-Webster Dictionary
2 The New Strong’s Expanded Dictionary Of Bible Words, 2001 ed., #6153, emphasis supplied.
3 viz výše, #3798, emphasis supplied.
4 "Tradiční" místo ukřižování propagované římskými katolíky jako Golgota, může být vyloučeno pro různé důvody. Jeden z nich je ten, že leží přímo na západ od města. Židovské zákony rituální čistoty, stejně jako větrné faktory, ukazují, že nikdo nemohl být pohřben na západní straně Jeruzaléma. Protože Bible jasně uvádí, že hrobka, ve které byl Yahushua pohřben, byla blízko místa popravy, nemohlo být toto tradičně uznávané místo opravdovým místem popravy.
5 Jan 19 popisuje, že vojáci zlámali nohy ostatním mužům, ale ne Yahushuovi, protože byl již mrtev. Verš 38 je překládán takto: "Potom pak prosil Piláta Jozef z Arimatie, ... aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišed, i sňal tělo Ježíšovo." Zde je opět věc nesprávného překladu. Slovo "Potom" ve skutečnosti označuje "doprovázení; uprostřed... (obecně asociace nebo spojení) se kterým je spojeno; zabírajíc bezprostřední pozici." (Strong's Expanded Dictionary, #3326, emphasis supplied.)
Jinak řečeno: je popsána pasáž, ve které se zároveň děje mnoho jiných věcí, překrývajících se a bez jasného rozdělení chronologické sekvence. Stále je možné přesně určit, kdy Židé přišli k Pilátovi, když vezmeme v úvahu záznam Marka ohledně stejných událostí, který prokazuje, že Pilát neměl ponětí o smrti některého z trestanců, když k němu přišel Josef.
7 Bible neříká, že Nikodém šel a nakoupil pohřební vonné věci. To je také v souladu s tím, jak bohatí té doby uchovávali své bohatství. Bez bank, ve kterých by ukládali peníze, bylo běžné nakoupit "reálné" aktiva, která by se dala prodat, když bylo třeba.
8 Lukáš ve skutečnosti komentuje, že Sabat se začal rozednívat bezprostředně po textu popisujícím muže valící kámen hrobky na své místo. Nicméně všechny evangelijní záznamy musí být vzaty v úvahu. To byl zjevně obecný závěr, podporující fakt, že události pohřbu zabraly všechny noční hodiny, a ne jen o specifický moment v čase.
9 The New Strong’s Exhaustive Concordance of the Bible, #2020, 1990 ed.
10 viz výše
11 eLaine Vornholt and Laura Lee Vornholt-Jones, The Great Calendar Controversy, p. 40.
12 Op. cit., #2020, emphasis supplied.
13 viz výše
14 Strong’s Expanded Dictionary, #1519.