Je zapotřebí reformy kalendáře. Avšak místo změny papežského (Gregoriánského) kalendáře v nějakou novou podobu, je nutné obnovit pravý kalendář Stvořitele pro ty, Kdo Ho chtějí uctívat. Písmo hlásá:
A však Sabatů mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Yahuwah, kterýž vás posvěcuji. ... Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý Sabat odpočinutí jest, svatost Yahuwahovi. Každý, kdož by dělal dílo v den Sabat, smrtí umře.1
Je naléhavé, aby všichni měli inteligentní poznání těchto vitálních věcí. Falešné uctívání vyžaduje falešný kalendář a Satan je dobře připraven zmást mysl lidí sadou falešných metod časomíry. Moderní týden, který dnes používáme, a který se má přenést do Světového kalendáře, je založen na pohanství:
Septem Planatæ: Sedm planetárních bohů, od kterých jsou odvozena jména dnů týdne. Luna, bohyně měsíce, byla nejblíže zemi. Nejdále byl Saturnus. Saturnus/Saturn, jakožto nejdůležitější bůh, měl přiřazenu první hodinu prvního dne týdne, což ho činilo bohem tohoto dne: Saturday (den Saturna). Druhá hodina prvního dne náležela Jupiterovi, atd. Poslední hodina prvního dne patřila Marsovi, stejně tak první hodina druhého dne byla věnována Sol, bohu slunce. To ho dělalo bohem druhého dne týdne: Sunday (den slunce) Zbytek dnů týdne byl podobně jejich dny. Venuše, bohyně lásky, vlastnila první hodinu posledního dne týdne, dies Veneris, dnešní Friday (pátek).
Tento planetární týden byl pohanským padělkem pravého, Biblického týdne ustanoveného Stvořitelem na začátku historie Země.... Jako je Sabat nerozlučně spojen s Biblickým týdnem, stejně tak falešný Sabat pohanského původu potřeboval týdenní cyklus. Zjistili jsme, že tyto dvě padělané instituce byly propojeny... Vynucení [na koncilu v Nicæa, A.D. 321-325] týdenního zachovávání neděle zajistilo oficiální uznání týdne o sedmi dnech a mělo za následek jeho zavedení do oficiálního občanského kalendáře Říma. Římané nám pak předali tento kalendář a v něm stále máme dávné planetární tituly dnů týdne.2
Kalendářní reformou, kterou dnes potřebujeme, je návrat k pravé, Biblické časomíře. Reforma Sabatu vyžaduje reformu kalendáře.
Obnovu zachovávání Sabatu, ke které má dojít v době konce, předpovídá proroctví Izaiáše: "Toto praví [Yahuwah]: Ostříhejte soudu, a čiňte spravedlnost; nebo brzo spasení mé přijde, a spravedlnost má zjevena bude. Blahoslavený člověk, kterýž činí to, a syn člověka, kterýž se přidrží toho, ostříhaje Sabatu, aby ho nepoškvrňoval, a ostříhaje ruky své, aby nic zlého neučinila.“ „Cizozemce pak, kteříž by se připojili k [Yahuwahovi], aby sloužili jemu, a milovali jméno [Yahuwahovo], jsouce u něho za služebníky, všecky ostříhající Sabat, aby ho nepoškvrňovali, a držící smlouvu mou, ty přivedu k hoře svatosti své, a obveselím je v domě svém modlitebném." (Iz 56,1.2.6.7)
Tato slova se vztahují na křesťanský věk, vyplývá to z kontextu: "Pravíť [Panovník Yahuwah], kterýž shromažďuje rozehnané Izraelovy: Ještěť shromáždím k němu a k shromážděným jeho." (Iz 56,8) Text naznačuje shromažďování pohanů prostřednictvím hlásání evangelia a vyslovuje požehnání pro ty, kdo budou zachovávat Sabat. Závaznost čtvrtého přikázání platí i po ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení Krista až do doby, kdy budou jeho služebníci kázat všem národům radostnou zvěst evangelia.
[Yahuwah] prostřednictvím proroka Izaiáše přikazuje: "Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými." (Iz 8,16) Pečeť [Yahuwahova] zákona se nachází ve čtvrtém přikázání. Je to jediné ze všech deseti přikázání, které uvádí jméno i titul Zákonodárce. Představuje Ho jako Stvořitele nebe i země a ukazuje, že proto Jemu náleží přede vším ostatním naše úcta a uctívání. Kromě tohoto údaje Desatero neuvádí nic, co by ukazovalo totožnost Zákonodárce. Když papežství změnilo Sabat, odstranilo tím z Božího zákona pečeť. [Yahushua] vyzývá své následovníky, aby ho obnovili tím, že vyvýší Sabat čtvrtého přikázání na místo, které mu náleží jako památníku Stvořitele a symbolu jeho moci.
"K zákonu a svědectví!" Setkáváme se s mnoha vzájemně si odporujícími naukami a teoriemi, [Yahuwahův] zákon je však jediné neomylné pravidlo, kterým máme měřit všechny názory, nauky a teorie. Proto prorok napsal: "Což oni neříkají takové slovo, že mu z něho nevzejde jitřní záře?" (Izaiáš 8,20)
Opět příkaz je dán: "Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich." Ne bezbožný svět, ale ti, které [Yahuwah] považuje za svůj lid, mají být káráni za své přestupky. Dále přikazuje: "Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu [Eloaha] svého neopouští." (Izaiáš 58,1.2) Prorok hovoří o lidech, kteří se pokládají za spravedlivé a okázale dávají najevo horlivost pro [Yahuwahovu] věc. Přísné a vážné pokárání od toho, kdo zná jejich srdce, však dokazuje, že nerespektují Boží přikázání.
Prorok mluví o zapomenutém přikázání: "A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení. Jestliže odvrátíš od Sabatu nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li Sabat rozkoší, a svatý Hospodinu slavný, a budeš-li ho slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova: Tehdy rozkoš míti budeš v [Yahuwahovi]." (Iz 58,12-14) Toto proroctví se také vztahuje na naši dobu. Římská církev změnila Sabat na neděli a tím narušila [Yahuwahův] zákon. Nastal však čas, aby toto Boží ustanovení bylo obnoveno. Má být obnoveno to, co leželo po mnoho generací v troskách.
Sabat, který Stvořitel posvětil pokojem a požehnáním, zachovával už Adam v rajské zahradě před pádem do hříchu. Zachovával ho také po pádu do hříchu, když musel jako kajícník odejít z původního šťastného domova. Zachovávali ho všichni patriarchové od Ábela po spravedlivého Noema, Abrahama a Jákoba. Když se vyvolený národ dostal do egyptského otroctví, ztratili mnozí Izraelci v pohanském prostředí povědomí o [Yahuwahově] zákonu. Když je však [Yahuwah] vysvobodil, oznámil slavnostně svůj zákon celému shromáždění, aby všichni znali jeho vůli, vždycky mu prokazovali úctu a poslouchali Ho.
Od onoho dne až dodnes někteří lidé stále uchovávali známost [Yahuwahova] zákona a zachovávali Sabat podle čtvrtého přikázání. I když se "člověku hříchu" podařilo pošlapat [Yahuwahův] svatý den, zůstali i v době jeho největší nadvlády na skrytých místech věrní lidé, kteří Sabat zachovávali. Od dob reformace byli v každé generaci lidé, kteří ho světili. Navzdory častému posměchu a pronásledování stále svědčili o neměnnosti [Yahuwahova] zákona a o svaté povinnosti zachovávat Sabat, připomínku stvoření.
Tyto pravdy, o nichž mluví kniha Zjevení ve 14. kapitole v souvislosti s "věčným evangeliem", budou charakteristickým rysem Kristovy církve v době před jeho příchodem. Výsledkem hlásání poselství tří andělů je: "Trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání [Yahuwaha] a víru [Yahushuovu]." (Zj 14,12) A toto poselství je posledním daným před příchodem [Pána]. Bezprostředně po ohlášení tohoto poselství vidí prorok přicházet Syna člověka ve slávě, aby sklidil žeň země.3
To je věc pro každého nepopulární. Je to nepříjemná pravda. Protestantská reformace začala proces obnovy ztracených pravd pro upřímné hledače pravdy. Prvním krokem v Sabatní reformě bylo odhalení, že neděle není Biblický Sabat, jak mnozí věřili.
Když se lidé začali o Sabat zajímat, oblíbení kazatelé převraceli [Yahuwahovo] slovo a vykládali je tak, aby uklidnili všechny, kdo se o tuto otázku zajímali. Lidé, kteří sami nestudovali Písmo, se spokojili s názory, které odpovídaly jejich přáním. Mnozí lidé se snažili pravdu překonat sofistikou, názory a tradicemi otců a autoritou církve. Její obhájci používali k doložení platnosti čtvrtého přikázání jen Bibli. Skromní lidé, vyzbrojeni pouze slovem pravdy, odolávali útokům vzdělanců. Ti s údivem a se zlostí poznávali, že jejich výřečnost nic nezmůže proti prostým a přímým důkazům lidí, kteří se vyznají spíše v Písmu než v intelektuálních kličkách.
Protože neměli důkazy z Bible, argumentovali někteří lidé s neúnavnou tvrdošíjností - a přitom zapomínali, že stejné argumenty použili kdysi jiní odpůrci proti Kristu a jeho apoštolům: "Proč nauku o Sabatu nepřijali naši velikáni? Jen málo lidí věří tomu, čemu věříte vy. Není přece možné, abyste vy měli pravdu a všichni učenci světa aby se mýlili."
Všechny podobné argumenty vyvrací Písmo a poznání, jak [Yahuwah] se svým lidem ve všech dobách jednal. [Yahuwah] působí prostřednictvím lidí, kteří slyší jeho hlas. Jsou poslušní a - pokud je to třeba - dokáží říkat i nepříjemné pravdy a nebojí se vytknout všeobecně rozšířené hříchy. [Yahuwah] častěji nevybírá učené a vysoce postavené muže za vůdce reformních snah, protože tito lidé věří svým vyznáním, teoriím a teologickým systémům a necítí potřebu učit se od [Yahuwaha]. Pouze lidé, kteří jsou osobně spojeni se Zdrojem moudrosti, mohou pochopit a vykládat Písmo. Někdy [Yahuwah] povolává k hlásání pravdy muže s nízkým školním vzděláním ne snad proto, že jsou nevzdělaní, ale proto, že nejsou ješitní a domýšliví a dají se [Yahuwahem] poučit. Učí se v Kristově škole, svou pokorou a poslušností se stávají velikými. [Yahuwah] jim svěřuje poznání své pravdy a prokazuje jim tím poctu, proti níž jsou pozemské pocty a lidská velikost naprosto nicotné.4
Dalším krokem v obnově pravdy je poznání, že sobota není o nic více Biblický Sabat než neděle. Abychom světili o Sabatu, musíme použít Biblický kalendář k nalezení tohoto dne. Tato pravda musí být sdílena se světem, aby všichni, kdo touží poznat pravdu, nezůstali v nevědomosti.
Nyní stejně jako dříve hlásání pravdy, které kárá hříchy a vytýká bludy, vyvolává odpor a nepřátelství. "Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho." (Jan 3,20) Když lidé poznají, že své názory neobhájí Písmem, snaží se mnozí hájit svá stanoviska za každou cenu a zlostně osočují povahu a pohnutky lidí, kteří obhajují nepopulární pravdy. To se dělo ve všech dobách. Eliáš byl obviněn z toho, že trápí Izrael, Jeremiáše označili za zrádce, Pavla obvinili, že zneuctil chrám. Od té doby až dodnes jsou lidé věrní pravdě označováni za svůdce, kacíře nebo rozkolníky. Zástupy lidí, kteří mají příliš málo víry, aby přijali pevné prorocké slovo, ochotně a bez výhrad důvěřují obviněním vznášeným proti těm, kdo se opovažují kárat obecně rozšířené hříchy. Tento jev bude stále častější. Bible učí, že se blíží doba, kdy budou státní zákony v takovém rozporu s [Yahuwahovým] zákonem, že každý, kdo bude chtít zachovávat Boží nařízení, bude odsuzován a trestán jako zločinec.
Jaké povinnosti má v takové situaci posel pravdy? Má z toho vyvodit, že nemůže pravdu hlásat, protože lidi vede jen k tomu, aby se vyhýbali jejím požadavkům nebo proti ní bojovali? Ne, podobně jako dřívější reformátoři nemá právo ponechat si svědectví [Yahuwahova] slova pro sebe jen proto, že vyvolává odpor. Svědectví pro víru, které přinesli věrní a mučedníci, byla zaznamenána pro užitek následujících pokolení. Tyto životní příklady svatosti a vytrvalosti byly zachovány proto, aby budily odvahu v lidech, které [Yahuwah] nyní povolává, aby o něm svědčili. [Yahuwah] jim dal milost a poznání pravdy, ne aby si ji nechali pro sebe, ale aby jejich prostřednictvím poznání [Yahuwaha] osvítilo celou zemi. Svěřil [Yahuwah] poselství také svým služebníkům v tomto pokolení? Pak by jím měli osvítit svět.
Kdysi [Yahuwah] řekl proroku, který mluvil v jeho jménu: "Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne." Přesto Pán pokračoval: "Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte." (Ezechiel 3,7; 2,7) Pro [Yahuwahovy] služebníky v dnešní době platí příkaz: "Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich."
Každý, kdo přijal světlo poznání pravdy, má v rámci svých možností stejně slavnou a závažnou odpovědnost jako prorok Izraele, kterému [Yahuwah] řekl: "Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským. Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu. Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš." (Ezechiel 33,7-9)
Velkou překážkou pro přijetí a hlásání pravdy je skutečnost, že přináší nepříjemnosti a odpor lidí. To je jediný argument proti pravdě, který její obhájci nikdy nemohli popřít. Věrné Kristovy následovníky to však nemůže zastavit. Nečekají, až se pravda stane populární. Jsou přesvědčeni o své povinnosti, ochotně berou na sebe kříž a vědí - jako kdysi apoštol Pavel - ,že "toto nynější lehoučké usoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí" (2. Korintským 4,17) a pokládají - jako kdysi Mojžíš - "větší … zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo". (Židům 11,26)
Pouze lidé, kteří v srdci slouží světu - bez ohledu na to, jakého jsou vyznání - , jednají v náboženských věcech vypočítavě a bezzásadově. Máme se rozhodovat pro to, co je správné, jen proto, že je to správné, a důsledky ponechat [Yahuwahovi]. Zásadním, věrným a statečným mužům vděčí svět za velké reformy. A právě takoví lidé musí pokračovat v díle reformace v naší době.
[Yahuwah] prohlašuje: "Poslouchejte mne, kteříž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon můj; nebojte se útržky lidí bídných, a hanění jejich neděste se. Nebo jako roucho zžíře je mol, a jako vlnu zžíře je červ, ale spravedlnost má na věky zůstane, a spasení mé od národu do pronárodu." (Izaiáš 51,7.8)5
Celý velký spor mezi Kristem a Satanem je o uctívání. To je věc, která se týká každého žijícího na tváři země. Protože má Stvořitel právo rozhodnout, kdy má být uctíván, den, ve který se rozhodneš ho uctívat, je znamením věrnosti tvému Eloah/eloah. Tvůj den bohoslužby zjevuje, zdali uctíváš Yahuwaha Stvořitele nebo tu moc, která byla odhalena v Danieli 7,25, chtějíc se sama dosadit na místo Yahuwaha a pomýšlejíc, jak "změnit kalendář a ustanovení". (Daniel 7,25, Knox translation)
Stvořitel opět obnovuje pro Svůj lid pravdu o tom, jak jsou Jeho Sabaty vypočítány. Jeho pečeť se nachází v Sabatu, protože čtvrté přikázání je jediné ze všech deseti, které obsahuje Jeho jméno a postavení jako Stvořitele. Yahuwahova pečeť byla prezentována Janu Zjeviteli, když pravé jméno Yahuwaha samotného bylo zapisováno na čela svatých: "Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých."6 "Všichni, kteří vstoupí do [Nebe], budou mít na sobě Kristovu spravedlnost, a jméno Yahuwah bude vidět na jejich čelech. Toto jméno je symbol, který viděl apoštol ve vidění, a znamená poddání mysli inteligentní a loajální poslušnosti všech [Yahuwahových] přikázání."7
Existuje potřeba reformy kalendáře. Ti, kteří milují svého Stvořitele, by měli obnovit Jeho kalendář a uctívat Ho v pravý sedmý den Sabat Biblického kalendáře. To vyžaduje poddání mysli člověka "inteligentní a loajální poslušnosti všech Yahuwahových přikázání."
Co si zvolíš?
Související obsah:
1 Exodus 31,13-15
2 Robert L. Odom, Sunday in Roman Paganism, (New York: TEACH Services, Inc., 2005, pp. 243-244.)
3 E. G. White, The Great Controversy, (Oakland, California: Pacific Press, 1888), pp. 451-454.)
4 White, viz výše, pp. 455-456.
5 White, viz výše, pp. 458-460.
6 Zjevení 14,1
7 E. G. White, Sons and Daughters of God, p. 370.