Frank Abagnale, Jr. bude zapsán do historie nejspíš jako největší podvodník, který kdy žil. Síla všech podvodů a padělků spočívá v jejich schopnosti oklamat. Frank to věděl a byl v tom nejlepší. Začal svůj kriminální život tím, že se vydával za pilota aerolinek Pan American. Nalétal přes 1.000.000 mil, navštívil 26 různých zemí a žil v mnoha hotelech na účet aerolinek. Poté, co byl téměř polapen, když opouštěl letadlo v New Orleans, začal se poohlížet po jiné "práci".
Bez vysokoškolského vzdělání se Frankovi podařilo stát se hlavním pediatrem v nemocnici v Georgii po téměř rok. Jeho kariéra jako doktora zahrnovala taktéž práci rezidentního, interního dohlížitele po dobu 25 měsíců. Později padělal diplom z Harvardské právnické univerzity, ačkoli nikdy nenavštěvoval právní školu, a složil Luisianskou státní vězeňskou zkoušku. Po osm měsíců pracoval v kanceláři státního nádvladního. Během své kariéry kriminálníka ukradl taktéž milióny dolarů skrze brilantně padělané šeky.
Nejudivující skutečností na jeho příběhu je to, že všechny tyto činy uskutečnil v době, kdy byl ještě teenager! Když byl nakonec dopaden, 12 zemí žádalo o jeho vydání. Poté, co se mu podařilo utéct z vězení pod zástěrkou, že je tajný vězeňský inspektor, Frank byl zadržen naposledy, když ho rozpoznali dva policisté sedící v neoznačeném policejním autě. Frankovy schopnosti byly tak veliké, že po krátkém pobytu ve vězení mu FBI nabídla práci. Měl jim pomoci chytat jiné podvodníky. (1)
Správné měření času má taky padělky. I když si většina lidí uvědomuje, že původ neděle (Sunday) souvisí s uctíváním slunce (Sun), domnívají se, že sobota je biblický sedmý den Sabat. Sobota je sedmý den týdne. Jenže kalendář, který se používá k určování soboty, je pohanský padělek, který ustanovuje bohoslužby pohanských bohů. Původ soboty (Saturday) odhaluje, že se jedná o padělek pravého sedmého dne Stvoření.
Dlouhé období používání soboty dodalo hodnověrnost tvrzení, že sobota je pravý Sabat Bible. Délka existence soboty navýšila její odvádějící moc tím, že ji dala legitimitu, kterou novější padělky, neděle mezi nimi, nemají. Abychom pochopili podvodný ráz soboty (Saturday), je důležité dostat se k jejím kořenům. Slovo "Saturday" znamená "den Saturna" neboli den patřící bohu Saturnovi. Většina starodávných náboženství, pokud ne všechna, mají Saturna ve svém pantheonu bohů.
Jako "Saturn" pro Římany, byl pro Řeky "Kronos/Chronos". Pro Egypťany byl střídavě "Khons" a "Osiris".(3) Babylóňané ho nazývali "Ninus", zatímco pro Asyřany byl Bel, Bal nebo Belus.(4) Pro Féničany, Kartágovce a Kananitské byl Saturn jako Baal nebo Baalim.(5) Osoba, ze které všechny tyto odlišné legendy pochází, není nikdo jiný než Nimrod, "mocný lovec před [proti] Yahuwahovi".(6) Nimrod, vnuk Hama a pravnuk Noeho, byl prvním Babylonským králem prohlášeným za božského.(7)
Nimrodovo vybudování modlářství v době po potopě se k nám dostává v podobě legend a bájí různých modlářských národů, které si neuchovaly poznání pravého Eloaha. Pod různými jmény se Nimrod/Saturn objevoval ve všech dávných modlářstvích.
Řím byl původně městem Saturna! "Tradice říká, že Saturn, dávný bůh zemědělství uctíván v Itálii . . . přebýval na kopci později nazvaném Capitoline a přinesl Itálii zlatý věk, když tam vládl; odtud [pochází název] Saturnská vláda, hora, země a město."(8)
Jako i celá země, Řím ve velmi ranné prehistorické periodě pil hluboko z Babylonské "zlaté číše". Ale více než všechny ostatní národy měl spojení s modlářstvím Babylonu, což ho staví do zvláštní a osamocené pozice. Dávno před dobou Romula [zakladatele Říma se svým bratrem Remem] představitel babylonského mesiáše, nazýván svým jménem, opravil svůj chrám jako bůh, a svůj palác jako král, na jednom z těch výšin, které byly později zahrnuty mezi zdi města, které později Remus se svým bratrem založili. Na návrší Capitoline, známém později jako Saturnia, velká výšina římských bohoslužeb, bylo v dávných dobách postaveno město Saturna, velkého kaldejského boha.(9)
Možnost, že Nimrod postavil Saturnii a byl tam uctíván jako bůh, je poutavá. Podle Annia z Viterbo(10) Noe sám cestoval do Itálie, aby tam navštívil svého vnuka Gomera (nejstaršího syna Jafeta). Po svém příchodu se Noe dozvěděl, že Gomer zemřel a Ham si přivlastnil království. Noe pak vyhnal Hama a obnovil pořádek v království, které bylo za Hama morálně zkažené.
Ve Zjevení je Řím se svou modlářskou bohoslužbou symbolizován jako žena jménem "Tajemství Babylon", sedící na šelmě o sedmi hlavách.(11) Sedm hlav šelmy je identifikováno jako "sedm pahrbků" na kterých šelma sedí.(12) To je přímý odkaz na Řím, dlouho známý jako "město na sedmi pahrbcích". "Nazvat Řím městem na sedmi pahrbcích bylo pro jeho občany stejně trefné jako nazvat ho jeho vlastním pravým jménem."(13) Vrch Capitoline, nejmenší ze sedmi vrchů Říma, a město Saturnia byly dlouho považovány za nejsvatější a staly se sídlem civilní vlády.
I když čas zahalil hodně z antiky, spojení Saturnie a Babylonu je obzvláště fascinující ve světle různých dávných záznamů (14), které uvádí, že Šem, Nimrodův prastrýc, zavraždil Nimroda kvůli modlářství. Dávné záznamy o Saturnii napovídají, že modlářství bylo vskutku po nějakou dobu potlačeno po nějaké katastrofální události:
Na vrchu Capitoline, tak známém v další době jako velké místo římské bohoslužby, Saturnia neboli město Saturna, velkého kaldejského boha, povstalo v mlhavé a vzdálené minulosti antiky. (15) K nějaké revoluci došlo - modly byly zakázány - vyvýšení jakékoliv modl bylo přísně zakázáno, (16) a když zakladatelé [Romulus a Remus] nyní světově proslulého města zakládali své nízké hradby, město a palác svých babylonských předchůdců leželo dlouho v ruinách. (17)
I Vergilius se zmiňuje o zničení Saturnie někdy až v době za Evandera (zhruba 1250 př.n.l.) (18)
Jako předek Mesiáše a ochránce pravého náboženství, byl Šem horlivý, aby uchránil pravdu a snažil se zrušit modlářství ustanovené Nimrodem, jeho prasynovcem a vůdcem odpadnutí. Kaldejské záznamy popisují, že smrt Nimroda se odehrála na příkaz "jistého krále", neboli Šema.(19) Dávné egyptské záznamy odhalují, že Šem nebo Sem, mluvící "mocí Bohů"(20), se obrátil na vládnoucí skupinu soudců, předložíc jim pravdu ve své čistotě v porovnání se zlem, které Nimrod šířil.(21) Jeho slova byla tak mocně přesvědčivá, že soudcové byli přesvědčeni. Tento tribunál se skládal ze dvou skupin soudců: 20 občanských soudců a 42 náboženských soudců, celkem tedy 72.
"Sedmdesát dva byl počet soudců, občanských a posvátných, kteří, podle egyptského zákona, byli zapotřebí k rozhodnutí, jaký měl být trest pro viníka tak velikého přečinu jako ty od Osirise [Nimroda]. (22) Rozsudkem uděleným pro tuto velezradu proti nebi byla smrt.
Poté, co byla Nimrodovi sťata hlava, Šem rozčlenil jeho tělo a poslal jeho části do všech tvrzí modlářství jako vážnou výstrahu: tak se má stát všem, kdo rebelují proti autoritě Nebe. Relativně velký počet dávných záznamů (23) indikuje, že Nimrod byl skutečně zabit roztrháním vedví, ačkoli roztrhání na části po smrti je pravděpodobnější. Bez ohledu na konkrétní příčinu smrti, faktem je, že se to mohlo stát tak mocnému muži, jakým byl Nimrod, aby bylo dáno silné varování jeho následovníkům.
Saturnus je ukázán, jak drží kosu a miminko. Všimni si okřídleného draka kousajícího svůj ocas a tím vytváří dokonalý kruh, symbol slunce.
Výsledkem bylo poslání modlářství do ilegality. Ti, kdo toužili pokračovat ve vzpouře, kterou začal Nimrod, tak museli činit potají. Nimrod byl uctíván, ale dělo se tak pod různými jmény.
Nimrod/Saturn ve svých různých formách se tak stal "skrytý bůh", ten "bůh skrytých porad", ten "ukrývač tajemství" a "ten skrytý". (24)
Saturn jako bůh, se svým příslušným dnem bohoslužby, se svým původem ve velkém odpadlictví po potopě, které kulminovalo ve vzpouře proti nebi u Babylonské věže. Když Yahuwah zmátl jazyk rebelů (25) a oni se rozptýlili, aby obydlili různé části země, modlářské náboženství vyvyšující Nimroda jako boha šlo s nimi. I když to vstoupilo do nové "skryté" fáze, poznávací znaky tohoto odpadlictví byly stále přítomné a byly vždy pokušením pro Yahuwahův lid, vedoucí jej do modlářství. Základ vzpoury takto položen v dávnověku přetrvává i dnes v padělku sedmého dne Sabatu zvaném: sobota.
Řecký Kronos a římský Saturn byl tentýž bůh.(26) Jako bůh žně byl typicky znázorňován tak, že drží kosu. Kronos/Saturn byl bohem času(27) a jako takový byl taktéž často znázorňován, jak drží miminka.(28) Hlavní Saturnův svátek byl Saturnalia. V prosinci je dráha slunce v klidu na jížní obloze po dobu pěti dnů. Dávní kněží říkali pověrčivým lidem, že slunce umírá a musí být usmířeno drahocennými oběťmi. Saturn, jakožto bůh času, byl vzýván, aby pokračoval čas. Lidé tak byli donuceni obětovat své nejcennější věci, své děti, aby se prodloužil čas. Saturn, bůh času a bůh žně, sklízel svou žeň duší v upálených tělech těchto malých dětí.
V bájích pojídá Kronos své vlastní děti. Takže správná oběť, se kterou bylo možné usmířit Kronose, byly samozřejmě děti. I když jsou indikace, že to nebyl každodenní rituál, zajisté se to dělo v dobách národních pohrom jako je hladomor nebo válka. Oběti byly všeobecně hodně zahalené (aby rodiče neviděli, že jejich dítě je na řadě) a hlasitá hudba s bubny hrála, aby pohltila jakýkoliv křik, který by mohl být slyšet. Kartágo bylo obzvláště neslavně proslulé obětováním dětí. "Během zvláštních obřadů v dobách extrémních krizí bývalo obětováno až 200 dětí z nejvlivnějších a nejmocnějších rodin a vrženo na hořící hranici. Během politické krize v roce 310 př.n.l. jich bylo zabito okolo 500."(29) "Saturn byl šampiónem afrického pohanství . . . podobně jako Baal-Hammon ve fénickém Kartágu, šlo o obětování dětí, jak bylo odhaleno v Tophetu nebo na obětních místech ve starém Punickém městě."(30) "Hlavním božstvem pohanství severní Afriky byl Saturn, kterému se přizpůsobil fénický bůh Baal-Hammon. I když byl bohem úrody, Saturn-Baal . . . byl stejně tak nelítostný v obětech, které si vyžadoval."(31)
Římané brzy přestali konat lidské oběti(32) a Senát oficiálně zakázal tuto praktiku v roce 97 př.n.l.(33) Nicméně krev byla nadále prolévána skrze gladiátory během slavností saturnalia.(34) "Gladiátorské show byly zasvěceny" Saturnovi.(35) Ausonius uvedl, že "amfiteátry měly své gladiátory na to, aby na konci prosince usmířili svou krví Syna Nebes nesoucího kosu."(36) Skutečnost, že gladiátoři byli sami považováni za oběti pro tohoto krvežíznivého boha, potvrdil i Justus Lipsius, když komentoval Ausoniův výrok: "Kde vypozorujete dvě věci, obojí, že gladiátoři bojovali o Saturnálii, a že tak činili za účelem uklidnění a usmíření Saturna."(37)
Princip, na kterém byly tyto [gladiátorské] zápasy prováděny, byly tytéž jako ty, které ovlivňovaly kněze Baala. Byly slaveny jako smírčí oběti . . . Ve světle skutečných dějin o historickém Saturnovi nacházíme uspokojivější důvod pro barbarský zvyk, kdy bylo takové množství mužů "zmasakrováno pro Římský svátek". Když si uvědomujeme, že Saturn [Nimrod] sám byl rozsekán na kusy, je snadno viditelné, jak vznikla myšlenka obětování smírčí oběti pro něj tím, že se muži mezi sebou sekali na kusy v den jeho narození, aby si získali jeho oblibu.(38)
Na současném kalendáři je 21. prosinec dnem zimního slunovratu, neboli nejkratší den roku na "Severní hemisféře [hemiplanině]". Ale na ranném Juliánském kalendáři připadal zimní slunovrat na 25. prosinec. (39, 40) Římané to nazývali Brumalia od latinského slova bruma (krátký). Den 25. prosinec byl svátkem Sol Invictus, po kterém se dny opět začaly prodlužovat. Pozdější Římané odkazovali na tento den jako na "den narození Nepřemožitelného Slunce" neboli dies natalis Solis Invicti.(41) Saturnalia bezprostředně předcházela Brumalia a byl to čas hýřivého veselí.
Takto byly různé dávné slavnosti uctívající Nimroda/Saturna a Tammuze během Saturnalia a jejich kulturní ekvivalenty přijaty do moderní oslavy Vánoc.(42) To zahrnuje oněch 12 dnů Vánoc; lehká jídla a "dobroty" na večer; sváteční "punč" ve speciální popíjející míse; vánoční stromy ozdobené světly (původně svíčkami vyrobenými z tuku spálených těl obětovaných dětí); vánoční stromy ozdobené baňkami (kdysi sťatými hlavami obětí) a korunované hvězdou; oslavy s hudbou; výměny dárečků; Yule kulatiny do ohně; hodování; líbání pod jmelím; vánoční husa; Yule koláče; kančí hlava/šunka jako hlavní chod vánoční večeře; holly bobule (jídlo bohů); jehličí; koledy; "adventní" svíčky; obrázky "děťátka-Krista" (ve skutečnosti Tammuz, Babylonský mesiáš); vánoční pohlednice (novodobé posílání svátečních pozdravů a požehnání), atd. Dokonce i vyobrazení Otce Vánoc-Santy Klause přináší podivuhodnou podobnost se Saturnem: starý muž, s dlouhými vousy, obklopen dětmi.
Vyobrazení Saturna: zlý, oběť dětí vyžadující starý muž, nesoucí v dnešní společnosti dva druhy podoby. Každý prosinec se Saturn, bůh času, znovu objevuje jako "Starý Otec Čas". Dětská oběť je miminko Nový rok. Všimni si, že v moderním vyobrazení Starého Otce Času s Miminkem Novým rokem jsou všechny charakteristiky Saturna: kosa, hodiny jako symbol Času, a samozřejmě dětská oběť. Ten úsměv pod vousy Otce Času budí dojem, že se jedná o nevinnou zábavu: symboly, které neobsahují žádné reference zla, jen zábavný způsob, jak předložit přechod času.
Daleko hrůzostrašnější vylíčení Otce Času s Miminkem Nový rok je možné nalézt v této ilustraci z 19. století. Otec Čas/Saturn, jako bůh Času, stojící před velkými hodinami, držící svou kosu. Staré roky, 1886-1888, odcházejí jako plně dospělá těla zahalená do pohřebních rubášů. Ten Nový rok, 1889, přichází jako mladé dítě. I když je ten obrázek dost tmavý, světlo z ohně osvětluje toho malého chlapce, zatímco na obou stranách jsou víry kouře z hořícího ohně u jeho nohou (pod obrázkem). Povšimni si, že ty nové roky, které pak teprve přijdou, 1890-1892, jsou zobrazeny jako dětské oběti, a všechny jsou hodně zahalené. Všechny ty groteskní prvky tohoto skrytého boha jsou obsaženy v této jediné "nevinné" ilustraci.
Jiný způsob, jakým je Saturn zobrazován v dnešní společnosti, je Smrtka. Smrtka se typicky připomíná v době okolo Halloweenu. Smrtka je běžně považována za symbol smrti samotné. Velmi málo lidí v dnešní společnosti, pokud vůbec, rozpoznalo v této Smrtce nebo Starém Otci Času pohanské spojení s nejkrutějším, nejzlejším ze všech bohů. Avšak dávní lidé by ihned rozpoznali v obojím nic jiného než Saturna, protože znamení, která identifikují Saturna, jsou stejná jako ta, která identifikují Starého Otce i Smrtku: kosy a něco, co označuje průběh času.
Jelikož křesťanství bylo pohlceno pohanským Římem, vytvořilo křesťanství a pohanství formu nového, splynutého náboženství. Toto nové náboženství, v čele s papežstvím, si udrželo pohanské oslavy, nyní pokřesťanštěné s novými "křesťanskými" jmény. Křesťanství se velmi rychle utopilo v pohanství, které nezměnilo své náboženské praktiky. Už brzy, ve třetím století, naříkal Tertullian, jak rychle křesťané za jeho dnů opustili svou čistou víru, zatímco pohané byli věrni svému náboženství:
Pro nás, kteří jsme cizinci pro Sabaty a Novměsíce a svátky, kdysi přijatelné u Boha, jsou nyní časté Saturnalia, svátky January (leden), Brumalia a Matronalia; dary jsou přenášeny sem a tam, dárečky dne nového roku jsou dávány za hluku, a sporty a bankety jsou oslavovány s povykem; ach, o kolik věrnější jsou pohané ke svému náboženství, kteří si dávají zvláštní pozor, aby nepřejímali žádnou vážnost od křesťanů."(43)
To je fascinující citát, protože náboženské svátky jsou závislé na svých kalendářích, aby se stanovilo, kdy se budou slavit. Tertullian uvádí Stvořitelovy luni-solární svaté dny: Sabaty, Novměsíce a roční svátky. Uvádí, že tyto svátky byly přijatelné pro Yahuwaha, zatímco lamentuje nad skutečností, že byly zaměněny za pohanské svátky, vypočítané podle pohanského, Juliánského kalendáře!
Pekař spojuje kvásek s těstem, aby upekl chléb. Konečný produkt, chléb, se nepodobá ani kvasnicím, ani těstu. Je to nový produkt vyrobený z obou. Tímto způsobem sloučení pohanství s křesťanstvím naplnilo papežskou církev a nyní prostupuje celé křesťanství. Čistá apoštolská zbožnost je věcí minulosti, stejně jako zjevné pohanství starých národů. Produkt tohoto zhoubného sjednocení je vidět v dnešním křesťanství. Novým konečným výsledkem je "křesťanští babylóňané".
Existuje mnoho výmluv upřímných, konzervativních, dnešních křesťanů-babyloňanů, proč se drží pohanských svátků uctívajících Saturna.
Pohané neznali pravého Eloaha Nebes. Praktikovali tyto rituály uctívající Nimroda, protože neznali nic lepšího. Mohou dnešní křesťané tvrdit totéž? Bible učí, že "Yahuwah však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu."(44) Vědět, že Vánoce jsou pohanský svátek, vědět, že dnešní obřady jsou identické s dávnými rituály uctívajícími Saturna/Nimroda, a přesto tvrdit výjimku z hříchu, protože člověk ví, to je extrémně rozporuplné.
Existují mnozí oddaní křesťané, kteří neslaví Velikonoce nebo Vánoce, protože znají jejich pohanský původ. Jsou další, kteří neslaví ani narozeniny, protože ví, že oslava vlastních narozenin člověka je nejvíce satanský svátek roku.(45) A přesto díky neznalosti tito stejní, upřímní lidé světí jiné pohanské svaté dny. Nezáleží na tom, jestli den týdne je první den nebo sedmý den; pokud je používán pohanský kalendář k měření času, pak vypočítává pohanské dny bohoslužby.
Nejmocnější klamy jsou ty, které jsou nejblíže pravdě. Sobota, sedmý den pohanského kalendáře, se považuje za biblický Sabat, ale není. Komplikovaným překroucením vytvořil Satan neděli jako padělek dne bohoslužby. Účelem tohoto dvojího klamu je oklamat všechny, kdo skutečně touží uctívat svého Stvořitele, buď v "Den Páně" nebo v sedmý den Sabat. Takto je pozornost odkloněna od pravdy, že sobota samotná je padělkem, který uctívá nejkrutějšího, nejkrvežíznivějšího ze všech bohů: Saturna. Úcta a bohoslužba je tak ukradena Stvořiteli a dána Jeho nepříteli.
Související články:
(1) Frank W. Abagnale, Jr. and Stan Redding, Catch Me If You Can: The Amazing and True Story of the Youngest and Most Daring Con Man in the History of Fun and Profit,(New York: Broadway Books, 1980).
(2) Bůh času.
(3) Bůhzemědělství/žně.
(4) Alexander Hislop, The Two Babylons: The Papal Worship Proved to be the Worship of Nimrod and His Wife, (New Jersey: Loizeaux Brothers, Inc., 1959), pp. 31-32.
(5) "Baal," Encyclopedia Britannica, Sixth edition, (Edinburgh: Archibald Constable and Co., 1823) Vol. III, p. 294. Protože Baal byl taky titul znamenající pán nebo mistr, který byl často spojen s jinými jmény, např: Baal-Berith, Baal-Peor, Baal-Zebub, atd.
(6) Genesis 10:8 a 9
(7) Hislop, op cit., pp. 32, 304.
(8) Johann D. Fuss, Roman Antiquities, (Oxford: D. A. Talboys, 1840), p. 359.
(9) Hislop, op. cit., p. 239; viz také, Aurelius Victor, Origo Gentis Romanæ, (Utrecht, 1696) cap. 3.
(10) Různí historikové zpochybňovali věrohodnost zdroje dokumentů Annia z Viterbo hlavně protože nebyly ověřené před jeho smrtí. Zemřel jen čtyři roky poté, co byly jeho Antiquities publikovány a zdroj dokumentů nebyl od té doby nalezen. Viz také Richard Lynche, An Historical Treatise of the Travels of Noah into Europe, publikováno v 1601 založeno z části na práci Annia.
(11) Viz Zjevení 17:1-5.
(12) Zjevení 17:9.
(13) Hislop, op. cit., p. 2. Propertius popisoval Řím jako "Velebné město na sedmi kopcích, které vládne světu." (Lib. iii. Elegy 9, Utrecht, 1659, p. 721.) Viz také Virgil, Georg., lib. ii. v. 534, 535; Horace, Carmen Seculare, v. 7, p. 497; také, Martial: "Septem dominos montes," lib. iv. Ep. 64, p. 254.
(14) Viz babylonský historik, Berosus; viz také egyptský záznam o smrti Osirise (Egyptský Nimrod) z ruky Sema (Šema).
(15) Aurelius Victor,op. cit.
(16) Plutarch (in Hist. Numæ, Vol. I, p. 65) uvádí, že Numa zakázal vyrábět obrazy a že po 170 let od založení Říma nebyly dovoleny obrazy v Římských chrámech.
(17) Hislop, op. cit., p. 239.
(18) Ohledně toho, kdy Æneas navštívil dávného italského králeVirgil napsal: "Pak viděli dvě hromady trosek; když se zastavili/dvě vznešená města na každé straně potopy/pozůstatky Saturnia a Janicula/a každé místo si drží jméno zakladatele." (Ænid, lib. Viii. II. 467-470, Vol. III, p. 608, emphasis supplied.)
(19) Viz Hislop, op. cit., p. 63; viz také Maimonides, More Nevochim [Moreh Nevuchim].
(20) Jméno pravého Stvořitele-Boha, Elohim, je množné číslo. Proto moc "Bohů" a "Boha" byla vyjadřována stejným názvem.
(21) Sir John Gardner Wilkinson, The Manners and Customs of the Ancient Egyptians, (London, 1837-1841), Vol. V, p. 17.
(22) Hislop, op. cit.
(23) Různé záznamy o tom, že Nimrod zemřel násilnou smrtí, se zjevují pod různými jmény. Nicméně "pohané měli zvyk uctívat stejného boha pod různými jmény" (Hislop, op. cit., p. 123). Různí schopní učenci poukazují na to, že tito bohové měli podobné charakteristiky, dokonce v etymologii jejich jmén. viz See Hyginus, Fabulæ, 132 and 184, pp. 109, 138; Strabo, lib. X, p. 453; Appoldorus, Bibliotheca, lib. i. cap. 3 and 7, p. 17; Ludovicus Vives, Commentary on Augustine, lib. VI, chap. IX. Note, p. 239, as quoted in Hislop, pp. 55 and 56.
(24) Hislop, op. cit. p. 41. See also Virgil, Ænid, lib. Viii and Ovid, Fasti,lib. i.
(25) Genesis 11:7-9
(26) Hislop, op. cit., pp. 31-35; "Saturn", Ecyclopedia Britannica; "Saturnus, Saturnalia," The Oxford Classical Dictionary, (Oxford: Oxford University Press, 1979), pp. 955-956.
(27) Spojení mezi sluncem a Saturnem vyvstalo pravděpodobně proto, že obojí bylo bráno jako symboly Času. Návrat slunce na počátek zvěrokruhu označoval završení roku. Saturn, nejpomalejší ze všech nebeských těles, dokončil svůj oběh . . . za dobu okolo 30 let, za celou generaci lidí. Saturn byl tedy v jistém smyslu symbolem Času, protože Času, tak i Osudu." (The International Standard Bible Encyclopedia, James Orr, gen. ed., [The Howard-Severance Co., 1915], Vol. I, p. 298.)
(28) Fuss, op. cit., pp. 359-360.
(29) Roy Decker, Religion of Carthage, "Human Sacrifice."
(30) Quodvoltdeus of Carthage, translation and commentaries, Thomas Macy Finn, (New Jersey: The Newman Press, 2004), p. 14.
(31) Ibid., p. 115.
(32) Zatímco Římané zavrhovali lidské oběti jako barbarské, přesto existují konkrétní instance obětování lidí, které se odehrálo ještě v letech mezi 216 až 113 pře.n.l. Další lidské oběti, které popisují Livy (2.42) a Pliny the Younger (Epistle,4.11), budí dojem, že jakýkoliv byl oficiální "důvod" pro "popravu", byly to ve skutečnosti oběti na usmíření bohů, kvůli špatným osudovým znamením.
(33) Robert Drews, "Pontiffs, Prodigies, and the Disappearance of the Annales Maximi,"Classical Philology, Vol. 83, no. 4 (Oct., 1988), pp. 289-299.
(34) I když byla Saturnalia původně zachovávána 17. prosince, hýřivé chování spojené s tímto oblíbeným svátkem vedla brzy k prodloužení této oslavy, nejprve na dva, pak tři a pět dnů. V době Cicera trvala Saturnalia 7 dnů.
(35) Fuss, op. cit., 359.
36) Ausonius, Eclog. i. p. 156, citován v Hislop, op. cit., p. 153.
(37) Lipsius, tom. ii. Saturnalia Sermonum Libri Duo, Qui De Gladiatoribus, lib. i. cap. 5 jak je citováno v Hislop, ibid.
(38) Ibid.
(39) VIII Kal. Ian, neboli osm dnů před prvním lednem: to je 25. prosinec, počítání inklusivně, jak to Římané dělali. Pliny Starší uvedl, že zimní slunovrat (bruma) začíná n osmém stupni Kozoroha, osmý den před kalendy ledna: "horae nunc in omni accessione aequinoctiales, non cuiuscumque die significantur —omnesque eae differentiae fiunt in octavis partibus signorum, bruma capricorni a. d. VIII kal. Ian." (viz Naturalis Historia, Lib. 18, 221.)
(40) Doby narození a utrpení Krista . . . byly málo považovány křesťany prvního věku. Ti, kteří je začali první slavit, z nich udělali hlavní období roku; jako zvěstování Panny Marie na 25. března, což byla jarní rovnodennost poté, co Julius Caesar upravil kalendář . . . a narození Krista na zimní slunovrat, 25. prosince, . . . a protože se slunovrat časem přesouval z 25. prosince na 24., 23., 22. a zpět." (Sir Isaac Newton, Observations Upon the Prophecies of Daniel and the Apocalypse of St. John, 1733, Part I, Ch. XI, p. 144, emphasis and spelling original.)
(41) viz Chronography of AD 354 where VIII Kal. Jan. odkazuje na "birthday of the Invincible Sun" (dies natalis Solis Invicti).
(42) Pro specifika ohledně obřadů Saturnala a jak se to nyní projevuje v celém křesťanství, viz Hislop, op. cit., "Christmas and Lady-Day," pp. 91-103.
(43) Tertullian, De Idolatria, c. 14, Vol. I, p. 682 as quoted in Hislop, op. cit., p. 93, emphasis original.
(44) Acts 17:30, emphasis supplied.
(45) "Po narozeninách člověka jsou dva halvní satanské svátky: Walpurgisnacht [1. květen] a Halloween." Anton S. LaVey, The Satanic Bible, (New York: HarperCollins Publishers, Inc., 1992), p. 96.