Jaro je pro mnohé lidi nejlepším obdobím roku. Teplé slunečné dny; země rašící novým životem. Květiny, pupeny, mláďatka: vše jako by radostně oznamovalo, že dlouhá zima je za námi.
Žádný jiná jarní tradice nezahrnuje tyto oslavy nového života tak jako Velikonoce. Od mláďat, k velikonočním vajíčkům a jejich nahánění, až k nedělní bohoslužbě svítání atd., jsou Velikonoce oblíbenou tradicí pro mnoho lidí.
Velikonoční neděle je nejvýznamnějším dnem Římsko-katolického liturgického roku, kdy se oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Podle jejich katechismu:
 |
| Artemis z Efezu (Semaramis v jedné ze svých mnoha podob) 1. století, římská kopie kultovní sochy z chrámu v Efezu. Socha v muzeu v Efezu (Turecko) Poznámka: Je oblečena do vajec |
Velikonoce nejsou jen jedním z mnoha svátků, ale “Svátkem svátků”, “Slavnost slavností”, stejně jako eucharistie je "Svátost svátostí" (Velká svátost). Svatý Athanasius nazývá Velikonoce “Velkou nedělí” a církve na východě nazývají Svatý týden “Velký týden”. Tajemství vzkříšení, ve kterém Kristus zničil smrt . . . . (Catechism of the Catholic Church, Part 2, Sec. 1, Chapter 2, Article 1, #1169.)
Přesto původ Velikonoc odhaluje, že pochází přímo ze starodávného pohanství. Krátce po potopě obnovil Nimrod modlářství na zemi. Po své smrti byl Nimrod prohlášen za původního boha slunce. Jeho vdova, Semiramis, byla nazvána “královnou nebes”. Různé kultury pokračovaly v modlářství těchto původních pohanů pod jinými jmény. Pro Egypťany měla Semiramis jméno Isis. Pro Babylóňany to byla Beltis, choť boha Bela. Pro Kananitské to byla Astarte. Asyřané ji nazývali Ištar.
Uctívání těchto bohyň zahrnovalo okultní praktiky plodnosti. Tyto degradující rituály praktikovali dokonce i Izraelité, když byli v odpadlictví. Yahuwah jednoznačně odsoudil veškeré zapojení Izraelitů do těchto pohanských oslav.
„Zdaliž sám nevidíš, co oni činí v městech Judských a po ulicích Jeruzalémských? Synové zbírají dříví, a otcové zaněcují oheň, ženy pak zadělávají těsto, aby pekly koláče tvoru nebeskému, a obětovali oběti mokré bohům cizím, aby mne popouzeli.“ (Jeremiáš 7,17-18)
„Dále mi řekl: Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti, kteréž oni činí. I přivedl mne k vratům brány domu Hospodinova, kteráž jest na půlnoci, a aj, ženy seděly tam, plačíce Tammuze.“ (Ezechiel 8,13.14)
Dnešní Velikonoce nemají žádný základ v čistém náboženství Nebes. Všechny její tradice jsou pohanské.
 |
| Velikonoční (Ishtar) vajíčka http://commons.wikimedia.org |
Oslava Velikonoc neuctívá smrt a vzkříšení Spasitele. Podílení se na pohanských zvycích uctívá Satana. Žádné množství přejmenování křesťanskými názvy neočistí Velikonoce od svého pohanského původu.
Velikonoce jsou daleko více, než jen pohanské předstírání křesťanství. Za krásnou fasádou Velikonoc číhá největší podvod všech dob: Změna kalendáře, která zakrývá pravý den vzkříšení a pravý sedmý den Sabat.
Jak roky ubíhaly a první křesťané zemřeli, pohanství nakazilo kdysi tak čistou víru. Církev v Římě, chamtivá po stále větší moci, hledala způsoby, jak zvýšit svůj vliv.
„Aby spojil pohany s nominálním křesťanstvím, postaral se Řím, použitím své běžné politiky, o to, aby se křesťanské a pohanské svátky spojily, a skrze komplikované, avšak šikovné upravení kalendáře, nebylo složité propojit pohanství a křesťanství – nyní ponořené do modlářství – v této a mnoha dalších věcech. . . . Tato změna kalendáře ohledně Velikonoc nesla s sebou závažné následky. Přinesla do církve nejhrubší korupci a největší pověry . . . .” (Alexander Hislop, The Two Babylons, pp. 105-106.)
Tato změna kalendáře také změnila den uctívání. Toto připouští i Římsko-katolická církev, která tím potvrzuje svou autoritu.
“Neděle . . . je čistě dílem Katolické církve.” (American Catholic Quarterly Review, January 1883)
“Oni [protestanti] považují za svou povinnost, aby světili neděli. Proč? Protože jim Katolická církev říká, aby tak dělali. Nemají žádný jiný důvod . . . Autorem nedělního zákona . . . je Katolická církev.” (Ecclesiastical Review, February 1914)
Jeden katolický biskup zašel tak daleko, že prohlásil:
“Byla to Katolická církev, která učinila zákon přikazující nám světit neděli. Církev učinila tento zákon dávno poté, co byla Bible napsaná. Tím řekla, že zákon není v Bibli. Katolická církev nezrušila jen Sabat, ale i všechny ostatní židovské svátky.” (T. Enright, Bishop of St. Alphonsus Church, St. Louis, Missouri, June, 1905, emphasis supplied.)
Svátek Izraelitů, který byl zakázán ve prospěch Velikonoc, byl Pesach. Všichni ranní křesťané zachovávali Yahuwahovy svátky popsané v Leviticus 23. Pohanští křesťané chtěli stále slavit Velikonoce, zatímco apoštolští křesťané inklinovali nadále k čisté víře a dodržování Pesachu.
“Od druhého století našeho letopočtu existovaly rozdílné názory ohledně data pro oslavu paškálního (Velikonočního) výročí Pánovy pašie (smrti, pohřbení a vzkříšení). Zdá se, že nejrannější praxí bylo zachovávání čtrnáctého (datum Pesachu), patnáctého a šestnáctého dne lunárního měsíce bez ohledu na to, na který den [Juliánského] týdne tyto datumy rok od roku vyšly. Biskupové Říma toužili po upevnění zachovávání neděle jako církevního svátku a proto zavedli pravidlo, že se roční oslavy budou konat vždy v pátek, sobotu a neděli po čtrnáctém dni lunárního měsíce. . . . Tento rozpor trval téměř dvě staletí, než [císař] Konstantin zasáhl ve prospěch římských biskupů a zakázal tu druhou skupinu.” (Robert L. Odom, Sunday in Roman Paganism, p. 188, emphasis supplied.)
“Sporný bod byl zdánlivě jednoduchý: Pesach versus Velikonoce. V sázce však bylo velmi hodně. Jediným způsobem, jak určit datum Pesachu, je za použití Biblického luni-solárního kalendáře . . .” (eLaine Vornholt & L. L. Vornholt-Jones, Calendar Fraud, p. 49)
“Tyto spory rozrušovaly církve v Asii od doby římského biskupa Viktora, který pronásledoval církve v Asii kvůli dodržování 'kacířství 14. dne', jak to nazývali ohledně Pesachu. . . . Velikonoce budoucnosti musely být zachovávány nezávisle na židovském kalendáři.” (Grace Amadon, Report of Committee, Part V, Sec. B., p. 17.)
Toto je pravý význam Velikonoc. Neděle se zachovává jako den bohoslužby, protože byla prosazena Velikonoční neděle! Tvrdí se, že tehdy došlo ke vzkříšení Spasitele. Následkem toho se taky věří, že den před Velikonoční nedělí, sobota, je sedmý den Sabat.
Židé dnes konají bohoslužbu v sobotu a ne v
Biblický sedmý den Sabat. Přesto židovští učenci připouští, že kalendář, který
se dnes používá pro bohoslužby, není tentýž, který se užíval v Biblických
dobách:
“Nový Měsíc je stále, a Sabat původně byl, závislý na lunárním cyklu.” ("Holidays," Universal Jewish Encyclopedia, p. 410.)
Židé poukazují na extrémní pronásledování, ke kterému došlo po rozhodnutí na koncilu v Nicea odstranit židovské měření času, jako důvod, proč už nepoužívají Biblický kalendář.
“Vyhlášení nového měsíce skrze pozorování Nového Měsíce, a nového roku skrze příchod jara, může být provedeno jedině Sanhedrinem. V době Hillela II [4. století nl], . . . Římané zakázali tyto praktiky.” ("The Jewish Calendar; Changing the Calendar," www.torah.org.)
Židovští učenci chápou, že křesťanství odstoupilo od svých Biblických kořenů, když Velikonoce nahradily pravý Pesach.
“Na Nicejském koncilu [Nicæa] prasklo poslední pouto, které spojovalo křesťanství se svým mateřským kmenem. Svátek Velikonoc se do té doby většinou slavil ve stejný čas jako židovský Pesach a skutečně podle dnů vypočítaných a určených Synhedrionem [Sanhedrinem] v Judeji pro svůj svátek; ale v budoucnu mělo být zachovávání Velikonoc zcela nezávislé na židovském kalendáři.
“[Císař Konstantin prohlásil], 'Proto je nanejvýš nepřípustné, abychom se v tento nejposvátnější ze svátků řídili zvyky Židů. Proto od této chvíle nemějme nic společného s tímto nenáviděným lidem; náš Spasitel nám ukázal jinou cestu.
“Bylo by vskutku absurdní, kdyby se Židé chlubili tím, že nebyli schopni slavit Pesach bez pomoci svých pravidel (kalkulace času)'" (Heinrich Graetz,History of the Jews, The Jewish Publication Society of America, Vol. II, pp. 563-564, emphasis supplied.)
Pravdou je, že Velikonoce jsou podvod. Není to den, ve kterém Spasitel vstal z hrobu, ani není sobota Biblický sedmý den Sabat. Velikonoce jsou a vždy byly pohanským svátkem oslavující plodnost. Na koncilu v Nicæa ve čtvrtém století byl Yahuwahův Pesach nahražen, když se církev Říma rozhodla odstranit hebrejskou časomíru.
Nyní, v této poslední generaci, musí být pravda obnovena. Všichni, kteří chtějí vyjádřit svou vděčnost za smrt svého Spasitele, si to budou připomínat v den, ve který zemřel: Pesach. Tento den je možné určit jen skrze původní kalendář daný při Stvoření. Kterékoliv jiné zachovávání uctívá Satana, toho, který se sám postavil do opozice proti Nebi.
Dnes si můžeš zvolit, který den reprezentuje tvou víru: Pesach nebo Velikonoce.
Můžeš si zvolit, které síle vzdáš čest a koho budeš uctívat: Spasitele nebo Jeho nepřítele, Satana.
Můžeš si zvolit, který den, určený podle kterého kalendáře, bude dnem tvé bohoslužby.
Volba je tvá.
Klikni zde a shlédni video!