Bible odhaluje, že když duše zemře, není už při vědomí. Není ani trápení, ani radost. Duše „spí“, dokud není vzkříšena zpět k životu mocí Dárce života.
|
Žena napsala jedné novinové poradkyni v USA. Její tchýně nedávno zemřela a její manžel byl z toho špatný. Byl vyučen tomu, že dobří lidé jdou do Nebe, když zemřou, a odtud bdí nad svými milovanými zde na zemi.
Zdá se, že to je utěšující, ale není. Její manžel nenáviděl myšlenku, že jeho matka je stále přítomna a tiše pozorující… všechno. Protože věřil, že jeho matka je stále blízko, odmítal mít něco intimního se svou ženou a jejich manželství tím trpělo.
Toto je typický blud. Na první pohled se to jeví jako dobré. Zdá se, že to dává útěchu. Ale v konečném důsledku se takové zaslíbení stává popelem a útěcha chladem.
Pravda o tom, co se stane po smrti, opět odhaluje hloubku Yahovy lásky.
Smrt je spánek
Když onemocněl Lazar z Betanie, jeho sestry poslaly prostý vzkaz Yahušuovi:
„Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.“
A uslyšav to Ježíš, řekl: „Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Yahuwahovu, aby oslaven byl Syn Yahův skrze ni.“ (viz Jan 11,3-4)
Výklad je jasný: Lazar nezemře. A přesto … zemřel! Yahušua čekal a po několika dnech se vydal do Betanie. Učedníci byli zmateni. Proč jít nyní do Judska, když se ho nedávno snažili Židé zabít? Když viděl jejich zmatení, vysvětlil jim:
„Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“
Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v pořádku.“ Yahušua však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.
Tehdy jim Yahušua řekl otevřeně: „Lazar zemřel.“ (Jan 11,11-14)
Smrt je, jako by člověk spal! Není tam trápení, lítost ani smutek. Zcela určitě tam není špehování milovaných lidí, kteří jsou ještě naživu. Smrt je prostě naprostý a úplný nedostatek vědomí.
Ve smrti není žádné vědomí!
Každý, kdo trpěl nějakou extrémně velkou fyzickou bolestí a také intenzivním emočním nebo psychologickým trápením, ti řekne, že mentální a emoční agónie je daleko horší, než jakákoliv fyzická bolest může být. Naprostá neexistence vědomí po smrti je jedním z nejvíce milujících darů Yahuwaha!
Mnoho křesťanů věří, že když člověk zemře, jde do Nebe nebo do pekla. Muslimové věří, že mučedníci jdou přímo do zahrady Eden, ale pro milióny lidi, kteří zemřou přirozeným úmrtím nebo nějakým neštěstím, je to jinak. Muslimové učí, že andělé promění hrob v luxusní prostor pro ty, kteří měli pevnou víru a bezhříšný záznam. Ale pro ty, jejichž víra byla nedokonalá, nebo kteří hřešili, je hrob místem střídavého mučení.
Satan vymyslel tyto pokřivené nauky. Má zalíbení v trápení těch, kteří zůstali naživu, představami o tom, jak jejich milovaní zemřelí trpí. Žádný bůh lásky by nikdy nenaplánoval takovýto osud ani pro své nejhorší nepřátele, a „Yah je láska“. (viz 1. Janova 4,8) On umožňuje těm, kteří zemřeli, jak dobrým, tak i zlým, aby spali v hrobě až do doby vzkříšení.
Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná. (Kazatel 9,5-6)
Definice duše
Stvoření Adama odhaluje, co tvoří duši. „Yahuwah Elohim vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší.“ (viz Genesis 2,7) V záznamu o potopě je použit trochu jiný slovník, ale se stejným konceptem. Yahuwah řekl Noemu, aby vzal do archy „po párech ze všeho tvorstva, v němž byl duch (dech) života.“ (Genesis 7,15) Slovo zde překládané jako „dech“ (v anglické KJV Bibli), je totéž slovo, které je na jiných místech v Bibli překládáno jako „duch“. Je to kombinace fyzického těla a Yahova životodárného dechu, co tvoří vědomou, živou duši.
V krásném, poetickém jazyce vybízel lidi, aby sloužili Yahuwahovi, dokud v nich přebývá život: „Dříve nežli se přetrhne stříbrný provaz a praskne zlatá mísa, bude roztříštěn džbán nad zřídlem a zlomí se kolo u studny. Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Yahu, který jej dal.“ (viz Kazatel 12,6-7)
Bez Yahova dechu (duchu) života, není žádné vědomí.
Život bez konce… jednoho dne
Věřící, kteří zemřeli s důvěrou v zásluhy Yahušuovy krve, budou vzkříšeni, když se Yahušua navrátí, aby ustanovil věčné království na zemi. Dar věčného života nebude dán až do té doby. I když si Job přál zemřít, neočekával, že ihned přejde do Nebe. Naopak, zcela jasně popisuje, že jeho tělo se bude rozkládat v hrobě.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Yaha. Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé. (viz Jób 19,25-27)
Jób důvěřoval tomu, že ho jednoho dne opět Yahuwah vzkřísí, aby žil opět na zemi. Faktem je, že všichni, kteří zemřeli s vírou v zásluhy Yahušuovy krve, budou vzkříšeni, aby žili a vládli s ním po tisíc let na nově stvořené zemi. Na konci milénia, ti kteří zůstali ve vzpouře se Satanem, budou na krátký čas vzkříšeni k poslednímu soudu. Jan napsal:
I viděl jsem trůn veliký bílý, a sedícího na něm, před jehož tváří utekla země i nebe, a místo jim není nalezeno. I viděl jsem mrtvé, malé i veliké, stojící před oblíčejem Yaha, a knihy otevříny jsou. A jiná kniha také jest otevřína, to jest kniha života, i souzeni jsou mrtví podlé toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podlé skutků svých. A vydalo moře mrtvé, kteříž byli v něm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteříž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podlé skutků svých. Smrt pak a peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého, a toť jest smrt druhá. I ten, kdož není nalezen v knize života zapsán, uvržen jest do jezera ohnivého. (Zjevení 20,11-15)
Věčný život je odplata daná těm, co zvítězí. Římanům 6,23 uvádí jednoznačně, že „odplata za hřích jest smrt“. Smrt, ne věčný život v utrpení, je odplata pro všechny ty, kteří zavrhují Yahovu milost. Yahuwah dělá právě to, co milosrdný Otec může udělat: Umožňuje těm, kteří by se cítili mizerně v Království lásky, aby přestali existovat.
Odmítni Satanovy lži, které přinášejí jen bolest. V každém činu Yahuwaha se zjevuje Jeho věčná láska k hříšníkům. Přijmi spásu. Dovol Mu, aby tě mohl vzít do své náruče nekonečné lásky a ty mohl strávit věčnost s Yahuwahem, Spasitelem a vykoupenými všech věků.