Katolická církev byla vždy velmi otevřená ohledně své role ve změně kalendáře. Novodobí sabatisté se domnívali, že sobota byla Biblickým Sabatem, ale Katolická církev sama nikdy nepopírala úlohu, kterou sehrála při zavržení luni-solárního Sabatu Bible a propagování na jeho místě uctívání v dies Solis, tedy v den Slunce.
Rozhodnutí Nicejského koncilu odložit stranou Biblickou kalendaci bylo jen potvrzeno Konstantinem v královském dekretu. Biskupové chtěli zničit všechna pouta s Judaismem. Anti-semitismus sehrál svou roli, jak můžeme vidět v dříve citovaném výroku Konstantina: „Nemějme nic společného s tímto odporným lidem [s Židy] . . .“ (1)
Patrick Madrid na to poukázal ve svém radiovém interview 5. ledna 2006:
Existoval zřetelný odklon od Starozákonních požadavků: rituály a Mozaická smlouva vyžadovaly jednání se svěcením Sabatu a zvířecími oběťmi a podobnými věcmi. A oni chtěli ukázat, že se křesťanství lišilo od Judaismu. Vzešlo z Judaismu, ale lišilo se od něho. (2)
Aby se ukázal tento rozdíl, nebyl jen sedmý den Sabat přesunut na Julianskou neděli, ale všechny roční svátky, které se doposud zachovávaly, byly nahrazeny populárními pohanskými slavnostmi, kterým se dal křesťanský nádech a zavedla se pro ně křesťanská jména.
Aby Řím získal pohany pro nominální křesťanství, použil svou obvyklou politiku a zavedl opatření, která způsobila splynutí křesťanských a pohanských slavností, a skrze komplikovanou, ale obratnou úpravu kalendáře nebylo složitou věcí přivést pohanství a křesťanství – nyní utopené v modlářství. . . , aby si potřásli rukami. (3)
T. Enright, biskup Církve Sv. Alfonse jasně uvádí:
Byla to Katolická církev, která vytvořila zákon, který nás zavazuje zachovávat neděli jako svatou. Církev vytvořila tento zákon dávno poté, co byla napsána Bible. Zákon, o kterém byla řeč, se nenachází v Bibli. Katolická církev zrušila nejen Sabat, ale i všechny ostatní židovské svátky. (4)
Ve stejném dopise Enright nabízí 1000 dolarů „tomu, kdo mi přímo z Bible samotné prokáže, že jsem zavázán zachovávat neděli svatou, jinak by to byl strašný hřích.“ Nikdo nepopírá, že Katolická církev je zodpovědná za tuto změnu:
Přikázání neboli Desatero . . . napsané prstem Božím na dvou kamenných deskách, tento Boží kód, přijal Mojžíš od Všemohoucího uprostřed hromů z hory Sinai . . . Kristus shrnul tato přikázání do dvou příkazů dobročinnosti – láska k Bohu a bližnímu; prohlásil je za závazné pod Novým Zákonem v Matouši 19 a v kázání na hoře (Matouš 5). On je také zdůraznil nebo interpretoval, . . . Církev však, poté, co změnila den odpočinku z židovského Sabatu neboli sedmého dne týdne, na první den, vytvořila Třetí přikázání odvolávající se na neděli jako den, který se má zachovávat jako Den Páně. Koncil v Trentu (Sess. VI, can. Xix) odsuzuje ty, kdo popírají že je Desatero přikázání pro křesťany závazné. (5)
Není zrovna fér nařknout Římské katolíky z nepoctivosti, když pořád říkali, že jejich církev změnila den bohoslužby na neděli. Níže je seznam početných výroků učiněných katolíky, kteří upřímně uvádějí, že jsou zodpovědni za změnu kalendáře, který převedl bohoslužbu na dies Solis:
- „Neděle… je čistě výtvorem Katolické církve.“ American Catholic Quarterly Review, January 1883.
- „Neděle… je zákonem samotné Katolické církve…“ American Sentinel (Catholic), June 1893.
- „Neděle… je Katolická instituce a požadavek ji světit může být obhajiváno jedině Katolickými principy… Od počátku až do konce Bible neexistuje jediná pasáž, která by nařizovala přesunout týdenní veřejnou bohoslužbu z posledního dne týdne na první.“ Catholic Press, Sydney, Australia, August 1900.
- „Oni [protestanté] považují za svou povinnost světit neděli. Proč? Protože jim říká Katolická církev, aby tak činili. Nemají žádný jiný důvod . . . Zachovávání neděle se tak stává církevním zákone zcela odlišným od božího zákona o zachovávání Sabatu. . . . Autorem nedělního zákona . . . je Katolická církev.“ Ecclesiastical Review, February 1914.
Protože k této změně došlo tak dávno, lidé zapomněli fakta historie. Je nemožné najít Biblický Sabat podle pohanského kalendáře; proto ani sobota nemůže být pravý Sabat. Sabatisté to nevěděli, a proto se domnívali, že sobota byla tím Sabatem, ze kterého byla bohoslužba odstraněna. Je pravdou, že existuje mnoho cítátů katolických spisovatelů, kteří odkazují na sobotu jako „Sabat“:
- Samozřejmě že Katolická církev tvrdí, že tato změna (sobotní Sabat na neděli) byla její akt… A tento akt je znamením její církevní autority v náboženských věcech.“ H. F. Thomas, Chancellor of Cardinal Gibbons.
- Neděle je založena, ne na písmu, ale na tradici, a je zřetelně Katolickou institutí. Protože neexistuje žádný biblický text pro přesun dne odpočinku z posledního na první den týdne, protestanté by měli zachovávat jejich Sabat v sobotu a takto zanechat katolíkům plné vlastnictví neděle.“ atholic Record, September 17, 1893.
- „Protestantismus, s vyřazením autority [Římsko katolické] Církve, nemá žádné dobré důvody pro svou nedělní teorii a měl by logicky zachovávat sobotu jako Sabat.“ John Gilmary Shea, American Catholic Quarterly Review, January 1883.
- „Pravděpodobně nejdrzejší věc, nejpřevratnější změna, kterou kdy Církev učinila, se odehrála v prvním století. Svatý den Sabat byl změněn ze soboty na neděli. Den pána byl zvolen, ne z nějakého příkazu uvedeného v Písmu, ale z pocitu vlastní moci Církve… Lidé, kteří si myslí, že Bible by měla být jedinou autoritou, by se měli logicky stát Adventisty sedmého dne a světit sobotu.“ St. Catherine Church Sentinel, Algonac, Michigan, May 21, 1995.
- „Není každý křesťan povinen světit neděli a zdržovat se v tento den od zbytečné bezduché práce? Není zachovávání tohoto zákona mezi nejpřednějšími z našich svatých povinností? Ale můžete číst Bibli od Genesis po Zjevení a nenajdete jediný verš, který by autorizoval posvěcení neděle. Bible vyžaduje náboženské zachovávání soboty, den, který nikdy nesvětíme.“ James Cardinal Gibbons, The Faith of Our Fathers (1917 edition), p. 72-73 (16th Edition, p. 111; 88th Edition, p. 89).
Fakta historie jsou zapomenuta většinou lidí a hodně katolických spisovatelů použilo terminologie planetárního týdne (např. „Saturday“, sobota), což se dá považovat za klamné. Je také pravděpodobné, že mnoho katolických spisovatelů si nebylo vědomo celé historie dnešního týdne. Katoličtí učenci přesto vždy znali pravdu. Jak konzervativní katolický učenec a apologista Patrick
Madrid uvedl:
Kalendář, který používáme, včetně Adventistů sedmého dne, je nejen kalendářem, který vytvořila Katolická církev, ale je také kalendářem, který je založen na solárním roku, ne na lunárním roku. A židovský kalendář, který byl zachováván v době Krista . . . se řídil lunárním rokem, který byl o několik dnů kratší než solární rok. Největší ironií tedy je, že i Adventisté sedmého dne nesvětí přesně tentýž Sabat den jako Židé v době Krista. (6)
V průběhu staletí, jak byla fakta dějin zapomenuta, se začala sobota považovat za biblický sedmý den Sabat. Avšak v době, kdy byli křesťané nuceni přijmout Julianský kalendář pro církevní účely, nikdo v té době nezaměňoval dies Saturni se Sabbato. Všichni věděli, že se jedná o dva odlišné dny podle dvou odlišných kalendářních systémů. Skvělý příklad toho, jak byla „sobota“ vědomě či nevědomě zaměněna za „Sabat“, je možné najít v kanonech Koncilu v Laodicei.
Po Nicejském ediktu pokračovali apoštolští křesťané ve bohoslužbách podle luni-solárního kalendáře. Laodicejský koncil byl svolán přibližně 40 let později, aby vynutil přijetí „Dne Páně“ namísto lunárního Sabatu.
Aby proto došlo k dosažení jejího původního záměru, bylo nyní nezbytné pro církev, aby zajistila legislativu odstraňující všechny výjimky a zakazující zachovávání Sabatu tak, že uhasí tento silný protest [proti bohoslužbě v neděli]. A nyní . . . ten „skutečně božský příkaz“ Konstantina a Nicejského koncilu, že „nic“ by nemělo být „společného s Židy“, měl svůj základ a autoritu pro legislativu pro to, aby bylo rozdrceno svěcení Sabatu Pána a ustanoveno svěcení neděle namísto něj. (7)
Kanon 29 Laodicejského koncilu požadoval:
Křesťané se nesmí židovštit a být nečinní v sobotu, ale mají v tento den pracovat; ale den Pána mají zvlášť uctívat, a protože jsou křesťané, neměli by, pokud je to možné, v tento den pracovat. Když se však zjistí, že se chovají jako Židé, musí být vyloučeni od Krista.
Římsko katolický biskup Karl Josef von Hefele (1809-1893) uvádí, že slovo „Saturday“ (sobota) se objevuje v moderních překladech. Von Hefele je velmi uznávaná autorita ohledně volby původního slova používaného na Laodicejském koncilu. Německý učenec, teolog a profesor církevních dějin vystudoval na univerzitě v Tϋbingenu. Jedno z jeho největších děl bylo History of the Councils of the Church from the Original Documents. Jako biskup a teolog měl zajisté přístup k originálním dokumentům ve Vatikánských archívech!
Podle Hefeleho bylo použitým slovem v řečtině i latině ve skutečnosti slovo „Sabat“. Slovo „anathema“ (proklet) bylo použito místo slova „shut out“ (vyloučeni). Latinská verze zcela jistě neobsahuje nějaký odkaz na dies Saturni (den Saturna, dnes sobotu), ale obsahuje slovo Sabbato, neboli „Sabat“.
Quod non oportet Christianos Judaizere et otiare in Sabbato, sed operari in eodem die. Preferentes autem in veneratione Dominicum diem si vacre voluerint, ut Christiani hoc faciat; quod si reperti fuerint Judaizere Anathema sint a Christo.
Opakovaně to dokazuje: křesťané v době změny kalendáře nebyli zmateni tím, že by byla sobota ten Sabat. Každý věděl, že dies Saturni se právě stal z prvního dne pohanského týdne posledním dnem pohanského týdne, zatímco Sabbato byl sedmým dnem židovského luni-solárního kalendáře, se kterým nechtěl mít nikdo u moci nic společného. Opět: byly to dva odlišné dny na dvou odlišných kalendářních systémech.
Eusebius z Caesarea, církevní historik a současník Konstantina a jeho častý pochlebovač je často citován ohledně uzákonění neděle v té době. Všeobecně se věří, že on byl tím knězem, který nakonec pokřtil Konstantina krátce před jeho smrtí. Při zahajovacích obřadech Nicejského koncilu seděl Eusebius po pravici Konstantina a měl úvodní řeč. (8) Eusebius zcela jasně uvádí, že vyvýšení dies Solis bylo nad židovským Sabbato, a ne nad pohanským dies Saturni.
Všechny povinnosti, které se konaly o Sabatu, jsme převedli na Den Pána, jako na vhodnější, hlavní a přední a čestnější den, než byl židovský Sabat. (9)
Právě v této době se Sylvestr I., biskup Říma, snažil během Nicejského koncilu přejmenovat dny pohanského týdne podle Biblických jmen dnů. „To byla éra Konstantina Velkého, kdy se veřejné postavení Církve hodně zvedlo, změna, která byla velmi znatelná v Římě.“ (10)
Katolíci, kteří věděli velmi dobře, že neexistuje Biblický důvod pro svěcení neděle, viděli, jak jsou protestanté rozporuplní.
- „Je dobré připomenout Presbyteriánům, Baptistům, Metodistům a všem dalším křesťanům, že Bible je nikde nepodporuje v jejich zachovávání neděle. Neděle je instituce Římsko katolické církve a ti, kdo zachovávají tento den, zachovávají přikázání Katolické církve.“ Kněz Brady to adresoval v The News, Elizabeth, New Jersey, March 18, 1903.
- „Koho ctíme a komu vzdáváme hold svěcením neděle? Podle toho můžeme chápat, jak velkou autoritu má církev, když nám vykládá nebo vysvětluje Boží přikázání – autoritu, která je uznaná skrze univerzální praktikování celého křesťanského světa, dokonce i těch sekt, které prohlašují, že berou celé Písmo jako jejich jediné pravidlo víry, protože zachovávají jako den odpočinku první den, a ne sedmý den týdne, jak požaduje Bible. Víme však, že toto svěcení je požadováno jedině podle tradice a učení Katolické církve.“ Henry Gibson, Catechism Made Easy, #2, 9th edition, vol. 1, pp. 341-342.
- „Byla to Katolická církev, která… přenesla tento odpočinek na neděli jako památku na vzkříšení našeho Pána. Zachováváním neděle protestanté ctí navzdory sobě autoritu [Římsko katolické] církve.“ Monsignor Louis Segur, Plain Talk About the Protestantism of Today, 1868, p. 213.
- „protestanté… přijímají neděli raději než sobotu jako den veřejné bohoslužby, i když tuto změnu učinila Katolická církev… Ale zdá se, že mysl protestanta si to neuvědomuje… zachováváním neděle přijímají autoritu mluvčího církve, tedy papeže.“ Our Sunday Visitor, February 15, 1950.
- [Římsko katolická] církev změnila zachovávání Sabatu na neděli skrze právo boží, neomylné autority dané ji jejím zakladatelem, Ježíšem Kristem. Protestant tvrdí, že Bible je jediným pravidlem víry, ale nemá žádné oprávnění pro svěcení neděle.“ The Catholic Universe Bulletin, August 14, 1942, p. 4.
Katolík, který věří, že Kristus byl vzkříšen v neděli je daleko více konzistentní než neděli světící protestant, který tvrdí, že veškerá jeho víra stojí jen a jen na Bibli. Katolíci staví tradici a výnosy jejich papežů nad Bibli, proto to pro ně nění nekonzistentní, když věří, že neděle je dnem vzkříšení. Pro ně je pravdou vše, co říká tradice a výnosy jejich papeže.
Je však extrémně rozporuplné, když protestant odsuzuje katolíky za následování tradice raději než Bible, a přitom sám světí v neděli. Kromě toho Židé a sobotní sabatisté trvají na to, že Yahuwahovi záleží na tom, aby se zachovával Precizní a Správný den, a pak zachovávají sedmý den stanovený podle pohanského, planetárního kalendáře, to je ještě větší rozpor! Je-li nutné světit v pravý den Sabat, pak musí být použit původní kalendář ustanovený Yahuwahem při stvoření k výpočtu, kdy Sabat přichází.
Když jsou historická fakta o Julianském kalendáři pochopena, je naprosto zjevné, že neděle není jediným dnem bohoslužby založeném na pohanské kalendaci. Sobota, dies Saturni, původní den planetárního týdne je padělek pravého sedmého dne Sabatu Bible.
Dávné přísloví říká: „Ten, kdo ovládá kalendář, ovládá svět.“ Kdo tě ovládá? Den, v který uctíváš, vypočítaný podle kalendáře, který používáš, zjevuje Božstvo/božstvo, které uctíváš.
Související články:
(1) Heinrich Graetz, History of the Jews, (Philadelphia: The Jewish Publication Society of America, 1893), Vol. II, pp. 563-564.
(2) Patrick Madrid, comments on “Open Line,” EWTN, Global Catholic Radio Network, January 5, 2006.
(3) Alexander Hislop, The Two Babylons, (New Jersey: Loizeaux Brothers, 1959), p.105, emphasis supplied.
(4) Letter by T. Enright, Bishop of St. Alphonsus Church, St. Louis, Missouri, June, 1905, emphasis supplied.
(5) Charles George Herbermann, Knights of Columbus Catholic Truth Committee, The Catholic Encyclopedia, (Harvard University: Encyclopedia Press, 1908), p. 153, emphasis supplied.
(6) Patrick Madrid on “Open Line,” EWTN, Global Catholic Radio Network, January 5, 2006. To read or hear Madrid’s comments in their entirety, please visit: 4angelspublications.com/articles/catholic_scholar.php.
(7) A. T. Jones, The Two Republics, (Ithaca, Michigan: A. B. Publishing, Inc., n.d.), p. 321, emphasis supplied.
(8) Catholic Encyclopedia, “Eusebius of Caesarea,” www.NewAdvent.org.
(9) Eusebius, Commentary on the Psalms, Psalm 91 (Psalm 92 in the A.V.), in J. P. Migne, Patrologia Graeca, Vol. 23, column 1172, author’s translation, as quoted in R. L. Odom, Sunday Sacredness in Roman Paganism,Review & Herald Publ. Assoc., 1944, p. 141.
(10) “Pope Sylvester I” (d. December 31, 335), Catholic Encyclopedia, www.newadvent.org.
